Instalujeme solární kolektory

Kdo by neuvažoval při současných cenách energií o možných úsporách. Snížit Vám je pomohou moderní solární kolektory. Ty ohřívají vodu buď přímo, nebo prostřednictvím systému s výměníkem či zásobníkem na ohřátou vodu ve spolupráci s oběhovým čerpadlem a elektronickými řídicími prvky.

Systémy s dostatečnou kapacitou mohou také pomáhat s vytápěním Vaší chalupy či domu. Jednoduchá zařízení pro ohřev vody v bazénu, případně na sprchování si dokážeme svépomocí sestavit a zapojit sami. Podle schématu můžeme vybrat potřebné komponenty a sesadit si je. Zapojení solární energie do systému vytápění domu a ohřevu užitkové vody ale již vyžaduje výpočty, které berou v úvahu typ domu, jeho orientaci ke světovým stranám, zateplení, způsob užívání i možné kombinace používaných paliv a zdrojů energií. Proto je lepší si nechat sestavu navrhnout firmou, která se tím zabývá. Výrobci nabízejí solární kolektory pro přípravu teplé vody i pro přitápění, které lze umístit jak nad střešní krytinu, tak místo ní jako součást střechy. Pro optimální využití solárního systému k ohřevu vody v rodinném domě bývá instalováno zhruba 1,5 m2 plochy kolektoru na osobu, objem zásobníku teplé vody by pak měl být 50–100 l na 1 m2 plochy kolektoru.Pro přitápění se plocha kolektorů vypočítává podle konkrétních podmínek, to znamená: jak je dům zateplený, jak má situovaná okna, zda má zimní zahradu, jaké mají uživatelé zvyklosti a potřeby Zpravidla to bývá 1–2 m2 plochy kolektoru na 10 m2 vytápěné obytné plochy. U rodinných domů kolektory nemívají větší plochu než 20 m2 pro vytápění a dalších 2–5 m2 pro ohřev užitkové vody. Přebytečným teplem můžeme vyhřívat bazén, zvětšíme akumulační zásobník nebo systém ochlazujeme přes speciální kolektory. Větší plochy už nemusí být ekonomicky výhodné. V této souvislosti je také třeba řešit přebytky energie, kdy se solární systém v určitém období takzvaně přehřívá. Jde o to využít sluneční energii co nejlépe. Solární kolektory proto umisťujeme k jihu nebo jihozápadu a skloníme je k vodorovné ose 35–45°. Výhodnější však je možnost v průběhu roku sklon měnit: V létě nastavíme 25°− 35° a v zimě 60°−90°. Důležité také je, aby se energie v systému zbytečně neztrácela, takže bychom měli mít kolektory co nejblíže místu spotřeby a všechna potrubí dobře izolovaná od vnějšího prostředí. Stejně pečlivě musíme panely upevnit, aby je nepoškodily měnící se povětrnostní podmínky. Solární systém je možné instalovat samostatně nebo v kombinaci s doplňkovým zdrojem energie. Vzhledem k celkovým nákladům je výhodnější systém bez dodatečného ohřevu. Systém s dodatečným ohřevem však zajistí požadovanou teplotu vody i v obdobích s nedostatkem slunečního záření. Vzhledem k nízkým požadovaným teplotám vyhoví pro solární vytápění bazénů kterékoliv kolektory. Z ekonomického hlediska však přicházejí v úvahu dva typy – nezasklené absorbéry a ploché kolektory. Nezasklené absorbéry jsou vyráběny z plastu (propylen – PP, polyetylen – PE a další) nebo ze syntetického kaučuku (EDPM). Konstrukčně jsou absorbéry dvou typů – trubkové a ploché. Plastové absorbéry mají významně kratší životnost než ploché zasklené kolektory.Trubkové lze snadno přizpůsobit libovolně tvarovanému povrchu. Fotovoltaický článek je tenký plátek z monokrystalického nebo polykrystalického křemíku, který je dopován dalšími prvky. Článek je schopen přeměnit dopadající sluneční záření na tok elektronů, tedy na elektrický proud. Z hlediska využívání solární energie je nejdůležitějším faktorem intenzita záření a počet hodin slunečního svitu v jednotlivých ročních obdobích, případně i součinitel znečištění atmosféry. Solární energie je svou povahou rozptýlená, tj. málo koncentrovaná a její dostupnost je závislá především na počasí a ročním období, nicméně je dostupná a využitelná prakticky všude. Při jasné a bezmračné obloze dopadá největší část slunečního záření na zem přímo (říká se mu přímé záření), jeho rozptylem v mracích a na částečkách v atmosféře vzniká záření difúzní, které na solární panely přichází ze všech směrů. Součet intenzity přímého a intenzity difúzního slunečního záření na zemském povrchu se nazývá globální sluneční záření.