Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz velké množství

Bylinky, masti a krémy s láskou dělané

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Povídání o bylinkách, mastičkách, sirupech i hledání vlastní cesty k moci nad svým tělem s mužem, který nachází sám sebe v alchymii bylin. Pro mě první rozhovor s mužem plný jasně řečených pravd a přímosti, tolik odlišný od ženských jinotajů. Rozhovor, který mě přivedl k ještě hlubšímu zkoumání svého vlastního vztahu s muži a komunikace s nimi. Díky němu, pro mě bylina začala být celkem a ještě více chci mít moc nad svým životem a zdravím. Také už vím, že na etiketě kosmetiky budu zkoumat nejen jednotlivé složky, ale i jejich množství, protože v jednoduchosti je krása a čím méně, tím lépe.  Děkuji Alchymistické apatyce. A protože tento rozhovor byl výživný, toto je první díl.Co Vás přivedlo k bylinkám? A: Moje hypochondrie. Myslel jsem si, že mám problémy a nakonec jsem zjistil, že je nemám. Jen jsem neposlouchal svoje vlastní tělo. Hledal jsem tady v okolí pomoc nejdříve u lékařů, potom u alternativců, což stálo spoustu peněz. Nakonec jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Ještě teď děkuji sestře od mého doktora, která mi řekla, ať neblbnu. Byl jsem na ní naštvaný, ale nakonec jsem pochopil.Přestal jsem chodit po lékařích a léčitelích a koupil jsem si tinktury a byliny, ale připadali mi takové řídké, prázdné. Chtěl jsem to pochopit, tak jsem si o bylinkách začal zajímat.První z mnoha přečtených knih se stala kniha od Marie Treben a myslel jsem si bůhví, co nemám. Potom jsem zjistil, že největší hřích byl, že u nás kniha vyšla. Marie Treben, když k ní člověk přišel, viděla, která ta kytka mu teď pomůže, a proto to pomáhalo. To ale nejde moc sepsat a vydat. Třeba je tam uvedeno, ať si lidé potřou tinkturou z vlašťovičníku oči a budou lépe vidět. Domnívám se, že snad knihu ani sama nevydala, protože si byla vědoma, jak je léčba individuální. Následovaly Herbáře od Jiřího Janči atd.Ale určitě nejvíce mi pomohlo to, že jsem potkal duše, které se mi staly průvodci životní cestou, děkuji M a H.Určitě se dá otevřít prací na sobě schopnost vidět, co komu pomáhá. Vlastní citlivostí, otevřeností dar přijde. Jak je to s Vámi?A: Já sám nevím, zda mám nějaký dar či schopnost. Pár lidí říká, že když na ně položím ruku, že něco cítí. Já si nejsem jistý tím, že mám nějaký dar. Nejsem si ani moc jistý tím, že to co dělám, dělám správně. Až si tím budu jistý, tak můžu umřít. Už mě to nikam nepošoupne. Já jsem si zatím jistej tím, že jsem člověk, který ví něco málo o bylinkách. Proto mi přišlo divné dělat nějaký rozhovor, když nejsem něčím zajímavý. Já jsem ani nic nevymyslel, nic není mého. Já jsem vše „vykradl“ ze starých receptů. Je prostě blbost vymýšlet už vymyšlené. Poděkuji tomu, kdo to vymyslel a vypůjčím si to.Určitě do svých výrobků dáváte něco svého, minimálně Vaší energii, rozpoložení. A: To říkají. Mé sirupy, masti a krémy jsou jiné než od někoho jiného. Protože když ty sirupy dělám po patnácti a míchám je doma v kastrolu, je to o jiné energii, než když toho budu dělat tři sta. Budu unavenej a už mě to nebude bavit. Lidé potom budou pít jenom sladkou vodu.D: Pracujete s bylinkami, vracíte se do minulosti. Myslíte, že věda bylinky pokroutila?A: Pokroutili to hlavně bylinkáři, což se neví. Pokud bychom šli do důsledku, měli bychom vycházet s Matioliho herbáře z 15. století. Bylinkářství už u nás není založeno na tom, zda bylina má studený, mokrý nebo teplý charakter. Stejně jako v čínské medicíně byl tento princip používán i v místním bylinkářství. Například pohanka zahřívá a máta ochlazuje. Na tomto principu se dříve s bylinami pracovalo. Pokud byl člověk přehřátý, dala se mu bylina, která ho ochladila.Teď se léky dělají tak, že se vychemizují z byliny léčivé látky. Udělá se z toho lék. Každá přírodní látka má svojí chemickou identitu. Pokud bychom chtěli požít 500mg kyseliny acetylsiliciové v přírodní formě, aby Vám zabrala jako paralen či acilpirin, museli byste ji sníst tak kilo. Sníst kilo vrbové kůry, což by se Vám převrátil žaludek.Byliny tu ale jsou, a když uvidíte člověka a uvidíte ho jako kopřivu. Dáte mu ji. Nemusíte mu dát 5 ani 10 bylin, prostě stačí kopřiva. Vždycky máte ten daný den, tu danou chvíli, kdy k vám daný člověk přijde, pro člověka tu pravou bylinu. Ona mu zabere, stačí týden a bylina udělá svou práci – pokud jí dá člověk šanci. Za týden už vše může být jinak. Člověk na sobě začne pracovat, bylina zabere a najednou je člověk zralý na jinou bylinu, nebo mu stačí jen voda.Nějaké tříměsíční, čtyřměsíční užívání čajů je přinejmenším kraviny. Byliny pro daného člověka za tu dobu už ztrácí smysl. Byliny už první týden svůj úkol udělaly, člověk měl udělat nějaký úkol, protože to není o tom, že ho ta bylina spasí, ani prášek ho nespasí. Obecně platí Paracelsovo magické číslo sedm, substance by neměla obsahovat více jak sedm bylin. Je ale nesmírně obtížné trefit tu danou kytku, proto jsou na místě ony směsi, Jančovo a Zentrichovo jsou výborný. Když člověk nebude chtít udělat změnu, může mít nejlepší byliny od nejlepšího bylinářů, ale stejně bude nemocný pořád dál.D: Jak děláte diagnostiku? Podle toho jak mluvíte, vidím, že už diagnostika probíhá i intuitivně.   Nejen – na tyto potíže je tato bylina.A: Ano, ale pokud lidi neznám a zeptají se mě na nějaký obecný problém, dostanou obecný Jančův čaj. Na játra, na ledviny. Směsi jsou pořád stejné. Tady nemá nikdo svůj čaj, Tady je směs bylin, které se obměňují. Třeba Janča, Zentrich, Váň, Ferda, Míka atd…., kteří tomu věnovali celý život, tak proč je neposlechnout. Já nemám svůj čaj, ani ho nevymyslím, protože to tady vše je. Stačí to jen vzít a těm lidem to dát. V nezměněné formě, v jaké to bylo. Nicméně životní prostředí je více zatížené a někdy na to ta bylina prostě nestačí.Nejsem ten, který odsuzuje doktory, prášky. Když člověk nemá na to, aby to zvládl bez drogy, musí si pro ten prášek dojít. Musí ze sebe něco odevzdat. Nikdy bych si netroufl říct, nechoďte k lékaři, neberte prášky. Říkám jim, jděte za tím doktorem, řekněte mu, že tady máte nějakou možnost na měsíc něco vyzkoušet a když to nezabere, lékaři mohou říznout vždy. Doktor ví v jakém je nemoc stádiu, kolik je času a já jim do toho nemluvím. Z jejich pohledu nemocem nerozumím. Všichni chtějí dnes vše hned. Dej mi kapky, čaj a musí to hned zabrat. Když ten člověk dělá něco proti svému přesvědčení třicet let, tak prostě z něj kytka nedokáže vše vzít přes noc a odvést to. Dokud se k tomu člověk nepostaví čelem a nezmění svoje vzorce chování, svá přesvědčení, změna nenastane.D: Bylina vlastně otevře téma, které musí člověk zpracovat. Jak přistupujete k bylinám v tomto rozměru?A: Je tomu dva roky zpátky, kdy jsem zjistil, že existuje německý botanik Wolf-Dieter Storl. U něj jsem se inspiroval, že dávám do svých produktů celou rostlinu. Bylina je celek, přestože mi babička říkala, že U Třapatky se sbírají jen květy a kořen. Domnívám se, že tam patří kytka celá, protože tu energii nese. Když se někdo bude chtít uzemnit, potřebuje kořen. Když nemá kořen, aby se uzemnil, a bude popíjet něco z květů, bude víc rozkvétat duchovno a člověk bude ještě více ulítávat, než aby se uzemnil. Bylina je jako my, kořen jsou nohy, květ je hlava a ten zbytek je tělo. To není klasický pohled na byliny dle Janči či Zentricha. Nikde není napsáno, že ta bylina léčí celá. Vždy je uvedeno seřežte květ, listy… V Našich tinkturách naleznete vždy alespoň jeden kořen.D: Přijdu k Vám, neznáte mě. Na každou nemoc je několik bylin. Jakou mi předepíšete?A: Nepřijdete ke mně. Já jsem si vybral cestu, že než abych strávil čas s lidmi, budu vyrábět poctivě plnotučné tinktury, krémy a masti a dávat je lidem přes plot. Raději ať jdou na dvě hodiny k psychologovi. Pokud na mě dostanou kontakt, řeknu jim např. „Půjde Vám třezalka.“ Nebo zavolají a zeptají se: Máte třezalku? A já jim řeknu ano nebo ne. Dávám jim vše neředěné, kromě Vlaštovičníku. 

folder_openPřiřazené štítky

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla... Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu? Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.Jak řešíte distribuci?Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby. Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.Promiňte, říkala jste všechno ručně?Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou. Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky... Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času. Musíte to mít doma skvěle zorganizované. U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata. Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat? Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat... Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání? Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně. Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince? Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Odmítáte farmaceutika úplně? My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží. Co vlastně z bylinek vyrábíte? Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu. Do té stávající se nevejdete? Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.Kompromisní řešení nalézt nelze? Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí! Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu? To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu. A kdo za vás řeší firemní peníze? Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze. Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné... I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města. To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj? Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.Trápí vás to? Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Hnojiva pro zdravé rostlinky

access_time07.duben 2020personRedakce

Hnojíme, hnojíme, ale proč?I rostliny potřebují ke svému plodnému růstu určité živiny, které jim můžeme snadno dodat pomocí hnojiv.  Rostliny jako základní prvky potřebuje především fosfor, dusík a draslík. Ovšem i hnojení má své hranice. Aby hnojiva fungovala tak jak mají, je nutné správně s nimi nakládat. Každá rostlina potřebuje jiné zacházení a jinak časté hnojení. Proto je důležité množství hnojiva volit podle konkrétní rostliny.Organická a anorganická hnojivaOrganická hnojiva jsou pro rostliny výborná z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že snižují kyselost a posilují zeminu. Organická hnojiva jsou trus a humus. Trus a humus jsou hnojiva bohatá na dusíkaté látky.Naopak anorganická jiným slovem také průmyslová hnojiva živiny, které dopomáhají rostlinám k růstu v různých fázích jejich vývoje. Anorganická hnojiva jsou umělá, tedy uměle vytvořená a působí na rostliny velmi rychle. Proto se s nimi musí zacházet s uvážením a přesně podle návodu pro danou rostlinu. Hodí se pro rychle rostoucí rostliny.Dusíkatá a draselná hnojivaDusík je chemický prvek podporující růst stonků a listů. Dusíkatá hnojiva přispívají k tomu, aby stonky byly silné. Je-li ho nedostatek rostlina má jen nazelenalé listy až bledé a příliš nerostou. Naopak použijete-li hnojiva příliš můžete rostlině také uškodit. Mnoho dusíkatého hnojiva znamená pro rostlinu ztrátu jakési imunity. Rostlina je náchylnější k chorobám, plísním a houbám a jsou také snadno napadány různými škůdci. Dusíkatá hnojiva jsou vhodná zejména pro listnaté druhy rostlin.Draslík je na druhou stranu důležitý prvek pro tvorbu a růst květů a plodů. Právě pro kvetoucí rostliny jsou draselná hnojiva zásadní a jsou také pro tento druh rostlin nejtypičtější a nejčastěji používaná hnojiva. Rostlina, která draslíkem strádá je nevyzrálá, nerose, může trpět chorobami a být napadána škůdci. Listy nemají svou přirozenou zdravou barvu nýbrž žlutou, bledou nebo jsou pokryté skvrnami.Kde seženu veškerá hnojiva?Kvalitní hnojiva a substráty jsou k sehnání z pohodlí Vašeho domova na adrese www.pestebnisubstraty.cz, podívejte se i na další specifikace a informace ohledně hnojiv. Pravidelné a optimální hnojení zajistí krásu Vašim rostlinkám.

folder_openPřiřazené štítky

Metodika hnojení dřevin v kontejnerech

access_time07.duben 2020personRedakce

Základní hnojení rozpustnými hnojivy, přihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuZákladní hnojení substrátu - viz. systém ADávky rozpustných hnojiv pro základní hnojení jsou dány typem hnojiva a náročností pěstované kultury, pro modelový příklad (tab. 1) bylo zvoleno hnojivo Hydrokomplex v dávce 2 g/l substrátuPřihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuPro aplikaci hnojiv na povrch substrátu jsou vhodná granulovaná bezchloridová hnojiva popřípadě hnojiva s sníženým obsahem chlóru.V zahradnické praxi se pro tento způsob přihnojování nejvíce používá hnojivo Hydrokomplex, které je dobře rozpustné a vzhledem ke zvýšenému obsahu draslíku je použitelné i v druhé polovině vegetace.Při použití Hydrokomplexu pro základní hnojení (2g/l) je vhodné aplikovat stejné množství ještě 2× za vegetační období na povrch substrátu (tab. 1), první dávku do 10. 6., druhou do 10. 7.V rámci tohoto systému hnojení jsou živiny aplikovány nerovnoměrně, větší rovnoměrnost by bylo možné docílit zvýšenou četností nižších dávek.U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv je možné aplikovat doplňkové hnojení dusíkem ve formě granulovaného hnojiva na povrch substrátu. Ve vegetačních pokusech se osvědčila dávka 0,5 g ledku vápenatého (LV, 15 % N) v přepočtu na litr substrátu (1–2 aplikace, dodá se cca. 75–150 mg/l substrátu).C. Použití hnojiv s řízeným uvolňováním Výživa rostlin se podstatně zjednodušuje při použití hnojiv s řízeným uvolňováním, hnojivo se aplikuje na začátku vegetace, přihnojování odpadá nebo se výrazně omezuje .Termín výsadby a doba pěstování určuje typ hnojiva z hlediska doby účinnosti (tab. 6). V podmínkách ČR je nejrozšířenější termín výsadby duben/květen a nejvíce používaná jsou hnojiva s účinností 5–6 měsíců. Z řady hnojiv Hydrocote bylo do této skupiny zařazeno hnojivo Hydrocote 140 (doba účinnosti 140 dnů, cca. 4,5 měsíce) a to z důvodů odlišné definice doby účinnosti hnojiv Hydrocote (uvolnění 80 % živin při teplotě půdy 25 °C) oproti hnojivům Osmocote a Plantacote (uvolnění 100 % živin při teplotě půdy 21 °C). Kultura, případně termín expedice určují typ hnojiva charakterizovaného intenzitou uvolňování živin v průběhu doby účinnosti. Porovnání hnojiv s účinností 5–6 měsíců je uvedeno v tab. 7. Pozn.: U nového typu hnojiva Osmocote standard s universálním použitím bylo ve vegetačních pokusech zjištěno pomalejší uvolňování živin na počátku vegetace než u staršího typu (Osmocote plus). Pro kultury s rychlejším růstem na počátku vegetace je nutné používat odpovídající typy. Při stanovení dávky hnojiva se vychází z typu hnojiva, typu substrátu a náročnosti kultury. Hnojiva s delší dobou účinností se aplikují ve vyšších dávkách (tab. 8). Dávkování doporučované jednotlivými výrobci se vztahuje na rašelinové substráty. U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv (tab. 4) je vhodné dávky zvýšit o 0,5–1 g/l. Pro vyhnojené substráty (dávka rozpustného hnojiva do 1 g/l substrátu) se používá nižší doporučovaná dávka.Doplňkové hnojeníDoplňková dávka N (viz. systém A) by se měla aplikovat při základním hnojení u substrátů s alternativními komponenty: dřevní vlákna, piliny, kompostovaná kůra bez přídavku dusíku a s větším poměrem C/N (tab. 4). Doplňkovou dávku N je možné aplikovat i dodatečně hnojivou závlahou nebo aplikací dusíkatého hnojiva na povrch substrátu.Startovací dávka rozpustných NPK hnojiv (např. PG MIX do 1 g/l substrátu) je vhodná u náročných kultur především při použití hnojiv Hydrocote, případně Osmocote standard. U hnojiv Hydrocote startovací dávku doporučuje i distributor těchto hnojiv v ČR. Nižší dávky hnojiv s řízeným uvolňováním např. při v kombinaci s granulovanými hnojivy 2+2 g/l je nutné doplnit přihnojováním během vegetace (např. 3–4 hnojivými zálivkami o koncentrace 0,2 %).Tab. 6. Rozdělení hnojiv s řízeným uvolňováním podle doby účinnosti účinnost

folder_openPřiřazené štítky

HNOJIVA - ČÁST 1.

access_time07.duben 2020personRedakce

Rostlina je schopná hnojivo přijímat převážně dvěma způsoby. Buď je hnojivo přijímáno ze zálivky přímo kořeny rostliny z pěstebního média nebo listy, na které se aplikují postřiková hnojiva.Více zde hnojiva Základní hnojiva na růst a květ poskytují v různých poměrech tři hlavní makrobiogenní prvky (dusík, fosfor a draslík), mezogenní prvky (vápník, síra a hořčík) a v malém množství také stopové prvky (bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden). O důležitosti těchto prvků a jejich funkci pro rostlinu jsme mluvili v minulém článku. Hnojiva se dají také rozdělit podle původu , a to na statková a průmyslová. Statková hnojiva jsou biologická a nám notoricky známá (hnůj, kompost, močůvka, atp.). Obsahují všechny tři základní prvky NPK. Průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou, proto mohou být jednosložková nebo vícesložková. Jednosložková hnojiva se využívají při deficitech jednotlivých prvků. My si dnes představíme jednoho zástupce průmyslových hnojiv (Hesi) a jednoho zástupce statkových hnojiv (Guanokalong).Veškerý sortiment hnojiv, přípravků a pomůcek naleznete zdeHnojiva Hesi      Holandská společnost Hesi patří mezi nejstarší výrobce hnojiv v Nizozemí a tedy i velmi zavedenou a uznávanou značkou nejen mezi growery. Společnost Hesi disponuje vlastní laboratoří, svými specialisty a nově postavenou výrobnou. Spolumajitelka společnosti profesorka Siglinde je uznávanou kapacitou přes hnojení konopí a vystudovaná chemička a bioložka. Vydává odbornou veřejností velmi ceněné články na toto téma a své poznatky aplikuje do praxe při výrobě hnojiv, které uspokojí nejen všechny potřeby rostlin ale i jejich pěstitelů. Proto jsou také samozřejmostí velmi kvalitní pěstební schémata pro všechny druhy pěstebních médií a etikety v českém jazyce. Hnojiva Hesi mají registraci Evropského společenství a splňují všechny jeho náročné standardy. Sortiment této společnosti uspokojí i ty nejnáročnější pěstitele. Každé pěstební médium má svou řadu speciálních hnojiv. Velmi zajímavou je řada Hesi Coco pro pěstitele na kokosových rohožích a substrátech. Oproti ostatním výrobcům hnojiv je tato řada pouze jednosložková a používá se po celou dobu růstu a květu rostliny. Mění se pouze dávkování podle fáze, ve které se rostlina nachází. Hesi myslela také na začínající pěstitele a připravila pro ně kompletní sadu nezbytných hnojiv a doplňků důležitých při prvním pěstování (Hesi Start Box Coco, Hesi Start Box Hydro a Hesi Start Box Classic). Pokud mluvíme o hnojivech Hesi, nesmíme opomenout jejich unikátní rostlinný stimulátor Supervit. Tato zázračná směs je plná aminokyselin, vitamínů a vitalizačních látek, které rostlinám poskytnou zdroj jedinečné síly. Blahodárně působí také na mikroživot v pěstebním médiu. Používáním tohoto přípravku stimulujete produkci květových a růstových hormonů v rostlině a vaše výsledky budou téměř neuvěřitelné. Všechna hnojiva a ostatní doplňky jsou k dostání od 10 ml do 20 litrů, takže uspokojíme poptávku jak malopěstitelů tak i velkopěstitelů.Sortiment hnojiv a přípravků HESI naleznete zdeHnojiva Guanokalong   Hnojiva Guanokalong jsou zcela přírodní řadou hnojiv a uspokojí všechny náročné a nekompromisní biopěstitele.Guanokalong se získává z netopýřích exkrementů pomocí procesu sušení a sterilizace. Díky tomu tato hnojiva neobsahují žádné patogení látky a klíčívá semena plevelů. Guano je bohaté na základní důležité prvky NPK a jeho předností je pomalé a postupné uvolňování živin. Guanokalong se používá k hnojení půdy a všech typů půdních substrátů, ale nově je dostupná také řada pro pěstitele v hydroponických systémech. Pokud se zmiňujeme o sortimentu této společnosti nesmíme opomenout jejich zázračný půdní substrát Allmix. V něm naleznete vše, co vaše rostlinky potřebují. Pěstební substrát Allmix Guanokalong obsahuje baltické rašeliny, černou rašelinu, netopýří guano, biohumus (žížalí exkrementy), PG mix a výtažek z mořských řas. Díky podílu netopýřího guana má tento substrát vysoký obsah základních živin NPK, vápníku a hořčíku a kompletní škálu stopových prvků.Příště budeme pokračovat dalšími zajímavými a kvalitními hnojivy, které naleznete v našem sortimentu a jejichž výhradními dovozci je společnost Natural Technologies s.r.o.

folder_openPřiřazené štítky

Čím hnojit květiny na podzim

access_time07.duben 2020personRedakce

Podzim se neúprosně blíží a mnozí z nás si kladou otázku, jak a čím správně hnojit květiny. Máme pro vás pár tipů jak a čím hnojit rostliny na podzim.Květiny na balkoně nebo v zahradě potřebují pro svůj zdravý růst mnoho živin, které se do půdy přidávají prostřednictvím různých hnojiv. Aby byly vaše květiny odolné vůči chorobám, držte se těchto jednoduchých pravidel a květiny vás za to odmění tím, že budou kvést déle než jindy.Jak a čím tedy správně hnojit?Trh při volbě vhodného hnojiva nabízí na výběr z organického a minerálního hnojiva. Při minerálních hnojiv se můžete setkat s označením NPK, což znamená, že je hnojivo složené z dusíku – důležitý pro růst, fosforu – posiluje kořeny a podporuje květiny a draslíka – bez něj je narušena dodávka vody rostlině. Při volbě tohoto hnojiva zabezpečíte pro květiny všechny potřebné živiny.Na rozdíl od minerálního, organické hnojivo uvolňuje živiny pomaleji. Má ale dlouhodobý efekt a mezi nejznámější hnojiva patří hnůj nebo kompost.Kromě organických a minerálních hnojiv existují i ​​speciální hnojiva, které jsou určeny na konkrétní květiny, například růže. Květy se doporučuje hnojit v jejich vegetačním období. Pokud rostliny hnojíte déle, zabraňujete jim připravit se na odpočinek a budou znovu kvést. Kolik hnojiva je ale vhodné použít? Množství hnojiva přizpůsobte konkrétním rostlinám. Mnohé studie ukazují, že v posledním období jsou například trávníky hnojené nedostatečně a naopak zahradám dopřejeme až příliš mnoho živin. Každopádně je dobré řídit se pravidlem, že méně je někdy více. Nadměrné použití hnojiva zatěžuje kořeny rostlin a výsledný efekt pak není ten, jaký jsme očekávali. Při nadměrném hnojení se také toto může dostat do hlubších půdních vrstev a následně i do podzemních vod. Proto šetřete životní prostředí a zároveň i svou peněženku. Je velmi důležité rozhodnout se, čím budete hnojit své květiny. Při správné volbě hnojiva se vám květiny nejednou odvděčí svou krásou.

folder_openPřiřazené štítky

Hnojení ovocných dřevin

access_time07.duben 2020personRedakce

Obecně lze hnojiva rozdělit na organická a průmyslová. Organickými hnojivy dodáváme půdě sílu a průmyslová hnojiva zajišťují, že bude mít půda dostatek živin.U ovocných stromů jsou základy a pravidla hnojení o něco rozdílné. Jednak je nutné vybrat správný typ hnojiva, na druhou stranu musíte vědět, kdy s hnojením začít. Budete-li vše dělat správně, pak ovocné stromy budou nejen zdravé, ale hlavně budou přinášet úrodu, kterou každý rok všichni očekáváme.Hnojení ovocných stromů by mělo proběhnout třikrát za rok. První hnojení přichází v polovině března, druhé v polovině června a nakonec byste měli ovocné stromy hnojit v na přelomu října a listopadu.Na první dvě dávky hnojiva je možné použít tzv. dusíkatá hnojiva, na podzim bychom měli použít kompost – není-li ten k dispozici, pak můžete zaměnit za dusíkatá hnojiva. Nelze ale zapomínat na to, že hnojení se odvíjí i od toho, jaký ovocný strom budete hnojit. Například broskvoně vyžadují mnohem větší péči i rozdílné dávky hnojiva. Aby byl jejich růst i plody správné, pak se doporučuje, aby měly více železa a optimální množství vápníku. To ale pochopitelně neplatí u všech ovocných stromů.Hnojiva dodávají ovocným stromům dostatek hořčíku, fosforu, draslíku, síranu a jiných nezbytných látek, které dopomáhají správnému růstu a zdravosti stromu. Při nedostatku některé z látek stromy začínají vykazovat příznaky, které je rovněž dobré sledovat. Lze mezi ně zařadit osychání nebo příliš velké opadání listů, omezena je tvorba květů, apod.Mimo správného hnojení byste jim měli zajistit i chemickou ochranu za pomoci postřiků. Každý ovocný strom vyžaduje postřik v jiném období svého růstu.

folder_openPřiřazené štítky

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Koupací sud Hot Tub

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Není nad to, se v parném létě kdykoliv vykoupat či si zaplavat a nemuset nikam za tímto prožitkem chodit mezi spoustu lidí. Nebo ztrácet čas jízdou za vzdálenou možností. Chcete mít takovou možnost ? Pořiďte si tedy na svoji chalupu nebo chatu bazén !Koupací sud Hot TubÚžasný výrobek, který Vás prostě nadchne. Koupací sud Hot Tub, který jedodáván již sestavený, je určen k příjemnému lenošení v teplé vodě. Přesněji řečeno, v příjemně vyhřáté vodě, kterou si můžete temperovat podle Vašeho gusta. Tento koupací sud, tak můžete využívat jak celodenně k osvěžení, tak i celoročně. A to i když kolem Vás mrzne, až praští a sněží. Sud můžete umístit kdekoli na zahradě nebo na jakémkoli jiném místě, stačí najít vhodný prostor. Hot Tub je vyroben z masivu a k jeho kompletaci není potřeba žádné speciální nářadí. Součástí výrobku je ohřívač, schůdky, lavičky a ostatní příslušenství, které potřebujete k bezproblémovému použítí.Jak používat Hot Tub k Vaší plné spokojenosti?Hot Tub je možné využívat celoročně a celodenně. Vždy, když si budete chtít navodit příjemný pocit uvolnění ve vodní lázni, posílit obranyschopnost organismu, či zmírnit bolesti páteře a kloubů. To jsou jen některé účinky, které Vám výrobek prodávaný pod názvem Hot Tub umožní. Začnete temperací vody, která by se měla pohybovat kolem 38° C, ale záleží jen na vašem pocitu. Tato teplota závisí nejen na okolní teplotě vzduchu, ale i na kvalitě a množství dřeva, které jste k topení použili. Zkušenost říká, že této teploty lze dosáhnout za cca 2 hodiny.Pro dřevěné části Hot Tub byl vyvinut specilní dřevěný profil, kdy velkou kontaktní plochou se dosáhne odolnost proti úniku vody, aniž by bylo nutné použít těsnící tmel nebo silikon. Tím se ténto výrobek také povyšuje do ekologické sféry. Sud jednoduše napustíte vodou a poté, co v průběhu několika hodin dřevo zvětší svůj objem a zastaví případný malý únik vody. Je vhodné zpočátku hladinu vody kontrolovat a doplňovat jí. Tím bude sud připraven k prvnímu použití a můžete poprvé zatopit v kamnech. Až se s kamny seznámíte, už budete později vědět, jak rychle kamna reagují na dřevo, jak nejlépe ohřát vodu s minimální kouřivostí, jak rychle se zvyšuje, či snižuje teplota vody v závislosti na přikládání a druhu dřeva. Je také vhodné zmínit i topení v ohřívači.Při tomto seznamovacím procesu, tedy při prvním zatopení, si jistě všimnete malé vychytávky, a to krytu, který zakrývá topeniště. Tento kryt je jednoduchým regulátorem přívodu vzduchu a funguje, stejně jako u jiných kamen, tedy po roztopení umístíte kryt na kamna a jednoduše regulujete přívod vzduchu. Chalupářovo zamyšlení.Tento výrobek si prostě okamžitě zamilujete. Nejen po stránce zpracování, kdy byly použity velmi kvalitní materiály, ale především po stránce funkčnosti a komfortu.Nejen romantické duše, tak budou nadšeny z potěšení, které sud přinese. A v zimě, tak to musí být absolutní pohoda. Koupací sud bude k vidění na naší expozici na Zahradě ČechZkušenosti z výstavy:Co se návštěvníkům především líbilo: Tak za prvé, to bylo velmi kvalitní zpracování, které návštěvnící obdivovali nejčastěji. Dále se velmi líbil jednoduchý princip a levný provoz, oproti klasickému bazénu. A nakonec i fakt, že se pro provoz nepoužívá žádná chemie. Návštěvníci také navrhovali nějaké modifikace a úpravy, které za Vás probereme s výrobcem a budeme Vás informovat na této stránce.

folder_openPřiřazené štítky

Pěstujeme a sázíme

access_time08.duben 2020personRedakce

Na své zahrádce, pokud nás to baví, můžeme sázet a pěstovat, téměř cokoliv, pokud nás moc neovlivňují vnější faktory, jako například lenost. Když se ale vzchopíme, může to stát za to.Stévia sladkáMnozí z nás nemohou cukr požívat ze zdravotních důvodů a tak přešli na umělá sladidla. Máme ale pro Vás velice zajímavý přírodní typ.Rostlinu,která má 300x větší sladivost než cukr a má prokazatelně léčivé účinky. Rostlina Stevia rebaudiana pochází z Paraguaye, kde je odnepaměti používána jako sladidlo a léčivo indiány kmene Guaráni. Keřík této originální a ojedinělé rostliny dospívá po cca 14 - 17 týdnech, přičemž z jediné dospělé rostliny lze získat cca půl kila sušiny ročně. To je ekvivalent asi 100 až 150 kg cukru! Lze jí pěstovat i u nás...Schii -Take ( Lentinula edodes - Houževnatec jedlý)Shii-take byla pro své léčivé účinky vysoce ceněna a dokonce ji jeden čínský lékař nazval elixírem věčného života. Shii-take je zdrojem proteinů, draslíku a zinku. Obsahuje vitaminy B1 a B2 a vysoké množství vitamínu D. Jednou z těchto účinných prospěšných látek je LENTINAN - glukan. Tato houba velmi významně posiluje imunitu a působí proti infekcím všeho druhu (virové, bakteriální, plísňové i parazitální infekční onemocnění)...Řepík lékařskýŘepík lékařský (Agrimonia eupatoria ) je víceletá rostlina dorůstající do výšky kolem 60 cm. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi růžovitých. Tato rostlina je rozšířena v Evropě, Asii a v Severní Americe. V prvním roce tvoří velkou přízemní růžici, v dalším vyrůstá mohutná lodyha, která se brzy obsype spoustou žlutých květů vonících po meruňkách. Kvete od června do září, chuť řepíku je mírně nahořklá. Má výrazný antibakteriální, protizánětlivý a hojivý účinek. Řepíku se daří dobře jak v kyselých, tak i zásaditých půdách bohatých na živiny...Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)Nebo také lidově - Sibiřský ananas, Rakytník úzkolistý, Žlutozob, Mořský plod, Písečný trn. HistorieRakytník byl a je v oblasti Číny, Indie, Řecka a Ruska používán k léčebným účinkům již od pradávna. Vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k načerpání sil. V Rusku se traduje rčení, že "po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak"...

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní pergola

access_time12.duben 2020personRedakce

Snad každý chatař či chalupář si chce časem vybudovat klidné místo pro odpočinek a na posazení s rodinou nebo přáteli.Dříve nebo později začne uvažovat o stavbě pergoly, která je poměrně snadným projektem a lze ji postavit svépomocí. Zde můžeme umístit stůl a židle, lavice. Můžeme pod ní také situovat zahradní krb. Můžeme pergolu zastřešit a nebát se tak nepřízně počasí.Pergoly mohou být malé i velké, jednoduché i složité, masivní i odlehčené konstrukce. Často u nich končí zahradní chodník, může jimi však i procházet. Patří mezi významné zahradní prvky. Tím citlivěji je třeba hledat místo, kam je postavit. A postaveny musí být také dobře. Výběr vhodného místa pro pergolu Jakýkoli zahradní prvek může vypadat rušivě a násilně, pokud ho umístíme na nevhodné místo. V otevřené zahradě ale i jako součásti stěny objektu si proto musíme dát pozor, kam pergolu postavíme.Připomeňme si nejdůležitější principy stavby:Pergola se obvykle staví tak, aby nás přilákala do zajímavého zákoutí zahrady nebo jí chceme dotvořit charakter objektu. Umístění stavby by nám mělo nabídnout jiný zajímavý pohled na zahradní přírodu nebo nás zvát do prostoru, který je výjimečný třeba svým účelem − je zde zahradní krb apod.Pravoúhlé konstrukce prodlužují pohled a rámují jednotlivé výhledy, zakřivený tvar spíše stavbu důmyslně skryje v zeleni. • Pergola dobře porostlá rostlinami, třeba převislými růžemi, působí vzdušně, barevně. Pergola bez popinavých rostlin vynikne jako dřevěná stavba, pěkně postavená ozdobí zahradu podobně jako sochy v parku.Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího, zvlášť pokud je v harmonii se stylem domu.Pergola může také stínit terasu a vytvořit tak intimní prostor k venkovnímu posezení i prostor pro společné stolování.Z jakého materiálu stavímeKe stavbě velké, pevné, samostatně stojící pergoly lze použít cihlové nebo kamenné sloupy, aby dobře udržely těžké dřevěné překladové trámy. Střední a menší stavby se hodí stavět ze dřevěných sloupků, trámků a nosníků (vazníků). Dobré je používat týž druh dřeva. Z jehličnanů se hodí víc borovice a modřín než smrk. Hrubě tesané hranoly jsou dobrou volbou k selskému stavení a do venkovských zahrad. Do lesního prostředí můžeme použít i kulaté kmeny, dokonce s kůrou. Důležité je ovšem dřevo správně ošetřit a důkladně namořit.

folder_openPřiřazené štítky

Suchá kamenná zídka

access_time12.duben 2020personRedakce

Každý chalupář nebo chatař si chced vybudovat příjemné místo u svého objektu, které mu bude sloužit pro odpočinek,okrasu nebo zpevní terénní nerovnost. K tomu to účelu mu múže sloužit stavba suché zídky.Ta může být zabudována např. do svahu, čímž plní opěrnou a vyrovnávací funkci. Suchou zídku však také můžeme vystavět i v otevřeném prostoru, kde nám bude sloužit i k ohrazení určitého vybraného prostoru a jeho zkultivování . Kameny na zídku bychom měli použít ty, které se vyskytují v okolí Vaší nemovitosti. Je to přirozenější a vizuálně tak nenarušujeme prostředí. Aby byla postavená zídka stabilní, musí být půda pod jejími základy pevná. Když tedy začneme navážet čerstvou zeminu, musíme ji před započetím stavby udusat tak, aby si později nesedala.Stavíme-li zídku proti svahu, můžeme vysypat štěrkem i prostor mezi svahem a budoucí zídkou. Základy kopeme ve sklonu cca 15 až 20 % proti svahu, aby zídka dobře držela a také kvalitně plnila svoji podpěrnou funkci vybrané části svahu. Cca u 1 m šířky zdi počítáme, že bude na straně svahu posazena o 15 až 20 cm hlouběji. Pro vysokou zídku je třeba vybudovat betonové mrazuvzdorné základy, a to do hloubky až 80 cm. Při hloubení nezapomeňte na dodržení minimálně desetiprocentního sklonu ke svahu. Pro první vrstvu zídky použijeme velké, ploché kameny, které dobře zapadnou do štěrkového lůžka. Každá další vrstva by měla být svázána kameny, kterým říkáme vazáky. Ty provážou a zpevní vrstvu kamenů pod nimi. Pokládáme je tak, aby ležely na celé ploše zdi a také zezadu zasahovaly do země. Aby byla zídka pevná a vydržela řadu let, musí do sebe jednotlivé kameny dobře zapadat. K jejich opracování budeme potřebovat např. perlík, paličku a špičatý nebo plochý sekáč. Prostory mezi jednotlivými vrstvami, tj. horizontální i vertikální, vyplníme zeminou nebo jílem. Tak bude zeď pevnější a protékající dešťová voda ji nebude vyplavovat. Ve škvírách se budou usazovat a růst rostliny, které pro ozdobu zasadíme. Pokud chceme nechat osázení zcela na přírodě,tak počkejte, až se ve škvírách rostliny samy rozrostou. Při půdorysu a velikosti vč.umístění zídky je jen na Vás jak se rozhodnete a jakou představu si zvolíte. Zídku či její bezprostřední okolí pak můžete doplnit např. lavičkou , květináči nebo dalšími nápady.

folder_openPřiřazené štítky

Stavba vlastního (umělého) potůčku

access_time12.duben 2020personRedakce

Majitel chalupy nebo chaty si vždy při dobudování své nemovitosti přeje ji nečím ozvláštnit. Jednou z takových možností je vybudování vlastního kousku potoka,který bude protékat kusem zahrady.Dnes je to vcelku snadné a věřte, že poslouchat zurčení potůčku na své zahradě patří k příjemným záležitostem. Takovou věc jako je stavba vlastního potůčku, můžete poměrně snadno vyřešit s pomocí malého čerpadla a "pár" kamenů a trochy fyzické práce. My Vám v další části článku dáme návod jak na to. Nejprve si promyslíme, kde /v které části zahrady/ chceme potok mít. Promyslíme jeho délku, zákruty, spád a případný vodopád. Potom si na určené místě vytyčíme tvar /zákruty a přepady/, hloubku a šířku koryta. Na těchto parametrech nám závisí rychlost toku. Širším korytem teče voda pomaleji a naopak. Potom vezmeme do ruky krumpáč a vyznačené koryto postupně vykopeme. Část hlíny později použijeme za zakrytí přečnívající folie. Na konci vykopaného koryta si postavíme záchytnou jímku v podobě malého jezírka nebo jakéhosi trativodu. Toto místo by mělo by být dostatečně velké, aby nám v případě zastavení čerpadla absorbovalo veškerou oběhovou vodu z potoka. Z této jímky se pak bude voda čerpadlem pohánět k umělému prameni. Tato část její cesty však zůstane skryta v zemi vedle koryta potoka. Umělý pramen podle vlastní fantazie stylizujeme např. do podoby studánky, kamenného koryta nebo i kašny s výtokem vody či vodopádu.Hloubka potoka Úplně nám postačí hloubka koryta kolem dvaceti pěti až 35 cm, optimální šířka je nejméně 50 až 60cm/i více/. Voda se může na několika místech zastavit např. v "odpočívacích" tůňkách, které nám umožní pěstování některých druhů vodních rostlin a zkrášlí nám celou stavbu. Efektní jsou rovněž např. malé ostrůvky.Kaskády Koryto pro potůček se stejně jako jezírko jednoduše vystele trvanlivou silnější fólií, jejíž okraje zasunete do mírně vyzdvižených břehů, které musí sahat dostatečně vysoko, aby nám voda neunikala. Na fólii položte přiměřenou vrstvu hrubého říčního písku a např. oblázků, či menších kamenů - pod folii můžete přidat ještě vrstvičkou zeminy pro rostliny. Lze tak vybudovat koryto potoka kaskádovitého i meandrujícího, volně a klidně plynoucího , nebo třeba divoce zurčícího. Ten však vyžaduje více svažitý terén se sklonem kolem 18-20%. Kaskádovitý potok je také mnohem náročnější na stavbu, je nejprve třeba vybudovat opěrné zídky a okolí potoku zpevnit a izolovat. To je již práce pro stavební firmu spolupracující se zahradním architektem.Kameny v potoce Pomalu tekoucí potůček nás jistě velmi uklidňuje. Proto do jeho toku zkusíme umístit několik vyčnívajících oblázků či kamenů, které nám rozvlní jeho hladinu a také zvýrazní třpyt pohybující se vody. Používejte spíše místní kameny.Vodopád Každý vodopád je hříčkou přírody a přitahuje naši pozornost jak opticky, tak i akusticky. Měl by směřovat ze zúžených částí zahrady, do jejích širších a otevřenějších partií. Platí obecné pravidlo, že čím menší zahrada, tím menší a nižší vodopád. V průměrně velké zahradě je minimální velikost cca 40cm a maximální cca 1,5 m. Pokud to jde, umístíme ho do výše do pohledu očí.Umístění potoka Potok nám může zahradu fyzicky i opticky propojit nebo také rozdělit. Předem si proto dobře ujasněte, jak velký potůček Vaše zahrada snese a zda má být samostatný nebo napojený na jedno či více jezírek nebo vodních zátiší. Kromě své okrasné funkce může potok plnit i funkci čistící, kdy pomáhá dočišťovat jezírko nebo tzv. samočisticí bazén. Zákruty potůčku by se vždy měly stáčet k domu či k té části zahrady, kde budeme trávit většinu času a kde na něj také budeme mít dobrý výhled při posezení. Při budování jeho vodoteče musíte zohlednit samozřejmně i technické faktory, jako je přívod energie čerpadlu či osvětlení, umístění osvětlení, umístění případné lávky či mostku. Vodní plocha Vašeho potůčku i s tůňkami by rozhodně neměla zaujímat více nežli čtvrtinu Vaší zahrady. Jestliže chcete, aby potůček dobře zapadal do kontextu Vaší zahrady, měli byste např. vybudovat podél jeho toku cestičku, která Vám navodí pocit kontaktu s vodouČerpadlo Nakolik bude voda v potůčku slyšet, závisí samozřejmně na výkonu zvoleného čerpadla a na reliéfu vodoteče. Pro zajištění dobrého průtoku potůčku a případných vodních kaskád jsou velmi vhodná ponorná čerpadla, která se nainstalují pod vodní hladinu. Dopravují nám větší objem vody o menším tlaku a nevadí jim ani případné drobné či kalové nečistoty. Dopravní výška ponorných čerpadel využívaných v zahradách se pohybuje od 4 do 20 m vodního sloupce a měla by zvládnout až padesát litrů vody za minutu. Břehy potoka V tůňkách a na březích klidnějších našeho umělého potoka je možné pěstovat stejné rostliny, jako např. u zahradních jezírek. Na olemování břehů potůčku se hodí především vlhkomilné půdo-pokryvné trvalky, mechy a vlhkomilné trávy. Výběr již necháme na Vás. Břehy potůčku lze zdůraznit výsadbou několika keřů . Vidíte sami,že takováto stavba není nijak náročná a to ani finančně. Záleží jen na naší fantazii a pracovitosti. Zkuste se například nejdříve někde na nějaký takový umělý potok pro Vaši inspiraci podívat a potom stavějte. Ke stavbě nepotřebujete žádné stavební povolení. Přjeme mák krásný pocit z dobře vykonané práce a nádherný pohled na zurčící vodu či padající vodopád.

folder_openPřiřazené štítky

Kámen v zahradě

access_time14.duben 2020personRedakce

Každý majitel objektu si přeje mít krásnou zahradu. Pokud něco přímo nepěstuje, tak uvažuje především o zahradě okrasné. Do takové zahrady se hodí kameny různých druhů a velikostí. Kameny na nás mohou zpočátku působit velmi chladně, obyčejně, nezajímavě. Ale první pohled bývá zpravidla klamný. Kámen se totiž může stát jak přirozenou součástí, tak netradiční ozdobou naší zahrady. Stačí si vybavit třeba kamenitou skalku, stinná zákoutí s kamennou zídkou nebo nádoby z kamene osázené barevně kvetoucími květinami. Ano, kámen má v dnešní zahradní architektuře velmi bohaté uplatnění.  Může si tak dle svých představ upravit netradiční zahradu s kameny a z kamenů. A pokud by té kamenné krásy na Vás bylo přece jen moc, můžete si kámen vybrat třeba jen jako jeden z dekoračních prvků. Stačí například kamenná nádoba s bonsají, kterou můžeme umístit například na venkovní terase.   Chceme-li si například vybudovat zahradu, v níž bude kámen dominantním prvkem, měli by jste se držet několika zásad. Celá koncepce zahrady totiž musí být v souladu s okolní přírodou, aby Vaše "dílo" nepůsobilo přinejmenším nepřirozeně. Doporučujeme Vám si předem nakreslit např. malý plánek nebo můžete i improvizovat. Při samotné realizaci Vašich představ se totiž může měnit počet kamenů, jejich výška a tvar. Co se týká výběru kamenů, můžeme, což je nejjednodušší a přirozené, použít kameny z blízkého okolí. Doprava kamenů ze vzdáleného okolí se Vám může prodražit, ale také je to řešení. Máme-li kameny, pak už nastává příjemnější fáze, pustit se směle do realizace našeho plánu.  Dnes již nabízí zajímavé a zvláštní kameny  i řada větších zahradnictví.  Nejprve ale zahajte terénní úpravy. Při nich jsou osadíte především velké kameny, vyhloubíte třeba i zahradní jezírko, nebo naopak vytvoříte terénní valy. Vzhledem k tomu, že většinou chcete, aby  Vaše zahrada byla atraktivní a zajímavá i v zimních měsících, k osázení do Vašeho "kamenného ráje" použijte raději stálozelené dřeviny. Není pak vůbec špatné doplnit je i opadavými listnatými keři, stromky se zajímavou barvou listů, nebo trvalkami.Zahrada s dominantními kameny je málo náročná na údržbu. Zvláště když použijeme na vrchní úpravu všech osazovaných ploch například mulčovací kůru, štěrk, kačírek nebo drobné oblázky. Plevelu se zde také nebude tolik dařit. A pokud jde o vysázené dřeviny, ty upravujte řezem a vyštipováním. A co všechno tedy může na Vašem větším, či menším pozemku z kamene být ? Například tzv. suchý potok, v němž leží kameny vyskládané tak, aby navozovaly pocit tekoucí vody. Z kamene může být chodník, cestička i schodiště. Kamennou zídku můžete zajímavě osázet netřesky a karafiáty. Ty se ostatně hodí i do kamenitých nádob, koryt nebo na zahradní skalku, jejíž základ je rovněž z "obyčejného" kamene. Můžete postavit zajímavé kamenné skulptury, velké solitéry nebo menhiry. Je vhodné používat např. pouze jeden druh kamenů, nebo alespoň kameny jedné barvy a struktury. I když i tady záleží na vkusu a představivosti každého z Vás. Všem se nemusí líbit jen to jedno řešení.Zkuste se na jaře podívat na Vaši zahradu "kritických okem" a vylepšete si ji podle našeho námětu. Uvidíte jak se zajímavě změní a jistě se v ní budete i lépe cítit vč. hrdosti tvořitele.

folder_openPřiřazené štítky

Pěstování hlívy ústřičné na chalupě

access_time14.duben 2020personRedakce

Neradi chodíte na houby ale rádi je jíte. Zkuste si vypěstovat na své chalupě či chatě např. hlívu ústřičnou zcela sami.Není to jako u žampionů vůbec složité. Dáme Vám malý návod jak na to. Hlíva patří mezi dřevokazné houby a pro své dietetické a velice léčivé vlastnosti je zejména v poslední době velmi vyhledávaným potravinovým doplňkem. Díky významnému obsahu glukanů, ale i jiných látek posiluje imunitu lidského organismu a tím předchází a pomáhá léčit civilizační choroby. Využívání hub například v boji proti rakovině, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce apod. je známo v mnoha zemích celého světa. Pro zpracování hlívy ústřičné v kuchyni používáme celé plodnice. V zakoupeném substrátu hlívy ústřičné nejsou použity žádné chemické přípravky a hnojiva Hlíva roste na lignocelulózových materiálech, zemědělských i průmyslových odpadech. Jedním z vhodných živých substrátů je dřevo, např. piliny ze dřeva listnatých stromů, nejlépe topolu, buku, ořechu. Nevhodné je dřevo již vyschlé, nebo osídlené jinými houbami.Pro pěstování na špalcích řežeme kmeny a větve silnější než 15cm, na špalky dlouhé asi 30 cm.Očkujeme tak, že rozdrobenou sadbu vtíráme rukou na a mezi řezné plochy dřeva. Jednotlivé špalky pak ukládáme na sebe do připravených čistých polyethylenových pytlů. Při očkování zachováváme čistotu. Horní zaočkovanou plochu této sestavy přikryjeme folií a pytel volně zavážeme. Výhodné je připravit kulturu na jaře a nechat pytle prorůstat přes léto v místnosti, pod přístřeškem, nebo venku pod vrstvou materiálu zabraňujícího přehřátí pytlů sluncem.V časném podzimu osazujeme špalky venku tak, že 2/3 špalku zapustíme např. do země na zastíněném místě, chráněném před vysycháním. V době sucha půdu okolo špalků občas zvlhčíme. Špalky plodí převážně na podzim a to po dobu 3-5ti let. Celková sklizeň plodnic dosahuje 10 - 20% hmotnosti použitého dřeva. Pomocí hlívy také můžeme rozkládat pařezy a hmotu kořenů v půdě jak píšeme v ekologické poradně.Očkujeme nanesením sadby na povrch pařezu nedávno zkáceného stromu, př. i do vrtaných děr a na plošky odseknutého dřeva na odhrnutých kořenech. Potom pařez překryjeme fólií a zahážeme 10cm silnou vrstvou zeminy. Fólii odkrýváme v měsíci říjnu. Kromě dřeva je možné využívat například slámu obilovin, luskovin, kukuřičná vřetena a další. Nejlépe přijímají vodu (požadavek 80%) substráty nadrcené nebo nařezané. Slámu ošetřujeme prolitím horkou vodou nebo propařením například v pařáku na paření brambor. Délka doby propařování závisí na dosažené teplotě. Při 100 C stačí 1-2 hodiny, při 70 C 12 hodin a při 55 C 72-96 hodin. Ošetřený substrát očkujeme až po ochlazení pod 30 C. Rozdrobenou sadbu vmícháme do substrátu očkujeme v poměru asi 3% z hmotnosti vlhkého substrátu. Osázený substrát naplníme do polyethylenových pytlů, které zavážeme a spodní rožky pytlů ustřihneme. Optimální je, prorůstání pytle v teplotě prostředí nad 20 C. Přitom sledujeme teploměrem teplotu v pytlích. Nesmíme připustit její zvýšení nad 30 C . Asi po 4 týdnech, když už substrát prorostl bílým myceliem, pytel na několika místech měsíčkovitě nařízneme. Tvorba plodnic začíná potom asi za 10 až 14 dní, nejlépe při teplotě vzduchu okolo 15 C, vysoké vzdušné vlhkosti a stálém, mírném větrání. Hlíva potřebuje alespoň mírné osvětlení, intenzivní světlo nevadí, přímé sluneční záření však vysušuje substrát i plodnice.Sklízí se obvykle ve třech sklizňových vlnách s odstupem asi dvou týdnů. Sadbu skladujeme až 8 týdnů při teplotě +2 C, ale jen dva až tři týdny při pokojové teplotě. Výskyt zbarvené kondenzní vody na povrchu sadby není nedostatkem při použití sadby.Upozornění: V uzavřených místnostech, kde plodí hlíva se vyskytují ve větším množství spóry ( zejména při vyšších teplotách, nižší vlhkosti vzduchu, slabém větrání a opožděném sběru zralých plodnic), které mohou vyvolávat potíže dýchání u alergiků.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz velké množství

Trochu z Prahy u vás doma

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Jak si přiblížit pražskou architekturu až na dosah Jedním z nejčastějších přirovnání vztahujících se k Praze je přívlastek kamenná. Není divu, že kámen je nejčastějším tradičním materiálem, který se dochoval. Díky jeho životnosti, ale také díky dlouhé historii jeho používání v Praze. Dokonce i samotné přirovnání Praha kamenná má svůj původ již v desátém století, kdy španělský kupec Ibrahím ibn Jakúb mluvil o Praze jako o „městě stavěném z kamene a vápna“...Kámen je často považován především za luxsní materiál patřící do reprezentativních prostor, jakými jsou přijímací haly hotelů, sakrální stavby, muzea... Jako stavební materiál se již téměř nepoužívá, jeho funkce je především zdobná. Jako dekorativní prvek se objevuje také v interierovém či exteriérovém povrchu zdí.Zeď je jedinou opravdovou hranicí mezi architekturou celku a interierovým řešením (není-li zdí myšlena skleněná tabule transparentní fasády). S touto zdí je tak také potřeba pracovat, protože zeď vytváří na rozdíl od ostatních objektů interierového designu opravdu prostor, ve kterém žijeme. Nábytek a jeho materiály vnímáme jiným způsobem než materiál použitý na zdi, podlaze nebo stropu.Zajímavým řešením jsou pak právě kamenné obklady. Kámen se vyskytuje v přírodě v nesčetném množství podob, rozlišujeme tak různé druhy kamene z různých míst planety podle jeho kvalit, jako je barva, tvrdost, zrnitost a další. Typickým kamenem používaným ke stavbě v historii Prahy byl právě především kámen z nejbližšího okolí. Tím prvním byla opuka, která se objevuje již na prvních kamenných stavbách románského slohu na Pražském hradě nebo dalších pro Prahu tak symbolických stavbách gotických.Právě pro interier se však opuka, která může mít různou barvu od bílé až po odstíny žlutohnědé, hodí v různých svých formách. Je vhodná především do místností se stálou vlhkostí, například obývací pokoj či pracovna je ideální, problémy může činit například i umístění v kuchyni. Pohledově se opuka může snášet se dřevem i modernějšími materiály a povrchovou úpravou či uspořádáním kamenné mozaiky se může řešení lišit podle vašich potřeb a možností kamenických pracovníků.V současné době jsou v provozu dva opukové lomy, kde se tento kámen těží. Lom Přední Kopanina se nachází severozápadně od Prahy, zde se těží kámen především na opravu pražských památek, jako dům U Kamenného zvonu, jehož fasáda byla zrekonstruována nedávno. Pro tento lom je typická takzvaná zlatá opuka, která se nachází v nižších vrstvách a svého času byla pro románské a gotické účely těžena v oblasti Petřína, podle barvy opuky dostala své jméno například Bílá hora. Lom Spoglilit se nachází v oblasti Džbánského pohoří. Opuka zde těžená je bohatší na takzvané spongie – pozůstatky drobných mořských hub, které se objevují v kameni jako fosilie. Tyto spongie činí kámen křehčí, současně jej dělají lehčím a tak je pro použití jako obkladový materiál příhodnější.V nedávné minulosti se opuka osvědčila například ve vestibulu stanice metra A Hradčanská, kde se navíc projevil její potenciál materiálu pro kamenosochařství – výzdobu zde tvoří reliéf poskládaný z otesaných broušených opukových desek. Reliéfová výzdoba symbolizuje výjevy dějin českého národa.Kromě opuky broušené, jejíž povrch je hladký a až lesklý, používá se v interierech také opuka s rustikou, která více připomíná přírodní vzhled kamene použitého na stavbu pražských památek. Kvádry opukového kamene s rustikou nabízí různé kamenické firmy buď upravené pro exteriér nebo interier.Zajímavým příkladem použití opukového kamene je interier, který navrhl pro žižkovský loft atelier Do ale v tenké vrstvě tří centimetrů pak byl použit lehký spongilit při stavbě vily na Praze 5, kde chtěl architekt M. Hlaváček vytvořit soužití novostavby s původní opukovou zdí.Opuka, která patří neodmyslitelně k historické architektuře v Praze, se může stát vkusným dekorativním prvkem ve vašem bytě. Pokud se zdráháte pustit do obkládání stěn, může být stejně vkusným doplňkem opuková socha, materiál si oblíbili sochaři moderní doby.

folder_openPřiřazené štítky

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

ZDRAVÉ BYDLENÍ BEZ PLÍSNÍ A ZÁPACHŮ

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

V souvislosti s dnešním trendem snižování energetické náročnosti staveb se izolují obvodové stěny a utěsňují všechny spáry, aby se zamezilo úniku tepla. Tato snaha s sebou nese nebezpečí, kterému se říká „syndrom nemocných budov a domů“.Co to je a jak se projevuje? Pokud se ve vnitřním prostoru nedostatečně vyměňuje vzduch, znehodnocený pobytem osob, nastávají problémy. Činností obyvatel stoupá v prostoru vlhkost, která je obsažena ve vzduchu, ale také dýcháním oxid uhličitý, případně další zdraví škodlivé látky. Vzhledem k tomu, že ceny tepla stoupají, lidé mají v paměti, že je potřeba teplem šetřit a nepouštět ho okny ven. Proto se větrá jen málo, což způsobuje problém zmíněný v úvodu.Důsledkem zvýšené vlhkosti a oxidu uhličitého se vytváří podmínky pro vznik plísní a různých mikroorganizmů. Tyto opět při svém životním cyklu produkují toxiny, které přímo ovlivňují zdravotní stav osob, které v tomto prostředí žijí. Proto přibývá nemocí dýchacího ústrojí, neurotických stavů a celé řady dalších onemocnění a málokdo si uvědomuje, odkud tyto problémy pocházejí. V létě jsou tyto problémy minimální, protože se větrá okny. Nastávají však se začátkem topné sezóny, když se uzavřou těsná okna.Starší obytné domy mívaly dřevěná okna, která nebyla těsná a často se záclony vlnily, jak do místnosti zvolna přicházel venkovní vzduch, který zajišťoval zlepšení vnitřního mikroklimatu. Dnes, kdy se instalují, nebo nahrazují stará okna velmi těsnými, je situace zcela jiná, bohužel se všemi zmíněnými negativními důsledky.Je pravdou, že výměně vzduchu v pobytových prostorách se věnovalo v minulosti málo pozornosti a často tento nepříznivý stav přetrvává. Na trhu nebyly technické prostředky, kterými by se dal tento problém snadno řešit, ale situace se mění.Principem úsporného větrání je rekuperace vzduchu. Známé jsou centrální jednotky, které z místností odsávají znehodnocený vzduch, ten prochází rekuperační jednotkou, přes kterou se nasává venkovní „čistý“ vzduch a ten se ohřívá teplem odejmutým ze vzduchu odváděného ven. Vyvětráme, ale ztratíme jen malé množství tepla, protože ho zase vrátíme zpět. Toto řešení lze aplikovat v novostavbách, kde se dá vyřešit, kam uschovat vzduchotechnické potrubí, které tento způsob větrání nutně vyžaduje.Nyní se na našem trhu objevily „lokální“ rekuperační jednotky, které nepotřebují vzduchotechnické rozvody (instalují se přímo do obvodové stěny). Větrají jen určené místnosti a to dle potřeby, protože mohou být ovládány senzory reagujícími na zvýšenou vlhkost nebo výskyt CO2.Rekuperační jednotka má označení DIMPLEX DL 50 (s koncovým označením WA, WE nebo WH dle typu zařízení) a u nás získala cenu „Výrobek roku 2014“. Využití má buď v bytových domech, kde se díky zateplení přestalo větrat, nebo v rodinných domech a velmi vhodná je i do objektů určených k rekreaci, které bývají vlhké, protože nejsou obydleny trvale. Toto samostatně pracující zařízení má regulovaný výkon výměny vzduchu v rozmezí 15 až 50 m3/h, velmi tichý chod a vysokou účinnost rekuperace až 90 %. K typu WA lze připojit dálkové ovládání a čidlo kvality vzduchu, typ WH obsahuje navíc ještě topné těleso pro případný předehřev venkovního vzduchu při velmi nízkých teplotách.Bez nadsázky se dá říct, že lokální rekuperační jednotka DIMPLEX DL 50 je lék a prevence syndromu nemocných domů a budov. Instalace je velmi jednoduchá, užitná hodnota velmi vysoká a přitom za dostupnou cenu.

folder_openPřiřazené štítky

Teplíčko v chalupě i venku zvládneme levou zadní

access_time08.duben 2020personRedakce

Znáte to dobře – přijedete na chalupu nebo na chatu, odemknete a brrr! Jako když skočíte do ledové vody! Chalupa a všechno, co je v ní, je pěkně studené a vlhké.Takže místo abyste se těšili z hezkého dne, snažíte se rychle větrat, přemlouváte kamna, aby kouř místo do místnosti poslala komínem ven… a stejně se po soumraku budete uvnitř tetelit chladem. Když se stejná situace opakuje při každém příjezdu, je to k vzteku! Problém je v tom, že teplo z roztopených kamen schramstnou prochladlé vlhké stěny! A jestli nedejbůh topíte elektrickým přímotopem, pěkně vám zacvičí s účtem a stejně se neohřejete. Nebo možná chvíli před odjezdem domů.Přitom řešení je úplně jednoduché!Kouzlo okamžitého tepla! Ano, působí to jako nový trik Davida Copperfielda, ale je to jen dokonalé technické řešení: sálavé topení. Celý fór spočívá v tom, že zatímco všechny ostatní typy topení ohřívají vzduch, který teprve po dosažení dostatečné teploty ohřeje nás, předměty a zdi místnosti, elektrické sálavé topidlo jako první ohřeje nás a předměty, kterých se dotýkáme. A to okamžitě, rychleji než grog! Navíc sálavé topidlo stěny vysuší, ty potom lépe izolují a pohoda v chalupě je dvojnásobná, protože jednou ranou zatočíte i s plísněmi! Neuvěřitelné je, že tento maximálně úsporný způsob topení úplně stejně jako v místnosti funguje i venku. Při vylomeninách počasí posledních let se každou chvíli stane, že i během letní dovolené vytáhneme svetry a bundy. A když se náhle ochladí zrovna v sobotu, kdy se večer na naší verandě sejdou pozvaní přátelé, to naštve! Nebo taky ne – když je překvapíte příjemným teplíčkem sálavého topení. Všechno si ještě můžete zjednodušit stojanem, na kterém topidlo rychle zprovozníte venku i v interiéru.A sfouknete to sami! To je další úžasná věc. Žádný projekt, žádní řemeslníci, bourání, nepořádek a velké výdaje! Nic nemusíte řešit, o všechno se už postarali odborníci. Vy si jen jednoduše v e-shopu vyberete model, který bude vyhovovat vašim potřebám i kapse, a objednáte ho. A instalace? Tu zvládne i ten méně zručný chalupář levou zadní!

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Samonivelační hmota pro podlahy

access_time18.duben 2020personRedakce

Při úpravách či rekonstrukci chalupy či chaty jsme postaveni před problém jak nejlépe vyřešit podklad podlahy v místnosti či sklepě. Dnes při možnostech řady dostupných materiálů a hmot máme tento problém téměř vyřešen.Jen je třeba si dobře podle účelu vybrat. Jedním z rychlých,snadných a jednoduchých řešení zvládnutelných svépomocí je zvolit tzv.litou podlahu neboli samonivelační stěrku. V dalších řádcích si řekneme něco o postupu jak se stěrkou pracovat. Samonivelační hmota se hodí pro velkoplošné vyrovnání hrubých nerovností především betonových nebo hliněných podlah. Následně se na ni po zaschnutí kladou finální vrstvy podlahových krytin např.: plovoucí podlahy, dlažba, parkety, koberce nebo linoleum apod. Nebývá mrazuvzdorná a proto není vhodná jako konečná povrchová úprava.Vrstva samonivelační hmoty musí být zvolena tak, aby zakryla veškeré nerovnosti a mohla tak vytvořit rovnou souvislou plochu bez dilatačních spar a přitom zabezpečovala dostatečnou pevnost. Postup při aplikaci samonivelační hmoty 1) Původní podklad musí být suchý a pevný, zbavený mastnot, nečistot a prachu. Podklad musíme ošetřit penetrací. Ředění a počet nátěrů je určen druhem podkladu. Pro betonové podklady se zpravidla používají 2 nátěry ředěné dle návodu na obalu hmoty.Kde to výškové poměry vrstvy dovolují a zejména u přízemních prostor nebo prostor, kde spodní podlaží není dostatečně vytápěno, bývá v praxi pod otopné vedení položena izolační vrstva. Ta navíc působí i jako izolace kročejového zvuku. V tomto případě je příprava před nivelací ovlivněna typem izolační vrstvy. Po nalití na podlahu se hmota samostatně roztéká a vytvoří tak ideálně rovný hladký povrch s technickými vlastnostmi betonu (tvrdost a pevnost). Poté se chopíme tzv. ježka tj. váleček opatřený dlouhými ostny z umělé hmoty - a pečlivě jím odvzdušníme, i trochu roztáhneme vylitou stěrku, která si sama vyhledá nerovnosti a usadí se v nich.Tímto postupem vylijeme celou plochu směrem k východu, abychom nezůstali uvězněni mořem stěrky na pomalu mizícím ostrůvku suché podlahy. Poté již jen uklidíme a umyjeme nářadí a počkáme na vytvrdnutí stěrky a pokud je nutné, stěrku zbrousíme (pod lepidlo apod.). Vzniklý povrch je mírně savý a je ideální pro lepení podlahové krytiny, případně položení dlažby. Vrstva má navíc dostatečnou poddajnost k vyrovnání účinků teplotní roztažnosti při vysokých změnách teploty. Při práci s běžnými samonivelačními hmotami, zejména při jejich ručním míchání u menších staveb, mají někdy uživatelé snahu ušetřit pomocí snížení tloušťky vrstvy . Proto musí být vrstva taková aby byla min.2cm nad nerovnostmi. Vidíte sami, že je to vcelku jednoduchá činnost,kterou snad zvládne každý. Je potřeba jen vybrat druh stěrky a potřebné množství. Výrobců je celá řada a odborní prodavači Vám jistě poradí.

folder_openPřiřazené štítky

Zkuste samolepící fólie

access_time18.duben 2020personRedakce

Máte na chalupě či chatě starý nábytek jehož oprava či rekonstrukce by byla pracná a finančně nákladná? Chcete mít nábytek např. v designu dřeva či si netradiční design sami vybrat? Chcete si opravit dveře nebo zmodernizovat kuchyňskou linku s minimálními finančními náklady? Tak zkuste na řešení těchto problémů pracovat se samolepícími foliemi a konečným výsledkem budete velmi příjemně překvapeni. Folie koupíte ve specializovaných obchodech nebo v HPM pro kutily.Mají značení d-c-fix. Výběr je již z cca 120 odstínů barev a velké šíře různých dekórů např. dřevo jich má 70. Jsou i folie se zrcadlovým efektem, mramorovým vzorem apod. Folie se mohou aplikovat na všechny tvrdé povrchy a výborné jsou i do koupelen, protože je lze snadno udržovat.Dáme Vám i několik rad pro práci s nimi. Vyžadují dokonale hladný podklad, protože po aplikaci je každá nerovnost vidět. Jsou ale i povrchově strukturované ty na nerovnější podklady použít můžete. Na rubové straně má tzv.centimetrovou/natištěnou/ síť, podle které ji přesně po rozměření nastřiháte. Pořiďte si tzv.rozprašovací střičku např. od přípravku na okna. Do ní dejte asi ½ deci Jaru a doplňte vlažnou vodou. Při aplikaci, když sloupáváte postupně krycí papírovou vrstvu nastříkejte "Jarovou vodu" na celou lepící plochu a dejte jen pozadí aby se Vám na plochu nedostaly nečistoty. Tento způsob Vám pomůže v tom, že budete po přiložení folie na polepovanou plochu s ní podle potřeby posunovat. Až ji dobře srovnáte, tak jak jste potřebovali, tak buď hadrem, houbičkou nebo stěrkou z umělé hmoty či tvrdé gumy vytlačujte vzduch s vodou od středu všemi směry až po okraje. Okraje folie přehněte přes hrany polepovaného předmětu a obraťte jej. Vezměte fen nebo teplovzdušnou pistoli a folii opatrně nahřívejte. Lépe Vám přilne k ploše,která má např. různé záhyby apod.Potom již nechtě asi 3-5 hodin folii zaschnout. Utřete ji od případných nečistot a máte hotovo. Doporučujeme Vám si nejdříve tento postup vyzkoušet na malé ploše s kouskem folie. Pokud budete folii odstraňovat, nejprve ji zahřívejte fenem s postupně z povrchu stahujte. Povrch potom můžete očistit od lepidla např. technickým benzinem. Čistit folii můžete teplou vodou a prostředkem na mytí nádobí.Zkuste to s foliemi a uvidíte jak změníte své prostředí. Hosté si budou myslet,že jste koupili nový nábytek. Práce s nimi opravnu složitá není. Za chvíli to budete umět.

folder_openPřiřazené štítky

Průtokové elektrické ohřívače vody

access_time18.duben 2020personRedakce

Je příjemné na chalupě používat při mytí, sprchování, mytí nádobí i osobní hygieně teplou vodu. Dnes je to velice jednoduché a tento komfort můžeme mít na každé chatě či chalupě. Stačí si vybrat a jednoduše instalovat průtokový ohřívač. Ohřeje Vám vodu ve chvíli, kdy bude skutečně používána, tzn. při odběru. Proto na rozdíl od zásobníkových ohřívačů nespotřebuje průtokový ohřívač žádnou energii v pohotovostním režimu. Ve srovnání s centrálním systémem ohřevu není ohřívač vzdálen od místa odběru.Ohřívač se instaluje přímo tam, kde bude teplá voda používána, proto se nevyskytují energetické ztráty, které jsou způsobeny nadměrnou délkou přívodního potrubí. Místo aby se voda předehřála na 65°C a více, díky čemuž se spotřebuje značné množství energie a pak se smísila se studenou vodou, zahřeje elektrický průtokový ohřívač vodu přesně na vámi nastavenou teplotu. Tím se šetří el. energii. Jak dlouho vám trvá než si po ránu nastavíte ve sprše vodu na příjemnou teplotu? 30 sekund – 1 minutu? Po tuto dobu vám voda, která nemá odpovídající teplotu, odtéká do výlevky. Ročně takto odteče více jak jeden kubický metr vody. Elektrický průtokový ohřívač vám okamžitě poskytne vodu o velmi příjemné teplotě.Průtokový ohřívač šetří vodu. Neplýtvejte tedy vodou při regulaci její teploty, když ji můžete ihned optimálně využít. Hodí se všude ať se jedná o koupelnu, kuchyňský dřez, sprchu či umyvadlo, průtokový ohřívač může být kdekoliv rychle, vhodně a bez velkého úsilí nainstalován. Díky svým malým rozměrům se lehce přizpůsobí. Obrovské zásobníky na vodu již patří minulosti. Průtokový ohřívač zaručuje vysoký komfort a poskytuje ihned teplou vodu o teplotě, která vám vyhovuje, a to bez nepříjemných teplotních výkyvů. Okouzlí vás atraktivní design a ovládací prvky např. paměť teploty, funkce ochrany vysokého napětí nebo ukazatel teploty. Díky průtokovému ohřívači nebudete závislí na centrálním regulovaném ohřevu.V létě můžete vytápění vypnout, ale přesto můžete mít teplou vodu vždy k dispozici.

folder_openPřiřazené štítky

SolarVenti - Příjemný pocit čerstvého vzduchu ve Vaší chatě – v teple a v suchu.

access_time18.duben 2020personRedakce

Přísun čerstvého vzduchu Vám v dostatečné míře zajistí teplovzdušné solární panely. Právě větrání a odvlhčování jsou jejich hlavní funkce. A navíc, vháněný vzduch je temperovaný, takže vzduch se neochlazuje stejně, jako když otevřete okno a vytvoříte průvan. Velkou výhodou těchto panelů je nezávislost na elektrickém připojení, k chodu potřebují pouze sluneční svit.Jsou bezúdržbové – jednou je namontujete a nemusíte se o ně dále starat. Je vyzkoušené, že i v zimním období je množství slunečního svitu dostačující k uspokojujícím výsledkům.Jak je to možné? Jakmile se vzduch uvnitř chaty či chalupy vymění za čerstvý a vlhkost je vytlačena ven, trvá delší dobu, než se zde vlhkost začne opět usazovat. Je pravda, že v zimním období příspěvek na teplo není příliš pocitově znatelný, ale uvidíte ho na vyúčtování po sezóně. Suchý vzduch se totiž vytápí mnohem lépe než vzduch vlhký. Právě v zimním období, při mrazivém slunečném počasí, je vzdušná vlhkost minimální a právě ta funguje ve Vašem objektu jako lék proti vlhkosti a plísni. Funkce panelu je naprosto jednoduchá. Panel funguje jako malý skleník, ve kterém se ohřívá čerstvý vzduch. Vzduch se do panelu dostává přes zadní perforovanou stěnu a ventilátorem, umístěným na zadní straně panelu, je přetlakem vháněn dovnitř domu. Ventilátor je poháněn pouze solárním článkem umístěným uvnitř panelu. Jakmile začnou na solární článek dopadat sluneční paprsky, spustí se i ventilátor. Panel lze jednoduše ovládat vypínačem či regulátorem, umístěným uvnitř v domě. Ve Vaší nepřítomnosti doporučujeme nechat panel vždy zapnutý. Po návratu Vás pak přivítá příjemný pocit čerstvého vzduchu. Pokud v objektu necháváte na zimu puštěnou vodu i ve Vaší nepřítomnosti, doporučujeme nechat zapnutý i jiný zdroj tepla k temperování objektu, aby voda nezamrzla. Sluníčko totiž, bohužel, v noci nesvítí. Teplovzdušné panely lze namontovat na zeď i na střechu. Montáž na zeď bývá jednodušší a i méně finančně nákladná, než instalace střešní. Panel umístěný na zeď je zcela bezúdržbový i v zimním období a tepelné ztráty u vzduchovodu jsou téměř nulové. U montáže na střechu je výhodou optimálnější sklon vůči slunečním paprskům a většinou i větší flexibilita nastavení panelu směrem k jihu. Místo na střeše také bývá málokdy stíněné okolními domy či stromy. K montáži na střechu je třeba použít střešní sadu, která obsahuje vše potřebné, včetně stativu a průchodky.Montáž na zeď i na střechu zvládne průměrně zručný kutil sám. Teplovzdušné solární panely se vyrábějí v několika velikostech a v různých barevných provedeních. Velikost panelu se vybírá dle Vašich potřeb, resp. dle velikosti domu a někdy i dle umístění vůči jihu. Pokud panel nelze umístit přímo na jih, lze ho umístit i na východní či západní stranu a neoptimální umístění vykompenzovat jeho velikostí. Životnost těchto panelů se udává 15-20 let.

folder_openPřiřazené štítky

Kachlová kamna – spojení tradice a trendů

access_time28.duben 2020personRedakce

Rozvoj moderních prvků interiérového vybavení spojených s tradicí předků naplno zasáhl i segment kamen. Co tradičnějšího, než kachlová kamna, si lze vůbec představit.  Přesto dnes s úspěchem doplňují ryze současné interiéry. Kromě designu a dotváření prostředí s sebou ale přinášejí další mimořádnou výhodu. Při vší úctě k estetice a vizuálnímu dojmu je totiž u vytápění na prvním místě především energetická nenáročnost a výsledná tepelná pohoda. A přesně tyto parametry naplňují systémy kachlových kamen velice dobře. Nabízejí zajímavé energetické řešení, snoubí příjemnou klasiku s moderními technickými parametry.Sálavé teplo je člověku přirozenéPrincipem kachlových kamen je sálání a akumulace. Sálavé teplo, tedy takové, které neohřívá vzduch, ale teprve předměty, na které dopadne, je pro člověka velmi příjemné a přirozené. Nejvíce se podobá teplu od slunce a zajišťuje rovnoměrné teplo od podlahy ke stopu, což nebývá u jiných zdrojů tepla obvyklé (znatelný rozdíl teplot dole a u stropu). Teplo, produkované kachlovými kamny, je velmi vhodné i pro alergiky a astmatiky, protože nedochází k přepalování prachových částic a vysušování vzduchu. Akumulace kamen se liší dle jejich konstrukce. Běžně hovoříme o kachlových kamnech lehkých, středně těžkých  a těžkých a výsledná akumulace se tak pohybuje v celkem širokém rozpětí 2 – 20 hodin.Obecně platí, že  u kachlových kamen je pomalejší náběh teploty, po nahřátí kachlů začínají kamna sálat a naopak po vyhasnutí plamene  vydrží vydávat teplo ještě několik hodin.Palivo pro kachlová kamnaSamozřejmě  „kachláky“ mohou sloužit i k vytápění jiných místností, nikoliv pouze té, ve které jsou instalovány. Lze toho dosáhnout pomocí teplovzdušného výměníku nebo hypokaustového systému. Kachlová kamna vykazují nejlepší využití energie z dřevní hmoty. Z toho vyplývá, že nejvhodnějším palivem je kusové dřevo, ale lze spalovat také uhelné brikety a ekobrikety. Výkon bývá většinou regulovatelný, například v rozmezí 3,4 – 10,2 kW. Technické parametry se liší dle typu kamen, ale jako obecný příklad můžeme uvést obvyklé hodnoty: výkon výměníku 5,4 kW, výkon do prostoru  4,8 kW, maximální přetlak výměníku 0,3 MPa, objem výměníku  17 l, tepelný spád 75 - 60°C, účinnost téměř 80 % pro dřevo ( vícě než 85 % pro dřevěné brikety) a výhřevnost až 200 m3. Spotřeba paliva  u takto nastavených kamen 1 – 3 kg dřeva za hodinu. Kachlová kamna se hodí i do pasivních domů nebo do obytných objektů s velkou zastavěnou plochou.Kachlová kamna na peletyNaprosto komfortní vytápění představují kachlová kamna na pelety. Toto palivo současnosti a blízké budoucnosti je synonymem pro topivo ekologicky nezávadné a šetrné k životnímu prostředí, s vysokou výhřevností, nízkým obsahem popelovin a vody. Kachlová kamna na pelety většinou disponují týdenními programovacími hodinami, takže lze jednoduše nastavit individuální zapalování na každý den v týdnu zvlášť podle denního rytmu uživatelů. Vynikající možnost pro víkendové objekty nabízejí kamna, které lze zapínat na dálku pomocí SMS a Vy pak přijíždíte do příjemně vytopené chalupy nebo chaty.Kachle rustikální, secesní i moderníDesignové provedení kachlových kamen je velice různorodé. Bez problémů tak můžete doplnit interiér různých stylů a koncepce. Není problém vybrat kamna tradiční v rustikálním či dokonce secesním stylu, stejně jako kamna obložená kachlemi moderních barev a provedení. Vybírat můžete z jednoduchých i složitějších vzorů, které jsou buď nezabroušené nebo zabroušené (kalibrované). Velké oblibě se v současné době těší matné glazury. V nabídkách výrobců najdete kromě samotných kachlů také  kompletní sady spodních i horních říms v různých velikostech, kachle rovné, rohové, průduchové, větrací i půlené. V kachlovém provedení se setkáte nejen s kamny, ale také s kuchyňskými sporáky nebo s  keramikou obestavěnými krbovými vložkami.

folder_openPřiřazené štítky

Okapové systémy

access_time30.duben 2020personRedakce

Okapové systémy slouží k odvádění vody ze střešního pláště do dešťové kanalizace, popřípadě do vsakovací jímky v zemině.Popis jednotlivých částí okapového systému.Svod       Svodová, odpadní roura slouží k vertikálnímu odvedení srážkové vody nahromaděné na ploše střešního pláště a podokapních žlabů. Odpadní potrubí může být buď:      – kruhového průřezu,      – čtvercového průřezu.       Plocha průřezu odpadové roury se navrhuje v závislosti na odvodňované ploše střechy, množství dešťových srážek a tvaru potrubí.       Orientačně můžeme říci, že 1 m2 střešního pláště odpovídá 1 cm2 plochy svodové roury a jeden svod by měl být maximálně na 12 m podokapního žlabu.       Jednotlivé díly celku svodu okapového systému se do sebe zasouvají s přesahem 50 - 60 mm ve směru spádu vody.Stanovení dimenze svoduV = Y * A * ( r / 10 000 ) [ l / s ]kde:      – V je odtok vody svodem v [ l / s ]      – Y je součinitel odtoku      – A je odvodňována půdorysná plocha [ m2 ]      – r je místní stanovení množství dešťových srážek [ litr / ( s * ha ) ]hodnota r je za normálních podmínek rovna 300 [ litr / ( s * ha ) ].      V případě kotlíku trychtýřového tvaru, normální hodnoty stanovení množství dešťových srážek a součinitelem odtoku = 1, můžeme uvažovat následující hodnoty velikostí svodů:Stanovení světlého rozměru svodu        Pokud je navržen válcovitý odtok, musíme zmenšit výslednou odvodněnou plochu střechy o 30% a při užití lapače nečistot o 50%.Stanovení součinitele odtoku:      Svody okapových systémů, pokud mají podélné švy, se osazují tak, aby byly minimálně 20 mm od plochy omítky fasády a zároveň aby se švy nenacházely u objektu. V případě poruchy svodu nevlhne zeď.       Svody umístěné uvnitř objektu zateplujeme tepelnou izolací směrem od vtoku ke žlabu v délce minimálně 3 m. Zabráníme tak kondenzaci vody na vnější straně.Tloušťky plechů svodůTvary odpadových svodů       Nejčastěji užívané svody jsou tvarem:       – kruhové       – čtvercové            a jsou vyráběny v délkách 2 a 3 m.Podokapní žlab       Podokapní žlaby jsou nejčastěji prováděny jako půlkruhové z tenkého plechu nebo plastu o průměrech 80,100, 125, 150 a 250 mm.       Celý systém seskládaného podokapního žlabu můžeme rozdělit na jednotlivé komponenty jako jsou: roh nebo kout žlabu, spojovací kus, žlabový kotlík, čelo žlabu a samotný podokapní žlab.Půlkruhové podokapní žlaby Čtyřhranné podokapní žlabyStanovení dimenze podokapních žlabů       Dimenze – průměr podokapního žlabu se stanoví na základě vypočtené hodnoty průměru svodových rour a těm přiřadíme větší rozměr (průměr podokapního žlabu) z rozměrové řady výrobce. Vodítkem pro stanovení velikosti žlabu může být také rozměrová řada kotlíků (přechodu podokapní žlab – svodová roura).      Spád podokapních žlabů volíme mezi 1 až 5-ti mm/m délky. (0,1 – 0,5%).       Maximální vzdálenost podpěr žlabu háky je 1200 mm.Žlabové čelo       Žlabová čela slouží k těsnému ukončení žlabů. Žlabová čela mohou být plochá nebo tvarovaná a ke žlabu se napojují pomocí pájení, nebo drážkování s vloženým těsnícím páskem. Rozměry žlabových čel odpovídají rozměrům podokapních žlabů.Žlabový kout a roh       Žlabové kouty a rohy používáme při změně směrového vedení podokapního žlabu. Žlabové rohy jako vnější a kouty jako vnitřní prvky systému jsou vyráběny ve stejné rozměrové řadě jako žlaby.Spojovací kus       Spojovací kus slouží ke spojení dvou k sobě přiražených podokapních žlabů, popřípadě jiných tvarovek systému. Jeho funkcí je nejen těsnit spoje dvou kusů žlabu, ale také umožnit dilatační posuvy při změnách teploty.Háky       Žlabové háky slouží k zavěšení podokapních žlabů ke krovové konstrukci. Přikotvení ke krovu musí být provedeno přibitím minimálně dvěma hřebíky 4 x 80 mm nebo vruty 4 x 40 mm. Háky jsou vyráběny ve tvarech pro půlkruhové a čtyřhranné podokapní žlaby s rameny k ukotvení z boku krokve (přetočené háky) a rovné háky.       Háky k ukotvení z boku krokve jsou vyráběny jako stejné a spád žlabu zajišťujeme různou výškou kotvení ramene. Rovné háky jsou vyráběny jako stejné s následnou úpravou – ohýbáním ramene háku dle místa osazení (viz. Technologický postup)  Technologický postup montáže okapního systému - obecně– úprava a příprava háků – Háky, které jsou montovány na krokve shora (stejné), ohýbáme před jejich osazení tak, abychom zajistili budoucí spád podokapního žlabu 5%. 5 mm výškového rozdílu na 1 m délky žlabu. – Háky položíme vedle sebe v množství, které odpovídá počtu krokví mezi kotlíkem (nejnižším místem) a nejvyšším místem žlabu. Poté si je očíslujeme lihovou fixkou čísly tak jak budou následně kotveny ke krokvím (číslo 1 přísluší háku nejblíže kotlíku) a přes všechny nakreslíme čáru znázorňující vodorovnou rovinu. – Změříme vzdálenost mezi nejvyšším a nejnižším místem žlabu v metrech a změřenou hodnotu vynásobíme 5-ti. Výsledkem je maximální hodnota převýšení na háku s nejvyšším číslem. – Čáru vodorovné roviny háku s číslem 1 a zakresleným převýšením posledního háku spojíme šikmou čarou přes všechny vyrovnané háky. Čára nám tak ukazuje místo následného ohnutí háku. – V případě, že krokve krovu nemají jednotnou výšku, stanovíme spád u každého háku individuálně. – Žlabové háky následně ohýbáme v ohýbačce tak, abychom ohyb vytvořili o minimálním poloměru 10 mm a abychom nevytvořili ostrý zlom. – Háky umísťujeme ke krokvím tak, aby horní hrany žlabového háku byly umístěny minimálně 20 mm pod úrovní pomyslného prodloužení plochy střešní krytiny a současně aby byly 1/3 průměru přikryté krytinou. – Pro kontrolu spádu zavěsíme mezi první a poslední hák v řadě šňůru, která kopíruje vypočtený spád (0,1 až 0,5%). – Podokapní žlaby – Podokapní žlaby osadíme na háky tak, abychom je mohli jednoduše sejmout a opětovně složit na zemi. Přiložením na háky zkontrolujeme, zda budoucí spoje nejsou v prostoru háku a lihovou fixou si vyznačíme místa zkrácení žlabů pro jejich vzájemné spojení a místa prostupu – osazení kotlíku. – Žlaby a svody s povrchovou úpravou (plastem) je zakázáno upravovat brusnými kotouči. Ke zkrácení a úpravě lze užít nůžky na plech, popřípadě pily na ocel s negativním úhlem zubů. – Na ukončení žlabů v oblasti štítů osadíme žlabová čela. Do drážky čela naneseme pružný tmel a čelo zaklapneme ke žlabu. Zaklapnutí provedeme přiražením rukou, nebo přiklepnutím kladívkem přes podložku. – Na spoj čela a žlabu zevnitř naneseme silikonový tmel na bázi polyuretanů tak, aby spára mezi prvky systému byla hladká. – Na místo s vyznačením umístění kotlíku obkreslíme tvar vyústění žlabu dle přiložené roury svodu a následně vytvoříme otvor ve žlabu pomocí prostřihovače nebo nůžek na plech. – Řeznou hranu ve žlabu vyhneme o cca 5 mm do budoucího kotlíku pomocí kleští nebo kladívky. – Na takto připravený žlab aplikujeme připravený – průmyslově vyrobený kotlík. Ten zasuneme z vnější strany do návalky a přetáhneme jej přes žlab do konečné polohy. – Kotlík zajistíme z vnitřní strany ohnutím připevňovacích plechů do žlabu. – Připravené a délkově upravené žlaby osadíme do připravených háků a ukotvíme jej příponkami, nebo zacvaknutím. – Žlabové kouty a rohy – žlabové kouty a rohy nasadíme na rozměřené žlaby ve chvíli, kdy jsou rozloženy na zemi tak, že je zasouváme do žlabů s překrytím cca 35 mm. Vzhledem k tomu, že rohy a kouty nepodepírá žádný hák, musíme zajistit pevnost spoje dvěma vodotěsnými nýty umístěné v návalce a v zadní části žlabu. – Svodová roura – Změříme vodorovnou vzdálenost mez kotlíkem a fasádou k určení délky mezikusu odskoku svodové roury.– Umístíme a osadíme zděře – objímky svodů tak, aby nejvyšší objímka byla co nejblíže k přechodu svod – mezikus a dále tak, aby maximální vzdálenost mezi jednotlivými objímkami byla 2 m. – Každý svod musí být připevněn k fasádě objektu minimálně dvěma objímkami. Typ zděře s trnem, nebo šroubem volíme dle typu fasády, zdiva, nebo zateplení. – Po osazení svodové roury do prostoru objímky zasuneme na připravené zámky objímek, uzamykací klínky. Ty se do polohy osadí naklepáním kladívkem. – Spodní část svodu osadíme na spodní díl – kanalizační vpusť, nebo na něj osadíme výtokové koleno. – Podokapní žlab – Napojování jednotlivých žlabů provedeme pomocí žlabových spojek. Tu nasadíme na zadní část žlabu a obtáhnutím ji přitlačíme ke žlabu zespod. Poté zaklikneme zámek přes naválku a zajistíme pružný zámek. Do prostoru středu spojky ze strany přitlačení ke žlabu doporučujeme nanést pružný tmel, který po osazení z vnitřní strany žlabu rozetřeme do hladka.

folder_openPřiřazené štítky

Větrání střech

access_time30.duben 2020personRedakce

Účelem větrání v systému střešního pláště je výměna vzduchu v prostoru pod střešní krytinou      – mezi krytinou a stropní konstrukcí (např. zavěšený podhled),      – mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací,      – mezi krytinou a tepelnou izolací,      přičemž výměna vzduchu je zajišťována tlakovým rozdílem způsobený tlakem větru, nebo rozdílem teplot v konstrukci střechy. Aby mohlo větrání fungovat, musí být prostor ur-čený k větrání dostatečně nadimenzován.Cílem větrání je:      – odvádění nahromaděného tepla ve střeše ze slunečního záření,      – zrovnoměrnění teploty ve střešním plášti,      – odvádění pronikající vnitřní vlhkosti z interiéru, popřípadě z prostoru konstrukcí víceplášťové střešní konstrukce,      – odvádění atmosférické vlhkosti      v případě chybějící vrstvy odvětrání zůstává konstrukce střechy déle vlhká a může na dřevěných konstrukcích vznikat jejich degradace (houby, plísně, …).V zásadě se jedná o dvojí možnost způsobu odvětrání střešní konstrukce:     - větraná konstrukce se vzduchovou mezerou nad tepelnou izolací (izolace větraná shora),     - nevětraná konstrukce bez vzduchové mezery. Větrání se uskutečňuje skrz spáry mezi deskami záklopu a vyskládanou krytinou.Proudění vzduchu vzduchovou mezerou     - Proudění vlivem tlaku věttru     - Proudění vlivem termického vztlaku     Rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře ("rychlost výměny vlhkého vzduchu za suchý"), která by měla být minimálně 20 mm se pohybuje v rozmezí 0,05 až 0,5 m/s. Tato hodnota je ale velice závislá na množství nerovností, výstupků, délky proudění, sklonu střechy a mnoho dalších..     Poznámka: V případě užití velmi tlusté vrstvy tepelného izolantu mezi krokvemi je vhodné užít distanční tělíska pro zajištění tloušťky vzduchové mezery nad izolantem.Proudění vlivem tlaku větru     Proudění vlivem tlaku větru vzduchovou mezerou je způsobováno "obtékáním" budovy větrem. Ten nám dle směru a tvaru budovy způsobuje na jedné straně budovy tlak větrem (návětrná strana) a na druhé podtlak (sání, závětrná strana). Při rychlosti větru do 5 m/s se rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře může pohybovat v rozmezí 0,2 až 0,5 m/s.Proudění vlivem termického vztlaku     Toto proudění se vyskytuje ve vzduchové mezeře v případě bezvětří a je způsobeno velikosti rozdílu ohřátí vzduchu (jejich hustot) v horní a dolní části mezery. Tyto proudy jsou silnější v případě strmější střechy.     Poznámka: V noci (chladnější období dne) může nastat "opačný chod". Tedy vzduch se nasává u hřebene a proudí k okapu.     Rozdíly teplot jsou přímo úměrné zbarvení krytiny a orientace konstrukce ke světovým stranám.     Barva krytiny / Možná teplota na povrchu krytiny - - Černá / 80 až 85°C - - Hnědá / 70 až 80°C - - Červená / 60 až 75°C - - Šedá / 50 až 65°C - - Lesklé krytiny / cca do 50°C.Větrání v prostoru hřebene     Hřeben spojuje vždy minimálně dvě roviny vzduchových mezer - dvě odvětrávané konstrukce. Samotné odvětrání střešní konstrukce bývá prováděno větracími taškami pod hřebenem a hřebenem samotným.     V případě, že je budova orientována sever - jih (střešní roviny), může nastat situace, kdy více zahřátý vlhký vzduch z jižní části objektu se vlivem většího tlaku vzduchu "zatlačí" přes prostor hřebene do chladnějšího vzduchu v odvrácené (severní) části. To způsobí zvýšený přívod vlhkosti pod krytinu (severní strana) a následné navlhnutí dřevěných konstrukcí krovu.     Poznámka: Zvýšené riziko tohoto jevu se může objevit v zimním období, kdy led a sníh znemožní odvětrávání konstrukce.     Tomuto jevu, výše popsanému, lze předcházet použitím svislé přepážky mezi středem hřebenáče a nejvyšším místem tepelné izolace, která rozdělí jednotlivé části ploch střechy na dílčí samostatné celky, které se následně nebudou ovlivňovat.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z pálených tašek      – větrací otvor u okapu musí být alespoň 0,2% plochy na 1 m okapu, nejméně však 200 cm2,      – větrací otvory u hřebene musí mít plochu alespoň 0,05% příslušné spádové střešní plo-chy při normální délce krokví (do 10 m), nejméně však 50 cm2 na 1 m šířky střechy,       – volný větrací průřez střední části nad pojistnou hydroizolací musí mít minimálně 200 cm2 na 1 m šířky střechy, přičemž výška vzduchové mezery musí být minimálně 2 cm.      U valbových střech nebo střech bez pravoúhlého půdorysu je nutné zajistit, aby účinné větrání bylo prováděno ve všech plochách mezi jednotlivými krokvemi. Ve střeše nebo v prostoru hřebene je tento požadavek naplněn užitím větracích tašek. Také je možno odvětrání zajistit na sucho kladenými hřebenáči.      Pro každý typ krytiny je vyráběna větrací taška s volným průřezem 10 – 15 cm2. Jejich použití se realizuje ve druhé řadě pod hřebenem v počtu 3 – 5 ks/m šířky střechy.      Celý větrací systém můžeme podpořit větranými, na sucho pokládanými hřebenáči, které při užití větracího pásu hřebene nám zajistí větrací průřez do 150 do 200 cm2 na 1 m hřebene.      Hřebenáče připevňujeme k hřebenové lati hřebenovou příchytkou. Výhoda na sucho položeného hřebenáče se projevuje i v životnosti jeho uchycení. (pokud hřebenáč pokládá-me do malty, může se po určité době uvolnit vlivem rozdílné tepelné roztažnosti).      Větrání v prostoru hřebene je možno také zajistit větracími pásy. Větrací pásy hře-bene se od sebe liší zejména ve způsobu těsnění hřebenáčů k taškám. Těsnění je zajištěno kartáčky, nebo profily z PUR, popřípadě s lepícími pásy s kovovou vložkou chráněnou poly-propylenovou textilií. Při použití latí a kontralatí rozměrů 30 x 50 mm zabezpečíme podmínky požadovaného volného průřezu ve středních částech střechy, pokud vzdálenost mezi krokvemi není menší než 70 cm.      V případě řešení větrání konstrukce střechy u okapu je nutné brát na zřetel možnost snížení plochy odvětrání až o 60% v případě užití ochranné větrací mřížky.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z betonoých tašek U plochy střešní krytiny provedené z velkoformátových tašek postačí na 100 m2, 10 kusů odvětrávacích tašek položených ve druhé řadě pod hřebenem střechy. Hřeben střechy by měl být proveden kladením na sucho. U plochy střešní krytiny z maloformátových tašek postačí do 100 m2 ukládáme do do druhé a třetí řady pod hřebenem cca 25 kusů a dále 25 ks na každých dalších 100 m2. Počet větracích tašek by měl odpovídat potřebnému celkovému prostupu vzduchu (velikost otvorů) za současného kladení hřebene na sucho. Velikost a množství otvorů je závislé také na sklonu střechy. Čím je menší, tím více větracích tašek volíme. V případě nároží a nárož-ních hřebenáčů kladených do malty volíme také větrací tašky podél línie nároží. Hrozí „uvěznění“ vzduchu v prostoru mezi krokvemi a nárožní krokví.

folder_openPřiřazené štítky

Vlastnosti kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Kamenivo může být užito jako:- nosná konstrukce beton - plnivo- stavební konstrukce - násypy, drenáže atd.Kamenivo jako plnivo do betonuKamenivo tvoří v betonové konstrukci nosnou část, která je spojována cementovou kaší. Výsledná konstrukce musí být kompaktní a pevná.Popis jednotlivých hornin pro stavební účelyGranit - též často označován jako žula. Je nejrozšířenější vyvřelá hornina s obsahem křemene 20 – 60% a živce 35 -80%. Granit je dobře štípatelný a leštitelný. Užití: výroba desek, kvádrů, schodišťových stupňů a drcené kamenivo.Granodiorit - užití je obdobné jako granit. Na rozdíl od granitu obsahuje větší množství živců 65 – 90%.Syenit - užití obdobné jako granit. Obsahuje 5% křemene.Diorit - drobnozrná hornina s obsahem 5% křemene a 25 -50 % tmavých minerálů (amfibol, pyroxen, biotit).Gabro - velmi tmavá hornina s obdobným užitím jako granit.Mramor - je krystalický vápenec, který je dobře leštitelný a opracovatelný. Užívá se k dekoračním účelům – obkladové a dlažební desky, k výrobě terasa.Rula - ruly užíváme jako materiál pro štěrky, nebo na lomový kámen. Jsou dobře štípatelné a leštitelné.Fylit - je jemnozrnná břidličnatá hornina. Užívá se jako pokrývačské břidlice, dekorační a obkladové desky a řemínkový obklad.Pískovec - je usazená hornina tvořena stmelenými zrny křemene s pevnostmi od 15 – 220 MPa (v tlaku). Užití jako kámen pro zdivo, obklady a sochařské účely.Opuka - opuka se užívá jako stavební kámen, je dobře opracovatelná a vhodná stálého prostředí. Nevýhodou je větší podíl zbytků organické složky.Jílovitá břidlice - je pevná, dobře štípatelná hornina. Užití je obdobné jako u fylitu.Travertin - též sladkovodní vápenec. Je lehce opracovatelný a na vzduchu tvrdne. Užití jako dekorační a obkladový kámen.Lomový kámenNeupravovaný- netříděný – je vhodný materiál pro výrobu kameniva- tříděný (125-250 mm) - je vhodný jako podkladní vrstva vozovek a základů zdiva- záhozový – je vhodný ke zpevňování břehů tokůUpravovaný- je štípaný, upravený palicí na potřebný tvar a rozměryKamenivo do betonuKamenivo tvoří kostru betonu a proto jeho výrobu volíme zrna kameniva vhodné pevnosti, struktury zrnitosti, odolnosti proti vnějším vlivům a nasákavosti. K výrobě volíme kamenivo s větším obsahem SiO2. Kamenivo nesmí obsahovat sírany a sulfidy, organickou složku a bobtnající složky.Nevhodná volba kameniva může mít za následek snížení kvality budoucí betonové konstrukce.Pórovité kamenivoJe kamenivo do objemové hmotnosti 2000 k/m3, ze kterého je vyráběn lehčený beton. Betonová konstrukce z tohoto kameniva má sice hmotnost, ale také menší pevnost tlaku 20 – 30 MPa. Kamenivo členíme dle původu na přírodní a umělé. Umělé zase dle surovin, ze kterých je vyráběno:- uměle z přírodních surovin- uměle z průmyslových odpadůPřírodní pórovité kamenivoTuf, Tufit, Zpěněné lávy, Pemza. Vlastnosti těchto hornin jsou velmi kolísavé a proto se jako kamenivo do betonu užívá velmi omezeně.Umělé pórovité kamenivo – z přírodních surovinZákladním předpokladem pro výrobu umělého pórovitého kameniva z přírodních surovin je h¨jeho vlastnost EXPANDOVAT a tím snižovat svou objemovou hmotnost při jejich žíhání.KERAMZIT - Keramzit se vyrábí z jílovitých zemin s obsahem látek uvolňující plyny a taviv ke slinutí v rotačních pecích. (Vintířov na Sokolovsku – cyprisový jílovec). Poté se lisují a otvory do průměru 19 mm se protlačují na válečky, které se následně řežou a sypou m¨kamennou moučkou. V rotačním bubnu jsou zakulacovány a vypáleny. Objemová hmotnost je 690 – 780 kg/m3 a užívá se pro tepelně a izolační betony. Možné je také užití jako tepelně i izolační zásypový materiál.EXPANDOVANÝ PERLIT - Vyrábí se žíháním zrn vulkanického skla obsahující vodu při teplotách 1200o C. Původní objem zrn se tak . 8 - 12x a tím se sníží hodnota objemové hmotnosti na 50 – 200 kg/m3. Užívá se na výrobu tepelně izolačních desek a lehkých šamotů.EXPANDIT - Byl vyráběn z jílovitých břidlic a vlastnosti a užitím je obdobné jako u keramzitu. Jeho výroba byla ukončena z důvodu velké energetické náročnosti.VERMIKULIT - Je vyráběn žáháním zrn přírodní hydratované slídy. Vermikulit je vhodný pouze pro izolačně tepelné účely.Umělé pórovité kamenivo – z průmyslových odpadůŠKVÁRA - Škvára vzniká jako produkt spečení minerálních zbytků tuhých paliv – černého a hnědého uhlí. Před užitím musí být škvára minimálně 6 měsíců na nekryté skládce a nesmí být znečištěna odpady. Škvára dochovat volné CaO a MgO, které způsobují její objemovou nestálost. Škvára nesmí ovlivňovat proces tuhnutí cementové kaše.STRUSKOVÁ PEMZA - Strusková pemza je zpěněná struska, která vzniká ochlazením žhavé tekuté strusky (1400o C). Jde o odpad pří výrobě surového železa ve vysokých pecích.- Ochlazování se provádí proudem rozstřikované vody:- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechNapěněná struska se po ochlazení drtí na frakce 0 -8, 8 -24, 24 a více (mm). V betonové směsi s obsahem strusky je třeba počítat s větší spotřebou cementu z důvodu otevřených pórů. Objemová hmotnost se pohybuje dle frakce od 800 – 1450 kg/m3.AGLOPORIT - Agloporit se vyrábí žíháním granulí písčito-jílovitých hornin. Tvar vzniklých zrn je hranolovitý a podlouhlý tudíž není vhodný do betonu. Objemová hmotnost aglopuritu je 100 – 1500 kg/m3. PÓrovitost zrn je 40 – 60%. Beton z agloporitu má pevnost 20 – 40 MPa.CIHLOPORIT - Cihloporit vyrábíme drcením cihlářského střepu. Cihloporitový beton dosahuje pevnosti 20 MPa.

folder_openPřiřazené štítky

Zkoušení kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Protože vlastnosti kameniva přímo a ve velké míře ovlivňuje výsledné vlastnosti betonové konstrukce, provádíme před zahájením výroby betonové směsi, nebo před jeho těžením průkazní zkoušky, kterými zjišťujeme vlastnosti kameniva.Stanovení objemové hmotnosti kamenivaObjemová hmotnost je hmotnost objemové jednotky včetně dutin a pórů, ale bez mezer mezi zrny. Podstatou zkoušky je stanovení objemu, který má vzorek známe hmotnosti.Stanovení objemové hmotnosti v odměrném válciTato metoda je vhodná pro kamenivo do velikosti zrn 50 mm. Metoda je pouze přibližná, ale pro praktické užití postačující.Postup zkoušek1. Odměrný válec naplňte do poloviny stupnice vodou a odečtěte hodnotu VN s přesností 0,5 velikosti dílku.2. Ze vzorku vysušeného kameniva při teplotě 105 – 110oC odvažte 500 g s přesností -+<!--[if !supportLists]--> 0,1% (0,5 g).3. Navážené kamenivo vsypte do odměrného válce a tyčinkou obsah rozmíchejte. Takto odstraníte bublinky vzduchu.4. Po ustálení hladiny vody odečtěte hodnotu na stupnici odměrného válce s přesností -+ 0,5 velikosti dílku stupnice V.Pomůcky: Odměrný válec, tyčinka, váha, sušárnaVýpočet:kde: Vw je objem vody v odměrném válci před vsypáním kameniva (m3)1 litr = 1 dm3 = 0,001 m3md je hmotnost navážky vysušeného kameniva = 500 -+ 0,5 gramů = 0,5 (kg)V je objem vody s navážkou kameniva (m3)v je objemová hmotnost vzorku [kg/m3]Závěr Vypočtená hodnota v [kg/m3] se zaokrouhlí na (10 kg/m3)Stanovení objemové hmotnosti hrubého kameniva – vážením na vzduchu a ve voděPrincip zkoušky je založen na Archimedově zákoně měřením na Hydrostatických váhách. Suchý vzorek o hmotnosti m při ponoření do kapaliny o hustotě k má hmotnost m1.Objemová hmotnost se stanoví výpočtem:nasákavost vzorku nm (%) určíme následovně:kde: md je hmotnost vzorku vysušeného při 105 – 110oC (ks)m1 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážení na suchu (kg)m2 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážená ve vodě (kg)k – hustota kapaliny je 100 [kg/m3]Pevnost kamenivaPevnost kameniva ovlivňuje výslednou pevnost betonu a jeho pevnost musí být minimálně taková, jaká je předepsaná výsledná pevnost betonu.Zkouška pevnosti kameniva v terénu (okamžitý výsledek, ale subjektivní) „ IN SITU“ lze stanovit následně :- zmáčknutí zrna v v prstech proti pevné podložce- zmáčknutí zrna v kleštích- zmáčknutí zrna ve svěrákuTato zkouška má ve výsledku stanovit vhodnost kameniva do betonu. Pokud se kamenivo drolí v ruce, není vhodné. Jednotlivé orientační hodnoty pevnosti jsou stanoveny v tab.č. >> ZDEPevnost pórovitého kamenivaUrčuje se stlačením ve válci o průměru 150 mm a výšce 100 mm.Postup a zkouška1. do válce f 150 mm a výšce 100 mm nasypeme suchý vzorek kameniva frakce 16 -32 až k hornímu okraji válce.2. Lisem stlačujeme vzorek kameniva tak, až je hodnota stlačení kameniva ve válci 20 mm.3. Přečteme hodnotu výsledného tlaku v [N]4. Zkoušku opakujeme minimálně 3x.Výpočet:kde: c - pevnost tlaku při stlačení o 20 mm [MPa]F - síla v [N] potřebná ke stlačení o 20 mmA - plocha pístu válce = 177 . 102 [mm2]Stanovení hlinitosti kamenivaVětší množství hliněné složky v kamenivu snižuje pevnost betonu. Hlinitost kameniva určíme následujícím způsobem:Princip zkoušky: Tato informativní zkouška spočívá v rozdílné době sedimentace jemných a hrubých částic ve stojaté vodě.Postup zkoušky1. Do poloviny odměrného válce nasypeme zkoumané kamenivo se zrnem do 22 mm. Kamenivo dolijeme vodou po značku označující 100 ml (1 l2<!--[if !supportLists]-->). Odměrný válec shora uzavřeme otevřenou dlaní, nebo víkem a řádně protřepeme.2. Protřepaný obsah válce necháme po dobu 24 hodin v klidu.3. Změříme objem vytvořeného prstence jemných částic odečtením ze stupnice odměrného válce.Výpočet[%]kde: V1 je objem usazené zeminy po 24 hodinách [ml]V je úhrnný objem kameniva a vody po 24 hodinách [ml]K je hlinitost [%]Hodnotu hlinitosti zaokrouhlíme na 0,1 %.Závěr Malé množství jílovitých složek přispívá k vaznosti betonové směsi. Více než 1,5% k hmotnosti kameniva snižuje pevnost betonu.Stanovení humusovitosti kamenivaZkouškou stanovení humusovitosti kameniva stanovíme míru organických látek v kamenivu.Postup zkoušky1. Drobné kamenivo vsypeme do odměrného válce v množství 130 ml.2. Válec doplníme hydroxidem sodným (3% roztok) do 200 ml.3. Vše ihned promícháme.4. Necháme 4 hodiny v klidu.5. Opět celý obsah válce protřepeme.6. Po 20 hodinách uložení na stinném místě určíme barvu roztoku. Porovnání provedeme s barevnou stupnicí.Závěr Obecně je-li zbarvení tmavší, než je sytě žlutá barva, kamenivo obsahuje humusovité látky.Stanovení odplavitelných částic v kamenivuTouto zkouškou zjišťujeme množství jemných částic, které ovlivňují výsledné vlastnosti betonu. Příliš velké množství jemných částic vytváří velkou plochu, kterou musí spojit větší množství cementu.Zkoušku lze provádět:- sedimentačním způsobem- procezovacím způsobem- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechVýpočet:[%]kde: m1 je hmotnost navážky před promýváním [kg,g]m2 je hmotnost navážky po promývání [kg,g]b je množství odplavitelných částic [%]Závěr Maximální množství odplavitelných částic v drobném kamenivu dle druhu a třídy kameniva 1,5 – 3% hmotnosti kameniva.Stanovení zrnitosti kameniva- zrnitost kameniva je poměrná procentuální skladba kameniva dle úhrnných hmotností jednotlivých frakcí.- čára zrnitosti je grafické znázornění kumulativního průběhu procentuálního zastoupení jednotlivých velikosti zrn.- Nadsítné jsou všechna zrna zadržena nad příslušným sítem při prosévací zkoušce.- Podsítné je celkový propad pod příslušným sítem.Z čáry zrnitosti a jejího průběhu tak umíme určit, zda je struktura poměrů jednotlivých frakcí vhodná k užití do betonu.Stejným způsobem umíme určit i například strukturu zeminy v podzákladí budoucího díla.Normová řada sít – velikost ok v [mm] - 0,063; 0,125; 0,25; 0,5; 1; 2; 4; 8; 16; 32; 63;125.Postup zkoušky1. Navážku kameniva nasypeme na síto s největší velikostí oka a vibrací (max 15 min.) způsobíme prosetí zrn skrz základní řadu sít.2. Po prosetí zvážíme jednotlivé obsahy na sítech a hodnoty zaneseme do tabulky a grafu – čára zrnitosti.Závěr Čárou zrnitosti zkoumáme její průběh a tedy optimální zastoupení jednotlivých frakcí v kamenivu pro výrobu betonu.Stanovení podílu zrn s tvarovým indexem 3 D větším hrubého kamenivaTvarový index je rozměr nejdelšího a nejmenšího rozměru zrna. Velký tvarový index mají zrna ve tvaru šupin, jehliček a destiček.Tvarový index určujeme na kamenivu velikosti zrna od 4 mm a je to směs zrn s tvarovým indexem > 3 k celkové navážce.Výpočet:[%]kde: b3 je podíl tvarového indexu 3 [%]m3 je hmotnost všech zrn s tvarovým indexem > 3 [kg]m je hmotnost původní navážky [kg]Závěr Větší zastoupení zrn s tvarovým indexem > 3 způsobuje zhoršení kvality betonu. (větší spotřeba cementu, snížená možnost hutnění směsi atd.).

folder_openPřiřazené štítky

Voda do betonu

access_time30.duben 2020personRedakce

Voda ačkoliv není stavební látkou, hraje nezastupitelnou roli v průběhu hydratace cementu a jeho krystalizace. Vznikají tak pevné vazby mezi jednotlivými zrny kameniva. Do betonové směsi, při míchání přidáváme více vody, než je stanoveno předpisem z důvodu lepšího zpracování směsi a snadnější dopravy na místo budoucí konstrukce.<!--[if !supportLists]-->Dělení vody dle využití:<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- záměsová - je voda, kterou používáme při přípravě betonové směsi<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- ošetřovací – je voda, kterou používáme k ošetřování betonové konstrukce při tuhnutí a tvrdnutí směsi<!--[endif]-->- omývací – je voda, která souvisí s působením vody na již vytvarování konstrukce. Proti této vodě chráníme betonové konstrukce hydroizolacemi. Tyto vody nesouvisí s výrobou betonové směsi, ale jejich vliv může ovlivnit výslednou kvalitu konstrukce.Voda záměsováZáměsová voda slouží k zajištění chemické reakce – hydratace a k zajištění zpracovatelnosti betonové směsi. Je tedy důležitá nejen k vytvoření zatvrdlé cementové kaše, ale také k získání jejich následného zhutnění.Pro tento způsob užití je vhodná pitná voda. Na pohled čistá voda získaná z přírodních vodních zdrojů může obsahovat rozptýlené a rozpustné látky, které by svou podstatou mohly narušit chemický proces hydratace pojiva ve směsi.Naprosto nevhodné jsou vody obsahující organickou složku, jako jsou vody bahenní a znečištěné průmyslové vody.Záměsová voda by měla mít neutrální pH. Minimální přípustná hodnota pH je 4, nesmí obsahovat větší množství síranů, chloridů, hořečnatých iontů, cukry a ostatní škodlivé látky (ČSN 73 2028 – Voda pro výrobu betonu).Množství záměsové vody potřebné k hydrataci a tvrdnutí cementu určujeme v závislosti na hmotnosti cementů (cca 18-24 %) a k zajištění pohybu zrn, včetně jejich hutnění.Množství záměsové vody určíme vodním součinitelem – (bezrozměrné číslo, které je stanoveno:w = v / ckde: w je vodní součinitelv je množství vody v litrechc je množství cementu v kghodnota vodního součinitele se pohybuje .......0,25 < w < 1,0Potřebná voda se z tuhnoucí betonové směsi odpařuje a tím vytváří ve struktuře betonové konstrukce páry, které mají za následek snížení objemové hmotnosti, pevnosti a zvýšení nasákavosti a smršťování cementové malty.Malé množství záměsové vody má vliv na vznik nepříznivých účinků z nemožnosti dokonalého zhutnění směsi.Teplota záměsové vodyTeplota záměsové vody je důležitá z důvodu stanovení ovlivnění procesu tuhnutí cementu. při teplotě pod +5o C dochází k výraznému zpomalení, nebo zastavení průběhu hydratace a při teplotě nad +30o C dochází až k několika násobnému zkrácení doby počátku tuhnutí, což může mít vliv na čas zpracování směsi. Optimální teplota záměsové vody je +15o - +30o C.Závěrem můžeme konstatovat, že kvalita a množství záměsové vody má vliv na pevnost betonu, dále také vodotěsnost, mrazuvzdornost atd.Voda ošetřovacíV průběhu tvrdnutí betonové konstrukce ošetřujeme beton kropením a postřikem ošetřovací vodou. Vzhledem k tomu, že tato voda přichází do styku s betonovou směsí ve větším množství, jsou také požadavky na její kvalitu přísnější, než u vody záměsové. Důvodem je možný vznik koroze botonu. pH ošetřovací vody nesmí klesnout pod hodnotu 6.Voda omývacíVoda omývací, též náporová, působí na betonovou konstrukci jako voda podzemní, potoční a dešťová. Tyto vody, pokud obsahují vyšší koncentraci škodlivin mohou působit korozívně na cementovou konstrukci.Omývací vodu rozeznáváme:<!--[if !supportLists]--><!--[endif]--><!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vody amonné<!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vody kyselé- vody síranovéJakost vody – zkoušeníVzhled vodyVzhledem zjišťujeme vizuální míru znečištění a jeho původ. Pokud vzorek vody není čirý a plavou v něm částice, je tento vzorek nutné podrobit další analýze.ZápachZjistit zápach u vzorku vody je možné realizovat ihned po odběru a tak orientačně zjistit přítomnost síranů a hnilobných látek.pH vodyKyselost, případně zásaditost vody zjišťujeme pomocí lakmusových, indikátorových papírků. Papírek namočíme do kapaliny a poté porovnáme intenzitu změny jeho zbarvení se stanovenou stupnicí.<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->kyselá voda pH = 0 - 6<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- neutrální voda pH = 7<!--[endif]-->- zásaditá voda pH = 8 – 12Organické látkyPřítomnost organických látek v záměsové vodě snadno zjistíme následným způsobem: nejprve 30 sekund třepáme vzorkem a poté sledujeme čas, během kterého zmizí vytvořená pěna. Pokud pěna zmizí do 5-ti sekund, vzorek vody neobsahuje organické složky. Tato zkouška může být ovlivněna přítomností zmýdelňujících látek, které jsou betonové směsi neškodné.SíranyObsah síranů ve vzorku vody stanovíme v laboratoři následovně: do 50 ml vzorku přidáme 5 ml roztoku chloridu nebo bromidu barnatého.<!--[if !supportLists]--> V průběhu zkoušky sledujeme změnu barvy, zákalu a rychlost změn:<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- nažloutlý zákal signalizuje přítomnost železa<!--[endif]-->- bělavý zákal signalizuje přítomnost síranů ve vodě, čím rychleji a intenzivněji se voda zakalí, tím více síranů obsahuje.V případě, že výsledek některé ze zkoušek vody vyzněl jako nevhodný k užití do záměsové, či ošetřovací vody provádíme tak znovu POROVNÁVACÍ ZKOUŠKU na cementových tělesech.Všechny zkoušky, z důvodu objektivního stanovení měřených veličin musí provést akreditovaná laboratoř o zkoušce je sepsán protokol o provedení zkoušky a ten je potvrzen kulatým razítkem a podpisem oprávněné osoby.Četnost zkoušek<!--[if !supportLists]--><!--[endif]--><!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vodu k ošetřování betonu zkoušíme 1x za ½ roku, pokud ji odebíráme jako pitnou, nezkoušíme ji- vodu záměsovou zkoušíme vždy když dojde ke změně barvy a když máme podezření, že došlo k jejímu znečištění

folder_openPřiřazené štítky

Zdivo z pórobetonových tvárnic

access_time01.květen 2020personRedakce

Základními surovinami pro výrobu pórobetonových dílců jsou voda, písek a vápenec. Ke správnému provedení stavby – díla je zapotřebí se důkladně seznámit se statickými a architektonickými požadavky stavby.Projektová dokumentace musí stanovit následující stavebně – technické podklady, ve kterých je uvedeno: způsob provádění zdiva,                - druh, třída objemové hmotnosti a pevnosti navržených tvárnic,                - druh a skupina malty,                - ztužující věnec a překlady,                - drážky a vybrání,                - kotvení a armování stěn,Možnosti zdění z pórobetonových tvárnic      - Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      - Zdění bez malty ve styčné spáře.Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      Zdění tímto způsobem se provádí s přesnými hladkými tvárnicemi. Při zdění vyplňu-jeme ložnou a styčnou spáru vždy v celé ploše. Při zdění do tenkovrstvého maltového lože je tloušťka styčné spáry a ložné spáry 1 – 3 mm.Vyzdívání bez malty ve styčné spáře      Zdění bez malty ve styčné spáře se provádí u pórobetonových tvárnic osazovaných na péro a drážku.Technologický postup zdění z pórobetonových tvárnic Přejímka staveniště      - Stavební parcela – pozemek a konstrukce, které svým vybudováním umožní následnou výstavbu zděním z pórobetonových tvárnic musí mít vlastnosti dané projektovou doku-mentaci a musí umožňovat bezpečné provádění stavby.      - Stavební pozemek musí být řádně oplocen s označením staveniště.      - Skládky hmot, vnitrostaveništní komunikace a organizace výstavby musí být realizována tak, aby neohrožovala vzrostlou zeleň na pozemku stavby.      - Skládky hmot musí být řádně odvodněny s přístupem ze dvou stran a v dosahu stavební-ho jeřábu.      - Tvárnice musí být v období před zabudováním do konstrukce chráněny před povětr-nostními vlivy buď fólií z výroby nebo stříškou nad skladovací plochou.Vykládání palet s pórobetonovými tvárnicemi      - S paletami se nesmí manipulovat závěsnými lany, ale pomocí speciálního „C“ závěsu, který je též možné zavěsit i na jiné závěsné zařízení.      - „C“ závěs zaručuje správné vyvážení palety při vykládání. Tvárnice na paletě tak nejsou namáhány žádnou silou a tak zůstanou nepoškozené. Paleta s tvárnicemi je tak vykládá-na podobně, jako vysokozdvižným vozíkem.      - Paletu s tvárnicemi ukládáme na předem připravenou rovnou a odvodněnou plochu.      - V případě skladování tvárnic na stavbě je zakázáno ukládat palety s tvárnicemi na sebe. Ukládat se smí pouze vedle sebe v jedné vrstvě!Zdění z pórobetonových tvárnic      - Základové pásy nebo základová deska není nikdy absolutně rovná. Tuto nerovnost vy-rovnáme vyrovnávacím maltovým ložem pod první vrstvou pórobetonových tvárnic,      - na vrstvě vyrovnávací malty rozvineme izolační lepenku v šíři širší minimálně o 150 mm na každou stranu od budované zdi, v místech napojení – překrytí jednotlivých pásů je délka překrytí lepenky minimálně 100 mm,      - osadíme rohové tvárnice do vrstvy cementové malty, usadíme ji výškově a jednotlivé rohové tvárnice propojíme zednickou šňůrou tak, aby šňůra lícovala s horní vnější hranou všech osazovaných tvárnic v jedné vrstvě,      - případné nerovnosti v ložné spáře vyrovnáváme brusným hladítkem nebo hoblem,      - před nanesením druhé a další vrstvy pórobetonových tvárnic odstraníme prach z ložné spáry, tvárnice nenamáčíme,      - při zdění dodržujeme základní pravidla pro vytváření vazby, vazba jednotlivých tvárnic musí být v převázání dlouhá minimálně 0,4 násobek výšky tvárnice, tedy při výšce 250 mm musí být minimální délka převázání 100 mm,      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tuž-kou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nere-zovou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Spojky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi.      - na ložnou očištěnou spáru naneseme lžící maltu v celé šíři budované zdi, tu stejnoměrně rozhrneme otočenou lžící,      - v případě užití hladkých tvárnic nanášíme maltu také do styčné spáry,      - tvárnice osazujeme tak, aby tloušťka spár nebyla širší než 1 – 3 mm,      - v případě užití tvárnic typu péro – drážka zůstávají styčné spáry bez maltové výplně,      - jednotlivé tvárnice osazujeme do maltového lože shora tak, abychom nehrnuli uloženou maltovou směs ložné spáry k přiražené tvárnici do prostoru styčné spáry,      - přesné osazení průběžně kontrolujeme vodováhou ve dvou polohách a svislost v hranách zdí, olovnicí,      - pokud není tvárnice osazena správně, upravíme její osazení gumovou palicí s následným okamžitým odstraněním vyteklé malty ze spár,      - pokud zdíme systémem péro – drážka, osazujeme poslední – rohovou tvárnici vždy pérem ven, péro následně odřežeme ruční rámovou pilou,      - vnitřní nosné zdi se v první vrstvě tvárnic přiráží k vrstvě tvárnic obvodového zdiva a v druhé řadě se provazují s obvodovou zdí již v průběhu zdění. Celý půdorys nosných zdí tak roste najednou,      - za mrazu lze provádět práce na zdění pouze za zvláštních ochranných opatření a nesmí se vyzdívat na zmrzlý podklad.Tenkovrstvá zdící malta      - Tenkovrstvé zdící malty pro přesné zdění jsou speciálně vyvinuté suché směsi běž-ně dodávané v papírových pytlích.      - Malta pro přesné tvárnice se rozdělává po celých pytlích a mísí se za soustavného přidávání do vědra s vodou (množství potřebné vody je stanoveno na obalu lepící a maltové směsi). Suchá směs s vodou se mísí vrtačkou s regulovatelnými otáčkami tak dlouho, až vznikne viskózní směs. Ta se následně nechá cca 10 minut ustát a před užitím se ještě jed-nou promíchá.      - Správnou konzistenci posoudíme po nanesení malty zubovou stěrkou na plochu. Pokud zůstává viditelné zubení stěrky, je malta dostatečně přichystaná.      - Během zpracovávání se malta nesmí ředit vodou a doba zpracovatelnosti je 3 – 4 hodiny od chvíle smíchání s vodou. V samotné spáře po nanesení je malta plastická jen asi 10 minut. Poté se nedoporučuje na nanesenou maltu v budoucí spáře, tvárnice osazovat.      - Teplota vzduchu a podkladu nesmí během tuhnutí a tvrdnutí klesnout pod +5°C. V zimním období se do malty nesmí přidávat žádné přísady.Spotřeba malty při zdění z přesných hladkých pórobetonových tvárnic a Spotřeba malty při zdění z pórobetonových tvárnic systému péro – drážka Zdění zdí z modulových bloků     Jedná se o zdění z modulových bloků, při kterém dvoučlenná osádka za po-mocí jeřábu osadí za hodinu 6 m2 zdiva. U tohoto systému nepoužíváme půlené bloky a pro vyrovnání délek se používají přesné tvárnice Ytong s pérem a drážkou.Z modulových bloků můžeme provádět:      - nosné, nenosné a obvodové zdi      - nosné a nenosné příčky      - zdi pod úrovni terénuModulový blok se dodává ve smršťovací fólií, která se odstraňuje krátce před použitím bloků. Při skladování pod střechou je doporučeno odstranit fólii okamžitě.Ztužující věnce a monolitické nosné překlady      - Ztužující věnce a monolitické nosné překlady jsou realizovány z pórobetonových U profilů, které se ukládají do prostoru jako ztracené bednění. Jako možnou alternativu užití U - profilů je ztracené bednění budovaných sloupů.      - U profily se vyrábějí z pórobetonu značky P4-500 v tloušťkách (stejné jako zděná konstrukce) 200, 250, 300 a 375 mm.      Ztužující věnec přenáší vodorovné zatížení a zhotovuje se nad venkovními a vnitř-ními nosnými stěnami. Ztužující věnec vytvořený pomocí - U profilů se instaluje bezprostředně pod budovanou stropní konstrukcí s výztuží minimálně 2 x DN 10 mm. Stropní konstrukce musí být ukládána na věnec tak, aby její přesah – uložení bylo minimálně 70 mm nad beto-novou plochou věnce. Další, podrobnější      - V případě realizace nosných překladů na stavbě pomocí U profilů, můžeme jej se-stavit na zemi nebo na tvrdé podložce a celý následně po zatvrdnutí osadit nad stavební otvor.      - Pokud realizujeme překlad v poloze nad stavebním otvorem, umístíme v úrovní pod spodní hranou budoucího U profilu nosnou desku, která  následně bude sloužit jako podpěra. Desku podepřeme dle potřeby sloupky.      - Krytí výztuže a způsob její uložení je detailně popsán v kapitole Technologie provádění, Betonové konstrukce.Nosné překlady Oblast použití nosných překladů      -  Nosné překlady jsou pórobetonové prvky armované betonářskou ocelovou výztuží. Používají se pro vytváření nadpraží okenních a dveřních otvorů ve zdivu z přesných pórobetonových tvárnic v nosných stěnách.     - používat se smí pouze výrobcem označené a nepoškozené překlady,      - překlady se nesmí zkracovat a ani upravovat jeho průřez,      - pro danou tloušťku zdi a světlost stavebního otvoru je dán odpovídající typ překladu,      - správná poloha překladů ve stavbě je dána šipkami v čelech překladů, tyto šipky musí směřovat po osazení vzhůru.      - nosné překlady z pórobetonu jsou vyráběny v kombinaci s armovaným betonovým jádrem s maximálním ohybovým momentem 15 – 23 kN/m.Nosné pórobetonové překlady Pracovní postup osazení nosných překladů      - Nad projektovaný stavební otvor zvolíme dle výše uvedené tabulky vhodný typ nosného překladu, příslušné délky a šířky, čímž nám vznikne nadpraží minimální výšky 250 mm.      - Vodováhou překontrolujeme výšky jednotlivých budoucích uložení, upravíme rovinnost ložných spár a ploch překladu.      - Vyrovnáme ostění otvorů, vyčnívající péra ve tvárnicích odstraníme hoblíkem.      - Překlad nad stavebním otvorem klademe z lešení. Před osazením zkontrolujeme, zda není poškozený.      - V místě uložení překladu na již vybudovanou zeď naneseme zdící maltu ve stejné tloušť-ce jako při zdění.      - Minimální úložná délka překladu musí být 250 nebo 200 mm dle typu překladu.     - Šipky zakreslené na čele překladu po osazení musí směřovat vzhůru a nápis výrobce musí být v čitelné poloze!      - Zkontrolujeme správnost uložení ve svislém směru. Překlad nesmí vyčnívat před líc ploch zdiva.      - Případnou nerovnost je třeba upravit poklepem gumovou paličkou do správné polohy uložení překladu.      - Správně zabudovaný překlad má ložné spáry stejné jako zdivo. Uložení překladu na stě-ně může být i větší než 250 mm.Nosné překlady tvořené z U profilů      U – profily jsou bednící prvky – ztracené bednění vyráběné z pórobetonu. Jsou ur-čeny ke zhotovení pozedních věnců, železobetonových překladů, průvlaků a sloupů. U – profily samy o sobě nejsou nosné a montážní podepření lze odstranit až po předepsané době. Tato minimální doba je dána příslušnou normou. (obecně platí, že doba zrání betono-vé konstrukce je 28 dní.)Pracovní postup tvorby nosného překladu z U – profilů      - Pórobetonové profily tvoří pouze tzv. ztracené bednění, nosnou část překladu tvoří žele-zobetonové jádro s vkládanými ocelovými vložkami dle statického výpočtu. Výhodné je si tuto výztuž připravit předem jako armokoš.      - Pod budoucím překladem z U – profilů nejprve zhotovíme dřevěné bednění, které by mělo svou horní plochou kopírovat výšku budoucího uložení pórobetonových dílců. Vněj-ší hrana budovaného bednění by měla kopírovat vnější hranu budoucího uložení U – pro-filů nebo zdi.      - U – profily klademe na bednění a zeď tak, aby úložná délka překladu byla minimálně 250 mm.      - U – profily klademe na sraz a lepíme v čele mezi sebou. Pro lepení používáme tenkovrst-vou zdící maltu     - Po osazení pórobetonového dílce na bednění překontrolujeme rovinnost a přesnost ulo-žení U – profilu.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti v uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Do jádra U – profilů – ztraceného bednění vložíme připravenou ocelovou výztuž (armo-koš), kterou zafixujeme v poloze tak, abychom zajistili potřebné minimální krytí výztuže betonem a současně mohli z vnější strany jádra vložit tepelnou izolaci.     - Před samotnou betonáži navlhčíme všechny plochy styku s čerstvou betonovou směsí vodou.      - Betonáž překladu provádíme v krátkých úsecích betonem minimální třídy B20 (C16/20).      - Překlad z U – profilů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce.      - Podepření překladu můžeme odstranit až po úplném vyzrání konstrukce.      - Betonovou směs průběžně hutníme propichováním například zednickou lžící nebo ocelo-vým prutem.      - Po ukončení zalévání ztraceného bednění betonovou zhutněnou směsí, zarovnáme horní plochu vybetonovaného betonového jádra k dalšímu osazení pórobetonových tvárnic.Poznámka:      Nesymetrické U – profily se osazují tak, aby silnější pórobetonová bočnice tvořila líc venkovní stěny.Technické parametry U - profilůPloché překlady      Ploché překlady jsou prvky z pórobetonu třídy P4,4 – 600 vyztužené svařovanou betonářskou výztuží Bst. 500. Používají se pro vytváření nadpraží ve zdivu z přesných tvárnic, v nosných i nenosných stěnách v kombinaci s nadezdívkou. Pro danou tloušťku zdiva se překlad vyskládá z prvků PSF položených na sraz vedle sebe. Ze standardně dodávaných prvků tak lze vytvořit překlady pro tloušťky zdí 125, 250, 300 a 375 mm. Hotový překlad se sestává podle šířky zdiva jednoho až třech vedle sebe položených prefabrikátů PSF a nadezdívky z přesných tvárnic. Ploché překlady PSF přitom půso-bí jako zóna přenášející tahové síly. Nadezdívka výšky hu >= 250 mm tak tvoří tlakovou zónu průřezu překladu. Nadezdívka musí být v celé ploše ložných a styčných spár důkladně maltována ten-kovrstvou zdící maltou. Mezery mezi tvárnicemi jsou nepřípustné.      Únosnost takto vytvořeného překladu je dosažena, až když kvalitně provedena na-dezdívka dosáhne potřebnou pevnost, tj. cca po 7-mi dnech.Pracovní postup pokládky plochého překladu     Ploché překlady jsou trámce výšky 125 mm, na něž se provede na stavbě nadezdívka minimálně jedné řady tvárnic, čímž vznikne tzv. zpřažený překlad výšky 375 mm. Uložení zpřaženého překladu je minimálně 250 mm. Trámce se kladou na vyrovnanou ložnou plochu do zdící malty.      Trámce budovaného překladu nad stavebním otvorem větším než 1250 mm musíme uprostřed montážně podepřít. Zabránime tak nežádoucímu průhybu.      Jednotlivé ploché překlady ukládáme tak, aby po uložení byly znázorněné šipky v čele překladu orientovány směrem vzhůru a nápis výrobce byl čitelný.     - Pro zlepšení celistvosti překladu můžeme jednotlivé trámce navzájem slepit ve styčné spáře po celé délce tenkovrstvou zdící maltou - Trámce překladu klademe z vnější strany zdiva tak, aby vnější hrana trámce budovaného překladu lícovala s vnější plochou zdiva.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti při uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Druhý a případně třetí trámec klademe vedle předchozího na sraz, přičemž dbáme na jejich přesné uložení. Případné další nerovnosti nebo nepřesnosti upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Po osazení posledního trámce zkontrolujeme rovinnost horní plochy vytvořeného ploché-ho překladu a případné nerovnosti ihned vyrovnáme hoblíkem.      - Horní plochu důkladně očistíme od prachu a nečistot (například smetením).      - Po uložení plochého překladu dozdíme v celé řadě vyrovnávací vrstvu tvárnic výšky 125 mm.      - Nad plochou plochého překladu přistoupíme k vybudování nadezdívky – tlakové zóna překladu. Nadezdíme horní řadu tvárnic o výšce 250 mm. V místě překladu je nutno na-nést zdící maltu i na čelo tvárnic bez ohledu na to, zda mají péro a drážku. Pro aplikaci používáme výhradně maltu dodávanou výrobcem plochých překladů.      - Tvárnice klademe na trámce do tenkovrstvé zdící maltya dbáme na to, aby malta byla nanesena na celou plochu zdiva.      - Přesnosti sesazení jednotlivých tvárnic dosáhneme poklepem gumovou paličkou.      - Po vytvoření druhé vrstvy překladu přistoupíme k dozdění zdiva do stejné výšky.      - Překlad z plochých překladů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce, a její případné podepření je možno odstranit až poté, když je překlad vyzrálý.Drážky a rýhy      Do tvárnic je možno sekat rýhy a drážky pro rozvody instalací. Ty nesmí procházet vodorovnými nosnými konstrukcemi jako jsou například nadokenní překlady.     Drážky můžeme realizovat jako dodatečně provedené, nebo jako zděné. K dodateč-nému provádění drážek ve zdivu z pórobetonových tvárnic užíváme pouze vhodné nářadí, abychom nepoškodili již vybudované zdivo. Kladivo a sekáč jsou v tomto případě minimálně nevhodné.      K dodatečnému vybudování rýhy a drážky užíváme frézu (pro menší drážky – rozvody vody, elektroinstalace, apod.), nebo vrták pro elektro krabice.Přípustné velikosti vodorovných drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Vodorovné a šikmé drážky jsou přípustné jen v pásmu 400 mm nad nebo pod konstrukcí hrubého stropu vždy jen na jedné straně zdiva.    2) Hloubku můžeme O 10 mm zvýšit, pokud použijeme nástroje, které nám zaručí přesně budovanou hloubku drážky. Při použití těchto nástrojů smíme provést drážku na protilehlé straně zdi o tloušťce 10 mm. Toto platí pouze pro zdi s minimální tloušťkou 240 mm.    3) Minimální vzdálenost v podélném směru od stavebních otvorů minimálně 490 mm a od další vodorovné drážky dvojnásobek šířky širší drážky.Přípustné velikosti svislých drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Drážky, které sahají maximálně 1 m nad podlahu, mohou být, při tloušťce zdiva minimál-ně 240 mm, hluboké až 80 mm s šířko maximálně 120 mm.    2) Celková šířka drážky nesmí na 2 m zdiva přesáhnout rozměr 260 mm. Pro zeď jejíž délka je kratší než 2 m, je nutno rozměr 260 mm poměrově snížit.Niky ve zdivu z pórobetonu      Niky ve zdivu slouží především k umístění kanalizačního svodu v prostoru zdiva. V případě nutnosti vytvořit ve zdi niku, si velikost výřezu připravíme a vyznačíme na tvárnici. Ruční nebo elektrickou pásovou pilou vytvoříme kolmé zářezy ve vzdálenosti 40 – 60 mm od sebe. Takto vyznačené části můžeme vyseknout zednickým kladivem.Výztuž pod stavebním otvorem širším než 1,80 m      V případě, že budujeme stavební otvor širší než 1800 mm, je doporučeno vložit vý-ztuž pod parapet otvoru.      V předposlední vrstvě tvárnic u otvorů širších než 1800 mm doporučujeme pod parape-tem umístit ocelovou výztuž do předem připravené drážky. Délku drážky volíme tak, aby výztuž vložená do drážky byla uložena minimálně 500 mm za budoucí ostění stavebního otvoru.     - Drážku můžeme realizovat ručním drážkovačem, nebo frézkou ve středu zdiva.      - Rozměry drážky by měly být po celé délce 40 x 40 mm.      - Před uložením výztuže do drážky, drážku očistíme od prachu a nečistot a navlhčíme.      - Do celé plochy vybudované drážky naneseme čerstvou cementovou maltu tak, aby vyplnila polovinu hloubky drážky. Místo cementové malty lze užít také stavební lepidlo pro tenkovrstvé zdění.      - Do drážky s čerstvou maltou vložíme ocelový prut o minimálním průměru 6 mm s přesa-hem minimálně 500 mm za budoucí ostění otvoru. Vhodné jsou profilované stavební oce-lové pruty.      - Po vložení ocelového prutu můžeme drážku zcela zaplnit cementovou maltou a vnější – horní povrch vyrovnáme. Ke zdění další vrstvy tvárnic můžeme přistoupit ihned po zalití rýhy s ocelovou vložkou. (bez nutnosti technologické přestávky) - Přistoupíme k vyzdění poslední řady parapetu, přitom stále dbáme na dodržení správné vazby tvárnic i vzhledem k budoucímu stavebnímu otvoru. - Případný doplňkový kus (kratší než je celková délka tvárnice) umísťujeme v poslední řadě parapetu vždy do středu budoucího stavebního otvoru. Příčky z pórobetonových tvárnic      Příčky z přesných příčkovek vyrobených z pórobetonu je možno budovat jako nenosné vnitřní stěny nízkopodlažních i vícepodlažních budov, přizdívky a obezdívky v interié-rech.      Příčky můžeme realizovat ve jmenovitých tloušťkách 50, 75, 100, 125 a 150 mm.Pracovní postup realizace příčky      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tužkou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nerezo-vou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Pokračujeme ve zdění příčky a dbáme na nanesení zdící malty po celé šířce zdiva. Spoj-ky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi. Spojku zdiva můžeme také vmáčknout do maltového lože bez hřebíků.      - Kotvení dodatečně dozdívané příčky provádíme pomocí spojky zdiva kterou ukotvíme do nosného zdiva hmoždinkou. Spojka je tedy „zlomena“ do pravého úhlu tak, že jedno ra-meno je kotveno svisle do nosné zdi a druhé je vodorovně ukotveno v ložné spáře příčky.      - Ukončení příčky pod stropní konstrukcí ke stropu neklínujeme. Ukotvení provedeme po-mocí spojky zdiva, nebo montážní pěny.

folder_openPřiřazené štítky

Obecné zásady bezpečnosti práce v pozemním stavitelství

access_time01.květen 2020personRedakce

Pozemní stavitelstvíPoznámka: Tento text se opírá o předpis, který v současnosti neplatí! (viz nově: NV 591/2006 Sb.) -  Avšak ho stále považuji za velmi dobrý. (v případě rozporu níže uvedeného textu s texty v kapitolách ____, platí texty v již zmíněných kapitolách).Povinnosti dodavatelů stavebních a montážních prací.      Každý dodavatel stavebních prací, který zaměstnává pracovníky je povinen vést podrobnou evidenci všech pracovníků, kteří jsou na stavbě od jejich příchodu na pracoviště až po jejich opuštění.      Dodavatelé jednotlivých prací musí být vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, které jsou adekvátní možnému ohrožení na zdraví při provádění jednotlivých dílčích činností.Příprava stavby      dle vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 324 o bezpečnosti práce a technických zařízeních při stavebních pracích.     Společnost, která dodává jednotlivé stavební práce musí mít na jednotlivých staveništích dodavatelskou dokumentaci, kterou tvoří technologický (pracovní) postup, stanovení opatření pro případ ohrožení vyšší moci a opatření při souběhu několika činností.     Pracovní postup musí obsahovat stanovení požadavků na provedení práce při dodržení zásad bezpečnosti prácePracovní (technologický) postup obsahuje:     - Návaznost jednotlivých pracovních činností     - Popis dílčích kroků pro danou činnost     - Seznam užitých strojů a speciálních pomůcek     - Popis podpůrných stavebních konstrukcí (plošiny, lešení, …)     - Výpis opatření k zajištění bezpečnosti práce jednotlivých pracovníků, okolí pracoviště z hlediska požární ochrany, hygieny práce, atd..     - Popis staveništní a mimo staveništní dopravy, a to jak vertikální, tak horizontální.     - Popis a umístění skladovacích ploch.     - Opatření pro pracoviště při práci za mimořádných podmínek a     - Opatření k zajištění neobsazeného pracovištěOdevzdávání pracoviště     Jednotlivé dohody o vzájemných vztazích zhotovitele a podzhotovitele musí být označeny v zápise o předání a převzetí staveniště mezi účastníky výstavby. Tento protokol (zápis) doplňuje smlouvu o dílo o lokální požadavky na oblast bezpečnosti práce.      Zhotovitel jedné části díla je povinen seznámit ostatní zhotovitele podílejícími se na zhotovení díla s požadavky na technologií, zdroji ohrožení a požadavky na bezpečnost práce. Tímto přístupem předchází k možným kolizím s ostatními zhotoviteli, či podzhotoviteli.Přerušení stavebních prací     V době výstavby díla mohou nastat různé situace, do kterých se dodavatelé stavebních prací dostanou. Nejčastěji jsou to nebezpečí způsobená poruchou technického zařízení, provozní havárií a nevyhovujícím stavem stávající stavební konstrukce.     Do takovéto situace se může zhotovitel dostat například při poškození příslušné inženýrské sítě. Havárii musí nahlásit jejich provozovateli a do zlikvidování vzniklého stavu musí zhotovitel zajistit zamezení přístupu k místu havárie.     Práce na díle mohou taktéž ovlivnit výskyt nebezpečných, výbušných a zdraví škodlivých látek v uzavřených prostorách, jako jsou například vstupy do studní, šachet, žump a kanálů.     V přípravě prací s možným výskytem takovýchto látek je třeba počítat s nezbytnými opatřeními pro případ přerušení prací tak, aby měly minimální dopad na celkový výsledek stavby ať technologický, tak i ekonomický.Stavební práce v mimořádných podmínkách     Pokud se v době výstavby vyskytnou jakékoliv mimořádné podmínky, musí zhotovitel stavebních prací určit taková opatření, aby eliminoval dopady na bezpečnost práce. Projekt stavby musí obsahovat zásady technických opatření k zajištění bezpečnosti práce.Stavební práce v mimořádných podmínkách jsou zejména:     - provádění stavebních prací v nebezpečném prostředí a v nebezpečném prostoru     - práce v ochranných pásmech inženýrských sítí     - práce v extrémních klimatických podmínkáchZpůsobilost pracovníků     Zhotovitelé stavebních prací jsou povinni zajišťovat svým zaměstnancům školení z předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení minimálně 1 x ročně pokud provádějí, nebo řídí jednotlivé stavební práce:     - pokud pracovníci nemohou pracovat z bezpečných pracovních podlah ve výškách nad 1,5 m     - pokud pracují na pohyblivých pracovních plošinách     - pokud pracují na žebřících ve větší výšce, než 5 m     - pokud pracují za pomocí horolezecké či speleologické techniky     - pokud montují a demontují pomocné konstrukce ve výškáchpřičemž školit a ověřovat znalosti jednotlivých pracovníků mohou jen instruktoři horolezecké techniky a instruktoři lešenářské techniky.     Dodavatelé prací jsou povinni vést evidenci školení, zkoušek, zaučení a odborné a zdravotní způsobilosti všech pracovníků. Tímto je dán seznam kompetencí pracovníků a dodavatel prací nesmí pověřit prováděním příslušných prací nezaškoleného pracovníka.Vymezení staveniště     Staveniště v zastavěném území obce musí být oploceno souvislým oplocením výšky minimálně 1,8 m tak, aby byla zajištěna ochrana staveniště a oddělovalo prostor staveniště od okolí. Cílem budování oplocení kolem staveniště je minimální narušení provozu na okolních komunikacích.     Pokud zajišťujete přípravu liniové stavby s krátkodobým záborem dílčí plochy staveniště, je možno ji ohradit dvou tyčovým zábradlím ve výšce 1,1 m. Oplocení, které zasahuje do komunikace musí být za snížené viditelnosti osvětleno v čele oplocení výstražným světlem, které je osazeno průběžně každých 50 m.     V případě, že staveniště je mimo zastavěné území musí být oploceno pokud je ve vzdálenosti do 30 m od komunikace.     Všechny vstupy na staveniště musí být označeny bezpečnostními tabulkami a vstupy musí být uzamykatelné.Komunikace na staveništi     Před zahájením všech dílčích stavebních prací, kterým předchází doprava stavebních materiálů, které budou dopravovány staveništěm, musí být zjištěny průjezdné profily, musí být provedena kontrola stavu a způsobilosti komunikací a zjištěny provozní podmínky. Vozidlo, kterým je dopravován stavební materiál musí být minimálně o 30 cm nižší, než je průjezdný profil podjezdu, či překážky. Podjezdy nižší 4,3 m musí být označeny stejně jako na veřejných komunikacích.     Překážky vyšší 10 cm pro přechod pěší musí být opatřeny přechody odpovídající únosnosti.     Minimální šíře pro pěší je 0,5 m a při obousměrném provozu je 1,5 m. Pokud je spád komunikace ve sklonu větším než 1:3 musí být opatřena z jedné strany komunikace jedno tyčovým zábradlím. Podchodná výška musí být minimálně 2,1 m (vyjímečně 1,8 m – s označením „černožlutá zebra“).     Z výše uvedených zásad je zřejmé, že pokud není zajištěn průjezd nákladních vozidel k místu vykládky, je pro takováto vozidla vjezd na staveniště zakázán.     Otvory a jámy na staveništích musí být zajištěny dostatečně únosným poklopem. Jámy na vápno musí být vždy ohraničeny pevným dvou tyčovým zábradlím ve výši 1,1 m. Zakrytí jam a otvorů není nutno provádět v případě, kdy se v jámě pracuje.     Veškeré schodiště a rampy, které jsou součásti staveniště, musí mít nekluzkou povrchovou úpravu.     Žebřík smí být používán pouze pro fyzicky nenáročné práce s jednoduchým nářadím a ke komunikaci pracovníků. Po žebříku nesmí být přenášeno břemeno těžší 20 kg. Pokud pracovník pracuje na žebříku ve větší výšce, než 5 m, musí používat osobní ochranné pomůcky proti pádu.     Žebříky se nesmí používat jako nosná konstrukce pro osazení podlah lešení. Toto neplatí pro lešeňové žebříky.     Největší povolená délka přenosných žebříku je 8 m a pokud jsou používány k výstupu, musí přesahovat výstupní plochu minimálně o 1,1 m. Část žebříku nad výstupní plochou mohou nahradit madla. Sklon jednoduchého žebříku opřeného o plochu nesmí být menší než 2,5:1.   Pokud je žebřík pevně přikotven, musí být mezi plochou za žebříkem a jednotlivými příčlemi volný prostor minimálně 18 cm a u paty žebříku 60 cm pro přístup k němu.      Pro výstup a sestup lze také použit dřevěné sbíjené žebříky, které jsou kratší 3,5 m s příčlemi vsazenými do zdvojených pásnic.      Pokud lze z prostorových důvodů užít pouze provazový žebřík, tak se smí použit jen pro sestup a výstup pracovníků.      Svislá doprava pracovníků při montážních pracích nad 30 m musí být zajištěna výtahem.Zemní práce     Zemní práce na staveništi jsou řešeny projektem na podkladě geologického průzkumu, který musí být řešen v rámci projektu celé stavby. Před zahájením zemních prací musí dodavatel stavebních prací ověřit vytýčení veškerých inženýrských sítí. Protokoly o vytýčení jednotlivých inženýrských sítí předá stavebníkovi investor. Krom zjištění výskytu inženýrských sítí na staveništi investor zajišťuje také případné volné podzemní prostory.     Výkopy, které jsou realizovány jedním pracovníkem na pracovištích bez dohledu a doslechu dalších pracovníků, nesmí být hluší 1,3 m.     Výkop realizovaný v zastavěné části a na veřejných prostranstvích, musí být zajištěno proti pádu do výkopu zábradlím. Postačujícím zajištěním výkopu může být jednotyčové zábradlí ve vzdálenosti 1,5 m od hrany výkopu nebo násep do výše 0,9 m. pokud výkop sousedí s komunikací, nebo do ni zasahuje, musí být opatřena příslušnou výstražnou dopravní značkou. Za snížených viditelných podmínek je nutno oplocení výkopu ze strany do komunikace opatřit výstražným červeným světlem na začátku a konci oplocení a dále maximálně každých 50 m od sebe.     Přes výkopy hlubší 50 cm je nutno zřídit dřevěný, nebo ocelový přechod široký minimálně 75 cm a na veřejných prostranstvích 1,5 m. Přechod musí být zajištěn oboustranným jednotyčovým zábradlím minimální výšky 1,1 m. Přechod nad výkopem hlubším 1,5 m musí být opatřen dvoutyčovým zábradlím o stejné výšce se svislou zarážkou přechodu nášlapné plochy a zábradlí.Okraje výkopu nesmí být, např. dopravou stavebních hmot, zatěžovány do vzdálenosti 50 cm od výkopu. V bližší vzdálenosti se smí zatěžovat prostor smykového klínu pouze na základě projektem uvedeného statického výpočtu.     Svislé stěny výkopů prováděné ručně musí být zajištěny pažením pokud:     - je hloubka výkopu hlubší 1,5 m     - nebo 1,3 m v zastavěném územía pokud do těchto výkopů vstupují pracovníci zhotovitele, musí být výkop široký nejméně 80 cm. Za konstrukci pro výstup z výkopu nesmí být použito pažení.      Při ruční demontáži pažení musí být demontováno ze spod za současného zasypávání výkopu zeminou.      Při práci na svahu ve sklonu min 1:1 a výšce svahu 3 m, musí být provedena příslušná opatření k zamezení sklouznutí materiálů a pracovníků po svahu výkopu.      Pro staveništní dopravu zeminy lze použit kolečko nebo japonku pouze po dopravních cestách o maximálním sklonu 1:5.Skladování materiálu     Skladování materiálů na staveništi musí být prováděno tak, aby byl v průběhu výstavby zajištěn jeho přísun a dílčí odběr bezpečně a bez možnosti ohrožování okolí skladovaným materiálem a v souladu s požadavky na skladování materiálu výrobcem. Plochy určené ke skladování materiálů musí být odvodněny, zpevněny a označeny bezpečnostními tabulkami. Skladovaný materiál musí být uložen tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení.      Skladovaný materiál musí být zajištěn proti rozkutálení, převrácení a posunutí od skladovací plochy různými zarážkami, opěrami a klíny. Pokud skladované materiály, jako jsou například kanalizační trouby, nemají oka pro uchycení k manipulaci, musí být během skladování uloženy na podkládkách. Podkladky nesmí být z kulatiny a nesmí být z vrstvených hmot.      Jednotlivé stavební hmoty musí být skladovány ve stejné poloze, ve které budou následně uloženy ve stavební konstrukci.      Kusový materiál pravidelných tvarů, jako jsou tvárnice, smí být ukládán ručně na skládku do výše 2,0 m. Pokud je materiál nepravidelných tvarů, tak smí být ukládán pouze do výšky 1,5 m.     Tekuté hmoty musí být skladovány v nádobách s otvorem pro vyprazdňování v poloze tak, aby tento otvor byl na horní straně uloženého obalu. Kyseliny musí mít navíc na obalu označení druhu látky.     Sypké hmoty smí být ukládány na skládku do libovolné výšky pouze za předpokladu, že navážení i odebírání těchto hmot bude prováděno plně mechanizovanými prostředky. Při odebírání hmoty nesmí vzniknout převis. Možná vzniklá stěna materiálu nesmí přesáhnout 9/10 výšky dosahu stroje určeného k odebírání.      Ručně smí být sypký materiál skladován pouze do výšky 2,0 m. Při ručním odebírání sypkých hmot nesmí vzniknout převis vyšší 1,5 m.       Pytlované sypké hmoty lze skladovat ručně do výšky 1,5 m a při užití mechanismů do výšky 3,0 m. Pytle musí být uloženy na vazbu tak, aby nedošlo k jejich převrácení, či poškození.     Křehký materiál, jako jsou například umývadla, smí být skladován pouze v jedné vrstvě, nebo do výšky 1,5 m pokud jsou uloženy v pevných rámech.     Tabulové sklo smí být skladováno jen ve svislé poloze.     Slad hořlavin nesmí být blíže než 60 m od místa, kde je nasáván vzduch do podzemního pracoviště.     Na staveništi musí být vyčleněna plocha pro skladování vadných výrobků s členěním plochy dle požadavků na třízení výrobků – odpadu.Práce s betonem     Přečerpáváni betonové směsi do budoucí konstrukce se smí provádět pouze z bezpečných míst, kde jsou pracovníci chráněni proti pádu nad volnou hloubkou nebo pádu z výšky, nesmí dojít k zavalení pracovníka betonovou směsi a pohyb pracovníků musí být zajištěn po vybudovaných a bezpečných komunikacích, např. lešení. Po již osazené armatuře je zakázáno se jakkoliv pohybovat.     Nosné betonové konstrukce, které jsou budované z betonové směsi na stavbě, která nedosáhla projektem stanovenou pevnost, nesmí být zatěžována otřesy a jinými škodlivými účinky.     V případě užití urychlovačů k urychlení tuhnutí betonové směsi, nebo jiných metod, musí být na tyto zpracován technologický postup, kterým bude zajištěna kvalita budované konstrukce.     Bednění musí být budováno tak, aby bylo těsné a po dobu betonáže bylo schopno přenést jak hmotnost čerstvé betonové směsi rozprostřené v ploše, tak i lokálně nashromážděné větší množství směsi před dalším zpracováním.     Podpěrné konstrukce bednění musí být postaveno tak, aby jej pak bylo možno bezpečně odstraňovat. Podpěra musí mít v případě kulatiny průměr minimálně 70 mm a nebo v případě hraněného řeziva hranu širokou 70 mm. Podpěry více pater musí být nad sebou a únosnost jednotlivých podpěr musí být ověřena statickým výpočtem.V případě užití posuvného bednění je možno jej posouvat až po dosažení minimální požadované hodnoty pevnosti konstrukce.     Odbedňovací práce ve výškách se smí provádět pouze tehdy, nehrozí-li poškození nebo zřícení bednění konstrukce. V případě odbednění nenosných částí konstrukcí bednění lze provádět ze žebříku do výšky 3 m. stabilita žebříku však nesmí být zajištěna o odbedňovací prvek.   Prostor, kde probíhají odbedňovací práce musí být zajištěn proti vstupu třetích osob.     Při osazování ocelové armatury nesmí být pracovníci určení k této činnosti obnaženi. Musí mít dlouhý rukáv i nohavice.Zednické práce     Zednické práce musí být prováděny tak, aby neohrožovaly obsluhu strojů pro přípravu malty, ani pracovníky, kteří provádějí další činnosti na stavbě. Materiál určený ke zdění musí být uložen minimálně 60 cm od pracovního prostoru určeného ke zdění.     Zdění jednotlivých částí konstrukce musí být realizováno tak, aby nedošlo ke ztrátě stability budované konstrukce. Zdění pilířů a sloupů musí probíhat s technologickými přestávkami k vytvrzení maltových loží tak, aby nedošlo k destabilizaci spodní části sloupu.     Pohybovat se po stropech – konstrukcích z tenkostěnných materiálů je zakázáno pokud nejsou zabezpečeny proti jejich poškození a aby nedošlo k propadnutí zaměstnance konstrukcí.Práce prováděné na střeše     Pracovníci, kteří provádějí jakékoliv práce na střeše musí být chráněni proti:     - propadnutí konstrukcí střešní krytiny     - pádu z výšky na volných okrajích plochy     - sklouznutí ze střechy se sklonem větším, než 25°     Zajištění proti sklouznutí je možno zajistit i přichyceným žebříkem k pracovní ploše. U střešního pláště se sklonem větším 45° musí k přichycenému žebříku přibýt ještě osobní zajištění pracovníků. Pokud není konstrukce střešního pláště budovaná na celoplošném bednění, ale jen na latích, je nutno použit zajištění proti propadnutí pokud jsou latě od sebe vzdáleny maximálně 0,25 m. Totéž platí, pokud není zajištěna nosnost jednotlivých latí.Práce nad volnou hloubkou a ve výškách     Pokud je pracovník na svém pracovišti ohrožen pádem do hloubky nebo pádem z výšky, propadnutím a sesutím, musí být zajištěn proti pádu. Zajištění pracovníka proti pádu musí být zajištěno vždy při pracovních činnostech nad vodní plochou nebo jinými tekutinami, kde je nebezpečí poškození zdraví a při pracích ve výšce nad 1,5 m. Ochrana proti pádu ve výšce nad 1,5 m není vyžadována, pokud je pracoviště na ploše se sklonem do 10° s jednotyčovým zábradlím výšky 1,1 m kolem celé plochy pracoviště. Ochrana proti pádu ve výšce také není vyžadována pokud probíhají zednické práce na pracovišti, jehož plocha je 60 cm pod horní hranou zdi, na které se pracuje.     Práce při kladení dílců ve výšce nad 3 m jsou svým charakterem takové, že nelze zajistit výše zmíněná opatření, lze je vyloučit pouze v případě, že práce budou provádět pouze poučení pracovníci tak, že si budou sami svým postupem vytvářet pracovní plochu. Technologický postup musí stanovit konkrétní činnosti, které smí poučený pracovník provádět v místě do 1,5 m od hrany možného pádu.      Délka pádu při použití osobního zajištění bezpečnostním pásem může být maximálně 0,6 m, postrojem bez tlumič 1,5 m a postrojem s tlumičem pádu maximálně 4 m. místo upevnění musí zajistit ochranu ve směru pádu o statické síle 15 kN.     Materiál skladovaný ve výškách musí být zajištěn tak, aby nedošlo k jeho sklouznutí, pádu nebo sfouknutí větrem.Prostory pod pracovní plochou ve výšce musí být zajištěny:     - vyloučením provozu v blízkosti pod pracovištěm ve výšce     - užitím ochranné konstrukce v prostoru práce      - užitím záchytné konstrukce pod pracovní plochou     - dvoutyčovým zábradlím výšky 1,1 m s tyčemi ukotvenými na nosných sloupcích     - střežením prostoru pod pracovištěmOchranné pásmo pod pracovní plochou musí mít šířku:     - 1,5 m při práci ve výšce max. 10 m     - 2,0 m při práci ve výšce max. 20 m     - 2,5 m při práci ve výšce max. 30 m     - 10% výšky objektu pokud práce probíhají ve výšce nad 30 m     Pokud práce probíhají na pracovní ploše se sklonem nad 25°, rozšiřuje se ochranné pásmo o 0,5 m. Při ruční nebo strojní dopravě materiálu pomocí kladky se ochranné pásmo rozšiřuje o 1,0 m na každou stranu od zdvihaného břemene. Je-li vlivem práce ve výšce zúžená komunikace pro pěší, musí být oddělena od silniční komunikace dvoutyčovým zábradlím o výšce 1,1 m se zamezením odstřiku bláta a vody z pod kol projíždějících vozidel. Zábrana může být vytvořena zaplentováním, nebo vytvořením plochy z desek. Případné změny ve výškových úrovních komunikace pro pěší musí být vyrovnány.     Při pracovních činnostech, kdy se provádí postupné zvyšování konstrukce je nutno i zvyšovat pracoviště tak, aby pracovali v obvyklé výšce nad pracovní plochou a vzájemně se neohrožovali s ostatními pracovníky. Při zdění nebo těžkých pracovních činnostech se považuje jako obvyklá pracovní výška do 1,5 m, u ostatních do 2,0 m (nátěry, omítky). Ke zvyšování místa práce se nesmí používat jiná zařízení, než ta, která jsou k tomu účelu určená.     Stavba a oprava komínových těles, které jsou nad střešním pláštěm se sklonem větším, než 10°, musí být prováděna z pracovní plošiny o šířce minimálně 0,6 m.      Pracovní činnosti, které jsou prováděny na vysokých objektech, musí provádět minimálně dva pracovníci a v případě specifických prací na těchto objektech musí být podrobně upraven technologický postup k těmto činnostem.     Shazování materiálů je zakázáno pokud se jedná o plechy, desky a ostatní předměty u kterých není jisté místo dopadu a nebo hrozí možnost odrazu, rozstřiku. Místo dopadu musí být zabezpečeno proti vstupu třetích osob. Pokud po dopadu, nebo při shazování vzniká nežádoucí víření prachu, nebo jiný nežádoucí účinek (zvuk), musí být stanovena opatření k zamezení, nebo ke zmírnění dopadu vznikajících vlivů na okolí stavby.     Práce na nechráněném prostoru a ve výškách musí být přerušeny pokud:     - je v době pracovní činnosti silný déšť, sněží, nebo se tvoří námraza     - je mlha s viditelnosti do 30 m     - je teplota okolí nižší než –10°C     - je vítr o rychlosti více než 8 m/s na zavěšených konstrukcích     - je vítr o rychlosti více 5 m/s na žebřících s použitím osobních zajištění     - je vítr o rychlosti více než 10,7 m/s u všech ostatních činností.Bourací práce a rekonstrukce     Každý bouraný objekt musí být před zahájením bouracích prací zevrubně prohlédnut a na základě zjištěných skutečnosti musí zhotovitel vypracovat technologický postup. Práce musí probíhat tak, aby nedošlo k nekontrolovatelné destrukci ostatních části objektu a zároveň aby nedošlo k ohrožení pracovníků na zdraví. Dále musí být zjištěny veškeré inženýrské sítě v okolí bouraného objektu.     Bourací práce, při kterých dochází ke konstrukční změně objektu do výšky 3 m, při strojním bourání a bourání speciálními technologiemi mohou provádět jen kvalifikovaní pracovníci pod stálým dozorem odpovědného pracovníka.     Přípravné práce před demolicí objektu zahrnuji především:     - vymezení ohroženého prostoru podle technologie provádění     - zajistit staveniště proti vstupu nepovolaných osob     - zajistit a řádně označit vstupy a výstupy z plochy staveniště     - dbát ochranu veřejného zájmu     - zjistit průzkumem možnost výskytu podzemních prostor a v případě jejich zjištění zajistit jejich zasypání      - inženýrské sítě zajistit odpojením tak, aby nemohly být užity a případně, pokud nejsou předmětem demolice zajistit proti poškození     - zajistit zdroj vody a kropení vodou pro snížení prašnosti na staveništi     - pro odběr elektrické energie zřídit samostatnou přípojku tak, aby nebyla demolicí objektu poškozena     - vybavit pracoviště pomocnými konstrukcemi     - vybudovat kolem staveniště oplocení minimální výše 1,8 m. Pokud to není možné je třeba zajistit střežení nebo vyloučení provozu.     Na základě výše uvedených skutečnosti smí být demoliční práce zahájeny pouze na písemný příkaz odpovědného pracovníka zhotovitele.K zajištění místa bourání patří také určení místa skladováni vybouraného materiálu tak, aby bylo zajištěno plynulé nakládání pro odvoz na skládku a zároveň pro vykládku vybouraného materiálu z vnitrostaveništní dopravy.      Bourání nezajištěných konstrukcí nesmí být přerušeno a to i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek.     Bourání části krovů pomocí lan je dovoleno pouze tehdy když jsou ostatní konstrukce zajištěny proti nekontrolovatelné destrukci. Výbušninou se nesmí strhávat krytiny položené na bednění.     Ruční bourání se smí provádět pouze tehdy pokud nejsou zatíženy jinou konstrukci a pouze shora dolů. Bourání objektů strojně se smí provádět jen z vnější části. Ruční strhávání pomocí pák je zakázáno.Stroje užité na staveništi     Stroje užité na stavbě musí odpovídat předpisům k zajištění bezpečnosti práce a musí být technicky způsobilé s podmínkami stanovenými výrobcem stroje a technickými normami.Dodavatel prací, které jsou realizovány stroji je povinen vydat pokyny pro obsluhu a údržbu. Pokyny pro obsluhu a údržbu musí obsahovat:     - povinnosti obsluhy stroje před uvedením stroje do chodu ve směně     - povinnosti obsluhy během chodu stroje     - rozsah, způsob údržby stroje a určení lhůt revizí     - způsob zajištění stroje během jeho přesunu, opravách, odstavení a před nežádoucím zpuštěním chodu stroje     - způsob dorozumívání se mezi pracovníky během chodu stroje     - způsob zajištěni stroje po vypnutí a jeho umístění     - vyjmenování zakázaných činnosti     - způsob jakým jsou prováděny záznamy o provozu a údržbě strojů     Stroj může obsluhovat pouze pro tuto činnost určený odborně způsobilý pracovník. Obsluha stroje musí být každých 24 měsíců proškolena a přezkoušena z předpisů bezpečnosti práce.      Pracovníci obsluhující stroj na plošině, kde může dojít k ohrožení obsluhy pádem z výšky větší 0,5 m, musí být ovladače stroje zajištěny proti nechtěnému spuštění.Stroje užívané na stavbě musí mít provozní doklady, které jsou:     - revizní kniha stroje     - záznamy o zkouškách     - záznamy o generálních zkouškách a opravách     - záznamy o rekonstrukcích stroje     - provozní deník stroje     - záznamy o předání a převzetí stroje     - záznamy o zjištěných závadách     - záznamy o opravách     - evidence závažných událostí     Při provozu stroje musí být zajištěna jeho stabilita v každém kroku pracovní operace. V případě užití pěchů nebo vibračních válců nesmí být ohroženy okolní objekty, nebo stabilita blízké konstrukce.      Při použití zatloukání, či zavibrovávani pilot a štětovnic se nesmí v okruhu 1,5 m okolo stroje používat jiná zařízení. Beranidlo musí být vybaveno pevnou a rovnou manipulační plochou o minimální šířce 5 m. beranidlo musí být zajištěno proti převržení.     Vrátek používaný na staveništi k horizontální dopravě musí být umístěn 3 – 5 m od osy svislé dopravy břemene. Obsluha vrátku musí být umístěna tak, aby v každém pracovním kroku viděla na tažený, zvedaný předmět. Odborná prohlídka vrátku se provádí ve čtrnáctidenních intervalech a kontroluje se stav lana, vrátku a úvazku určeným pracovníkem.Jednoduché ruční kladky se smí používat pokud:     - je maximální zvedaná výška 15 m     - maximální hmotnost zvedaného břemene je 60 kg     - břemeno těžší 50 kg zvedají dva pracovníci     - je minimální průměr nosného textilního lana 1 cm.Ostatní ustanovení bezpečnosti práce     - maximální hmotnost břemene, které smí přenášet nebo nakládat jeden pracovník je 50 kg      - pokud je břemeno těžší 50 kg musí jej přenášet nebo nakládat četa s počtem pracovníků tak, aby na každého z nich připadlo maximálně 50 kg     - pokud nelze dodržet výše zmíněná ustanovení, musí být břemeno nakládáno a převáženo strojně     - lepení podlahových krytin je povoleno pouze tehdy, když je po celou dobu lepení a schnutí lepidla zajištěno větrání     - po celou dobu lepení a 24 hodin po lepení musí být v pracovní prostoru odpojen elektrický proud, plyn a lokální zdroje tepla.      - Zhotovitel díla musí stanovit v technologickém postupu opatření pro práce s živicemi z hlediska požární ochrany a bezpečnosti práce     - Hořlavý materiál pro práci s živicemi musí být vzdálený od otevřeného ohně minimálně 4 m. Tekuté palivo se smí skladovat pouze na předem určeném místě.     - Svislá doprava asfaltu v asfaltérských vědrech je možná jen do výšky 8 m.     - Práce s natavovacími agregáty vyžadujícími couvání pracovníka je zakázána ve vzdálenosti 1,5 m od hrany volného pádu.     - Ručně manipulovat se sklem na volném prostranství se nesmí pokud je skleněná tabule větší 1 m2 , vítr má větší rychlost než 8 m/s a teplota okolí je nižší než –5°C     - Manipulovat se sklem větším 3 m2 smí pouze 3 pracovníci     - Skleněný odpad se smí ukládat jen do k tomu určených nádob

folder_openPřiřazené štítky

Kontrola BOZP na stavbě

access_time01.květen 2020personRedakce

Zajištění proti pádu technickou konstrukcíKontrola způsobu zajištění a rozměrů technickou konstrukcí zda odpovídá povaze prováděných prací      - únosnost konstrukce     - možnost bezpečného průchodu     - vhodnost přístupu na konstrukci v závislosti na četnosti užití     - vhodnost vzhledem k výšce užití     - doba trvání vzhledem k životnosti konstrukce     - možnost evakuace v případě hrozícího nebezpečí     - možnosti rizika pádu při pohybu na pracovních podlaháchKontrola opatření v závislosti na způsobu zajištění a typu konstrukce     - zajištění volných okrajů proti pádu     - kontrola jejich stability vodorovně i svisle     - kontrola přesahu žebříků a napojení na vodorovnou ochranu     - kontrola výšky okopového plechu a výšky madla zábradlí     - kontrola opatření zajištění osob v případě nutnosti odstranění části zábran     - kontrola zpětného osazení zábrany po ukončení pracíKontrola zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky     - kontrola typu zvolených OOPP. musí odpovídat povaze prováděné práce, předpokládaným rizikům, povětrnostní situaci, musí umožnit bezpečný pohyb a pod..     - kontrola stavu při přebírce OOPP (návod k užití a doplnění průvodní dokumentace)     - kontrola pravidelných prohlídek a zkoušek v souladu s průvodní dokumentaci     - kontrola OOPP zaměstnancem. musí se přesvědčit před jejich užitím, že jsou kompletní, provozuschopné a v nezávadném stavuKontrola používání žebříků     - kontrola možnosti použití jiných vhodnějších a bezpečnějších prostředků     - kontrola orientace pracovníka při výstupu a sestupu vzhledem k žebříku     - kontrola způsobu vynášení a snášení břemen včetně jejich hmotnosti     - kontrola množství vystupujících a sestupujících osob po žebříku najednou (maximálně jedna osoba!)     - kontrola přesahu žebříku přes výstupní plochu, pokud je určen k výstupu     - kontrola sklonu žebříku     - kontrola minimálního volného prostoru za příčlí     - kontrola prostoru za patou žebříku     - kontrola stability žebříku při jeho užívání     - kontrola nemožnosti - zabránění podklouznutí     - kontrola minimální bezpečné vzdálenosti pracovníka od horního konce žebříku při práci     - kontrola zajištění pracovníka proti pádu při práci ve výšce nad 5 metrů na žebříku     - kontrola stavu žebříku - prohlídka     - kontrola skutečného stavu a statického výpočtu sbíjených žebříkůKontrola zajištění materiálu a předmětů proti pádu     - kontrola uložení a skladování materiálu a nářadí a pracovních pomůcek (sklouznutí, shození, apod..)     - kontrola vhodnosti užití - uložení drobného materiálu     - kontrola a zabezpečení před přetěžováním nosné konstrukceZajištění pod místem práce ve výšce a v blízkosti jejího okolí     - kontrola zajištění prostoru pod pracovištěm s ohrožením pádu osob nebo předmětů     - kontrola zajištění hrany pádu (zábradlí, apod..)     - kontrola dozoru ohrožených prostor od volného okraje pracoviště (v závislosti na výšce prováděných prací a sklonu pracovní plochy)     - kontrola způsobu zajištění ochrany při práci nad sebouPráce na střeše     - kontrola zajištění proti pádu přes volný okraj     - kontrola zajištění proti sklouznutí po ploše se sklonem více jak 25°     - kontrola zajištění proti propadnutí střešní konstrukci     - kontrola užití OOPP při práci u střech se sklonem více jak 45°     - kontrola zajištění propadnutí, pokud jsou latě krytiny dále od sebe než 25 cm a při možnosti prolomení krytiny     - kontrola provádění oprav a staveb komínových těles z plošin při sklonu pracovní plochy - kryiny více jak 10°Dočasné stavební konstrukce     - kontrola užití dočasných stavebních konstrukcí v návaznosti na účel jejich užití - musí odpovídat průvodní dokumentaci     - kontrola úplnosti a nezávadnosti dokumentace, pokud ta není - musí být zajištěna dodávka dokumentace prostředníctvím odborně způsobilé osoby     - kontrola shody montáže s návodem montáže     - kontrola bezpečného založení dočasné konstrukce     - kontrola stavu dočasné stavební konstrukce vzhledem k práci ve výškách     - kontrola náležitého předání odborně způsobilou osobou - odpovědnou za montáž a převzetí do užíváni     - kontrola označení konstrukce bezpečnostními značkami     - kontrola stavu sbíjených dřevěných žebříků (postranice musí odpovídat doloženému statickému výpočtu)Shazování předmětů a materiálů     - kontrola zabezpečení vstupu osob do ohroženého prostoru     - kontrola zajištění rozstřiku a odrazu materiálu po dopadu     - kontrola opatření k omezení nebo zamezení prašnosti, hluku a ostatních nežádoucích účinků     Poznámka: nelze shazovat předměty bez možnosti určení místa dopadu (lehké desky, ...) a pokud mohou pracovníka strhnout sebou (zaháčení za oblečení, ...)Přerušení práce ve výškách     - kontrola přerušení prací pokud je bouře, déšť, sněží nebo se tvoří námraza, při větru silnějším než 8 m/s na zavěšených plošinách, žebřících nad 5 m, pojízdných lešeních, při závěsu na laně. Kontrola přerušení prací při rychlosti větru 11 m/s v ostatních případech.     - kontrola přerušení prací při viditelnosti menší než 30 m     - kontrola přerušení prací v exteriérech, pokud teplota okolí klesne pod -10°CKrátkodobé práce ve výškách     - kontrola užití OOPPŠkolení zaměstnanců     - kontrola provedení školení pro práci ve výškách nad 1,5 m     - kontrola provedení školení pro práci na žebřících vyšších než 5 m     - kontrola školení - způsobilosti pro montáž a demontáž lešení

folder_openPřiřazené štítky

Plán nakládání s odpady

access_time01.květen 2020personRedakce

Cílem plánu je stanovit souhrn zásad a pravidel pro nakládání s odpady a stanovení jejich identifikace v jednotlivých etapách realizace stavby. Plán odpadového hospodářství na stavbě bude dle konkrétních dílčích podmínek postupně doplňován a upřesňován. Po ukončení každé etapy stavby proběhne porovnání tohoto plánu se skutečným stavem, či potřebou.     Plán navrhuje způsob a umístění shromažďování odpadů vzniklých na stavbě a stanovuje postup při jeho nakládání, zneškodňování a evidence. Plán se vztahuje ke všem vzniklým odpadům všech dodavatelů a poddodavatelů díla, pokud se smluvní partneři v rámci oboustranně schválené smlouvy nedohodli jinak.Pojmy, definice, zkratky     Odpad – odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.: 1 zákona o odpadech.     Nakládání s odpady – je jejich shromažďování, sběr, výkup, třídění a přeprava. Dále úprava, skladování, využívání a odstraňování. V období realizace stavebního díla bude v prostoru zařízení staveniště vyčleněna plocha pro shromažďování tříděného odpadu.     Nebezpečný odpad – je odpad uvedený v seznamu nebezpečných odpadů, popřípadě jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu, nebo více nebezpečných vlastností. Viz. Příloha č.: 2 zákona o odpadech.     Shromažďování odpadů – je krátkodobé soustředění (shromažďování) jednotlivých odpadů v místě jejich vzniku před jejich dalším nakládáním.     Shromaždiště odpadu – je vyčleněna plocha, nebo shromaždovací nádoba, ve které se provádí shromažďování odpadů.     Skladování odpadů – je umístění odpadů ve shromažďovacích nádobách po přechodnou dobu před odebráním odpadu oprávněnou osobou.     Oprávněna osoba – je osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle Zákona o odpadech nebo jiných zvláštních předpisů.     Odpadový hospodář – je osoba stanovená původcem odpadu odpovídající za zajištění odborného nakládání se vzniklými odpady na stavbě.Základní povinnosti původce odpadu:     - Každý má během své činnosti na staveništi povinnost předcházet vzniku odpadů a případně omezovat jejich množství. V případě vzniku nebezpečného odpadu musí eliminovat jeho nebezpečné vlastnosti.     - Každý je povinen v rámci své činnosti nebo v rozsahu své působnosti, v mezích daných právními normami, přednostně využít odpad před jeho odstraněním tak, že materiálové využití má přednost před jiným využitím. Uložit na skládku lze pouze takové odpady, u nichž je jiný způsob odstranění nedostupný, nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí, popřípadě pro lidské zdraví.     - S nebezpečnými odpady lze nakládat pouze způsobem vymezeným v zákoně o odpadech a v prováděcích předpisech.     - Původce odpadů musí zajistit jejich zařazení do příslušné kategorie, stanovené v katalogu odpadů. Původce odpadu je povinen zjistit, zda osoba přebírající shromážděný odpad je k této činnosti oprávněna.     - Původce odpadu musí vést průběžnou evidenci o odpadech a o dalším způsobu nakládání s nimi. Podávat zprávy o této evidenci příslušným orgánům státní zprávy v rozsahu stanoveném v Zákonu o odpadech a předpisech následujících.     - S nebezpečným odpadem smí původce nakládat pouze na základě souhlasného stanoviska příslušného úřadu.     - Pro shromažďování nebezpečných a ostatních odpadů zajistí původce oddělené prostory a nádoby v rámci zařízení staveniště.     - Nádoby určené pro shromažďování nebezpečného odpadu musí být opatřeny popisem a označením. Umístění shromažďovacích nádob musí být tak, aby byly chráněné proti poškození a povětrnostními vlivy. Nebezpečné odpady mezi sebou nesmí být shromažďovány a ukládány tak, aby byla způsobena jejich vzájemná reakce.      - Skladovací prostory jednotlivých druhů nebezpečných odpadů musí být vzájemně oddělené a zajištěny proti jejich úniku do okolí.      - Každý pracovník na staveništi musí být seznámen s tímto plánem prokazatelnou formou.Shromažďování odpadů     Shromažďování odpadů bude probíhat na shromaždišti odpadu v areálu staveniště, které bude společné pro všechny účastníky stavby. Pro samotné shromažďování odpadů budou v místech jejich vzniku umístěny shromažďovací nádoby (kontejnéry, koše, pytle apod.) s rozlišovacími znaky. Shromaždiště stavby bude náležitě označeno (popis, barva, rozlišovací znaky, grafika nebezpečných vlastností apod. ) a ke každému druhu odpadu bude vystaven identifikační list nebezpečného odpadu.     Ukládání a shromažďování vzniklého odpadů na jiná místa, než jsou určena, je zakázáno. Zakázáno je také shromažďování různých druhů odpadů na jednom místě z důvodů jejich nežádoucího mísení. Přípustné je pouze shromažďování odpadů, na shodném místě, které budou následně odstraňovány stejným způsobem.     Shromažďovací nádoby budou, po jejich naplnění, popřípadě v pevně stanovených termínech, vyprazdňovány oprávněnou osobou a o každém vyprázdnění bude vystaven doklad o předání. Za sledování této činnosti je odpovědný odpadový hospodář.     Kapalný a kašovitý odpad bude ukládán pouze do shromažďovací nádoby ve skladu nebezpečných odpadů.Třídění odpadů     Každý pracovník je povinen třídit vzniklý odpad již na místě jeho vzniku, tak aby byly ukládány zvlášť nebezpečný odpad, ostatní odpad a kapalný odpad.Evidence odpadů     Každý odpad produkovaný původcem odpadů bude zaznamenán v registru odpadů stavby a každý jeho pohyb bude zaznamenán. Revize registru odpadů stavby bude prováděna minimálně 1x ročně nebo při každé změně užité technologie výstavby.     Za vedení evidence všech odpadů vznikajících na stavbě odpovídá odpadový hospodář.Průběžná evidence odpadů     Průběžnou evidenci vede každý původce odpadů. Pro každý druh odpadu se vede evidence samostatně a archivace evidence bude v sídle společnosti po dobu minimálně 5 let.Evidence při přepravě nebezpečných odpadů     Při přepravě nebezpečného odpadu jsou původce a oprávněná osoba – příjemce povinni vyplnit Evidenční list přepravy nebezpečného odpadu. Toto se nevztahuje na vnitrostaveništní dopravu od místa vzniku odpadu do místa jeho uskladnění.     Evidenci o přepravě vede odpadový hospodář, který je také odpovědný za odeslání kopie evidenčního listu nebezpečného odpadu do 10-ti dnů místně příslušnému úřadu.Souhrnné roční hlášení o nakládání s odpady     Souhrnné roční hlášení o nakládání s odpady vypracovává původce odpadů v případě, že nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů, nebo více než 50 tun ostatních odpadů za kalendářní rok a následně do 15. února předává úplné hlášení o druzích a množstvích produkovaných odpadů za předchozí rok a nakládání s nimi. Souhrnné hlášení se podává na příslušný úřad – referát životního prostředí.Skladování odpadů     Shromaždiště odpadů - sklad nebezpečných odpadů bude zabezpečen proti vyplavení, požáru a bude oddělen od místa skladování ostatních odpadů. Jednotlivé nebezpečné odpady budou ve skladu NO odděleny separovaně v příslušných nádobách na nebezpečný odpad. Skladování nebezpečných odpadů vzniklých na staveništi mimo sklad NO je přísně zakázáno. Přeprava nebezpečných odpadů ze skladu NO k místu jeho zneškodnění smí provádět pouze oprávněna osoba. Oprávněná osoba zajišťuje také jeho naložení. Každý druh nebezpečného odpadu bude označen dle zásad shromažďování odpadů. Sklad nebezpečných odpadů bude umístěn v areálu zařízení staveniště.     Technické vybavení shromaždiště nebezpečného odpadu bude obsahovat absorpční činidla a 5 ks 200 l ocelových sudů.Shromažďovací prostředky v rámci stavby:     - kontejnér na komunální odpad 1 ks – 110 litrů     - sklad NO (kovový uzamykatelný kontejnér)     - nádoba na nebezpečný odpad – nechlorované hydraulické oleje 1 ks – sklad NO     - apod.Ostatní ustanovení     Shromažďovací nádoby na ostatní odpad budou po svém zaplnění odvážený k jejich likvidaci oprávněnou osobou. Nádoby s domovním odpadem budou vyváženy pravidelně ve smluvených termínech svozem komunálního odpadu.     V areálu staveniště je zakázána jakákoliv úprava a odstraňování odpadů s vyjímkou vytěžené zeminy určené k dalšímu využití v rámci stavby.     Veškerý vzniklý odpad je v majetku původce odpadů až do doby předání k odvozu a zpracování oprávněnou osobou.Registr osob:     Odpadový hospodář:                                       __________ dne: __________     Oprávněná osoba:                                           __________ dne: __________     Plán odpadového hospodářství zpracoval: __________ dne: __________

folder_openPřiřazené štítky

Více než jen dobrý design

access_time02.květen 2020personRedakce

Odsávače par jsou mezi přístroji pro domácnost často podceňovanými výrobky. Technicky jsou zdánlivě jednoduché a v popředí stojí žádaný design. Pohled na zpracování, kvalitu a funkčnost se však vyplatí, rozdíly jsou totiž velké.Odlišit hromadně vyráběné zboží od kvality dokáže i laik, když ví, na co se zaměřit. Vyplatí se například pečlivý pohled na kryt přístroje: pokud plechy přečnívají jeden přes druhý a vytvářejí přitom spáry a ostré rohy, nesvědčí to o žádném dobrém zpracování. Nástěnné a ostrovní dekorativní odsávače par Miele jsou pečlivě zhotoveny. Předtím, než je pre cizně zabroušen spoj pravoúhlého krytu, je nejprve vícekrát zahnutý a poté na rozích čistě svařený. Výsledkem jsou prvotřídně opracované povrchy.Druhým dobře viditelným znakem kvality jsou kovové tukové filtry. Miele používá výhradně desetivrstvé kovové tukové filtry, u nichž jsou svrchní vrstvy provedeny z ušlechtilé oceli, takže při mytí v myčce nádobí nevzniká žádné viditelné zabarvení. Když se tukové filtry vyjmou, poučný je také pohled dovnitř přístroje. U výrobků Miele spatříte hladký povrch s práškovým nástřikem CleanCover, který zakrývá díly pod elektrickým napětím, kabely a ostré rohy  a je snadno omyvatelný.Prvotním úkolem odsávače par je odvést z kuchyně páry obsahující tuky a nepříjemné pachy. Přístroje Miele to umí účinně a obzvláště tiše. Hodnotné odsávače jsou vybaveny akustickým balíčkem, který tlumí hluky z motoru. Použité motory jsou navíc obzvláště výkonné, takže i při dlouhých odsávacích cestách a jejich zahnutí je k dispozici ještě dostatek výkonu. Dalším prostředkem k omezení hluku je tzv. tlumení hluku těla přístroje. K tomu jsou kryty a odta hové roury zevnitř opatřeny materiálem z umělé hmoty, který potlačuje vibrace a rezonance přístroje.Dohromady tyto komponenty tvoří vyvážený celek, jak to potvrdila organizace Stiftung Warentest v posledním testu odsávačů par v roce 2007. Přístroje DA 416-4 (60 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) a DA 429-4 (90 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) se staly nespornými vítězi testu. Jak přístroje Miele s cirkulačním provozem, tak s odtahem vzduchu si nejúčinněji poradily s výpary a s hlukem. Nejlepší známku udělila Stiftung Warentest také za minimální hlučnost, jelikož ostatní testované přístroje nebyly ani zdaleka tak tiché jako modely od Miele. Řada ocenění za design potvrzuje vynikající tvar a funkci odsávačů par Miele. Tak byl přístroj DA 6290 W vyznamenán cenami iF product design award 2010 a red dot design award 2010, mj. za inovativní LED osvětlení skleněné lišty. Zřídka udělované ocenění red dot best of the best bylo propůjčeno v r. 2009 přístroji DA 6000 W. Tento model je integrovaný do zdi v kuchyni a spouští se nad varnou plochu. Ocenění iF product design award dostal v r. 2008 přístroj DA 5000 D. Pozoruhodnou vlastností tohoto ostrovního odsávače je, že se otevře a odsává páry teprve při vaření. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Hobby na dotaz velké množství

Jaké jsou typy pásových pil

access_time17.duben 2020personRadka Eliášková

Pásových pil je na trhu nespočet. Poradíme vám, který druh potřebujete. Ne vždy se vyplatí koukat jen na cenu. Dnes jsou pásové pily dostupné naprosto všem, včetně kutilů. Tyto stroje nesmí chybět v žádné dílně.Pro malé podniky, případně domácí kutily jsou nejlepší ruční pásové pily. Jedná se o nejmenší a nejlevnější stroje této kategorie. Potřebujete-li pásovou pilu převážet, tak je pro vás tento model jasnou volbou. Malé ruční pásové pily můžete koupit téměř všude (i v supermarketu), ovšem dávejte si pozor na kvalitu. Zárukou by vám mohla být renomovaná značka. Nejlevnější pásové pily jsou poruchové, neodvádí čistou práci a v některých případech mohou být i nebezpečné.Pro větší firmy jsou tady poloautomatické pásové pily, kde je vše až na podávání materiálu automatické. Vhodné pro častý provoz (pro podnikání založeném na kvalitních řezech tvrdým materiálem jako je dřevo, plast či kov).Nejnáročnější uživatelé uvítají automatické pásové pily, které po naprogramování odvedou celou práci svépomocí. Jedná se samozřejmě o nejdražší druh. Investici si mohou dovolit jen velké podniky.Výběr pásové pily dobře zvažte, nezapomeňte se informovat i na výkon. Využití pásové pily je sice široké, ale ne všechny druhy zvládnou vaše očekávání.  Pilový pásKaždá pásová pila potřebuje kvalitní pilový pás, obrátit byste se měli na prověřené značky. Šetřit na pilovém pásu se opravdu nevyplatí. Vyžadujete-li čistý a přesný řez potřebujete nejenom kvalitní pásovou pilu.Ke každé nové pásové pily byste měli obdržet minimálně jeden pilový pás. Jeho opotřebení záleží na používání a materiálu. Správným zacházením se životnost pásu prodlouží.

folder_openPřiřazené štítky