Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz zkušenosti

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Koupací sud Hot Tub

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Není nad to, se v parném létě kdykoliv vykoupat či si zaplavat a nemuset nikam za tímto prožitkem chodit mezi spoustu lidí. Nebo ztrácet čas jízdou za vzdálenou možností. Chcete mít takovou možnost ? Pořiďte si tedy na svoji chalupu nebo chatu bazén !Koupací sud Hot TubÚžasný výrobek, který Vás prostě nadchne. Koupací sud Hot Tub, který jedodáván již sestavený, je určen k příjemnému lenošení v teplé vodě. Přesněji řečeno, v příjemně vyhřáté vodě, kterou si můžete temperovat podle Vašeho gusta. Tento koupací sud, tak můžete využívat jak celodenně k osvěžení, tak i celoročně. A to i když kolem Vás mrzne, až praští a sněží. Sud můžete umístit kdekoli na zahradě nebo na jakémkoli jiném místě, stačí najít vhodný prostor. Hot Tub je vyroben z masivu a k jeho kompletaci není potřeba žádné speciální nářadí. Součástí výrobku je ohřívač, schůdky, lavičky a ostatní příslušenství, které potřebujete k bezproblémovému použítí.Jak používat Hot Tub k Vaší plné spokojenosti?Hot Tub je možné využívat celoročně a celodenně. Vždy, když si budete chtít navodit příjemný pocit uvolnění ve vodní lázni, posílit obranyschopnost organismu, či zmírnit bolesti páteře a kloubů. To jsou jen některé účinky, které Vám výrobek prodávaný pod názvem Hot Tub umožní. Začnete temperací vody, která by se měla pohybovat kolem 38° C, ale záleží jen na vašem pocitu. Tato teplota závisí nejen na okolní teplotě vzduchu, ale i na kvalitě a množství dřeva, které jste k topení použili. Zkušenost říká, že této teploty lze dosáhnout za cca 2 hodiny.Pro dřevěné části Hot Tub byl vyvinut specilní dřevěný profil, kdy velkou kontaktní plochou se dosáhne odolnost proti úniku vody, aniž by bylo nutné použít těsnící tmel nebo silikon. Tím se ténto výrobek také povyšuje do ekologické sféry. Sud jednoduše napustíte vodou a poté, co v průběhu několika hodin dřevo zvětší svůj objem a zastaví případný malý únik vody. Je vhodné zpočátku hladinu vody kontrolovat a doplňovat jí. Tím bude sud připraven k prvnímu použití a můžete poprvé zatopit v kamnech. Až se s kamny seznámíte, už budete později vědět, jak rychle kamna reagují na dřevo, jak nejlépe ohřát vodu s minimální kouřivostí, jak rychle se zvyšuje, či snižuje teplota vody v závislosti na přikládání a druhu dřeva. Je také vhodné zmínit i topení v ohřívači.Při tomto seznamovacím procesu, tedy při prvním zatopení, si jistě všimnete malé vychytávky, a to krytu, který zakrývá topeniště. Tento kryt je jednoduchým regulátorem přívodu vzduchu a funguje, stejně jako u jiných kamen, tedy po roztopení umístíte kryt na kamna a jednoduše regulujete přívod vzduchu. Chalupářovo zamyšlení.Tento výrobek si prostě okamžitě zamilujete. Nejen po stránce zpracování, kdy byly použity velmi kvalitní materiály, ale především po stránce funkčnosti a komfortu.Nejen romantické duše, tak budou nadšeny z potěšení, které sud přinese. A v zimě, tak to musí být absolutní pohoda. Koupací sud bude k vidění na naší expozici na Zahradě ČechZkušenosti z výstavy:Co se návštěvníkům především líbilo: Tak za prvé, to bylo velmi kvalitní zpracování, které návštěvnící obdivovali nejčastěji. Dále se velmi líbil jednoduchý princip a levný provoz, oproti klasickému bazénu. A nakonec i fakt, že se pro provoz nepoužívá žádná chemie. Návštěvníci také navrhovali nějaké modifikace a úpravy, které za Vás probereme s výrobcem a budeme Vás informovat na této stránce.

folder_openPřiřazené štítky

Roubenky (roubené stavby, roubené domy)

access_time02.květen 2020personRedakce

Stavění ze dřeva je staré jako lidstvo samo. Kromě kamene neznáme ve stavebnictví jiný materiál, který by byl tak dlouho používán a se kterým by mělo lidstvo tak bohaté zkušenosti. Pračlověk od počátků své existence začal používat dřevo, kmeny stromů, k stavbě jednoduchých přístřešků, chýší, následně po několik desítek století posupně důmyslněji zpracovával a zdokonaloval své příbytky.Lidé se naučili znát přednosti dřeva a uměli jej stále lépe využívat.Odpradávna je tedy dřevo člověku velice blízkým přirozeným stavebním materiálem.Dřevěné stavby doprovází tedy člověka na cestě jeho vývojem již stovky let ve všech světadílech a to hlavně pro jejich uplatnění v nejrůznějších přírodních podmínkách. Ekologický způsob stavění, pohodlí při jejich obývání, ale hlavně zdravé bydlení s neopakovatelnou atmosférou, to jsou přednosti dřevostaveb.Současnost zaznamenává celosvětový nárůst použití dřevní hmoty pro stavebnictví a tak nezbývá aby současná společnost, každý člověk před tímto fenoménem přírody zůstal v hluboké pokoře a zamyšlení. Jaký by byl svět bez dřevní hmoty? Není náhodou že cyklus délky lidského života je téměř identický s cyklem obnovitelnosti dřevní hmoty, stáří stromů. Dřevní hmota nemá pro člověka jinou přirozenou alternativu.Dřevo projektanty neomezuje. Neplatí už představa, že dřevěný dům musí mít charakter horského srubu. Dnešní dřevostavby nezůstávají nic dlužny době, v níž vznikají, včetně oživeného funkcionalistického předválečného slohu. Tradiční přírodní materiál je možné optimálně skloubit se všemi přednostmi a potřebami současné civilizace. Další velkou výhodou roubených staveb je jejich poměrně snadná údržba a životnost, která dosahuje při správném konstrukčním řešení až stovky let. Roubenky a životní styl současnosti”Pořídit si dřevostavbu však neznamená pouze zvolit zdravý způsob bydlení, je to především vyjádření životního stylu obyvatel, kteří v něm bydlí. Lidé, kteří zcela neztratili “šestý smysl”, dobře vědí, jak dřevo dokáže nabít člověka pozitivní energií. Dřevo hřeje, voní, dýchá. Bydlení v takovémto domě je symbolem pohodlí, klidu, čistoty a psychické očisty. Dřevo přirozeným způsobem velmi dobře udržuje vlhkost vzduchu uvnitř stavby a jeho difůzní vlastnosti dovolují konstrukci domu přirozeně “dýchat”. Pro tyto dokonalé izolační a difůzní vlastnosti si jej oblíbily zejména obyvatelé severských států, Severní Ameriky, ale i Asie. Dřevo je nabíjeno zápornými ionty, tyto tak zvané anionty mají velmi příznivý vliv na naše zdraví. Podporují látkovou výměnu, pozitivně působí při odbourávání napětí a stresu a přinášejí tělesnou a duševní svěžest. Roubené stavby jsou velmi vhodné pro astmatiky a alergiky, protože se z důvodů vhodné ionizace vzduchu nevíří prach. Dřevo navíc příznivě ovlivňuje vlhkostní poměry v místnostech, protože je schopno absorbovat přebytečnou vlhkost, případně ji naopak uvolňovat. Dřevo jako stavební materiál je v celém světě dlouhodobě hojně využíváno. V České republice jen asi z 3% objemu stavební výroby. Například v sousedním Německu tvoří ve stavebnictví 7 %, v Anglii 6 %, Rakousku 10 %, ve Švýcarsku 30 % a ve Skandinávii 60 – 80 % celkového objemu stavební výroby. Nejinak je tomu i v severní Americe zejména v Kanadě, na Novém Zélandu i v JaponskuProč dřevo jako stavební materiál ve světovém stavebnictví- dřevo dýchá, filtruje a očišťuje vzduch, působí jako přírodní klimatizace- kmeny se středovým průměrem již 20 cm splňují přísné normy o tepelných ztrátách (přibližně 90 cm zdiva)- dřevo pohlcuje pachy (cigaretový kouř) a částečně pohlcuje prach- dřevo absorbuje škodlivé civilizační produkty a neutralizuje vliv geopatogenních zón- udržuje vnitřní relativní vlhkost vzduchu mezi 50 – 60 %- jelikož je srubová stavba suchou výrobou, můžeme nepřetržitě stavět po celý rok- při správné údržbě vydrží roubené stavby po několik set let- dřevo příjemně voní a je velmi krásné pohledově, psychologicky uklidňující svoji nenapodobitelnou strukturou Vlastnosti roubeného domuTepelné vlastnosti roubené stavby se liší od vlastností staveb z těžkých stavebních hmot jako je beton a cihly i od vlastností lehkých montovaných staveb. Dřevo má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu, a proto je roubená konstrukce v podstatě vysoce tepelně akumulační. Na rozdíl od betonu má ale dřevo přibližně 10 krát menší tepelnou vodivost, takže se teplem nabíjí (akumuluje) respektive vybíjí (vyzařuje) ve srovnání s betonem velmi pomalu. Po zapnutí vytápění se v roubené stavbě tedy rychle ohřeje pouze tenká povrchová vrstva a teprve později se postupně teplem dobíjí zbylá dřevní hmota. Za předpokladu, že roubená konstrukce má dostatečný tepelný odpor (nebo součinitel prostupu tepla), lze pro vytápění použít menších tepelných výkonů s rychlou reakcí. Toho lze využít při kvalitním programovatelném řízení vytápění objektu. Neprojevuje se setrvačnost – těžkopádnost tolik typická pro zděné stavby. U dřevěných rekreačních objektů je tato vlastnost zvláště výhodná (doba, za kterou se dřevěná budova vyhřeje, je velmi krátká oproti zděné budově). Roubená konstrukce nabitá teplem, na rozdíl od lehkých montovaných staveb, ale odevzdává teplo po vypnutí otopné soustavy zpět do vnitřního prostoru. Příznivé rozložení teplot v prostoru, vyšší povrchové teploty stěn a stropů a tedy možnost vytápět na celkovou nižší teplotu výrazně snižuje náklady na vytápění. Pokud nejsou tepelné ztráty stavby velké (případ nízkoenergetických domů), pak roubená konstrukce přispívá ke stabilizaci vnitřní teploty podobně jako betonová. Roubené stavby a nebezpečí požáruPožární odolnost dřevěných konstrukcí je častou otázkou budoucích stavebníků. Je nepopiratelným faktem, že dřevěná stavba je hořlavá. Jak ale hoří? Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu oproti konstrukcím ocelovým. Na této vlastnosti má významný podíl zejména izolační schopnost dřeva – při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm tlusté roubené stěny je 50 minut (jestliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru, na rozdíl od ocelových profilů, výrazněji nemění. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop vložený do ocelových profilů, které se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve. Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů. Při pohledu na požár dřevěné stavby lze s jistou dávkou nadsázky a ironie vidět další výhodu, kterou je to, že po dohoření požáru se koštětem zamete základ, hřebíky se odevzdají do sběru a může se postavit nová stavba, třeba lepší, než byla ta původní. Jak je tomu u stavby zděné? Zde je nutno řešit nepříjemnou otázku – ponechat či zlikvidovat zadehtované ohořelé a zpravidla promočené stěny? A i po případné opravě bude léta obyvatele pronásledovat všudypřítomný a těžko odstranitelný zápach spáleniny. Podstatný je i přístup odborníků z hasičských záchranných sborů. Dřevěné srubové stavby jsou přijímány vesměs kladně a problémem nejsou ani odstupové vzdálenosti, ale ani např. garáže jako součásti stavby atd. není náhodou, že tento konstrukční systém i v současné době je velmi rozšířený v těch nejvyspělejších zemích světa. Roubené stavby a její konstrukcePokud jde o mechanické vlastnosti, lze roubenku hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jako je sednutí základů jsou bez známek poškození dřevěnou stěnovou konstrukcí kompenzovány. Naši předkové roubenky zakládali pouze na srovnaný terén – pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o řadu metrů (i desítek) bez toho, aby došlo k jejich zřícení či narušení. Suchý způsob výstavby roubenek vylučující tzv. mokré procesy a s nimi nutné technologické přestávky umožňují montáže téměř po celý rok i při teplotě pod bodem mrazu. Montáži roubenky není zabudována voda do konstrukce, jako u betonových a zděných konstrukcí, kdy se musí čekat na uvolnění zabudované vody. Pokud dřevu v konstrukci zabezpečíme podmínky, které potřebuje, tak přetrvá po několik století. Ne náhodou se setkáváme s konstrukcemi církevních staveb, jako kostelních věží, zastřešení chrámových lodí, jejichž stáří se počítá na několik století a to jak v Evropě, tak i v Číně či Japonsku. Dokázali by současní řemeslníci to co naši předkové před několika staletími? Dnes žijeme v době, kdy se citelně zvyšují náklady na vytápění. Toto má za následek masové zateplování domů. Dřevo má velice nízkou tepelnou setrvačnost, to znamená, že velmi dobře izoluje. Abychom udrželi v roubence přirozené mikroklima, používáme moderní stavební izolace z difůzními vlastnostmi, které “dýchání” domu neodstaví na druhou kolej. Při správně navrženém zateplení roubenky difůzními izolačními materiály na přírodní bázi, lze dosáhnout nízkoenergetických hodnot domusvěta. Jak postupovat v přípravě stavbyPři navrhování roubených staveb je vhodné a nanejvýš prozíravé vybírat podle zkušeností firem, které se specializují na tento konstrukční systém jak ve fázi návrhu, tak i ve fázi výrobní a montážní. Jejíž výrobní, technologické a montážní postupy již byly dokonale ověřeny mnoha stavbami a tím dávají jistotu budoucímu uživateli objektu.Tyto skutečnosti naše společnost nabízí a prezentuje se na našem a evropském trhu. Vlastní konstrukce domu má rovněž své zákonitosti v základním dělení vnitřního prostoru. Stěnové konstrukce tvoří prostorový tuhý skelet, nerozlišuje se téměř pojem z cihelných staveb a to jako stěna nosná a příčková nenosná. Velmi dobře se osvědčilo používání řeziva vysušeného, specielně pilařskými firmami nařezáno,kdy jsou vyřazovány trámy středové s točivostí, průhybem a podobně. Tím již nedochází k podstatnému sesychání ani sesedání stavby. Dřevo velmi dobře přijímá nátěrové hmoty, interiér je upravován vždy pouze přírodními tj. ekologickými materiály (v současném trendu oleje a vosky) z důvodu zdravého životního prostředí a vnitřního mikroklimatu. Veškeré instalace – voda, elektřina, plyn, vytápění – se realizují zcela klasicky (např. dnešní elektrické kabely se samozhášecí izolací se vedou přímo ve stěnách s minerální tepelnou izolací. Vertikální spáry a dutiny lze izolovat moderními polyuretanovými pěnami. Střechy a konstrukce střechy jsou řešeny podélnými lepenými trámy, fixované do příčných a štítových stěn, oproti tradičním krovům a stolicím nevznikají horizontální síly, které by mohly zapříčinit boulení stěn. Přízemní domy typ bungalov je většinou zastřešen příhradovými sbíjenými vazníky. Povrchové úpravy vnějších stěn jako standard předpokládají lazury s ochranou proti hnilobě a škůdcům, z hlediska stálo barevnosti, odstínu lazury je samozřejmostí UV filtr. V dnešní době je velmi důležitá také rychlost výstavby, kdy často stavebník, vzhledem k finanční závislosti na hypotéce nebo na prodeji bytu, žádá rychlou realizaci svého záměru to je výstavby domu. Lze říci, že po vyřízení formalit – stavebního povolení, které je časově velice rozdílné podle místních poměrů – lze během jednoho měsíce realizovat základovou desku s připojením na sítě. V souběhu s touto přípravou lze zhotovit stavebnici roubenky ve výrobních prostorách včetně krovů. Vlastní montáž na místě „pod střechu“ je potom hotova v rozmezí cca 20 – 25 montážních dnů. Následně je stavba dokončena k nastěhování během dalších 4-6 týdnů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz zkušenosti

Knihovna z haptického hlediska

access_time30.březen 2020personRedakce

Tento výklad vychází z přesvědčení, že je možné podat definici knihy a knihovny z hlediska hmatového. Haptická zkušenost se ovšem přitom neomezuje na dotyk, ale má ještě stránku hlubší, která je vlastně stránkou životního pohybu. Myšlenka pohybu jako předpokladu hmatové zkušenosti může být ovšem aplikována na haptickou zkušenost v širším smyslu. V místnosti prostě je teplo nebo chladno a my to zakoušíme proto, že naše tělesné obývání prostoru i v tomto případě naráží na překážku pro příznivé otevření pro další pobývání. Náš životní pohyb, který se svou celkovostí odlišuje od dílčího tělesného pohybu, kterým se dotýkáme jednotlivých předmětů, je nutno považovat za podmínku zkušenosti "je teplo" a "je chladno". Bez tohoto životního pohybu by se neuplatnila zábrana analogická té, díky níž rozlišujeme kupříkladu tvrdé a měkké.Hérakleitův výrok, který praví, že pro duši je rozkoší zvlhnout, ale znamená to také její smrt, se opírá o rozdíly v haptické zkušenosti v širším smyslu. Jedna duše se řídí vztahy, zná meze, které jsou vždy proporcemi, a proto zná i své místo ve světě. Proti ní stojí duše, která se rozplývá v prostorách bez hranic, která navazuje na vše a nic, nikde nekončí, ale také nikde není, protože nezná kontext ani řád, ani proporci. Pokud jsou rozdíly mezi dvěma typy duší nebo mezi dvěma životy téže duše vlastně rozdíly mezi životem vyhraněným, a tedy zakoušejícím meze jako pevné a tvrdé, pak při dočasném zvlhnutí duše lze nápravu docílit jejím osušením, takže pevné přestane být kluzkým. Metaforicky lze říci, že takto duši osuší, je osuška, jinými slovy ručník. Není náhodou, že právě ruka se ozývá ve slově "ručník". Proto může manuální filosofie v duši zcela zvlhlé a v duši měknoucí, v duši, která postrádá pevnost a hranici, spatřit vlastně něco tekutého. Duše se může v tekutém prostředí pohybovat (plavat), ale stane-li se sama takovou, je ztracena a umírá.Úvahu o životním pohybu a jeho souvislosti s vyhraněností, pevností lze aplikovat na úlohu knihy a na její strukturu. Kniha bývá členěna do oddílů, což bývají kapitoly, ale minimálně jsou jejími složkami odstavce.Symbolem struktury, o kterou se "zaráží" duch při čtení, je odstavec. Odstavce jsou jako vystupující uzliny osušky. Vnitřní strukturu osušky danou vztahem osnovy a útku určuje řád "chlupů" ručníku. Tak i odstavce mají svůj smysl z rozvrhu postupu psané myšlenky. Kniha se umísťuje do regálu (od 17. století nastojato), obrací se k nám hřbetem a každou je třeba otevřít zvlášť. Po přečtení knihu - knihy vracíme na jejich místo. Tím respektujeme řád ustavený knihovnou. Ten ji odlišuje od pouhé haldy knih. Jednotlivá kniha svou nepoddajností a jen částečnou průchodností (totiž čtením či listováním) stále čtenáři klade odpor a mez, pokud ovšem je ochoten je svou vyhraněností sám respektovat. Pokud ano, duše se ve svém opojení z četby (zvlhnutí) "osušuje".Naproti tomu mediatéka žádné knihy nepotřebuje. Domnívá se, že je může převést do média hypertextu. Nejsou tu tedy knihy, ale jedna kniha, není tu mez, lze kamkoliv kdykoliv přeskočit. Vlastně jsou zde pak všechny "knihy" otevřeny na všech stránkách zároveň, stačí se jen klouzat či brouzdat. Ale brouzdání ještě předpokládá pevný základ. Naproti tomu v mediatéce tím posledním, co klade odpor, jsou písmena. Ale co brání, aby "knihy" v mediatéce mluvily? Zkušenost pevnosti a tvrdosti, tedy jedním slovem suchosti, bude pro duši čím dál vzácnější. Relativně vzato - vzhledem ke knihovně - je mediatéka rybník nebo malé moře. Duše tu může nejenom plavat či utonout, ale může se tu ve slasti zcela rozplynout.Takže kniha je jako ručník a knihovna jako místo, kde jsou osušky duše poskládány. K tomu je třeba regálů. A právě tak jsou jednotlivé odstavce v jakýchsi pomyslných regálech. Kniha zakládá knihovnu svou suchostí (k níž patří pevnost a tvrdost). Mediatéka knihu nenahrazuje, nýbrž ji rozpouští, činí z ní roztok. Říká se, že se lidé budou v mediatéce setkávat. Ale jen proto, aby zvlhli, nebo ještě spíše, aby se rozpustili.

folder_openPřiřazené štítky

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Vhodné „vylepšení“ bytu před prodejem

access_time02.květen 2020personRedakce

Vzhled nemovitosti, tedy její první dojem výrazně určuje výsledný pocit kupujícího a tedy i výslednou cenu prodávaného objektu. Je jen na prodávajícím, jak se tohoto úkolu zhostí. Vlastně má několik variant řešení: nákladnou rekonstrukci objektu, nechat vše tak jak je, nebo využít homestagingu – nenákladné úpravy interiéru před prodejem.Rekonstrukce objektuRekonstrukce je velice nákladná záležitost a není pro kupujícího rozhodující. Zkušenosti ukazují, že finanční prostředky, které prodávající do rekonstrukce vložil, jsou většinou jen vyhozené peníze. Představa následného využití nemovitosti kupujícím bývá odlišná než byl způsob užívání současným majitelem. Co je pro prodávajícího zásadní vůbec nemusí být zásadní pro kupijícího. Představa, že prodávající vrazil do rekonstrukce určité množství finančních prostředků aproto musí být nemovitost prodávána za „navýšenou“ cenu je zcestná. Věřte, že kupní cenu stav nemovitosti ze sta procent neurčuje. Cenu nemovitosti určuje poloha, atraktivita prostředí, dostupnost služeb a technický stav. Co se ceny týče, kupující většinou kalkuluje s následnými stavebními úpravami k „obrazu svému“. Tento způsob přípravy nemovitosti k prodeji je tedy nákladný a ve výsledném efektu snižuje představu zisku prodávajícího – tudíž tento způsob je nevhodný.Nechat byt tak jak jeI toto je řešení. Nulové náklady a „rychlá připravenost“ k prodeji … Jenže takovýto způsob prodeje kupujícího spíše odradí. Pokud je byt plně zařízený s množstvím předmětů v policích působí spíše temněji a stísněněji, než vzdušný a prázdný byt. Pokud už jsme v situaci, že se byt prodává v nezměněném stavu, měl by být alespoň vyklizen a vymalován na bílo. Pokud prodáváte byt v panelovém domě, který zrovná neoplývá čistotou společných prostor, je vhodné také uklidit vstupní prostory a přístupovou chodbu.HomestagingTaké psychologie a design ... je úprava nemovitosti před prodejem s cílem rychleji prodat a také, jak jinak, zvýšit cenu prodávané nemovitosti, nebo také způsob jak nesnižovat cenu při vyjednávání o ceně.V zásadě se jedná o způsob prezentace nemovitosti při které je interiér upraven, ne renovován, pro oko klienta – kupujícího. Pro 90% klientů je to způsob, jak si mohou představit další rozmístění vybavení kupovaného bytu. Vězte, že takto velké množství populace nemá prostorovou představivost.Je to systém prodeje, který se dá hodnotit jako účinný. Klientovi lze nabídnout vyšší prodejní cenu, upravenou nemovitost prodáte v průměru o 7 až 8 % dráž a doba prodeje je výrazně kratší. Cca do měsíce. Investice do homestagingu je tak výrazně nižší, než je případná sleva pro kupujícího a ve výsledku jsou obě strany obchodu spokojené.Kde začít?- Na zahradě, na vstupu do objektu …První dojem je důležitý- Po bytě se bude chodit v botách, takže je třeba myslet na stav a umístění koberců. Kdo by si pořídil byt po „špindírech“ ???- Pokud není ve vybavení obývacího pokoje TV – otázka kupujícího: je vůbec funkční anténa, a co připojení na www síť. Určitě nebude věřit tvrzení, že je vše v pořádku. Na světě je tolik podvodníků ….- Pokud vybavíme halu jako obývací pokoj, musíme dbát na hygienu. Je WC od haly – obývacího pokoje odděleno minimálně dvěmi dveřmi?- Máte v místnosti dveře na terasu, či balkón? Otevřete je, je škoda si při předvádění nemovitosti neužít čerstvý vzduch. Navíc „zatuchlina“ po dlouhém nevětrání spíše odradí...- Při rozmístění dbejte na správné rozmístění nábytku. Jídelní stůl se židlí nemůžete mít přiraženou k oknu. Pokud se na první pohled něco nedá užívat, asi to něco skrývá. Zrušte všechny byť i potenciální pochybnosti. Také symetricky umístěné nádobí na stole svědčí o předchozích uživatelích, kteří měli rádi pořádek...- Závěsy a záclony by měly zakrývat celý okenní otvor včetně ostění boků oken. Důležitá je také správná délka závěsů ve vztahu k podlaze.- Použijte standardní doplňky jako jsou polštáře na sedačkách, váza na stole a podobně v kontrastní barvě k okolí. Přitáhnou oči a pokud vše sladíte vkusně …- Z lednice, poliček, psacích stolů atd odstraňte všechny zbytečné věci, které nejsou zásadní pro funkčnost místnosti. V jednoduchosti je krása....- V koupelně pověste několik bílých ručníků a vybavte ji koupelnovým nábytkem. - Zkuste dát řezané květiny na stůl. Vdechněte místnosti život.. - Vyvarujte se náboženských, politických, sportovních či jiných symbolů v místnostech... - Zrušte všechny osobní a pracovní koutky, toaletní stolky apod..- Nábytek musí být vkusný, jednoduchý a účelný. Nekombinujte různé druhy nábytků a doplňků ….- Co homestaging nevyřeší je výhled z okna, nebo do průmyslového okolí domu. Výzvou mohou být také různé ventilační mřížky ve zdech, které z funkčního hlediska nemohou být zakryty...Prezentace - profesionalita na prvním místě     Dalším krokem je takovou nemovitost profesionálně nafotit. Kvalitní a „pěkné“ fotografie v inzerci nalákají více potencionálních kupců. Realitní společnost působí profesionálněji a pokud je realitní makléř schopen ještě přispět dobrou radou, bude v prodeji úspěšný. A spokojený zákazník může přivést dalšího klienta.

folder_openPřiřazené štítky

Vybíráme dodavatele stavebního díla

access_time02.květen 2020personRedakce

Vzhledem k tomu, že zadavatel laik – investor většinou ví jak má vypadat výsledek, ale nezná technologické souvislosti, často se stává, že zpracovatelé cenových nabídek nemají přesné informace o poptávané stavbě. Tento fakt vede k mnohým nesrovnalostem při naceňování díla a pro investora pak guláš informací, které neumí nebo nemůže spravedlivě posoudit. Například cenu střechy nedělá jen plocha, ale především všechny nutné prvky pro pokrytí detailů jako jsou hřebeny, nároží, úžlabí, množství střešních oken a podobně. Tedy pokud v zadání uvedete, že chcete pokrýt střechu o ploše 100 m2, může být rozdíl cen s a bez doplňků až dvojnásobný.Nacenění díla podle výkazu výměrVýkaz výměr bývá dodáván jako součást projektové dokumentace a budoucí majitel nemovitosti se domnívá, že je úplný a po doplnění ceny k danému množství bude vše jen jednoduše porovnávat. Jenže není to tak úplně jednoduché. Výkazy výměr nejsou z mnoha důvodů úplné ať už z důvodu opomenutí nebo z množství alternativ řešení. Jednotlivé stavební společnosti mnohdy disponují rozlišnými obchodními podmínkami u různých výrobců stavebních hmot a často preferují právě ty výnosnější. Bohužel pro zadavatele je takto „neúplný“ výkaz výměr jako zadávací dokumentace tragédie, protože technické řešení jedné naceněné konstrukce se může prolínat s další a takovéto „schovávaní cen“ částí objektů k jiným položkám vytváří tyto položky nesrovnávatelné. Pokud bychom chtěli mít jednoznačně danou cenu díla, musíme mít také jednoznačně dané zadání. Dalším zádrhelem může být dodání nacenění díla dle neúplného výkazu výměr. Zadavatel se tak vystavuje riziku následnému navýšení ceny díla z důvodu neúplného zadání. Dodejme jen, že rozpočtáři většinou nemají detailní znalosti o technologiích realizací staveb a mnohdy slepě následují užitý rozpočtový program.Nacenění dle projektové dokumentaceDalším způsobem je možnost nechat si nacenit dílo jako celek podle dodané projektové dokumentace. Výkaz výměr si tak vytvoří poptávaná společnost bez ohledu na skutečnost, jestli původní výkaz projektová dokumentace obsahuje, či nikoliv. Odpovědnost za kompletnost cenové nabídky je tak na straně dodavatele a zadavatel tak může kontrolovat pouze konečnou cenu, popřípadě dílčí objektové ceny. Do smlouvy o dílo si pak může nechat vložit text: Výsledná cena za dílo je konečná a nepřekročitelná. Stavební společnost tak sama ručí za správnost výpočtu všech objemů, ploch a hmotností, což při zadání výkazem výměr nemusí platit.Pokud nejste odborníci, je vhodné si již ve fázi tendru vybrat budoucí stavební dozor, který problematice rozumí. S ním můžete postupně každý krok konzultovat a jeho „životní“ zkušenosti mohou předcházet mnohým zbytečným nedorozumněním.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz zkušenosti

Starý nábytek na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Snad není chataře nebo chalupáře, který by ve svém objektu neměl nějaký zajímavý "starý" kousek nábytku, který staví před návštěvami na odiv a jeto třeba jeho oblíbený kousek.Není divu, že chceme mít chatu či chalupu co nejútulnější a nejpohodlnější, když tam trávíme v roce spoustu času. K tomu nám může pomoci např. vkusné, obvykle starobylé zařízení jejího interiéru nebo alespoň nějaký solitér. Hotové poklady pak chalupáři často nacházejí na starých a zaprášených půdách. Při troše šikovnosti a fantazie lze i z letitého harampádí vykouzlit nejeden originální kousek nábytku. Pěkně zrenovovaná truhla, židle, stůl, šifonér či skříň dodají chalupě úplně nový ráz. I na chatě nebo chalupě hrají důležitou roli hlavně maličkosti, a tak můžeme interiér našeho víkendového obydlí ozvláštnit například renovovanou skříní po prababičce, starodávnou komodou nebo třeba lodním kufrem po dědečkovi.Starý stylový nábytek můžeme pořídit, často i velmi levně, také v bazaru. Tak jako ten z půdy, i ten z vetešnictví musíme ale nejprve pečlivě prohlédnout. Nejdůležitější je, aby nebyl napadený červotočem. Dalším  nepřítelem starého a poškozeného nábytku jsou také plísně. Podle odborníků však v dnešní době už ani červotoč nebo plísně nejsou neřešitelným problémem. Existuje řada přípravků a postupů jak je zahubit. Na záchranu starobylého nábytku je vhodné přivolat manuálně zručného opraváře pokud na to nestačíme sami. Šikovné prsty můžeme mít, ale rady a zkušenosti takového mistra truhláře bývají k nezaplacení. Třeba je nutné vědět, že podle truhlářského pravidla je k opravě staršího poškozeného nábytku vhodné staré dřevo. Někdy se dá použít i nové, ovšem pořádně vyschlé. A skutečný řemeslník si obyčejně poradí i se  zdánlivě neřešitelným problémem. Například z ohořelého torza nábytku se díky jeho šikovným rukám opět vyloupne dávný skvost. Křeslo se také vyplatí předat čalouníkovi, než si jej čalounit sám, třeba dobře ale špatnou látkou. Jedno je ale jisté, ani naše rekreační obydlí by se nemělo stát odkladištěm starých a nepotřebných věcí. Někdy  i jen jeden extra kousek starého nábytku  udělá mnohem větší službu a parádu. Atmosféře naší chalupy určitě dodá na originalitě a zajímavosti. Maličkosti, jako je třeba starodávný hliněný džbánek, kamenný pekáč na buchty nebo stará dřevěná krabička na šperky, stará železná žehlička, hmoždíř apod. může úplně stačit.Starožitné věci a nábytek se prostě na chalupu nebo chatu hodí ale nemělo by to tam vypadat jako ve starožitnictví. Zkuste se porozhlédnout co vy šlo vylepšit a zkrášlit.

folder_openPřiřazené štítky