Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz schopnost

Bylinky, masti a krémy s láskou dělané

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Povídání o bylinkách, mastičkách, sirupech i hledání vlastní cesty k moci nad svým tělem s mužem, který nachází sám sebe v alchymii bylin. Pro mě první rozhovor s mužem plný jasně řečených pravd a přímosti, tolik odlišný od ženských jinotajů. Rozhovor, který mě přivedl k ještě hlubšímu zkoumání svého vlastního vztahu s muži a komunikace s nimi. Díky němu, pro mě bylina začala být celkem a ještě více chci mít moc nad svým životem a zdravím. Také už vím, že na etiketě kosmetiky budu zkoumat nejen jednotlivé složky, ale i jejich množství, protože v jednoduchosti je krása a čím méně, tím lépe.  Děkuji Alchymistické apatyce. A protože tento rozhovor byl výživný, toto je první díl.Co Vás přivedlo k bylinkám? A: Moje hypochondrie. Myslel jsem si, že mám problémy a nakonec jsem zjistil, že je nemám. Jen jsem neposlouchal svoje vlastní tělo. Hledal jsem tady v okolí pomoc nejdříve u lékařů, potom u alternativců, což stálo spoustu peněz. Nakonec jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Ještě teď děkuji sestře od mého doktora, která mi řekla, ať neblbnu. Byl jsem na ní naštvaný, ale nakonec jsem pochopil.Přestal jsem chodit po lékařích a léčitelích a koupil jsem si tinktury a byliny, ale připadali mi takové řídké, prázdné. Chtěl jsem to pochopit, tak jsem si o bylinkách začal zajímat.První z mnoha přečtených knih se stala kniha od Marie Treben a myslel jsem si bůhví, co nemám. Potom jsem zjistil, že největší hřích byl, že u nás kniha vyšla. Marie Treben, když k ní člověk přišel, viděla, která ta kytka mu teď pomůže, a proto to pomáhalo. To ale nejde moc sepsat a vydat. Třeba je tam uvedeno, ať si lidé potřou tinkturou z vlašťovičníku oči a budou lépe vidět. Domnívám se, že snad knihu ani sama nevydala, protože si byla vědoma, jak je léčba individuální. Následovaly Herbáře od Jiřího Janči atd.Ale určitě nejvíce mi pomohlo to, že jsem potkal duše, které se mi staly průvodci životní cestou, děkuji M a H.Určitě se dá otevřít prací na sobě schopnost vidět, co komu pomáhá. Vlastní citlivostí, otevřeností dar přijde. Jak je to s Vámi?A: Já sám nevím, zda mám nějaký dar či schopnost. Pár lidí říká, že když na ně položím ruku, že něco cítí. Já si nejsem jistý tím, že mám nějaký dar. Nejsem si ani moc jistý tím, že to co dělám, dělám správně. Až si tím budu jistý, tak můžu umřít. Už mě to nikam nepošoupne. Já jsem si zatím jistej tím, že jsem člověk, který ví něco málo o bylinkách. Proto mi přišlo divné dělat nějaký rozhovor, když nejsem něčím zajímavý. Já jsem ani nic nevymyslel, nic není mého. Já jsem vše „vykradl“ ze starých receptů. Je prostě blbost vymýšlet už vymyšlené. Poděkuji tomu, kdo to vymyslel a vypůjčím si to.Určitě do svých výrobků dáváte něco svého, minimálně Vaší energii, rozpoložení. A: To říkají. Mé sirupy, masti a krémy jsou jiné než od někoho jiného. Protože když ty sirupy dělám po patnácti a míchám je doma v kastrolu, je to o jiné energii, než když toho budu dělat tři sta. Budu unavenej a už mě to nebude bavit. Lidé potom budou pít jenom sladkou vodu.D: Pracujete s bylinkami, vracíte se do minulosti. Myslíte, že věda bylinky pokroutila?A: Pokroutili to hlavně bylinkáři, což se neví. Pokud bychom šli do důsledku, měli bychom vycházet s Matioliho herbáře z 15. století. Bylinkářství už u nás není založeno na tom, zda bylina má studený, mokrý nebo teplý charakter. Stejně jako v čínské medicíně byl tento princip používán i v místním bylinkářství. Například pohanka zahřívá a máta ochlazuje. Na tomto principu se dříve s bylinami pracovalo. Pokud byl člověk přehřátý, dala se mu bylina, která ho ochladila.Teď se léky dělají tak, že se vychemizují z byliny léčivé látky. Udělá se z toho lék. Každá přírodní látka má svojí chemickou identitu. Pokud bychom chtěli požít 500mg kyseliny acetylsiliciové v přírodní formě, aby Vám zabrala jako paralen či acilpirin, museli byste ji sníst tak kilo. Sníst kilo vrbové kůry, což by se Vám převrátil žaludek.Byliny tu ale jsou, a když uvidíte člověka a uvidíte ho jako kopřivu. Dáte mu ji. Nemusíte mu dát 5 ani 10 bylin, prostě stačí kopřiva. Vždycky máte ten daný den, tu danou chvíli, kdy k vám daný člověk přijde, pro člověka tu pravou bylinu. Ona mu zabere, stačí týden a bylina udělá svou práci – pokud jí dá člověk šanci. Za týden už vše může být jinak. Člověk na sobě začne pracovat, bylina zabere a najednou je člověk zralý na jinou bylinu, nebo mu stačí jen voda.Nějaké tříměsíční, čtyřměsíční užívání čajů je přinejmenším kraviny. Byliny pro daného člověka za tu dobu už ztrácí smysl. Byliny už první týden svůj úkol udělaly, člověk měl udělat nějaký úkol, protože to není o tom, že ho ta bylina spasí, ani prášek ho nespasí. Obecně platí Paracelsovo magické číslo sedm, substance by neměla obsahovat více jak sedm bylin. Je ale nesmírně obtížné trefit tu danou kytku, proto jsou na místě ony směsi, Jančovo a Zentrichovo jsou výborný. Když člověk nebude chtít udělat změnu, může mít nejlepší byliny od nejlepšího bylinářů, ale stejně bude nemocný pořád dál.D: Jak děláte diagnostiku? Podle toho jak mluvíte, vidím, že už diagnostika probíhá i intuitivně.   Nejen – na tyto potíže je tato bylina.A: Ano, ale pokud lidi neznám a zeptají se mě na nějaký obecný problém, dostanou obecný Jančův čaj. Na játra, na ledviny. Směsi jsou pořád stejné. Tady nemá nikdo svůj čaj, Tady je směs bylin, které se obměňují. Třeba Janča, Zentrich, Váň, Ferda, Míka atd…., kteří tomu věnovali celý život, tak proč je neposlechnout. Já nemám svůj čaj, ani ho nevymyslím, protože to tady vše je. Stačí to jen vzít a těm lidem to dát. V nezměněné formě, v jaké to bylo. Nicméně životní prostředí je více zatížené a někdy na to ta bylina prostě nestačí.Nejsem ten, který odsuzuje doktory, prášky. Když člověk nemá na to, aby to zvládl bez drogy, musí si pro ten prášek dojít. Musí ze sebe něco odevzdat. Nikdy bych si netroufl říct, nechoďte k lékaři, neberte prášky. Říkám jim, jděte za tím doktorem, řekněte mu, že tady máte nějakou možnost na měsíc něco vyzkoušet a když to nezabere, lékaři mohou říznout vždy. Doktor ví v jakém je nemoc stádiu, kolik je času a já jim do toho nemluvím. Z jejich pohledu nemocem nerozumím. Všichni chtějí dnes vše hned. Dej mi kapky, čaj a musí to hned zabrat. Když ten člověk dělá něco proti svému přesvědčení třicet let, tak prostě z něj kytka nedokáže vše vzít přes noc a odvést to. Dokud se k tomu člověk nepostaví čelem a nezmění svoje vzorce chování, svá přesvědčení, změna nenastane.D: Bylina vlastně otevře téma, které musí člověk zpracovat. Jak přistupujete k bylinám v tomto rozměru?A: Je tomu dva roky zpátky, kdy jsem zjistil, že existuje německý botanik Wolf-Dieter Storl. U něj jsem se inspiroval, že dávám do svých produktů celou rostlinu. Bylina je celek, přestože mi babička říkala, že U Třapatky se sbírají jen květy a kořen. Domnívám se, že tam patří kytka celá, protože tu energii nese. Když se někdo bude chtít uzemnit, potřebuje kořen. Když nemá kořen, aby se uzemnil, a bude popíjet něco z květů, bude víc rozkvétat duchovno a člověk bude ještě více ulítávat, než aby se uzemnil. Bylina je jako my, kořen jsou nohy, květ je hlava a ten zbytek je tělo. To není klasický pohled na byliny dle Janči či Zentricha. Nikde není napsáno, že ta bylina léčí celá. Vždy je uvedeno seřežte květ, listy… V Našich tinkturách naleznete vždy alespoň jeden kořen.D: Přijdu k Vám, neznáte mě. Na každou nemoc je několik bylin. Jakou mi předepíšete?A: Nepřijdete ke mně. Já jsem si vybral cestu, že než abych strávil čas s lidmi, budu vyrábět poctivě plnotučné tinktury, krémy a masti a dávat je lidem přes plot. Raději ať jdou na dvě hodiny k psychologovi. Pokud na mě dostanou kontakt, řeknu jim např. „Půjde Vám třezalka.“ Nebo zavolají a zeptají se: Máte třezalku? A já jim řeknu ano nebo ne. Dávám jim vše neředěné, kromě Vlaštovičníku. 

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Hlíva ústičná - Pleurotus ostreatus

access_time14.duben 2020personRedakce

Je dřevokaznou známou houbou, která byla donedávna používána pouze v kuchyni a je považována za lahůdku. Dočkala se díky lékařským výzkumům velkého uznání. Hlíva ústřičná je houba, která je nesmírně zdravá.Léčivé účinky:- Zvyšuje obranyschopnost organizmu- Snižuje hladinu cukru a tuku v krvi- Zmírňuje strnulost šlach a končetin- Napomáhá k ústupu akné a bradavic- Přispívá k celkové detoxikaci organizmu a regulaci peristaltiky střev- Příznivě ovlivňuje krevní tlak- Pomáhá alergikům, při stresu a zátěži organizmu- Zlepšuje funkci cévního systému- Zmírňuje únavuHlíva si bere živiny ze stromů a člověk si je může vzít z hlívy. Její příznivé účinky spočívají hlavně v látkách, které mají schopnost aktivovat buňky zajišťující přirozenou imunitu organizmu.Pomáhá zejména:• Kardiakům, protože příznivě ovlivňuje krevní tlak a upravuje hladinu cholesterolu v krvi.• Diabetikům, jelikož pomáha snižovat hladinu cukru v krvi.• Alergikům a astmatikům.• Všem, kdo trpí různými záněty, kloubovými a kožními onemocněními.• Napomáhá pacientům, kteří trpí bradavicemi virového původu a ekzémy.• Napomáha zlepšovat metabolizmus a regenerovat vnitřní orgány. • Regeneruje buňky a ve své podstatě zpomaluje stárnutí.

folder_openPřiřazené štítky

Plynový gril pro zdravější grilování

access_time17.duben 2020personRadka Eliášková

Patříte-li mezi lidi, kteří neustále přemýšlí nad tím, jak si ještě více zpříjemnit letní posezení na zahradě, tak právě pro vás je tento tip na nevšední přípravu pokrmů. Určitě už jste si někdy zkusili udělat nějakou grilovačku na zahradě, ale pořád vás na této akci odpuzuje to, že je maso nakonec vysušené, nemá takové úžasné vlastnosti, jako když ho děláte na pánvi? V tom případě byste neměli věšet hlavu, ale raději se snažit využít novinku, která v oblasti grilování přichází na náš trh. Jedná se o plynový gril, který má všechny vynikající vlastnosti grilu a ještě k tomu vám dokáže připravit skvělé pokrmy, na které se všem budou sbíhat sliny. Přeci jen úžasný gril na prase může udělat ze zahradní oslavy příjemnou záležitost.  Zkuste využít lávové kamenyDo plynového grilu, jak už samotný název napovídá, se používá jako palivo plyn. U některých typů dokonce můžeme přidat i lávové kameny, které dokážou navodit naprosto skvělou chuť a ještě k tomu odpudí všechny nepříjemné pachy. Lávové kameny mají totiž tu úžasnou vlastnost, díky které absorbují všechen tuk, který odkapává. Kameny tak mají samočistící schopnost, díky čemuž se vůbec nemusíte obávat toho, že by nečistoty někde zůstávaly.Stálá teplota u plynového griluZdrojem tepla je plynový hořák, který dokáže zajistit teplotu po celé ploše desky, z čehož vyplývá, že se maso dělá souměrně. Odpadá tak zbytečně dlouhé čekání, které nakonec vede k tomu, že se maso zbytečně vysouší. Zvolíte-li si dražší varianty plynového grilu, zcela určitě budete mile překvapeni, neboť lávové kameny dokážou přivodit velice romantickou atmosféru pro všechny kolem. Jejich vlastnosti jsou tak naprosto skvělé.Výhoda regulace teplotyKaždý plynový gril má ve velmi krátké chvíli maximální možnou teplotu, takže zde odpadá i dlouhé čekání na to, až se celý gril zahřeje. Tím pádem se nemusíte již dvě hodiny před párty snažit o zahřátí vašeho grilu, neboť všechno stačí uvést do provozu jen několik minut před samotným započetím grilování. Další vynikající pomůckou u plynového sporáku je regulace teploty. Nemusíte tak čekat, než se vyhoří všechno dřevo u klasických grilů. Všechny tyto trendy nám jedině ukážou, jak může být grilování příjemnou záležitostí a dokonce i zdravým způsobem stravování.

folder_openPřiřazené štítky

Roubenky (roubené stavby, roubené domy)

access_time02.květen 2020personRedakce

Stavění ze dřeva je staré jako lidstvo samo. Kromě kamene neznáme ve stavebnictví jiný materiál, který by byl tak dlouho používán a se kterým by mělo lidstvo tak bohaté zkušenosti. Pračlověk od počátků své existence začal používat dřevo, kmeny stromů, k stavbě jednoduchých přístřešků, chýší, následně po několik desítek století posupně důmyslněji zpracovával a zdokonaloval své příbytky.Lidé se naučili znát přednosti dřeva a uměli jej stále lépe využívat.Odpradávna je tedy dřevo člověku velice blízkým přirozeným stavebním materiálem.Dřevěné stavby doprovází tedy člověka na cestě jeho vývojem již stovky let ve všech světadílech a to hlavně pro jejich uplatnění v nejrůznějších přírodních podmínkách. Ekologický způsob stavění, pohodlí při jejich obývání, ale hlavně zdravé bydlení s neopakovatelnou atmosférou, to jsou přednosti dřevostaveb.Současnost zaznamenává celosvětový nárůst použití dřevní hmoty pro stavebnictví a tak nezbývá aby současná společnost, každý člověk před tímto fenoménem přírody zůstal v hluboké pokoře a zamyšlení. Jaký by byl svět bez dřevní hmoty? Není náhodou že cyklus délky lidského života je téměř identický s cyklem obnovitelnosti dřevní hmoty, stáří stromů. Dřevní hmota nemá pro člověka jinou přirozenou alternativu.Dřevo projektanty neomezuje. Neplatí už představa, že dřevěný dům musí mít charakter horského srubu. Dnešní dřevostavby nezůstávají nic dlužny době, v níž vznikají, včetně oživeného funkcionalistického předválečného slohu. Tradiční přírodní materiál je možné optimálně skloubit se všemi přednostmi a potřebami současné civilizace. Další velkou výhodou roubených staveb je jejich poměrně snadná údržba a životnost, která dosahuje při správném konstrukčním řešení až stovky let. Roubenky a životní styl současnosti”Pořídit si dřevostavbu však neznamená pouze zvolit zdravý způsob bydlení, je to především vyjádření životního stylu obyvatel, kteří v něm bydlí. Lidé, kteří zcela neztratili “šestý smysl”, dobře vědí, jak dřevo dokáže nabít člověka pozitivní energií. Dřevo hřeje, voní, dýchá. Bydlení v takovémto domě je symbolem pohodlí, klidu, čistoty a psychické očisty. Dřevo přirozeným způsobem velmi dobře udržuje vlhkost vzduchu uvnitř stavby a jeho difůzní vlastnosti dovolují konstrukci domu přirozeně “dýchat”. Pro tyto dokonalé izolační a difůzní vlastnosti si jej oblíbily zejména obyvatelé severských států, Severní Ameriky, ale i Asie. Dřevo je nabíjeno zápornými ionty, tyto tak zvané anionty mají velmi příznivý vliv na naše zdraví. Podporují látkovou výměnu, pozitivně působí při odbourávání napětí a stresu a přinášejí tělesnou a duševní svěžest. Roubené stavby jsou velmi vhodné pro astmatiky a alergiky, protože se z důvodů vhodné ionizace vzduchu nevíří prach. Dřevo navíc příznivě ovlivňuje vlhkostní poměry v místnostech, protože je schopno absorbovat přebytečnou vlhkost, případně ji naopak uvolňovat. Dřevo jako stavební materiál je v celém světě dlouhodobě hojně využíváno. V České republice jen asi z 3% objemu stavební výroby. Například v sousedním Německu tvoří ve stavebnictví 7 %, v Anglii 6 %, Rakousku 10 %, ve Švýcarsku 30 % a ve Skandinávii 60 – 80 % celkového objemu stavební výroby. Nejinak je tomu i v severní Americe zejména v Kanadě, na Novém Zélandu i v JaponskuProč dřevo jako stavební materiál ve světovém stavebnictví- dřevo dýchá, filtruje a očišťuje vzduch, působí jako přírodní klimatizace- kmeny se středovým průměrem již 20 cm splňují přísné normy o tepelných ztrátách (přibližně 90 cm zdiva)- dřevo pohlcuje pachy (cigaretový kouř) a částečně pohlcuje prach- dřevo absorbuje škodlivé civilizační produkty a neutralizuje vliv geopatogenních zón- udržuje vnitřní relativní vlhkost vzduchu mezi 50 – 60 %- jelikož je srubová stavba suchou výrobou, můžeme nepřetržitě stavět po celý rok- při správné údržbě vydrží roubené stavby po několik set let- dřevo příjemně voní a je velmi krásné pohledově, psychologicky uklidňující svoji nenapodobitelnou strukturou Vlastnosti roubeného domuTepelné vlastnosti roubené stavby se liší od vlastností staveb z těžkých stavebních hmot jako je beton a cihly i od vlastností lehkých montovaných staveb. Dřevo má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu, a proto je roubená konstrukce v podstatě vysoce tepelně akumulační. Na rozdíl od betonu má ale dřevo přibližně 10 krát menší tepelnou vodivost, takže se teplem nabíjí (akumuluje) respektive vybíjí (vyzařuje) ve srovnání s betonem velmi pomalu. Po zapnutí vytápění se v roubené stavbě tedy rychle ohřeje pouze tenká povrchová vrstva a teprve později se postupně teplem dobíjí zbylá dřevní hmota. Za předpokladu, že roubená konstrukce má dostatečný tepelný odpor (nebo součinitel prostupu tepla), lze pro vytápění použít menších tepelných výkonů s rychlou reakcí. Toho lze využít při kvalitním programovatelném řízení vytápění objektu. Neprojevuje se setrvačnost – těžkopádnost tolik typická pro zděné stavby. U dřevěných rekreačních objektů je tato vlastnost zvláště výhodná (doba, za kterou se dřevěná budova vyhřeje, je velmi krátká oproti zděné budově). Roubená konstrukce nabitá teplem, na rozdíl od lehkých montovaných staveb, ale odevzdává teplo po vypnutí otopné soustavy zpět do vnitřního prostoru. Příznivé rozložení teplot v prostoru, vyšší povrchové teploty stěn a stropů a tedy možnost vytápět na celkovou nižší teplotu výrazně snižuje náklady na vytápění. Pokud nejsou tepelné ztráty stavby velké (případ nízkoenergetických domů), pak roubená konstrukce přispívá ke stabilizaci vnitřní teploty podobně jako betonová. Roubené stavby a nebezpečí požáruPožární odolnost dřevěných konstrukcí je častou otázkou budoucích stavebníků. Je nepopiratelným faktem, že dřevěná stavba je hořlavá. Jak ale hoří? Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu oproti konstrukcím ocelovým. Na této vlastnosti má významný podíl zejména izolační schopnost dřeva – při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm tlusté roubené stěny je 50 minut (jestliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru, na rozdíl od ocelových profilů, výrazněji nemění. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop vložený do ocelových profilů, které se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve. Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů. Při pohledu na požár dřevěné stavby lze s jistou dávkou nadsázky a ironie vidět další výhodu, kterou je to, že po dohoření požáru se koštětem zamete základ, hřebíky se odevzdají do sběru a může se postavit nová stavba, třeba lepší, než byla ta původní. Jak je tomu u stavby zděné? Zde je nutno řešit nepříjemnou otázku – ponechat či zlikvidovat zadehtované ohořelé a zpravidla promočené stěny? A i po případné opravě bude léta obyvatele pronásledovat všudypřítomný a těžko odstranitelný zápach spáleniny. Podstatný je i přístup odborníků z hasičských záchranných sborů. Dřevěné srubové stavby jsou přijímány vesměs kladně a problémem nejsou ani odstupové vzdálenosti, ale ani např. garáže jako součásti stavby atd. není náhodou, že tento konstrukční systém i v současné době je velmi rozšířený v těch nejvyspělejších zemích světa. Roubené stavby a její konstrukcePokud jde o mechanické vlastnosti, lze roubenku hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jako je sednutí základů jsou bez známek poškození dřevěnou stěnovou konstrukcí kompenzovány. Naši předkové roubenky zakládali pouze na srovnaný terén – pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o řadu metrů (i desítek) bez toho, aby došlo k jejich zřícení či narušení. Suchý způsob výstavby roubenek vylučující tzv. mokré procesy a s nimi nutné technologické přestávky umožňují montáže téměř po celý rok i při teplotě pod bodem mrazu. Montáži roubenky není zabudována voda do konstrukce, jako u betonových a zděných konstrukcí, kdy se musí čekat na uvolnění zabudované vody. Pokud dřevu v konstrukci zabezpečíme podmínky, které potřebuje, tak přetrvá po několik století. Ne náhodou se setkáváme s konstrukcemi církevních staveb, jako kostelních věží, zastřešení chrámových lodí, jejichž stáří se počítá na několik století a to jak v Evropě, tak i v Číně či Japonsku. Dokázali by současní řemeslníci to co naši předkové před několika staletími? Dnes žijeme v době, kdy se citelně zvyšují náklady na vytápění. Toto má za následek masové zateplování domů. Dřevo má velice nízkou tepelnou setrvačnost, to znamená, že velmi dobře izoluje. Abychom udrželi v roubence přirozené mikroklima, používáme moderní stavební izolace z difůzními vlastnostmi, které “dýchání” domu neodstaví na druhou kolej. Při správně navrženém zateplení roubenky difůzními izolačními materiály na přírodní bázi, lze dosáhnout nízkoenergetických hodnot domusvěta. Jak postupovat v přípravě stavbyPři navrhování roubených staveb je vhodné a nanejvýš prozíravé vybírat podle zkušeností firem, které se specializují na tento konstrukční systém jak ve fázi návrhu, tak i ve fázi výrobní a montážní. Jejíž výrobní, technologické a montážní postupy již byly dokonale ověřeny mnoha stavbami a tím dávají jistotu budoucímu uživateli objektu.Tyto skutečnosti naše společnost nabízí a prezentuje se na našem a evropském trhu. Vlastní konstrukce domu má rovněž své zákonitosti v základním dělení vnitřního prostoru. Stěnové konstrukce tvoří prostorový tuhý skelet, nerozlišuje se téměř pojem z cihelných staveb a to jako stěna nosná a příčková nenosná. Velmi dobře se osvědčilo používání řeziva vysušeného, specielně pilařskými firmami nařezáno,kdy jsou vyřazovány trámy středové s točivostí, průhybem a podobně. Tím již nedochází k podstatnému sesychání ani sesedání stavby. Dřevo velmi dobře přijímá nátěrové hmoty, interiér je upravován vždy pouze přírodními tj. ekologickými materiály (v současném trendu oleje a vosky) z důvodu zdravého životního prostředí a vnitřního mikroklimatu. Veškeré instalace – voda, elektřina, plyn, vytápění – se realizují zcela klasicky (např. dnešní elektrické kabely se samozhášecí izolací se vedou přímo ve stěnách s minerální tepelnou izolací. Vertikální spáry a dutiny lze izolovat moderními polyuretanovými pěnami. Střechy a konstrukce střechy jsou řešeny podélnými lepenými trámy, fixované do příčných a štítových stěn, oproti tradičním krovům a stolicím nevznikají horizontální síly, které by mohly zapříčinit boulení stěn. Přízemní domy typ bungalov je většinou zastřešen příhradovými sbíjenými vazníky. Povrchové úpravy vnějších stěn jako standard předpokládají lazury s ochranou proti hnilobě a škůdcům, z hlediska stálo barevnosti, odstínu lazury je samozřejmostí UV filtr. V dnešní době je velmi důležitá také rychlost výstavby, kdy často stavebník, vzhledem k finanční závislosti na hypotéce nebo na prodeji bytu, žádá rychlou realizaci svého záměru to je výstavby domu. Lze říci, že po vyřízení formalit – stavebního povolení, které je časově velice rozdílné podle místních poměrů – lze během jednoho měsíce realizovat základovou desku s připojením na sítě. V souběhu s touto přípravou lze zhotovit stavebnici roubenky ve výrobních prostorách včetně krovů. Vlastní montáž na místě „pod střechu“ je potom hotova v rozmezí cca 20 – 25 montážních dnů. Následně je stavba dokončena k nastěhování během dalších 4-6 týdnů.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz schopnost

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Řešíme fasádu

access_time18.duben 2020personRedakce

Opravili jste svoji chalupu či chatu a řešíte co s fasádou? Tak právě pro Vás budou následující řádky. Snad Vám ve Vašem rozhodnutí budou nápomocny. Každý ví, žefasáda utváří charakter domu, je výtvarným prvkem, ale také rovněž musí mít určité technické vlastnosti na, které bychom měli dbát. Proto je vždy potřeba věnovat náležitou pozornost výběru fasádních materiálů, ale rovněž tak barevnosti.Na fasádu zkusme vždy vybrat barvu, která nějak respektuje/ koresponduje/ okolní krajinu a také další domy kolem. Pokud nechceme bílou, máme na výběr nepřeberný vzorník různých odstínů barev, z nichž nejčastěji je v ČR volena okrová či světle žlutá, nebo hráškově zelená, přestože lze také sáhnout po jiné zelené, červené, modré anebo odstíny barev kombinovat. I když má většina nátěrů dnes již ochranu proti UV záření, na jižní a západní strany domu nejsou vhodné příliš syté odstíny, především červených a žlutých barev, protože blednou rychleji, než kdyby byly umístěny mimo dosah slunečních paprsků. Při výběru fasády se neřídíme jen odstínem barvy, ale také typem nátěru, který volíme podle toho, zda jako podklad slouží historická, starší nebo nová fasáda, omítka či zdivo. Jestliže si vyhledáme seznam fasádních barev, které jsou na trhu, objevíme několik desítek druhů a jejich variant. Když si však objednáme nátěrovou fasádní hmotu u specializovaných prodejců, nabídnou nám většinou akrylátovou, silikátovou či silikonovou.Akrylátové - patří k nejžádanějším a splňují všechny požadavky, které od fasádního nátěru očekáváme. Navíc jsou pro běžného uživatele cenově přístupnější, jednodušeji se s nimi pracuje, jsou stálobarevné a dobře propouštějí vlhkost a výborně odpuzují vodu. Silikátové – jsou zejména určeny pro domy, u kterých majitelé bojují s vlhkostí, zde jsou vhodné nátěry silikátové, někdy se lze setkat i s označením minerální. Při zasychání se navíc dobře spojí s podkladem, tedy s omítkou, kterou i částečně zpevní. Mají vysokou paropropustnost a dobře odpuzují vodu. Nejsou však stálobarevné a snadno se špiní. Jsou lepší hlavně proto, že mají vynikající schopnost propouštět vlhkost z podkladu do ovzduší. Lze je proto nanášet na starší a sanační omítky, na minerální omítky, vápenopískové kamenivo nebo na zdivo. Silikonové - Tyto nátěry zase mají nejlepší samočisticí schopnost a odolávají nepříznivým vlivům počasí, proto jsou vhodné třeba do velkých měst nebo na domy, kolem kterých vede rušná ulice. Navíc jsou omyvatelné. Středně propouštějí vodní páry, ale výborně odpuzují vodu. Patří mezi dražší barvy. Vápenné fasády - i když je nikde v obchodech nenajdeme, k hojně používaným patří barvy vápenné. Snadno si je totiž vyrobíme sami. Stačí přidat do vápna pigment. Ale je nutné dodat, že i když na ně někteří nedají dopustit, mají tyto nátěry poměrně krátkou životnost a špatně kryjí. Na druhé straně působí proti růstu plísní, a také velmi dobře ze zdiva propouštějí vodní páry.Stále většímu zájmu stavebníků i architektů se tedy právem těší dřevěné fasády, a to hned z několika důvodů: K obkladům lze používat jak tuzemské dřeviny – smrk, modřín či borovici, tak ty cizokrajné, které jsou ovšem mnohem dražší. Patří mezi ně z těch známějších například cedr, teak, dále pak ipe, iroko nebo tatajuba. Dobře tepelně izolují, chrání dům před nepříznivými povětrnostními vlivy, stavbě dodávají na kráse. Málokdo si obloží celý dům dřevem, zpravidla se omezí jen na určité části nebo jednotlivé obvodové zdi. Důvodem je především vyšší cena dřeva a následná péče o ně. Ostatní obklady - ke konečné úpravě fasád lze rovněž použít keramické nebo kamenné obklady. Dům vypadá zajímavě, materiály dodají stěnám dobré vlastnosti, ale instalace takových obkladů je v porovnání s klasickými fasádami velmi pracná a tím pádem drahá. Fasádu můžeme vytvořit též z takzvaných lícových cihel. Plast - a protože vývoj nelze zastavit, u fasád se čím dál výrazněji prosazuje plast. Stále více lidí obkládá staré domy plastovými palubkami, které vypadají jako dřevo, ale mohou imitovat i zdivo nebo kámen. Mají hned několik výhod - dlouhou životnost, nízkou hmotnost, snadno se udržují . Co nedokáže umýt déšť, to zvládnete hadicí nebo tlakovou stříkačkou. Plasty lze také jednoduše instalovat, neboť jsou zpravidla vybaveny systémem pero–drážka, který známe třeba u plovoucích laminátových podlah. Tyto materiály lze použít k obložení celého domu nebo jenom třeba na štít. Nezapomeňte, že vždy je potřeba pro klasické fasády při rekonstrukcích domů opravit podklad, tedy vnější zdi a omítky domu, u novostaveb bychom zase měli dodržovat technologické lhůty a nestříkat fasády dřív, než nám to stav stěn dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Malé domovní čistírny odpadních vod

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář či chatař musí dle zákona vyřešit jakým způsobem bude odvádět ze svého objektu odpadní vodu, pokud není napojen na kanalizaci. Řada má na chalupě septik nebo žumpu. Obojí je dnes poměrně problematické. Úpravy septiku v souladu se zákonem se nám mohou značně prodražit a pravidelné vyvážení žumpy a její čištění také nestojí zrovna málo peněz. Pokud myslíme a uvažujeme ekologicky a jsme ochotni věnovat určitou jednorázovou větší pořizovací částku, tak si ke svému objektu pro tyto účely instalujeme domovní čistírnu odpadních vod.Níže si vysvětlíme smysl, účel a funkci těchto biočističek. V současné době se v ČR používají převážně čistírny s biodisky (obecně s biokon-taktory) a v poslední době i čistírny aktivační. V západních zemích pak jsou rozšířeny biologické filtry. Většina čistíren je založena na aerobním způsobu čištění odpadních vod, které spočívá obecně v tom, že organická hmota je rozkládána směsí mikroorganismů, které ke svému životu potřebují kyslík ze vzduchu.Každá čistírna má obecně tři části. Hrubé předčištění, kde dochází k oddělení hrubých nečistot od odpadní vody, dále aerobní stupeň, kde dochází k vlastnímu biologickému čištění s následným oddělením kalu, který je produk- tem čištění a vyčištěné vody. Poslední částí je prostor na skladování produktů čištění. Toto platí obecně jak pro malé domovní čistírny, tak pro větší obecní čistírny. Jednotliví výrobci čistíren se s těmito zásadami vyrovnali s rozdílnou technickou úrovní řešení.Biologické čištění odpadních vod je poměrně složitý a technologicky náročný proces. U větších ČOV je k dispozici kvalifikovaná obsluha, kterou v posledních letech úspěšně nahrazují inteligentní řídící systémy. U malých domovních čistíren je třeba zajistit obdobnou kvalitu čištění, ale podstatně jednodušším způsobem. Z toho vyplývá závěr, že vyrobit dobře fungující malou domovní čistírnu je obtížnější než ČOV pro cca 1000 EO.Malá domovní čistírna by měla splňovat tyto požadavky:Účinnost čištění větší než 95%Nehlučný chod Spotřeba energie menší než IkWh/ m3 vyčištěné vodyParotěsné provedení, které vyloučí zápach v okolí ČOV Schopnost dlouhodobé funkce bez přítoku splašků na rekreačních objektech Schopnost zvládnout nárazový přítok (tj. denní přítok splašků v průběhu cca 4hod.) Bezobslužný provoz Minimální nároky na údržbu Žádná mimořádná opatření pro zimní provoz Minimální nebo žádné nároky na odborný servis Použití výhradně nekorodujících materiálů Skladování odpadních produktů čištění min. 3 měsíce provozu ČOV a možnost jejich jednoduchého vytěžení bez použití fekálního vozuAutomatická kontrola správné funkce ČOV - nejlépe s přenosem signálu do nemovitosti.

folder_openPřiřazené štítky

Krystalizační hydroizolace obecně

access_time30.duben 2020personRedakce

Krystalizační hydroizolace obecněProblémem téměř každé betonové konstrukce při její výstavbě je, že čerstvá betonová směs obsahuje více záměsové vody, než je ve skutečnosti potřeba k hydratačnímu procesu v období tuhnutí a tvrdnutí betonové konstrukce. Voda se následně odpařuje z betonové konstrukce a vytváří tak soustavu pórů, dutin a puklin. Tyto jsou příčinou pronikání vlhkosti do konstrukce a následně způsobí její korozi. Korodovaná konstrukce již nemůže plnit svou funkci a tak je třeba ji samotnou sanovat. Další možnou cestou je předcházení výše popsaného problému přidáním příměsi krystalizační hydroizolace do betonové směsi ve stanoveném poměru k hmotnosti užitého cementu.Samotné krystalizační izolace jsou vlastně kompozity prášku z portlandského cementu, velmi jemného křemičitého písku a z mnoha aktivních chemikálií. Složení se v jednotlivých případech liší podle receptury daného výrobce.Při sanačních placech platí obecně, že se před použitím prášek smíchá s vodou do kašovité hmoty a aplikuje se na stávající betonovou konstrukci ve formě nátěru, či nástřiku. Po smíchání s vodou a nanesení na povrch betonu některou z uvedených forem vyvolají chemické látky katalytickou reakci, jejímž důsledkem je tvorba nerozpustných vláknitých krystalů tloušťky 2 – 25 µm a délky cca 20 - 40 µm. (obecně lze říct, že čím je poměr délky k šířce větší, tím je izolační schopnost materiálu lepší)Ochrana železobetonových konstrukcíV průběhu životnosti železobetonových konstrukcí jsou tyto vystaveny působení agresivních účinků síranů, sirovodíků, chloridů, oxidu uhličitého a mnoha dalších chemických látek, které svou přítomností v okolí způsobují korozi betonové konstrukce. V případě aplikace krystalizační hydroizolace na povrch betonové konstrukce sice nezvýšíme chemickou odolnost cementového kamene, ale její přínos spočívá v utěsnění všech kapilár a pórů, které brání vodě a těmto chemickým látkám do betonu pronikat. Pokud se tak i přesto stane, hmota krystalizační hydroizolace bude reagovat s roztokem a spotřebovávat jeho vodu k dotěsnění cest další krystalizací.

folder_openPřiřazené štítky

Koroze betonů

access_time30.duben 2020personRedakce

Koroze, neboli degradace betonové konstrukce je způsobována především díky častému výskytu agresivních podzemních vod, přičemž minimálně polovinu z nich, myslíme na našem území, je dle našich současných platných norem považována za agresivní vůči betonu.Činitelé ovlivňující korozi betonuČinitele ovlivňující korozi betonu je možné rozdělit do dvou skupin. Do první řadíme činitele, které vymezují agresivitu prostředí, do druhé skupiny pak činitele ovlivňující odolnost betonu.Do první skupiny je možné začlenit druh a koncentraci agresivních složek, které může agresivní voda přivést do objemové jednotky betonu za vymezený časový úsek, současné mechanické a fyzikální působení agresivního roztoku.Za činitele odolnosti betonu pak označujeme druh a vlastnosti hydratačních produktů, fázové složení, jakož i charakter zatvrdnuté cementové kaše v betonu, jenž závisí v rozhodující míře na druhu a složení použitého cementu a druhu používaných přísad, případně na provádění dalších technologických zásahů. Na celkové pórovitosti a charakteru struktury betonu je závislá propustnost a nasákavost betonové konstrukce. Rovněž je zde možné zařadit minimální uvažovaný průřez konstrukce a dále stav a vlastnosti stykové plochy betonu s agresivní složkou.Sekundární ochranu (izolaci) betonu obvykle neřadíme k činitelům ovlivňujícím vlastnosti odolnosti betonu.Hospodárné navrhování protikorozní ochrany výrazně ovlivňuje požadovanou životnost navrhované konstrukce.Členění a výskyt náporových vodVody působící agresivně na beton můžeme rozdělit zhruba na přírodní (podzemní a povrchové vody, minerální vody a jiné,..) a umělé (průmyslové a odpadní vody). Z hlediska chemického působení na beton je rozdělujeme do těchto skupin:- vody s nízkým obsahem soli (s nízkou tvrdostí), které též označujeme jako hladové,- vody s vyšší koncentrací vodíkových iontů (s nízkým pH), označujeme též jako vody kyselé,- vody obsahující agresivní oxid uhličitý (uhličité vody),- vody s vyšší koncentraci síranů (síranové vody),- vody s vyšší koncentrací hořečnatých iontů (hořečnaté vody),- vody s vyšší koncentrací amonných iontů (amonné vody),- jiné druhy vod (alkalické, průmyslové odpadní vody, vody obsahující oleje, tuky, sirovodík atd..)Na území České republiky se nejčastěji vyskytují tyto druhy podzemních vod:- hladové vody (vody s vyluhujícím účinkem),- kyselé vody,- uhličité vody,- síranové vody.Zdrojem těchto látek může být zejména výroba celulózy, zpracování ropy, výroba plastických hmot, anorganických hnojiv, farmaceutický a potravinářský průmysl. Agresivní látky se mohou do podzemních vod dostat v důsledku porušení technologického procesu, nebo netěsností technologického zařízení. Příčina může být rovněž v porušení kanalizační sítě a často také v odvádění málo nebo úplně nevyčištěných odpadních vod. Zdrojem agresivních látek mohou být také skládky surovin a odpadů.Ochrana betonu před účinky podzemních vodPrimární ochranou před účinky působení podzemních vod rozumíme schopnost betonu odolávat těmto účinkům. Zvýšená odolnost betonu primární ochranou se nejčastěji dosahuje volbou odolnějšího druhu cementu, zvýšením jeho dávky, případně i jemnosti mletí cementu, použitím přísad a realizací dalších opatření.Od stupně agresivity podzemní vody – středně agresivní, musíme k primární ochraně betonu volit také ochranu sekundární, tj. hydroizolaci.Primární protikorozní ochranou podle názvosloví normy ČSN 73 1216 rozumíme ochranu výběrem materiálů, změnou složení nebo struktury materiálu před zhotovením nebo v průběhu provádění konstrukce.Chemismus a mechanismus uhličité koroze betonu.Uhličitá koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a oxidu uhličitého agresivního na vápno, obsaženého v proudící vodě.Agresivní oxid uhličitý z podzemní vody reaguje v betonu především s volným Ca(OH)2. V prvním stádiu se tvoří málo rozpustný CaCO3..Ca(OH)2 + CO2 => CaCO3 + H2O.Působením dalšího agresivního CO2 se však mění v málo rozpustný CaCO3 na lehce rozpustný bikarbonát vápenatý, jenž se difúzí a přímou výměnou vody v kapilárách a pórech z betonu vyplavuje:CaCO3 + CO2 + H2O <=> Ca(HCO3)2Ca(OH)2 + 2CO2 => Ca(HCO3)2V důsledku výše uvedeného procesu dochází postupně k úbytku volného hydroxidu vápenatého v zatvrdnuté kaši betonu a tím k porušení rovnovážného stavu mezi Ca(OH)2 a hydratačními produkty kalciumhydrosilikátového a kalciumhydroaluminátového typu. Výsledkem tohoto procesu je hydrolytický rozklad vázaných fází na fáze chudší na vápno. V konečném stádiu je výsledkem hydrolytického rozkladu cementového kamene gel kyseliny křemičité – SiO2, respektive hydroxidu hlinitého ve vodě, což způsobuje úplnou ztrátu pevnosti betonu.Chemismus kyselé koroze betonuKyselá koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a kyselin. V případě kyselé koroze betonu není možné popsat průběh koroze pomocí několika chemických rovnic, jak je tomu u uhličité koroze, protože počet vyskytujících se kyselin v přírodě je relativně značný a jejich účinek na beton je poměrně komplikovaný.Při náporu kyselých agresivních vod na beton dochází k neutralizační reakci mezi hydroxidem vápenatým, přítomným v zatvrdlé cementové kaši betonu a náporovou kyselou vodou. Zde je důležité, do jaké míry je rozpustná vzniklá sůl. Ta vzniká působením kyseliny chlorovodíkové. Jestliže je však vápenatá sůl nerozpustná, může sůl vznikající v povrchové vrstvě chránit beton před další korozi.Kyselé vody patří k nejběžnějším druhům agresivních médií působící na beton. Vyplývá to z rozdílné chemické povahy betonu a kyselých vod. Beton, jako silně alkalická látka s pH = 12 je všeobecně velmi málo odolný účinkům vody s hodnotou pH menší než 7.Jako přírodní se kyselé vody vyskytují například ve formě huminových kyselin ve vodách rašelinišť. Agresivnější jsou kyselé vody vznikající okysličováním látek obsahující síru.Chemismus a mechanismus síranové koroze betonuSíranová koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a síranů.Rozeznáváme dva druhy síranové koroze, a to korozi sádrovcovou a korozi způsobenou vytvářením kalciumsulfatalumináthydrátu.Sádrovcová koroze je zapříčiněná vytvářením sádrovce – CaSO4 * 2H2O a to reakcí volného hydroxidu vápenatého se síranovými ionty z agresivní podzemní vody.Změna Ca(OH)2 na CaSO4 * 2H2O je spojena se zvětšením objemu přibližně na dvojnásobek, což je považováno za vlastní příčinu destrukce betonu.Hlavním a nejobvyklejším druhem síranové koroze betonu je však sulfoaluminátová koroze. Z aluminátové fáze cementového kamene se působením síranů za normální teploty mohou vytvářet dva druhy sulfataluminhydrátů, a to vysokosulfátová forma a nízkosulfátová forma. Vysokosulfátová forma (etringit) 3CaO * Al2O3 * 3CaSO4 * 31-32H2O a nízkosulfátová forma je přibližného chemického složení 3CaO * Al2O3 * 3CaSO4 * 12H2O. Vytváření etringitu je spojeno se zvětšením objemu asi na dvojnásobek a tvorba nízkosulfátové formy asi na čtyřnásobek původních, do reakce vstupujících složek. Tak jako u sádrovce i toto zvětšení objemu je příčinou destrukce betonu.Chemismus a mechanismus amonné koroze betonuKoroze betonu amonnými solemi je důsledek vzájemného působeníroztoků amonných solí na beton.Amonné soli působí na volné vápno cementového kamene za současného uvolňování amoniaku. Podle druhu působící amonné soli může nastat rozpínání, nebo vyluhování v betonové konstrukci. Rozpínání může vznikat například účinkem síranu amonného. Koroze vyluhováním vzniká tehdy, když vznikající vápenatá sůl je rozpustná ve vodě.Amonné vody patří mezi nejnebezpečnější druhy agresivních vod vzniklých znečištěním průmyslovou a zemědělskou činností.

folder_openPřiřazené štítky