Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz poslední díla

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Podzimní péče o zahradu

access_time08.duben 2020personRedakce

Každý chalupář a chatař má rád svoji zahradu, na které tráví v roce řadu dní.Proto se o ni také dobře stará. Každé roční období vyžaduje jiné zahradní práce a formu údržby. My si v tomto článku povíme na co bychom neměli zapomenout na podzim. Nejprve dejte do pořádku záhony. Zem se na podzim tradičně ryje, ale v moderní zahradě již mnoho volné půdy nezbývá. Buď je hustě osázena a pokryta geo¬textilií a mulčem, anebo je zatravněna. Práci s půdou se ale nevyhnete. Nejnáročnější je sázení a přesazování, takže i to je třeba udělat. Osaďte nově dokoupené keře a stromky na místa,která jste si určili. Mimo to můžete např. rozsadit přehoustlé trsy kopretin a kosatců a hlavně nasázet cibulky a hlízky tulipánů, narcisů, modřenců, anemonek a dalších příslušníků jara na správná místa. Nepostradatelným nástrojem pro podzimní pro podzimní práce na zahradě je kvalitní rýč a nůžky na stříhání větví. Pokud Vám toto nářadí ještě chybí, neváhejte a dokupte si je. Rýč musí být pevný a ostrý, nesmí se ohnout ani zlomit. Zapomeňte na plechové výlisky s viklající se násadou. Nejlepší konstrukce jsou celokovové nebo s dlouhým kovovým napojením na kvalitní dřevěnou násadu. Pokud máte někde volnou nebo nezamulčovanou půdu, je čas ji zrýt nebo alespoň zkypřit ručním kultivátorem a vytahat plevele a kořeny.Trávník Jistě sami dobře víte, že pěstování kvalitního trávníku vyžaduje stálé úsilí. Na podzim vás čeká poslední sečení, vertikutace, postřik proti plísni sněžné a podzimní hnojení. Při posledním sečení to nepřežeňte s výškou. Neměla by být menší než 4 cm. Rotační sekačky pracují mimo jiné na principu podtlaku, takže je-li sucho, posbírají do koše kromě posečené trávy i spadané listí. Důkladné vyčištění trávníku, které dnes nazýváme vertikutace, rychle nahrazuje klasické podzimní vy hrabování trávy hráběmi. K této činnosti jsou nutné specifické nástroje nebo stroje. Ne že by ruční vertikutační hrábě pracovaly samy, ale jsou každopádně mnohem účinnější. Ještě lepší jsou samozřejmě vertikutátory motorové. Jestliže vzniká při motorové verikutaci příliš mnoho vyhrabané hmoty, je lépe nesbírat ji do koše, ale ponechat na ploše a následně ji ručně vyčesat hustými a širokými trávníkovými hráběmi. Jakmile máte trávník perfektně vyčištěn, doporučujeme preventivní postřik proti naší nejnebezpečnější chorobě trávníku – plísni sněžné. Následky nemoci sice zjistíte až na jaře, ale pak už je pro ochranu pozdě! Postřik se provádí ve dvou etapách se šestitýdenním odstupem. Použijte některý účinný prostředek (Amistar, Quadris) podle návodu, nebo si nechte aplikaci provést specializovanou firmou. Na závěr nezapomeňte pohnojit . Na místě je ale opatrnost, protože nevhodným hnojením v tomto období můžete trávník značně poškodit. V hnojivu proto nesmí být skoro žádný dusík, neboť by podpořil růst zelené hmoty. Na zimu je nutné zvýšit odolnost trávníku proti chladu a mrazu. Proto jsou na trhu speciální hnojiva pro podzimní hnojení, ve kterých je potlačen dusík (N) ve prospěch fosforu (P) a především draslíku (K).Co se týče podzimní péče o dřeviny a kytky všeho druhu, platí celkem jednoduchá pravidla: Odstraňujeme suché, odumřelé a poškozené části rostlin. Jakmile uschnou nadzemní části trvalek, lze je ostříhat, trsy rýčem rozdělit na více kusů a následně je přesadit na jiné místo. Na druhou stranu ale platí, že celá řada suchých stébel, lodyh a listů okrasných travin a trvalek je i v zimě velmi dekorativní, zvláště za mrazivých dnů, kdy obrazy dotvoří jinovatka a sněhové vločky. Zkušení pěstitelé říkají, že trvalky před zimou nejlépe ochrání jejich uschlá nať. Nespěchejte ani na tvarování růží a některých okrasných dřevin, které na zimu jen přihrnete zeminou nebo listím. Choulostivé druhy navíc přikryjte vhodnou ochranou (chvojí, sláma, pytlovina, rohože). Hlavní řez si nechte na březen. Na podzim se nejprve sázejí stálezelené a jehličnaté dřeviny (od poloviny září), protože by měly mít možnost do zimy ještě zakořenit (potřebují i v zimě transpirovat). Naopak listnaté dřeviny je vhodné sázet až v bezlistém stavu, ale ještě před příchodem silnějších mrazů, tedy říjen – listopad. Na jaře je tomu pak naopak. Listnaté dřeviny sázíme v bezlistém stavu, jehličnany a stálezelené listnaté dřeviny později (březen – duben). Samozřejmě že rostliny z kontejnerů lze sázet prakticky kdykoliv kromě období velkých mrazů, pokud jim zajistíte odpovídající péči, především zálivku. Nezapomeňte, že podzimní úklid Vám přinese mnoho zahradního odpadu. Pokud nevíte kam s ním, založte si kompost, který se Vám na jaře bude hodit. Pozor na zetlelé listí,které radši odvezte mimo zahradu aby jste si "nezadělali" na plísně. Tak a ještě nařezat a naštípat dřevo na zimu aby trochu do zimy proschlo a budete připraveni.

folder_openPřiřazené štítky

Pěstování hlívy ústřičné na chalupě

access_time14.duben 2020personRedakce

Neradi chodíte na houby ale rádi je jíte. Zkuste si vypěstovat na své chalupě či chatě např. hlívu ústřičnou zcela sami.Není to jako u žampionů vůbec složité. Dáme Vám malý návod jak na to. Hlíva patří mezi dřevokazné houby a pro své dietetické a velice léčivé vlastnosti je zejména v poslední době velmi vyhledávaným potravinovým doplňkem. Díky významnému obsahu glukanů, ale i jiných látek posiluje imunitu lidského organismu a tím předchází a pomáhá léčit civilizační choroby. Využívání hub například v boji proti rakovině, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce apod. je známo v mnoha zemích celého světa. Pro zpracování hlívy ústřičné v kuchyni používáme celé plodnice. V zakoupeném substrátu hlívy ústřičné nejsou použity žádné chemické přípravky a hnojiva Hlíva roste na lignocelulózových materiálech, zemědělských i průmyslových odpadech. Jedním z vhodných živých substrátů je dřevo, např. piliny ze dřeva listnatých stromů, nejlépe topolu, buku, ořechu. Nevhodné je dřevo již vyschlé, nebo osídlené jinými houbami.Pro pěstování na špalcích řežeme kmeny a větve silnější než 15cm, na špalky dlouhé asi 30 cm.Očkujeme tak, že rozdrobenou sadbu vtíráme rukou na a mezi řezné plochy dřeva. Jednotlivé špalky pak ukládáme na sebe do připravených čistých polyethylenových pytlů. Při očkování zachováváme čistotu. Horní zaočkovanou plochu této sestavy přikryjeme folií a pytel volně zavážeme. Výhodné je připravit kulturu na jaře a nechat pytle prorůstat přes léto v místnosti, pod přístřeškem, nebo venku pod vrstvou materiálu zabraňujícího přehřátí pytlů sluncem.V časném podzimu osazujeme špalky venku tak, že 2/3 špalku zapustíme např. do země na zastíněném místě, chráněném před vysycháním. V době sucha půdu okolo špalků občas zvlhčíme. Špalky plodí převážně na podzim a to po dobu 3-5ti let. Celková sklizeň plodnic dosahuje 10 - 20% hmotnosti použitého dřeva. Pomocí hlívy také můžeme rozkládat pařezy a hmotu kořenů v půdě jak píšeme v ekologické poradně.Očkujeme nanesením sadby na povrch pařezu nedávno zkáceného stromu, př. i do vrtaných děr a na plošky odseknutého dřeva na odhrnutých kořenech. Potom pařez překryjeme fólií a zahážeme 10cm silnou vrstvou zeminy. Fólii odkrýváme v měsíci říjnu. Kromě dřeva je možné využívat například slámu obilovin, luskovin, kukuřičná vřetena a další. Nejlépe přijímají vodu (požadavek 80%) substráty nadrcené nebo nařezané. Slámu ošetřujeme prolitím horkou vodou nebo propařením například v pařáku na paření brambor. Délka doby propařování závisí na dosažené teplotě. Při 100 C stačí 1-2 hodiny, při 70 C 12 hodin a při 55 C 72-96 hodin. Ošetřený substrát očkujeme až po ochlazení pod 30 C. Rozdrobenou sadbu vmícháme do substrátu očkujeme v poměru asi 3% z hmotnosti vlhkého substrátu. Osázený substrát naplníme do polyethylenových pytlů, které zavážeme a spodní rožky pytlů ustřihneme. Optimální je, prorůstání pytle v teplotě prostředí nad 20 C. Přitom sledujeme teploměrem teplotu v pytlích. Nesmíme připustit její zvýšení nad 30 C . Asi po 4 týdnech, když už substrát prorostl bílým myceliem, pytel na několika místech měsíčkovitě nařízneme. Tvorba plodnic začíná potom asi za 10 až 14 dní, nejlépe při teplotě vzduchu okolo 15 C, vysoké vzdušné vlhkosti a stálém, mírném větrání. Hlíva potřebuje alespoň mírné osvětlení, intenzivní světlo nevadí, přímé sluneční záření však vysušuje substrát i plodnice.Sklízí se obvykle ve třech sklizňových vlnách s odstupem asi dvou týdnů. Sadbu skladujeme až 8 týdnů při teplotě +2 C, ale jen dva až tři týdny při pokojové teplotě. Výskyt zbarvené kondenzní vody na povrchu sadby není nedostatkem při použití sadby.Upozornění: V uzavřených místnostech, kde plodí hlíva se vyskytují ve větším množství spóry ( zejména při vyšších teplotách, nižší vlhkosti vzduchu, slabém větrání a opožděném sběru zralých plodnic), které mohou vyvolávat potíže dýchání u alergiků.

folder_openPřiřazené štítky

Lunární zahradničení aneb Vliv Měsíce na pěstování rostlin

access_time13.květen 2020personRedakce

Je nesporné, že Měsíc a jeho fáze ovlivňují jak lidské chování, tak přírodu. Z toho vycházejí i zastánci teorie lunárního zahradničení, podle nichž by se práce na zahradě měla řídit měsíčními fázemi. Můžeme být skeptičtí, nicméně lidé, kteří lunární zahradničení praktikují, jeho kladný vliv na rostliny potvrzují. Každopádně je tato metoda ekologická a zcela neškodná - stačí ji vyzkoušet a přesvědčit se na vlastní oči. Co je vlastně lunární zahradničení?Rozumí se jím vykonávaní zahradnických prací podle Měsíce. Vědecké důkazy chybí, ale už od středověku je vypozorována spojitost mezi určitými měsíčními fázemi a zahradnickými pracemi, jako je sázení, stříhání nebo sklizeň. Vliv Měsíce spočívá v jeho přitažlivé síle působící na všechny tekutiny na zeměkouli; nejmarkantnějším příkladem je příliv a odliv. Stejným způsobem ovlivňuje i mízu uvnitř rostlin - s přibývajícím Měsícem míza v rostlinách stoupá. Listy rostou rychleji, květy se hojněji rozvíjejí a semena rychleji klíčí. To je vhodný okamžik pro roubování a sklizeň šťavnatého ovoce. V tomto období je lepší počkat s ořezáváním stromů a sklizní rostlin na sušení.Naopak v období ubývajícího Měsíce, kdy míza v rostlinách klesá, se můžeme věnovat odnožím a kořenům. Lze sklízet kořeny a vnější části rostlin, které chceme sušit, můžeme ořezávat, přesazovat, rýt, rozhazovat kompost nebo řezat dřevo. Jaké jsou výsledky?Nečekejte zázraky. Zahradničení podle Měsíce je jakási nadstavba, ale nemůže nahradit hnojení nebo pesticidy. Nicméně touto metodou lze dosáhnout toho, že rostliny porostou rychleji a budou odolnější, protože budou lépe vyživovány. Také sklizeň bude vyšší.Podle pozorování má Měsíc větší vliv na vývoj listů než například na počet plodů rajčat. Velmi příznivé výsledky se tak dají získat třeba u salátu - pokud je zasazen ve správný okamžik, neporoste do výšky. Respektování lunárního kalendáře se osvědčuje také v péči o živý plot. Podle toho, v jaké fázi je zastřihován, lze buď rychleji získat hustší porost, nebo naopak růst jeho listů zpomalit, aby se nemusely tak často zastřihovat. Co je třeba udělat, abychom správně dodržovali všechna pravidla?Jediným problémem této metody je, že neexistuje obecně platný a časově neohraničený kalendář, neboť ten se mění každý rok. Proto jediným řešením je každoročně koupit nový lunární kalendář nebo knihu s rozpisem prací. Je nemožné pozorovat oblohu a snažit se sami vypočítat jednotlivé fáze Měsíce. S knihou je zahradničení mnohem jednodušší: jednoduše stačí každý den nalistovat příslušná doporučení. Poslední rada: dejte na selský rozum. Jestliže v lunárním kalendáři stojí, že zrovna dnes musíte zasít, ačkoli venku řádí bouřka a půda je rozmoklá, odložte setí na pozdější dobu. Lunární zahradničení má být pro vaši zahradu přínosem, ne dogmatem.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní železnice

access_time13.květen 2020personRedakce

Jako děti jste si jistě zamilovali hru s vláčky a nadšeně jste pozorovali, co se stane, když přehodíte výhybku, nebo napjatě očekávali, až se mašinka vyřítí z tunelu. Některé z nás však tyto hry baví do dneška a ve svých domech shromažďují celou řadu různých typů vagónků a mašinek. Moderním způsobem tohoto koníčku se stalo stavění železnic v zahradě. Nejvíce se ujalo v Německu, Velké Británii, Irsku, Austrálii a USA, ale i u nás si už našlo své příznivce.Správný typI když se první vláčky na hraní objevily už kolem roku 1800, stavění železnic na zahradě je podstatně mladší. Nejmodernější zahradní železnice je typ „G“, který je obvykle v poměru 1:20 nebo 1:24. Další typy jako „O“, „HO“, „N“ a „Z“ nebývají obvykle používány jako venkovní. Důvodem jsou jejich malé rozměry a špatná stabilita. Koroze, plíseň, prach, zvířata nebo hmyz by také mohly poškodit motorek vláčku. Typy „G“ jsou vyráběny z mosazi a proto lépe odolávají korozi. Jak fungujíVětšinu vláčků pohání elektrický motorek, stejně jako jejich „bratry“, kteří jsou užíváni v interiérech. Některé jsou napájeny proudem přímo z kolejí, jiné fungují na baterky a na dálkové ovládání. Ceny základních typů vláčků se pohybují od 3000 Kč až do 17 000 Kč, pokud si však budete chtít pořídit soupravu na dálkové ovládání, cena bude ještě vyšší. Nejdražší záležitostí se stává mašinka na parní pohon. Její spalovací motorek spotřebovává naftu, uhlí nebo dřevo a páru vydrží chrlit 20-30 minut. Ceny těchto mašinek začínají na 17 000 Kč. Záleží jen na vás, kolik budete ochotni investovat. Květinová ozdobaPro mnoho lidí je zahrada jejich největším koníčkem a pokud k tomu přidají ještě stavbu vláčků, jejich hobby dostává zcela jiný rozměr. Nejen že perfektně udržují své trávníky, ale také vytvářejí to správné okolí pro železnici. Podél kolejnic vysazují drobnolisté květinky a stromečky, vytvářejí jezírka a pokládají kameny tak, aby se model co nejvíce podobal skutečnosti. DoplňkyJe plno možností, jak železnice vybavit. V obchodech se nabízí nepřeberné množství různých mostů, tunelů, nádražních stanic, nadjezdů, podjezdů…zkrátka záleží jen na vaší fantazii. Pokud jste zruční a máte nápady, zkuste si vyrobit doplňky k železnicím sami. ProfesionálovéProfesionálové na svých zahradách postavili snad již kilometry železnic a jejich díla vypadají jako skutečné zmenšeniny měst a jejich okolní krajiny. Rádi se svými výtvory chlubí a pokud budete mít zájem jejich zahradu navštívit, jistě vás rádi přivítají. Obrovskou,veřejnosti přístupnou železnicí se může pochlubit také Disney World v USA.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz poslední díla

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonová příčka

access_time18.duben 2020personRedakce

Jistě řada z Vás uvažuje o tom, že bude z různých důvodů muset rozdělit místnost na chalupě nebo chatě příčkou a řeší z jakého materiálu a jakou technikou ji co nejlépe postaví. Jednoduchým, technicky poměrně snadným a ne drahým řešením je postavit příčku ze sádrokartonových desek. K dostání je několik druhů desek např. s protihlukovou úpravou /černé/, s úpravou proti vlhku/zelené/ apod. Desky jsou v několika základních rozměrech a tloušťce a lze je snadno upravovat. Prodává se k nim stavebnicové příslušenství, jako různé kovové profily apod. V následujících řádcích si o sádrokartonových příčkách něco povíme a vysvětlíme si postup takové stavby.Sádrokartonové příčky splňují tepelné , zvukové a izolační požadavky. Mají vynikající požárně ochranné vlastnosti. Základní nosná konstrukce může být z ocelových profilů i dřevěného laťování, doporučujeme spíše ocelové profily/kvůli pevnosti a stabilitě/. Kovová konstrukce z profilů z ocelového plechu se obloží sádrokartonovými deskami, to znamená, že na každou stranu se připevní jedna nebo dvě vrstvy desek nebo u jednoduché příčky se do profilu nasunou. Jako izolace se do prostoru mezi deskami vkládá např. minerální vlna. V prostoru mezi deskami je dostatek prostoru na pohodlné umístění např.vodoinstalace nebo elektrické instalace. Sádrokartonové příčky jsou ideální pro rozdělení místnosti, jako bytová příčka nebo jako instalační příčka či stěna k zabudování sanitárních instalací při stavbě koupelny.Flexibilní řešení půdorysu: Půdorysnému rozvržení sádrokartonových příček nejsou kladeny prakticky žádné meze. I při pozdějším dělení prostoru je možno sádrokartonové příčky postavit na kterémkoli libovolném místě půdorysu místnosti či domu a v případě potřeby je lze bez problémů opět demontovat. Sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25kg/m2 tj. 10x menší než u klasických stěn) nepředstavují žádné zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Rychlost práce: Spáry mezi sádrokartonovými deskami se ihned po montáži zalepí páskou a zatmelí, instalační práce se provádějí již během stavby v dutině mezi deskami a to v každé roční době, protože suchá výstavba není závislá na sezóně! Tepelná izolace: Sádrové stavební materiály mají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Povrch stěny se dokonale přizpůsobí teplotě místnosti. Tím se sádrové stavební prvky ihned po zatopení příjemně oteplí. Tepelně izolační příčky i když nejsou namáhány venkovním klimatem splňují doporučené normy ČSN 75 0540-2.Protipožární ochrana: Sádra je nehořlavá stavební hmota. Konstrukce příček splňují veškeré požadavky na protipožární ochranu. Protipožární příčky splňují všechny normy ČSN 73 0851-7 (stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí) a ČSN 73 0862 (hořlavost stavebních hmot).Zvuková izolace: Účinná zvuková izolace je předpokladem pro pohodlí a vysokou kvalitu bydlení. Sádrokartonové příčky poskytují při podstatně menší hmotnosti stejnou zvukovou izolaci, jakou ve stejné míře mohou poskytnout pouze silné a těžké masivní stěny. Zvukově izolační příčky vykazují váženou neprozvučnost podle normy ČSN 73 0532.Technologický základní postup montáže sádrokartonové stavební příčky (Knauf):1. Zaměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s dveřním otvorem), pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop. 2. Připevnění UW-profilů: Na UW-profily se přilepí těsnící páska (šíře dle průřez profilu), UW-profily se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v UW-profilu vyraženy) se UW-profily připevní k podlaze universálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že je příčka delší než 4m (maximální délka UW-profilu), nastaví se další UW-profilem (ustřižením na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.3. Osazení CW-profilů: CW-profily se nastříhají na potřebnou délku (světlá výška místnosti), na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) universálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory o průměru 6mm ve vzdálenosti cca 80cm od sebe). Postupně osazujme do stěn další profily v osové vzdálenosti 62,5cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek. Poznámka: Všechny profily se krátí na míru ručními nůžkami, nebo elektrickými nůžkami. Nikdy se nerozbrušují, protože by došlo k opálení ochranné zinkové vrstvy profilů. Poznámka: Délka CW-profilů musí být vždy o 15-20mm kratší, než je světlá výška mezi stojinami UW-profilů. V podlahovém UW-profilu jsou stojiny CW-profilu opřeny o jeho dno, u stropního UW-profilu musí být minimální přesah přírub (styčná plocha). Až na výjimky se UW a CW-profily navzájem nespojují. Tím je vyloučeno opření stropu do konstrukce příčky při dodatečném průhybu stropu a je umožněna diletace (roztahování nebo smršťování příčky v její ploše).4. Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku. Poznámka: U příček vyšších než je délka dodané sádrokartonové desky, je nutné desky nastavovat tak, že další deska se přiřízne na požadovanou délku, přičemž se musí nově vzniklá hrana upravit nožem nebo speciálním hoblíkem se seřízne pod úhlem cca 22,5° do cca 2/3 tloušťky desky, tak vznikne na srazu desek "V" hrana, kterou se doporučuje podložit a prošroubovat CW-profilem (délka 50cm). Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení tvaru "+" ale jen tvar "T"). Poznámka: Sádrokartonové desky se dělí velmi jednoduše, v místě předpokládaného řezu se deska podle pravítka nařízne nožem (2x až 3x do hloubky cca 1-2 mm), potom se úderem na desku z druhé strany (v rovině řezu) deska nalomí a po sklopení desky se nožem prořízne karton na druhé straně desky. V případě potřeby se nově vzniklá hrana začistí nožem nebo speciálními nástroji (rašple, hoblík) a vytvoří se "V" hrana.5. Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW- profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu "H"). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepící úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. zasunutí výplně z minerální vlny. Na samolepící úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).6. Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4., opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5cm (desky z obou stran se musí křížit tj. na jednom CW-profilu nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).7. Tmelení příčky: Tmelení spár sádrokartonových desek, tmelení podélných i příčných spojů se vyplní tmelem. (speciální tmelící hmota na bázi sádry, zušlechtěna pryskyřicemi UNIFLOTT). Asi za 30 minut se přebytečný tmel odstraní a po zaschnutí se provede druhé přestěrkování za použití skelné nebo papírové pásky která se klade na podélné i příčné spoje. Po zaschnutí se provede třetí přestěrkování a roztáhne se do větší šířky, aby jste docílili plynulý přechod do okolní plochy desky. Po opětovném zaschnutí je možno povrch příčky přebrousit. Dále již můžeme příčku finálně upravit (malování, omítky, obklady atd.). V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, sklená páska nebo můžeme použít speciální tmel.Sami z přečteného postupu zhotovení příčky vidíte,že průměrně zručný člověk s jedním pomocníkem může takovouto příčku bez problémů postavit. Tak již neváhejte a pusťte se do úpravy ve své chalupě. Mhoho zdaru.

folder_openPřiřazené štítky

Vyvložkování komína

access_time18.duben 2020personRedakce

Žádný z nás chalupářů není nadšený,když zjistí , že mu najednou komín nějak špatně táhne. Co s tím ? Pokud je komín jen trochu zanesený, tak stačí jen vyčistit a může se topit dále. Ovšem pokud zjistíme, že v místnostech na zdi komínového tělesa vystupují z omítky "asfaltové" hnědé skvrny, znamená to že je komín narušený a bude se jednat o větší a náročnější opravu či rekonstrukci. Je potřeba komín odborně prohlédnout a řešit jeho opravu. Dnes již komín bourat a stavět nový nemusíme. Existují totiž komínové vložky, které můžeme do komínového průduchu instalovat a jeho funkčnost a bezpečnost bude opět na dlouhá léta zajištěna. Můžeme zvolit vložky keramické tj. ze šamotové hmoty, nebo vložky kovové z hliníkového či pozinkovaného plechu. Poslední novinkou na trhu je tzv. nafukovací vložka. Je to roura z umělé pryskyřice a skelných vláken, která se vsune do komína. Nafoukne se kompresorem a vytvrdí párou. Stane se z ní pevná bezešvá vložka, která vydrží teploty spalin do 250 stupňů. Je dobré poradit se s kominickým mistrem, kterou vložku zvolit. On bude jistě znát nějakou šikovnou firmu, která Vám práci odborně a odpovědně provede. Když budete instalovat nová krbová kamna,kotel na ústřední topení či stavět krb s krbovou vložkou, je potřeba komín rovněž vyvložkovat. Teploty v komíně se totiž výrazně zvýší a nemuselo by to dopadnout dobře.Cena za vložku a práci je samozřejmě vyšší ale je to dlouhodobá investice. Nechte ji jí vykalkulovat od více firem a potom si vyberte dodavatele. Čím je komínové těleso delší, tím je vložkování dražší. Dnes existuje řada osvědčených výrobců komínových systémů a tak máte z čeho vybírat.Tak dobrý tah a teploučko za sychravého počasí.

folder_openPřiřazené štítky

Malé domovní čistírny odpadních vod

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář či chatař musí dle zákona vyřešit jakým způsobem bude odvádět ze svého objektu odpadní vodu, pokud není napojen na kanalizaci. Řada má na chalupě septik nebo žumpu. Obojí je dnes poměrně problematické. Úpravy septiku v souladu se zákonem se nám mohou značně prodražit a pravidelné vyvážení žumpy a její čištění také nestojí zrovna málo peněz. Pokud myslíme a uvažujeme ekologicky a jsme ochotni věnovat určitou jednorázovou větší pořizovací částku, tak si ke svému objektu pro tyto účely instalujeme domovní čistírnu odpadních vod.Níže si vysvětlíme smysl, účel a funkci těchto biočističek. V současné době se v ČR používají převážně čistírny s biodisky (obecně s biokon-taktory) a v poslední době i čistírny aktivační. V západních zemích pak jsou rozšířeny biologické filtry. Většina čistíren je založena na aerobním způsobu čištění odpadních vod, které spočívá obecně v tom, že organická hmota je rozkládána směsí mikroorganismů, které ke svému životu potřebují kyslík ze vzduchu.Každá čistírna má obecně tři části. Hrubé předčištění, kde dochází k oddělení hrubých nečistot od odpadní vody, dále aerobní stupeň, kde dochází k vlastnímu biologickému čištění s následným oddělením kalu, který je produk- tem čištění a vyčištěné vody. Poslední částí je prostor na skladování produktů čištění. Toto platí obecně jak pro malé domovní čistírny, tak pro větší obecní čistírny. Jednotliví výrobci čistíren se s těmito zásadami vyrovnali s rozdílnou technickou úrovní řešení.Biologické čištění odpadních vod je poměrně složitý a technologicky náročný proces. U větších ČOV je k dispozici kvalifikovaná obsluha, kterou v posledních letech úspěšně nahrazují inteligentní řídící systémy. U malých domovních čistíren je třeba zajistit obdobnou kvalitu čištění, ale podstatně jednodušším způsobem. Z toho vyplývá závěr, že vyrobit dobře fungující malou domovní čistírnu je obtížnější než ČOV pro cca 1000 EO.Malá domovní čistírna by měla splňovat tyto požadavky:Účinnost čištění větší než 95%Nehlučný chod Spotřeba energie menší než IkWh/ m3 vyčištěné vodyParotěsné provedení, které vyloučí zápach v okolí ČOV Schopnost dlouhodobé funkce bez přítoku splašků na rekreačních objektech Schopnost zvládnout nárazový přítok (tj. denní přítok splašků v průběhu cca 4hod.) Bezobslužný provoz Minimální nároky na údržbu Žádná mimořádná opatření pro zimní provoz Minimální nebo žádné nároky na odborný servis Použití výhradně nekorodujících materiálů Skladování odpadních produktů čištění min. 3 měsíce provozu ČOV a možnost jejich jednoduchého vytěžení bez použití fekálního vozuAutomatická kontrola správné funkce ČOV - nejlépe s přenosem signálu do nemovitosti.

folder_openPřiřazené štítky

Technologický – pracovní postup práce Řezání desek

access_time28.duben 2020personRedakce

Řezání desek Sádrokartonové desky řežeme na potřebnou šířku nebo délku odlamovacím nožem tak, aby řez nožem byl proveden na lícové straně sádrokartonové desky. Řez provádíme o hranu pravítka a následně zlomíme naříznutou desku o hranu stolu. Nakonec nožem prořízneme druhou stranu kartonu. Vzniklou hranu srazíme pod úhlemm cca 22° hoblíkem do 2/3 tloušťky desky. Vytvoří se tzv V hrana. Sádrovláknité desky řežeme pilou ocaskou.Osazování UW profilů Před položením UW profilů se na vnější část profilu nalepí těsnící páska a položí se na podlaze k připravené rysce. Položený UW profil přikotvíme zatloukacími hmoždinkami. Místa pro osazení zatloukacích hmoždinek jsou vyznačena otvory v profilu. Profily se dají stříhat na potřebnou délku nůžkami na plech. UW profil následně umístíme na stropní konstrukci. (přitom pamatujeme na potřebnou svislou dilataci příčky od průhybu nosné stropní konstruk-ce).Osazování CW profilů Před aplikací nastříháme CW profily na potřebnou délku pro vložení mezi UW profily. V případě potřeby kotvení prvního a posledního profilu do jiné konstrukce, nalepíme, obdob-ně jako na UW profil, na CW profil těsnící pásku a s předvrtanými otvory DN 6 mm po 800 mm. Jednotlivé CW profily osazujeme svisle do UW profilů vždy 625 mm od sebe (osově) ote-vřenou stranou ve směru postupu montáže desek.Spojování sádrokartonových desek s nosnou konstrukcí Spojování provádíme samořeznými šrouby vždy kolmo k rovině desky a od středu desky k okrajům. Pokud použijete ke šroubování vrtačku, nebo elektrický šroubovák, používejte současně také dorazovou hlavici. Nastavíte si tak stejnoměrnou hloubku šroubování do sádrokartono-vé desky.Tmelení spojů sádrokartonových desek Pomocí tmelení zakrýváme spáry mezi jednotlivými deskami sádrokartonové stěny, které po zatuhnutí poslední vrstvy tmele budou svou rovinností k nerozeznání od plochy sádrokar-tonové desky. Tmelení tak provádíme v několika vrstvách spáry mezi deskami, prostor hlav šroubů a poškozená místa v ploše.Základní tmelení Při základním tmelení vyplňujeme spáru v celé její tloušťce, přičemž kvalita zatlačení tmele a 100% zaplnění spáry je rozhodující pro její výslednou pevnost. Ke tmelení užíváme pouze nerezové nářadí. Na ocelové se totiž tmelící sádra lepí a případné ocelové špony ve spáře časem reziví a zanechávají tak po sobě rezavé fleky. Při tmelení a v době vytvrzování naneseného tmele nesmí být teplota okolí nižší než +10°C a současně teplota nesmí být výrazně kolísat. Stálost teploty by měla být cca 1,5 až 2 dny před a minimálně 2 dny po aplikaci tmele.

folder_openPřiřazené štítky

Okapové systémy

access_time30.duben 2020personRedakce

Okapové systémy slouží k odvádění vody ze střešního pláště do dešťové kanalizace, popřípadě do vsakovací jímky v zemině.Popis jednotlivých částí okapového systému.Svod       Svodová, odpadní roura slouží k vertikálnímu odvedení srážkové vody nahromaděné na ploše střešního pláště a podokapních žlabů. Odpadní potrubí může být buď:      – kruhového průřezu,      – čtvercového průřezu.       Plocha průřezu odpadové roury se navrhuje v závislosti na odvodňované ploše střechy, množství dešťových srážek a tvaru potrubí.       Orientačně můžeme říci, že 1 m2 střešního pláště odpovídá 1 cm2 plochy svodové roury a jeden svod by měl být maximálně na 12 m podokapního žlabu.       Jednotlivé díly celku svodu okapového systému se do sebe zasouvají s přesahem 50 - 60 mm ve směru spádu vody.Stanovení dimenze svoduV = Y * A * ( r / 10 000 ) [ l / s ]kde:      – V je odtok vody svodem v [ l / s ]      – Y je součinitel odtoku      – A je odvodňována půdorysná plocha [ m2 ]      – r je místní stanovení množství dešťových srážek [ litr / ( s * ha ) ]hodnota r je za normálních podmínek rovna 300 [ litr / ( s * ha ) ].      V případě kotlíku trychtýřového tvaru, normální hodnoty stanovení množství dešťových srážek a součinitelem odtoku = 1, můžeme uvažovat následující hodnoty velikostí svodů:Stanovení světlého rozměru svodu        Pokud je navržen válcovitý odtok, musíme zmenšit výslednou odvodněnou plochu střechy o 30% a při užití lapače nečistot o 50%.Stanovení součinitele odtoku:      Svody okapových systémů, pokud mají podélné švy, se osazují tak, aby byly minimálně 20 mm od plochy omítky fasády a zároveň aby se švy nenacházely u objektu. V případě poruchy svodu nevlhne zeď.       Svody umístěné uvnitř objektu zateplujeme tepelnou izolací směrem od vtoku ke žlabu v délce minimálně 3 m. Zabráníme tak kondenzaci vody na vnější straně.Tloušťky plechů svodůTvary odpadových svodů       Nejčastěji užívané svody jsou tvarem:       – kruhové       – čtvercové            a jsou vyráběny v délkách 2 a 3 m.Podokapní žlab       Podokapní žlaby jsou nejčastěji prováděny jako půlkruhové z tenkého plechu nebo plastu o průměrech 80,100, 125, 150 a 250 mm.       Celý systém seskládaného podokapního žlabu můžeme rozdělit na jednotlivé komponenty jako jsou: roh nebo kout žlabu, spojovací kus, žlabový kotlík, čelo žlabu a samotný podokapní žlab.Půlkruhové podokapní žlaby Čtyřhranné podokapní žlabyStanovení dimenze podokapních žlabů       Dimenze – průměr podokapního žlabu se stanoví na základě vypočtené hodnoty průměru svodových rour a těm přiřadíme větší rozměr (průměr podokapního žlabu) z rozměrové řady výrobce. Vodítkem pro stanovení velikosti žlabu může být také rozměrová řada kotlíků (přechodu podokapní žlab – svodová roura).      Spád podokapních žlabů volíme mezi 1 až 5-ti mm/m délky. (0,1 – 0,5%).       Maximální vzdálenost podpěr žlabu háky je 1200 mm.Žlabové čelo       Žlabová čela slouží k těsnému ukončení žlabů. Žlabová čela mohou být plochá nebo tvarovaná a ke žlabu se napojují pomocí pájení, nebo drážkování s vloženým těsnícím páskem. Rozměry žlabových čel odpovídají rozměrům podokapních žlabů.Žlabový kout a roh       Žlabové kouty a rohy používáme při změně směrového vedení podokapního žlabu. Žlabové rohy jako vnější a kouty jako vnitřní prvky systému jsou vyráběny ve stejné rozměrové řadě jako žlaby.Spojovací kus       Spojovací kus slouží ke spojení dvou k sobě přiražených podokapních žlabů, popřípadě jiných tvarovek systému. Jeho funkcí je nejen těsnit spoje dvou kusů žlabu, ale také umožnit dilatační posuvy při změnách teploty.Háky       Žlabové háky slouží k zavěšení podokapních žlabů ke krovové konstrukci. Přikotvení ke krovu musí být provedeno přibitím minimálně dvěma hřebíky 4 x 80 mm nebo vruty 4 x 40 mm. Háky jsou vyráběny ve tvarech pro půlkruhové a čtyřhranné podokapní žlaby s rameny k ukotvení z boku krokve (přetočené háky) a rovné háky.       Háky k ukotvení z boku krokve jsou vyráběny jako stejné a spád žlabu zajišťujeme různou výškou kotvení ramene. Rovné háky jsou vyráběny jako stejné s následnou úpravou – ohýbáním ramene háku dle místa osazení (viz. Technologický postup)  Technologický postup montáže okapního systému - obecně– úprava a příprava háků – Háky, které jsou montovány na krokve shora (stejné), ohýbáme před jejich osazení tak, abychom zajistili budoucí spád podokapního žlabu 5%. 5 mm výškového rozdílu na 1 m délky žlabu. – Háky položíme vedle sebe v množství, které odpovídá počtu krokví mezi kotlíkem (nejnižším místem) a nejvyšším místem žlabu. Poté si je očíslujeme lihovou fixkou čísly tak jak budou následně kotveny ke krokvím (číslo 1 přísluší háku nejblíže kotlíku) a přes všechny nakreslíme čáru znázorňující vodorovnou rovinu. – Změříme vzdálenost mezi nejvyšším a nejnižším místem žlabu v metrech a změřenou hodnotu vynásobíme 5-ti. Výsledkem je maximální hodnota převýšení na háku s nejvyšším číslem. – Čáru vodorovné roviny háku s číslem 1 a zakresleným převýšením posledního háku spojíme šikmou čarou přes všechny vyrovnané háky. Čára nám tak ukazuje místo následného ohnutí háku. – V případě, že krokve krovu nemají jednotnou výšku, stanovíme spád u každého háku individuálně. – Žlabové háky následně ohýbáme v ohýbačce tak, abychom ohyb vytvořili o minimálním poloměru 10 mm a abychom nevytvořili ostrý zlom. – Háky umísťujeme ke krokvím tak, aby horní hrany žlabového háku byly umístěny minimálně 20 mm pod úrovní pomyslného prodloužení plochy střešní krytiny a současně aby byly 1/3 průměru přikryté krytinou. – Pro kontrolu spádu zavěsíme mezi první a poslední hák v řadě šňůru, která kopíruje vypočtený spád (0,1 až 0,5%). – Podokapní žlaby – Podokapní žlaby osadíme na háky tak, abychom je mohli jednoduše sejmout a opětovně složit na zemi. Přiložením na háky zkontrolujeme, zda budoucí spoje nejsou v prostoru háku a lihovou fixou si vyznačíme místa zkrácení žlabů pro jejich vzájemné spojení a místa prostupu – osazení kotlíku. – Žlaby a svody s povrchovou úpravou (plastem) je zakázáno upravovat brusnými kotouči. Ke zkrácení a úpravě lze užít nůžky na plech, popřípadě pily na ocel s negativním úhlem zubů. – Na ukončení žlabů v oblasti štítů osadíme žlabová čela. Do drážky čela naneseme pružný tmel a čelo zaklapneme ke žlabu. Zaklapnutí provedeme přiražením rukou, nebo přiklepnutím kladívkem přes podložku. – Na spoj čela a žlabu zevnitř naneseme silikonový tmel na bázi polyuretanů tak, aby spára mezi prvky systému byla hladká. – Na místo s vyznačením umístění kotlíku obkreslíme tvar vyústění žlabu dle přiložené roury svodu a následně vytvoříme otvor ve žlabu pomocí prostřihovače nebo nůžek na plech. – Řeznou hranu ve žlabu vyhneme o cca 5 mm do budoucího kotlíku pomocí kleští nebo kladívky. – Na takto připravený žlab aplikujeme připravený – průmyslově vyrobený kotlík. Ten zasuneme z vnější strany do návalky a přetáhneme jej přes žlab do konečné polohy. – Kotlík zajistíme z vnitřní strany ohnutím připevňovacích plechů do žlabu. – Připravené a délkově upravené žlaby osadíme do připravených háků a ukotvíme jej příponkami, nebo zacvaknutím. – Žlabové kouty a rohy – žlabové kouty a rohy nasadíme na rozměřené žlaby ve chvíli, kdy jsou rozloženy na zemi tak, že je zasouváme do žlabů s překrytím cca 35 mm. Vzhledem k tomu, že rohy a kouty nepodepírá žádný hák, musíme zajistit pevnost spoje dvěma vodotěsnými nýty umístěné v návalce a v zadní části žlabu. – Svodová roura – Změříme vodorovnou vzdálenost mez kotlíkem a fasádou k určení délky mezikusu odskoku svodové roury.– Umístíme a osadíme zděře – objímky svodů tak, aby nejvyšší objímka byla co nejblíže k přechodu svod – mezikus a dále tak, aby maximální vzdálenost mezi jednotlivými objímkami byla 2 m. – Každý svod musí být připevněn k fasádě objektu minimálně dvěma objímkami. Typ zděře s trnem, nebo šroubem volíme dle typu fasády, zdiva, nebo zateplení. – Po osazení svodové roury do prostoru objímky zasuneme na připravené zámky objímek, uzamykací klínky. Ty se do polohy osadí naklepáním kladívkem. – Spodní část svodu osadíme na spodní díl – kanalizační vpusť, nebo na něj osadíme výtokové koleno. – Podokapní žlab – Napojování jednotlivých žlabů provedeme pomocí žlabových spojek. Tu nasadíme na zadní část žlabu a obtáhnutím ji přitlačíme ke žlabu zespod. Poté zaklikneme zámek přes naválku a zajistíme pružný zámek. Do prostoru středu spojky ze strany přitlačení ke žlabu doporučujeme nanést pružný tmel, který po osazení z vnitřní strany žlabu rozetřeme do hladka.

folder_openPřiřazené štítky

Příčky ze sádrokartonu

access_time30.duben 2020personRedakce

Sádrokartonové příčky plní především dělící, akustickou a protipožární funkci. Skládají se z nosného roštu, který bývá prováděn buď jako dřevěný, nebo z ocelových pozinkovaných profilů, izolantu vyplňujícího prostor roštu a opláštění ze sádrokartonových desek. Sádrokar-tonové příčky lze při vhodné volbě kombinace materiálů užít jak v suchých, tak i ve vlhkých prostorách stavebních objektů.Volba typu příčky      Typ příčky volíme zejména z pohledu budoucí statické zátěže, potřeby umístění instalací uvnitř příčky, z akustických důvodů, v návaznosti na výšku budované příčky a z požárního hlediska.Sádrokartonové příčky lze realizovat jako:      - příčky s jednoduchou konstrukcí a jednoduchým opláštěním,      - příčky s jednoduchou konstrukcí a dvojitým opláštěním,      - s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - instalační příčku s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - příčku s dřevěnými profily, jednoduše opláštěná,      - příčku s dřevěnou konstrukcí dvojitým opláštěnímTabulka: Tloušťky příčky ze sádrokartonu     Poznámka: Mezi místnosti jednoho bytu postačí příčka s jednoduchou konstrukcí a jedno-duchým opláštěním tloušťky 125 mm s izolantem minimální šíře 80 mm. Příčka realizovaná mezi jednotlivými byty by měla být realizována jako příčka s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily a s izolantem o tloušťce minimálně 80% šířky vzdu-chové mezery.Pracovní postup montáže sádrokartonových příček      - Na podlaze si vyměříme budoucí polohu příčky, kterou následně přeneseme na stěny a stropní konstrukce.      - Připevníme UW profily na podlahu a stropní konstrukci pomocí natloukacích hmoždinek po 1000 mm, minimálně však tři kusy. Před osazováním UW profilů k podlaze a stropu je opatříme samolepící těsnící páskou osazenou na kontaktní stranu profilu s konstrukcí. V případě větších nerovností podlah +- 10 mm, vyrovnáme místo pod profilem stěrkou.      - Do osazených UW profilů vsazujeme CW profily na výšku konstrukce v osových vzdále-nostech 625 mm, popřípadě 650 mm nebo 600 mm.      - Koncové CW profily, které se z jedné strany opírají o zeď, nebo jinou příčku, přikotvíme pomocí vhodných hmoždinek na pevno. Kotvení by mělo být v roztečí cca 80 cm od se-be.      - Délka CW profilů se záměrně stříhá kratší o 10 – 15 mm kratší z důvodu možností dila-tování celé konstrukce. Pevně spojíme pouze CW a UW profily ohraničující v příčce sta-vební otvor a okrajové profily spojíme pomocí samořezných šroubů.      - Celý rošt zkontrolujeme z hlediska správnosti prostorového umístění (vzdálenosti, svis-lost, apod..) a v případě shody přikročíme k osazování sádrokartonových desek.      - Sádrokartonové desky se k roštu kotví výhradně ve svislé poloze (vyjímku tvoří pouze prostory podkroví, WC a koupelny) tak, aby mezi podlahou a sádrokartonovou deskou byl prostor minimálně 1 cm široký. To zajistíme pomocí klínků. Plošně osazujeme sádro-kartonové desky tak, aby ukončení desky bylo na CW profilu. (spára mezi sousedními deskami je nad CW profilem).      - Desku připevníme k CW profilu pomocí samořezných šroubů ve vzdálenostech cca 250 mm od sebe a to nad každým CW profilem.      - Osazení dveří jejichž hmotnost je maximálně 25 kg a šíře 900 mm.      - Ocelovou zárubeň osadíme do CW profilů s vloženým dřevěným trámkem a nadpra-ží zárubně vyztužíme UW profilem tak, aby do něj mohli kotvit sádrokartonovou des-ku. UW a CW profily spojujeme pomocí kotevních úhelníků.      - Osazení dveří těžších než 25 kg      - Kotvení zárubně k profilům je stejné jako v předchozím případě, ale CW a UW profi-ly nahrazujeme UA profily (plech tloušťky 0,6 mm je nahrazen plechem o tloušťce 2,0 mm)      - Přiložená sousední deska nesmí mít s již osazenou sádrokartonovou deskou širší spáru než 10 mm.      - Sádrokartonová deska nesmí být ukončena zároveň s hranou zárubně. Deska musí být vyřezána tak, aby část nad otvorem zasahovala alespoň do 1/3 rozpětí otvoru. (tvar písmene L).      - Po ukončení osazení celé plochy sádrokartonovými deskami (z jedné strany) máme pevně fixovanou celou kostru příčky a můžeme přistoupit k osazení instalace (voda, elektro, kanalizace, apod..)      - Rozvody elektro nikdy neschovávame do ocelových pozinkovaných profilů. Při šrou-bování hrozí jejich přerušení.      - Přesnost svislého osazení sádrokartonových příček je +- 2 mm na délce 2 metrů.      - Sádrokartonová deska, která nám bude končit ve vodorovné spáře, srazíme do 1/3 tloušťky desky hoblíkem pod úhlem 22,5°C. Desky klademe na sraz a podkládáme UW profilem. Tím desky fixujeme k sobě. Případnou vedlejší ložnou spáru odsadíme alespoň o 400 mm.      - Po osazení instalace a izolantu přikročíme k aplikaci sádrokartonových desek z opačné strany příčky.      - Tmelíme a brousíme dle dříve uvedených návodů a dle zvoleného materiálu.      - Jako finální úprava sádrokartonových příček lze užít:      - Omývatelné disperzní nátěry, olejové barvy, maltové laky.      - Polymerové, epoxidové, akrylátové barvy a laky.      - Papírové, umělé a textilní tapety.      - Keramické obklady.      - Jako povrchovou úpravu nelze užít materiály obsahující vápno, silikáty a vodní sklo.

folder_openPřiřazené štítky

Zkoušení kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Protože vlastnosti kameniva přímo a ve velké míře ovlivňuje výsledné vlastnosti betonové konstrukce, provádíme před zahájením výroby betonové směsi, nebo před jeho těžením průkazní zkoušky, kterými zjišťujeme vlastnosti kameniva.Stanovení objemové hmotnosti kamenivaObjemová hmotnost je hmotnost objemové jednotky včetně dutin a pórů, ale bez mezer mezi zrny. Podstatou zkoušky je stanovení objemu, který má vzorek známe hmotnosti.Stanovení objemové hmotnosti v odměrném válciTato metoda je vhodná pro kamenivo do velikosti zrn 50 mm. Metoda je pouze přibližná, ale pro praktické užití postačující.Postup zkoušek1. Odměrný válec naplňte do poloviny stupnice vodou a odečtěte hodnotu VN s přesností 0,5 velikosti dílku.2. Ze vzorku vysušeného kameniva při teplotě 105 – 110oC odvažte 500 g s přesností -+<!--[if !supportLists]--> 0,1% (0,5 g).3. Navážené kamenivo vsypte do odměrného válce a tyčinkou obsah rozmíchejte. Takto odstraníte bublinky vzduchu.4. Po ustálení hladiny vody odečtěte hodnotu na stupnici odměrného válce s přesností -+ 0,5 velikosti dílku stupnice V.Pomůcky: Odměrný válec, tyčinka, váha, sušárnaVýpočet:kde: Vw je objem vody v odměrném válci před vsypáním kameniva (m3)1 litr = 1 dm3 = 0,001 m3md je hmotnost navážky vysušeného kameniva = 500 -+ 0,5 gramů = 0,5 (kg)V je objem vody s navážkou kameniva (m3)v je objemová hmotnost vzorku [kg/m3]Závěr Vypočtená hodnota v [kg/m3] se zaokrouhlí na (10 kg/m3)Stanovení objemové hmotnosti hrubého kameniva – vážením na vzduchu a ve voděPrincip zkoušky je založen na Archimedově zákoně měřením na Hydrostatických váhách. Suchý vzorek o hmotnosti m při ponoření do kapaliny o hustotě k má hmotnost m1.Objemová hmotnost se stanoví výpočtem:nasákavost vzorku nm (%) určíme následovně:kde: md je hmotnost vzorku vysušeného při 105 – 110oC (ks)m1 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážení na suchu (kg)m2 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážená ve vodě (kg)k – hustota kapaliny je 100 [kg/m3]Pevnost kamenivaPevnost kameniva ovlivňuje výslednou pevnost betonu a jeho pevnost musí být minimálně taková, jaká je předepsaná výsledná pevnost betonu.Zkouška pevnosti kameniva v terénu (okamžitý výsledek, ale subjektivní) „ IN SITU“ lze stanovit následně :- zmáčknutí zrna v v prstech proti pevné podložce- zmáčknutí zrna v kleštích- zmáčknutí zrna ve svěrákuTato zkouška má ve výsledku stanovit vhodnost kameniva do betonu. Pokud se kamenivo drolí v ruce, není vhodné. Jednotlivé orientační hodnoty pevnosti jsou stanoveny v tab.č. >> ZDEPevnost pórovitého kamenivaUrčuje se stlačením ve válci o průměru 150 mm a výšce 100 mm.Postup a zkouška1. do válce f 150 mm a výšce 100 mm nasypeme suchý vzorek kameniva frakce 16 -32 až k hornímu okraji válce.2. Lisem stlačujeme vzorek kameniva tak, až je hodnota stlačení kameniva ve válci 20 mm.3. Přečteme hodnotu výsledného tlaku v [N]4. Zkoušku opakujeme minimálně 3x.Výpočet:kde: c - pevnost tlaku při stlačení o 20 mm [MPa]F - síla v [N] potřebná ke stlačení o 20 mmA - plocha pístu válce = 177 . 102 [mm2]Stanovení hlinitosti kamenivaVětší množství hliněné složky v kamenivu snižuje pevnost betonu. Hlinitost kameniva určíme následujícím způsobem:Princip zkoušky: Tato informativní zkouška spočívá v rozdílné době sedimentace jemných a hrubých částic ve stojaté vodě.Postup zkoušky1. Do poloviny odměrného válce nasypeme zkoumané kamenivo se zrnem do 22 mm. Kamenivo dolijeme vodou po značku označující 100 ml (1 l2<!--[if !supportLists]-->). Odměrný válec shora uzavřeme otevřenou dlaní, nebo víkem a řádně protřepeme.2. Protřepaný obsah válce necháme po dobu 24 hodin v klidu.3. Změříme objem vytvořeného prstence jemných částic odečtením ze stupnice odměrného válce.Výpočet[%]kde: V1 je objem usazené zeminy po 24 hodinách [ml]V je úhrnný objem kameniva a vody po 24 hodinách [ml]K je hlinitost [%]Hodnotu hlinitosti zaokrouhlíme na 0,1 %.Závěr Malé množství jílovitých složek přispívá k vaznosti betonové směsi. Více než 1,5% k hmotnosti kameniva snižuje pevnost betonu.Stanovení humusovitosti kamenivaZkouškou stanovení humusovitosti kameniva stanovíme míru organických látek v kamenivu.Postup zkoušky1. Drobné kamenivo vsypeme do odměrného válce v množství 130 ml.2. Válec doplníme hydroxidem sodným (3% roztok) do 200 ml.3. Vše ihned promícháme.4. Necháme 4 hodiny v klidu.5. Opět celý obsah válce protřepeme.6. Po 20 hodinách uložení na stinném místě určíme barvu roztoku. Porovnání provedeme s barevnou stupnicí.Závěr Obecně je-li zbarvení tmavší, než je sytě žlutá barva, kamenivo obsahuje humusovité látky.Stanovení odplavitelných částic v kamenivuTouto zkouškou zjišťujeme množství jemných částic, které ovlivňují výsledné vlastnosti betonu. Příliš velké množství jemných částic vytváří velkou plochu, kterou musí spojit větší množství cementu.Zkoušku lze provádět:- sedimentačním způsobem- procezovacím způsobem- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechVýpočet:[%]kde: m1 je hmotnost navážky před promýváním [kg,g]m2 je hmotnost navážky po promývání [kg,g]b je množství odplavitelných částic [%]Závěr Maximální množství odplavitelných částic v drobném kamenivu dle druhu a třídy kameniva 1,5 – 3% hmotnosti kameniva.Stanovení zrnitosti kameniva- zrnitost kameniva je poměrná procentuální skladba kameniva dle úhrnných hmotností jednotlivých frakcí.- čára zrnitosti je grafické znázornění kumulativního průběhu procentuálního zastoupení jednotlivých velikosti zrn.- Nadsítné jsou všechna zrna zadržena nad příslušným sítem při prosévací zkoušce.- Podsítné je celkový propad pod příslušným sítem.Z čáry zrnitosti a jejího průběhu tak umíme určit, zda je struktura poměrů jednotlivých frakcí vhodná k užití do betonu.Stejným způsobem umíme určit i například strukturu zeminy v podzákladí budoucího díla.Normová řada sít – velikost ok v [mm] - 0,063; 0,125; 0,25; 0,5; 1; 2; 4; 8; 16; 32; 63;125.Postup zkoušky1. Navážku kameniva nasypeme na síto s největší velikostí oka a vibrací (max 15 min.) způsobíme prosetí zrn skrz základní řadu sít.2. Po prosetí zvážíme jednotlivé obsahy na sítech a hodnoty zaneseme do tabulky a grafu – čára zrnitosti.Závěr Čárou zrnitosti zkoumáme její průběh a tedy optimální zastoupení jednotlivých frakcí v kamenivu pro výrobu betonu.Stanovení podílu zrn s tvarovým indexem 3 D větším hrubého kamenivaTvarový index je rozměr nejdelšího a nejmenšího rozměru zrna. Velký tvarový index mají zrna ve tvaru šupin, jehliček a destiček.Tvarový index určujeme na kamenivu velikosti zrna od 4 mm a je to směs zrn s tvarovým indexem > 3 k celkové navážce.Výpočet:[%]kde: b3 je podíl tvarového indexu 3 [%]m3 je hmotnost všech zrn s tvarovým indexem > 3 [kg]m je hmotnost původní navážky [kg]Závěr Větší zastoupení zrn s tvarovým indexem > 3 způsobuje zhoršení kvality betonu. (větší spotřeba cementu, snížená možnost hutnění směsi atd.).

folder_openPřiřazené štítky

Lepení obkladů a dlažeb

access_time30.duben 2020personRedakce

Lepení obkladových prvkůK lepení obkladových keramických prvků užíváme maltoviny a stavební lepidla.     - maltovina je směs hydraulických pojiv, minerálů a přísad,     - lepidlo je polymerní lepící hmota s obsahem plniv.      Lepidla a maltoviny slouží k přilepení (k přikotvení) pohledové vrstvy k podkladu a jejich kvali­ta závisí na schopnosti spolupůsobení (např. vlivem stejné teplotní roztažnosti) s kontaktní vrstvou.Maltovina cementováPříprava maltoviny pro keramické obklady:     - Na sucho smícháme jeden objemový díl cementu se čtyřmi objemovými díly písku. Dávka cementu je minimálně 400 kg/m3.     - Jeden objemový díl vápenné kaše rozředíme na vápenné mléko.     - Následně vše smícháme v jednotnou tvárnou a lepkavou hmotu.     - Tloušťka takto připraveného maltového lože by se měla pohybovat cca 2,5 až 4 mm.Poznámka: Tato maltovina je neflexibilní s hydraulickým vytvrzováním.Maltovina polymercementová     Polymercementové maltoviny se díky svým chemickým přísadám, které příznivě ovlivňují vlastností malt k lepení obkladů, často v posledních letech užívají a postupně tak nahrazují užívání klasických cementových maltovin.Polymercementové maltoviny zejména obsahují:     - stabilizátory, látky způsobující nestékavost. (tixotropie),     - přísady způsobující větší lepivost, (redispergované polymery),     - přísady potlačující tvorbu bublinek, (odpěňovače)Poznámka: Tyto maltoviny nejsou vhodné do prostor s velkým mechanickým a vlhkostním namáháním. Vyznačují se hydraulickým vytvrzováním a svou flexibilitou (dle užitého druhu)Polymerní lepidla a tmely     Užití polymerních lepidel a tmelů připadá na obklady a dlažby, které jsou extrémně namáhá­ny a převážně se jedná o dvousložkové hmoty doplněné inertním plnivem.Akrylátové disperze     Akrylátové disperze se vyznačují svou odolností vůči povětrnostním vlivům, dobrou přilnavos­tí a barevnou stálostí. Vodní disperze nazýváme latexy. Tyto lepidla nevyžadují užití adhezní­ho můstku.Epoxidová lepidla     Epoxidová lepidla se vyznačují svou odolností vůči alkáliím a ředěným kyselinám. Bývají dvousložkové (pryskyřice, tvrdidlo). Nejsou vhodné k lepení obkladů na PVC, polystyrén a polyetylén. Nedoporučuje se je užívat v místnostech se zvýšenou vlhkostí.Polyuretanová lepidla     Polyuretanová lepidla se vyznačují vynikající adhezí a dobrou mechanickou odolností. Užíva­jí se k lepení obkladů ke dřevu a plastickým hmotám.Silikonové pryskyřice     Silikonové pryskyřice se vyznačují vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům (-50 až +200°C), UV záření a hydrofobizačními schopnostmi. Jsou elastické a užívají se na nedosta­tečně tuhé podkladové konstrukce. Příprava zpracování polymerních lepidel a tmelů:     - nutné dodržení přesného dávkování tvrdidla a kvalitní rozmíchání,     - teplota podkladu a okolí nesmí klesnout pod 0°C,     - vlhkost podkladu smí být maximálně 4% (hmotnostní). Požadavky na lepidla a maltoviny     Vzhledem k tomu, že lepidla a maltoviny pod keramickým obkladem ovlivňují výsledné vlastnosti a životnost celého systému, byly stanoveny následující požadavky:     - přídržnost v tahu 0,4 – 1,5 MPa,     - přídržnost ve smyku 1 – 2 MPa,      - pevnost v tlaku 12,5 – 20 MPa,hodnota přídržnosti při cyklickém teplotním namáhání minimálně 0,4 MPa a maximálně o 25% méně než stanovená přídržnost.     - otevřený čas aplikace 10 – 30 minut,      - doba pro korekci 15 minut,četnost zkoušení (kontrolních zkoušek) předepisuje projektant.Chyby výběru lepících hmot a maltovinNesprávná volba lepící hmoty může mít za následek vznik závažných vad díla. Proto musíme dbát především na:     - reakční lepidla (epoxidy, polyuretany, ..) nesmíme užít na vlhký podklad,     - reakční lepidla užíváme při lepení k vysoké přídržnosti u vysoce slinutých keramických prvků,     - nestejnoměrné rozmíchání složek dvousložkových lepidel,     - nestejnoměrnou kvalitu při výrobě maltoviny na stavbě. Zkoušení vlastností lepidel a tmelůZkoušení přídržnosti k podkladu     Zkoušení přídržnosti obkladových prvků s nasákavostí 15 ± 3 % o rozměrech 108 x 108 mm a tloušťce minimálně 6 mm postupem popsaným v ČSN EN 1324 (EN 159) se vytvoří spoj o tloušťce 0,8 mm a po 14-ti dnech na vzorku provedeme zkoušku smykem. Smy­ková síla se zvětšuje konstantně až do porušení spoje vzorku.     V případě zkoušení vlivu vlhkého prostředí se vzorky nechají vyzrát 7 dní v mokrém prostředí (ve vodě) a následně 7 dní v suchém prostředí.Vliv zvýšených teplot se zkouší tak, že vzorek 14 dní zraje ve standardních podmínkách a poté ho na dobu 14-ti dní vložíme do sušičky s teplotou 70 ± 2°C.     Zkoušení dle ČSN EN 1348 se na betonový podklad roznese zubovou stěrkou (6 x 6 mm) maltovina, do které se položí obklad o velikosti 50 x 50 mm se vzájemným odstupem 50 mm od sebe. Po 28-mi dnech zrání se na vzorcích provede odtrhová zkouška. (Keramické prvky musí mít nasákavost 0,2% hmotnostních) ,     Při střídání teplot po dvou hodinách při teplotách -15 ± 3°C a +15 ± 3°C se po 25-ti zmrazovacích cyklech zkouší přídržnost spoje.     Zkoušení přídržnosti spoje je vhodné užít například v případě užití vrstev kontaktního zatep­lovacího systému v případě užití jednotlivých vrstev s různou teplotní roztažností.Zkoušení pevnosti v tlaku a tahu za ohybu     Zkoušení pevnosti v tlaku a tahu za ohybu se zkouší na trámečcích 40 x 40 x 160 mm tak, že výroba trámečků, jejich tuhnutí a tvrdnutí probíhá dle návodu výrobce s dobou tuhnutí a tvrdnutí 14 až 28 dní. Zkouška se provádí obdobně jako u cementových malt.Zkoušení mrazuvzdornosti cementové maltoviny     Mrazuvzdornost je vlastnost, která se bere v úvahu v případě užití obkladů v prostoru s výskytem vlhka a mrazu. Zkoušení mrazuvzdornosti se provádí na trámečcích 40 x 40 x 160 mm tak, že vzorky jsou zmrazovány čtyři hodiny při teplotě – 20 ± 3°C a následně roz­mrazovány ve vodě při teplotě + 20°C.     Mrazuvzdorná maltovina je taková, která při určitém počtu zmrazovacích cyklů nedojde k poklesu pevnosti v tahu za ohybu o více než 25%.Zkoušení doby zavadnutí     Zkoušenou maltovinu naneseme zubovou stěrkou 6 x 6 mm na podkladní referenční plochu (betonovou). V případě zkoušení lepidel naneseme zkoušený vzorek zubovou stěrkou 4 x 4 mm. Na takto připravenou plochu pokládáme v intervalech po 5, 10, 20 a 30-ti minutách vždy deset dlaždiček o rozměrech 50 x 50 mm s nasákavostí 15 ± 3 %. Každou dlaždici zatížíme silou 20 N po dobu 30-ti sekund.      Výslednou dobu zavadnutí určíme tak, že po 27-mi dnech na osazených dlaždičkách prove­deme odtrhovou zkoušku. Doba zavadnutí je maximální doba, při které ještě maltovina – lepidlo splní požadavek přídržnosti.Zkoušení sklouznutí keramického obkladu     Zkoušení sklouznutí keramických obkladů se provádí na referenční betonové ploše. Nejprve na plochu naneseme maltovinu, lepidlo a po dvou minutách do vzniklého lože osadíme kera­mický obkladový prvek veliký 100 x 100 mm, hmotnosti 200 g a nasákavosti maximálně 0,2%.  Ten následně zatížíme po dobu 30-ti sekund silou 50 N a zvedneme plochu do svislé polohy. Po 20-ti minutách měříme změny vzdáleností mezi jednotlivými kusy obložení.     Závěr je střední hodnota (aritmetický průměr) v mm.

folder_openPřiřazené štítky

Zdivo z pórobetonových tvárnic

access_time01.květen 2020personRedakce

Základními surovinami pro výrobu pórobetonových dílců jsou voda, písek a vápenec. Ke správnému provedení stavby – díla je zapotřebí se důkladně seznámit se statickými a architektonickými požadavky stavby.Projektová dokumentace musí stanovit následující stavebně – technické podklady, ve kterých je uvedeno: způsob provádění zdiva,                - druh, třída objemové hmotnosti a pevnosti navržených tvárnic,                - druh a skupina malty,                - ztužující věnec a překlady,                - drážky a vybrání,                - kotvení a armování stěn,Možnosti zdění z pórobetonových tvárnic      - Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      - Zdění bez malty ve styčné spáře.Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      Zdění tímto způsobem se provádí s přesnými hladkými tvárnicemi. Při zdění vyplňu-jeme ložnou a styčnou spáru vždy v celé ploše. Při zdění do tenkovrstvého maltového lože je tloušťka styčné spáry a ložné spáry 1 – 3 mm.Vyzdívání bez malty ve styčné spáře      Zdění bez malty ve styčné spáře se provádí u pórobetonových tvárnic osazovaných na péro a drážku.Technologický postup zdění z pórobetonových tvárnic Přejímka staveniště      - Stavební parcela – pozemek a konstrukce, které svým vybudováním umožní následnou výstavbu zděním z pórobetonových tvárnic musí mít vlastnosti dané projektovou doku-mentaci a musí umožňovat bezpečné provádění stavby.      - Stavební pozemek musí být řádně oplocen s označením staveniště.      - Skládky hmot, vnitrostaveništní komunikace a organizace výstavby musí být realizována tak, aby neohrožovala vzrostlou zeleň na pozemku stavby.      - Skládky hmot musí být řádně odvodněny s přístupem ze dvou stran a v dosahu stavební-ho jeřábu.      - Tvárnice musí být v období před zabudováním do konstrukce chráněny před povětr-nostními vlivy buď fólií z výroby nebo stříškou nad skladovací plochou.Vykládání palet s pórobetonovými tvárnicemi      - S paletami se nesmí manipulovat závěsnými lany, ale pomocí speciálního „C“ závěsu, který je též možné zavěsit i na jiné závěsné zařízení.      - „C“ závěs zaručuje správné vyvážení palety při vykládání. Tvárnice na paletě tak nejsou namáhány žádnou silou a tak zůstanou nepoškozené. Paleta s tvárnicemi je tak vykládá-na podobně, jako vysokozdvižným vozíkem.      - Paletu s tvárnicemi ukládáme na předem připravenou rovnou a odvodněnou plochu.      - V případě skladování tvárnic na stavbě je zakázáno ukládat palety s tvárnicemi na sebe. Ukládat se smí pouze vedle sebe v jedné vrstvě!Zdění z pórobetonových tvárnic      - Základové pásy nebo základová deska není nikdy absolutně rovná. Tuto nerovnost vy-rovnáme vyrovnávacím maltovým ložem pod první vrstvou pórobetonových tvárnic,      - na vrstvě vyrovnávací malty rozvineme izolační lepenku v šíři širší minimálně o 150 mm na každou stranu od budované zdi, v místech napojení – překrytí jednotlivých pásů je délka překrytí lepenky minimálně 100 mm,      - osadíme rohové tvárnice do vrstvy cementové malty, usadíme ji výškově a jednotlivé rohové tvárnice propojíme zednickou šňůrou tak, aby šňůra lícovala s horní vnější hranou všech osazovaných tvárnic v jedné vrstvě,      - případné nerovnosti v ložné spáře vyrovnáváme brusným hladítkem nebo hoblem,      - před nanesením druhé a další vrstvy pórobetonových tvárnic odstraníme prach z ložné spáry, tvárnice nenamáčíme,      - při zdění dodržujeme základní pravidla pro vytváření vazby, vazba jednotlivých tvárnic musí být v převázání dlouhá minimálně 0,4 násobek výšky tvárnice, tedy při výšce 250 mm musí být minimální délka převázání 100 mm,      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tuž-kou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nere-zovou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Spojky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi.      - na ložnou očištěnou spáru naneseme lžící maltu v celé šíři budované zdi, tu stejnoměrně rozhrneme otočenou lžící,      - v případě užití hladkých tvárnic nanášíme maltu také do styčné spáry,      - tvárnice osazujeme tak, aby tloušťka spár nebyla širší než 1 – 3 mm,      - v případě užití tvárnic typu péro – drážka zůstávají styčné spáry bez maltové výplně,      - jednotlivé tvárnice osazujeme do maltového lože shora tak, abychom nehrnuli uloženou maltovou směs ložné spáry k přiražené tvárnici do prostoru styčné spáry,      - přesné osazení průběžně kontrolujeme vodováhou ve dvou polohách a svislost v hranách zdí, olovnicí,      - pokud není tvárnice osazena správně, upravíme její osazení gumovou palicí s následným okamžitým odstraněním vyteklé malty ze spár,      - pokud zdíme systémem péro – drážka, osazujeme poslední – rohovou tvárnici vždy pérem ven, péro následně odřežeme ruční rámovou pilou,      - vnitřní nosné zdi se v první vrstvě tvárnic přiráží k vrstvě tvárnic obvodového zdiva a v druhé řadě se provazují s obvodovou zdí již v průběhu zdění. Celý půdorys nosných zdí tak roste najednou,      - za mrazu lze provádět práce na zdění pouze za zvláštních ochranných opatření a nesmí se vyzdívat na zmrzlý podklad.Tenkovrstvá zdící malta      - Tenkovrstvé zdící malty pro přesné zdění jsou speciálně vyvinuté suché směsi běž-ně dodávané v papírových pytlích.      - Malta pro přesné tvárnice se rozdělává po celých pytlích a mísí se za soustavného přidávání do vědra s vodou (množství potřebné vody je stanoveno na obalu lepící a maltové směsi). Suchá směs s vodou se mísí vrtačkou s regulovatelnými otáčkami tak dlouho, až vznikne viskózní směs. Ta se následně nechá cca 10 minut ustát a před užitím se ještě jed-nou promíchá.      - Správnou konzistenci posoudíme po nanesení malty zubovou stěrkou na plochu. Pokud zůstává viditelné zubení stěrky, je malta dostatečně přichystaná.      - Během zpracovávání se malta nesmí ředit vodou a doba zpracovatelnosti je 3 – 4 hodiny od chvíle smíchání s vodou. V samotné spáře po nanesení je malta plastická jen asi 10 minut. Poté se nedoporučuje na nanesenou maltu v budoucí spáře, tvárnice osazovat.      - Teplota vzduchu a podkladu nesmí během tuhnutí a tvrdnutí klesnout pod +5°C. V zimním období se do malty nesmí přidávat žádné přísady.Spotřeba malty při zdění z přesných hladkých pórobetonových tvárnic a Spotřeba malty při zdění z pórobetonových tvárnic systému péro – drážka Zdění zdí z modulových bloků     Jedná se o zdění z modulových bloků, při kterém dvoučlenná osádka za po-mocí jeřábu osadí za hodinu 6 m2 zdiva. U tohoto systému nepoužíváme půlené bloky a pro vyrovnání délek se používají přesné tvárnice Ytong s pérem a drážkou.Z modulových bloků můžeme provádět:      - nosné, nenosné a obvodové zdi      - nosné a nenosné příčky      - zdi pod úrovni terénuModulový blok se dodává ve smršťovací fólií, která se odstraňuje krátce před použitím bloků. Při skladování pod střechou je doporučeno odstranit fólii okamžitě.Ztužující věnce a monolitické nosné překlady      - Ztužující věnce a monolitické nosné překlady jsou realizovány z pórobetonových U profilů, které se ukládají do prostoru jako ztracené bednění. Jako možnou alternativu užití U - profilů je ztracené bednění budovaných sloupů.      - U profily se vyrábějí z pórobetonu značky P4-500 v tloušťkách (stejné jako zděná konstrukce) 200, 250, 300 a 375 mm.      Ztužující věnec přenáší vodorovné zatížení a zhotovuje se nad venkovními a vnitř-ními nosnými stěnami. Ztužující věnec vytvořený pomocí - U profilů se instaluje bezprostředně pod budovanou stropní konstrukcí s výztuží minimálně 2 x DN 10 mm. Stropní konstrukce musí být ukládána na věnec tak, aby její přesah – uložení bylo minimálně 70 mm nad beto-novou plochou věnce. Další, podrobnější      - V případě realizace nosných překladů na stavbě pomocí U profilů, můžeme jej se-stavit na zemi nebo na tvrdé podložce a celý následně po zatvrdnutí osadit nad stavební otvor.      - Pokud realizujeme překlad v poloze nad stavebním otvorem, umístíme v úrovní pod spodní hranou budoucího U profilu nosnou desku, která  následně bude sloužit jako podpěra. Desku podepřeme dle potřeby sloupky.      - Krytí výztuže a způsob její uložení je detailně popsán v kapitole Technologie provádění, Betonové konstrukce.Nosné překlady Oblast použití nosných překladů      -  Nosné překlady jsou pórobetonové prvky armované betonářskou ocelovou výztuží. Používají se pro vytváření nadpraží okenních a dveřních otvorů ve zdivu z přesných pórobetonových tvárnic v nosných stěnách.     - používat se smí pouze výrobcem označené a nepoškozené překlady,      - překlady se nesmí zkracovat a ani upravovat jeho průřez,      - pro danou tloušťku zdi a světlost stavebního otvoru je dán odpovídající typ překladu,      - správná poloha překladů ve stavbě je dána šipkami v čelech překladů, tyto šipky musí směřovat po osazení vzhůru.      - nosné překlady z pórobetonu jsou vyráběny v kombinaci s armovaným betonovým jádrem s maximálním ohybovým momentem 15 – 23 kN/m.Nosné pórobetonové překlady Pracovní postup osazení nosných překladů      - Nad projektovaný stavební otvor zvolíme dle výše uvedené tabulky vhodný typ nosného překladu, příslušné délky a šířky, čímž nám vznikne nadpraží minimální výšky 250 mm.      - Vodováhou překontrolujeme výšky jednotlivých budoucích uložení, upravíme rovinnost ložných spár a ploch překladu.      - Vyrovnáme ostění otvorů, vyčnívající péra ve tvárnicích odstraníme hoblíkem.      - Překlad nad stavebním otvorem klademe z lešení. Před osazením zkontrolujeme, zda není poškozený.      - V místě uložení překladu na již vybudovanou zeď naneseme zdící maltu ve stejné tloušť-ce jako při zdění.      - Minimální úložná délka překladu musí být 250 nebo 200 mm dle typu překladu.     - Šipky zakreslené na čele překladu po osazení musí směřovat vzhůru a nápis výrobce musí být v čitelné poloze!      - Zkontrolujeme správnost uložení ve svislém směru. Překlad nesmí vyčnívat před líc ploch zdiva.      - Případnou nerovnost je třeba upravit poklepem gumovou paličkou do správné polohy uložení překladu.      - Správně zabudovaný překlad má ložné spáry stejné jako zdivo. Uložení překladu na stě-ně může být i větší než 250 mm.Nosné překlady tvořené z U profilů      U – profily jsou bednící prvky – ztracené bednění vyráběné z pórobetonu. Jsou ur-čeny ke zhotovení pozedních věnců, železobetonových překladů, průvlaků a sloupů. U – profily samy o sobě nejsou nosné a montážní podepření lze odstranit až po předepsané době. Tato minimální doba je dána příslušnou normou. (obecně platí, že doba zrání betono-vé konstrukce je 28 dní.)Pracovní postup tvorby nosného překladu z U – profilů      - Pórobetonové profily tvoří pouze tzv. ztracené bednění, nosnou část překladu tvoří žele-zobetonové jádro s vkládanými ocelovými vložkami dle statického výpočtu. Výhodné je si tuto výztuž připravit předem jako armokoš.      - Pod budoucím překladem z U – profilů nejprve zhotovíme dřevěné bednění, které by mělo svou horní plochou kopírovat výšku budoucího uložení pórobetonových dílců. Vněj-ší hrana budovaného bednění by měla kopírovat vnější hranu budoucího uložení U – pro-filů nebo zdi.      - U – profily klademe na bednění a zeď tak, aby úložná délka překladu byla minimálně 250 mm.      - U – profily klademe na sraz a lepíme v čele mezi sebou. Pro lepení používáme tenkovrst-vou zdící maltu     - Po osazení pórobetonového dílce na bednění překontrolujeme rovinnost a přesnost ulo-žení U – profilu.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti v uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Do jádra U – profilů – ztraceného bednění vložíme připravenou ocelovou výztuž (armo-koš), kterou zafixujeme v poloze tak, abychom zajistili potřebné minimální krytí výztuže betonem a současně mohli z vnější strany jádra vložit tepelnou izolaci.     - Před samotnou betonáži navlhčíme všechny plochy styku s čerstvou betonovou směsí vodou.      - Betonáž překladu provádíme v krátkých úsecích betonem minimální třídy B20 (C16/20).      - Překlad z U – profilů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce.      - Podepření překladu můžeme odstranit až po úplném vyzrání konstrukce.      - Betonovou směs průběžně hutníme propichováním například zednickou lžící nebo ocelo-vým prutem.      - Po ukončení zalévání ztraceného bednění betonovou zhutněnou směsí, zarovnáme horní plochu vybetonovaného betonového jádra k dalšímu osazení pórobetonových tvárnic.Poznámka:      Nesymetrické U – profily se osazují tak, aby silnější pórobetonová bočnice tvořila líc venkovní stěny.Technické parametry U - profilůPloché překlady      Ploché překlady jsou prvky z pórobetonu třídy P4,4 – 600 vyztužené svařovanou betonářskou výztuží Bst. 500. Používají se pro vytváření nadpraží ve zdivu z přesných tvárnic, v nosných i nenosných stěnách v kombinaci s nadezdívkou. Pro danou tloušťku zdiva se překlad vyskládá z prvků PSF položených na sraz vedle sebe. Ze standardně dodávaných prvků tak lze vytvořit překlady pro tloušťky zdí 125, 250, 300 a 375 mm. Hotový překlad se sestává podle šířky zdiva jednoho až třech vedle sebe položených prefabrikátů PSF a nadezdívky z přesných tvárnic. Ploché překlady PSF přitom půso-bí jako zóna přenášející tahové síly. Nadezdívka výšky hu >= 250 mm tak tvoří tlakovou zónu průřezu překladu. Nadezdívka musí být v celé ploše ložných a styčných spár důkladně maltována ten-kovrstvou zdící maltou. Mezery mezi tvárnicemi jsou nepřípustné.      Únosnost takto vytvořeného překladu je dosažena, až když kvalitně provedena na-dezdívka dosáhne potřebnou pevnost, tj. cca po 7-mi dnech.Pracovní postup pokládky plochého překladu     Ploché překlady jsou trámce výšky 125 mm, na něž se provede na stavbě nadezdívka minimálně jedné řady tvárnic, čímž vznikne tzv. zpřažený překlad výšky 375 mm. Uložení zpřaženého překladu je minimálně 250 mm. Trámce se kladou na vyrovnanou ložnou plochu do zdící malty.      Trámce budovaného překladu nad stavebním otvorem větším než 1250 mm musíme uprostřed montážně podepřít. Zabránime tak nežádoucímu průhybu.      Jednotlivé ploché překlady ukládáme tak, aby po uložení byly znázorněné šipky v čele překladu orientovány směrem vzhůru a nápis výrobce byl čitelný.     - Pro zlepšení celistvosti překladu můžeme jednotlivé trámce navzájem slepit ve styčné spáře po celé délce tenkovrstvou zdící maltou - Trámce překladu klademe z vnější strany zdiva tak, aby vnější hrana trámce budovaného překladu lícovala s vnější plochou zdiva.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti při uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Druhý a případně třetí trámec klademe vedle předchozího na sraz, přičemž dbáme na jejich přesné uložení. Případné další nerovnosti nebo nepřesnosti upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Po osazení posledního trámce zkontrolujeme rovinnost horní plochy vytvořeného ploché-ho překladu a případné nerovnosti ihned vyrovnáme hoblíkem.      - Horní plochu důkladně očistíme od prachu a nečistot (například smetením).      - Po uložení plochého překladu dozdíme v celé řadě vyrovnávací vrstvu tvárnic výšky 125 mm.      - Nad plochou plochého překladu přistoupíme k vybudování nadezdívky – tlakové zóna překladu. Nadezdíme horní řadu tvárnic o výšce 250 mm. V místě překladu je nutno na-nést zdící maltu i na čelo tvárnic bez ohledu na to, zda mají péro a drážku. Pro aplikaci používáme výhradně maltu dodávanou výrobcem plochých překladů.      - Tvárnice klademe na trámce do tenkovrstvé zdící maltya dbáme na to, aby malta byla nanesena na celou plochu zdiva.      - Přesnosti sesazení jednotlivých tvárnic dosáhneme poklepem gumovou paličkou.      - Po vytvoření druhé vrstvy překladu přistoupíme k dozdění zdiva do stejné výšky.      - Překlad z plochých překladů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce, a její případné podepření je možno odstranit až poté, když je překlad vyzrálý.Drážky a rýhy      Do tvárnic je možno sekat rýhy a drážky pro rozvody instalací. Ty nesmí procházet vodorovnými nosnými konstrukcemi jako jsou například nadokenní překlady.     Drážky můžeme realizovat jako dodatečně provedené, nebo jako zděné. K dodateč-nému provádění drážek ve zdivu z pórobetonových tvárnic užíváme pouze vhodné nářadí, abychom nepoškodili již vybudované zdivo. Kladivo a sekáč jsou v tomto případě minimálně nevhodné.      K dodatečnému vybudování rýhy a drážky užíváme frézu (pro menší drážky – rozvody vody, elektroinstalace, apod.), nebo vrták pro elektro krabice.Přípustné velikosti vodorovných drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Vodorovné a šikmé drážky jsou přípustné jen v pásmu 400 mm nad nebo pod konstrukcí hrubého stropu vždy jen na jedné straně zdiva.    2) Hloubku můžeme O 10 mm zvýšit, pokud použijeme nástroje, které nám zaručí přesně budovanou hloubku drážky. Při použití těchto nástrojů smíme provést drážku na protilehlé straně zdi o tloušťce 10 mm. Toto platí pouze pro zdi s minimální tloušťkou 240 mm.    3) Minimální vzdálenost v podélném směru od stavebních otvorů minimálně 490 mm a od další vodorovné drážky dvojnásobek šířky širší drážky.Přípustné velikosti svislých drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Drážky, které sahají maximálně 1 m nad podlahu, mohou být, při tloušťce zdiva minimál-ně 240 mm, hluboké až 80 mm s šířko maximálně 120 mm.    2) Celková šířka drážky nesmí na 2 m zdiva přesáhnout rozměr 260 mm. Pro zeď jejíž délka je kratší než 2 m, je nutno rozměr 260 mm poměrově snížit.Niky ve zdivu z pórobetonu      Niky ve zdivu slouží především k umístění kanalizačního svodu v prostoru zdiva. V případě nutnosti vytvořit ve zdi niku, si velikost výřezu připravíme a vyznačíme na tvárnici. Ruční nebo elektrickou pásovou pilou vytvoříme kolmé zářezy ve vzdálenosti 40 – 60 mm od sebe. Takto vyznačené části můžeme vyseknout zednickým kladivem.Výztuž pod stavebním otvorem širším než 1,80 m      V případě, že budujeme stavební otvor širší než 1800 mm, je doporučeno vložit vý-ztuž pod parapet otvoru.      V předposlední vrstvě tvárnic u otvorů širších než 1800 mm doporučujeme pod parape-tem umístit ocelovou výztuž do předem připravené drážky. Délku drážky volíme tak, aby výztuž vložená do drážky byla uložena minimálně 500 mm za budoucí ostění stavebního otvoru.     - Drážku můžeme realizovat ručním drážkovačem, nebo frézkou ve středu zdiva.      - Rozměry drážky by měly být po celé délce 40 x 40 mm.      - Před uložením výztuže do drážky, drážku očistíme od prachu a nečistot a navlhčíme.      - Do celé plochy vybudované drážky naneseme čerstvou cementovou maltu tak, aby vyplnila polovinu hloubky drážky. Místo cementové malty lze užít také stavební lepidlo pro tenkovrstvé zdění.      - Do drážky s čerstvou maltou vložíme ocelový prut o minimálním průměru 6 mm s přesa-hem minimálně 500 mm za budoucí ostění otvoru. Vhodné jsou profilované stavební oce-lové pruty.      - Po vložení ocelového prutu můžeme drážku zcela zaplnit cementovou maltou a vnější – horní povrch vyrovnáme. Ke zdění další vrstvy tvárnic můžeme přistoupit ihned po zalití rýhy s ocelovou vložkou. (bez nutnosti technologické přestávky) - Přistoupíme k vyzdění poslední řady parapetu, přitom stále dbáme na dodržení správné vazby tvárnic i vzhledem k budoucímu stavebnímu otvoru. - Případný doplňkový kus (kratší než je celková délka tvárnice) umísťujeme v poslední řadě parapetu vždy do středu budoucího stavebního otvoru. Příčky z pórobetonových tvárnic      Příčky z přesných příčkovek vyrobených z pórobetonu je možno budovat jako nenosné vnitřní stěny nízkopodlažních i vícepodlažních budov, přizdívky a obezdívky v interié-rech.      Příčky můžeme realizovat ve jmenovitých tloušťkách 50, 75, 100, 125 a 150 mm.Pracovní postup realizace příčky      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tužkou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nerezo-vou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Pokračujeme ve zdění příčky a dbáme na nanesení zdící malty po celé šířce zdiva. Spoj-ky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi. Spojku zdiva můžeme také vmáčknout do maltového lože bez hřebíků.      - Kotvení dodatečně dozdívané příčky provádíme pomocí spojky zdiva kterou ukotvíme do nosného zdiva hmoždinkou. Spojka je tedy „zlomena“ do pravého úhlu tak, že jedno ra-meno je kotveno svisle do nosné zdi a druhé je vodorovně ukotveno v ložné spáře příčky.      - Ukončení příčky pod stropní konstrukcí ke stropu neklínujeme. Ukotvení provedeme po-mocí spojky zdiva, nebo montážní pěny.

folder_openPřiřazené štítky

Zdivo z cihelných bloků – tvárnic

access_time01.květen 2020personRedakce

V současnosti je jedno z nejuživanějších systémů zděníZákladní charakteristiky tvárnicového zdiva:      - jednotlivé tvárnice mají systém vzduchových mezer – dutin uzpůsoben tak, aby byla „ces-ta tepla“ co nejdelší. Zvětšuje se tak její tepelný odpor,      - vlastní hmota tvárnice je vylehčena mikropóry. Dosahuje se to přidáním pilin do hmoty před vypálením,      - styčné spáry bývají prováděny systémem péro – drážka.Provádění – aplikace tvárnicového zdiva z cihlového systému Přejímka staveniště:      - kontrola rovinnosti podkladu pro zdění,      - kontrola uložení hydroizolace s přesahem zdi minimálně o 150 mm,      - zdění je možno provádět při teplotách +5 až + 30 °C,      - zdění je zakázáno při teplotě pod – 5 °C,      - jednotlivé tvárnice nesmí být zaprášené a mastné.Aplikace – postup prací při zdění z tvárnic      - připravíme maltové lože v rozích obvodových a nosných zdí, do kterých osadíme jednot-livé tvárnice tak, aby svou orientací kopírovaly směr kladení celé řady – vrstvy,      - vodováhou jednotlivé připravené tvárnice osadíme do stejné výšky tak, aby vnější roh tvárnice vždy kopíroval budoucí hranu zdi. V případě, že je tvárnice výše, zatlačí se do maltového lože, pokud je níže, po jejím naklopení přidáme pod tvárnici maltu a následně opět výšku překontrolujeme,      - ve chvíli, kdy máme osazeny rohové tvárnice, přistoupíme ke kontrole pravoúhlosti jejich uložení. Pravý úhel u obdélníkového a čtvercového půdorysu zjistíme tak, že obě dvě úh-lopříčky mají stejnou délku. Pokud ne, je třeba upravit směrové vedení budoucí zdi pře-místěním rohových – již osazených tvárnic,      - osazené tvárnice „rohové“ spojíme zednickou šňůrou tak, aby lícovala s vnější hranou celé řady tvárnic. Pokud nám šňůra sjíždí, pomůžeme si další tvárnicí položené na roho-vé,      - naneseme maltu – lože po celé délce budované řady a do něj klademe jednotlivé tvárnice tak, aby se zároveň hranou dotýkaly zednické šňůry. Výškovou polohu upravíme buď podmaltováním, nebo zatlačením gumovou palicí,      - svislé styčné spáry systému péro – drážka se nemaltují,      - po vyzdění celé řady cihelných bloků – tvárnic, navlhčíme vrchní část řady, aby keramic-ký střep nenasával záměsovou vodu čerstvé malty,      - další řadu klademe tak, aby přesah jednotlivých tvárnic byl minimálně 0,4 x výška tvárni-ce nebo minimálně 40 mm, minimální délka převázání v ploše zdi je 95 mm,      - ložná maltová spára by měla mít výšku 12 mm (8 až 15 mm), ložná spára akustických tvárnic potom 8 mm a malta musí mít takovou konzistenci, aby nezatékala do dutin tvár-nice.Napojení zdi na průběžnou zeď      - napojení se provádí tak, že řada, která se přikládá k průběžné, se poslední tvárnice na-maltuje z boku a přisadí ke zdi. V další řadě provádíme přikládanou zeď jako průběžnou. Takto obě zdi vzájemně provážeme,      - řezání potřebné délky tvárnice lze provádět ruční rámovou pilou,      - v rozích kontrolujeme svislost olovnicí v každé druhé řadě. (vodováha na latích není do-statečně přesná – ke kontrole svislosti nepoužívat!)Malty pro zdění      - Malty pro zdění je možno vyrábět přímo na staveništi smícháním vápna, cementu, písku a vody, nebo můžeme užít prefabrikovanou směs. Zdící malty jsou vyráběny dle pev-nosti v tlaku 2,5 až 10 MPa.      - Bližší popis výroby maltové směsi na stavbě je detailně popsán v kapitole betonové konstrukce.     - suché maltové směsi musíme chránit před deštěm,      - na cihlách určených ke zdění nesmí ulpívat sníh nebo led,      - rozestavěné dílo je třeba chránit fólií před deštěm, aby voda nestékala po čerstvém zdi-vu.Drážka a rýhy      Do tvárnic je možno sekat rýhy a drážky pro rozvody instalací. Ty nesmí procházet vodorovnými nosnými konstrukcemi jako jsou například nadokenní překlady.Přípustné velikosti svislých drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu      Při provádění svislých drážek dosahující do 1/3 výšky podlaží je povoleno tvořit drážku do 80 mm hlubokou a 120 mm širokou, pokud je zeď tlustší než 225 mm. Minimální vodorovná vzdálenost dvou rýh vedle sebe je dvojnásobek šířky širší rýhy.Přípustné velikosti vodorovných drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu       Vodorovná vzdálenost drážka – stavební otvor nesmí být menší než 0,5 m.       Šířka nesmí být větší, než je polovina šířky zdi.Pracnost při zdění z tvárnic (16ks / m2)Pracnost při zdění zdiva z cihel plných pálených (4,5 kg / ks)Pracnost při zdění zdiva z cihel CD INAPracnost při zdění zdiva z cihel CP – AKUSložení pracovní čety:      2 x zedník – zdící práce      2 x pomocník – řezání, příprava malty      1 x pomocník – obsluha vrátku - jeřábu, vnitrostaveništní dopravaNářadí potřebné ke zdění:       ruční rámová pila, míchačka, vědro, zednická lžíce, zednická naběračka, gumová palice, nůž, vodováha, zednická sňůra, stavební kolečko.Příprava zpracování suché maltové směsi       Ve samospádové míchačce nejprve smícháme pytel (50 l) suché směsi s cca 15 litry vody. Po třech minutách míchání dolejeme záměsovou vodu k získání potřebné konzistence míchané prefabrikované malty.       Potřeba vody je cca 17 – 20 litrů na 50 litrů suché směsi.Kotvení hmoždinek do keramického tvárnicového zdiva       Problém při kotvení hmoždinek do děrovaných tvárnic je v jejich děrované struktuře a ne každý typ hmoždinky je do tohoto podkladu vhodný.     - Plastová rozevírací hmoždinka se osadí do děrovaných tvárnic tak, aby spára v dříku hmoždinky byla vodorovně. Hmoždinka by se tedy měla v dutině rozevřít směry nahoru a dolů.      - Uzlovací hmoždinky vytváří po zašroubování v dutině uzel, který je širší než vyvrtaný otvor. Tím je zajištěno její nevyjetí ze zdiva.      - Otvor vyvrtáme dle průměru hmoždinky spirálovým vrtákem bez příklepu.      - Hmoždinku s méně našroubovaným vrutem přiložíme k díře a do zdi jemně zaklepneme.      - Vrut zašroubujeme tak, aby vyčníval cca 5 mm od zdi.      - Při dotahování vytváříme na dříku hmoždinky uzel zajišťující její polohu.      Ke kotvení konstrukcí s větším zatížením můžeme užít nylonových třecích hmoždi-nek tzv. rámových. Ty se rozvíjejí po celé délce při zašroubování vrutu do dříku.       Potřebujeme-li ukotvit do zdiva z tvárnic (například Keratherm) vysoce namáhaný spoj, užijeme ke kotvení dvousložkové chemické malty – stavebního lepidla.     - Vyvrtáme otvor určité hloubky vrtáním bez příklepu. Otvor by měl být širší o 4 mm, než je průměr vkládaného perforovaného pouzdra chemické kotvy,      - stlačeným vzduchem vyfoukáme prachové částice,      - vložíme pouzdro kotvy do otvoru,      - natlačíme ve směru dno – hrdlo chemickou maltu,      - do zaplněného pouzdra otáčivým pohybem zatlačíme odmaštěnou závitovou tyč,      - odstraníme vyteklou maltu a necháme kotvu vytvrdnout minimálně 45 minut.Zdění příček z keramických dutinových tvárnic       Vnitřní příčky rozdělují prostor na jednotlivé místnosti. Plní tedy funkci dělící, estetic-kou, ale také tepelně a zvukově izolační.       Příčky, na rozdíl od nosných zdí, nesou pouze vlastní hmotnost a proto říkáme, že nejsou nosné. Stabilitu příček zajišťujeme ukotvením do okolních nosných konstrukcí s ohle-dem na deformace nosných konstrukcí (například průhyby).Příčky můžeme dle konstrukce dělit na:      - zavěšené      - podepřené      - visutéZděné příčky       Zděné příčky jsou vyráběny z keramických prvků – cihel, tvárnic vyrobených z kera-mického střepu. Tvárnice mohou být vylehčeny dutinami.       Stavba příček se většinou provádí na nastavenou – vápenocementovou maltu v tloušťkách 65 a 200 mm. Příčky o tloušťce nad 125 mm mohou také působit jako ztužující k užitému stavebnímu systému.Příčky z cihel       Zdění příčky z cihel sestavených „na kant“ v tloušťce 1/4 délky cihly se provádí na vápenocementovou maltu s vkládanou ocelovou výztuží.   Výztuž v podobě plochých ocelo-vých pásů se vkládá do ložných spár po celé délce budované příčky. Výška ložné spáry musí být alespoň o 4 mm vyšší, než je výška ocelové vložky.       Příčku, kterou budujeme v délce větší než 5 m a vyšší než 3 m musíme vyztužovat železobetonovými věnci, ocelovou výztuží, popřípadě jinak.Technologický postup      - Na vyrovnaný podklad položíme separační podložku (například v podobě lepenkové hyd-roizolace),      - na pás lepenky naneseme maltové lože v celé délce příčky,      - první tvárnice příčky namaltujeme z boku a přiložíme k již vybudované nosné zdi, přilepí-me ji k ní a k podkladu,      - další vrstvu tvárnic – keramických dílců pokládáme do lože tloušťky 12 mm dle stejných zásad, jako při budování nosného zdiva.Kotvení příček do nosných konstrukcí      - Příčka prováděná z keramických tvárnic se kotví v každé druhé ložné spáře plochou kotvou z nerezové oceli. Kotvy jsou běžně dodávány v délkách 200, 300 a 400 mm. Před osazením do ložné spáry kotvu ohneme do pravého úhlu tak, aby se mohly 2/3 délky kotvy zazdít v ložné spáře příčky a 1/3 přišroubovat samořezným šroubem. Kotvy mohou být po-stupně ukládány bez ohýbání do ložných spár nosného zdiva. Zde však musíme upozornit na rizika spojené s trčícími kotvami z plochy nosné zdi. (BOZP)      - Příčka prováděná z CPP se kotví do nosného zdiva buď v rýze, nebo v kapsách a ozubech.      - Příčky tloušťky 75 mm kotvíme do nosného zdiva v hloubce 1/2 cihly v každé třetí vrstvě. Současně je v každé třetí vrstvě vložena pásová ocel 20 x 1 mm, nebo drát o průměru 5 mm.      - Příčky tloušťky 150 mm se kotví do kapes hloubky 1/2 cihly. Výška kapsy je vždy na dvě nebo tři vrstvy – řad cihel. (3 řady kotvit do kapsy, 3 řady přiložit k nosné zdi, atd.)      - Poslední spáru mezi příčkou a stropní konstrukcí vyplníme maltou, pokud je délka příčky menší než 3,5 m. Při větším rozpětí může docházet u stropní konstrukce k výrazněj-ším průhybům a tím může zatížit příčku tlakem, která poté popraská. Při délce příčky nad 3,5 m vyplníme poslední spáru trvale pružným materiálem.      - Pro zdění příček s tloušťkou maximálně 100 mm musíme použít maltu s pevností minimálně 5 MPa. Zajistíme tak potřebnou tuhost příčky.  Vodorovné konstrukce svislých nosných a nenosných zdí tvořené keramickými tvárnicemi Překlady v nosných zdech       Překlady v nosných zdech jsou vodorovné prvky přenášející zatížení z prostoru nad stavebními otvory, jako jsou okna a dveře, do prostor ostění stavebních otvorů.       Překlady se mohou vyskytovat v obvodových zdech s vloženou tepelnou izolací ne-bo ve vnitřních nosných konstrukcích.Z hlediska materiálu mohou být:      - z keramických tvarovek vyztužených železobetonem (keramobeton),      - ocelové z válcovaných nosníků,      - monolitické a prefabrikované ze železobetonu.Keramické překlady       Keramické nosné překlady jsou tvořeny v délkách po 250 mm od 1,00 m. Jsou vyrá-běny tak, že keramický U profil slouží jako ztracené bednění pro železobetonovou nosnou konstrukci.       Keramobetonové překlady se osazují na výšku – užší stranou vodorovně – na lože z cementové malty. Jeden nosník je z výroby široký 70 mm a vyskládává se vedle sebe v po-čtu potřebném na celou tloušťku nosné zdi. Jednotlivé nosníky seskládané vedle sebe před osazením svázat měkkým drátem. Zajistíme tak také jejich klopení.Počet ks keramobetonových nosníkůPoznámka:       U nosných obvodových konstrukcí doplňujeme tloušťku konstrukce fasádním polystyrénem mezi prvním a druhým nosníkem z vnější strany konstrukce.Délka potřebného uložení keramobetonových překladů

folder_openPřiřazené štítky

Obecné zásady bezpečnosti práce v pozemním stavitelství

access_time01.květen 2020personRedakce

Pozemní stavitelstvíPoznámka: Tento text se opírá o předpis, který v současnosti neplatí! (viz nově: NV 591/2006 Sb.) -  Avšak ho stále považuji za velmi dobrý. (v případě rozporu níže uvedeného textu s texty v kapitolách ____, platí texty v již zmíněných kapitolách).Povinnosti dodavatelů stavebních a montážních prací.      Každý dodavatel stavebních prací, který zaměstnává pracovníky je povinen vést podrobnou evidenci všech pracovníků, kteří jsou na stavbě od jejich příchodu na pracoviště až po jejich opuštění.      Dodavatelé jednotlivých prací musí být vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, které jsou adekvátní možnému ohrožení na zdraví při provádění jednotlivých dílčích činností.Příprava stavby      dle vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 324 o bezpečnosti práce a technických zařízeních při stavebních pracích.     Společnost, která dodává jednotlivé stavební práce musí mít na jednotlivých staveništích dodavatelskou dokumentaci, kterou tvoří technologický (pracovní) postup, stanovení opatření pro případ ohrožení vyšší moci a opatření při souběhu několika činností.     Pracovní postup musí obsahovat stanovení požadavků na provedení práce při dodržení zásad bezpečnosti prácePracovní (technologický) postup obsahuje:     - Návaznost jednotlivých pracovních činností     - Popis dílčích kroků pro danou činnost     - Seznam užitých strojů a speciálních pomůcek     - Popis podpůrných stavebních konstrukcí (plošiny, lešení, …)     - Výpis opatření k zajištění bezpečnosti práce jednotlivých pracovníků, okolí pracoviště z hlediska požární ochrany, hygieny práce, atd..     - Popis staveništní a mimo staveništní dopravy, a to jak vertikální, tak horizontální.     - Popis a umístění skladovacích ploch.     - Opatření pro pracoviště při práci za mimořádných podmínek a     - Opatření k zajištění neobsazeného pracovištěOdevzdávání pracoviště     Jednotlivé dohody o vzájemných vztazích zhotovitele a podzhotovitele musí být označeny v zápise o předání a převzetí staveniště mezi účastníky výstavby. Tento protokol (zápis) doplňuje smlouvu o dílo o lokální požadavky na oblast bezpečnosti práce.      Zhotovitel jedné části díla je povinen seznámit ostatní zhotovitele podílejícími se na zhotovení díla s požadavky na technologií, zdroji ohrožení a požadavky na bezpečnost práce. Tímto přístupem předchází k možným kolizím s ostatními zhotoviteli, či podzhotoviteli.Přerušení stavebních prací     V době výstavby díla mohou nastat různé situace, do kterých se dodavatelé stavebních prací dostanou. Nejčastěji jsou to nebezpečí způsobená poruchou technického zařízení, provozní havárií a nevyhovujícím stavem stávající stavební konstrukce.     Do takovéto situace se může zhotovitel dostat například při poškození příslušné inženýrské sítě. Havárii musí nahlásit jejich provozovateli a do zlikvidování vzniklého stavu musí zhotovitel zajistit zamezení přístupu k místu havárie.     Práce na díle mohou taktéž ovlivnit výskyt nebezpečných, výbušných a zdraví škodlivých látek v uzavřených prostorách, jako jsou například vstupy do studní, šachet, žump a kanálů.     V přípravě prací s možným výskytem takovýchto látek je třeba počítat s nezbytnými opatřeními pro případ přerušení prací tak, aby měly minimální dopad na celkový výsledek stavby ať technologický, tak i ekonomický.Stavební práce v mimořádných podmínkách     Pokud se v době výstavby vyskytnou jakékoliv mimořádné podmínky, musí zhotovitel stavebních prací určit taková opatření, aby eliminoval dopady na bezpečnost práce. Projekt stavby musí obsahovat zásady technických opatření k zajištění bezpečnosti práce.Stavební práce v mimořádných podmínkách jsou zejména:     - provádění stavebních prací v nebezpečném prostředí a v nebezpečném prostoru     - práce v ochranných pásmech inženýrských sítí     - práce v extrémních klimatických podmínkáchZpůsobilost pracovníků     Zhotovitelé stavebních prací jsou povinni zajišťovat svým zaměstnancům školení z předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení minimálně 1 x ročně pokud provádějí, nebo řídí jednotlivé stavební práce:     - pokud pracovníci nemohou pracovat z bezpečných pracovních podlah ve výškách nad 1,5 m     - pokud pracují na pohyblivých pracovních plošinách     - pokud pracují na žebřících ve větší výšce, než 5 m     - pokud pracují za pomocí horolezecké či speleologické techniky     - pokud montují a demontují pomocné konstrukce ve výškáchpřičemž školit a ověřovat znalosti jednotlivých pracovníků mohou jen instruktoři horolezecké techniky a instruktoři lešenářské techniky.     Dodavatelé prací jsou povinni vést evidenci školení, zkoušek, zaučení a odborné a zdravotní způsobilosti všech pracovníků. Tímto je dán seznam kompetencí pracovníků a dodavatel prací nesmí pověřit prováděním příslušných prací nezaškoleného pracovníka.Vymezení staveniště     Staveniště v zastavěném území obce musí být oploceno souvislým oplocením výšky minimálně 1,8 m tak, aby byla zajištěna ochrana staveniště a oddělovalo prostor staveniště od okolí. Cílem budování oplocení kolem staveniště je minimální narušení provozu na okolních komunikacích.     Pokud zajišťujete přípravu liniové stavby s krátkodobým záborem dílčí plochy staveniště, je možno ji ohradit dvou tyčovým zábradlím ve výšce 1,1 m. Oplocení, které zasahuje do komunikace musí být za snížené viditelnosti osvětleno v čele oplocení výstražným světlem, které je osazeno průběžně každých 50 m.     V případě, že staveniště je mimo zastavěné území musí být oploceno pokud je ve vzdálenosti do 30 m od komunikace.     Všechny vstupy na staveniště musí být označeny bezpečnostními tabulkami a vstupy musí být uzamykatelné.Komunikace na staveništi     Před zahájením všech dílčích stavebních prací, kterým předchází doprava stavebních materiálů, které budou dopravovány staveništěm, musí být zjištěny průjezdné profily, musí být provedena kontrola stavu a způsobilosti komunikací a zjištěny provozní podmínky. Vozidlo, kterým je dopravován stavební materiál musí být minimálně o 30 cm nižší, než je průjezdný profil podjezdu, či překážky. Podjezdy nižší 4,3 m musí být označeny stejně jako na veřejných komunikacích.     Překážky vyšší 10 cm pro přechod pěší musí být opatřeny přechody odpovídající únosnosti.     Minimální šíře pro pěší je 0,5 m a při obousměrném provozu je 1,5 m. Pokud je spád komunikace ve sklonu větším než 1:3 musí být opatřena z jedné strany komunikace jedno tyčovým zábradlím. Podchodná výška musí být minimálně 2,1 m (vyjímečně 1,8 m – s označením „černožlutá zebra“).     Z výše uvedených zásad je zřejmé, že pokud není zajištěn průjezd nákladních vozidel k místu vykládky, je pro takováto vozidla vjezd na staveniště zakázán.     Otvory a jámy na staveništích musí být zajištěny dostatečně únosným poklopem. Jámy na vápno musí být vždy ohraničeny pevným dvou tyčovým zábradlím ve výši 1,1 m. Zakrytí jam a otvorů není nutno provádět v případě, kdy se v jámě pracuje.     Veškeré schodiště a rampy, které jsou součásti staveniště, musí mít nekluzkou povrchovou úpravu.     Žebřík smí být používán pouze pro fyzicky nenáročné práce s jednoduchým nářadím a ke komunikaci pracovníků. Po žebříku nesmí být přenášeno břemeno těžší 20 kg. Pokud pracovník pracuje na žebříku ve větší výšce, než 5 m, musí používat osobní ochranné pomůcky proti pádu.     Žebříky se nesmí používat jako nosná konstrukce pro osazení podlah lešení. Toto neplatí pro lešeňové žebříky.     Největší povolená délka přenosných žebříku je 8 m a pokud jsou používány k výstupu, musí přesahovat výstupní plochu minimálně o 1,1 m. Část žebříku nad výstupní plochou mohou nahradit madla. Sklon jednoduchého žebříku opřeného o plochu nesmí být menší než 2,5:1.   Pokud je žebřík pevně přikotven, musí být mezi plochou za žebříkem a jednotlivými příčlemi volný prostor minimálně 18 cm a u paty žebříku 60 cm pro přístup k němu.      Pro výstup a sestup lze také použit dřevěné sbíjené žebříky, které jsou kratší 3,5 m s příčlemi vsazenými do zdvojených pásnic.      Pokud lze z prostorových důvodů užít pouze provazový žebřík, tak se smí použit jen pro sestup a výstup pracovníků.      Svislá doprava pracovníků při montážních pracích nad 30 m musí být zajištěna výtahem.Zemní práce     Zemní práce na staveništi jsou řešeny projektem na podkladě geologického průzkumu, který musí být řešen v rámci projektu celé stavby. Před zahájením zemních prací musí dodavatel stavebních prací ověřit vytýčení veškerých inženýrských sítí. Protokoly o vytýčení jednotlivých inženýrských sítí předá stavebníkovi investor. Krom zjištění výskytu inženýrských sítí na staveništi investor zajišťuje také případné volné podzemní prostory.     Výkopy, které jsou realizovány jedním pracovníkem na pracovištích bez dohledu a doslechu dalších pracovníků, nesmí být hluší 1,3 m.     Výkop realizovaný v zastavěné části a na veřejných prostranstvích, musí být zajištěno proti pádu do výkopu zábradlím. Postačujícím zajištěním výkopu může být jednotyčové zábradlí ve vzdálenosti 1,5 m od hrany výkopu nebo násep do výše 0,9 m. pokud výkop sousedí s komunikací, nebo do ni zasahuje, musí být opatřena příslušnou výstražnou dopravní značkou. Za snížených viditelných podmínek je nutno oplocení výkopu ze strany do komunikace opatřit výstražným červeným světlem na začátku a konci oplocení a dále maximálně každých 50 m od sebe.     Přes výkopy hlubší 50 cm je nutno zřídit dřevěný, nebo ocelový přechod široký minimálně 75 cm a na veřejných prostranstvích 1,5 m. Přechod musí být zajištěn oboustranným jednotyčovým zábradlím minimální výšky 1,1 m. Přechod nad výkopem hlubším 1,5 m musí být opatřen dvoutyčovým zábradlím o stejné výšce se svislou zarážkou přechodu nášlapné plochy a zábradlí.Okraje výkopu nesmí být, např. dopravou stavebních hmot, zatěžovány do vzdálenosti 50 cm od výkopu. V bližší vzdálenosti se smí zatěžovat prostor smykového klínu pouze na základě projektem uvedeného statického výpočtu.     Svislé stěny výkopů prováděné ručně musí být zajištěny pažením pokud:     - je hloubka výkopu hlubší 1,5 m     - nebo 1,3 m v zastavěném územía pokud do těchto výkopů vstupují pracovníci zhotovitele, musí být výkop široký nejméně 80 cm. Za konstrukci pro výstup z výkopu nesmí být použito pažení.      Při ruční demontáži pažení musí být demontováno ze spod za současného zasypávání výkopu zeminou.      Při práci na svahu ve sklonu min 1:1 a výšce svahu 3 m, musí být provedena příslušná opatření k zamezení sklouznutí materiálů a pracovníků po svahu výkopu.      Pro staveništní dopravu zeminy lze použit kolečko nebo japonku pouze po dopravních cestách o maximálním sklonu 1:5.Skladování materiálu     Skladování materiálů na staveništi musí být prováděno tak, aby byl v průběhu výstavby zajištěn jeho přísun a dílčí odběr bezpečně a bez možnosti ohrožování okolí skladovaným materiálem a v souladu s požadavky na skladování materiálu výrobcem. Plochy určené ke skladování materiálů musí být odvodněny, zpevněny a označeny bezpečnostními tabulkami. Skladovaný materiál musí být uložen tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení.      Skladovaný materiál musí být zajištěn proti rozkutálení, převrácení a posunutí od skladovací plochy různými zarážkami, opěrami a klíny. Pokud skladované materiály, jako jsou například kanalizační trouby, nemají oka pro uchycení k manipulaci, musí být během skladování uloženy na podkládkách. Podkladky nesmí být z kulatiny a nesmí být z vrstvených hmot.      Jednotlivé stavební hmoty musí být skladovány ve stejné poloze, ve které budou následně uloženy ve stavební konstrukci.      Kusový materiál pravidelných tvarů, jako jsou tvárnice, smí být ukládán ručně na skládku do výše 2,0 m. Pokud je materiál nepravidelných tvarů, tak smí být ukládán pouze do výšky 1,5 m.     Tekuté hmoty musí být skladovány v nádobách s otvorem pro vyprazdňování v poloze tak, aby tento otvor byl na horní straně uloženého obalu. Kyseliny musí mít navíc na obalu označení druhu látky.     Sypké hmoty smí být ukládány na skládku do libovolné výšky pouze za předpokladu, že navážení i odebírání těchto hmot bude prováděno plně mechanizovanými prostředky. Při odebírání hmoty nesmí vzniknout převis. Možná vzniklá stěna materiálu nesmí přesáhnout 9/10 výšky dosahu stroje určeného k odebírání.      Ručně smí být sypký materiál skladován pouze do výšky 2,0 m. Při ručním odebírání sypkých hmot nesmí vzniknout převis vyšší 1,5 m.       Pytlované sypké hmoty lze skladovat ručně do výšky 1,5 m a při užití mechanismů do výšky 3,0 m. Pytle musí být uloženy na vazbu tak, aby nedošlo k jejich převrácení, či poškození.     Křehký materiál, jako jsou například umývadla, smí být skladován pouze v jedné vrstvě, nebo do výšky 1,5 m pokud jsou uloženy v pevných rámech.     Tabulové sklo smí být skladováno jen ve svislé poloze.     Slad hořlavin nesmí být blíže než 60 m od místa, kde je nasáván vzduch do podzemního pracoviště.     Na staveništi musí být vyčleněna plocha pro skladování vadných výrobků s členěním plochy dle požadavků na třízení výrobků – odpadu.Práce s betonem     Přečerpáváni betonové směsi do budoucí konstrukce se smí provádět pouze z bezpečných míst, kde jsou pracovníci chráněni proti pádu nad volnou hloubkou nebo pádu z výšky, nesmí dojít k zavalení pracovníka betonovou směsi a pohyb pracovníků musí být zajištěn po vybudovaných a bezpečných komunikacích, např. lešení. Po již osazené armatuře je zakázáno se jakkoliv pohybovat.     Nosné betonové konstrukce, které jsou budované z betonové směsi na stavbě, která nedosáhla projektem stanovenou pevnost, nesmí být zatěžována otřesy a jinými škodlivými účinky.     V případě užití urychlovačů k urychlení tuhnutí betonové směsi, nebo jiných metod, musí být na tyto zpracován technologický postup, kterým bude zajištěna kvalita budované konstrukce.     Bednění musí být budováno tak, aby bylo těsné a po dobu betonáže bylo schopno přenést jak hmotnost čerstvé betonové směsi rozprostřené v ploše, tak i lokálně nashromážděné větší množství směsi před dalším zpracováním.     Podpěrné konstrukce bednění musí být postaveno tak, aby jej pak bylo možno bezpečně odstraňovat. Podpěra musí mít v případě kulatiny průměr minimálně 70 mm a nebo v případě hraněného řeziva hranu širokou 70 mm. Podpěry více pater musí být nad sebou a únosnost jednotlivých podpěr musí být ověřena statickým výpočtem.V případě užití posuvného bednění je možno jej posouvat až po dosažení minimální požadované hodnoty pevnosti konstrukce.     Odbedňovací práce ve výškách se smí provádět pouze tehdy, nehrozí-li poškození nebo zřícení bednění konstrukce. V případě odbednění nenosných částí konstrukcí bednění lze provádět ze žebříku do výšky 3 m. stabilita žebříku však nesmí být zajištěna o odbedňovací prvek.   Prostor, kde probíhají odbedňovací práce musí být zajištěn proti vstupu třetích osob.     Při osazování ocelové armatury nesmí být pracovníci určení k této činnosti obnaženi. Musí mít dlouhý rukáv i nohavice.Zednické práce     Zednické práce musí být prováděny tak, aby neohrožovaly obsluhu strojů pro přípravu malty, ani pracovníky, kteří provádějí další činnosti na stavbě. Materiál určený ke zdění musí být uložen minimálně 60 cm od pracovního prostoru určeného ke zdění.     Zdění jednotlivých částí konstrukce musí být realizováno tak, aby nedošlo ke ztrátě stability budované konstrukce. Zdění pilířů a sloupů musí probíhat s technologickými přestávkami k vytvrzení maltových loží tak, aby nedošlo k destabilizaci spodní části sloupu.     Pohybovat se po stropech – konstrukcích z tenkostěnných materiálů je zakázáno pokud nejsou zabezpečeny proti jejich poškození a aby nedošlo k propadnutí zaměstnance konstrukcí.Práce prováděné na střeše     Pracovníci, kteří provádějí jakékoliv práce na střeše musí být chráněni proti:     - propadnutí konstrukcí střešní krytiny     - pádu z výšky na volných okrajích plochy     - sklouznutí ze střechy se sklonem větším, než 25°     Zajištění proti sklouznutí je možno zajistit i přichyceným žebříkem k pracovní ploše. U střešního pláště se sklonem větším 45° musí k přichycenému žebříku přibýt ještě osobní zajištění pracovníků. Pokud není konstrukce střešního pláště budovaná na celoplošném bednění, ale jen na latích, je nutno použit zajištění proti propadnutí pokud jsou latě od sebe vzdáleny maximálně 0,25 m. Totéž platí, pokud není zajištěna nosnost jednotlivých latí.Práce nad volnou hloubkou a ve výškách     Pokud je pracovník na svém pracovišti ohrožen pádem do hloubky nebo pádem z výšky, propadnutím a sesutím, musí být zajištěn proti pádu. Zajištění pracovníka proti pádu musí být zajištěno vždy při pracovních činnostech nad vodní plochou nebo jinými tekutinami, kde je nebezpečí poškození zdraví a při pracích ve výšce nad 1,5 m. Ochrana proti pádu ve výšce nad 1,5 m není vyžadována, pokud je pracoviště na ploše se sklonem do 10° s jednotyčovým zábradlím výšky 1,1 m kolem celé plochy pracoviště. Ochrana proti pádu ve výšce také není vyžadována pokud probíhají zednické práce na pracovišti, jehož plocha je 60 cm pod horní hranou zdi, na které se pracuje.     Práce při kladení dílců ve výšce nad 3 m jsou svým charakterem takové, že nelze zajistit výše zmíněná opatření, lze je vyloučit pouze v případě, že práce budou provádět pouze poučení pracovníci tak, že si budou sami svým postupem vytvářet pracovní plochu. Technologický postup musí stanovit konkrétní činnosti, které smí poučený pracovník provádět v místě do 1,5 m od hrany možného pádu.      Délka pádu při použití osobního zajištění bezpečnostním pásem může být maximálně 0,6 m, postrojem bez tlumič 1,5 m a postrojem s tlumičem pádu maximálně 4 m. místo upevnění musí zajistit ochranu ve směru pádu o statické síle 15 kN.     Materiál skladovaný ve výškách musí být zajištěn tak, aby nedošlo k jeho sklouznutí, pádu nebo sfouknutí větrem.Prostory pod pracovní plochou ve výšce musí být zajištěny:     - vyloučením provozu v blízkosti pod pracovištěm ve výšce     - užitím ochranné konstrukce v prostoru práce      - užitím záchytné konstrukce pod pracovní plochou     - dvoutyčovým zábradlím výšky 1,1 m s tyčemi ukotvenými na nosných sloupcích     - střežením prostoru pod pracovištěmOchranné pásmo pod pracovní plochou musí mít šířku:     - 1,5 m při práci ve výšce max. 10 m     - 2,0 m při práci ve výšce max. 20 m     - 2,5 m při práci ve výšce max. 30 m     - 10% výšky objektu pokud práce probíhají ve výšce nad 30 m     Pokud práce probíhají na pracovní ploše se sklonem nad 25°, rozšiřuje se ochranné pásmo o 0,5 m. Při ruční nebo strojní dopravě materiálu pomocí kladky se ochranné pásmo rozšiřuje o 1,0 m na každou stranu od zdvihaného břemene. Je-li vlivem práce ve výšce zúžená komunikace pro pěší, musí být oddělena od silniční komunikace dvoutyčovým zábradlím o výšce 1,1 m se zamezením odstřiku bláta a vody z pod kol projíždějících vozidel. Zábrana může být vytvořena zaplentováním, nebo vytvořením plochy z desek. Případné změny ve výškových úrovních komunikace pro pěší musí být vyrovnány.     Při pracovních činnostech, kdy se provádí postupné zvyšování konstrukce je nutno i zvyšovat pracoviště tak, aby pracovali v obvyklé výšce nad pracovní plochou a vzájemně se neohrožovali s ostatními pracovníky. Při zdění nebo těžkých pracovních činnostech se považuje jako obvyklá pracovní výška do 1,5 m, u ostatních do 2,0 m (nátěry, omítky). Ke zvyšování místa práce se nesmí používat jiná zařízení, než ta, která jsou k tomu účelu určená.     Stavba a oprava komínových těles, které jsou nad střešním pláštěm se sklonem větším, než 10°, musí být prováděna z pracovní plošiny o šířce minimálně 0,6 m.      Pracovní činnosti, které jsou prováděny na vysokých objektech, musí provádět minimálně dva pracovníci a v případě specifických prací na těchto objektech musí být podrobně upraven technologický postup k těmto činnostem.     Shazování materiálů je zakázáno pokud se jedná o plechy, desky a ostatní předměty u kterých není jisté místo dopadu a nebo hrozí možnost odrazu, rozstřiku. Místo dopadu musí být zabezpečeno proti vstupu třetích osob. Pokud po dopadu, nebo při shazování vzniká nežádoucí víření prachu, nebo jiný nežádoucí účinek (zvuk), musí být stanovena opatření k zamezení, nebo ke zmírnění dopadu vznikajících vlivů na okolí stavby.     Práce na nechráněném prostoru a ve výškách musí být přerušeny pokud:     - je v době pracovní činnosti silný déšť, sněží, nebo se tvoří námraza     - je mlha s viditelnosti do 30 m     - je teplota okolí nižší než –10°C     - je vítr o rychlosti více než 8 m/s na zavěšených konstrukcích     - je vítr o rychlosti více 5 m/s na žebřících s použitím osobních zajištění     - je vítr o rychlosti více než 10,7 m/s u všech ostatních činností.Bourací práce a rekonstrukce     Každý bouraný objekt musí být před zahájením bouracích prací zevrubně prohlédnut a na základě zjištěných skutečnosti musí zhotovitel vypracovat technologický postup. Práce musí probíhat tak, aby nedošlo k nekontrolovatelné destrukci ostatních části objektu a zároveň aby nedošlo k ohrožení pracovníků na zdraví. Dále musí být zjištěny veškeré inženýrské sítě v okolí bouraného objektu.     Bourací práce, při kterých dochází ke konstrukční změně objektu do výšky 3 m, při strojním bourání a bourání speciálními technologiemi mohou provádět jen kvalifikovaní pracovníci pod stálým dozorem odpovědného pracovníka.     Přípravné práce před demolicí objektu zahrnuji především:     - vymezení ohroženého prostoru podle technologie provádění     - zajistit staveniště proti vstupu nepovolaných osob     - zajistit a řádně označit vstupy a výstupy z plochy staveniště     - dbát ochranu veřejného zájmu     - zjistit průzkumem možnost výskytu podzemních prostor a v případě jejich zjištění zajistit jejich zasypání      - inženýrské sítě zajistit odpojením tak, aby nemohly být užity a případně, pokud nejsou předmětem demolice zajistit proti poškození     - zajistit zdroj vody a kropení vodou pro snížení prašnosti na staveništi     - pro odběr elektrické energie zřídit samostatnou přípojku tak, aby nebyla demolicí objektu poškozena     - vybavit pracoviště pomocnými konstrukcemi     - vybudovat kolem staveniště oplocení minimální výše 1,8 m. Pokud to není možné je třeba zajistit střežení nebo vyloučení provozu.     Na základě výše uvedených skutečnosti smí být demoliční práce zahájeny pouze na písemný příkaz odpovědného pracovníka zhotovitele.K zajištění místa bourání patří také určení místa skladováni vybouraného materiálu tak, aby bylo zajištěno plynulé nakládání pro odvoz na skládku a zároveň pro vykládku vybouraného materiálu z vnitrostaveništní dopravy.      Bourání nezajištěných konstrukcí nesmí být přerušeno a to i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek.     Bourání části krovů pomocí lan je dovoleno pouze tehdy když jsou ostatní konstrukce zajištěny proti nekontrolovatelné destrukci. Výbušninou se nesmí strhávat krytiny položené na bednění.     Ruční bourání se smí provádět pouze tehdy pokud nejsou zatíženy jinou konstrukci a pouze shora dolů. Bourání objektů strojně se smí provádět jen z vnější části. Ruční strhávání pomocí pák je zakázáno.Stroje užité na staveništi     Stroje užité na stavbě musí odpovídat předpisům k zajištění bezpečnosti práce a musí být technicky způsobilé s podmínkami stanovenými výrobcem stroje a technickými normami.Dodavatel prací, které jsou realizovány stroji je povinen vydat pokyny pro obsluhu a údržbu. Pokyny pro obsluhu a údržbu musí obsahovat:     - povinnosti obsluhy stroje před uvedením stroje do chodu ve směně     - povinnosti obsluhy během chodu stroje     - rozsah, způsob údržby stroje a určení lhůt revizí     - způsob zajištění stroje během jeho přesunu, opravách, odstavení a před nežádoucím zpuštěním chodu stroje     - způsob dorozumívání se mezi pracovníky během chodu stroje     - způsob zajištěni stroje po vypnutí a jeho umístění     - vyjmenování zakázaných činnosti     - způsob jakým jsou prováděny záznamy o provozu a údržbě strojů     Stroj může obsluhovat pouze pro tuto činnost určený odborně způsobilý pracovník. Obsluha stroje musí být každých 24 měsíců proškolena a přezkoušena z předpisů bezpečnosti práce.      Pracovníci obsluhující stroj na plošině, kde může dojít k ohrožení obsluhy pádem z výšky větší 0,5 m, musí být ovladače stroje zajištěny proti nechtěnému spuštění.Stroje užívané na stavbě musí mít provozní doklady, které jsou:     - revizní kniha stroje     - záznamy o zkouškách     - záznamy o generálních zkouškách a opravách     - záznamy o rekonstrukcích stroje     - provozní deník stroje     - záznamy o předání a převzetí stroje     - záznamy o zjištěných závadách     - záznamy o opravách     - evidence závažných událostí     Při provozu stroje musí být zajištěna jeho stabilita v každém kroku pracovní operace. V případě užití pěchů nebo vibračních válců nesmí být ohroženy okolní objekty, nebo stabilita blízké konstrukce.      Při použití zatloukání, či zavibrovávani pilot a štětovnic se nesmí v okruhu 1,5 m okolo stroje používat jiná zařízení. Beranidlo musí být vybaveno pevnou a rovnou manipulační plochou o minimální šířce 5 m. beranidlo musí být zajištěno proti převržení.     Vrátek používaný na staveništi k horizontální dopravě musí být umístěn 3 – 5 m od osy svislé dopravy břemene. Obsluha vrátku musí být umístěna tak, aby v každém pracovním kroku viděla na tažený, zvedaný předmět. Odborná prohlídka vrátku se provádí ve čtrnáctidenních intervalech a kontroluje se stav lana, vrátku a úvazku určeným pracovníkem.Jednoduché ruční kladky se smí používat pokud:     - je maximální zvedaná výška 15 m     - maximální hmotnost zvedaného břemene je 60 kg     - břemeno těžší 50 kg zvedají dva pracovníci     - je minimální průměr nosného textilního lana 1 cm.Ostatní ustanovení bezpečnosti práce     - maximální hmotnost břemene, které smí přenášet nebo nakládat jeden pracovník je 50 kg      - pokud je břemeno těžší 50 kg musí jej přenášet nebo nakládat četa s počtem pracovníků tak, aby na každého z nich připadlo maximálně 50 kg     - pokud nelze dodržet výše zmíněná ustanovení, musí být břemeno nakládáno a převáženo strojně     - lepení podlahových krytin je povoleno pouze tehdy, když je po celou dobu lepení a schnutí lepidla zajištěno větrání     - po celou dobu lepení a 24 hodin po lepení musí být v pracovní prostoru odpojen elektrický proud, plyn a lokální zdroje tepla.      - Zhotovitel díla musí stanovit v technologickém postupu opatření pro práce s živicemi z hlediska požární ochrany a bezpečnosti práce     - Hořlavý materiál pro práci s živicemi musí být vzdálený od otevřeného ohně minimálně 4 m. Tekuté palivo se smí skladovat pouze na předem určeném místě.     - Svislá doprava asfaltu v asfaltérských vědrech je možná jen do výšky 8 m.     - Práce s natavovacími agregáty vyžadujícími couvání pracovníka je zakázána ve vzdálenosti 1,5 m od hrany volného pádu.     - Ručně manipulovat se sklem na volném prostranství se nesmí pokud je skleněná tabule větší 1 m2 , vítr má větší rychlost než 8 m/s a teplota okolí je nižší než –5°C     - Manipulovat se sklem větším 3 m2 smí pouze 3 pracovníci     - Skleněný odpad se smí ukládat jen do k tomu určených nádob

folder_openPřiřazené štítky

Zápis o předání a převzetí staveniště

access_time01.květen 2020personRedakce

Objednatel: Název společnosti      IČO: DIČ:      Sídlo společnosti:      Zastoupen: funkce:      Dále jen předávajícíZhotovitel: Název společnosti      IČO: DIČ:      Sídlo společnosti:      Zastoupen: funkce:      Dále jen přebírajícíStavba:      - Název stavby dle schválené projektové dokumentace      - Adresa stavby: Pokud není známa, název přilehlé ulice      - Číslo parcely: Seznam čísel parcel, na kterých se stavba nachází      - Katastrální území: Přpsat z listu vlastnictví      - Hlavní stavbyvedoucí zhotovitele: jméno, kontaktní telefon      - Stavební dozor objednatele: jméno, kontaktní telefon     - Číslo stavebního povolení:      - Vydané: název úřadu, který povolení vydal      - Právní moc nabyta dne :     - Smlouva o dílo číslo:      - Podepsaná dne:Předmět díla:      - Text popisu prováděné práceÚdaje o předané projektové dokumentaci:      - Název:      - Odpovědný projektant:      - Datum vydání projektové dokumentace:      - Seznam výkresů projektové dokumentace včetně případných revizí.Zařízení staveniště:      - Seznam a počty buněk, strojů apod.., popis způsobu ohraničení staveniště      - Údaje o přístupové komunikaci:      - Údaje o způsobu střežení staveniště:      - Datum a způsob vyklizení zařizení staveniště:Geodezie:      - Údaje o umístění výškových bodů:      - Údaje o umístění směrových bodů      - Předání dokumentace – bodového pole stavby: ANO NEMédia, inženýrské sítě:      - Údaje o způsobu zajištěni pitné vody:      - Údaje o způsobu zajištění studené užitkové vody a teplé užitkové vody:      - Údaje o způsobu zajištění přístupu ke zdroji elektrické energie (staveništní)      - Údaje o způsobu zajištění napojení na dešťovou kanalizaci:      - Údaje o napojení na splaškovou kanalizaci:      - Údaje o napojení na ostatní sítě. (datové, atd..):      - Údaje o vytýčení umístění stávajících sítí a informace o jejich bezpečnost-ních pásmech:Ekologie stavby      - Údaje o umístění shromažďovacích nádob na odpad:      - Údaje o oprávněné osobě s právem nakládat s odpady:      - Údaje o odpadech: (katalogová čísla, atd..)      - Údaje o způsobu a místu zneškodnění odpadů na staveništi: (pokud se jed-ná o pálení dřevin, tuhnutí a tvrdnutí zbytkových betonů, atd..)Skladování hmot      - Popis místa a kapacity deponií, zemníků a způsobu dopravy na pracoviště:      - Stručný seznam druhu skladovaných hmot, včetně popisu případné nutnosti ochrany proti povětrnostním vlivům.Bezpečnost práce:      - Seznam příloh tohoto zápisu s tématikou BOZP, PO.      - Seznam a popis způsobu zajištění práce v bezpečnostních pásmech a při práci nad sebou.      - Prohlášení zhotovitele, že pracovníky seznámil se zásadami první pomoci.Prohlášení stavebníka a objednatele:      - Prohlášení, že staveniště je prosté práv třetích osob      - Prohlášení o platnosti stavebního povolení      - Prohlášení zhotovitele o dodržování právních předpisů ČR v oblastech BOZP, PO, ŽP a platných technických norem.Předání a převzetí: Objednatel: (datum a podpis)Zhotovitel: (datum a podpis)

folder_openPřiřazené štítky

Plán nakládání s odpady

access_time01.květen 2020personRedakce

Cílem plánu je stanovit souhrn zásad a pravidel pro nakládání s odpady a stanovení jejich identifikace v jednotlivých etapách realizace stavby. Plán odpadového hospodářství na stavbě bude dle konkrétních dílčích podmínek postupně doplňován a upřesňován. Po ukončení každé etapy stavby proběhne porovnání tohoto plánu se skutečným stavem, či potřebou.     Plán navrhuje způsob a umístění shromažďování odpadů vzniklých na stavbě a stanovuje postup při jeho nakládání, zneškodňování a evidence. Plán se vztahuje ke všem vzniklým odpadům všech dodavatelů a poddodavatelů díla, pokud se smluvní partneři v rámci oboustranně schválené smlouvy nedohodli jinak.Pojmy, definice, zkratky     Odpad – odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.: 1 zákona o odpadech.     Nakládání s odpady – je jejich shromažďování, sběr, výkup, třídění a přeprava. Dále úprava, skladování, využívání a odstraňování. V období realizace stavebního díla bude v prostoru zařízení staveniště vyčleněna plocha pro shromažďování tříděného odpadu.     Nebezpečný odpad – je odpad uvedený v seznamu nebezpečných odpadů, popřípadě jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu, nebo více nebezpečných vlastností. Viz. Příloha č.: 2 zákona o odpadech.     Shromažďování odpadů – je krátkodobé soustředění (shromažďování) jednotlivých odpadů v místě jejich vzniku před jejich dalším nakládáním.     Shromaždiště odpadu – je vyčleněna plocha, nebo shromaždovací nádoba, ve které se provádí shromažďování odpadů.     Skladování odpadů – je umístění odpadů ve shromažďovacích nádobách po přechodnou dobu před odebráním odpadu oprávněnou osobou.     Oprávněna osoba – je osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle Zákona o odpadech nebo jiných zvláštních předpisů.     Odpadový hospodář – je osoba stanovená původcem odpadu odpovídající za zajištění odborného nakládání se vzniklými odpady na stavbě.Základní povinnosti původce odpadu:     - Každý má během své činnosti na staveništi povinnost předcházet vzniku odpadů a případně omezovat jejich množství. V případě vzniku nebezpečného odpadu musí eliminovat jeho nebezpečné vlastnosti.     - Každý je povinen v rámci své činnosti nebo v rozsahu své působnosti, v mezích daných právními normami, přednostně využít odpad před jeho odstraněním tak, že materiálové využití má přednost před jiným využitím. Uložit na skládku lze pouze takové odpady, u nichž je jiný způsob odstranění nedostupný, nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí, popřípadě pro lidské zdraví.     - S nebezpečnými odpady lze nakládat pouze způsobem vymezeným v zákoně o odpadech a v prováděcích předpisech.     - Původce odpadů musí zajistit jejich zařazení do příslušné kategorie, stanovené v katalogu odpadů. Původce odpadu je povinen zjistit, zda osoba přebírající shromážděný odpad je k této činnosti oprávněna.     - Původce odpadu musí vést průběžnou evidenci o odpadech a o dalším způsobu nakládání s nimi. Podávat zprávy o této evidenci příslušným orgánům státní zprávy v rozsahu stanoveném v Zákonu o odpadech a předpisech následujících.     - S nebezpečným odpadem smí původce nakládat pouze na základě souhlasného stanoviska příslušného úřadu.     - Pro shromažďování nebezpečných a ostatních odpadů zajistí původce oddělené prostory a nádoby v rámci zařízení staveniště.     - Nádoby určené pro shromažďování nebezpečného odpadu musí být opatřeny popisem a označením. Umístění shromažďovacích nádob musí být tak, aby byly chráněné proti poškození a povětrnostními vlivy. Nebezpečné odpady mezi sebou nesmí být shromažďovány a ukládány tak, aby byla způsobena jejich vzájemná reakce.      - Skladovací prostory jednotlivých druhů nebezpečných odpadů musí být vzájemně oddělené a zajištěny proti jejich úniku do okolí.      - Každý pracovník na staveništi musí být seznámen s tímto plánem prokazatelnou formou.Shromažďování odpadů     Shromažďování odpadů bude probíhat na shromaždišti odpadu v areálu staveniště, které bude společné pro všechny účastníky stavby. Pro samotné shromažďování odpadů budou v místech jejich vzniku umístěny shromažďovací nádoby (kontejnéry, koše, pytle apod.) s rozlišovacími znaky. Shromaždiště stavby bude náležitě označeno (popis, barva, rozlišovací znaky, grafika nebezpečných vlastností apod. ) a ke každému druhu odpadu bude vystaven identifikační list nebezpečného odpadu.     Ukládání a shromažďování vzniklého odpadů na jiná místa, než jsou určena, je zakázáno. Zakázáno je také shromažďování různých druhů odpadů na jednom místě z důvodů jejich nežádoucího mísení. Přípustné je pouze shromažďování odpadů, na shodném místě, které budou následně odstraňovány stejným způsobem.     Shromažďovací nádoby budou, po jejich naplnění, popřípadě v pevně stanovených termínech, vyprazdňovány oprávněnou osobou a o každém vyprázdnění bude vystaven doklad o předání. Za sledování této činnosti je odpovědný odpadový hospodář.     Kapalný a kašovitý odpad bude ukládán pouze do shromažďovací nádoby ve skladu nebezpečných odpadů.Třídění odpadů     Každý pracovník je povinen třídit vzniklý odpad již na místě jeho vzniku, tak aby byly ukládány zvlášť nebezpečný odpad, ostatní odpad a kapalný odpad.Evidence odpadů     Každý odpad produkovaný původcem odpadů bude zaznamenán v registru odpadů stavby a každý jeho pohyb bude zaznamenán. Revize registru odpadů stavby bude prováděna minimálně 1x ročně nebo při každé změně užité technologie výstavby.     Za vedení evidence všech odpadů vznikajících na stavbě odpovídá odpadový hospodář.Průběžná evidence odpadů     Průběžnou evidenci vede každý původce odpadů. Pro každý druh odpadu se vede evidence samostatně a archivace evidence bude v sídle společnosti po dobu minimálně 5 let.Evidence při přepravě nebezpečných odpadů     Při přepravě nebezpečného odpadu jsou původce a oprávněná osoba – příjemce povinni vyplnit Evidenční list přepravy nebezpečného odpadu. Toto se nevztahuje na vnitrostaveništní dopravu od místa vzniku odpadu do místa jeho uskladnění.     Evidenci o přepravě vede odpadový hospodář, který je také odpovědný za odeslání kopie evidenčního listu nebezpečného odpadu do 10-ti dnů místně příslušnému úřadu.Souhrnné roční hlášení o nakládání s odpady     Souhrnné roční hlášení o nakládání s odpady vypracovává původce odpadů v případě, že nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů, nebo více než 50 tun ostatních odpadů za kalendářní rok a následně do 15. února předává úplné hlášení o druzích a množstvích produkovaných odpadů za předchozí rok a nakládání s nimi. Souhrnné hlášení se podává na příslušný úřad – referát životního prostředí.Skladování odpadů     Shromaždiště odpadů - sklad nebezpečných odpadů bude zabezpečen proti vyplavení, požáru a bude oddělen od místa skladování ostatních odpadů. Jednotlivé nebezpečné odpady budou ve skladu NO odděleny separovaně v příslušných nádobách na nebezpečný odpad. Skladování nebezpečných odpadů vzniklých na staveništi mimo sklad NO je přísně zakázáno. Přeprava nebezpečných odpadů ze skladu NO k místu jeho zneškodnění smí provádět pouze oprávněna osoba. Oprávněná osoba zajišťuje také jeho naložení. Každý druh nebezpečného odpadu bude označen dle zásad shromažďování odpadů. Sklad nebezpečných odpadů bude umístěn v areálu zařízení staveniště.     Technické vybavení shromaždiště nebezpečného odpadu bude obsahovat absorpční činidla a 5 ks 200 l ocelových sudů.Shromažďovací prostředky v rámci stavby:     - kontejnér na komunální odpad 1 ks – 110 litrů     - sklad NO (kovový uzamykatelný kontejnér)     - nádoba na nebezpečný odpad – nechlorované hydraulické oleje 1 ks – sklad NO     - apod.Ostatní ustanovení     Shromažďovací nádoby na ostatní odpad budou po svém zaplnění odvážený k jejich likvidaci oprávněnou osobou. Nádoby s domovním odpadem budou vyváženy pravidelně ve smluvených termínech svozem komunálního odpadu.     V areálu staveniště je zakázána jakákoliv úprava a odstraňování odpadů s vyjímkou vytěžené zeminy určené k dalšímu využití v rámci stavby.     Veškerý vzniklý odpad je v majetku původce odpadů až do doby předání k odvozu a zpracování oprávněnou osobou.Registr osob:     Odpadový hospodář:                                       __________ dne: __________     Oprávněná osoba:                                           __________ dne: __________     Plán odpadového hospodářství zpracoval: __________ dne: __________

folder_openPřiřazené štítky

Pár vtipů ze stavebnictví

access_time02.květen 2020personMarián Kroužel

Jak přežít řemeslníky - aneb co říkají a co se tím myslí...- Kde se dá připojit k elektřině? (že by vrtačku?)  - >  Rádi bychom si uvařili kafe.- Já jsem na to zapomněl!  - >  Firma je zkušená a kvalitní, proto si odjede pro zapomenuté, ale návrat již nečekejte. Jedou pracovat jinam..- Devátá rozhodne  - >  Pokud uslyšíte tuto větu a zrovna prší, je jasné, že dnes se pracovat nebude. (jde se na pivo..)- Pusť mě k tomu  - >  Okamžitě volejte záchranku.- Mám astma  - >  Brzy bude ASi TMA. Opět se pracovat asi ...- Auróra  - >  Bolestný výkřik schopného hanáckého dělníka, kterému na nohu spadla roura.Dříve platilo přísloví:  Co Čech to muzikant. Nyní to již neplatí. Dnes se říká: Co Čech, to elektrikář!Do práce chodí s odporem, na výplatu čeká s napětím a na vedení se bojí sáhnout.Sedmero zasloužilého pracovníka- Být zaměstnaný je dobré, ale nesmí se to přehánět.- Neopič se, pokud jiní pracují. Když chtějí ...- Když pracuješ - nezávodíš. Nemusíš být všude první..- Kdo nic nedělá, nic nepokazí a má nárok na prémie.- K práci se stav tak, aby se k ni mohli postavit i jiní.- Nikdy neodkládej práci na zítra. Pozítří je taky den.- Oni se taky nepose..ou.Ukrajinský pomocný stavební dělník příjde k doktorovi se zácpou. Dotkor si ho nejprve prohlédne a na závěr prohlídky ho požádá, aby se předklonil. Poté ho bez předchozího varování vší silou kopnul do zadku."Tak a máte po zácpě.""Děkuji doktor, ale jakto, že.... ?""Příště si na stavbě neutírejte zadek papírem od cementu!""Můžete mi říci, proč do toho stromu řežete nožem?""Já do něj neřežu, já ho kácím....""Proč ho kácíte nožem?""Protože jsem placený od hodiny...." Déžo chodí po stavbě a hledá."Co tu chodíš po stavbě a flákáš se?", ptá se mistr."Ale, hledám hranol 20 na 20." A tak začali hledat spolu."Co tu chodíte po stavbě a flákáte se!", křičí stavbyvedoucí."Ale, tady Déžo hledá hranol 20 na 20 a tak mu pomáhám, aby se dílo pohlo." A tak hledali všichni tři."Na co ten hranol vlastně potřebuješ?" ptá se stavbyvedoucí Déža po pěti minutách hledání."Vlastně na nic. Asi si sednu na kulatinu...."Rozhovor novináře a stavbyvedoucího na téma: Včas nedokončená stavba."Co vás v průběhu stavby nejvíce zdrželo?""Asi kolaudační komise.....""Můžete mi říci, kolik lidí pracuje na stavbě?""S mistrem celkem šest.""A bez mistra?""Asi nikdo......"Stavbyvedoucí promlouvá ke stavebním dělníkům. Chlapi, ode dneška stavíme jen v nejvyšší kvalitě a v termínu. Žádné pivo, žádná fušeřina a žádné odnášení stavebních materiálů. Stavíme pro sebe. A když říkám pro sebe, tak vězte, že stavíme Záchytku.Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Vyšlou do města mazanou lišku, aby sehnala potřebná povolení. Minul den, týden a liška nikde. Po třech týdnech se vrátí se staženým ocasem a celá zničená povídá: "48 povolení jsem sehnala, ale to 49. - nejdůležitější nemám." Následujícího dne vyšlou zvířátka medvěda. Není sice nejchytřejší, ale silný je dost, takže by mohl ledacos zařídit, řekla si. Přešel den, měsíc a medvěd stále nikde. Po dvou měsících se vrátí, vyhublý, vylekaný a vystresovaný. "48 povolení mám, ale to 49. To prostě sehnat nejde." V tom se přihlásí vůl, že by to zkusil vyřídit ... Zvířátka se zabaveně pousmějí a praví: "Ty vole? Když to nezařídila mazaná liška ani silný medvěd, ty tam nemůžeš uspět!" Ale vůl se nedal odradit a vyrazil do města. Za tři dny zvířátka vzbudil obrovský rámus. Vstanou a vidí v dálce vola, jak si to žene k lesu a za ním bagry, jeřáby náklaďáky a stovky pracovníků. Zvířátka se radují a diví zároveň, ptají se: "Vole, jak jsi to dokázal?" "Jednoduše," povídá vůl, "přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, otevřu druhé dveře - spolužák, otevřu třetí dveře spolužák ..."Jak ses dostal tak rychle do své pozice? Vždyť máš jen jeden rok praxe!" ptá se spolužák spolužáka. " To je tak: kdo nic nedělá, nic nepokazí. Kdo nic nepokazí, má přidáno. Kdo ma přidáno, je povýšen. Kdo je povýšen, nic nedělá. Kdo nic nedělá, ..."Zákazník volá na bezplatnou firemní linku 0800... "Dobrý den, prosím vás, je to bezplatná linka?""Dobrý den. Ano tato telefonní linka je pro vás zdarma. Co si přejete?""To jsem rád, protože já už nemám žádný kredit...."Fakuta stavební - zkouška z fyziky:Profesor se ptá prvního studenta. "Stojíte u okna, které je zavřené a venku fouká vítr. Je vám neskutečné horko. Co uděláte?""Otevřu okno," odpoví student. "Dobře a teď mi popište aerodynamické změny v místnosti." Student mlčí. "No vidím, že z vás nic nedostanu. Příjďte si jindy." Takto se ptá postupně všech studentů. Když už je skóre studenti / profesor 0:16 příjde na řadu studentka."Stojíte u okna, které je zavřené a venku fouká vítr. Je vám neskutečné horko. Co uděláte?" "Svléknu si halenku." odpoví studentka. "Vy mi nerozumíte." odvětí profesor."Klidně si svléknu ještě sukni, podprsenku i kalhotky, ale okno neotevřu."Malířský mistr učni: "Běž vedle do místnosti a natři tam všechna okna". Po dvou hodinách se vrátí učeň zpět a ptá se mistra: "Rámy mám natřít také?"Výběrového řízení na stavební práce se zúčastní tři stavební společnosti. První přijde s rozepsanou nabídkou: 100.000,- Kč materiál, 100.000,- Kč práce a 50.000,- Kč zisk. Tedy celkem 250.000,- Kč. Druhá společnost přijde s nabídkou: 80.000,- Kč práce, 95.000,- materiál a 30.000,- Kč zisk. S třetí nabídkou příjde vykutálený majitel stavební společnosti Nedostav s.r.o. a říká úředníkovi: „Má nabídka je 2.205.000,- Kč.“ Úředník se chvíli nechápavě dívá na podnikatele a ten dále vysvětluje. „Milión mi, milión tobě a za dvěstě pět tisíc to necháme postavit tou levnější společností.“Na kongresu stavbařů se vytahuje jeden Francouz: "U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a večer se vracím kolem nové fabriky." Němec namítá: "To já když jedu ráno do práce, tak jedu kolem prázdnýho placu a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily." Čech se ovšem nemíní nechat zahanbit a tak přidá taky jednu zkušenost: "U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný."Poslední slova helfra: "Já to umím, pusť mě k tomu!"Poslední slova elektrikáře:  "Jen klid chape, to je nulák!""Pane mistr, pane mistr, zlomila se mi lopata!", volá z lešení pomocník."Nevadí, opírej se o zeď." odpovídá mistr.Poslední slova zedníka:  "Hoď mi ještě jednu cihlu!" Projektant - statik odchází v sedm večer z firmy. Zastaví ho šéf a ptá se: "Berete si půl dne dovolenou?""Ne, jdu na oběd."Předák sděluje zednikům: "Dlouho jsme se vtipu mistra smáli, potom jsme pochopili, že jde o pracovní úkol."Hlášení pojistné události:"Chtěl bych nahlásit škodu vzniklou na průmyslovém vysavači, kdy jsem po kontrole vysávané plochy vysál neviditelný kus kamene, který kompletně roztrhal všechny filtry uvnitř. Tuto škodu jsem zavinil neúmyslně."Na stavbě péruje mistr helfra:"Člověče, pomalu chodíte, pomalu děláte, pomalu myslíte, děláte vůbec něco rychle?""Ano, rychle se unavím."Spolupracovník uklízecí čety ke své spolupracovníci před předání díla klientovi:"Ty se tu dřeš na těch parketách a venku je tak krásně. Nechceš mi umýt auto?"Poprvé: Bůh navštíví Českou republiku: "Češi, jestli do roka nezačnete pracovat svědomitě, tak zmáčknu červené tlačítko a Česko půjde do pekla!" Uplyne rok. Bůh se dívá, a vidí, že se Češi polepšili. Podruhé: Bůh navštíví Francii a povídá: "Jestli do roka nezačnete pracovat i o víkendu, zmáčknu červené tlačítko, půjdete do pekla!" Po roce se na ně bůh dívá a vidí, že Francouzi pracují non-stop. Po třetí. Bůh se vypraví do Číny a říká: "Jestli nepřestanete do roka vyrábět nekvalitní výrobky, zmáčknu červené tlačítko a půjdete do pekla!" Po roce Bůh vidí, že Čína pořád vyrábí nekvalitní výrobky. Zmáčkne červené tlačítko a nic. Podívá se blíže na červené tlačítko a vidí tam napsáno: Vyrobeno v Číně!Přijde muž do městské nemocnice a ptá se sestřičky: "Kde leží muž, kterého včera přejel parní válec?" Sestřička povídá: "V pokoji číslo 14,13 a 12."Má jeden prst a vykulené oči. Co je to za profesi? - Neopatrný tesař. Dělník podílející se na stavbě asijské automobilky vejde do asijské kantýny. Přijde k němu číšník: "Dobrá den. Co si dáte? Máme žabí nožičky, kočiči hlavičky a králičí ouška. Dělník zvolá! "Ježkovy voči!" Číšník pochvalně: "Dobrá volba, za chvili donesu."Po smrti přijde inženýr, který žil celý život v míru a pokoji u rýsovacího prkna, k nebeské bráně. Svatý petr jej nepustí dovnitř, mají plno. Poradí mu aby to zkusil v pekle. Ďábel ho přijme, ale povídá: "No, jisté jsou dvě věci: Za prvé, nemáš tu co dělat a za druhé, když už tu jsi můžeš pro nás udělat pár vylepšení a budeš se tu mít líp než v nebi." Inženýr se dal do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, výtahy, jezdící schody a podobně. I k Svatému Petrovi se doneslo o průmyslové pekelné revoluci, šel se tam tedy podívat a ŕíká ďáblovi: "Cože? Inženýr v pekle? Musíte nám ho vrátit!" Ale ďábel nechce. "Dobře, budeme se soudit!" rozlobí se Svatý Petr. Ďábel se rozchechtá: "Tak to jsem móc zvědavej, kde vezmeš právníky."Inzerát: Prodám mezery do žebříku! Zn.: I jednotlivě!V hodině náboženství: "Děti, kdo z vás ví, kde bydlí Bůh?" Zuzik: "Nahoře v oblacích." "To je pěkné." Chválí ho učitelka. "Má ještě někdo nějakou jinou odpověď?" Liduška: "Bydlí v zemi, ve skalách, v trávě, všude." "To jsi řekla moc hezky. Ještě někdo? Pepíčku?" "Já to náhodou vím přesně. Pán Bůh bydlí u nás na záchodě." "Pepíčku, jak jsi na to přišel?" "Tatínek každé ráno bouchá na dveře a říká: »Pane Bože, ty jseš tam ještě?«"Víte proč se ženy vdávají v bílém?Protože bílá je  standardní barva "bílé" techniky v kuchyni. - lednice, sporák, ...."Kde pracuješ?" "Nikde." "A co děláš?" "Nic." "Tomu říkám zaměstnání." "No není to zlé, jen je v tom velká konkurence."V buňce stavbyvedoucího ráno zadrnčí telefon a ozve se poloopilý hlas. "Omluvte pracovníka Vomáčku, má chřipku!" "A kdo volá?" ptá se stavbyvedoucí. "Přece moje žena!"Myšička si na louce kope noru. Jde okolo zajíc a poradí jí, aby si od krtka půjčila lopatku. Myšce se ten nápad líbí, tak se vydá za krtkem. Když je deset metrů od jeho krtince, tak si říká: "Ten krtek je starej mrzout, on mi asi nebude chtít tu lopatku půjčit." Jde dál a když je šest metrů od krtince, tak si říká: "Ten pitomej lakomec mi určitě lopatku nebude chtít půjčit!" Jde dál, je dva metry od krtince a říká si: "Ten podělanej starej hnusák mi ji nepůjčí a nepůjčí!" Přijde ke krtinci, zabouchá, krtek vyleze, myška ho třískne cihlou po hlavě a křičí: "Tak si ji sežer!"Na lešení přijde zedník za mistrem: "Šéfe nemohl byste mi napsat osm hodin přesčas?" "Cože?" "Víte, dneska se mi celou noc zdálo o práci..."Vedoucí projekční kanceláře si pozve nového zaměstnance, aby se s ním seznámil. "Jaké je Vaše jméno?" "Karel." "U nás je zvykem, že zaměstnance oslovuji Novák, Zelenka a podobně a oni mě oslovují pane Veselý nebo pane vedoucí. Jasné? Tak znova, jak se jmenujete?" "Karel Miláček!" Tak poslyšte Karle, pracovní doba začíná ..."TOK INFORMACÍ Instrukce ředitele stavební společnosti svému náměstkovi: Zítra v 10:00 hod je zatmění slunce, tedy něco, co se každý den nevidí. Ať pracovníci nastoupí v pracovním oděvu na dvůr. Při pozorování tohoto řídkého jevu podám příslušný výklad. Bude-li pršet, nebude nic vidět a v tom případě půjdeme do zasedací síně. Instrukce náměstka stavbyvedoucímu: Na pokyn ředitele bude zítra v 10:00 hod zatmění slunce. Bude-li pršet, nebude to možné na dvoře v pracovním oděvu vidět. V tom případě se provede zatmění slunce v zasedací síni, tedy něco, co se každý den nevidí. Instrukce stavbyvedoucího mistrovi: Na pokyn ředitele závodu dojde zítra v 10:00 hod v pracovním oděvu ke zmizení slunce v zasedací síni. Ředitel dá pokyn má-li pršet, což se každý den nevidí. Instrukce mistra parťákovi: Bude-li zítra pršet v zasedací síni, což se každý den nevidí, zmizí zítra v 10:00 hod ředitel v pracovním oděvu. Instrukce parťáka k dělníkům: Zítra v deset zmizí náš ředitel. Škoda, že se to nedá vidět každý den Dělníci mezi sebou: Ať jdou do prdele všichni i s ředitelem.INZERÁT:  Sedminásobná vdova hledá muže za účelem seznámení, který ji konečně opraví zábradlí na balkóně v sedmém poschodí.

folder_openPřiřazené štítky

Vybíráme dodavatele stavebního díla

access_time02.květen 2020personRedakce

Vzhledem k tomu, že zadavatel laik – investor většinou ví jak má vypadat výsledek, ale nezná technologické souvislosti, často se stává, že zpracovatelé cenových nabídek nemají přesné informace o poptávané stavbě. Tento fakt vede k mnohým nesrovnalostem při naceňování díla a pro investora pak guláš informací, které neumí nebo nemůže spravedlivě posoudit. Například cenu střechy nedělá jen plocha, ale především všechny nutné prvky pro pokrytí detailů jako jsou hřebeny, nároží, úžlabí, množství střešních oken a podobně. Tedy pokud v zadání uvedete, že chcete pokrýt střechu o ploše 100 m2, může být rozdíl cen s a bez doplňků až dvojnásobný.Nacenění díla podle výkazu výměrVýkaz výměr bývá dodáván jako součást projektové dokumentace a budoucí majitel nemovitosti se domnívá, že je úplný a po doplnění ceny k danému množství bude vše jen jednoduše porovnávat. Jenže není to tak úplně jednoduché. Výkazy výměr nejsou z mnoha důvodů úplné ať už z důvodu opomenutí nebo z množství alternativ řešení. Jednotlivé stavební společnosti mnohdy disponují rozlišnými obchodními podmínkami u různých výrobců stavebních hmot a často preferují právě ty výnosnější. Bohužel pro zadavatele je takto „neúplný“ výkaz výměr jako zadávací dokumentace tragédie, protože technické řešení jedné naceněné konstrukce se může prolínat s další a takovéto „schovávaní cen“ částí objektů k jiným položkám vytváří tyto položky nesrovnávatelné. Pokud bychom chtěli mít jednoznačně danou cenu díla, musíme mít také jednoznačně dané zadání. Dalším zádrhelem může být dodání nacenění díla dle neúplného výkazu výměr. Zadavatel se tak vystavuje riziku následnému navýšení ceny díla z důvodu neúplného zadání. Dodejme jen, že rozpočtáři většinou nemají detailní znalosti o technologiích realizací staveb a mnohdy slepě následují užitý rozpočtový program.Nacenění dle projektové dokumentaceDalším způsobem je možnost nechat si nacenit dílo jako celek podle dodané projektové dokumentace. Výkaz výměr si tak vytvoří poptávaná společnost bez ohledu na skutečnost, jestli původní výkaz projektová dokumentace obsahuje, či nikoliv. Odpovědnost za kompletnost cenové nabídky je tak na straně dodavatele a zadavatel tak může kontrolovat pouze konečnou cenu, popřípadě dílčí objektové ceny. Do smlouvy o dílo si pak může nechat vložit text: Výsledná cena za dílo je konečná a nepřekročitelná. Stavební společnost tak sama ručí za správnost výpočtu všech objemů, ploch a hmotností, což při zadání výkazem výměr nemusí platit.Pokud nejste odborníci, je vhodné si již ve fázi tendru vybrat budoucí stavební dozor, který problematice rozumí. S ním můžete postupně každý krok konzultovat a jeho „životní“ zkušenosti mohou předcházet mnohým zbytečným nedorozumněním.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstrukce domů, zateplení panelových domů

access_time05.květen 2020personRedakce

Mnoho panelových domů má již nevyhovující balkóny a lodžie. Jedná se zejména o problémy s porušenou omítkou, bezpečností nebo dokonce i se statikou. V prvním případě lze provést sanaci vlhkých zdí vhodným hydroizolačním systémem. Dále je možno provézt výměnu zábradlí nebo instalace odvaděčů vody. Co se porušené konstrukce balkónů týče, můžeme Vám zpracovat statický výpočet a předložit vhodnou nabídku opravy. Zasklením balkónů nebo lodžií získáte mnoho výhod a to: - tepelnou a zvukovou izolaci od okolí - vytvoření zázemí použitím reflexních fólií - bezpečí pro Vaše děti.Rekonstrukce vchodových dveříVstupy jsou jedním z nejnamáhavějších a nejfrekventovanějších míst panelového domu. Provádí se opravy schodišť, podest, výměna dveří za nové hliníkové, ocelové nebo plastové. Je možno provést i přístavbu zádveří nebo jen zastřešení vstupu. Poštovní schránky doporučujeme osadit mimo uzavřený prostor chodby. Převážně do vchodových dveří. Ve vstupech doporučujeme vyměnu zvonkového tabla. Nové zábradlí vstupů je prováděno ocelové, upravené žárovým zinkováním a nátěremRekonstrukce střechy a podkrovíOpravy střech se provádí za účelem hydroizolace a termoizolace. Doporučujeme spojit opravu a zateplování pod jednu akci, výrazně se tím ušetří budoucí výdaje. Termoizolací ploché střechy se ušetří až 20% celkové energie.Rekonstrukce střechy a podkroví - U plochých střech panelových domů se poslední dobou setkáváme s rekonstrukcí a přistavení podkroví. Přistavená podkroví jsou plně obyvatelná a vybavená tepelnou izolací, což znamená, že postavením podkroví můžete ušetřit na výdajích za teplo (jestliže původní plochá střecha nebyla zateplena).Regulace a rekonstrukce otopné soustavyJedním ze základních nástrojů pro snížení nákladů na vytápění je regulace otopné soustavy. Regulaci otopné soustavy doporučujeme provést po zateplení fasády a výměně oken. Bez vyregulování otopné soustavy nemusí dojít k úsporám energie a ke snížení nákladů na vytápění v očekávané výši. Byty mohou být přetápěny, teplotu vnitřního vzduchu budou uživatelé regulovat větráním okny. V případě, že se zákazník rozhodne pro rekonstrukci starých ocelových rozvodů ÚT, ležaté rozvody v suterénu by byly nahrazeny potrubím se svařovaných ocelových trubek, stoupačky k otopným tělesům měděným potrubím. V bytech by byly osazeny otopná tělesa moderními termostatickými hlavicemi a novými odvzdušňovacími ventily.Sanace a zateplení fasádySanace fasády - Častými požadavky zákazníků je vyřešit zatékání a vlhkost v bytě. Problém lze odstranit sanací, tj. rekonstrukcí vnějšího povrchu domu, kdy stávající povrch se ošetří vhodným hydroizolačním systémem. K vyplnění puklin ve staré omítce a panelech se používá sanační omítka. Tato hydroizolační stěrka zabraňuje vlhkosti, aby pronikala do zdiva (panelu, cihly). Sanace se provádí vždy před zateplováním fasády, teprve pak je možno připevnit tepelné izolační obklady. Izolaci proti vlhkosti lze dodatečně také provést vhodným hydroizolačním nátěrem na vnější stranu tepelné izolace.Zateplení fasády - Vzhledem ke stoupajícím cenám za energii doporučujeme zákazníkům provést zateplení fasády domů.. Tím lze ušetřit až 35% celkových tepelných ztrát. Dále se zvyšuje odolnost vnějšího povrchu proti povětrnostním vlivům a akustická izolace. Pozn. Pokud zateplujeme fasádu a budeme používat stará okna, je třeba zvážit, jestli se izolace vyplatí neboť až 45% tepela uniká starými okny.Výměna elektrorozvodůElektroinstalace v panelových domech, z nichž velká část je stará přes třicet let, bývá většinou nevyhovující jak z pohledu dnešních nároků, tak i z pohledu kvality rozvodů ovlivněné zubem času (staré hliníkové vodiče, nevyhovující vypínače a zásuvky).Proto je chvályhodné, že probíhají rekonstrukce domovních rozvodů a bytů, vč. elektropříslušenství.Omezení rekonstrukce ve svém bytě se rozhodne velmi mnoho lidí, musí však počítat s tím, že původní instalace, použité vodiče a způsoby jištění neodpovídají množství spotřebovávané energie ale zejména sučasným požadavkům na bezpečnost a jištění elektrických zařízení.Výměna nebo modernizace výtahůBezpečnost provozu výtahu, zastaralý technický stav existujících zařízení, ale zejména kvalita a rozsah instalovaných bezpečnostních komponentů, kterými by měl být každý výtah vybaven je v současné době stále frekventovanější termín. Z hlediska bezpečnosti neodpovídají požadavkům současných platných norem v ČR, s vazbou na normy EU, všechny výtahy vyrobené a instalované do roku 1993. Výměna nebo modernizace výtahu proto nesnese delšího odkladu.Obnova (modernizace) existujícího výtahu je záležitost, která rovněž klade nemalé nároky na jednotlivé rozpočty majitelů domů. Přesnou částku lze však určit vždy pro určitý výtah a to s ohledem na jeho nosnost, počet stanic, dopravní rychlost, rozsah výbavy výtahu a stavebních prací a samozřejmě především na rozsah identifikovaných existujících provozních rizik.Výměna oken a parapetůVýměnu oken provádíme především za účelem termoizolačním, estetickým a funkčním. Okna mají v systému zateplení objektu velmi velký vliv, neboť způsobují až až 45% úniku tepla z objektu.Na trhu je celá řada nových oken (plastová, dřevěná, hliníková, eurookna) všechny mají určité vlastnosti a také rozdílnou cenu. My vám pomůžeme s výběrem oken přesně pro vaše potřeby.

folder_openPřiřazené štítky

Slavní architekti - Feidiás

access_time13.květen 2020personRedakce

Feidiás byl největším sochařem starověku. Jeho slávu nepřekonal ani Myrón, ani Polykleites, ani Praxiteles. Nepřekonala jej však ani většina pozdějších sochařů, snad jen samotný Micheangelo. Měně je známo, že tvůrce čtvrtého divu světa, Diovy sochy v Olympii, byl také znamenitým architektem.Rodák z AthénFeidiás spatřil světlo tohoto světa na počátku 5. století př.n. l. v řeckých Athénách. Doba jeho mládí se kryla s nepokojnými časy řecko-perských válek, kterých se Feidiás účastnil jako řadový voják. Naštěstí jej zbraň nepřítele nezasáhla a tak se jednoho dne mohl stát žákem málo známého sochaře Eunénora. Po čase odešel do Argu, do dílny, kde se odléval bronz. V letech 465 až 461 vytvořil svoje první velké dílo- pomník na oslavu vítězství u Maratónu. Do dnešních dnů se nedochovala však ni jedna originální socha tohoto génia, známy jsou jen pozdější kopie a popisy. Práce na AkropoliJednou z nejvýznamnějších událostí ve Feidiově životě byla práce na athénské Akropoli. Vytvořil pro ni tři slavné sochy bohyně Athény. Dohlížel však i na další sochaře, kteří měli na starosti výzdobu Parthenónu, a především na samotnou stavbu. Plán Parthenónu navrhl Feidiás společně s Iktinem a stavbu pak vedl další architekt Kallikratés. Hlavní dozor nad všemi stavebními pracemi na Akropoli však patřil právě Feidiovi. Nový Athénin příbytekParthenón postavený v letech 447 až 438 př. n. l. vyvolal okamžitě všeobecný obdiv. Jeho impozantní rozměry, více než 31 metrů šířky a skoro 70 metrů délky, originální půdorys, bohatá výzdoba a kvalitní materiál použitý na stavbě, kterým byl pentelský mramor, udělaly z nového Athénina chrámu nepřekonatelné dílo. Odplata závistivcůNa svoji práci na Akropoli však Feidiás nakonec doplatil. Roku 432 př. n. l. jej soudní tribunál areopagu obvinil ze svatokrádeže a zpronevěry. Vinu na tom nesla skutečnost, že socha Thésea na štítě Parthenónu nesla prý rysy nejvlivnějšího aténského politika Perikla, čímž byla znesvěcena hrdinova památka. Feidiás se bránil, že Théseus si tvář zakrývá rukou a její rysy tak nelze rozeznat. Soud však namítl, že zakrytí tváře je jen rafinovaným zastřením umělcova záměru. Zpronevěry se Feidiás se měl dopustit pro změnu proto, že nesprávně vyúčtoval zbytek slonoviny ze sochy Athény Pantenos. Rozsudek soudu zněl: „Vinný!“ Konec života v OlympiiFeidiovo odsouzení bylo ve skutečnosti jen součástí snahy zdiskreditovat samotného Perikla, se kterým měl umělec velmi blízké vztahy. Feidiás měl však nakonec přece jenom štěstí. Byla za něj zaplacena nebývale vysoká kauce a byl odveden do Olympie. V pozadí této akce snad stál sám Perikles. V Olympii Feidiás prožil poslední roky svého plodného života a zanechal tu i dílo, které obdivoval celý starověký svět- obří sochu Dia, jeden ze sedmi divů světa.

folder_openPřiřazené štítky