Zdivo z cihelných bloků – tvárnic

V současnosti je jedno z nejuživanějších systémů zdění

Základní charakteristiky tvárnicového zdiva:
     - jednotlivé tvárnice mají systém vzduchových mezer – dutin uzpůsoben tak, aby byla „ces-ta tepla“ co nejdelší. Zvětšuje se tak její tepelný odpor,
     - vlastní hmota tvárnice je vylehčena mikropóry. Dosahuje se to přidáním pilin do hmoty před vypálením,
     - styčné spáry bývají prováděny systémem péro – drážka.

Provádění – aplikace tvárnicového zdiva z cihlového systému
Přejímka staveniště:
     - kontrola rovinnosti podkladu pro zdění,
     - kontrola uložení hydroizolace s přesahem zdi minimálně o 150 mm,
     - zdění je možno provádět při teplotách +5 až + 30 °C,
     - zdění je zakázáno při teplotě pod – 5 °C,
     - jednotlivé tvárnice nesmí být zaprášené a mastné.

Aplikace – postup prací při zdění z tvárnic
     - připravíme maltové lože v rozích obvodových a nosných zdí, do kterých osadíme jednot-livé tvárnice tak, aby svou orientací kopírovaly směr kladení celé řady – vrstvy,
     - vodováhou jednotlivé připravené tvárnice osadíme do stejné výšky tak, aby vnější roh tvárnice vždy kopíroval budoucí hranu zdi. V případě, že je tvárnice výše, zatlačí se do maltového lože, pokud je níže, po jejím naklopení přidáme pod tvárnici maltu a následně opět výšku překontrolujeme,
     - ve chvíli, kdy máme osazeny rohové tvárnice, přistoupíme ke kontrole pravoúhlosti jejich uložení. Pravý úhel u obdélníkového a čtvercového půdorysu zjistíme tak, že obě dvě úh-lopříčky mají stejnou délku. Pokud ne, je třeba upravit směrové vedení budoucí zdi pře-místěním rohových – již osazených tvárnic,
     - osazené tvárnice „rohové“ spojíme zednickou šňůrou tak, aby lícovala s vnější hranou celé řady tvárnic. Pokud nám šňůra sjíždí, pomůžeme si další tvárnicí položené na roho-vé,
     - naneseme maltu – lože po celé délce budované řady a do něj klademe jednotlivé tvárnice tak, aby se zároveň hranou dotýkaly zednické šňůry. Výškovou polohu upravíme buď podmaltováním, nebo zatlačením gumovou palicí,
     - svislé styčné spáry systému péro – drážka se nemaltují,
     - po vyzdění celé řady cihelných bloků – tvárnic, navlhčíme vrchní část řady, aby keramic-ký střep nenasával záměsovou vodu čerstvé malty,
     - další řadu klademe tak, aby přesah jednotlivých tvárnic byl minimálně 0,4 x výška tvárni-ce nebo minimálně 40 mm, minimální délka převázání v ploše zdi je 95 mm,
     - ložná maltová spára by měla mít výšku 12 mm (8 až 15 mm), ložná spára akustických tvárnic potom 8 mm a malta musí mít takovou konzistenci, aby nezatékala do dutin tvár-nice.

Napojení zdi na průběžnou zeď
     - napojení se provádí tak, že řada, která se přikládá k průběžné, se poslední tvárnice na-maltuje z boku a přisadí ke zdi. V další řadě provádíme přikládanou zeď jako průběžnou. Takto obě zdi vzájemně provážeme,
     - řezání potřebné délky tvárnice lze provádět ruční rámovou pilou,
     - v rozích kontrolujeme svislost olovnicí v každé druhé řadě. (vodováha na latích není do-statečně přesná – ke kontrole svislosti nepoužívat!)

Malty pro zdění
     - Malty pro zdění je možno vyrábět přímo na staveništi smícháním vápna, cementu, písku a vody, nebo můžeme užít prefabrikovanou směs. Zdící malty jsou vyráběny dle pev-nosti v tlaku 2,5 až 10 MPa.
     - Bližší popis výroby maltové směsi na stavbě je detailně popsán v kapitole betonové konstrukce.

     - suché maltové směsi musíme chránit před deštěm,
     - na cihlách určených ke zdění nesmí ulpívat sníh nebo led,
     - rozestavěné dílo je třeba chránit fólií před deštěm, aby voda nestékala po čerstvém zdi-vu.

Drážka a rýhy
      Do tvárnic je možno sekat rýhy a drážky pro rozvody instalací. Ty nesmí procházet vodorovnými nosnými konstrukcemi jako jsou například nadokenní překlady.

Přípustné velikosti svislých drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu

      Při provádění svislých drážek dosahující do 1/3 výšky podlaží je povoleno tvořit drážku do 80 mm hlubokou a 120 mm širokou, pokud je zeď tlustší než 225 mm.
Minimální vodorovná vzdálenost dvou rýh vedle sebe je dvojnásobek šířky širší rýhy.

Přípustné velikosti vodorovných drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu
      Vodorovná vzdálenost drážka – stavební otvor nesmí být menší než 0,5 m.
      Šířka nesmí být větší, než je polovina šířky zdi.

Pracnost při zdění z tvárnic (16ks / m2)

Pracnost při zdění zdiva z cihel plných pálených (4,5 kg / ks)

Pracnost při zdění zdiva z cihel CD INA

Pracnost při zdění zdiva z cihel CP – AKU

Složení pracovní čety:
     2 x zedník – zdící práce
     2 x pomocník – řezání, příprava malty
     1 x pomocník – obsluha vrátku - jeřábu, vnitrostaveništní doprava

Nářadí potřebné ke zdění:
      ruční rámová pila, míchačka, vědro, zednická lžíce, zednická naběračka, gumová palice, nůž, vodováha, zednická sňůra, stavební kolečko.

Příprava zpracování suché maltové směsi
      Ve samospádové míchačce nejprve smícháme pytel (50 l) suché směsi s cca 15 litry vody. Po třech minutách míchání dolejeme záměsovou vodu k získání potřebné konzistence míchané prefabrikované malty.
      Potřeba vody je cca 17 – 20 litrů na 50 litrů suché směsi.

Kotvení hmoždinek do keramického tvárnicového zdiva
      Problém při kotvení hmoždinek do děrovaných tvárnic je v jejich děrované struktuře a ne každý typ hmoždinky je do tohoto podkladu vhodný.

     - Plastová rozevírací hmoždinka se osadí do děrovaných tvárnic tak, aby spára v dříku hmoždinky byla vodorovně. Hmoždinka by se tedy měla v dutině rozevřít směry nahoru a dolů.
     - Uzlovací hmoždinky vytváří po zašroubování v dutině uzel, který je širší než vyvrtaný otvor. Tím je zajištěno její nevyjetí ze zdiva.
     - Otvor vyvrtáme dle průměru hmoždinky spirálovým vrtákem bez příklepu.
     - Hmoždinku s méně našroubovaným vrutem přiložíme k díře a do zdi jemně zaklepneme.
     - Vrut zašroubujeme tak, aby vyčníval cca 5 mm od zdi.
     - Při dotahování vytváříme na dříku hmoždinky uzel zajišťující její polohu.

      Ke kotvení konstrukcí s větším zatížením můžeme užít nylonových třecích hmoždi-nek tzv. rámových. Ty se rozvíjejí po celé délce při zašroubování vrutu do dříku.
      Potřebujeme-li ukotvit do zdiva z tvárnic (například Keratherm) vysoce namáhaný spoj, užijeme ke kotvení dvousložkové chemické malty – stavebního lepidla.

     - Vyvrtáme otvor určité hloubky vrtáním bez příklepu. Otvor by měl být širší o 4 mm, než je průměr vkládaného perforovaného pouzdra chemické kotvy,
     - stlačeným vzduchem vyfoukáme prachové částice,
     - vložíme pouzdro kotvy do otvoru,
     - natlačíme ve směru dno – hrdlo chemickou maltu,
     - do zaplněného pouzdra otáčivým pohybem zatlačíme odmaštěnou závitovou tyč,
     - odstraníme vyteklou maltu a necháme kotvu vytvrdnout minimálně 45 minut.

Zdění příček z keramických dutinových tvárnic
      Vnitřní příčky rozdělují prostor na jednotlivé místnosti. Plní tedy funkci dělící, estetic-kou, ale také tepelně a zvukově izolační.
      Příčky, na rozdíl od nosných zdí, nesou pouze vlastní hmotnost a proto říkáme, že nejsou nosné. Stabilitu příček zajišťujeme ukotvením do okolních nosných konstrukcí s ohle-dem na deformace nosných konstrukcí (například průhyby).

Příčky můžeme dle konstrukce dělit na:
     - zavěšené
     - podepřené
     - visuté

Zděné příčky
      Zděné příčky jsou vyráběny z keramických prvků – cihel, tvárnic vyrobených z kera-mického střepu. Tvárnice mohou být vylehčeny dutinami.
      Stavba příček se většinou provádí na nastavenou – vápenocementovou maltu v tloušťkách 65 a 200 mm. Příčky o tloušťce nad 125 mm mohou také působit jako ztužující k užitému stavebnímu systému.

Příčky z cihel
      Zdění příčky z cihel sestavených „na kant“ v tloušťce 1/4 délky cihly se provádí na vápenocementovou maltu s vkládanou ocelovou výztuží.   Výztuž v podobě plochých ocelo-vých pásů se vkládá do ložných spár po celé délce budované příčky. Výška ložné spáry musí být alespoň o 4 mm vyšší, než je výška ocelové vložky.
      Příčku, kterou budujeme v délce větší než 5 m a vyšší než 3 m musíme vyztužovat železobetonovými věnci, ocelovou výztuží, popřípadě jinak.

Technologický postup
     - Na vyrovnaný podklad položíme separační podložku (například v podobě lepenkové hyd-roizolace),
     - na pás lepenky naneseme maltové lože v celé délce příčky,
     - první tvárnice příčky namaltujeme z boku a přiložíme k již vybudované nosné zdi, přilepí-me ji k ní a k podkladu,
     - další vrstvu tvárnic – keramických dílců pokládáme do lože tloušťky 12 mm dle stejných zásad, jako při budování nosného zdiva.

Kotvení příček do nosných konstrukcí
     - Příčka prováděná z keramických tvárnic se kotví v každé druhé ložné spáře plochou kotvou z nerezové oceli. Kotvy jsou běžně dodávány v délkách 200, 300 a 400 mm. Před osazením do ložné spáry kotvu ohneme do pravého úhlu tak, aby se mohly 2/3 délky kotvy zazdít v ložné spáře příčky a 1/3 přišroubovat samořezným šroubem. Kotvy mohou být po-stupně ukládány bez ohýbání do ložných spár nosného zdiva. Zde však musíme upozornit na rizika spojené s trčícími kotvami z plochy nosné zdi. (BOZP)
     - Příčka prováděná z CPP se kotví do nosného zdiva buď v rýze, nebo v kapsách a ozubech.
     - Příčky tloušťky 75 mm kotvíme do nosného zdiva v hloubce 1/2 cihly v každé třetí vrstvě. Současně je v každé třetí vrstvě vložena pásová ocel 20 x 1 mm, nebo drát o průměru 5 mm.
     - Příčky tloušťky 150 mm se kotví do kapes hloubky 1/2 cihly. Výška kapsy je vždy na dvě nebo tři vrstvy – řad cihel. (3 řady kotvit do kapsy, 3 řady přiložit k nosné zdi, atd.)
     - Poslední spáru mezi příčkou a stropní konstrukcí vyplníme maltou, pokud je délka příčky menší než 3,5 m. Při větším rozpětí může docházet u stropní konstrukce k výrazněj-ším průhybům a tím může zatížit příčku tlakem, která poté popraská. Při délce příčky nad 3,5 m vyplníme poslední spáru trvale pružným materiálem.
     - Pro zdění příček s tloušťkou maximálně 100 mm musíme použít maltu s pevností minimálně 5 MPa. Zajistíme tak potřebnou tuhost příčky.
 

Vodorovné konstrukce svislých nosných a nenosných zdí tvořené keramickými tvárnicemi

Překlady v nosných zdech
      Překlady v nosných zdech jsou vodorovné prvky přenášející zatížení z prostoru nad stavebními otvory, jako jsou okna a dveře, do prostor ostění stavebních otvorů.
      Překlady se mohou vyskytovat v obvodových zdech s vloženou tepelnou izolací ne-bo ve vnitřních nosných konstrukcích.

Z hlediska materiálu mohou být:
     - z keramických tvarovek vyztužených železobetonem (keramobeton),
     - ocelové z válcovaných nosníků,
     - monolitické a prefabrikované ze železobetonu.

Keramické překlady
      Keramické nosné překlady jsou tvořeny v délkách po 250 mm od 1,00 m. Jsou vyrá-běny tak, že keramický U profil slouží jako ztracené bednění pro železobetonovou nosnou konstrukci.
      Keramobetonové překlady se osazují na výšku – užší stranou vodorovně – na lože z cementové malty. Jeden nosník je z výroby široký 70 mm a vyskládává se vedle sebe v po-čtu potřebném na celou tloušťku nosné zdi. Jednotlivé nosníky seskládané vedle sebe před osazením svázat měkkým drátem. Zajistíme tak také jejich klopení.

Počet ks keramobetonových nosníků

Poznámka:
      U nosných obvodových konstrukcí doplňujeme tloušťku konstrukce fasádním polystyrénem mezi prvním a druhým nosníkem z vnější strany konstrukce.

Délka potřebného uložení keramobetonových překladů