Slavní architekti - Feidiás

Feidiás byl největším sochařem starověku. Jeho slávu nepřekonal ani Myrón, ani Polykleites, ani Praxiteles. Nepřekonala jej však ani většina pozdějších sochařů, snad jen samotný Micheangelo. Měně je známo, že tvůrce čtvrtého divu světa, Diovy sochy v Olympii, byl také znamenitým architektem.

Rodák z Athén

Feidiás spatřil světlo tohoto světa na počátku 5. století př.n. l. v řeckých Athénách. Doba jeho mládí se kryla s nepokojnými časy řecko-perských válek, kterých se Feidiás účastnil jako řadový voják. Naštěstí jej zbraň nepřítele nezasáhla a tak se jednoho dne mohl stát žákem málo známého sochaře Eunénora. Po čase odešel do Argu, do dílny, kde se odléval bronz. V letech 465 až 461 vytvořil svoje první velké dílo- pomník na oslavu vítězství u Maratónu. Do dnešních dnů se nedochovala však ni jedna originální socha tohoto génia, známy jsou jen pozdější kopie a popisy.

Práce na Akropoli

Jednou z nejvýznamnějších událostí ve Feidiově životě byla práce na athénské Akropoli. Vytvořil pro ni tři slavné sochy bohyně Athény. Dohlížel však i na další sochaře, kteří měli na starosti výzdobu Parthenónu, a především na samotnou stavbu. Plán Parthenónu navrhl Feidiás společně s Iktinem a stavbu pak vedl další architekt Kallikratés. Hlavní dozor nad všemi stavebními pracemi na Akropoli však patřil právě Feidiovi.

Nový Athénin příbytek

Parthenón postavený v letech 447 až 438 př. n. l. vyvolal okamžitě všeobecný obdiv. Jeho impozantní rozměry, více než 31 metrů šířky a skoro 70 metrů délky, originální půdorys, bohatá výzdoba a kvalitní materiál použitý na stavbě, kterým byl pentelský mramor, udělaly z nového Athénina chrámu nepřekonatelné dílo.

Odplata závistivců

Na svoji práci na Akropoli však Feidiás nakonec doplatil. Roku 432 př. n. l. jej soudní tribunál areopagu obvinil ze svatokrádeže a zpronevěry. Vinu na tom nesla skutečnost, že socha Thésea na štítě Parthenónu nesla prý rysy nejvlivnějšího aténského politika Perikla, čímž byla znesvěcena hrdinova památka. Feidiás se bránil, že Théseus si tvář zakrývá rukou a její rysy tak nelze rozeznat. Soud však namítl, že zakrytí tváře je jen rafinovaným zastřením umělcova záměru. Zpronevěry se Feidiás se měl dopustit pro změnu proto, že nesprávně vyúčtoval zbytek slonoviny ze sochy Athény Pantenos. Rozsudek soudu zněl: „Vinný!“

Konec života v Olympii

Feidiovo odsouzení bylo ve skutečnosti jen součástí snahy zdiskreditovat samotného Perikla, se kterým měl umělec velmi blízké vztahy. Feidiás měl však nakonec přece jenom štěstí. Byla za něj zaplacena nebývale vysoká kauce a byl odveden do Olympie. V pozadí této akce snad stál sám Perikles. V Olympii Feidiás prožil poslední roky svého plodného života a zanechal tu i dílo, které obdivoval celý starověký svět- obří sochu Dia, jeden ze sedmi divů světa.