Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz velmi

Vybíráte bazén?

access_time30.březen 2020personRedakce

Při nákupu jakékoli věci zcela zákonitě máme na paměti určité zásady. Je to naprosto přirozené, nic přece nekupujeme jen tak, ale z nějakého praktického důvodu. A především, když se jedná o věci dlouhodobého charakteru. Pokud vybíráte plastové a laminátové bazény, jistě si konečnou volbu řádně promyslíte a děláte moc dobře.Plastové a laminátové bazény nejsou všechny stejnéTakový velký nákup neděláme každý den. Plastové a laminátové bazény jsou na trhu v různých velikostech a tvarech. Je proto dobré zvážit, kam chceme svůj budoucí bazén umístit, jaké příslušenství si k němu plánujeme pořídit a také zda využijeme bazén i v chladnějším počasí. Podívejte se do sekcí Plastové bazény a laminátové bazény.Výběr je opravdu bohatýSortiment je poměrně pestrý a dokáže uspokojit mnohé požadavky. Plastové a laminátové bazény jsou obdélníkové, oválné, kruhové nebo i atypické. Mají základní světle modrou barvu. Stěny a dna bazénů jsou z velmi kvalitního materiálu, který odolává mrazu i slunečnímu záření. Bazén můžeme mít zapuštěný jak před domem, tak v domě. Venkovní bazén lze zastřešit. Projděte si naše webové stránky.Vždy se raději poraďtePlastové a laminátové bazény představují dlouhodobou investici. Není proto dobré cokoli uspěchat. Víme předem, kolika lidem bude bazén sloužit? Jak často jej využijeme? Máme hned u domu nebo na vzdálené chatě či zahradě? zastřešíme ho? Před konečným rozhodnutím se s námi raději poraďte. Jsme připraveni zodpovědět všechny vaše dotazy a nejasnosti. Kontaktujte nás.

folder_openPřiřazené štítky

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla... Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu? Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.Jak řešíte distribuci?Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby. Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.Promiňte, říkala jste všechno ručně?Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou. Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky... Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času. Musíte to mít doma skvěle zorganizované. U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata. Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat? Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat... Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání? Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně. Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince? Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Odmítáte farmaceutika úplně? My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží. Co vlastně z bylinek vyrábíte? Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu. Do té stávající se nevejdete? Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.Kompromisní řešení nalézt nelze? Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí! Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu? To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu. A kdo za vás řeší firemní peníze? Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze. Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné... I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města. To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj? Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.Trápí vás to? Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky a naše Babičky

access_time31.březen 2020personRedakce

Bylinkám, naše babičky říkávaly herbáře zdraví. Ženy narozené před 60 lety a více znaly bylinky tak, jako my dnes ovládáme znalost farmaceutických produktů. V každé rodině visely pytlíky se sušenými bylinkami, které sloužily ke každodennímu vaření čaje, a k náhodným zdravotním potížím. Když si sama vzpomenu na svoji babičku, která prožila velmi těžký život a již od dětství tvrdě pracovala a přitom nikdy vážně nestonala, zato však denně na její plotně voněl čaj z lístků různých bylinek, bude tím nejlepším příkladem, že to funguje.Jak je vidět, bylinky jsou tou nejpřirozenější cestou a prevencí k našemu zdraví. A navíc, jejich získání je velmi snadnou disciplínou. Většina z nich roste všude kolem nás. Pokud nejste sběrač, eventuelně si je kupte a pokud máte zahrádku, můžete si řadu z nich snadno vypěstovat. Během let, jsme na bylinkové kouzlo poněkud pozapomněli. Pojďme si ve zkratce připomenout, co všechno nám mohou bylinky poskytnout a proč bychom na ně neměli zapomínat.Co bylinky umí?Byliny, jako léčivé rostliny bývaly dříve jediným zdrojem účinných léků. Mnohé mají antiseptické účinky a pomáhají jak na rány, tak při běžných nemocech jako je chřipka a angína. Samozřejmě je jejich užití velmi odlišné a odvar na ránu nemůžete použít na pití při léčbě virózy, ale základní složky tvoří stejný základ pro léčbu.Meka bilinného lékařstvíI když se v našich krajích používaly bylinky odnepaměti, hlavní síla léčby se rozvinula kolem 16 století. Tento boom přišel logicky s rozvojem mořeplavectví, kdy se do Evropy dostávaly také znalosti přírodní léčby z Orientu. Nezdatnější země odkud plynuly prastaré recepty, pocházely z Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny.Nejznámějším lékařským oborem, který pracuje výhradně s přírodními přípravky a léčí především příčiny je Ajurvéda, která pochází z Indie a dnes patří Ajurvédské kliniky k vyhledávaným po celém světě. U nás mají již od středověku své místo v dějinách bylinné léčby babky kořenářky. Proč se rozhodnout pro bylinky?Každého z nás občas trápí rýma a nachlazení. Nesnesitelná bolest hlavy, střevní potíže, bolesti břicha a kloubů. Na všechny tyto neduhy známe léky, které nám většinou rychle uleví.Ale myslíte si, že jste skutečně vyřešili problém, který vás trápí? Jestli si myslíte, že ne, máte pravdu. Uspěchaná doba a náročný životní styl po nás chce rychlé uzdravení, nejlépe ihned, což analgetika naštěstí umí, ale příčiny neodstraní.Pokud jste v práci, nebo na výletě s dětmi, musíte fungovat a první pomoc v podobě tabletky je přijatelná. Pokud ale saháte do kabelky po ibuprofenu častěji, zastavte se a začněte pátrat po tom, co vaše potíže způsobuje a jak se jich trvale zbavit.Navíc pozor, například Ibuprofen je sice volně dostupný lék, ale jeho dlouhodobé časté užívání poškozuje vaše srdce a při dlouhodobém užívání může mít katastrofální následky. Tato informace není ničím novým, ale přesto to valná většina jeho konzumentů neví, nebo to bere na lehkou váhu.Existuje naprosto dokonalý eBook o bylinkách - ,,Snadná cesta ke zdraví“, který dává přesné komplexní návody jak s bylinkami pracovat, jak vyrábět domácí tinktury, koncentráty které budete mít k dispozici kdekoli, jak vyrobit bylinné krémy a také přehled všech léčivek a bylinek.Komplexnější encyklopedii o bylinkách jsem u nás nenašla a navíc je vše podané tak, aby tomu porozuměl i laik. Zajímavé jsou i bonusy které k němu dostanete, jako: ,,Čištění organismu bylinkami “ a ,,Základy aromaterapie", aneb první krok k duševní pohodě.“ Pro tento článek jsem si z něj mnohé vypůjčila. Vraťme se zpět k bylinkám a řešení jednoduchých neduhů, které často trápí celou vaší rodinu. Chřipka a nachlazeníJakmile zjistíte, že vám není dobře a máte horečku, jděte do postele! Ve chvíli kdy vaším tělem zmítá horečka, znamená to, že vaše tělo zápasí s infekcí. To znamená, že jste již nyní jede váš organizmus na 150% a potřebuje všechnu sílu na boj s infekcí. Pokud si vezmete léky které potlačí příznaky a půjdete zpět do práce, nic jste nevyřešili. Váš organizmus, především srdce si vše ukládá a jednoho dne sečte i s úroky.Raději se držte následujících radDejte tělu maximum tekutin, pokuste se o 3 l tekutiny. V případě nemoci nejde o čistou vodu, ale o obohacenou vodu o léčivé látky.Z bylinek je nejvhodnější: Šalvěj lékařská - Odvar je vhodný na rýmu, kašel, nachlazení, chřipku, angínu, protože dobře uvolní dýchací cestyBez černý - odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Snižuje také horečku, mírní kašel a uvolňuje hlenyHeřmánek lékařský - má protizánětlivé, dezinfekční, mírně uklidňující a regenerační účinky, vhodný pro kloktáníLipový květ - čaj (často ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou) se používá při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kde pomáhá uvolňovat hleny.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Mateřídouška obecná - mateřídouškový čaj je účinný hlavně při onemocněních horních cest dýchacích. Navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy.Průduškové onemocněníJitrocel kopinatý - sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce nasušených listů. Růže šípková - čaj z plodů příznivě účinkuje při nachlazení, uvolňuje zahlenění. Také působí jako povzbuzující prostředek v rekonvalescenčním období.Divizna velkokvětá - pro léčebné účely se využívá sušený květ divizny, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení; léčí kašel a má protizánětlivé účinky.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Další přírodní pomocníciČesnek – nejznámější přírodní antiseptikum. Můžete konzumovat jen tím, že jej rozkoušete. Můžete jej také zamíchat do směsi cibule a medu pro snazší konzumaci.Zázvor – nastrouhaný a smíchaný s medem pomáhá vykašlávání. Svařený ve vodě jako zázvorový čaj. Karibská verze zázvorového čaje se vaří s na kolečka nakrájeným citronem a pomerančem má obrovskou sílu a účinek.Cibule – První pomoc při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.Co bylinky a hubnutí?Bylinky, které vyloženě pomohou zhubnout, neexistují. Přesto může pravidelné užívání některých bylinek podpořit hubnutí a to díky svým schopnostem detoxikovat a očišťovat tělo. Díky tomu, že se tělo vyčistí od škodlivých látek, vyčistí se jednotlivé orgány a začnou lépe fungovat.Zrychlí se metabolizmus a tělo bude lépe a rychleji zpracovávat potraviny. Navíc, tělo je zpracuje mnohem efektivněji, takže kromě snížení váhy se budete těšit ze zvýšené vitality, krásnějších vlasů, nehtů a pleti. To už stojí za to, ne? Navíc je to zcela bez námahy a bez práce. Jen čaje a kávu vyměníte za bylinné odvary. 

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Hnojiva pro zdravé rostlinky

access_time07.duben 2020personRedakce

Hnojíme, hnojíme, ale proč?I rostliny potřebují ke svému plodnému růstu určité živiny, které jim můžeme snadno dodat pomocí hnojiv.  Rostliny jako základní prvky potřebuje především fosfor, dusík a draslík. Ovšem i hnojení má své hranice. Aby hnojiva fungovala tak jak mají, je nutné správně s nimi nakládat. Každá rostlina potřebuje jiné zacházení a jinak časté hnojení. Proto je důležité množství hnojiva volit podle konkrétní rostliny.Organická a anorganická hnojivaOrganická hnojiva jsou pro rostliny výborná z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že snižují kyselost a posilují zeminu. Organická hnojiva jsou trus a humus. Trus a humus jsou hnojiva bohatá na dusíkaté látky.Naopak anorganická jiným slovem také průmyslová hnojiva živiny, které dopomáhají rostlinám k růstu v různých fázích jejich vývoje. Anorganická hnojiva jsou umělá, tedy uměle vytvořená a působí na rostliny velmi rychle. Proto se s nimi musí zacházet s uvážením a přesně podle návodu pro danou rostlinu. Hodí se pro rychle rostoucí rostliny.Dusíkatá a draselná hnojivaDusík je chemický prvek podporující růst stonků a listů. Dusíkatá hnojiva přispívají k tomu, aby stonky byly silné. Je-li ho nedostatek rostlina má jen nazelenalé listy až bledé a příliš nerostou. Naopak použijete-li hnojiva příliš můžete rostlině také uškodit. Mnoho dusíkatého hnojiva znamená pro rostlinu ztrátu jakési imunity. Rostlina je náchylnější k chorobám, plísním a houbám a jsou také snadno napadány různými škůdci. Dusíkatá hnojiva jsou vhodná zejména pro listnaté druhy rostlin.Draslík je na druhou stranu důležitý prvek pro tvorbu a růst květů a plodů. Právě pro kvetoucí rostliny jsou draselná hnojiva zásadní a jsou také pro tento druh rostlin nejtypičtější a nejčastěji používaná hnojiva. Rostlina, která draslíkem strádá je nevyzrálá, nerose, může trpět chorobami a být napadána škůdci. Listy nemají svou přirozenou zdravou barvu nýbrž žlutou, bledou nebo jsou pokryté skvrnami.Kde seženu veškerá hnojiva?Kvalitní hnojiva a substráty jsou k sehnání z pohodlí Vašeho domova na adrese www.pestebnisubstraty.cz, podívejte se i na další specifikace a informace ohledně hnojiv. Pravidelné a optimální hnojení zajistí krásu Vašim rostlinkám.

folder_openPřiřazené štítky

HNOJIVA - ČÁST 1.

access_time07.duben 2020personRedakce

Rostlina je schopná hnojivo přijímat převážně dvěma způsoby. Buď je hnojivo přijímáno ze zálivky přímo kořeny rostliny z pěstebního média nebo listy, na které se aplikují postřiková hnojiva.Více zde hnojiva Základní hnojiva na růst a květ poskytují v různých poměrech tři hlavní makrobiogenní prvky (dusík, fosfor a draslík), mezogenní prvky (vápník, síra a hořčík) a v malém množství také stopové prvky (bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden). O důležitosti těchto prvků a jejich funkci pro rostlinu jsme mluvili v minulém článku. Hnojiva se dají také rozdělit podle původu , a to na statková a průmyslová. Statková hnojiva jsou biologická a nám notoricky známá (hnůj, kompost, močůvka, atp.). Obsahují všechny tři základní prvky NPK. Průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou, proto mohou být jednosložková nebo vícesložková. Jednosložková hnojiva se využívají při deficitech jednotlivých prvků. My si dnes představíme jednoho zástupce průmyslových hnojiv (Hesi) a jednoho zástupce statkových hnojiv (Guanokalong).Veškerý sortiment hnojiv, přípravků a pomůcek naleznete zdeHnojiva Hesi      Holandská společnost Hesi patří mezi nejstarší výrobce hnojiv v Nizozemí a tedy i velmi zavedenou a uznávanou značkou nejen mezi growery. Společnost Hesi disponuje vlastní laboratoří, svými specialisty a nově postavenou výrobnou. Spolumajitelka společnosti profesorka Siglinde je uznávanou kapacitou přes hnojení konopí a vystudovaná chemička a bioložka. Vydává odbornou veřejností velmi ceněné články na toto téma a své poznatky aplikuje do praxe při výrobě hnojiv, které uspokojí nejen všechny potřeby rostlin ale i jejich pěstitelů. Proto jsou také samozřejmostí velmi kvalitní pěstební schémata pro všechny druhy pěstebních médií a etikety v českém jazyce. Hnojiva Hesi mají registraci Evropského společenství a splňují všechny jeho náročné standardy. Sortiment této společnosti uspokojí i ty nejnáročnější pěstitele. Každé pěstební médium má svou řadu speciálních hnojiv. Velmi zajímavou je řada Hesi Coco pro pěstitele na kokosových rohožích a substrátech. Oproti ostatním výrobcům hnojiv je tato řada pouze jednosložková a používá se po celou dobu růstu a květu rostliny. Mění se pouze dávkování podle fáze, ve které se rostlina nachází. Hesi myslela také na začínající pěstitele a připravila pro ně kompletní sadu nezbytných hnojiv a doplňků důležitých při prvním pěstování (Hesi Start Box Coco, Hesi Start Box Hydro a Hesi Start Box Classic). Pokud mluvíme o hnojivech Hesi, nesmíme opomenout jejich unikátní rostlinný stimulátor Supervit. Tato zázračná směs je plná aminokyselin, vitamínů a vitalizačních látek, které rostlinám poskytnou zdroj jedinečné síly. Blahodárně působí také na mikroživot v pěstebním médiu. Používáním tohoto přípravku stimulujete produkci květových a růstových hormonů v rostlině a vaše výsledky budou téměř neuvěřitelné. Všechna hnojiva a ostatní doplňky jsou k dostání od 10 ml do 20 litrů, takže uspokojíme poptávku jak malopěstitelů tak i velkopěstitelů.Sortiment hnojiv a přípravků HESI naleznete zdeHnojiva Guanokalong   Hnojiva Guanokalong jsou zcela přírodní řadou hnojiv a uspokojí všechny náročné a nekompromisní biopěstitele.Guanokalong se získává z netopýřích exkrementů pomocí procesu sušení a sterilizace. Díky tomu tato hnojiva neobsahují žádné patogení látky a klíčívá semena plevelů. Guano je bohaté na základní důležité prvky NPK a jeho předností je pomalé a postupné uvolňování živin. Guanokalong se používá k hnojení půdy a všech typů půdních substrátů, ale nově je dostupná také řada pro pěstitele v hydroponických systémech. Pokud se zmiňujeme o sortimentu této společnosti nesmíme opomenout jejich zázračný půdní substrát Allmix. V něm naleznete vše, co vaše rostlinky potřebují. Pěstební substrát Allmix Guanokalong obsahuje baltické rašeliny, černou rašelinu, netopýří guano, biohumus (žížalí exkrementy), PG mix a výtažek z mořských řas. Díky podílu netopýřího guana má tento substrát vysoký obsah základních živin NPK, vápníku a hořčíku a kompletní škálu stopových prvků.Příště budeme pokračovat dalšími zajímavými a kvalitními hnojivy, které naleznete v našem sortimentu a jejichž výhradními dovozci je společnost Natural Technologies s.r.o.

folder_openPřiřazené štítky

Čím hnojit květiny na podzim

access_time07.duben 2020personRedakce

Podzim se neúprosně blíží a mnozí z nás si kladou otázku, jak a čím správně hnojit květiny. Máme pro vás pár tipů jak a čím hnojit rostliny na podzim.Květiny na balkoně nebo v zahradě potřebují pro svůj zdravý růst mnoho živin, které se do půdy přidávají prostřednictvím různých hnojiv. Aby byly vaše květiny odolné vůči chorobám, držte se těchto jednoduchých pravidel a květiny vás za to odmění tím, že budou kvést déle než jindy.Jak a čím tedy správně hnojit?Trh při volbě vhodného hnojiva nabízí na výběr z organického a minerálního hnojiva. Při minerálních hnojiv se můžete setkat s označením NPK, což znamená, že je hnojivo složené z dusíku – důležitý pro růst, fosforu – posiluje kořeny a podporuje květiny a draslíka – bez něj je narušena dodávka vody rostlině. Při volbě tohoto hnojiva zabezpečíte pro květiny všechny potřebné živiny.Na rozdíl od minerálního, organické hnojivo uvolňuje živiny pomaleji. Má ale dlouhodobý efekt a mezi nejznámější hnojiva patří hnůj nebo kompost.Kromě organických a minerálních hnojiv existují i ​​speciální hnojiva, které jsou určeny na konkrétní květiny, například růže. Květy se doporučuje hnojit v jejich vegetačním období. Pokud rostliny hnojíte déle, zabraňujete jim připravit se na odpočinek a budou znovu kvést. Kolik hnojiva je ale vhodné použít? Množství hnojiva přizpůsobte konkrétním rostlinám. Mnohé studie ukazují, že v posledním období jsou například trávníky hnojené nedostatečně a naopak zahradám dopřejeme až příliš mnoho živin. Každopádně je dobré řídit se pravidlem, že méně je někdy více. Nadměrné použití hnojiva zatěžuje kořeny rostlin a výsledný efekt pak není ten, jaký jsme očekávali. Při nadměrném hnojení se také toto může dostat do hlubších půdních vrstev a následně i do podzemních vod. Proto šetřete životní prostředí a zároveň i svou peněženku. Je velmi důležité rozhodnout se, čím budete hnojit své květiny. Při správné volbě hnojiva se vám květiny nejednou odvděčí svou krásou.

folder_openPřiřazené štítky

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Venkovní krby, udírny a posezení

access_time07.duben 2020personRedakce

K pravé chalupářské pohodě patří posedět s přáteli. Ideální místo je někde, kde si vytvoříme příjemné zázemí. Ať už udíme nebo jen sedíme večer u krbu, něco si zkusíme o venkovních krbech a udírnách povědět.Udírna na chalupěUdírna je často snem mnohých chatařů a chalupářů. I jednoduchá udírna umí vykouzlit doslova divy, a to jak s masem, rybami, tak i s různými uzeninami a sýrem. Taková domácí vyuzená klobáska z udírny anebo kapří podkovy připravované v kouři rozhodně mluví za své. Spousty lidí odradí od těchto dobrůtek fakt, že nejsou schopni si zkonstruovat vlastní udírnu anebo že nemají peníze na koupi kompletní udírny již smontované. Pokusme se nyní v následujících řádcích shrnout návod na stavbu udírny vcelku jednoduché...Zahradní grilyKaždý chalupář a chatař bez rozdílu věku a pohlaví dnes holduje grilování. Stalo se dnes již běžným doplňkem letních dnů,které ve svých objektech trávíme. Schází se při něm rodina a přátelé. Je to gurmánský a společenský fenomén letního období. Při grilování se řeší rodinné záležitosti, jen tak povídá s přáteli i probíhají obchodní jednání. Snad každý z nás má nějaký ten zaručený recept na maso či zeleninu. Pro ty z Vás , kteří si chtějí gril pořídit, zkusíme přinést několik zásadních informací pro lepší orientaci.Typy zahradního nábytkuKaždý chalupář či chatař si chce po práci nebo s přáteli u svého objektu na zahradě nebo pod pergolou pohodlně posedět, odpočinout si nebo si popovídat či oslavit nějaké rodinné výročí.Poradíme Vám jaký zahradní nábytek existuje a jak by jste měli vybírat a to ať již podle ceny nebo podle četnosti a způsobu použití. Nábytek by měl být především krásný a pohodlný.Měl by se snadno,dobře udržovat a měl by odolávat povětrnostním vlivům. Neměl by být příliš těžký aby s ním šlo dobře manipulovat, protože...Ratanový zahradní nábytekVelmi zajímavým zahradním nábytkem pro sezení pod Vaší pergolou na chalupě či chatě, je bezesporu ratanový nábytek. Vyrábí se z přírodního ratanu nebo z umělého ratanu. Je velice lehký a je s ním snadná manipulace. Je to také nábytek velice odolný nepřízni počasí a střídání teplot. Velice snadno a jednoduše se udržuje a ošetřuje a je velmi trvanlivý. Jeho nabídka na trhu je velice rozsáhlá v různých tvarech a barevných vzorech a prodává se v rozdílných cenových relacích, od nižších až po dražší.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní architektura

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne. V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. Zahradní architekturaNeustále omílané téma. Vytvoříme si zahrádku sami a nebo si pozveme zahradního architekta? Ten, kdo chce ušetřit, tak si realizuje pozemek sám. Má to ovšem nevýhody. Téměř všichni dělají chybu už na začátku, protože si sice umí představit, jak a co kde bude, nicméně za čas, bude zahrada vypadat jinak. V moderní zahradě je dnes kladen požadavek především na efekt, design a nenáročnost údržby. Vše se prolíná v kombinacích, především přírodních, moderních a designově vyvedených materiálů. Neodmyslitelně pak k moderní zahradě patří dobře zvolený zahradní nábytek a zařízení. a nejen na to, je nutné myslet už dopředu. Pokud jsme zdatní, tak si vytvoříme "projekt" sami, nicméně, je určitě dobré, pozvat zahradního architekta. Architekt po konzultaci s Vámi vytvoří proekt a následně, pokud je to v jeho moci, zajistí i realizaci. Příkladem může být například Zahradnictví pod hradem v Ústí nad Labem. Zde se o Vás kompletně postarají a pozor, za velmi příjemné ceny, což je důležité v rámci realitovaného rozpočtu. Kontaktujte je a sami uvidíte.

folder_openPřiřazené štítky

Koupací sud Hot Tub

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Není nad to, se v parném létě kdykoliv vykoupat či si zaplavat a nemuset nikam za tímto prožitkem chodit mezi spoustu lidí. Nebo ztrácet čas jízdou za vzdálenou možností. Chcete mít takovou možnost ? Pořiďte si tedy na svoji chalupu nebo chatu bazén !Koupací sud Hot TubÚžasný výrobek, který Vás prostě nadchne. Koupací sud Hot Tub, který jedodáván již sestavený, je určen k příjemnému lenošení v teplé vodě. Přesněji řečeno, v příjemně vyhřáté vodě, kterou si můžete temperovat podle Vašeho gusta. Tento koupací sud, tak můžete využívat jak celodenně k osvěžení, tak i celoročně. A to i když kolem Vás mrzne, až praští a sněží. Sud můžete umístit kdekoli na zahradě nebo na jakémkoli jiném místě, stačí najít vhodný prostor. Hot Tub je vyroben z masivu a k jeho kompletaci není potřeba žádné speciální nářadí. Součástí výrobku je ohřívač, schůdky, lavičky a ostatní příslušenství, které potřebujete k bezproblémovému použítí.Jak používat Hot Tub k Vaší plné spokojenosti?Hot Tub je možné využívat celoročně a celodenně. Vždy, když si budete chtít navodit příjemný pocit uvolnění ve vodní lázni, posílit obranyschopnost organismu, či zmírnit bolesti páteře a kloubů. To jsou jen některé účinky, které Vám výrobek prodávaný pod názvem Hot Tub umožní. Začnete temperací vody, která by se měla pohybovat kolem 38° C, ale záleží jen na vašem pocitu. Tato teplota závisí nejen na okolní teplotě vzduchu, ale i na kvalitě a množství dřeva, které jste k topení použili. Zkušenost říká, že této teploty lze dosáhnout za cca 2 hodiny.Pro dřevěné části Hot Tub byl vyvinut specilní dřevěný profil, kdy velkou kontaktní plochou se dosáhne odolnost proti úniku vody, aniž by bylo nutné použít těsnící tmel nebo silikon. Tím se ténto výrobek také povyšuje do ekologické sféry. Sud jednoduše napustíte vodou a poté, co v průběhu několika hodin dřevo zvětší svůj objem a zastaví případný malý únik vody. Je vhodné zpočátku hladinu vody kontrolovat a doplňovat jí. Tím bude sud připraven k prvnímu použití a můžete poprvé zatopit v kamnech. Až se s kamny seznámíte, už budete později vědět, jak rychle kamna reagují na dřevo, jak nejlépe ohřát vodu s minimální kouřivostí, jak rychle se zvyšuje, či snižuje teplota vody v závislosti na přikládání a druhu dřeva. Je také vhodné zmínit i topení v ohřívači.Při tomto seznamovacím procesu, tedy při prvním zatopení, si jistě všimnete malé vychytávky, a to krytu, který zakrývá topeniště. Tento kryt je jednoduchým regulátorem přívodu vzduchu a funguje, stejně jako u jiných kamen, tedy po roztopení umístíte kryt na kamna a jednoduše regulujete přívod vzduchu. Chalupářovo zamyšlení.Tento výrobek si prostě okamžitě zamilujete. Nejen po stránce zpracování, kdy byly použity velmi kvalitní materiály, ale především po stránce funkčnosti a komfortu.Nejen romantické duše, tak budou nadšeny z potěšení, které sud přinese. A v zimě, tak to musí být absolutní pohoda. Koupací sud bude k vidění na naší expozici na Zahradě ČechZkušenosti z výstavy:Co se návštěvníkům především líbilo: Tak za prvé, to bylo velmi kvalitní zpracování, které návštěvnící obdivovali nejčastěji. Dále se velmi líbil jednoduchý princip a levný provoz, oproti klasickému bazénu. A nakonec i fakt, že se pro provoz nepoužívá žádná chemie. Návštěvníci také navrhovali nějaké modifikace a úpravy, které za Vás probereme s výrobcem a budeme Vás informovat na této stránce.

folder_openPřiřazené štítky

Houby

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Pýchavka obecnáPlodnici tvoří kulovitý teřich, který přechází ve válcovitou stopku. Plodnice jsou vysoké 40-60 mm. Teřich i stopka jsou pokryty malými bradavkami a ostny, které snadno odpadávají a zanechávají po sobě prohloubeninky. Plodnice tvoří na vrcholu malou špičku, která se později v dospělosti otevírá. Celá plodnice je bílá, později šedá až šedohnědá. Příjemně a charakteristicky voní a chutná.Výtrusy jsou malé (3,5 x 4,5 um), téměř kulovité, jemně bradavčité, bledě hnědé.Výskyt: V lesích, na mezích, pastvinách i v sadech, jednotlivě a často i ve skupinkách. Muchomůrka růžovkaKlobouky jsou v mládí polokulovitě sklenuté, pak polosklenuté až ploché, masité, masově růžové až červenavě hnědé, pokryté bělohnědavými bradavkami, naspodu s bílými, někdy rezavě skvrnitými lupeny a bělorůžovým, dole řepovitým, 6 – 15 cm dlouhým a 1 – 3 cm širokým třeněm, nesoucím bělavý, pravidelně rýhovaný prsten. Dužnina poraněním slabě růžoví. Výskyt: Muchomůrka růžovka roste velmi hojně od června do listopadu v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, ale i na hrázích rybníků, parcích a podobně. Vynikající houba. Liška obecnáKlobouk je 2 - 12 cm široký, zprvu plochý se zaobleným okrajem, ve stáří rozložený a uprostřed prohloubený. Barvu má od velmi bledé až po sytě tmavou žlutou, ve stáří blednoucí. Některé plodnice jsou někdy až oranžové. Třeň je 3 - 8 cm dlouhý, plný, ke spodu zúžený. Žluté nepravé lupeny jsou tupé, úzké, nepravidelné a sbíhající na třeň. Žlutavá dužnina má lehce sladkou vůni meruněk, což je další důležitý určovací znak.Výskyt: Liška obecná roste ve všech typech lesů od časného léta do pozdního podzimu. Křemenáč osikový: Polokulovitý klobouk, který se ve stáří srovnává, je jemně plstnatý a oranžově červený. Rourky bývají v mládí světlé, později hnědnou. Mohutný třeň je bělavý a pevný, pokrytý drobnými šupinkami. Dužnina je tvrdá, ale šťavnatá, má příjemnou chuť a vůni, po zaschnutí černá. Výskyt: Roste jednotlivě nebo ve skupinách pod osikami a topoly, většinou v hájcích a remízkách, na okraji lesa v červnu až září. Křemenáč březovýKlobouky jsou krásně oranžově zbarvený, v mládí lehce hedvábný, ve stáří hladký nebo mírně šupinkatý, což závisí na povětrnostních podmínkách, obvykle suchý. Třeň může dosáhnout výšky až 20 cm, je bílý až šedavý, pokrytý hnědými až černými šupinkami, poraněním třeň slabě modrá. Póry jsou bělavé až šedé. Dužnina je bledá, stářím červenající. Vůně příjemně houbová. Překrojíme-li tuto houbu, zbarví se na řezu poměrně rychle do černa, není třeba ji ale zahazovat, protože i tak je k jídlu velmi dobrá. Výskyt: Roste dosti hojně od června do října v lesích listnatých, smíšených i jehličnatých, ale také ve stromořadích a podobně. Vždy však pod břízami . Kozák březovýKlobouky jsou v mládí polokulovité, brzy polštářovitě sklenuté, masité, hladké, šedé, šedohnědé nebo hnědé, naspodu s drobnými, okrouhlými, zprvu bělavými, později šedookrovými póry a tuhým až dřevnatým, 6 - 15 cm dlouhým a 1 - 4 cm širokým třeněm, hustě pokrytým černavými šupinkami. Bílá dužnina se na řezu nemění či lehce růžoví a pak šedne. Výtrusy jsou bledě hnědavé. Výskyt: Kozák březový roste celkem hojně od července do listopadu v lesích listnatých, smíšených a jehličnatých, ale i mimo les ve stromořadích, vždy však pod břízami.

folder_openPřiřazené štítky

Podzimní péče o zahradu

access_time08.duben 2020personRedakce

Každý chalupář a chatař má rád svoji zahradu, na které tráví v roce řadu dní.Proto se o ni také dobře stará. Každé roční období vyžaduje jiné zahradní práce a formu údržby. My si v tomto článku povíme na co bychom neměli zapomenout na podzim. Nejprve dejte do pořádku záhony. Zem se na podzim tradičně ryje, ale v moderní zahradě již mnoho volné půdy nezbývá. Buď je hustě osázena a pokryta geo¬textilií a mulčem, anebo je zatravněna. Práci s půdou se ale nevyhnete. Nejnáročnější je sázení a přesazování, takže i to je třeba udělat. Osaďte nově dokoupené keře a stromky na místa,která jste si určili. Mimo to můžete např. rozsadit přehoustlé trsy kopretin a kosatců a hlavně nasázet cibulky a hlízky tulipánů, narcisů, modřenců, anemonek a dalších příslušníků jara na správná místa. Nepostradatelným nástrojem pro podzimní pro podzimní práce na zahradě je kvalitní rýč a nůžky na stříhání větví. Pokud Vám toto nářadí ještě chybí, neváhejte a dokupte si je. Rýč musí být pevný a ostrý, nesmí se ohnout ani zlomit. Zapomeňte na plechové výlisky s viklající se násadou. Nejlepší konstrukce jsou celokovové nebo s dlouhým kovovým napojením na kvalitní dřevěnou násadu. Pokud máte někde volnou nebo nezamulčovanou půdu, je čas ji zrýt nebo alespoň zkypřit ručním kultivátorem a vytahat plevele a kořeny.Trávník Jistě sami dobře víte, že pěstování kvalitního trávníku vyžaduje stálé úsilí. Na podzim vás čeká poslední sečení, vertikutace, postřik proti plísni sněžné a podzimní hnojení. Při posledním sečení to nepřežeňte s výškou. Neměla by být menší než 4 cm. Rotační sekačky pracují mimo jiné na principu podtlaku, takže je-li sucho, posbírají do koše kromě posečené trávy i spadané listí. Důkladné vyčištění trávníku, které dnes nazýváme vertikutace, rychle nahrazuje klasické podzimní vy hrabování trávy hráběmi. K této činnosti jsou nutné specifické nástroje nebo stroje. Ne že by ruční vertikutační hrábě pracovaly samy, ale jsou každopádně mnohem účinnější. Ještě lepší jsou samozřejmě vertikutátory motorové. Jestliže vzniká při motorové verikutaci příliš mnoho vyhrabané hmoty, je lépe nesbírat ji do koše, ale ponechat na ploše a následně ji ručně vyčesat hustými a širokými trávníkovými hráběmi. Jakmile máte trávník perfektně vyčištěn, doporučujeme preventivní postřik proti naší nejnebezpečnější chorobě trávníku – plísni sněžné. Následky nemoci sice zjistíte až na jaře, ale pak už je pro ochranu pozdě! Postřik se provádí ve dvou etapách se šestitýdenním odstupem. Použijte některý účinný prostředek (Amistar, Quadris) podle návodu, nebo si nechte aplikaci provést specializovanou firmou. Na závěr nezapomeňte pohnojit . Na místě je ale opatrnost, protože nevhodným hnojením v tomto období můžete trávník značně poškodit. V hnojivu proto nesmí být skoro žádný dusík, neboť by podpořil růst zelené hmoty. Na zimu je nutné zvýšit odolnost trávníku proti chladu a mrazu. Proto jsou na trhu speciální hnojiva pro podzimní hnojení, ve kterých je potlačen dusík (N) ve prospěch fosforu (P) a především draslíku (K).Co se týče podzimní péče o dřeviny a kytky všeho druhu, platí celkem jednoduchá pravidla: Odstraňujeme suché, odumřelé a poškozené části rostlin. Jakmile uschnou nadzemní části trvalek, lze je ostříhat, trsy rýčem rozdělit na více kusů a následně je přesadit na jiné místo. Na druhou stranu ale platí, že celá řada suchých stébel, lodyh a listů okrasných travin a trvalek je i v zimě velmi dekorativní, zvláště za mrazivých dnů, kdy obrazy dotvoří jinovatka a sněhové vločky. Zkušení pěstitelé říkají, že trvalky před zimou nejlépe ochrání jejich uschlá nať. Nespěchejte ani na tvarování růží a některých okrasných dřevin, které na zimu jen přihrnete zeminou nebo listím. Choulostivé druhy navíc přikryjte vhodnou ochranou (chvojí, sláma, pytlovina, rohože). Hlavní řez si nechte na březen. Na podzim se nejprve sázejí stálezelené a jehličnaté dřeviny (od poloviny září), protože by měly mít možnost do zimy ještě zakořenit (potřebují i v zimě transpirovat). Naopak listnaté dřeviny je vhodné sázet až v bezlistém stavu, ale ještě před příchodem silnějších mrazů, tedy říjen – listopad. Na jaře je tomu pak naopak. Listnaté dřeviny sázíme v bezlistém stavu, jehličnany a stálezelené listnaté dřeviny později (březen – duben). Samozřejmě že rostliny z kontejnerů lze sázet prakticky kdykoliv kromě období velkých mrazů, pokud jim zajistíte odpovídající péči, především zálivku. Nezapomeňte, že podzimní úklid Vám přinese mnoho zahradního odpadu. Pokud nevíte kam s ním, založte si kompost, který se Vám na jaře bude hodit. Pozor na zetlelé listí,které radši odvezte mimo zahradu aby jste si "nezadělali" na plísně. Tak a ještě nařezat a naštípat dřevo na zimu aby trochu do zimy proschlo a budete připraveni.

folder_openPřiřazené štítky

Pěstujeme a sázíme

access_time08.duben 2020personRedakce

Na své zahrádce, pokud nás to baví, můžeme sázet a pěstovat, téměř cokoliv, pokud nás moc neovlivňují vnější faktory, jako například lenost. Když se ale vzchopíme, může to stát za to.Stévia sladkáMnozí z nás nemohou cukr požívat ze zdravotních důvodů a tak přešli na umělá sladidla. Máme ale pro Vás velice zajímavý přírodní typ.Rostlinu,která má 300x větší sladivost než cukr a má prokazatelně léčivé účinky. Rostlina Stevia rebaudiana pochází z Paraguaye, kde je odnepaměti používána jako sladidlo a léčivo indiány kmene Guaráni. Keřík této originální a ojedinělé rostliny dospívá po cca 14 - 17 týdnech, přičemž z jediné dospělé rostliny lze získat cca půl kila sušiny ročně. To je ekvivalent asi 100 až 150 kg cukru! Lze jí pěstovat i u nás...Schii -Take ( Lentinula edodes - Houževnatec jedlý)Shii-take byla pro své léčivé účinky vysoce ceněna a dokonce ji jeden čínský lékař nazval elixírem věčného života. Shii-take je zdrojem proteinů, draslíku a zinku. Obsahuje vitaminy B1 a B2 a vysoké množství vitamínu D. Jednou z těchto účinných prospěšných látek je LENTINAN - glukan. Tato houba velmi významně posiluje imunitu a působí proti infekcím všeho druhu (virové, bakteriální, plísňové i parazitální infekční onemocnění)...Řepík lékařskýŘepík lékařský (Agrimonia eupatoria ) je víceletá rostlina dorůstající do výšky kolem 60 cm. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi růžovitých. Tato rostlina je rozšířena v Evropě, Asii a v Severní Americe. V prvním roce tvoří velkou přízemní růžici, v dalším vyrůstá mohutná lodyha, která se brzy obsype spoustou žlutých květů vonících po meruňkách. Kvete od června do září, chuť řepíku je mírně nahořklá. Má výrazný antibakteriální, protizánětlivý a hojivý účinek. Řepíku se daří dobře jak v kyselých, tak i zásaditých půdách bohatých na živiny...Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)Nebo také lidově - Sibiřský ananas, Rakytník úzkolistý, Žlutozob, Mořský plod, Písečný trn. HistorieRakytník byl a je v oblasti Číny, Indie, Řecka a Ruska používán k léčebným účinkům již od pradávna. Vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k načerpání sil. V Rusku se traduje rčení, že "po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak"...

folder_openPřiřazené štítky

Gabionové zdi

access_time12.duben 2020personRedakce

Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení.Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu.Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi.  Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírodyStavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené.Dokončení prací na gabionové zdi Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku.U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa a také dobře spočítat statiku zdi.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní pergola - zastřešení

access_time12.duben 2020personRedakce

Hustý porost popínavých rostlin sice ochrání před kapkami z mírné přeháňky, ale je jasné, že souvislé zastřešení zahradní stavby usnadní její využití při horším počasí.Zatímco v minulosti se pergoly zakrývaly prkny a lepenkou, případně rákosem, posléze sklolaminátem, dnes se vedle nejrůznějších střešních krytin často uplatňují vlnité nebo trapézové polykarbonátové desky. Jsou velmi lehké a také odolné, vydrží krupobití i mráz, nevadí jim UV záření, přitom jsou značně průsvitné. Kutilové ocení jejich snadnou montáž i možnost seříznout je podle rozměrů střešní konstrukce. Dají se koupit čiré, barevně tónované i se speciální úpravou, která změkčuje prostupující světlo.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Stavba vlastního (umělého) potůčku

access_time12.duben 2020personRedakce

Majitel chalupy nebo chaty si vždy při dobudování své nemovitosti přeje ji nečím ozvláštnit. Jednou z takových možností je vybudování vlastního kousku potoka,který bude protékat kusem zahrady.Dnes je to vcelku snadné a věřte, že poslouchat zurčení potůčku na své zahradě patří k příjemným záležitostem. Takovou věc jako je stavba vlastního potůčku, můžete poměrně snadno vyřešit s pomocí malého čerpadla a "pár" kamenů a trochy fyzické práce. My Vám v další části článku dáme návod jak na to. Nejprve si promyslíme, kde /v které části zahrady/ chceme potok mít. Promyslíme jeho délku, zákruty, spád a případný vodopád. Potom si na určené místě vytyčíme tvar /zákruty a přepady/, hloubku a šířku koryta. Na těchto parametrech nám závisí rychlost toku. Širším korytem teče voda pomaleji a naopak. Potom vezmeme do ruky krumpáč a vyznačené koryto postupně vykopeme. Část hlíny později použijeme za zakrytí přečnívající folie. Na konci vykopaného koryta si postavíme záchytnou jímku v podobě malého jezírka nebo jakéhosi trativodu. Toto místo by mělo by být dostatečně velké, aby nám v případě zastavení čerpadla absorbovalo veškerou oběhovou vodu z potoka. Z této jímky se pak bude voda čerpadlem pohánět k umělému prameni. Tato část její cesty však zůstane skryta v zemi vedle koryta potoka. Umělý pramen podle vlastní fantazie stylizujeme např. do podoby studánky, kamenného koryta nebo i kašny s výtokem vody či vodopádu.Hloubka potoka Úplně nám postačí hloubka koryta kolem dvaceti pěti až 35 cm, optimální šířka je nejméně 50 až 60cm/i více/. Voda se může na několika místech zastavit např. v "odpočívacích" tůňkách, které nám umožní pěstování některých druhů vodních rostlin a zkrášlí nám celou stavbu. Efektní jsou rovněž např. malé ostrůvky.Kaskády Koryto pro potůček se stejně jako jezírko jednoduše vystele trvanlivou silnější fólií, jejíž okraje zasunete do mírně vyzdvižených břehů, které musí sahat dostatečně vysoko, aby nám voda neunikala. Na fólii položte přiměřenou vrstvu hrubého říčního písku a např. oblázků, či menších kamenů - pod folii můžete přidat ještě vrstvičkou zeminy pro rostliny. Lze tak vybudovat koryto potoka kaskádovitého i meandrujícího, volně a klidně plynoucího , nebo třeba divoce zurčícího. Ten však vyžaduje více svažitý terén se sklonem kolem 18-20%. Kaskádovitý potok je také mnohem náročnější na stavbu, je nejprve třeba vybudovat opěrné zídky a okolí potoku zpevnit a izolovat. To je již práce pro stavební firmu spolupracující se zahradním architektem.Kameny v potoce Pomalu tekoucí potůček nás jistě velmi uklidňuje. Proto do jeho toku zkusíme umístit několik vyčnívajících oblázků či kamenů, které nám rozvlní jeho hladinu a také zvýrazní třpyt pohybující se vody. Používejte spíše místní kameny.Vodopád Každý vodopád je hříčkou přírody a přitahuje naši pozornost jak opticky, tak i akusticky. Měl by směřovat ze zúžených částí zahrady, do jejích širších a otevřenějších partií. Platí obecné pravidlo, že čím menší zahrada, tím menší a nižší vodopád. V průměrně velké zahradě je minimální velikost cca 40cm a maximální cca 1,5 m. Pokud to jde, umístíme ho do výše do pohledu očí.Umístění potoka Potok nám může zahradu fyzicky i opticky propojit nebo také rozdělit. Předem si proto dobře ujasněte, jak velký potůček Vaše zahrada snese a zda má být samostatný nebo napojený na jedno či více jezírek nebo vodních zátiší. Kromě své okrasné funkce může potok plnit i funkci čistící, kdy pomáhá dočišťovat jezírko nebo tzv. samočisticí bazén. Zákruty potůčku by se vždy měly stáčet k domu či k té části zahrady, kde budeme trávit většinu času a kde na něj také budeme mít dobrý výhled při posezení. Při budování jeho vodoteče musíte zohlednit samozřejmně i technické faktory, jako je přívod energie čerpadlu či osvětlení, umístění osvětlení, umístění případné lávky či mostku. Vodní plocha Vašeho potůčku i s tůňkami by rozhodně neměla zaujímat více nežli čtvrtinu Vaší zahrady. Jestliže chcete, aby potůček dobře zapadal do kontextu Vaší zahrady, měli byste např. vybudovat podél jeho toku cestičku, která Vám navodí pocit kontaktu s vodouČerpadlo Nakolik bude voda v potůčku slyšet, závisí samozřejmně na výkonu zvoleného čerpadla a na reliéfu vodoteče. Pro zajištění dobrého průtoku potůčku a případných vodních kaskád jsou velmi vhodná ponorná čerpadla, která se nainstalují pod vodní hladinu. Dopravují nám větší objem vody o menším tlaku a nevadí jim ani případné drobné či kalové nečistoty. Dopravní výška ponorných čerpadel využívaných v zahradách se pohybuje od 4 do 20 m vodního sloupce a měla by zvládnout až padesát litrů vody za minutu. Břehy potoka V tůňkách a na březích klidnějších našeho umělého potoka je možné pěstovat stejné rostliny, jako např. u zahradních jezírek. Na olemování břehů potůčku se hodí především vlhkomilné půdo-pokryvné trvalky, mechy a vlhkomilné trávy. Výběr již necháme na Vás. Břehy potůčku lze zdůraznit výsadbou několika keřů . Vidíte sami,že takováto stavba není nijak náročná a to ani finančně. Záleží jen na naší fantazii a pracovitosti. Zkuste se například nejdříve někde na nějaký takový umělý potok pro Vaši inspiraci podívat a potom stavějte. Ke stavbě nepotřebujete žádné stavební povolení. Přjeme mák krásný pocit z dobře vykonané práce a nádherný pohled na zurčící vodu či padající vodopád.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz velmi

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

ZDRAVÉ BYDLENÍ BEZ PLÍSNÍ A ZÁPACHŮ

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

V souvislosti s dnešním trendem snižování energetické náročnosti staveb se izolují obvodové stěny a utěsňují všechny spáry, aby se zamezilo úniku tepla. Tato snaha s sebou nese nebezpečí, kterému se říká „syndrom nemocných budov a domů“.Co to je a jak se projevuje? Pokud se ve vnitřním prostoru nedostatečně vyměňuje vzduch, znehodnocený pobytem osob, nastávají problémy. Činností obyvatel stoupá v prostoru vlhkost, která je obsažena ve vzduchu, ale také dýcháním oxid uhličitý, případně další zdraví škodlivé látky. Vzhledem k tomu, že ceny tepla stoupají, lidé mají v paměti, že je potřeba teplem šetřit a nepouštět ho okny ven. Proto se větrá jen málo, což způsobuje problém zmíněný v úvodu.Důsledkem zvýšené vlhkosti a oxidu uhličitého se vytváří podmínky pro vznik plísní a různých mikroorganizmů. Tyto opět při svém životním cyklu produkují toxiny, které přímo ovlivňují zdravotní stav osob, které v tomto prostředí žijí. Proto přibývá nemocí dýchacího ústrojí, neurotických stavů a celé řady dalších onemocnění a málokdo si uvědomuje, odkud tyto problémy pocházejí. V létě jsou tyto problémy minimální, protože se větrá okny. Nastávají však se začátkem topné sezóny, když se uzavřou těsná okna.Starší obytné domy mívaly dřevěná okna, která nebyla těsná a často se záclony vlnily, jak do místnosti zvolna přicházel venkovní vzduch, který zajišťoval zlepšení vnitřního mikroklimatu. Dnes, kdy se instalují, nebo nahrazují stará okna velmi těsnými, je situace zcela jiná, bohužel se všemi zmíněnými negativními důsledky.Je pravdou, že výměně vzduchu v pobytových prostorách se věnovalo v minulosti málo pozornosti a často tento nepříznivý stav přetrvává. Na trhu nebyly technické prostředky, kterými by se dal tento problém snadno řešit, ale situace se mění.Principem úsporného větrání je rekuperace vzduchu. Známé jsou centrální jednotky, které z místností odsávají znehodnocený vzduch, ten prochází rekuperační jednotkou, přes kterou se nasává venkovní „čistý“ vzduch a ten se ohřívá teplem odejmutým ze vzduchu odváděného ven. Vyvětráme, ale ztratíme jen malé množství tepla, protože ho zase vrátíme zpět. Toto řešení lze aplikovat v novostavbách, kde se dá vyřešit, kam uschovat vzduchotechnické potrubí, které tento způsob větrání nutně vyžaduje.Nyní se na našem trhu objevily „lokální“ rekuperační jednotky, které nepotřebují vzduchotechnické rozvody (instalují se přímo do obvodové stěny). Větrají jen určené místnosti a to dle potřeby, protože mohou být ovládány senzory reagujícími na zvýšenou vlhkost nebo výskyt CO2.Rekuperační jednotka má označení DIMPLEX DL 50 (s koncovým označením WA, WE nebo WH dle typu zařízení) a u nás získala cenu „Výrobek roku 2014“. Využití má buď v bytových domech, kde se díky zateplení přestalo větrat, nebo v rodinných domech a velmi vhodná je i do objektů určených k rekreaci, které bývají vlhké, protože nejsou obydleny trvale. Toto samostatně pracující zařízení má regulovaný výkon výměny vzduchu v rozmezí 15 až 50 m3/h, velmi tichý chod a vysokou účinnost rekuperace až 90 %. K typu WA lze připojit dálkové ovládání a čidlo kvality vzduchu, typ WH obsahuje navíc ještě topné těleso pro případný předehřev venkovního vzduchu při velmi nízkých teplotách.Bez nadsázky se dá říct, že lokální rekuperační jednotka DIMPLEX DL 50 je lék a prevence syndromu nemocných domů a budov. Instalace je velmi jednoduchá, užitná hodnota velmi vysoká a přitom za dostupnou cenu.

folder_openPřiřazené štítky

Okapy a okapové systémy

access_time17.duben 2020personRedakce

Okapové systémy jsou nedílnou součástí každé střechy. Na chalupě a chatě,kde je zpravidla kolem mnoho stromů, které produkují odpad, nebo máme objekt na horách,kde je v zimě více sněhu a tyto systémy zde trpí více než ve městě. Proto je dobré při výměně střechy či její opravě řešit a správně vybrat jaké okapy zvolíme, aby nám co nejdéle vydržely a šly také dobře udržovat. Dnes je z čeho vybírat a my Vám řekneme výhody a nevýhody okapů z různých materiálů.Plastové okapy To je velice praktické řešení. Dnes se vyrábějí z probarveného plastu v různých barvách a je to materiál takřka bez údržbový. Žlaby se spojují speciálními spojkami s gumovým těsněním. Montáž je jednoduchá. Materiál je lehký a lze jej snadno zkracovat a upravovat. Dodávají se jako skládací systém. Cenově jsou přístupné a stojí cca 150,- až 300,- /za metr.Měděné okapy Jsou velice efektní ale nehodí se ke každé střeše. Jejich nevýhodou je jejich cena cca 800,- až 900,-/za metr. Jejich další výhodou ,že se nemusí udržovat. Bohužel je ale často zcizují sběrači kovů. Práce při jejich aplikaci je lepší svěřit odborníkovi a také počítejte s tím,že jeho práce přijde na cca 300,- až 400,-/za hodinu.Hliníkové okapy Jedná se o zušlechtěný hliníkový plech,ze kterého jsou vyrobeny. Jsou v posledních letech velmi oblíbené. Jsou lehké a je s nimi snadná manipulace. Jdou dobře opracovávat. Zpravidla jsou již opatřeny nějakým nátěrem v různých barvách, nebo také bývají oplastované. Výrobci na ně dávají např. záruku až 30 let. Stojí cca 300,- až 350,-/na metr.Ocelové /pozinkované/ okapy Jsou velmi oblíbené a rozšířené pro svojí nízkou nákupní cenu. Je dobré když je usazuje a přizpůsobuje odborník. Jejich nevýhodou je nutnost pravidelně je natírat, protože jinak zkorodují. Dnes ale existují speciální nátěrové hmoty,které Vám po jednom natření chrání materiál více let.Pokud budete okapový systém řešit je třeba se radši poradit s odborníkem a je vždy dobré zakoupit ucelený okapový systém. Na trhu jsou další komplexní systémy jako Linda, Ruuki, Prefa a další od různých firem. Proti spadanému listí můžete např. zakoupit ochranné pletivo, které se stočené vkládá do žlabu a řadu další doplňků a "vychytávek". Rozhodně výměnu neodkládejte,pokud máte systém již nefunkční.

folder_openPřiřazené štítky

Plastová střešní břidlice

access_time17.duben 2020personRedakce

Zvažujete řešit střechu u Vaší chalupy nebo chaty a nechcete na ní dát šindel nebo betonové tašky?Máme pro Vás tip a možné řešení jak vyřešit Vaši střechu na řadu let i jak se trochu odlišit od okolních střech. Novinkou na trhu je plastová břidlice. Je to nový typ střešní krytiny , který se vyrábí z recyklovaného plastu kabelových izolací. Tato krytina připomíná svým vzhledem a způsobem pokládání klasickou břidlicovou krytinu. Vzhledem k materiálu jde v podstatě o PVC s příměsí HDPE, PET, PP, a PS. Tento materiál je vysoce odolný jak na povětrnostní vlivy tak i na mechanické poškození a svými vlastnostmi výrazně snižuje i možnost uchycení a růst mechů.Tento materiál je již několik desetiletí úspěšně používán v elektrotechnice jako izolační povrchy venkovních i podzemních kabelů. Krytina z plastové břidlice je velmi vhodná pro pokrývání střech se sklonem větším než 25° a k opláštění i vnějších zejména severních stěn. Pokládá se na plné bednění, doporučuje se podložit šablony střešní fólií nebo nepískovanou lepenkou. Plastovou břidlici je možné snadno řezat nebo stříhat i tepelně tvarovat. U hřebenů a nároží se využívá postupu kladení klasické břidlice nebo se použije oplechování. Po pokládce dojde k dotvarování krytiny přilehnutím k podkladu, tím se šablony ve střední části mírně prohnou .Vzniká tím tak konečný specifický vzhled střechy. Z hlediska tvárnosti lze tuto krytinu použít i u obloukových či jinak atypických částí střech. Plastová břidlice má velmi vysokou odolnost proti UV záření a jiným přírodním vlivům a má dlouhou životností bez jakékoliv další údržby. Krytina je atestována Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha . Vzhledem k použitému materiálu se předpokládá vysoká životnost – minimálně 50let. Vyrábí se v barvě černý melír a červenohnědé.Rozměry šablon jsou 345x345mm , 400x400mm nebo šupiny 300x300mm. Šablony mají tloušťku 7mm. Hmotnost na střeše činí 11,7kg na 1m2. Prodává se v balení 1.000 ks na paletě. Krytina má záruku 10 let.

folder_openPřiřazené štítky

Asfaltové (bitumenové) pásy na střechu

access_time17.duben 2020personRedakce

Také již máte na střeše své chaty nebo chalupy, kůlny nebo přístřešku dosluhující starou krytinu nebo lepenku a přemýšlíte o nápravě. Když se rozhodnete pro cenově dostupné a inovované nebo zcela nově vyvinuté asfaltové/bitumenové pásy/ jistě neprohloupíte. Jednak Vás přesvědčí cena a jednak snadný a rychlý způsob pokládky. Asfaltové izolační pásy lze použít na izolace: střech, teras, balkónů, parkovišť, zahrad a dalších typů, základů a podzemních staveb proti zemní vlhkosti, mokrých provozů (podlah a stěn) proti vodě volně stékající, provozních střech a střech o opačném pořadí vrstev, nádrží na vodu, bazénů a pod. Upozornění: Izolační materiály na bázi asfaltu odolávají agresivním vodám, kyselým dešťům apod., nelze je však používat jako izolace proti ropným produktům. Rozdělení pásů podle nosných vložek:- pásy s nosnou vložkou ze sklorohože - pásy s nosnou vložkou ze sklotkaniny - pásy s nosnou vložkou z kovové fólie - pásy s nosnou vložkou ze syntetických vláken- pásy se spřaženou nosnou vložkou- pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky Rozdělení pásů podle asfaltové hmoty: - pásy s povlakovou hmotou z oxidovaného asfaltu - pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného elastomery (SBS)- pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného plastomery (resp. směsnými polymery) Horní povrch pásů může být opatřen dekorativním břidličným posypem – varianta DESIGN (v přírodním nebo barevném provedení– červená a zelená nebo podle požadavku zákazníka) nebo jemným minerálním posypem– bez tohoto označení. Prvním reprezentantem řady modifikovaných asfaltových pásů je SKLOELAST. Jedná se o pás z asfaltu modifikovaného SBS kaučuky, naneseného oboustranně na vysoce kvalitní nosné vložce ze skelné tkaniny. Spodní povrch je opatřen PE fólií. Ve variantě SKLOELAST EXTRA dosahuje ohebnost na trnu o průměru 30 mm bez trhlin při teplotě -25 °C. Dalším modifi kovaným výrobkem je pás POLYELAST. Jeho výztuž tvoří nosná vložka z netkaného polyesterového rouna. V tomto pásu se spojují výborné mechanické vlastnosti polyesterového rouna a asfaltové modifikované hmoty. Ve variantě POLYELAST EXTRA dosahuje tažnosti min. 40% a ohebností na trnu vyhoví minimálně do -25 °C. Vysoká průtažnost a odolnost vůči nízkým teplotám umožňuje použít tento pás (pokud je bodově fixován k podkladu, nebo je-li pod něj vložen pás PER V13) i na dilatující podkladní vrstvy. Výrobní sortiment byl dále doplněn i o cenově velmi výhodný pás BITUELAST na nosné vložce ze skelné rohože, který je zvláště vhodný pro izolace proti zemní vlhkosti realizované při nízkých teplotách a jako spodní vrstva, popř. mezivrstva střešních povlakových krytin. V úpravě DESIGN pak jako finální vrstva krytiny. Speciálním výrobkem pro stejné využití jako BITALBIT S je RADONELAST. Horní povrch tohoto pásu je opatřen minerálním posypem, dolní pak lehce tavitelnou PE fólií. Dalšími výrobky společnosti Dehtochema Bitumat je nová řada vysoce modifikovaných izolačních pásů ELASTOLEP EXTRA s adhezními přísadami, zajišťujícími samolepící efekt. Řada těchto výrobků tak navazuje na pás se zvýšenou lepivostí izolační hmoty ELASTOLEP PR3, který je součástí střešní technologie ELASTOLEP a používá se výhradně na povrch tepelně izolačních dílců z pěnového polystyrenu, s následným celoplošným natavením finální vrstvy krytiny. Samolepící pásy ELASTOLEP EXTRA jsou na horním líci opatřeny jemnozrnným posypem, doporučovaným pro jednovrstvé izolační systémy nebo polyetylenovou fólií (PE) určenou pro podkladní pásy u dvouvrstvých povlakových krytin. Pás typu DESIGN je na horním povrchu opatřen břidlicovými šupinami a je určen pro vytváření dvouvrstvých krytin na podkladní pás s polyetylenovou fólií na jeho horním líci. Nosnou vložku samolepících pásů ELASTOLEP EXTRA tvoří polyesterové rouno (PR) nebo spřažená hliníková fólie (AL) se skelnou rohoží, která zajišťuje vysoký difúzní odpor izolace vůči plynům (protiradonová izolace) a vodní páře (parotěsná vrstva). Novinkou společnosti Dehtochema Bitumat jsou pásy s úpravou proti prorůstání kořínků, které jsou vhodné k hydroizolacivegetačních střech (řada pásů POLYELAST GARDEN). Jak vidíte sami těchto výrobků existuje celá řada a mají vynikající izolační vlastnosti. Jejich pokládka a manipulace s nimi je velice snadná. Dodávají se v rolích. Je snadné je přiříznout , naměřit a aplikovat na pevný podklad. Při nákupu u dodavatele Vám přesně poradí jak nejlépe je aplikovat na střechu či tam kam potřebujete

folder_openPřiřazené štítky

Dřevěné chodníčky

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář či chatař by chtěl mít u svého objektu nebo na zahradě něco zajímavého a neobvyklého. V současné době také funguje jakýsi návrat k tradici. Jednou z nich jsou chodníky ze dřevěných špalíků.Naši předkové je kdysi běžně dělali a u řady staveb jako jsou průchody, průjezdy maštale apod. vydržely do dneška. Jedná se o přírodní a tedy zcela přirozený materiál,který je sám o sobě krásný a při kvalitě dřeva a dobrém ošetření vydrží léta. Tento typ dlažby dobře tlumí hluk,vibrace a má velmi dobré izolační vlastnosti. Nejvhodnějším materiálem je dřevo z jehličnanů/smrk,modřín,borovice/ a také z listnáčů/ dub,bříza,buk i jasan/. Dlažba je velice snadno opravitelná. V interiérových prostorách se dřevo impregnuje proti plísni /máčením či nátěrem/. Ve venkovních prostorách pouze proti vlhkosti. Je třeba vybrat kvalitní zdravé dřevo s "hustými"léty spíše z menších kmínků cca 15-20 cm v průměru. Z kulatiny nařežete špalíky cca 25 až 30cm dlouhé a ponoříme na cca hodinu do impregnačního roztoku. Můžeme také použít čtvercové nebo obdélníkové špalíky nařezané z trámků.Vytyčíme si trasu a vykopeme zeminu do cca 25-30cm hloubky.Povrch udusáme a zasypeme jej vrstvičkou písku. Špalíky usazujeme vedle sebe za pomoci většího kladiva či dusadla a kontrolujeme plochu vodováhou. Je třeba aby mezi mimi byly zachovány dilatační spáry, ty vysypeme zvlhčeným pískem. Hotový chodník pokropíme vodou a dosypeme do mezer písek.Postup můžeme několikrát opakovat. No a chodník máme hotový. Jistě se nám po něm bude dobře chodit a naši přátele jej budou obdivovat jak dobře zapadá do přírody.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Řešíme fasádu

access_time18.duben 2020personRedakce

Opravili jste svoji chalupu či chatu a řešíte co s fasádou? Tak právě pro Vás budou následující řádky. Snad Vám ve Vašem rozhodnutí budou nápomocny. Každý ví, žefasáda utváří charakter domu, je výtvarným prvkem, ale také rovněž musí mít určité technické vlastnosti na, které bychom měli dbát. Proto je vždy potřeba věnovat náležitou pozornost výběru fasádních materiálů, ale rovněž tak barevnosti.Na fasádu zkusme vždy vybrat barvu, která nějak respektuje/ koresponduje/ okolní krajinu a také další domy kolem. Pokud nechceme bílou, máme na výběr nepřeberný vzorník různých odstínů barev, z nichž nejčastěji je v ČR volena okrová či světle žlutá, nebo hráškově zelená, přestože lze také sáhnout po jiné zelené, červené, modré anebo odstíny barev kombinovat. I když má většina nátěrů dnes již ochranu proti UV záření, na jižní a západní strany domu nejsou vhodné příliš syté odstíny, především červených a žlutých barev, protože blednou rychleji, než kdyby byly umístěny mimo dosah slunečních paprsků. Při výběru fasády se neřídíme jen odstínem barvy, ale také typem nátěru, který volíme podle toho, zda jako podklad slouží historická, starší nebo nová fasáda, omítka či zdivo. Jestliže si vyhledáme seznam fasádních barev, které jsou na trhu, objevíme několik desítek druhů a jejich variant. Když si však objednáme nátěrovou fasádní hmotu u specializovaných prodejců, nabídnou nám většinou akrylátovou, silikátovou či silikonovou.Akrylátové - patří k nejžádanějším a splňují všechny požadavky, které od fasádního nátěru očekáváme. Navíc jsou pro běžného uživatele cenově přístupnější, jednodušeji se s nimi pracuje, jsou stálobarevné a dobře propouštějí vlhkost a výborně odpuzují vodu. Silikátové – jsou zejména určeny pro domy, u kterých majitelé bojují s vlhkostí, zde jsou vhodné nátěry silikátové, někdy se lze setkat i s označením minerální. Při zasychání se navíc dobře spojí s podkladem, tedy s omítkou, kterou i částečně zpevní. Mají vysokou paropropustnost a dobře odpuzují vodu. Nejsou však stálobarevné a snadno se špiní. Jsou lepší hlavně proto, že mají vynikající schopnost propouštět vlhkost z podkladu do ovzduší. Lze je proto nanášet na starší a sanační omítky, na minerální omítky, vápenopískové kamenivo nebo na zdivo. Silikonové - Tyto nátěry zase mají nejlepší samočisticí schopnost a odolávají nepříznivým vlivům počasí, proto jsou vhodné třeba do velkých měst nebo na domy, kolem kterých vede rušná ulice. Navíc jsou omyvatelné. Středně propouštějí vodní páry, ale výborně odpuzují vodu. Patří mezi dražší barvy. Vápenné fasády - i když je nikde v obchodech nenajdeme, k hojně používaným patří barvy vápenné. Snadno si je totiž vyrobíme sami. Stačí přidat do vápna pigment. Ale je nutné dodat, že i když na ně někteří nedají dopustit, mají tyto nátěry poměrně krátkou životnost a špatně kryjí. Na druhé straně působí proti růstu plísní, a také velmi dobře ze zdiva propouštějí vodní páry.Stále většímu zájmu stavebníků i architektů se tedy právem těší dřevěné fasády, a to hned z několika důvodů: K obkladům lze používat jak tuzemské dřeviny – smrk, modřín či borovici, tak ty cizokrajné, které jsou ovšem mnohem dražší. Patří mezi ně z těch známějších například cedr, teak, dále pak ipe, iroko nebo tatajuba. Dobře tepelně izolují, chrání dům před nepříznivými povětrnostními vlivy, stavbě dodávají na kráse. Málokdo si obloží celý dům dřevem, zpravidla se omezí jen na určité části nebo jednotlivé obvodové zdi. Důvodem je především vyšší cena dřeva a následná péče o ně. Ostatní obklady - ke konečné úpravě fasád lze rovněž použít keramické nebo kamenné obklady. Dům vypadá zajímavě, materiály dodají stěnám dobré vlastnosti, ale instalace takových obkladů je v porovnání s klasickými fasádami velmi pracná a tím pádem drahá. Fasádu můžeme vytvořit též z takzvaných lícových cihel. Plast - a protože vývoj nelze zastavit, u fasád se čím dál výrazněji prosazuje plast. Stále více lidí obkládá staré domy plastovými palubkami, které vypadají jako dřevo, ale mohou imitovat i zdivo nebo kámen. Mají hned několik výhod - dlouhou životnost, nízkou hmotnost, snadno se udržují . Co nedokáže umýt déšť, to zvládnete hadicí nebo tlakovou stříkačkou. Plasty lze také jednoduše instalovat, neboť jsou zpravidla vybaveny systémem pero–drážka, který známe třeba u plovoucích laminátových podlah. Tyto materiály lze použít k obložení celého domu nebo jenom třeba na štít. Nezapomeňte, že vždy je potřeba pro klasické fasády při rekonstrukcích domů opravit podklad, tedy vnější zdi a omítky domu, u novostaveb bychom zase měli dodržovat technologické lhůty a nestříkat fasády dřív, než nám to stav stěn dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonová příčka

access_time18.duben 2020personRedakce

Jistě řada z Vás uvažuje o tom, že bude z různých důvodů muset rozdělit místnost na chalupě nebo chatě příčkou a řeší z jakého materiálu a jakou technikou ji co nejlépe postaví. Jednoduchým, technicky poměrně snadným a ne drahým řešením je postavit příčku ze sádrokartonových desek. K dostání je několik druhů desek např. s protihlukovou úpravou /černé/, s úpravou proti vlhku/zelené/ apod. Desky jsou v několika základních rozměrech a tloušťce a lze je snadno upravovat. Prodává se k nim stavebnicové příslušenství, jako různé kovové profily apod. V následujících řádcích si o sádrokartonových příčkách něco povíme a vysvětlíme si postup takové stavby.Sádrokartonové příčky splňují tepelné , zvukové a izolační požadavky. Mají vynikající požárně ochranné vlastnosti. Základní nosná konstrukce může být z ocelových profilů i dřevěného laťování, doporučujeme spíše ocelové profily/kvůli pevnosti a stabilitě/. Kovová konstrukce z profilů z ocelového plechu se obloží sádrokartonovými deskami, to znamená, že na každou stranu se připevní jedna nebo dvě vrstvy desek nebo u jednoduché příčky se do profilu nasunou. Jako izolace se do prostoru mezi deskami vkládá např. minerální vlna. V prostoru mezi deskami je dostatek prostoru na pohodlné umístění např.vodoinstalace nebo elektrické instalace. Sádrokartonové příčky jsou ideální pro rozdělení místnosti, jako bytová příčka nebo jako instalační příčka či stěna k zabudování sanitárních instalací při stavbě koupelny.Flexibilní řešení půdorysu: Půdorysnému rozvržení sádrokartonových příček nejsou kladeny prakticky žádné meze. I při pozdějším dělení prostoru je možno sádrokartonové příčky postavit na kterémkoli libovolném místě půdorysu místnosti či domu a v případě potřeby je lze bez problémů opět demontovat. Sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25kg/m2 tj. 10x menší než u klasických stěn) nepředstavují žádné zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Rychlost práce: Spáry mezi sádrokartonovými deskami se ihned po montáži zalepí páskou a zatmelí, instalační práce se provádějí již během stavby v dutině mezi deskami a to v každé roční době, protože suchá výstavba není závislá na sezóně! Tepelná izolace: Sádrové stavební materiály mají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Povrch stěny se dokonale přizpůsobí teplotě místnosti. Tím se sádrové stavební prvky ihned po zatopení příjemně oteplí. Tepelně izolační příčky i když nejsou namáhány venkovním klimatem splňují doporučené normy ČSN 75 0540-2.Protipožární ochrana: Sádra je nehořlavá stavební hmota. Konstrukce příček splňují veškeré požadavky na protipožární ochranu. Protipožární příčky splňují všechny normy ČSN 73 0851-7 (stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí) a ČSN 73 0862 (hořlavost stavebních hmot).Zvuková izolace: Účinná zvuková izolace je předpokladem pro pohodlí a vysokou kvalitu bydlení. Sádrokartonové příčky poskytují při podstatně menší hmotnosti stejnou zvukovou izolaci, jakou ve stejné míře mohou poskytnout pouze silné a těžké masivní stěny. Zvukově izolační příčky vykazují váženou neprozvučnost podle normy ČSN 73 0532.Technologický základní postup montáže sádrokartonové stavební příčky (Knauf):1. Zaměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s dveřním otvorem), pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop. 2. Připevnění UW-profilů: Na UW-profily se přilepí těsnící páska (šíře dle průřez profilu), UW-profily se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v UW-profilu vyraženy) se UW-profily připevní k podlaze universálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že je příčka delší než 4m (maximální délka UW-profilu), nastaví se další UW-profilem (ustřižením na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.3. Osazení CW-profilů: CW-profily se nastříhají na potřebnou délku (světlá výška místnosti), na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) universálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory o průměru 6mm ve vzdálenosti cca 80cm od sebe). Postupně osazujme do stěn další profily v osové vzdálenosti 62,5cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek. Poznámka: Všechny profily se krátí na míru ručními nůžkami, nebo elektrickými nůžkami. Nikdy se nerozbrušují, protože by došlo k opálení ochranné zinkové vrstvy profilů. Poznámka: Délka CW-profilů musí být vždy o 15-20mm kratší, než je světlá výška mezi stojinami UW-profilů. V podlahovém UW-profilu jsou stojiny CW-profilu opřeny o jeho dno, u stropního UW-profilu musí být minimální přesah přírub (styčná plocha). Až na výjimky se UW a CW-profily navzájem nespojují. Tím je vyloučeno opření stropu do konstrukce příčky při dodatečném průhybu stropu a je umožněna diletace (roztahování nebo smršťování příčky v její ploše).4. Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku. Poznámka: U příček vyšších než je délka dodané sádrokartonové desky, je nutné desky nastavovat tak, že další deska se přiřízne na požadovanou délku, přičemž se musí nově vzniklá hrana upravit nožem nebo speciálním hoblíkem se seřízne pod úhlem cca 22,5° do cca 2/3 tloušťky desky, tak vznikne na srazu desek "V" hrana, kterou se doporučuje podložit a prošroubovat CW-profilem (délka 50cm). Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení tvaru "+" ale jen tvar "T"). Poznámka: Sádrokartonové desky se dělí velmi jednoduše, v místě předpokládaného řezu se deska podle pravítka nařízne nožem (2x až 3x do hloubky cca 1-2 mm), potom se úderem na desku z druhé strany (v rovině řezu) deska nalomí a po sklopení desky se nožem prořízne karton na druhé straně desky. V případě potřeby se nově vzniklá hrana začistí nožem nebo speciálními nástroji (rašple, hoblík) a vytvoří se "V" hrana.5. Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW- profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu "H"). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepící úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. zasunutí výplně z minerální vlny. Na samolepící úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).6. Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4., opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5cm (desky z obou stran se musí křížit tj. na jednom CW-profilu nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).7. Tmelení příčky: Tmelení spár sádrokartonových desek, tmelení podélných i příčných spojů se vyplní tmelem. (speciální tmelící hmota na bázi sádry, zušlechtěna pryskyřicemi UNIFLOTT). Asi za 30 minut se přebytečný tmel odstraní a po zaschnutí se provede druhé přestěrkování za použití skelné nebo papírové pásky která se klade na podélné i příčné spoje. Po zaschnutí se provede třetí přestěrkování a roztáhne se do větší šířky, aby jste docílili plynulý přechod do okolní plochy desky. Po opětovném zaschnutí je možno povrch příčky přebrousit. Dále již můžeme příčku finálně upravit (malování, omítky, obklady atd.). V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, sklená páska nebo můžeme použít speciální tmel.Sami z přečteného postupu zhotovení příčky vidíte,že průměrně zručný člověk s jedním pomocníkem může takovouto příčku bez problémů postavit. Tak již neváhejte a pusťte se do úpravy ve své chalupě. Mhoho zdaru.

folder_openPřiřazené štítky

Vlhkost a plísně na chatě, či chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Život v rodinném domě, chalupě či  chatě v  přírodě má své kouzlo. Také ale i rizika a omezení daná okolními vlivy. Technickým stářím budovy, vzdáleností obchodů a dopravního spojení,  až po fyzikální vlivy. Mezi ně patří bohužel především vlhkost v našich v objektech, která umí být nepřítelem zarputilým, houževnatým, nepříjemným a nebezpečným nepřítelem. Všichni víme, jak voní les a louky po vydatném dešti, umíme si představit vlhko v koupelně po sprchování nebo v kuchyni, ve které se na sporáku dusí maso. Nezdravou vlhkost ovšem většinou poznáme až podle jejích charakteristických pro­jevů – vlhkých nebo plesnivých map na stěnách, zatuchlého vzduchu a  tím i způsobených alergií.Odkud se vlhkost bere Nepříjemná vlhkost se nám usazuje v rodinném domku a chalupě stejně jako v jakémkoli jiném domě, zejména v tom, kde se pravidelně nebo delší dobu nevyskytujeme. Je to běžný fyzikální jev. Pokud teplý a vlhký vzduch nemá možnost úniku z uzavřené­ho prostoru, hromadí se v chladnějších místech, např. u oken, v nevytápěných místnostech a v blízkosti nedostatečně izolovaných stěn. Výsled­kem jsou pak vlhké „mapy“ na zdech, plísně, orosená skla oken, vykrystalizovaná sůl. Do obytných prostor proniká vlhko například zvenčí porézní strukturou zdí. Častou cestou vlh­kosti je také její vzlínání. Mají-li základy domu na­rušenou izolaci a jsou-li trvale v kontaktu s vodou, či podmáčenou okolní půdou, proniká vlhkost do zdiva až do výše 1,5 m. Také trhliny v izolaci zá­kladů staveb a zdí umožňují vodě proniknout nám doslova až do pokoje.Následky nadměrné vlhkosti Zvýšená vlhkost vzduchu ale není – jak se možná může zdát - problémem jen špatně izolovaných starších budov. Vlhkostí trpí také interiéry novo­staveb či panelových domů. Pokud vzdušnou vlhkost neregulujeme, může se po nějaké době objevit typický zápach nebo plís­ňové mapy na stěnách místností. Teprve v této fázi obvykle začínáme situaci řešit a hledáme pří­činy. To už ale bývá většinou pozdě na záchranu omítek, knih, tapet, matrací, bytového a osobního textilu.Škody na zdravíVlhké prostředí svědčí zejména plísním, které představují zdravotní riziko. „Při svém růstu pro­dukují plísně těkavé organické látky, z nichž některé člo­věk vnímá jako plísňový zápach. Tyto látky mo­hou poškozovat sliznice dýchacích cest, dráždí oči, v nose a krku a způsobují bolesti hlavy a podráždění pokož­ky.“ 1 Největší ne­bezpečí přitom hrozí lidem s oslabenou imunitou či alergi­emi, seniorům a dětem. Vlhké pro­středí vyhovuje i roztočům, jejichž přítomnost v naší domácnosti může také způsobit či zhoršovat alergická onemocnění. V závislosti na vlhkosti okolního vzduchu se mění také vnímání jeho teploty. Se stoupající vzdušnou vlhkostí vyhodnocují naše smysly teplotu nesprávně, zprostředková­vají pocit vyšší teploty, než jaká ve skutečnosti je. Snížení pocitu tepel­né pohody má často za následek rozlladěnost a dlouhodobě má vliv na naše zdraví. A jsou-li v našem obydlí a rodině navíc viditelné proje­vy zvýšené vlhkosti – plísně, typický pach, alergie – dochází k narušení pocitu bezpečí a domova.Ochrana před vlhkostí Udržet optimální vlhkost vzduchu v uza­vřených místnostech zejména v přírodním prostředí je velmi komplikované. Plíseň můžeme odstranit např. přípravkem SAVO. Při příjezdu na chalupu např. důkladně delší dobu vyvětráme všechny místnosti. Existuje ale řada prostředků, které Vám mohou pomoci na delší dobu a to zejména po dobu Vaší nepřítomnosti např.osvědče­ným pomocníkem pro Vás může být pohlco­vač nadměrné vlhkosti Ceresit STOP VLH­KOSTI. Vzdušnou vlhkost přeměňu­je prostřednictvím hydroskopických krystalů na solný roztok, který se shromažďuje v zásobníku přístroje. Jeho obsluha je snadná. Přístroj postavíte na libovolné místo s vol­ným přístupem vzduchu a vložíte do něj hydroskopickou tabletu. Od toho okamžiku Ceresit STOP VLH­KOSTI pracuje a vy můžete každý den sledovat přibývající kapalinu v zásobníku. Jedna tableta vydrží v místnosti o rozloze 20m2 přibližně dva až tři měsíce – jakmile se zcela rozpustí, stačí vložit tabletu novou. Celý systém je zcela ekologický, zdravotně nezávadný a úsporný, protože se obejde bez elektrické energie. Vzniklý solný roztok můžete vylévat třeba do umyvadla.

folder_openPřiřazené štítky

Zkuste samolepící fólie

access_time18.duben 2020personRedakce

Máte na chalupě či chatě starý nábytek jehož oprava či rekonstrukce by byla pracná a finančně nákladná? Chcete mít nábytek např. v designu dřeva či si netradiční design sami vybrat? Chcete si opravit dveře nebo zmodernizovat kuchyňskou linku s minimálními finančními náklady? Tak zkuste na řešení těchto problémů pracovat se samolepícími foliemi a konečným výsledkem budete velmi příjemně překvapeni. Folie koupíte ve specializovaných obchodech nebo v HPM pro kutily.Mají značení d-c-fix. Výběr je již z cca 120 odstínů barev a velké šíře různých dekórů např. dřevo jich má 70. Jsou i folie se zrcadlovým efektem, mramorovým vzorem apod. Folie se mohou aplikovat na všechny tvrdé povrchy a výborné jsou i do koupelen, protože je lze snadno udržovat.Dáme Vám i několik rad pro práci s nimi. Vyžadují dokonale hladný podklad, protože po aplikaci je každá nerovnost vidět. Jsou ale i povrchově strukturované ty na nerovnější podklady použít můžete. Na rubové straně má tzv.centimetrovou/natištěnou/ síť, podle které ji přesně po rozměření nastřiháte. Pořiďte si tzv.rozprašovací střičku např. od přípravku na okna. Do ní dejte asi ½ deci Jaru a doplňte vlažnou vodou. Při aplikaci, když sloupáváte postupně krycí papírovou vrstvu nastříkejte "Jarovou vodu" na celou lepící plochu a dejte jen pozadí aby se Vám na plochu nedostaly nečistoty. Tento způsob Vám pomůže v tom, že budete po přiložení folie na polepovanou plochu s ní podle potřeby posunovat. Až ji dobře srovnáte, tak jak jste potřebovali, tak buď hadrem, houbičkou nebo stěrkou z umělé hmoty či tvrdé gumy vytlačujte vzduch s vodou od středu všemi směry až po okraje. Okraje folie přehněte přes hrany polepovaného předmětu a obraťte jej. Vezměte fen nebo teplovzdušnou pistoli a folii opatrně nahřívejte. Lépe Vám přilne k ploše,která má např. různé záhyby apod.Potom již nechtě asi 3-5 hodin folii zaschnout. Utřete ji od případných nečistot a máte hotovo. Doporučujeme Vám si nejdříve tento postup vyzkoušet na malé ploše s kouskem folie. Pokud budete folii odstraňovat, nejprve ji zahřívejte fenem s postupně z povrchu stahujte. Povrch potom můžete očistit od lepidla např. technickým benzinem. Čistit folii můžete teplou vodou a prostředkem na mytí nádobí.Zkuste to s foliemi a uvidíte jak změníte své prostředí. Hosté si budou myslet,že jste koupili nový nábytek. Práce s nimi opravnu složitá není. Za chvíli to budete umět.

folder_openPřiřazené štítky

Kotle na pevná paliva

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení.Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další.V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku. Pokud se tedy podíváme na současnou nabídku malých teplovodních kotlů na pevná paliva, pak nejběžnější jsou následující typy:- Litinové kotle patří mezi nejlevnější a nejrozšířenější. Převážně se jedná o kotle s ruční dodávkou paliva s prohřívacím způsobem spalování. Nevyžadují odtahový ventilátor. Vhodné jsou pro černé uhlí, koks, brikety, a kusové dřevo . Nízká cena je ale vykoupena zpravidla také nižší účinností.- Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s posuvným roštem, což umožňuje spalování hnědého uhlí, drobnějšího kusového dřeva, dřevního odpadu a briket. Tyto kotle také nevyžadují odtahový ventilátor a patří opět do kategorie nejlevnějších kotlů.- Ocelové kotle speciální na kusové dřevo (tzv. zplynovací) jsou kotle odhořívací převážně s odtahovým ventilátorem s poměrně vysokou účinností spalování. Vyžadují dřevo (brikety) o vlhkosti do 20 %, existují také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich cena je řádově o třetinu vyšší než u obyčejných kotlů a jejich průměrná účinnost se pohybuje na hranici 80 %.Stále více výrobců automatických kotlů se snaží vyhovět požadavku zákazníků na spalování obilí a biologického obpadu. Cena automatických kotlů je řádově dvoj až trojnásobná oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům, jejich účinnost však v celém režimu spalování u většiny výrobků výrazně přesahuje 80 %. Kotle na tuhá paliva s poloautomatickým nebo automatickým provozem dnes představují velmi moderní a komfortní způsob využívání zdrojů pevných paliv. Dovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ kotle na tuhá paliva po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání kotle při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku kotle, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat všechny rošty, zda nedošlo k jejich deformaci- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku v expanzní nádoběDále Vás upozorňujeme, že při krátkodobém zátopu v kotli se může v zadní části kotle objevovat voda. Je to způsobeno velkým rozdílem teploty vody mezi výstupní vodou z kotle a zpátečkou. Toto rosení ustává při delším topení, vyrovnáním teploty vody v systému mezi výstupem a zpátečkou na 20°C. Je jen na Vás jakou si ve svém objektu vybudujete topnou soustavu. Např. řada chalupářů používá krbová kamna s výměníkem, ale to je již jiná kapitola. Při výběru kotle je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon kotle budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude kotel a expanzní nádoba umístěny,jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i kotle vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou. Ta Vám rovněž Vámi vybraný kotel objedná u dodavatele

folder_openPřiřazené štítky

Mobilní topidla bez montáže - přímotopy a zářiče

access_time18.duben 2020personRedakce

Pokud krátce po příjezdu na svou chalupu či chatu než se nám podaří uvést do plnohodnotného provozu naše pevně instalované topné systémy chceme mít rychle pocit tepla máme možnost tuto situaci elegantně vyřešit tím, že si pořídíme efektivní a nenákladný zdroj pro přitápění. Nemusí to být zas tak složité a nákladné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na začátku je dobré zvážit, zda chceme přitápět v různých místnostech a potřebujeme proto mobilní zařízení, nebo potřebujeme vytopit konkrétní místnost a můžeme se poohlížet po topných tělesech s montáží.Rozmyslet bychom také měli, zda nám jde o příležitostné přitápění nebo máme zájem o dlouhodobější provoz zařízení, popř. chceme kumulovat několik funkcí dohromady (např. chlazení a přitápění apod.) Není třeba nějaká složitá montáž. Prostě je postavíte do prostoru kde to právě potřebujete. Po ujasnění základních požadavků vyvstává otázka zdroje energie.Pro přitápění nemusíme využívat jen elektřinu ale třeba také plyn nebo biomasu. Při volbě energetického zdroje vytápění hrají podstatnou roli nejen ceny energií, ale také reálné možnosti prostoru, ve kterém chceme přitápět. Velkou skupinu mobilních topidel tvoří elektrické přímotopy, přitápět ale můžeme také plynovým nebo petrolejovým topidlem, popř. uvažovat o celoročním provozu mobilní klimatizace, která má vedle chlazení i funkci topení. Obecně pro mobilní topidla platí, že jsou levná a snadno dostupná. Jejich provoz je ale drahý, takže je potřeba vybrat topidlo přesně na míru na velikost vytápěné místnosti a používat je opravdu pouze na přitápění. Výjimku tvoří jen plynová topidla, která mají jednak příznivou pořizovací cenu a jednak levný provoz.Počítat ale musíme se složitější obsluhou a manipulací. U provozně nejúspornějších topidel musíme počítat s vyššími pořizovacími náklady. Elektrické přímotopy jsou mezi přídavnými topidly nejznámější. Protože jsou na trhu již dlouhou dobu, je jejich nabídka velmi široká. Při výběru elektrického přímotou je nutné rozhodnout, jakým způsobem budeme přitápět. Horkovzdušné ventilátory a konvektory ohřívají vzduch v místnosti. Naopak halogenové a infračervené zářiče nejprve zahřívají předměty a lidi v místnosti, až pak dochází k částečnému ohřívání vzduchu a jejich provoz je levnější.Pocit tepla je rychlejší. Konvektory jsou nejuniverzálnější a hodí se prakticky do všech místností. Horkovzdušné ventilátory mají rovněž široké uplatnění a navíc lze některé z nich použít také jako větráky. Zářiče jsou vhodné především do koupelen a pracovních prostor, v obytných místnostech je jejich použití omezené. Existují i zařízení, která oba typy vytápění kombinují (např. horkovzdušný a infračervený ohřívač). Běžné elektrické přímotopy nebo halogenové pořídíme od 400 Kč do 2 500 Kč. Levná topidla se dají pořídit i za několik set korun, naopak multifunkční zařízení a designové řady vyjdou dráž. U konvektorů je dobré připlatit si za kvalitní ventilaci (setkat se můžete s pojmem dvojitá ventilace). Keramické horkovzdušné ventilátory zase mají nižší hlučnost a kompenzují tak podstatnou nevýhodu tohoto typu přístrojů – hluk. U zářičů závisí cena především na technologii. (Podrobné informace o elektrických přímotopech najdete v článku Elektrické přímotopy: Rychle zahřejí a nezruinují nás.)Výhody topidel pro vytápění:- nízká pořizovací cena, - široká nabídka na trhu,- univerzální použití,- rychle ohřívají prostor ,- mají bezprašný provoz,- u plynových topidel nízké náklady na provozNevýhody topidel pro vytápění:- u elektrických je poměrně drahý provoz,- nižší topný výkon,- pomalejší ohřívání většího prostoru,- s ventilátorem jsou hlučnější, - střídání pocitu tepla a chladu při otáčení zářiče,- omezená životnostJak sami vidíte přídavná topidla mají své výhody ale i nevýhody. Přesto se nám vyplatí si je pořídit, abychom mohli mít pocit tepla, když přijedeme na chalupu a chatu v chladném období a než se nám roztopí naše pevně instalované topné systémy. Běžně je zakoupíte Širokém výběru v marketech pro kutily nebo v běžných elektro-marketech. Přitopte si a budete mít hned lepší pocit.

folder_openPřiřazené štítky

Průtokové elektrické ohřívače vody

access_time18.duben 2020personRedakce

Je příjemné na chalupě používat při mytí, sprchování, mytí nádobí i osobní hygieně teplou vodu. Dnes je to velice jednoduché a tento komfort můžeme mít na každé chatě či chalupě. Stačí si vybrat a jednoduše instalovat průtokový ohřívač. Ohřeje Vám vodu ve chvíli, kdy bude skutečně používána, tzn. při odběru. Proto na rozdíl od zásobníkových ohřívačů nespotřebuje průtokový ohřívač žádnou energii v pohotovostním režimu. Ve srovnání s centrálním systémem ohřevu není ohřívač vzdálen od místa odběru.Ohřívač se instaluje přímo tam, kde bude teplá voda používána, proto se nevyskytují energetické ztráty, které jsou způsobeny nadměrnou délkou přívodního potrubí. Místo aby se voda předehřála na 65°C a více, díky čemuž se spotřebuje značné množství energie a pak se smísila se studenou vodou, zahřeje elektrický průtokový ohřívač vodu přesně na vámi nastavenou teplotu. Tím se šetří el. energii. Jak dlouho vám trvá než si po ránu nastavíte ve sprše vodu na příjemnou teplotu? 30 sekund – 1 minutu? Po tuto dobu vám voda, která nemá odpovídající teplotu, odtéká do výlevky. Ročně takto odteče více jak jeden kubický metr vody. Elektrický průtokový ohřívač vám okamžitě poskytne vodu o velmi příjemné teplotě.Průtokový ohřívač šetří vodu. Neplýtvejte tedy vodou při regulaci její teploty, když ji můžete ihned optimálně využít. Hodí se všude ať se jedná o koupelnu, kuchyňský dřez, sprchu či umyvadlo, průtokový ohřívač může být kdekoliv rychle, vhodně a bez velkého úsilí nainstalován. Díky svým malým rozměrům se lehce přizpůsobí. Obrovské zásobníky na vodu již patří minulosti. Průtokový ohřívač zaručuje vysoký komfort a poskytuje ihned teplou vodu o teplotě, která vám vyhovuje, a to bez nepříjemných teplotních výkyvů. Okouzlí vás atraktivní design a ovládací prvky např. paměť teploty, funkce ochrany vysokého napětí nebo ukazatel teploty. Díky průtokovému ohřívači nebudete závislí na centrálním regulovaném ohřevu.V létě můžete vytápění vypnout, ale přesto můžete mít teplou vodu vždy k dispozici.

folder_openPřiřazené štítky

Teplovodní systém na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Kamna nebo krb slouží nejen jako lokání topidlo, ale čím dál tím častěji jako zdroje energie pro vytápění celé chalupy. Systém kamen nebo krbu s teplovodním výměníkem nám bez velkých investic umožňuje napojení do již existujícího rozvodu ústředního topení. Pokud se pro tuto možnost vytápění rozhodnete, musíte nejdříve zvolit optimální výkon výměníku. "Nízký výkon vám neumožní komfortně vytápět všechny potřebné prostory a naopak předimenzovaný výkon může vést k přetopení a neustálému škrcení přívodního vzduchu do topeniště. To má za následek nadměrné znečisťování prosklených ploch krbu a zanášení komínu. Vyšší výkon lze využít ve spojení s akumulační nádrží. Toto řešení sice vyžaduje další investice, ale umožní vám vytvoření zásoby teplé vody na dobu, kdy již nemůžete přikládat, například v noci nebo druhý den dopoledne, kdy jste v práci."Prvky teplovodního systémuKaždý teplovodní systém musí být opatřen předepsanými prvky. Je to především expanzní nádoba, pojistný ventil a oběhové čerpadlo, které je vhodné doplnit záložním zdrojem pro případ výpadku elektrické energie. Dále je nutné zabránit přehřátí vody ve výměníku. Pro tento účel lze použít speciální CALEFFI ventil. Ten má za úkol v případě, že se teplota vody blíží 100 °C, ji odpustit do kanalizace a na její místo dopustit vodu z vodovodního řádu. Pro výměník není nebezpečné pouze přetopení, ale naopak i příliš chladná voda v systému. Příliš chladná voda v systému způsobuje nízkoteplotní korozi (ta dokáže výměník zničit ve velice krátké době) a dále vede k nadměrné usazování sazí a dehtu na teplosměných plochách výměníku. Tyto usazeniny zvyšují součinitel prostupu tepla a tím snižují výkon výměníku. Tomu se dá zabránit, pokud do systému zapojíte trojcestný ventil, který pomocí zkráceného okruhu (tzv. BYPASSU) omezí dobu, kdy bude do výměníku proudit voda o teplotě nižší než 60 °C, čímž prodlouží životnost a sníží četnost čistění výměníku. Instalaci kamen/krbu s teplovodním výměníkem je vhodné svěřit profesionální topenářské firmě.Návštěva na chalupě, kde se šetří energií Chalupa se nachází v nadmořské výšce 650 m na Vysočině. Budova, zasazená do krásné přírody, je kromě jiného zajímavá svým propracovaným topným systémem, který je dobře připraven na místní drsné zimní počasí a který využívá tři v místě dostupné zdroje tepla – slunce, dřevo a elektřinu. Chalupa je samostatně stojící novostavba s obyvatelným podkrovím o celkové obytné ploše 150 m2. Budova je postavena z tvárnic Ytong 400 mm a je zateplena 100mm polystyrenem. Při stavbě byla použita plastová okna i dveře, tepelné ztráty domu jsou tedy velmi nízké. Umístění chalupy ve výšce 650 m n. m. v 5. teplotním pásmu a předpoklad, že chalupa bude v budoucnu využívána pro trvalé bydlení, vedla majitele k investici do propracovaného a funkčního systému topení a ohřevu vody.Vhodně zvolený topný systém- kombinace tří zdrojů Topný systém a systém ohřevu teplé vody zahrnuje želetavská kamna s teplovodním výměníkem Olymp, tři solární panely a elektrický dohřev. Maximálně jsou tak využity v místě dostupné tepelné zdroje - slunce, dřevo a elektřina. Doplňkovými zdroji vytápění chalupy jsou elektrické podlahové topení v přízemí a elektrický přímotop v podkroví, které jsou ale využívány pouze výjimečně. Instalovaná kamna Olymp mají celkový výkon 7 až 11 kW, z toho na teplovodní výměník připadá 4 až 6 kW. Kamna vyhřívají obytnou místnost o velikosti 42 m2. Teplá voda z teplovodního výměníku je při teplotě 68-85 °C předávána do akumulační nádrže o objemu 1,7 m3. Tepelně izolovaná nádrž byla dodavatelem vyrobena na míru tak, aby se vešla do původní šatny a nebyla tak na očích majitelů a návštěvníků objektu. Velmi důležitým prvkem systému je regulace teploty vody předávané do zásobníku. Pokud by se totiž do výměníku kamen vracela příliš studená voda, mohlo by dojít k dehtování kamen i komína. Výkon kamen Olymp je dostatečný pro postupné vyhřátí celého domu. V případě nutnosti vyhřát chalupu okamžitě je nezbytné použít dohřev elektrickou topnou spirálou o výkonu 3 kW. Dalším řešením by bylo využít výkonnější kamna, např. typ Herkules, který má celkový výkon 11 až 17 kW, z toho do výměníku 7 až 11 kW. "Při topení smrkovým dřevem se přikládá jednou až dvakrát za hodinu. Přikládání přes noc není nutné. Pokud použijete tvrdé dřevo a zavřete přívod vzduchu, oheň do rána vydrží," prozradil majitel chalupy.

folder_openPřiřazené štítky

Úsporná svítidla

access_time18.duben 2020personRedakce

Nastala doba, kdy stále rostou ceny energií a je třeba uvažovat úsporně. Řešením je na chalupu či chatu pořídit tam, kde se nejvíce či dlouhodobě svítí, úsporná svítidla. Pomůžeme se Vám před jejich nákupem se v nich orientovat.Prvním důležitým údajem je informace o příkonu. Udává, kolik samotná žárovka úsporná nebo LED žárovka spotřebuje elektrického proudu. Například pětiwattová úsporná zářivka svítí srovnatelně jako běžná 26W žárovka. Mají stejný světelný tok. Proto na krabičce nalezneme údaj 5 W = 26 W. Příkon ve wattech však neříká nic o tom, jak silně daný zdroj světla svítí - to je dáno světelným tokem. Označuje světelnou energii, kterou zdroj vyzáří do všech směrů za časovou jednotku (1 s). Proto stěžejní a pro spotřebitele nová povinná informace je o této fotometrické veličině, jejíž základní jednotkou je lumen (zkratka lm).Dalším údajem, který na obalech musí být uveden, je životnost světelného zdroje v hodinách. Kvalitní zářivka vydrží svítit deset tisíc hodin a více. Upřesňující informací je pak ekvivalent životnosti světelného zdroje v letech, vypočtených na základě průměrného denního provozu 2,7 hodin. Například úsporná zářivka s životností dvacet tisíc hodin při třech hodinách svícení denně (dvacet let) odpovídá dvaceti klasickým žárovkám, které mají životnost tisíc hodin. Povinnou výbavou obalu je také energetický štítek. Ten graficky určuje zařazení světelného zdroje pro použití v domácnostech do jedné ze sedmi tříd energetické účinnosti.Písmeno "A" znamená "velmi účinné" a písmeno G "méně účinné". Na obalech světelných zdrojů nalezneme označení samotného produktu, dále zemi původu, certifikáty a informace o způsobu likvidace obalu i světelného zdroje. Například zářivku bychom neměli vyhodit do běžného komunálního odpadu.Symbol CE znamená, že výrobek vyhovuje směrnicím EU. Produkty bez tohoto označení bychom neměli kupovat, nemusí se jednat o bezpečné výrobky.

folder_openPřiřazené štítky

Moderní krbová kamna za výhodné ceny

access_time23.duben 2020personRadka Eliášková

S radostí byste si dopřáli neskonalé a vynikající teplo domova, které je natolik důležité? Toužíte se radovat nad nezapomenutelným pohledem do rozpáleného ohně a zároveň spojit praktičnost s kreativitou? Potom vyzkoušejte krby a kamna té nejkrásnější kvality, která jsou zárukou hodně luxusních služeb. Vychutnávejte si praskání rozžhaveného dřeva a doplňte svůj příbytek o výtečný a vynikající prvek místnosti. Okuste krby kamna a uvidíte, jaké vymoženosti získá Váš společný domov.Vzhledem k bohatosti tohoto krbového segmentu je výběr libovolných doplňků velmi znamenitý a kromě toho i unikátní. Mimo výtečného vzhledu a výtečné kvality se lze podrobit i velice titěrným a zajímavým cenám. Ať už si dopřejete krby, kamna či jiný designový vzhled vytápění, za každých okolností budete spokojeni. Váš výtečný rodinný dům může být vyzdoben hned dvěma moderními způsoby, které utváří buď krbová kamna či luxusně zpracované obestavby. Možností a variant je v tento moment opravdu dost a neomezeně. Vzhledem k tomu, že je ve zmíněných prvcích páleno dřevo a je tu tvorba spalin, je výsledný design laděn hlavně do tmavých odstínů. Najít si každopádně lze naprosto precizní a syté barvy. Otestujte famózní možnosti a zakupte si precizní krbová kamna za nízké peněžní částky. Zabezpečte si pohled do plápolajícího ohně a taktéž přínosné teplo rodinného domu.Budete-li chtít být praktičtí, lze okusit i propracovaný typ, který Vám bude zároveň vytápět zbytek domu. Jde bezpochyby o krbová kamna s výměníkem a originálním systémem do-vytápění. Dumejte proto při vlastních nadcházejících nákupech také úsporně a nebojte se špičkového vytápěcího řešení, které je zkrátka nepřekonatelné. Dejte na profesionální služby, hodně individuální obchodování a samozřejmě moderní řešení, která jsou přizpůsobena dle tužeb zákazníka. Dejte na záštitu a prvotřídní služby.

folder_openPřiřazené štítky

Kachlová kamna – spojení tradice a trendů

access_time28.duben 2020personRedakce

Rozvoj moderních prvků interiérového vybavení spojených s tradicí předků naplno zasáhl i segment kamen. Co tradičnějšího, než kachlová kamna, si lze vůbec představit.  Přesto dnes s úspěchem doplňují ryze současné interiéry. Kromě designu a dotváření prostředí s sebou ale přinášejí další mimořádnou výhodu. Při vší úctě k estetice a vizuálnímu dojmu je totiž u vytápění na prvním místě především energetická nenáročnost a výsledná tepelná pohoda. A přesně tyto parametry naplňují systémy kachlových kamen velice dobře. Nabízejí zajímavé energetické řešení, snoubí příjemnou klasiku s moderními technickými parametry.Sálavé teplo je člověku přirozenéPrincipem kachlových kamen je sálání a akumulace. Sálavé teplo, tedy takové, které neohřívá vzduch, ale teprve předměty, na které dopadne, je pro člověka velmi příjemné a přirozené. Nejvíce se podobá teplu od slunce a zajišťuje rovnoměrné teplo od podlahy ke stopu, což nebývá u jiných zdrojů tepla obvyklé (znatelný rozdíl teplot dole a u stropu). Teplo, produkované kachlovými kamny, je velmi vhodné i pro alergiky a astmatiky, protože nedochází k přepalování prachových částic a vysušování vzduchu. Akumulace kamen se liší dle jejich konstrukce. Běžně hovoříme o kachlových kamnech lehkých, středně těžkých  a těžkých a výsledná akumulace se tak pohybuje v celkem širokém rozpětí 2 – 20 hodin.Obecně platí, že  u kachlových kamen je pomalejší náběh teploty, po nahřátí kachlů začínají kamna sálat a naopak po vyhasnutí plamene  vydrží vydávat teplo ještě několik hodin.Palivo pro kachlová kamnaSamozřejmě  „kachláky“ mohou sloužit i k vytápění jiných místností, nikoliv pouze té, ve které jsou instalovány. Lze toho dosáhnout pomocí teplovzdušného výměníku nebo hypokaustového systému. Kachlová kamna vykazují nejlepší využití energie z dřevní hmoty. Z toho vyplývá, že nejvhodnějším palivem je kusové dřevo, ale lze spalovat také uhelné brikety a ekobrikety. Výkon bývá většinou regulovatelný, například v rozmezí 3,4 – 10,2 kW. Technické parametry se liší dle typu kamen, ale jako obecný příklad můžeme uvést obvyklé hodnoty: výkon výměníku 5,4 kW, výkon do prostoru  4,8 kW, maximální přetlak výměníku 0,3 MPa, objem výměníku  17 l, tepelný spád 75 - 60°C, účinnost téměř 80 % pro dřevo ( vícě než 85 % pro dřevěné brikety) a výhřevnost až 200 m3. Spotřeba paliva  u takto nastavených kamen 1 – 3 kg dřeva za hodinu. Kachlová kamna se hodí i do pasivních domů nebo do obytných objektů s velkou zastavěnou plochou.Kachlová kamna na peletyNaprosto komfortní vytápění představují kachlová kamna na pelety. Toto palivo současnosti a blízké budoucnosti je synonymem pro topivo ekologicky nezávadné a šetrné k životnímu prostředí, s vysokou výhřevností, nízkým obsahem popelovin a vody. Kachlová kamna na pelety většinou disponují týdenními programovacími hodinami, takže lze jednoduše nastavit individuální zapalování na každý den v týdnu zvlášť podle denního rytmu uživatelů. Vynikající možnost pro víkendové objekty nabízejí kamna, které lze zapínat na dálku pomocí SMS a Vy pak přijíždíte do příjemně vytopené chalupy nebo chaty.Kachle rustikální, secesní i moderníDesignové provedení kachlových kamen je velice různorodé. Bez problémů tak můžete doplnit interiér různých stylů a koncepce. Není problém vybrat kamna tradiční v rustikálním či dokonce secesním stylu, stejně jako kamna obložená kachlemi moderních barev a provedení. Vybírat můžete z jednoduchých i složitějších vzorů, které jsou buď nezabroušené nebo zabroušené (kalibrované). Velké oblibě se v současné době těší matné glazury. V nabídkách výrobců najdete kromě samotných kachlů také  kompletní sady spodních i horních říms v různých velikostech, kachle rovné, rohové, průduchové, větrací i půlené. V kachlovém provedení se setkáte nejen s kamny, ale také s kuchyňskými sporáky nebo s  keramikou obestavěnými krbovými vložkami.

folder_openPřiřazené štítky

I paneláková koupelna může vypadat k světu

access_time28.duben 2020personRedakce

Bydlíte-li v paneláku, jistě jste již přemýšleli nad tím, jak by se dala vylepšit vaše koupelna. Staré panelákové byty jsou známé opravdu strašidelnými koupelnami, z kterých i po třiadvaceti letech dýchá socialismus. Máte-li koupelnu, která se vyznačuje umakartovým obkladem a hrozně úzkou vanou, je nejvyšší čas na rekonstrukci. I vaše bytové jádro může vypadat k světu. Pokud jste přímými vlastníky bytu, neměla by být rekonstrukce žádným problémem. V případě, že jste v podnájmu, musíte se o rekonstrukci pobavit s majitelem či družstvem.Moderní panelákové koupelny si nezadají koupelnami v činžovních či rodinných domech. Proč by také ne, i panelákové bytové jádro lze velmi šikovně předělat tak, aby bylo v koupelně mnohem více místa. Lidé se často rozhodnou probourat stěnu mezi záchodem a koupelnou. Prostor, který vznikne už se dá považovat ze celkem slušný. Optický efekt je však ještě větší. Pokud máte vedle jádra menší kumbálek, lze jej probourat taktéž a vytvořit ještě větší prostor pro koupelnu. S probouráváním záchodu však buďte opatrní - záchod spojený s koupelnou není příliš praktický pro větší rodiny, kde se dveře u sociálního zařízení netrhnout.Co se samotné koupelny týče, jistě by jí prospěl sprchový kout, který vám ušetří spoustu místa. Pokud se se sprcháčem nespokojíte, pořiďte si vkusnou rohovou vanu. I ta většinou zabere méně místa, než klasická podélná. Kompromisem jsou vany se zasouvací zástěnou, ve které se lze jak koupat, tak sprchovat. Koupelnové skříně musí pryč. Věci si můžete dát do závěsných skříní na chodbě. Budete je mít po ruce, ale v koupelně bude více místa. Velkým nedostatkem panelákových koupelen je osvětlení, dbejte tedy na to, abyste do koupelny instalovali dostatečně výkonné osvětlení, které zaručí příjemnou světelnost.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Hobby na dotaz velmi

Miniatlas hub

access_time08.duben 2020personMarián Kroužel

I zkušený houbař se někdy může splést, ačkoliv si myslíme, že se to stává spíše vyjímečně. V našem miniatlasu jedlých hub, jsou uvedeny ty nejběžnější, na které můžete v našich lesích narazit. Věříme, že nás miniatlas Vám pomůže. Hřib borovýKlobouky jsou v mládí polokulovité, pak polštářovité až rozložené, na povrchu drobně svraskalé, tmavě červenohnědé nebo kaštanové, v mládí jakoby ojíněné, naspodu s drobnými, žlutě až olivově zelenavými póry. Dužnina je bílá, výtrusy olivově hnědavé. Výskyt: Hřib borový roste nehojně až velmi vzácně od května do října v borových a smíšených lesích na kyselých písčitých půdách, nejčastěji v borůvkových a vřesových borech pod borovicí lesní.Hřib bronzovýKlobouk jemně vrásčitý, sametový, černohnědý až čokoládově hnědý. Třeň válcovitý až kyjovitý. Rourky bílé, později olivové. Dužnina bílá, příjemně vonící. Výskyt: Roste vzácně v teplých lesích pod duby, habry, buky a kaštanovníky. Hřib dubovýKlobouky jsou v mládí polokulovité, později polštářovité až rozložené, suché, okrové nebo hnědavé, naspodu s drobnými póry, zprvu bílými, později žlutozelenými. Třeň má okrovou barvu a válcovitě kyjovitý až soudkovitý tvar a také výraznou, okrově zbarvenou síťku. Dužnina bílá.Výskyt: Roste hojně až velmi hojně od května do září v listnatých a smíšených lesích, na hrázích rybníků, ve stromořadích a podobně. Hlavně pod duby, ale také pod lipami a buky. Hřib hnědý - suchohřibKlobouk polokulovitý, později plochý, kaštanově hnědý. Rourky žlutozelené, posléze světle zelené, nakonec olivové, při dotyku modrající. Výborná jedlá houba. Výskyt: Roste ve skupinách v jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi.  

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz velmi

Hubení dřevokazného hmyzu

access_time18.duben 2020personRedakce

V současnosti se pro hubení dřevokazného hmyzu nejčastěji využívá metod chemického ošetření. Řada přípravků k hubení červotočů je dnes běžně k dostání v drogeriích a mají velmi uspokojivou kvalitu. Za skutečně účinné roztoky s likvidačním i preventivním účinkem jsou považovány např. Xylamon, Xyladekor, Lignofix, Pentalidol, Červostop a další. Aplikujeme je tak, že menší poškozené kusy nábytku v roztoku namáčíme do té doby, dokud nedojde k vystoupení bublinek na hladinu.Jestliže však máte napaden velký kus nábytku, je třeba jej ošetřit injekčním vstřikováním látky přímo do děr od červotoče. Tuto činnost je však lepší svěřit do rukou profesionála, zjména pokud Vám skutečně na např. historickém nábytku záleží.. Velkým problémem je ovšem fakt, že pokud se larvy červotočů cítí být ohroženy, prokoušou se hlouběji do dřeva a pak už je skutečně problém je bezezbytku chemicky zničit.Nejjistější způsob, jak se dnes můžeme červotočů zbavit, je použití mikrovlnného záření. Jde o elektromagnetické vlnění o kmitočtu od 300 MHz do 30GHz. Na červotoče výborně funguje záření o kmitočtu 2450 MHz, který se hodí k ohřevu materiálů obsahujících vodu. Právě na tomto principu spočívá likvidace dřevokazného hmyzu mikrovlnným zářením. Dospělí červotoči ani larvy nepřežijí teplotu 65 stupňů, už teplota okolo 50 stupňů Celsia zastavuje jejich vývoj.Mikrovlnné záření je tak ideální pro vyhubení červotočů ve dřevě, ale nechrání jej proti dalšímu případnému napadení. Nábytek či trámy je tak nutné co nejdříve poté opatřit impregnací ochrannými prostředky. Ozařování je však činnost poměrně zdlouhavá a nehodí se na všechno. Teplota totiž místy dosahuje až 90°C, proto nemůže být aplikováno na předměty citlivé na teplo. Nehodí se tedy např. na lakované předměty a starožitnosti. Novinkou je také ozáření postižených předmětů gama zářením v ozařovací komoře, jehož zdrojem je radioaktivní izotop kobaltu. Tento systém také není možné uplatnit na vše, ale pouze na předměty, které se do komory vejdou. Ozáření projde celým předmětem a zničí červotoče ukryté i hluboko ve dřevě. Dřevo přitom není nijak poškozeno a záření na něm nezanechá žádné stopy. Ozařovnu uměleckých předmětů naleznete v Roztokách u Prahy.Takže Vážení chalupáři a chataři, pusťte se ihned do vyhubení červotoče,pokud jste jej na své chalupě zjistili, než Vám ji "sežere" před očima. Snad Vám tento článek dal návod jak se nejlépe a úplně tohoto dřevokazného brouka zbavit.

folder_openPřiřazené štítky

Starý nábytek na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Snad není chataře nebo chalupáře, který by ve svém objektu neměl nějaký zajímavý "starý" kousek nábytku, který staví před návštěvami na odiv a jeto třeba jeho oblíbený kousek.Není divu, že chceme mít chatu či chalupu co nejútulnější a nejpohodlnější, když tam trávíme v roce spoustu času. K tomu nám může pomoci např. vkusné, obvykle starobylé zařízení jejího interiéru nebo alespoň nějaký solitér. Hotové poklady pak chalupáři často nacházejí na starých a zaprášených půdách. Při troše šikovnosti a fantazie lze i z letitého harampádí vykouzlit nejeden originální kousek nábytku. Pěkně zrenovovaná truhla, židle, stůl, šifonér či skříň dodají chalupě úplně nový ráz. I na chatě nebo chalupě hrají důležitou roli hlavně maličkosti, a tak můžeme interiér našeho víkendového obydlí ozvláštnit například renovovanou skříní po prababičce, starodávnou komodou nebo třeba lodním kufrem po dědečkovi.Starý stylový nábytek můžeme pořídit, často i velmi levně, také v bazaru. Tak jako ten z půdy, i ten z vetešnictví musíme ale nejprve pečlivě prohlédnout. Nejdůležitější je, aby nebyl napadený červotočem. Dalším  nepřítelem starého a poškozeného nábytku jsou také plísně. Podle odborníků však v dnešní době už ani červotoč nebo plísně nejsou neřešitelným problémem. Existuje řada přípravků a postupů jak je zahubit. Na záchranu starobylého nábytku je vhodné přivolat manuálně zručného opraváře pokud na to nestačíme sami. Šikovné prsty můžeme mít, ale rady a zkušenosti takového mistra truhláře bývají k nezaplacení. Třeba je nutné vědět, že podle truhlářského pravidla je k opravě staršího poškozeného nábytku vhodné staré dřevo. Někdy se dá použít i nové, ovšem pořádně vyschlé. A skutečný řemeslník si obyčejně poradí i se  zdánlivě neřešitelným problémem. Například z ohořelého torza nábytku se díky jeho šikovným rukám opět vyloupne dávný skvost. Křeslo se také vyplatí předat čalouníkovi, než si jej čalounit sám, třeba dobře ale špatnou látkou. Jedno je ale jisté, ani naše rekreační obydlí by se nemělo stát odkladištěm starých a nepotřebných věcí. Někdy  i jen jeden extra kousek starého nábytku  udělá mnohem větší službu a parádu. Atmosféře naší chalupy určitě dodá na originalitě a zajímavosti. Maličkosti, jako je třeba starodávný hliněný džbánek, kamenný pekáč na buchty nebo stará dřevěná krabička na šperky, stará železná žehlička, hmoždíř apod. může úplně stačit.Starožitné věci a nábytek se prostě na chalupu nebo chatu hodí ale nemělo by to tam vypadat jako ve starožitnictví. Zkuste se porozhlédnout co vy šlo vylepšit a zkrášlit.

folder_openPřiřazené štítky