Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz stranám grilu

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí

access_time31.březen 2020personRedakce

Grily na dřevěné uhlíGrily na dřevěné uhlí jsou samozřejmě "starou známou" klasikou zahradního grilování a pro většinu lidí jsou již tradičně spojené s létem, pohodou a romantikou. Posezení s přáteli u grilu, většinou pod širákem, vůně pečících se dobrot a pohled do rozžhavených červených uhlíků mají své neoddiskutovatelné kouzlo, a to nejen pro konzervativní milovníky grilování. Pro zamezení vzniku škodlivých látek při grilování se doporučuje takzvané nepřímé grilování. K tomuto grilování jsou určené grily, které nemají ohniště přímo pod roštem, pokrmy se tak ohřívají pouze horkým vzduchem a odkapávající tuk nepřijde s rozžhaveným dřevěným uhlím vůbec do kontaktu. Vznik kouře je při nepřímém grilování zcela minimální a samotné grilování se tak stává dokonale zdravou tepelnou úpravou pokrmů. V přehlídce našich grilů si můžete prohlédnout i varianty pro zdravé grilování. Je to např. gril Vitalo, který umožňuje nepřímé grilování na roštu nebo na grilovací jehle. Kombinace obou způsobů grilování nepřímým způsobem je jedinečná. U modelů Profi, Rotondo, Trendy Mobil, Cucino-Mobil, Smoky, Gril 43764, Gril 43765 a Fantastico 028 je součástí grilu i boční ohniště, které umožňuje nepřímé grilování na jehle. 

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Pravidelná údržba grilů

access_time31.březen 2020personRedakce

Aby vám grily dobře a dlouho sloužily, je potřeba udržovat je v čistotě. Údržba grilů na dřevěné uhlí ani údržba plynových grilů však není žádná věda ani alchymie. Stačí pravidelnost a základní nářadí.  Údržba grilů na dřevěné uhlí - Pro údržbu svého grilu na dřevěné uhlí potřebujete kovový, nejlépe mosazný, kartáč, jemnou drátěnku, čistič grilu (ideálně ve spreji) a houbu nebo hadr na mytí. Nářadí mějte uložené společně třeba v krabici, abyste je měli v případě potřeby po ruce a nemuseli jste pátrat po bytě, dílně či garáži, než na něco vhodného narazíte. Po každém grilování počkejte, až rošt vychladne, abyste se nespálili a poté očistěte grilovací rošt od zbytků popela, briket a dřevěného uhlí. Na nerezový rošt použijte jemnou drátěnku nebo kartáč a opláchněte jej. V případě většího znečištění použijte čistič grilu. Po umytí nechte rošt oschnout nebo jej utřete do sucha. Z kotle grilu vyberte vyhořelý popel. Pokud zapomenete, může se Vám stát, že do příštího grilování bude kotel plný plesnivého popela. Špinavé víko nebo kotel grilu čistěte z vnější i vnitřní strany, nikdy nepoužívejte ani na připečené části ostré kovové špachtle a jiné předměty, mohli byste poškodit smalt grilu. Kotel grilu ani víko nikdy navoskujte ani nenatírejte. Údržba plynových grilů - Pro údržbu plynového grilu využijete následující nářadí: mosazný kartáč, jemnou drátěnku, čistič grilu (ideálně ve spreji), houbu nebo hadr na mytí, malý ostrý nožík a misky na odkapávající tuk. I v případě grilu na dřevěné uhlí platí, že krabice, v níž veškeré náčiní vždy spolehlivě najdete, je ideálním pomocníkem. Po grilování zvyšte teplotu uvnitř grilu na maximum, abyste spálili případné zbytky grilovaných pokrmů. Počkejte na vychladnutí grilu,abyste se nespálili a až poté se pusťte do jeho čistění. Nejprve vyčistěte grilovací rošt mosazným kartáčem. Při manipulaci s roštem používejte rukavice, abyste se nezranili. Pravidelně měňte hliníkové misky na odkapávání tuku a šťávy, aby Vám případný zápach nepokazil dojem z příštího grilování. Odstraňte skvrny od kouře a mastné skvrny na víku grilu i bočních držácích a hořácích. Použijte vodu se saponátem, houbu nebo hadr, případně i čistič grilu. Nepoužívejte ostré předměty, abyste nepoškodili smaltový povrch grilu. Ventilační klapky vyčistěte pečlivě, abyste předešli tvorbě silné vrstvy usazenin, která znesnadňuje jejich ovládání a může znečistit vrchní plášť víka grilu stékající mastnotou či jinými nečistotami. Boční panely grilu a komoru grilu vyčistěte od tukových usazenin, aby neznečisťovaly vnější plášť grilu a aby případný pach neovlivňoval pokrmy při příštím grilování. Nikdy nepoužívejte agresivní chemické čisticí prostředky na čistění kamen a sporáků, aby nedošlo k poškození povrchu grilu.    

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Plynový gril pro zdravější grilování

access_time17.duben 2020personRadka Eliášková

Patříte-li mezi lidi, kteří neustále přemýšlí nad tím, jak si ještě více zpříjemnit letní posezení na zahradě, tak právě pro vás je tento tip na nevšední přípravu pokrmů. Určitě už jste si někdy zkusili udělat nějakou grilovačku na zahradě, ale pořád vás na této akci odpuzuje to, že je maso nakonec vysušené, nemá takové úžasné vlastnosti, jako když ho děláte na pánvi? V tom případě byste neměli věšet hlavu, ale raději se snažit využít novinku, která v oblasti grilování přichází na náš trh. Jedná se o plynový gril, který má všechny vynikající vlastnosti grilu a ještě k tomu vám dokáže připravit skvělé pokrmy, na které se všem budou sbíhat sliny. Přeci jen úžasný gril na prase může udělat ze zahradní oslavy příjemnou záležitost.  Zkuste využít lávové kamenyDo plynového grilu, jak už samotný název napovídá, se používá jako palivo plyn. U některých typů dokonce můžeme přidat i lávové kameny, které dokážou navodit naprosto skvělou chuť a ještě k tomu odpudí všechny nepříjemné pachy. Lávové kameny mají totiž tu úžasnou vlastnost, díky které absorbují všechen tuk, který odkapává. Kameny tak mají samočistící schopnost, díky čemuž se vůbec nemusíte obávat toho, že by nečistoty někde zůstávaly.Stálá teplota u plynového griluZdrojem tepla je plynový hořák, který dokáže zajistit teplotu po celé ploše desky, z čehož vyplývá, že se maso dělá souměrně. Odpadá tak zbytečně dlouhé čekání, které nakonec vede k tomu, že se maso zbytečně vysouší. Zvolíte-li si dražší varianty plynového grilu, zcela určitě budete mile překvapeni, neboť lávové kameny dokážou přivodit velice romantickou atmosféru pro všechny kolem. Jejich vlastnosti jsou tak naprosto skvělé.Výhoda regulace teplotyKaždý plynový gril má ve velmi krátké chvíli maximální možnou teplotu, takže zde odpadá i dlouhé čekání na to, až se celý gril zahřeje. Tím pádem se nemusíte již dvě hodiny před párty snažit o zahřátí vašeho grilu, neboť všechno stačí uvést do provozu jen několik minut před samotným započetím grilování. Další vynikající pomůckou u plynového sporáku je regulace teploty. Nemusíte tak čekat, než se vyhoří všechno dřevo u klasických grilů. Všechny tyto trendy nám jedině ukážou, jak může být grilování příjemnou záležitostí a dokonce i zdravým způsobem stravování.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz stranám grilu

Instalujeme solární kolektory

access_time18.duben 2020personRedakce

Kdo by neuvažoval při současných cenách energií o možných úsporách. Snížit Vám je pomohou moderní solární kolektory. Ty ohřívají vodu buď přímo, nebo prostřednictvím systému s výměníkem či zásobníkem na ohřátou vodu ve spolupráci s oběhovým čerpadlem a elektronickými řídicími prvky.Systémy s dostatečnou kapacitou mohou také pomáhat s vytápěním Vaší chalupy či domu. Jednoduchá zařízení pro ohřev vody v bazénu, případně na sprchování si dokážeme svépomocí sestavit a zapojit sami. Podle schématu můžeme vybrat potřebné komponenty a sesadit si je. Zapojení solární energie do systému vytápění domu a ohřevu užitkové vody ale již vyžaduje výpočty, které berou v úvahu typ domu, jeho orientaci ke světovým stranám, zateplení, způsob užívání i možné kombinace používaných paliv a zdrojů energií. Proto je lepší si nechat sestavu navrhnout firmou, která se tím zabývá. Výrobci nabízejí solární kolektory pro přípravu teplé vody i pro přitápění, které lze umístit jak nad střešní krytinu, tak místo ní jako součást střechy. Pro optimální využití solárního systému k ohřevu vody v rodinném domě bývá instalováno zhruba 1,5 m2 plochy kolektoru na osobu, objem zásobníku teplé vody by pak měl být 50–100 l na 1 m2 plochy kolektoru.Pro přitápění se plocha kolektorů vypočítává podle konkrétních podmínek, to znamená: jak je dům zateplený, jak má situovaná okna, zda má zimní zahradu, jaké mají uživatelé zvyklosti a potřeby Zpravidla to bývá 1–2 m2 plochy kolektoru na 10 m2 vytápěné obytné plochy. U rodinných domů kolektory nemívají větší plochu než 20 m2 pro vytápění a dalších 2–5 m2 pro ohřev užitkové vody. Přebytečným teplem můžeme vyhřívat bazén, zvětšíme akumulační zásobník nebo systém ochlazujeme přes speciální kolektory. Větší plochy už nemusí být ekonomicky výhodné. V této souvislosti je také třeba řešit přebytky energie, kdy se solární systém v určitém období takzvaně přehřívá. Jde o to využít sluneční energii co nejlépe. Solární kolektory proto umisťujeme k jihu nebo jihozápadu a skloníme je k vodorovné ose 35–45°. Výhodnější však je možnost v průběhu roku sklon měnit: V létě nastavíme 25°− 35° a v zimě 60°−90°. Důležité také je, aby se energie v systému zbytečně neztrácela, takže bychom měli mít kolektory co nejblíže místu spotřeby a všechna potrubí dobře izolovaná od vnějšího prostředí. Stejně pečlivě musíme panely upevnit, aby je nepoškodily měnící se povětrnostní podmínky. Solární systém je možné instalovat samostatně nebo v kombinaci s doplňkovým zdrojem energie. Vzhledem k celkovým nákladům je výhodnější systém bez dodatečného ohřevu. Systém s dodatečným ohřevem však zajistí požadovanou teplotu vody i v obdobích s nedostatkem slunečního záření. Vzhledem k nízkým požadovaným teplotám vyhoví pro solární vytápění bazénů kterékoliv kolektory. Z ekonomického hlediska však přicházejí v úvahu dva typy – nezasklené absorbéry a ploché kolektory. Nezasklené absorbéry jsou vyráběny z plastu (propylen – PP, polyetylen – PE a další) nebo ze syntetického kaučuku (EDPM). Konstrukčně jsou absorbéry dvou typů – trubkové a ploché. Plastové absorbéry mají významně kratší životnost než ploché zasklené kolektory.Trubkové lze snadno přizpůsobit libovolně tvarovanému povrchu. Fotovoltaický článek je tenký plátek z monokrystalického nebo polykrystalického křemíku, který je dopován dalšími prvky. Článek je schopen přeměnit dopadající sluneční záření na tok elektronů, tedy na elektrický proud. Z hlediska využívání solární energie je nejdůležitějším faktorem intenzita záření a počet hodin slunečního svitu v jednotlivých ročních obdobích, případně i součinitel znečištění atmosféry. Solární energie je svou povahou rozptýlená, tj. málo koncentrovaná a její dostupnost je závislá především na počasí a ročním období, nicméně je dostupná a využitelná prakticky všude. Při jasné a bezmračné obloze dopadá největší část slunečního záření na zem přímo (říká se mu přímé záření), jeho rozptylem v mracích a na částečkách v atmosféře vzniká záření difúzní, které na solární panely přichází ze všech směrů. Součet intenzity přímého a intenzity difúzního slunečního záření na zemském povrchu se nazývá globální sluneční záření.

folder_openPřiřazené štítky

Větrání střech

access_time30.duben 2020personRedakce

Účelem větrání v systému střešního pláště je výměna vzduchu v prostoru pod střešní krytinou      – mezi krytinou a stropní konstrukcí (např. zavěšený podhled),      – mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací,      – mezi krytinou a tepelnou izolací,      přičemž výměna vzduchu je zajišťována tlakovým rozdílem způsobený tlakem větru, nebo rozdílem teplot v konstrukci střechy. Aby mohlo větrání fungovat, musí být prostor ur-čený k větrání dostatečně nadimenzován.Cílem větrání je:      – odvádění nahromaděného tepla ve střeše ze slunečního záření,      – zrovnoměrnění teploty ve střešním plášti,      – odvádění pronikající vnitřní vlhkosti z interiéru, popřípadě z prostoru konstrukcí víceplášťové střešní konstrukce,      – odvádění atmosférické vlhkosti      v případě chybějící vrstvy odvětrání zůstává konstrukce střechy déle vlhká a může na dřevěných konstrukcích vznikat jejich degradace (houby, plísně, …).V zásadě se jedná o dvojí možnost způsobu odvětrání střešní konstrukce:     - větraná konstrukce se vzduchovou mezerou nad tepelnou izolací (izolace větraná shora),     - nevětraná konstrukce bez vzduchové mezery. Větrání se uskutečňuje skrz spáry mezi deskami záklopu a vyskládanou krytinou.Proudění vzduchu vzduchovou mezerou     - Proudění vlivem tlaku věttru     - Proudění vlivem termického vztlaku     Rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře ("rychlost výměny vlhkého vzduchu za suchý"), která by měla být minimálně 20 mm se pohybuje v rozmezí 0,05 až 0,5 m/s. Tato hodnota je ale velice závislá na množství nerovností, výstupků, délky proudění, sklonu střechy a mnoho dalších..     Poznámka: V případě užití velmi tlusté vrstvy tepelného izolantu mezi krokvemi je vhodné užít distanční tělíska pro zajištění tloušťky vzduchové mezery nad izolantem.Proudění vlivem tlaku větru     Proudění vlivem tlaku větru vzduchovou mezerou je způsobováno "obtékáním" budovy větrem. Ten nám dle směru a tvaru budovy způsobuje na jedné straně budovy tlak větrem (návětrná strana) a na druhé podtlak (sání, závětrná strana). Při rychlosti větru do 5 m/s se rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře může pohybovat v rozmezí 0,2 až 0,5 m/s.Proudění vlivem termického vztlaku     Toto proudění se vyskytuje ve vzduchové mezeře v případě bezvětří a je způsobeno velikosti rozdílu ohřátí vzduchu (jejich hustot) v horní a dolní části mezery. Tyto proudy jsou silnější v případě strmější střechy.     Poznámka: V noci (chladnější období dne) může nastat "opačný chod". Tedy vzduch se nasává u hřebene a proudí k okapu.     Rozdíly teplot jsou přímo úměrné zbarvení krytiny a orientace konstrukce ke světovým stranám.     Barva krytiny / Možná teplota na povrchu krytiny - - Černá / 80 až 85°C - - Hnědá / 70 až 80°C - - Červená / 60 až 75°C - - Šedá / 50 až 65°C - - Lesklé krytiny / cca do 50°C.Větrání v prostoru hřebene     Hřeben spojuje vždy minimálně dvě roviny vzduchových mezer - dvě odvětrávané konstrukce. Samotné odvětrání střešní konstrukce bývá prováděno větracími taškami pod hřebenem a hřebenem samotným.     V případě, že je budova orientována sever - jih (střešní roviny), může nastat situace, kdy více zahřátý vlhký vzduch z jižní části objektu se vlivem většího tlaku vzduchu "zatlačí" přes prostor hřebene do chladnějšího vzduchu v odvrácené (severní) části. To způsobí zvýšený přívod vlhkosti pod krytinu (severní strana) a následné navlhnutí dřevěných konstrukcí krovu.     Poznámka: Zvýšené riziko tohoto jevu se může objevit v zimním období, kdy led a sníh znemožní odvětrávání konstrukce.     Tomuto jevu, výše popsanému, lze předcházet použitím svislé přepážky mezi středem hřebenáče a nejvyšším místem tepelné izolace, která rozdělí jednotlivé části ploch střechy na dílčí samostatné celky, které se následně nebudou ovlivňovat.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z pálených tašek      – větrací otvor u okapu musí být alespoň 0,2% plochy na 1 m okapu, nejméně však 200 cm2,      – větrací otvory u hřebene musí mít plochu alespoň 0,05% příslušné spádové střešní plo-chy při normální délce krokví (do 10 m), nejméně však 50 cm2 na 1 m šířky střechy,       – volný větrací průřez střední části nad pojistnou hydroizolací musí mít minimálně 200 cm2 na 1 m šířky střechy, přičemž výška vzduchové mezery musí být minimálně 2 cm.      U valbových střech nebo střech bez pravoúhlého půdorysu je nutné zajistit, aby účinné větrání bylo prováděno ve všech plochách mezi jednotlivými krokvemi. Ve střeše nebo v prostoru hřebene je tento požadavek naplněn užitím větracích tašek. Také je možno odvětrání zajistit na sucho kladenými hřebenáči.      Pro každý typ krytiny je vyráběna větrací taška s volným průřezem 10 – 15 cm2. Jejich použití se realizuje ve druhé řadě pod hřebenem v počtu 3 – 5 ks/m šířky střechy.      Celý větrací systém můžeme podpořit větranými, na sucho pokládanými hřebenáči, které při užití větracího pásu hřebene nám zajistí větrací průřez do 150 do 200 cm2 na 1 m hřebene.      Hřebenáče připevňujeme k hřebenové lati hřebenovou příchytkou. Výhoda na sucho položeného hřebenáče se projevuje i v životnosti jeho uchycení. (pokud hřebenáč pokládá-me do malty, může se po určité době uvolnit vlivem rozdílné tepelné roztažnosti).      Větrání v prostoru hřebene je možno také zajistit větracími pásy. Větrací pásy hře-bene se od sebe liší zejména ve způsobu těsnění hřebenáčů k taškám. Těsnění je zajištěno kartáčky, nebo profily z PUR, popřípadě s lepícími pásy s kovovou vložkou chráněnou poly-propylenovou textilií. Při použití latí a kontralatí rozměrů 30 x 50 mm zabezpečíme podmínky požadovaného volného průřezu ve středních částech střechy, pokud vzdálenost mezi krokvemi není menší než 70 cm.      V případě řešení větrání konstrukce střechy u okapu je nutné brát na zřetel možnost snížení plochy odvětrání až o 60% v případě užití ochranné větrací mřížky.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z betonoých tašek U plochy střešní krytiny provedené z velkoformátových tašek postačí na 100 m2, 10 kusů odvětrávacích tašek položených ve druhé řadě pod hřebenem střechy. Hřeben střechy by měl být proveden kladením na sucho. U plochy střešní krytiny z maloformátových tašek postačí do 100 m2 ukládáme do do druhé a třetí řady pod hřebenem cca 25 kusů a dále 25 ks na každých dalších 100 m2. Počet větracích tašek by měl odpovídat potřebnému celkovému prostupu vzduchu (velikost otvorů) za současného kladení hřebene na sucho. Velikost a množství otvorů je závislé také na sklonu střechy. Čím je menší, tím více větracích tašek volíme. V případě nároží a nárož-ních hřebenáčů kladených do malty volíme také větrací tašky podél línie nároží. Hrozí „uvěznění“ vzduchu v prostoru mezi krokvemi a nárožní krokví.

folder_openPřiřazené štítky

Spotřeba energie

access_time04.květen 2020personRedakce

Potřebné množství tepelné energie na vytápění je určeno tepelnými ztrátami budovy, které vznikají v obvodovém plášti, střešní konstrukci. Toto množství energie je v přímé úměře k rozdílu vnější a vnitřní teploty a schopnosti bránit konstrukcí prostup tepla z vnitřního prostoru směrem ven. Větší mráz a případně silnější vítr zvyšuje potřebu tepelné energie. Rovněž tak každý stupeň teploty nad doporučených 21 oC. zvyšuje spotřebu o cca 5 - 6%.Co všechno ovlivňuje tepelnou pohoduTepelnou pohodu ovlivňuje mnoho vlivů, které nesouvisí přímo se spotřebou tepelné energie. Co nejvíce ovlivňuje pocit pohody?1. Teplota vnitřního vzduchu,teplota na kterou vytápíme prostor, místnost v rozmezí 18,5 až 22 oC, optimálně 21,7 oC2. Povrchová teplota všech konstrukcí v místnosti, převážně stěny a strop. Přibližně teplota vzduchu + teplota stěn = 38 oC3. Prodění vzduchu v místnosti, mikro proudění vzduchu, nezaměňovat s větráním. Proudění by mělo být do 0,25 m/s4. Vlhkost vzduchu v místnosti, člověk je schopný snášet značný rozsah hodnot. Měla by být od 40 až 70%. Optimálně 50%.Každý z těchto vlivů má optimální hodnoty v celkem úzkém rozmezí hodnot. Pokud jeden z těchto vlivů (hodnota) se dostane mimo optimální rozmezí, nelze ji nahradit lepší hodnotou jiného vlivu. Největší rozsah přijatelných hodnot vykazuje vnitřní relativní vlhkost vzduchu v místnosti, nejmenší již vnímatelný vliv je u teploty vnitřního vzduchu v rozmezí 1 - 2 oC. Lze třeba konstatovat, že v prochlazené místnosti nezmrzneme, infračervené záření nám ovšem nevytvoří přijatelnou pohodu v místnosti.Současný trend v posuzování tepelné pohody prostředí v místnosti se posouvá od centrálních zdrojů tepla jako jsou kamna s vysokou povrchovou teplotou nad 100 oC, ústřední topení s teplotou radiátorů 90 oC , přímotopy a pod, kde dochází k přepalování mikro prachu, což se z dlouhodobého hlediska může negativně projevit na zdraví člověka. Rovněž tak velký teplotní rozdíl po výšce místnosti (studená podlaha, teplý vzduch pod stropem) není pro zdraví člověka přínosem. Všeobecně se uvádí, že rozdíl teploty po výšce by neměl být větší jak 2 oC (na výšku člověka, tj. cca 2m). V současném vývoji pohledů na principy vytápění lze konstatovat, že teplá podlaha (podlahové topení) je z hlediska energetického velmi progresivní, (člověk čidla teploty na chodidlech má velmi citlivé), povrchová teplota podlahového topení je navrhována do 30 oC , u masivních dřevostaveb vnitřní povrchová teplota stěn obvodového pláště je velmi příznivá, o něco chladnější bývají okna a vnější prosklené stěny. Z hlediska psychologického navíc pocit pohody zvyšuje z pohledového vlivu krb, krbová kamna a pod.Koncepce topení z hlediska spotřeby energie na vytápěníNové domy je vhodné stavět tak, aby se v průběhu roku mohly využívat veškeré možné zdroje pro zajištění tepelné pohody v prostoru. Pro počátek a konec topného období můžeme uvažovat se zdroji vnitřního provozu, jako je osvětlení, televize, domácí spotřebiče (ledničky, pračky, myčky, varné desky, žehlení a pod.) Postupem času s příchodem chladnějšího počasí se jeví jako výhodné využívat krbů a krbových kamen v hlavní obytné místnosti pro zajištění tepelné pohody, ložnice nevykazují v tomto období ještě potřebu tepla vzhledem k uvažované nižší teplotě ve vztahu k hlavní obytné místnosti. Dále pak musíme mít na paměti již při návrhu dispozice veškeré aspekty mající vliv na ekonomii vytápění. To je řazení jednotlivých místností ve vztahu k navrhovaným vnitřním teplotám (v dispozice chladná místnost není vhodná mezi místnostmi s vyšší návrhovou teplotou). Nezanedbatelným vlivem je rovněž situování obytných místností vzhledem ke světovým stranám, oslunění, tepelným ziskům ze slunečního záření.Při návrhu domu je potřebné zvolit optimální počet otvíravých oken ve vztahu k pevným oknům. Samozřejmostí v dnešní době jsou dvojskla s mezerou mezi skly cca 16 mm, plněné argonem a kvalitním termo sklem do vnějšího prostředí. V naši republice, která je rozdělena do teplotních pásem se ve výpočtech uvažuje s vnější teplotou zimního období - 15 oC nebo – 15 oC. Tato výpočtová koncepce je ale založena na skutečnosti, že tak nízkých teplot v zimním období bývá ze statistických údajů do cca 20 ti dnů a nikoliv jako spojité období, ale vždy jen pouze na několik dní. Z hlediska ekonomického provozu a pořizovacích nákladů je vhodné uvážení navrhovat soustavu topení na teplotu od – 5oC až – 10 oC. Jinak řečeno potom můžeme konstatovat, že soustava je navržena na „úspornou a ještě přijatelnou nepohodu“. Tako skutečnost spíše zlepší naši fyzickou, psychickou kondici a otužilost, odolnost proti chorobám z nachlazení. Tuto „nepohodu“ nejvíce pocítíme na účtech za spotřebovanou energii. Dále pak tuto „nepohodu“ můžeme téměř eliminovat instalací čidel termostatů, čidel na vnější teplotu, které automaticky řídí optimální provoz topné soustavy. Podlahové topení, tj. akumulace tepla do hmotnosti podlahy má značnou setrvačnost, takže bez potíží vykryje případný nenadálý vysoký pokles teploty v zimě. O podlahovém topení více na www.devi.cz.Optimální teploty v místnostech rodinných domůObývací pokoj20 - 22 oC Dětský pokoj20 - 22 oCKoupelny, WC22 - 24 oCKoupelny, WC22 - 24 oCLožnice18 - 20 oCChodby 16 - 18 oCPoměr teploty v místnosti a relativní vlhkosti.Relativní vlhkost vzduchu 40%teplota místnosti 18 oCvýborné klimatické podmínky v místnostiRelativní vlhkost vzduchu 50%teplota místnosti 21 oCdobré klimatické podmínky v místnostiRelativní vlhkost vzduchu 70%teplota místnosti 20 oCpříliš vlhké klima v místnosti Vzduch může obsahovat jen určité množství vodních par. Čím je vzduch teplejší, tím vyšší je možný obsah vodních par. Kolik procent tohoto maximálního množství vzduch skutečně obsahuje, udává relativní vlhkost vzduchu. Klesá-li teplota vzduchu, stoupá při stejném obsahu vodních par ve vzduchu jeho relativní vlhost.

folder_openPřiřazené štítky