Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz před grilováním

Vybíráte bazén?

access_time30.březen 2020personRedakce

Při nákupu jakékoli věci zcela zákonitě máme na paměti určité zásady. Je to naprosto přirozené, nic přece nekupujeme jen tak, ale z nějakého praktického důvodu. A především, když se jedná o věci dlouhodobého charakteru. Pokud vybíráte plastové a laminátové bazény, jistě si konečnou volbu řádně promyslíte a děláte moc dobře.Plastové a laminátové bazény nejsou všechny stejnéTakový velký nákup neděláme každý den. Plastové a laminátové bazény jsou na trhu v různých velikostech a tvarech. Je proto dobré zvážit, kam chceme svůj budoucí bazén umístit, jaké příslušenství si k němu plánujeme pořídit a také zda využijeme bazén i v chladnějším počasí. Podívejte se do sekcí Plastové bazény a laminátové bazény.Výběr je opravdu bohatýSortiment je poměrně pestrý a dokáže uspokojit mnohé požadavky. Plastové a laminátové bazény jsou obdélníkové, oválné, kruhové nebo i atypické. Mají základní světle modrou barvu. Stěny a dna bazénů jsou z velmi kvalitního materiálu, který odolává mrazu i slunečnímu záření. Bazén můžeme mít zapuštěný jak před domem, tak v domě. Venkovní bazén lze zastřešit. Projděte si naše webové stránky.Vždy se raději poraďtePlastové a laminátové bazény představují dlouhodobou investici. Není proto dobré cokoli uspěchat. Víme předem, kolika lidem bude bazén sloužit? Jak často jej využijeme? Máme hned u domu nebo na vzdálené chatě či zahradě? zastřešíme ho? Před konečným rozhodnutím se s námi raději poraďte. Jsme připraveni zodpovědět všechny vaše dotazy a nejasnosti. Kontaktujte nás.

folder_openPřiřazené štítky

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla... Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu? Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.Jak řešíte distribuci?Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby. Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.Promiňte, říkala jste všechno ručně?Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou. Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky... Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času. Musíte to mít doma skvěle zorganizované. U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata. Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat? Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat... Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání? Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně. Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince? Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Odmítáte farmaceutika úplně? My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží. Co vlastně z bylinek vyrábíte? Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu. Do té stávající se nevejdete? Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.Kompromisní řešení nalézt nelze? Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí! Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu? To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu. A kdo za vás řeší firemní peníze? Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze. Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné... I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města. To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj? Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.Trápí vás to? Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky a naše Babičky

access_time31.březen 2020personRedakce

Bylinkám, naše babičky říkávaly herbáře zdraví. Ženy narozené před 60 lety a více znaly bylinky tak, jako my dnes ovládáme znalost farmaceutických produktů. V každé rodině visely pytlíky se sušenými bylinkami, které sloužily ke každodennímu vaření čaje, a k náhodným zdravotním potížím. Když si sama vzpomenu na svoji babičku, která prožila velmi těžký život a již od dětství tvrdě pracovala a přitom nikdy vážně nestonala, zato však denně na její plotně voněl čaj z lístků různých bylinek, bude tím nejlepším příkladem, že to funguje.Jak je vidět, bylinky jsou tou nejpřirozenější cestou a prevencí k našemu zdraví. A navíc, jejich získání je velmi snadnou disciplínou. Většina z nich roste všude kolem nás. Pokud nejste sběrač, eventuelně si je kupte a pokud máte zahrádku, můžete si řadu z nich snadno vypěstovat. Během let, jsme na bylinkové kouzlo poněkud pozapomněli. Pojďme si ve zkratce připomenout, co všechno nám mohou bylinky poskytnout a proč bychom na ně neměli zapomínat.Co bylinky umí?Byliny, jako léčivé rostliny bývaly dříve jediným zdrojem účinných léků. Mnohé mají antiseptické účinky a pomáhají jak na rány, tak při běžných nemocech jako je chřipka a angína. Samozřejmě je jejich užití velmi odlišné a odvar na ránu nemůžete použít na pití při léčbě virózy, ale základní složky tvoří stejný základ pro léčbu.Meka bilinného lékařstvíI když se v našich krajích používaly bylinky odnepaměti, hlavní síla léčby se rozvinula kolem 16 století. Tento boom přišel logicky s rozvojem mořeplavectví, kdy se do Evropy dostávaly také znalosti přírodní léčby z Orientu. Nezdatnější země odkud plynuly prastaré recepty, pocházely z Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny.Nejznámějším lékařským oborem, který pracuje výhradně s přírodními přípravky a léčí především příčiny je Ajurvéda, která pochází z Indie a dnes patří Ajurvédské kliniky k vyhledávaným po celém světě. U nás mají již od středověku své místo v dějinách bylinné léčby babky kořenářky. Proč se rozhodnout pro bylinky?Každého z nás občas trápí rýma a nachlazení. Nesnesitelná bolest hlavy, střevní potíže, bolesti břicha a kloubů. Na všechny tyto neduhy známe léky, které nám většinou rychle uleví.Ale myslíte si, že jste skutečně vyřešili problém, který vás trápí? Jestli si myslíte, že ne, máte pravdu. Uspěchaná doba a náročný životní styl po nás chce rychlé uzdravení, nejlépe ihned, což analgetika naštěstí umí, ale příčiny neodstraní.Pokud jste v práci, nebo na výletě s dětmi, musíte fungovat a první pomoc v podobě tabletky je přijatelná. Pokud ale saháte do kabelky po ibuprofenu častěji, zastavte se a začněte pátrat po tom, co vaše potíže způsobuje a jak se jich trvale zbavit.Navíc pozor, například Ibuprofen je sice volně dostupný lék, ale jeho dlouhodobé časté užívání poškozuje vaše srdce a při dlouhodobém užívání může mít katastrofální následky. Tato informace není ničím novým, ale přesto to valná většina jeho konzumentů neví, nebo to bere na lehkou váhu.Existuje naprosto dokonalý eBook o bylinkách - ,,Snadná cesta ke zdraví“, který dává přesné komplexní návody jak s bylinkami pracovat, jak vyrábět domácí tinktury, koncentráty které budete mít k dispozici kdekoli, jak vyrobit bylinné krémy a také přehled všech léčivek a bylinek.Komplexnější encyklopedii o bylinkách jsem u nás nenašla a navíc je vše podané tak, aby tomu porozuměl i laik. Zajímavé jsou i bonusy které k němu dostanete, jako: ,,Čištění organismu bylinkami “ a ,,Základy aromaterapie", aneb první krok k duševní pohodě.“ Pro tento článek jsem si z něj mnohé vypůjčila. Vraťme se zpět k bylinkám a řešení jednoduchých neduhů, které často trápí celou vaší rodinu. Chřipka a nachlazeníJakmile zjistíte, že vám není dobře a máte horečku, jděte do postele! Ve chvíli kdy vaším tělem zmítá horečka, znamená to, že vaše tělo zápasí s infekcí. To znamená, že jste již nyní jede váš organizmus na 150% a potřebuje všechnu sílu na boj s infekcí. Pokud si vezmete léky které potlačí příznaky a půjdete zpět do práce, nic jste nevyřešili. Váš organizmus, především srdce si vše ukládá a jednoho dne sečte i s úroky.Raději se držte následujících radDejte tělu maximum tekutin, pokuste se o 3 l tekutiny. V případě nemoci nejde o čistou vodu, ale o obohacenou vodu o léčivé látky.Z bylinek je nejvhodnější: Šalvěj lékařská - Odvar je vhodný na rýmu, kašel, nachlazení, chřipku, angínu, protože dobře uvolní dýchací cestyBez černý - odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Snižuje také horečku, mírní kašel a uvolňuje hlenyHeřmánek lékařský - má protizánětlivé, dezinfekční, mírně uklidňující a regenerační účinky, vhodný pro kloktáníLipový květ - čaj (často ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou) se používá při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kde pomáhá uvolňovat hleny.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Mateřídouška obecná - mateřídouškový čaj je účinný hlavně při onemocněních horních cest dýchacích. Navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy.Průduškové onemocněníJitrocel kopinatý - sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce nasušených listů. Růže šípková - čaj z plodů příznivě účinkuje při nachlazení, uvolňuje zahlenění. Také působí jako povzbuzující prostředek v rekonvalescenčním období.Divizna velkokvětá - pro léčebné účely se využívá sušený květ divizny, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení; léčí kašel a má protizánětlivé účinky.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Další přírodní pomocníciČesnek – nejznámější přírodní antiseptikum. Můžete konzumovat jen tím, že jej rozkoušete. Můžete jej také zamíchat do směsi cibule a medu pro snazší konzumaci.Zázvor – nastrouhaný a smíchaný s medem pomáhá vykašlávání. Svařený ve vodě jako zázvorový čaj. Karibská verze zázvorového čaje se vaří s na kolečka nakrájeným citronem a pomerančem má obrovskou sílu a účinek.Cibule – První pomoc při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.Co bylinky a hubnutí?Bylinky, které vyloženě pomohou zhubnout, neexistují. Přesto může pravidelné užívání některých bylinek podpořit hubnutí a to díky svým schopnostem detoxikovat a očišťovat tělo. Díky tomu, že se tělo vyčistí od škodlivých látek, vyčistí se jednotlivé orgány a začnou lépe fungovat.Zrychlí se metabolizmus a tělo bude lépe a rychleji zpracovávat potraviny. Navíc, tělo je zpracuje mnohem efektivněji, takže kromě snížení váhy se budete těšit ze zvýšené vitality, krásnějších vlasů, nehtů a pleti. To už stojí za to, ne? Navíc je to zcela bez námahy a bez práce. Jen čaje a kávu vyměníte za bylinné odvary. 

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Podzimní péče o zahradu

access_time08.duben 2020personRedakce

Každý chalupář a chatař má rád svoji zahradu, na které tráví v roce řadu dní.Proto se o ni také dobře stará. Každé roční období vyžaduje jiné zahradní práce a formu údržby. My si v tomto článku povíme na co bychom neměli zapomenout na podzim. Nejprve dejte do pořádku záhony. Zem se na podzim tradičně ryje, ale v moderní zahradě již mnoho volné půdy nezbývá. Buď je hustě osázena a pokryta geo¬textilií a mulčem, anebo je zatravněna. Práci s půdou se ale nevyhnete. Nejnáročnější je sázení a přesazování, takže i to je třeba udělat. Osaďte nově dokoupené keře a stromky na místa,která jste si určili. Mimo to můžete např. rozsadit přehoustlé trsy kopretin a kosatců a hlavně nasázet cibulky a hlízky tulipánů, narcisů, modřenců, anemonek a dalších příslušníků jara na správná místa. Nepostradatelným nástrojem pro podzimní pro podzimní práce na zahradě je kvalitní rýč a nůžky na stříhání větví. Pokud Vám toto nářadí ještě chybí, neváhejte a dokupte si je. Rýč musí být pevný a ostrý, nesmí se ohnout ani zlomit. Zapomeňte na plechové výlisky s viklající se násadou. Nejlepší konstrukce jsou celokovové nebo s dlouhým kovovým napojením na kvalitní dřevěnou násadu. Pokud máte někde volnou nebo nezamulčovanou půdu, je čas ji zrýt nebo alespoň zkypřit ručním kultivátorem a vytahat plevele a kořeny.Trávník Jistě sami dobře víte, že pěstování kvalitního trávníku vyžaduje stálé úsilí. Na podzim vás čeká poslední sečení, vertikutace, postřik proti plísni sněžné a podzimní hnojení. Při posledním sečení to nepřežeňte s výškou. Neměla by být menší než 4 cm. Rotační sekačky pracují mimo jiné na principu podtlaku, takže je-li sucho, posbírají do koše kromě posečené trávy i spadané listí. Důkladné vyčištění trávníku, které dnes nazýváme vertikutace, rychle nahrazuje klasické podzimní vy hrabování trávy hráběmi. K této činnosti jsou nutné specifické nástroje nebo stroje. Ne že by ruční vertikutační hrábě pracovaly samy, ale jsou každopádně mnohem účinnější. Ještě lepší jsou samozřejmě vertikutátory motorové. Jestliže vzniká při motorové verikutaci příliš mnoho vyhrabané hmoty, je lépe nesbírat ji do koše, ale ponechat na ploše a následně ji ručně vyčesat hustými a širokými trávníkovými hráběmi. Jakmile máte trávník perfektně vyčištěn, doporučujeme preventivní postřik proti naší nejnebezpečnější chorobě trávníku – plísni sněžné. Následky nemoci sice zjistíte až na jaře, ale pak už je pro ochranu pozdě! Postřik se provádí ve dvou etapách se šestitýdenním odstupem. Použijte některý účinný prostředek (Amistar, Quadris) podle návodu, nebo si nechte aplikaci provést specializovanou firmou. Na závěr nezapomeňte pohnojit . Na místě je ale opatrnost, protože nevhodným hnojením v tomto období můžete trávník značně poškodit. V hnojivu proto nesmí být skoro žádný dusík, neboť by podpořil růst zelené hmoty. Na zimu je nutné zvýšit odolnost trávníku proti chladu a mrazu. Proto jsou na trhu speciální hnojiva pro podzimní hnojení, ve kterých je potlačen dusík (N) ve prospěch fosforu (P) a především draslíku (K).Co se týče podzimní péče o dřeviny a kytky všeho druhu, platí celkem jednoduchá pravidla: Odstraňujeme suché, odumřelé a poškozené části rostlin. Jakmile uschnou nadzemní části trvalek, lze je ostříhat, trsy rýčem rozdělit na více kusů a následně je přesadit na jiné místo. Na druhou stranu ale platí, že celá řada suchých stébel, lodyh a listů okrasných travin a trvalek je i v zimě velmi dekorativní, zvláště za mrazivých dnů, kdy obrazy dotvoří jinovatka a sněhové vločky. Zkušení pěstitelé říkají, že trvalky před zimou nejlépe ochrání jejich uschlá nať. Nespěchejte ani na tvarování růží a některých okrasných dřevin, které na zimu jen přihrnete zeminou nebo listím. Choulostivé druhy navíc přikryjte vhodnou ochranou (chvojí, sláma, pytlovina, rohože). Hlavní řez si nechte na březen. Na podzim se nejprve sázejí stálezelené a jehličnaté dřeviny (od poloviny září), protože by měly mít možnost do zimy ještě zakořenit (potřebují i v zimě transpirovat). Naopak listnaté dřeviny je vhodné sázet až v bezlistém stavu, ale ještě před příchodem silnějších mrazů, tedy říjen – listopad. Na jaře je tomu pak naopak. Listnaté dřeviny sázíme v bezlistém stavu, jehličnany a stálezelené listnaté dřeviny později (březen – duben). Samozřejmě že rostliny z kontejnerů lze sázet prakticky kdykoliv kromě období velkých mrazů, pokud jim zajistíte odpovídající péči, především zálivku. Nezapomeňte, že podzimní úklid Vám přinese mnoho zahradního odpadu. Pokud nevíte kam s ním, založte si kompost, který se Vám na jaře bude hodit. Pozor na zetlelé listí,které radši odvezte mimo zahradu aby jste si "nezadělali" na plísně. Tak a ještě nařezat a naštípat dřevo na zimu aby trochu do zimy proschlo a budete připraveni.

folder_openPřiřazené štítky

Ploty, živé ploty a vrata

access_time08.duben 2020personRedakce

Oplocení pozemku je základ. Nejen, že nám zákon přikazuje, mít oplocený pozemek, ale správným oplocením vymezíme náš pozemek proti nevítaným hostům.Ploty - rúzné druhy plotůKaždý, kdo má svoji nemovitost ji vidí rád oplocenou a oddělenou od okolí. Je to přirozené. Jednak chceme zachovat své soukromí, zvýraznit charakter stavby nebo pozemku,zabezpečit pozemek před lesní zvěří a nebo prostě jen aby nám neutíkal náš pes. Plot prostě vnímáme jako součást domu či chaty. Každý plot by se ale měl hodit k objektu i ke krajině, kde se nachází. Zde je naše volba různá. Každému se líbí něco jiného. Naštěstí je dnes řada možností, které si můžeme zvolit.Jak správně stříhat živé plotyMnoho majitelů chat a chalup má u svého objektu živý plot, který občas, když je to potřeba přistřihne a to je veškerá jeho údržba. Tak to se ale chovat k živému plotu nelze. Živý plot by měl být ozdobou naší zahrady a proto jeho úprava a střihání má svá pravidla a zásady. Krásu a svěžest dodá živým plotům jen správné a pravidelné stříhání a přihnojování. Ruční nůžky jsou již jen přežitkem. Dnes koupíte za přiměřenou cenu elektrické nebo akumulátorové kvalitní nářadí, které Vám práci ulehčí a stříhání je s ním přesnější a šetrnější.Keře pro živé plotyZkuste vysadit do živého plotu dřeviny,které mají okrasné květy a příjemně voní a to jsou např. tavolník, vajgélie, zlatice, ptačí zob obecný, pámelník, pustoryl a šeřík. Pečlivě si ale propočítejte kolik rostlin/keřů/budete potřebovat a pro jistotu si jich objednejte o něco víc. Pokud vám po výsadbě zůstanou nějaké přebytky, vysaďte je nahusto někde zvlášť bokem a dobře o ně pečujte. Později je můžete použít na dosadbu, jestliže se ve výsadbě všechny rostliny neujmou. Toto opatření doporučuji podniknout...Natíráme kovová vrataMáte před sebou úkol natřít vrata, plot nebo kovovou konstrukci? Nebojte se natírání Nebojte se natírání dnes jsou barvy téměř na všechno. Když přesně víte, k čemu chcete barvu použít a jaké jsou na ni kladeny požadavky, můžete použít jakýkoliv vhodný druh barev, nezávisle na tom, kdo barvu vyrobil a zda se jedná o speciální nebo univerzální barvu. Zeptali jsme se odborníků, co je pro dobrý výsledek natírání důležité. Řekli nám, že nezáleží na značce barvy, důležité je provedení nátěru a kvalita nanesení barvy dobrým štětcem nebo válečkem.

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Gabionové zdi

access_time12.duben 2020personRedakce

Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení.Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu.Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi.  Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírodyStavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené.Dokončení prací na gabionové zdi Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku.U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa a také dobře spočítat statiku zdi.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní pergola - zastřešení

access_time12.duben 2020personRedakce

Hustý porost popínavých rostlin sice ochrání před kapkami z mírné přeháňky, ale je jasné, že souvislé zastřešení zahradní stavby usnadní její využití při horším počasí.Zatímco v minulosti se pergoly zakrývaly prkny a lepenkou, případně rákosem, posléze sklolaminátem, dnes se vedle nejrůznějších střešních krytin často uplatňují vlnité nebo trapézové polykarbonátové desky. Jsou velmi lehké a také odolné, vydrží krupobití i mráz, nevadí jim UV záření, přitom jsou značně průsvitné. Kutilové ocení jejich snadnou montáž i možnost seříznout je podle rozměrů střešní konstrukce. Dají se koupit čiré, barevně tónované i se speciální úpravou, která změkčuje prostupující světlo.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Suchá kamenná zídka

access_time12.duben 2020personRedakce

Každý chalupář nebo chatař si chced vybudovat příjemné místo u svého objektu, které mu bude sloužit pro odpočinek,okrasu nebo zpevní terénní nerovnost. K tomu to účelu mu múže sloužit stavba suché zídky.Ta může být zabudována např. do svahu, čímž plní opěrnou a vyrovnávací funkci. Suchou zídku však také můžeme vystavět i v otevřeném prostoru, kde nám bude sloužit i k ohrazení určitého vybraného prostoru a jeho zkultivování . Kameny na zídku bychom měli použít ty, které se vyskytují v okolí Vaší nemovitosti. Je to přirozenější a vizuálně tak nenarušujeme prostředí. Aby byla postavená zídka stabilní, musí být půda pod jejími základy pevná. Když tedy začneme navážet čerstvou zeminu, musíme ji před započetím stavby udusat tak, aby si později nesedala.Stavíme-li zídku proti svahu, můžeme vysypat štěrkem i prostor mezi svahem a budoucí zídkou. Základy kopeme ve sklonu cca 15 až 20 % proti svahu, aby zídka dobře držela a také kvalitně plnila svoji podpěrnou funkci vybrané části svahu. Cca u 1 m šířky zdi počítáme, že bude na straně svahu posazena o 15 až 20 cm hlouběji. Pro vysokou zídku je třeba vybudovat betonové mrazuvzdorné základy, a to do hloubky až 80 cm. Při hloubení nezapomeňte na dodržení minimálně desetiprocentního sklonu ke svahu. Pro první vrstvu zídky použijeme velké, ploché kameny, které dobře zapadnou do štěrkového lůžka. Každá další vrstva by měla být svázána kameny, kterým říkáme vazáky. Ty provážou a zpevní vrstvu kamenů pod nimi. Pokládáme je tak, aby ležely na celé ploše zdi a také zezadu zasahovaly do země. Aby byla zídka pevná a vydržela řadu let, musí do sebe jednotlivé kameny dobře zapadat. K jejich opracování budeme potřebovat např. perlík, paličku a špičatý nebo plochý sekáč. Prostory mezi jednotlivými vrstvami, tj. horizontální i vertikální, vyplníme zeminou nebo jílem. Tak bude zeď pevnější a protékající dešťová voda ji nebude vyplavovat. Ve škvírách se budou usazovat a růst rostliny, které pro ozdobu zasadíme. Pokud chceme nechat osázení zcela na přírodě,tak počkejte, až se ve škvírách rostliny samy rozrostou. Při půdorysu a velikosti vč.umístění zídky je jen na Vás jak se rozhodnete a jakou představu si zvolíte. Zídku či její bezprostřední okolí pak můžete doplnit např. lavičkou , květináči nebo dalšími nápady.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinkový záhon

access_time14.duben 2020personRedakce

Při zakládání bylinkové zahrady je třeba vědět, které rostliny lze pěstovat a které je vhodnější sbírat v přírodě.Některé druhy, které se běžně sbírají planě rostoucí, dávají po přesazení do zahrady mnohem vyšší objem drogy, bez ztráty kvality, ke které často dochází u šlechtěných variet těchto rostlin. Často je lepší přenést do záhonů luční rostliny, které bujně porostou, vděčné za dostatek světla a prostoru, než zakoupit šlechtěný kultivar, který je sice mnohem krásnější, ale přírodě vzdálenější jak z hlediska objemu účinných látek, tak energetického. Velmi vděčnou rostlinou pro kultivaci je řebříček, který po přesazení dorůstá úctyhodných rozměrů. Dále kontryhel, jitrocel, jehož listy se ze záhonu snáze sklízejí a díky svým rozměrům se před usušením snadno čistí. Kostival, zasazený do lehké, písčité půdy, poskytuje dlouhé, silné a šťavnaté kořeny, které se nadto velmi snadno dobývají a nenaděláme díry v trávě na lukách. Dále se dobře kultivuje barvínek menší, kokoška pastuší tobolka, mateřídouška, černý bez, ale dle tradice musí bez vyrůst v zahradě sám od sebe a neměl by se prostřihávat. V zahradě by rozhodně neměla chybět klasické kuchyňské koření: petržel, jejíž nať lze uchovávat sušenou, dobromysl, bazalka a keříky tymiánu. Bazalka a tymián snadno vymrzají, ale pokud rostou v květináčích a zazimují se v domě, je možné jejich životnost prodloužit i na několik let. Další věc jsou léčivky, které v našich končinách v přírodě běžně nerostou či jsou natolik vzácné, že jejich sběr je v přírodě zakázán. Někdy je nejvhodnější si zákonným způsobem obstarat sazenice či odnože a přesadit je na své zahradě na to nejvhodnější místo. Mezi takové bych zařadil puškvorec, rozchodnici a netřesk. Dále byliny původem z jižních krajů – šalvěj a některé druhy mateřídoušky. Meduňka se dnes ve volné přírodě vlastně skoro nevyskytuje, ale v zahradách se dobře množí. Potřebuje hodně slunce a vydatnou zálivku. Pod okapem na jižní straně domu bujně poroste.

folder_openPřiřazené štítky

Jidášovo ucho - Hirneola auricula - judae

access_time14.duben 2020personRedakce

Tato nevzhledná houba je oblíbená zejména v Asii, kde jeho obyvatelé znají její zázračné zdravotní účinky.V Evropě jsou léčivé účinky jidášova ucha známé rovněž již přes čtyři sta let.Léčivé účinky Jidášova ucha:• Posiluje obranyschopnost organismu a navozuje psychickou pohodu.• Zkvalitňuje vlasy, pokožku a nehty.• Snižuje krevní tlak.• Upravuje srdeční činnost a zpevňuje žilní stěny. • Regeneruje játra, slinivku a ledviny.• Účinně tlumí bolesti žaludku, kloubů i zubů.• Posiluje organismus ženy po porodu.Jidášovo ucho je přísadou mnoha Asijských pokrmů. Kromě konzumace z něj lze připravit odvar nebo tonikum.Tonikum : 40 gramů houby zalijeme jablečným či vinným octem, aby byly houby ponořené, necháme 5 dní odstát. Potom jej scedíme a poté užíváme dvakrát denně jednu čajovou lžičku ( vhodné pro ženy po porodu)Odvar : 4 gramy sušené houby namočíme do 500 ml vody a necháme 24 hodin odstát. Poté 2 hodiny povaříme na mírném ohni. Pijeme jeden šálek tohoto odvaru denně večer před spaním. Můžeme si ho ochutit medem.Zkuste se v dnešní době navracet k přírodním léků a uvidíte,že je Vaše tělo bude dobře přijímat a velmi Vám prospějí. 

folder_openPřiřazené štítky

Pěstování Ostrožky-Stračky

access_time14.duben 2020personRedakce

Tato krásná trvalka s bohatými květy je stálou ozdobou našich zahrádek a je v Čechách velmi rozšířená.Její modifikace v např. modré barvě je mezi květinami vzácností a v naší letní zahradě by rozhodně neměla chybět. Vynikne zejména ve smíšených květinových záhonech a to jak na venkovské zahradě, tak i moderní výsadbě. Starolatinsky se jmenuje Delphinium, neboť tvarem připomíná tělo delfína. Trochu pravdy na tom je, ale v Českých zemích se ujalo jméno stračka nebo ostrožka . Květní kalich má ostruhu, podle které je květina pojmenovaná. Plnokvěté nebo jednoduché květy jsou zbarvené od bílé přes růžovou až po světle či výrazně modrou barvu, s černým nebo bílým očkem, a jsou uspořádané na dlouhých lodyhách v bohatých klasech. Na trhu jsou různé odrůdy ostrožky-stračky v různých velikostech a barvách. Dorůstají velikosti od 80 centimetrů až 1,5 metru. K nejoblíbenějším patří nebesky modrá, ale velký výběr odrůd je i v růžové, bílé a jemně žluté.Ostrožka - stračka patří k velmi nenáročným trvalkám. Půdu potřebuje hlubokou, kyprou a humózní, což v praxi docílíme přidáním kompostu již při výsadbě. Je vděčná za občasné přihnojení tekutým hnojivem. Vyžaduje dostatek vláhy a slunné stanoviště s chráněnou polohou před větrem. Pro tuto trvalku vybereme místo velmi uvážlivě, neboť na jednom stanovišti vydrží dlouhá léta a musíme počítat s tím, že se rozroste v poměrně rozměrnou a vysokou dominantu zahrady. Sázíme ji jako solitéru nebo do volných skupin s nižšími trvalkami. Záhon tak kvete postupně od jara až do podzimu Seřízneme-li včas odkvetlá květenství, zpravidla ostrožka-stračka vykvete ještě jednou na podzim. Pokud ostrožku-stračku vysadíme zjara, vykvete ještě v tom roce. Mezi sazenicemi bychom měli nechat vzdálenost min. 80 centimetrů až 1 metr. Do připravené jamky přidáme na dno kompost a rostlinu umístíme tak, aby horní část kořenového balu dosahoval úrovně povrchu půdy. Přitlačíme, obsypeme kompostem a pořádně zalijeme odraženou vodou. Za obzvlášť suchých dní v létě je třeba tuto trvalku často zalévat nebo použít mulč, aby udržel potřebnou vlhkost a omezil např. růst plevelů. Ostrožka-stračka nepotřebují skoro žádnou péči. Na podzim, když přejde rostliny mráz, stonky seřízneme asi 2-4 centimetry nad zemí. Další rok na jaře jim pouze přidáme trochu kompostu. Trsy rozdělujeme tak jednou za 3 až 4 roky.Zkuste si tuto trvalku koupit a na jaře vysadit. Uvidíte, že se stane ozdobou Vaší zahrady.

folder_openPřiřazené štítky

Pěstování hlívy ústřičné na chalupě

access_time14.duben 2020personRedakce

Neradi chodíte na houby ale rádi je jíte. Zkuste si vypěstovat na své chalupě či chatě např. hlívu ústřičnou zcela sami.Není to jako u žampionů vůbec složité. Dáme Vám malý návod jak na to. Hlíva patří mezi dřevokazné houby a pro své dietetické a velice léčivé vlastnosti je zejména v poslední době velmi vyhledávaným potravinovým doplňkem. Díky významnému obsahu glukanů, ale i jiných látek posiluje imunitu lidského organismu a tím předchází a pomáhá léčit civilizační choroby. Využívání hub například v boji proti rakovině, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce apod. je známo v mnoha zemích celého světa. Pro zpracování hlívy ústřičné v kuchyni používáme celé plodnice. V zakoupeném substrátu hlívy ústřičné nejsou použity žádné chemické přípravky a hnojiva Hlíva roste na lignocelulózových materiálech, zemědělských i průmyslových odpadech. Jedním z vhodných živých substrátů je dřevo, např. piliny ze dřeva listnatých stromů, nejlépe topolu, buku, ořechu. Nevhodné je dřevo již vyschlé, nebo osídlené jinými houbami.Pro pěstování na špalcích řežeme kmeny a větve silnější než 15cm, na špalky dlouhé asi 30 cm.Očkujeme tak, že rozdrobenou sadbu vtíráme rukou na a mezi řezné plochy dřeva. Jednotlivé špalky pak ukládáme na sebe do připravených čistých polyethylenových pytlů. Při očkování zachováváme čistotu. Horní zaočkovanou plochu této sestavy přikryjeme folií a pytel volně zavážeme. Výhodné je připravit kulturu na jaře a nechat pytle prorůstat přes léto v místnosti, pod přístřeškem, nebo venku pod vrstvou materiálu zabraňujícího přehřátí pytlů sluncem.V časném podzimu osazujeme špalky venku tak, že 2/3 špalku zapustíme např. do země na zastíněném místě, chráněném před vysycháním. V době sucha půdu okolo špalků občas zvlhčíme. Špalky plodí převážně na podzim a to po dobu 3-5ti let. Celková sklizeň plodnic dosahuje 10 - 20% hmotnosti použitého dřeva. Pomocí hlívy také můžeme rozkládat pařezy a hmotu kořenů v půdě jak píšeme v ekologické poradně.Očkujeme nanesením sadby na povrch pařezu nedávno zkáceného stromu, př. i do vrtaných děr a na plošky odseknutého dřeva na odhrnutých kořenech. Potom pařez překryjeme fólií a zahážeme 10cm silnou vrstvou zeminy. Fólii odkrýváme v měsíci říjnu. Kromě dřeva je možné využívat například slámu obilovin, luskovin, kukuřičná vřetena a další. Nejlépe přijímají vodu (požadavek 80%) substráty nadrcené nebo nařezané. Slámu ošetřujeme prolitím horkou vodou nebo propařením například v pařáku na paření brambor. Délka doby propařování závisí na dosažené teplotě. Při 100 C stačí 1-2 hodiny, při 70 C 12 hodin a při 55 C 72-96 hodin. Ošetřený substrát očkujeme až po ochlazení pod 30 C. Rozdrobenou sadbu vmícháme do substrátu očkujeme v poměru asi 3% z hmotnosti vlhkého substrátu. Osázený substrát naplníme do polyethylenových pytlů, které zavážeme a spodní rožky pytlů ustřihneme. Optimální je, prorůstání pytle v teplotě prostředí nad 20 C. Přitom sledujeme teploměrem teplotu v pytlích. Nesmíme připustit její zvýšení nad 30 C . Asi po 4 týdnech, když už substrát prorostl bílým myceliem, pytel na několika místech měsíčkovitě nařízneme. Tvorba plodnic začíná potom asi za 10 až 14 dní, nejlépe při teplotě vzduchu okolo 15 C, vysoké vzdušné vlhkosti a stálém, mírném větrání. Hlíva potřebuje alespoň mírné osvětlení, intenzivní světlo nevadí, přímé sluneční záření však vysušuje substrát i plodnice.Sklízí se obvykle ve třech sklizňových vlnách s odstupem asi dvou týdnů. Sadbu skladujeme až 8 týdnů při teplotě +2 C, ale jen dva až tři týdny při pokojové teplotě. Výskyt zbarvené kondenzní vody na povrchu sadby není nedostatkem při použití sadby.Upozornění: V uzavřených místnostech, kde plodí hlíva se vyskytují ve větším množství spóry ( zejména při vyšších teplotách, nižší vlhkosti vzduchu, slabém větrání a opožděném sběru zralých plodnic), které mohou vyvolávat potíže dýchání u alergiků.

folder_openPřiřazené štítky

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)

access_time14.duben 2020personRedakce

Nebo také lidově - Sibiřský ananas, Rakytník úzkolistý, Žlutozob, Mořský plod, Písečný trn. HistorieRakytník byl a je v oblasti Číny, Indie, Řecka a Ruska používán k léčebným účinkům již od pradávna. Vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k načerpání sil. V Rusku se traduje rčení, že "po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak".Výskyt Jeho domovem je Kavkaz a střední Asie. V současnosti je rozšířen v Evropě i Asii. Roste většinou na lehčích, suchých, písečných půdách pěstuje se již delší dobu i v Čechách. Toleruje větší množství soli, ale nesnáší stín. V centrální Evropě je součástí alpských křovin těsně nad linií stromů. Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody a je světlomilný. Snáší mrazy až do minus 22°C, ale poškozují jej holomrazy. V oblastech přirozeného výskytu tvoří rozsáhlé porosty. Poprvé v Čechách byl vysazen v roce 1835 v Královské oboře (Stromovka) v Praze. Více než 90% (1,5 milionů hektarů) světové zásoby řešetláku se nachází v Číně. Rakytník řešetlákový je vytrvalý, dvoudomý, trnitý keř, dorůstající do výšky několika metrů (většinou 0,5 – 6 metrů, maximálně 10 metrů). Dožívá se věku 50 – 70 let. Na kořenech jsou hlízky o velikosti stolních hroznů, které obsahují symbiotické bakterie schopné vázat vzdušný dusík. Větvičky mají trny a jsou hustě obsypány kopinatými listy. Kvete na jaře, koncem dubna, velmi nenápadnými květy. Vysoký počet plodů má charakteristickou oranžovou barvu. Plod je kulovitá nebo vejcovitá peckovice 6-9 mm v průměru. Při pěstování rakytníku je nutné mít jeden samčí keř na tři samičí. U nás je poměrně hojně vysazován v parcích, zahradách a kolem cest. Měl by mít své místo pro své léčivé účinky i na Vaší zahradě. Plody sbíráme v době zrání a rychle sušíme při mírné teplotě. Okrajově se používají i listy a větvičky. Pokud plod zmáčkneme, vylisujeme šťávu, která se rozděluje do tří vrstev. Vrchní vrstva je oranžová pasta, pod ní je vrstva tuků a dole je sedlina a šťáva. Horní dvě vrstvy se využívají do kosmetických přípravků a spodní je vhodná k přípravě sirupu.Účinné látky Obsahuje velké množství vitamínů A, B, C, E, K1 ,F a širokou paletu 15 minerálních látek (mikroelementů jako železo, mangan, bór, hliník a podobně). Vitamínu C obsahuje 114 – 1550 mg na 100 gramů, což je 10 x více než obsahuje citron a 12 x více než pomeranč. Vitamínu E je obsaženo vůbec nejvíce ze všech rostlinných plodů. Obsahem karotenu se vyrovná mrkvi, která je považovaná za jeho nejbohatší zdroj. Obsahuje rovněž vysoký podíl flavonoidů (kvercetin, kaempferol, izokvercetin, rutin). Z dalších látek jsou to potom leukoantokyanidy, katechiny, třísloviny, aminokyseliny, pektin, karotenoidy a velmi účinný olej. Natrpklou chuť plodům dávají sloučeniny fenolového typu, které vykazují značný baktericidní účinek. Olej má vysoký podíl esenciálních nenasycených mastných kyselin (omega 3, 6, 9), betakarotenu a kyselin palmitové, palmitoleové a oleové. Obsah oleje v plodu je až 9,2%.Prokázané účinky Svými účinky je rakytník natolik výjimečný, že o něm lze bez nadsázky hovořit jako o všeléku současnosti. Toto tvrzení je podpořeno výsledky klinických testů z celého světa. Plod rakytníku se doporučuje konzumovat ke zlepšení celkového zdravotního stavu, zvýšení výkonnosti a aktivity. Je mimořádně účinný při hojení žaludeční sliznice a žaludečních vředů, ale i při podpoře trávení. Posiluje imunitní systém a zvyšuje tak odolnost organismu vůči infekci. Snižuje poškození jater při infekční žloutence a stimuluje funkci jater. Napomáhá snižovat hladinu cholesterolu, zejména LDL cholesterolu (tzv. "škodlivý"), ale naopak podporuje tvorbu HDL cholesterolu (tzv. "hodného a prospěšného"). Zlepšuje stav kardiovaskulárního aparátu, při ateroskleróze a dystrofických procesech v srdci. Zvyšuje elasticitu cév, brání městnaní krve a snižuje koagulaci krve. Hojí sliznici plic a průdušek. Mimořádně účinně tlumí bolesti kloubů, léčí revma a dnu, tlumí záněty a urychluje hojení. Plody rakytníku jsou schopné redukovat množství volných radikálů a tím působí preventivně proti vzniku rakoviny. Je rovněž využíván k hojení zánětu spojivek, poranění očního víčka a dalších. Pro silný regenerační a epitelizační účinek je rakytník používán k hojení ran, na spáleniny, omrzliny, ekzémy a prakticky všechna kožní onemocnění. Olej z rakytníku je velmi účinný na spáleniny vzniklé v důsledku radioaktivního záření (užívání je vysoce efektivní je pro pacienty po radioterapii). Celkově zlepšuje kvalitu pokožky, zvyšuje pružnost, vitalitu, omezuje tvorbu vrásek, hojí drobná poranění bez tvorby jizev. Stimuluje růst tkání při poškození kůže, hojí ekzémy i hemoroidy. Podporuje růst vlasů, léčí ekzémy i jiné kožní problémy. Rakytník je rovněž používán jako hlístopudný lék.Použití• Stimulace odolnosti• Hojí žaludeční sliznici a podporuje trávení (potlačuje růst Helicobacter pylori)• Stimuluje funkci jater• Snižuje hladinu cholesterolu a krevních lipidů• Zlepšuje stav kardiovaskulárního aparátu • Tlumí bolesti kloubů, revma a dnu• Silná antioxidační aktivita (vychytává volné radikály)• Drobná poranění, popáleniny, ekzémy a podobně • Zlepšuje kvalitu pokožkyJedná se o bylinku unikátních vlastností, a proto ji doporučujeme konzumovat denně a v každém věku. Dostatečná doporučená denní dávka jsou 2 ml 10% rakytníkového oleje. Je vhodné dávku rozdělit na 2 a aplikovat 30 minut před jídlem. Ve 2 ml oleje je obsaženo 100% doporučené denní dávky vitamínu E a 62% doporučené denní dávky vitamínu A. Do dnešního dne nebyly prokázány jakékoliv nežádoucí, nebo zdraví ohrožující účinky.Receptury• Rakytníkový olej připravíme macerací rozdrceného plodu v jedlém oleji (slunečnicový, olivový a podobně). Drceného plodu použijeme 50 – 100 gramů na 1 litr. Každý den důkladně protřepeme, po 3 – 4 týdnech přecedíme a skladujeme v tmavé sklenici. Denně užíváme 3 x denně 1 lžičku. Skutečností je ovšem fakt, že takto připravený olej má své limity a nemůže se kvalitou rovnat oleji připravenému kryoskopickou vymrazovací metodou, nebo vakuovou destilací.• Rakytníkový čaj připravíme povařením 2 polévkových lžic plodu rakytníku, který 5 minut povaříme a můžeme podávat. Je třeba si však uvědomit, že varem zlikvidujeme vysoké procento těch nejcennějších látek rakytníku. • Marmeláda se připraví: 500 gramů necháme přes noc nabobtnat v 250 ml vody. Přivedeme k varu a protlačíme sítem. Dosladíme medem, nebo hruškovou šťávou. Uchovávejte v lednici. • Plod rakytníku se používá k přípravě marmelády, džusů, lihovin a celé řady dalších produktů. Natrpklost plodů je odstraněna mrazem (je možné rovněž vložit na jeden den do mrazáku).• Plody rakytníku se doporučují přidávat do krmiva zvířatům. Zlepšíme tak jejich kondici, kvalitu srsti a celkový stav. Byliny s podobnými účinky Rakytník je natolik unikátní, že je velice problematické hledat k němu adekvátní srovnání. Pokud bych však jmenovat alespoň jednu, napadá mě hlíva ústřičná a z ní získávaný beta-glukan.

folder_openPřiřazené štítky

Rododendrony

access_time14.duben 2020personRedakce

Tato atraktivní skupina dřevin zahrnuje druhy opadavé, poloopadavé i stálezelené, drobno- i velkokvěté.Všechny dnes patří botanicky pod jediný rod - Rhododendron (čeleď vřesovcovité). Jejich květy jsou nápadné svou stavbou, velikostí i zbarvením. Stálezelené druhy (odrůdy) plní svým olistěním i v zimním období, podobně jako jehličnany, okrasnou funkci. Azalky s opadavým olistěním jsou většinou méně náročné než stálezelené pěnišníky. Ty milují vyšší vzdušnou vlhkost, úměrnou půdní vlhkost a substrát humózní, chudý na vápno, lehčí, mírně kyselý, dostatečně živný. Ideální je směs lesní hrabanky s hrubší rašelinou a pískem s přídavkem hnojiv (cererit, zetlelá mrva apod.). Hrabanku může zastoupit polozetlelé listí či lehčí kompost. Azalky a rododendrony mají jemný, hustý,mělký až povrchový kořenový systém, nesmějí se proto okopávat. Plevel jen vytrháváme a povrchově seškrábneme. Stálezelené rododendrony na zimu, před zamrznutím půdy, důkladně prolijeme.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz před grilováním

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Neviditelný design

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Hlavním úkolem designu je spojení funkce věci s jejím vzhledem, tak aby vznikaly předměty, které jsou pohledné a zároveň nám k něčemu dobře slouží. Ne vždy se podaří skloubit obě složky dohromady. Některé designové výrobky mohou být krásné, ale nefungují tak, jak by měly. Co se ale stane, pokud se rozhodne designer jednu ze složek „vzhled“ a „funkce“ cíleně překroutit, zvrtnout nebo jednou složkou zamaskovat složku druhou...

 Prohibition kit může na první pohled plnit funkci obyčejných domácích potřeb. Měděná konvice s elegantním držadlem, vařič pro ohřívání sýru či čokolády pro fondue, hrnec a nápaditá miska na ovoce se mohou proměnit z nevinných předmětů denní potřeby v sestavu na domácí destilování alkoholu.Vídeňský designer Francesco Morackini tento projekt úmyslně položil do provokativní roviny. Jeho zájmem bylo najít hranici mezi tím, kdy je objekt legální a kdy už ne. V případě České republiky je situace ale taková, že pálení alkoholu smí provozovat soukromě pouze pěstitel. Design Francesca Morackini ale částečně splňuje i tuto podmínku.  Celá sestava se dá v procesu výroby alkoholu použít - od vypěstování stromu v květináči vzniklého z ‚hrnce‘, přes zalévání sazenice z ‚konvičky‘, až po odležení ovoce v ‚misce‘ a poté samotnou destilaci zkrz celou sestavu. Problém byste však v našich poměrech mohli mít při získávání povolení pro „pěstitelské pálení“ - je otázkou, kolik květináčů a stromků byste museli vlastnit pro získání statutu pěstitele.

Marc Dibeh uvedl další kontroverzní design. Stolní lampa Love the Bird může být úplně běžnou lampou postavenou vedle vaší postele, jíž zdobí červená silueta sedícího ptáka. Takovou lampu si rozsvítíte při klidném večeru. Název Love the Bird ale jasně odkazuje k jiné funkci, kterou lampa skrývá. Uvnitř lampy je schována sexuální pomůcka. Ona pomůcka funguje také jako přepínač, který promění náladu ve vaší ložnici. Pokud je v lampě, svítí lampa běžným bílým světlem, když ji vytáhnete, rozsvítí se dolní polovina lampy – červeně.Pro zvolnění zde zmíním další provokativní design, tento však v trochu jiném duchu.Je jím neviditelná zarážka na knihy Paula Cocksedge, která drží knihy v úhlu přibližně šedesát stupňů, ale autor ji vymyslel tak, aby tuto funkci plnila sama neviděna. Otázkou designera bylo: „Koupili byste si věc, kdybyste nemohli vidět nic jiného, než funkci, kterou tento objekt plní?“ Co je na produktu zajímavé? Že již je prodejný na e-shopu za padesát britských liber, autor ale nedal nikomu ani náznakem tušit, jak zarážka funguje. Jediné, co je známo: je vyrobena z lesklé nerezové oceli. Není tedy to, co kupujete opět jen to, jak svou funkci plní na pohled? Chci tím říct, vypadá to hezky, ty knihy opravdu stojí pod úhlem šedesát stupňů. Zatím není jiný způsob, jak zjisttit, je-li tento produkt opravdu více z oblasti těch „funkčních“ než těch „vzhledových“, než jej koupit na paulcocksedgeshop.comStatistiky, které poskytlo na dotázání studio Paula Cocksedge, mluví jasně - zarážka, která byla na eshopu zveřejněna před Vánoci byla prodána již více než dvou stem zákazníkům. Jen jeden jediný se rozhodl produkt vrátit s tím, že jej produkt nepřesvědčil - ostatní zákazníci jsou spokojeni, což je velký úspěch - na neviditelné zboží...Je nevyvratitelné, že při výběru toho, co si koupíme naši ruku vedou oba principy. Klademe si otázky: „Bude to vypadat hezky?“ a „Funguje to dobře?“... Většina z nás má nejspíš bohatou fantazii a tak si dokážeme představovat náš byt, naše pokoje a pracovny plné věcí, dokážeme si představit, jak to bude vypadat. Někteří dáváme přednost tomu, vyzkoušet si funkci výrobku například v showroomu. Některé funkce některých designových produktů ale vyzkoušet nemůžeme... Možná se vám občas i stane, že u některé věci odhalíte účel, ke kterému se hodí lépe než k tomu zamýšlenému, zcela náhodně...


folder_openPřiřazené štítky

Domácí sauna svépomocí

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Co musí splňovat prostor, kde bude sauna stát? Podlaha pod saunou musí být rovná, odolná proti výrazným rozdílům teploty a snadno omyvatelná. Nášlapná vrstva podlahy před osazením sauny může být keramická dlažba ve spádu směrem ke dveřím, nebo speciální nátěr.Po obvodu místnosti sauny, kromě místa dveří, bude sokl o šíři 100mm, ale v místě kde sauna nebude vestavěna (tj. u zdi) bude sokl o šíři 60mm. Na sokl bude umístěna konstrukce sauny, proto sokl musí být vodorovný. Výška soklu max. 100mm záleží však na spádu podlahy.Před dveřmi do sauny musí být zřízena podlahová vpusť a prostor před saunou by měl mít přirozené větrání pro možnost odvětrání vzduchu.Suché izolované omítnuté zdivo, vyrovnané jemnou omítkou (v prostoru budoucí sauny by neměly být instalační šachty, vedení plynu, vody atd. jinak je nutné přeložit, nebo adekvátně zabezpečit). Tl. zdiva u vnitřních zdí (příček) 100mm. (dutinové cihly nejsou praktické pro špatného kotvení hmoždinek)Výška stropu místnosti před vestavbou sauny min. 2000mmV prostoru, kde bude sauna, by se měla relativní vlhkost vzduchu pohybovat kolem 50 – 55%, protože jinak může dojít k poškození dřevěného obkladu sauny. Tento problém je řešitelný pomocí speciálních nátěrů a impregnací nebo použitím speciálního druhu dřeva, ale je nutné toto omezení znát předem a brát na něj zřetel.2) Konstrukce sauny Hranoly ze sušeného smrkového dřeva 6x4 cm se přišroubují přímo na zeď. Pak se osadí dveře o rozměru 680x1920mm, bez prahu (ten vytvoří rám saunových dveří.) Saunové dveře se zásadně otvírají ven ze sauny, pro celoskleněné dveře se používá bezpečnostní kalené sklo tl. 8mm.Mezi hranoly se uřízne a instaluje izolační vata, která je v tloušťce hranolů min. 40mm. (zásadně se nesmí použít polystyren). Izolační vata se překryje hliníkovou parozábranou s přesahy, které se spojí hliníkovou páskou. Nepoužívat hliníkové folie s výztužemi z umělých vláken! Rovněž je jako parozábrana naprosto nevhodná střešní folie apod.Poté se rozvrhnou se a umístí ovladače, které by měly být z vnější strany sauny ve výšce asi 140 cm. Při montáži kostry je potřeba promyslet přesné rozmístění lavic a přisávacího a odvětracího otvoru. Všechny lavice, rošty a opěrky se šroubují ze spodní strany, aby se při saunování nikdo nespálil od rozpáleného kovového šroubu, výjimečně se mohou šrouby zapustit do dřeva.Přípravu i připojení veškerých elektrorozvodů přenechte odborné osobě! Přívod elektrické energie do ovladače 5x2,5CYKY – v případě, že kabel by měl jít vnitřním pláštěm sauny v izolaci, pak je potřeba použít kabel CSSS 5x2,5. (všechny rozvody ve stěně sauny v izolaci musí být vedeny silikonovými teplovzdornými kabelami CSSS ideálně vložených do ohebných trubek (krků) ozn.: FMP20Z ovladače ke kamnům (do 9 kW): CSSS 5x1,5 (vyústění 50cm od podlahy v ose kamen a ovladač umístit mimo saunu). Z ovladače k čidlu (čidlo s kabelem bývá součástí kamen). Z ovladače ke světlu CSSS 2-3x1 (vyústěné cca. 20cm pod stropem co nejdále od kamen). Osvětlení je možné instalovat zvlášť, většinou se ale připojuje k externímu ovladači, kde je umístěno i vypínání světla.Kamna se umisťují na vhodné místo tak, aby nepřekážela provozu. Dle kamen je nutno dodržet odstupové vzdálenosti od topidel (podle pokynů výrobce, obvykle 100mm). Před tímto prostorem se umisťuje dřevěný ochranný kryt. Dřevěný materiál pro montáž sauny je nutno ponechat uskladněný v místě stavby min. 14 dní, aby se dostal na reálnou relativní vlhkost budoucího prostředí.Přívod vzduchu a odvod vzduchu se umisťuje pod kamny o velikosti 100cm2, odvod vzduchu na protilehlé stěně pak komínkem nebo hliníkovým krkem nad úroveň sauny o velikosti 100cm2 (komínek možno instalovat již do zdiva, případně do pláště sauny. Pak už stačí jen přichytit palubky.Dříve než se spustí sauna na „ostro“, měla by se alespoň 3 krát postupně rozehřát na 50, 70 a 90 st cca. po 1 hodině v rozmezí několika dní, aby si konstrukce zvykla na teplotní změny.  Tento návod není úplný, protože každá sauna má jiné parametry a svá specifika. Proto je vždy vhodné konzultovat práce s odborníkem.

folder_openPřiřazené štítky

Teplíčko v chalupě i venku zvládneme levou zadní

access_time08.duben 2020personRedakce

Znáte to dobře – přijedete na chalupu nebo na chatu, odemknete a brrr! Jako když skočíte do ledové vody! Chalupa a všechno, co je v ní, je pěkně studené a vlhké.Takže místo abyste se těšili z hezkého dne, snažíte se rychle větrat, přemlouváte kamna, aby kouř místo do místnosti poslala komínem ven… a stejně se po soumraku budete uvnitř tetelit chladem. Když se stejná situace opakuje při každém příjezdu, je to k vzteku! Problém je v tom, že teplo z roztopených kamen schramstnou prochladlé vlhké stěny! A jestli nedejbůh topíte elektrickým přímotopem, pěkně vám zacvičí s účtem a stejně se neohřejete. Nebo možná chvíli před odjezdem domů.Přitom řešení je úplně jednoduché!Kouzlo okamžitého tepla! Ano, působí to jako nový trik Davida Copperfielda, ale je to jen dokonalé technické řešení: sálavé topení. Celý fór spočívá v tom, že zatímco všechny ostatní typy topení ohřívají vzduch, který teprve po dosažení dostatečné teploty ohřeje nás, předměty a zdi místnosti, elektrické sálavé topidlo jako první ohřeje nás a předměty, kterých se dotýkáme. A to okamžitě, rychleji než grog! Navíc sálavé topidlo stěny vysuší, ty potom lépe izolují a pohoda v chalupě je dvojnásobná, protože jednou ranou zatočíte i s plísněmi! Neuvěřitelné je, že tento maximálně úsporný způsob topení úplně stejně jako v místnosti funguje i venku. Při vylomeninách počasí posledních let se každou chvíli stane, že i během letní dovolené vytáhneme svetry a bundy. A když se náhle ochladí zrovna v sobotu, kdy se večer na naší verandě sejdou pozvaní přátelé, to naštve! Nebo taky ne – když je překvapíte příjemným teplíčkem sálavého topení. Všechno si ještě můžete zjednodušit stojanem, na kterém topidlo rychle zprovozníte venku i v interiéru.A sfouknete to sami! To je další úžasná věc. Žádný projekt, žádní řemeslníci, bourání, nepořádek a velké výdaje! Nic nemusíte řešit, o všechno se už postarali odborníci. Vy si jen jednoduše v e-shopu vyberete model, který bude vyhovovat vašim potřebám i kapse, a objednáte ho. A instalace? Tu zvládne i ten méně zručný chalupář levou zadní!

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Řešíme fasádu

access_time18.duben 2020personRedakce

Opravili jste svoji chalupu či chatu a řešíte co s fasádou? Tak právě pro Vás budou následující řádky. Snad Vám ve Vašem rozhodnutí budou nápomocny. Každý ví, žefasáda utváří charakter domu, je výtvarným prvkem, ale také rovněž musí mít určité technické vlastnosti na, které bychom měli dbát. Proto je vždy potřeba věnovat náležitou pozornost výběru fasádních materiálů, ale rovněž tak barevnosti.Na fasádu zkusme vždy vybrat barvu, která nějak respektuje/ koresponduje/ okolní krajinu a také další domy kolem. Pokud nechceme bílou, máme na výběr nepřeberný vzorník různých odstínů barev, z nichž nejčastěji je v ČR volena okrová či světle žlutá, nebo hráškově zelená, přestože lze také sáhnout po jiné zelené, červené, modré anebo odstíny barev kombinovat. I když má většina nátěrů dnes již ochranu proti UV záření, na jižní a západní strany domu nejsou vhodné příliš syté odstíny, především červených a žlutých barev, protože blednou rychleji, než kdyby byly umístěny mimo dosah slunečních paprsků. Při výběru fasády se neřídíme jen odstínem barvy, ale také typem nátěru, který volíme podle toho, zda jako podklad slouží historická, starší nebo nová fasáda, omítka či zdivo. Jestliže si vyhledáme seznam fasádních barev, které jsou na trhu, objevíme několik desítek druhů a jejich variant. Když si však objednáme nátěrovou fasádní hmotu u specializovaných prodejců, nabídnou nám většinou akrylátovou, silikátovou či silikonovou.Akrylátové - patří k nejžádanějším a splňují všechny požadavky, které od fasádního nátěru očekáváme. Navíc jsou pro běžného uživatele cenově přístupnější, jednodušeji se s nimi pracuje, jsou stálobarevné a dobře propouštějí vlhkost a výborně odpuzují vodu. Silikátové – jsou zejména určeny pro domy, u kterých majitelé bojují s vlhkostí, zde jsou vhodné nátěry silikátové, někdy se lze setkat i s označením minerální. Při zasychání se navíc dobře spojí s podkladem, tedy s omítkou, kterou i částečně zpevní. Mají vysokou paropropustnost a dobře odpuzují vodu. Nejsou však stálobarevné a snadno se špiní. Jsou lepší hlavně proto, že mají vynikající schopnost propouštět vlhkost z podkladu do ovzduší. Lze je proto nanášet na starší a sanační omítky, na minerální omítky, vápenopískové kamenivo nebo na zdivo. Silikonové - Tyto nátěry zase mají nejlepší samočisticí schopnost a odolávají nepříznivým vlivům počasí, proto jsou vhodné třeba do velkých měst nebo na domy, kolem kterých vede rušná ulice. Navíc jsou omyvatelné. Středně propouštějí vodní páry, ale výborně odpuzují vodu. Patří mezi dražší barvy. Vápenné fasády - i když je nikde v obchodech nenajdeme, k hojně používaným patří barvy vápenné. Snadno si je totiž vyrobíme sami. Stačí přidat do vápna pigment. Ale je nutné dodat, že i když na ně někteří nedají dopustit, mají tyto nátěry poměrně krátkou životnost a špatně kryjí. Na druhé straně působí proti růstu plísní, a také velmi dobře ze zdiva propouštějí vodní páry.Stále většímu zájmu stavebníků i architektů se tedy právem těší dřevěné fasády, a to hned z několika důvodů: K obkladům lze používat jak tuzemské dřeviny – smrk, modřín či borovici, tak ty cizokrajné, které jsou ovšem mnohem dražší. Patří mezi ně z těch známějších například cedr, teak, dále pak ipe, iroko nebo tatajuba. Dobře tepelně izolují, chrání dům před nepříznivými povětrnostními vlivy, stavbě dodávají na kráse. Málokdo si obloží celý dům dřevem, zpravidla se omezí jen na určité části nebo jednotlivé obvodové zdi. Důvodem je především vyšší cena dřeva a následná péče o ně. Ostatní obklady - ke konečné úpravě fasád lze rovněž použít keramické nebo kamenné obklady. Dům vypadá zajímavě, materiály dodají stěnám dobré vlastnosti, ale instalace takových obkladů je v porovnání s klasickými fasádami velmi pracná a tím pádem drahá. Fasádu můžeme vytvořit též z takzvaných lícových cihel. Plast - a protože vývoj nelze zastavit, u fasád se čím dál výrazněji prosazuje plast. Stále více lidí obkládá staré domy plastovými palubkami, které vypadají jako dřevo, ale mohou imitovat i zdivo nebo kámen. Mají hned několik výhod - dlouhou životnost, nízkou hmotnost, snadno se udržují . Co nedokáže umýt déšť, to zvládnete hadicí nebo tlakovou stříkačkou. Plasty lze také jednoduše instalovat, neboť jsou zpravidla vybaveny systémem pero–drážka, který známe třeba u plovoucích laminátových podlah. Tyto materiály lze použít k obložení celého domu nebo jenom třeba na štít. Nezapomeňte, že vždy je potřeba pro klasické fasády při rekonstrukcích domů opravit podklad, tedy vnější zdi a omítky domu, u novostaveb bychom zase měli dodržovat technologické lhůty a nestříkat fasády dřív, než nám to stav stěn dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Vlhkost a plísně na chatě, či chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Život v rodinném domě, chalupě či  chatě v  přírodě má své kouzlo. Také ale i rizika a omezení daná okolními vlivy. Technickým stářím budovy, vzdáleností obchodů a dopravního spojení,  až po fyzikální vlivy. Mezi ně patří bohužel především vlhkost v našich v objektech, která umí být nepřítelem zarputilým, houževnatým, nepříjemným a nebezpečným nepřítelem. Všichni víme, jak voní les a louky po vydatném dešti, umíme si představit vlhko v koupelně po sprchování nebo v kuchyni, ve které se na sporáku dusí maso. Nezdravou vlhkost ovšem většinou poznáme až podle jejích charakteristických pro­jevů – vlhkých nebo plesnivých map na stěnách, zatuchlého vzduchu a  tím i způsobených alergií.Odkud se vlhkost bere Nepříjemná vlhkost se nám usazuje v rodinném domku a chalupě stejně jako v jakémkoli jiném domě, zejména v tom, kde se pravidelně nebo delší dobu nevyskytujeme. Je to běžný fyzikální jev. Pokud teplý a vlhký vzduch nemá možnost úniku z uzavřené­ho prostoru, hromadí se v chladnějších místech, např. u oken, v nevytápěných místnostech a v blízkosti nedostatečně izolovaných stěn. Výsled­kem jsou pak vlhké „mapy“ na zdech, plísně, orosená skla oken, vykrystalizovaná sůl. Do obytných prostor proniká vlhko například zvenčí porézní strukturou zdí. Častou cestou vlh­kosti je také její vzlínání. Mají-li základy domu na­rušenou izolaci a jsou-li trvale v kontaktu s vodou, či podmáčenou okolní půdou, proniká vlhkost do zdiva až do výše 1,5 m. Také trhliny v izolaci zá­kladů staveb a zdí umožňují vodě proniknout nám doslova až do pokoje.Následky nadměrné vlhkosti Zvýšená vlhkost vzduchu ale není – jak se možná může zdát - problémem jen špatně izolovaných starších budov. Vlhkostí trpí také interiéry novo­staveb či panelových domů. Pokud vzdušnou vlhkost neregulujeme, může se po nějaké době objevit typický zápach nebo plís­ňové mapy na stěnách místností. Teprve v této fázi obvykle začínáme situaci řešit a hledáme pří­činy. To už ale bývá většinou pozdě na záchranu omítek, knih, tapet, matrací, bytového a osobního textilu.Škody na zdravíVlhké prostředí svědčí zejména plísním, které představují zdravotní riziko. „Při svém růstu pro­dukují plísně těkavé organické látky, z nichž některé člo­věk vnímá jako plísňový zápach. Tyto látky mo­hou poškozovat sliznice dýchacích cest, dráždí oči, v nose a krku a způsobují bolesti hlavy a podráždění pokož­ky.“ 1 Největší ne­bezpečí přitom hrozí lidem s oslabenou imunitou či alergi­emi, seniorům a dětem. Vlhké pro­středí vyhovuje i roztočům, jejichž přítomnost v naší domácnosti může také způsobit či zhoršovat alergická onemocnění. V závislosti na vlhkosti okolního vzduchu se mění také vnímání jeho teploty. Se stoupající vzdušnou vlhkostí vyhodnocují naše smysly teplotu nesprávně, zprostředková­vají pocit vyšší teploty, než jaká ve skutečnosti je. Snížení pocitu tepel­né pohody má často za následek rozlladěnost a dlouhodobě má vliv na naše zdraví. A jsou-li v našem obydlí a rodině navíc viditelné proje­vy zvýšené vlhkosti – plísně, typický pach, alergie – dochází k narušení pocitu bezpečí a domova.Ochrana před vlhkostí Udržet optimální vlhkost vzduchu v uza­vřených místnostech zejména v přírodním prostředí je velmi komplikované. Plíseň můžeme odstranit např. přípravkem SAVO. Při příjezdu na chalupu např. důkladně delší dobu vyvětráme všechny místnosti. Existuje ale řada prostředků, které Vám mohou pomoci na delší dobu a to zejména po dobu Vaší nepřítomnosti např.osvědče­ným pomocníkem pro Vás může být pohlco­vač nadměrné vlhkosti Ceresit STOP VLH­KOSTI. Vzdušnou vlhkost přeměňu­je prostřednictvím hydroskopických krystalů na solný roztok, který se shromažďuje v zásobníku přístroje. Jeho obsluha je snadná. Přístroj postavíte na libovolné místo s vol­ným přístupem vzduchu a vložíte do něj hydroskopickou tabletu. Od toho okamžiku Ceresit STOP VLH­KOSTI pracuje a vy můžete každý den sledovat přibývající kapalinu v zásobníku. Jedna tableta vydrží v místnosti o rozloze 20m2 přibližně dva až tři měsíce – jakmile se zcela rozpustí, stačí vložit tabletu novou. Celý systém je zcela ekologický, zdravotně nezávadný a úsporný, protože se obejde bez elektrické energie. Vzniklý solný roztok můžete vylévat třeba do umyvadla.

folder_openPřiřazené štítky

Samonivelační hmota pro podlahy

access_time18.duben 2020personRedakce

Při úpravách či rekonstrukci chalupy či chaty jsme postaveni před problém jak nejlépe vyřešit podklad podlahy v místnosti či sklepě. Dnes při možnostech řady dostupných materiálů a hmot máme tento problém téměř vyřešen.Jen je třeba si dobře podle účelu vybrat. Jedním z rychlých,snadných a jednoduchých řešení zvládnutelných svépomocí je zvolit tzv.litou podlahu neboli samonivelační stěrku. V dalších řádcích si řekneme něco o postupu jak se stěrkou pracovat. Samonivelační hmota se hodí pro velkoplošné vyrovnání hrubých nerovností především betonových nebo hliněných podlah. Následně se na ni po zaschnutí kladou finální vrstvy podlahových krytin např.: plovoucí podlahy, dlažba, parkety, koberce nebo linoleum apod. Nebývá mrazuvzdorná a proto není vhodná jako konečná povrchová úprava.Vrstva samonivelační hmoty musí být zvolena tak, aby zakryla veškeré nerovnosti a mohla tak vytvořit rovnou souvislou plochu bez dilatačních spar a přitom zabezpečovala dostatečnou pevnost. Postup při aplikaci samonivelační hmoty 1) Původní podklad musí být suchý a pevný, zbavený mastnot, nečistot a prachu. Podklad musíme ošetřit penetrací. Ředění a počet nátěrů je určen druhem podkladu. Pro betonové podklady se zpravidla používají 2 nátěry ředěné dle návodu na obalu hmoty.Kde to výškové poměry vrstvy dovolují a zejména u přízemních prostor nebo prostor, kde spodní podlaží není dostatečně vytápěno, bývá v praxi pod otopné vedení položena izolační vrstva. Ta navíc působí i jako izolace kročejového zvuku. V tomto případě je příprava před nivelací ovlivněna typem izolační vrstvy. Po nalití na podlahu se hmota samostatně roztéká a vytvoří tak ideálně rovný hladký povrch s technickými vlastnostmi betonu (tvrdost a pevnost). Poté se chopíme tzv. ježka tj. váleček opatřený dlouhými ostny z umělé hmoty - a pečlivě jím odvzdušníme, i trochu roztáhneme vylitou stěrku, která si sama vyhledá nerovnosti a usadí se v nich.Tímto postupem vylijeme celou plochu směrem k východu, abychom nezůstali uvězněni mořem stěrky na pomalu mizícím ostrůvku suché podlahy. Poté již jen uklidíme a umyjeme nářadí a počkáme na vytvrdnutí stěrky a pokud je nutné, stěrku zbrousíme (pod lepidlo apod.). Vzniklý povrch je mírně savý a je ideální pro lepení podlahové krytiny, případně položení dlažby. Vrstva má navíc dostatečnou poddajnost k vyrovnání účinků teplotní roztažnosti při vysokých změnách teploty. Při práci s běžnými samonivelačními hmotami, zejména při jejich ručním míchání u menších staveb, mají někdy uživatelé snahu ušetřit pomocí snížení tloušťky vrstvy . Proto musí být vrstva taková aby byla min.2cm nad nerovnostmi. Vidíte sami, že je to vcelku jednoduchá činnost,kterou snad zvládne každý. Je potřeba jen vybrat druh stěrky a potřebné množství. Výrobců je celá řada a odborní prodavači Vám jistě poradí.

folder_openPřiřazené štítky

Kotle na pevná paliva

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení.Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další.V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku. Pokud se tedy podíváme na současnou nabídku malých teplovodních kotlů na pevná paliva, pak nejběžnější jsou následující typy:- Litinové kotle patří mezi nejlevnější a nejrozšířenější. Převážně se jedná o kotle s ruční dodávkou paliva s prohřívacím způsobem spalování. Nevyžadují odtahový ventilátor. Vhodné jsou pro černé uhlí, koks, brikety, a kusové dřevo . Nízká cena je ale vykoupena zpravidla také nižší účinností.- Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s posuvným roštem, což umožňuje spalování hnědého uhlí, drobnějšího kusového dřeva, dřevního odpadu a briket. Tyto kotle také nevyžadují odtahový ventilátor a patří opět do kategorie nejlevnějších kotlů.- Ocelové kotle speciální na kusové dřevo (tzv. zplynovací) jsou kotle odhořívací převážně s odtahovým ventilátorem s poměrně vysokou účinností spalování. Vyžadují dřevo (brikety) o vlhkosti do 20 %, existují také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich cena je řádově o třetinu vyšší než u obyčejných kotlů a jejich průměrná účinnost se pohybuje na hranici 80 %.Stále více výrobců automatických kotlů se snaží vyhovět požadavku zákazníků na spalování obilí a biologického obpadu. Cena automatických kotlů je řádově dvoj až trojnásobná oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům, jejich účinnost však v celém režimu spalování u většiny výrobků výrazně přesahuje 80 %. Kotle na tuhá paliva s poloautomatickým nebo automatickým provozem dnes představují velmi moderní a komfortní způsob využívání zdrojů pevných paliv. Dovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ kotle na tuhá paliva po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání kotle při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku kotle, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat všechny rošty, zda nedošlo k jejich deformaci- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku v expanzní nádoběDále Vás upozorňujeme, že při krátkodobém zátopu v kotli se může v zadní části kotle objevovat voda. Je to způsobeno velkým rozdílem teploty vody mezi výstupní vodou z kotle a zpátečkou. Toto rosení ustává při delším topení, vyrovnáním teploty vody v systému mezi výstupem a zpátečkou na 20°C. Je jen na Vás jakou si ve svém objektu vybudujete topnou soustavu. Např. řada chalupářů používá krbová kamna s výměníkem, ale to je již jiná kapitola. Při výběru kotle je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon kotle budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude kotel a expanzní nádoba umístěny,jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i kotle vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou. Ta Vám rovněž Vámi vybraný kotel objedná u dodavatele

folder_openPřiřazené štítky

Teplovodní krby a vložky

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení. Jedno z řešení je pořídit si a instalovat teplovodní krb či vložku. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další. V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku.Teplovodní krby a krbové vložky jsou vždy s výměníkem tepla. Takovéto krby či krbové vložky se zapojují do systému ústředního vytápění. Mohou to být radiátory i podlahové vytápění. Konečnou podobu krbu dotváří obestavění krbu, které si určíte, nebo již zakoupíte krbová kamna dle tvaru a výkonu který si vyberete. Kamna s výměníkem,mají tu výhodu, že umožňují jejich jednoduchou instalaci bez dalších stavebních úprav. Způsob zapojení je stejný jako u krbové vložky s výměníkemDovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání krbu či kamen při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku krbu či krbových kamen, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat rošty a šamotové vyzdění zda nedošlo k jejich deformaci nebo popraskání- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku ve výměníkuPři výběru krbu či kamen je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude krb umístěn, jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i krbu či kamen vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou.

folder_openPřiřazené štítky

Úsporná svítidla

access_time18.duben 2020personRedakce

Nastala doba, kdy stále rostou ceny energií a je třeba uvažovat úsporně. Řešením je na chalupu či chatu pořídit tam, kde se nejvíce či dlouhodobě svítí, úsporná svítidla. Pomůžeme se Vám před jejich nákupem se v nich orientovat.Prvním důležitým údajem je informace o příkonu. Udává, kolik samotná žárovka úsporná nebo LED žárovka spotřebuje elektrického proudu. Například pětiwattová úsporná zářivka svítí srovnatelně jako běžná 26W žárovka. Mají stejný světelný tok. Proto na krabičce nalezneme údaj 5 W = 26 W. Příkon ve wattech však neříká nic o tom, jak silně daný zdroj světla svítí - to je dáno světelným tokem. Označuje světelnou energii, kterou zdroj vyzáří do všech směrů za časovou jednotku (1 s). Proto stěžejní a pro spotřebitele nová povinná informace je o této fotometrické veličině, jejíž základní jednotkou je lumen (zkratka lm).Dalším údajem, který na obalech musí být uveden, je životnost světelného zdroje v hodinách. Kvalitní zářivka vydrží svítit deset tisíc hodin a více. Upřesňující informací je pak ekvivalent životnosti světelného zdroje v letech, vypočtených na základě průměrného denního provozu 2,7 hodin. Například úsporná zářivka s životností dvacet tisíc hodin při třech hodinách svícení denně (dvacet let) odpovídá dvaceti klasickým žárovkám, které mají životnost tisíc hodin. Povinnou výbavou obalu je také energetický štítek. Ten graficky určuje zařazení světelného zdroje pro použití v domácnostech do jedné ze sedmi tříd energetické účinnosti.Písmeno "A" znamená "velmi účinné" a písmeno G "méně účinné". Na obalech světelných zdrojů nalezneme označení samotného produktu, dále zemi původu, certifikáty a informace o způsobu likvidace obalu i světelného zdroje. Například zářivku bychom neměli vyhodit do běžného komunálního odpadu.Symbol CE znamená, že výrobek vyhovuje směrnicím EU. Produkty bez tohoto označení bychom neměli kupovat, nemusí se jednat o bezpečné výrobky.

folder_openPřiřazené štítky

Předokenní rolety – efektivně a esteticky

access_time28.duben 2020personRedakce

Moderním způsobem, jak chránit sebe i interiér našeho bytu před slunečním zářením, jsou předokenní rolety. Pomáhají chránit nejen před nepříjemnými slunečními paprsky, ale také před hlukem okolního prostředí a před nepříznivými povětrnostními vlivy.Myslíte si, že jsou předokenní rolety zbytečný luxus? Pak vás možná překvapí, kolik tepla ušetří předokenní rolety vašemu domu. Věřte, že rodinný rozpočet takovou úsporu pozná. Každý z nás hledá způsob, jak snížit výdaje za energie a i když se jako nejefektivnější způsob jeví důkladné zateplení, neřeší to letní „přehřívání“ objektů. Pro tyto případy jsou venkovní rolety ideálním řešením. V létě spolehlivě ochladí (respektive zabrání přílišnému vyhřívání) a v zimě naopak poslouží jako další izolační prvek, který pomůže minimalizovat tepelné ztráty. Pokud budete v zimě rolety pravidelně zatahovat, výrazně tím pomůžete udržet naakumulované teplo a nebudete muset tolik topit.Firma A-rol přichází s jedinečnou nabídkou předokenních rolet, které jsou vhodné pro všechny typy oken a to jak v rodinných domech, tak i v panelácích ve velkých městech. Nízké ceny, vysoká kvalita.

folder_openPřiřazené štítky

Pracovní postup pokládky obkladů a dlažeb

access_time28.duben 2020personRedakce

Přípravná fáze je období, kdy stanovíme popis provedení budoucí obložené plochy.V případě, že klademe keramický obklad, nebo dlažbu na jednoduchou plochu, určíme způ­sob úpravy podkladu, umístění lišt, listel a druh obkladu s užitím lepidlem.Pokud se chystáme k pokládce složitějších tvarů, vypracováváme kladečské schéma (tzv. Obkladačský plán). V plánu zohledňujeme šířku spár a jejich průběžnost. To znamená jejich plynulost v ploše a souvislý přechod zem – zeď (sokl) bez přerušení spáry.Volba výběru dlažby, obkladu dle následujících požadavků:- vzhled a údržba, Beton do stáří 28-mi dníV této době dochází v betonové konstrukci k postupnému vytvrzování betonové směsi a jejímu smršťování, dotvarování apod,.. V této době nesmíme na takto „nezralý“ povrch betonové konstrukce dlažby a obklady aplikovat.Beton stáří 1 – 3 měsíceBetonovou plochu zbavíme nečistot (separačních a odbedňovacích prostředků, prachů, zbytků lepidel, apod..) oklepáním a omytím tlakovou vodou. Pokud není plocha z hlediska rovinatosti vyhovující, provedeme vyrovnání vyrovnávací hmotou. Takto vyrovnáváme nerovnosti do tloušťky 20 mm. Plochu před jejich aplikací nenamáčíme.Jako lepící hmotu volíme flexibilní, polymercementová lepidla. Provedeme kladení dlažby dle některého ze zvolených způsobů. Po 24 hodinách od položení a předání nevyspárované plochy, přistoupíme ke spárování disperzí zušlechtěnou spárovací hmotou. K vyplnění dilatačních spár můžeme použít silikonkaučuku.Beton stáří 3 – 18 měsícůBetonovou plochu zbavíme nečistot (prachu) omytím tlakovou vodou. Na plochu naneseme disperzní nátěr, který slouží jako adhezní můstek a současně sníží nasákavost podkladu. Jako lepící hmotu volíme polymercementová a disperzní lepidla. V případě užití lepidla na polymerní bázi (epoxid, polyuretan,..), musíme současně také volit stejný druh penetrace.Kovové plochyTyto konstrukce musí být před aplikací keramických prvků vždy dostatečně tuhé a nesmí se pod tlakem ohýbat. Vyrovnání podkladové plochy nikdy neprovádíme. Jako lepící hmotu volíme disperzní, nebo epoxidová lepidla. Spárování provádíme silikonovými spárovacími hmotami.Sádra a sádrové omítkyMěřením zjistíme zbytkovou vlhkost omítkového podkladu. Naměřená vlhkost nesmí být větší než 2% hmotnostní. Tato míra odpovídá cca 4 – 6 týdnů zrání. Povrch omítky nesmí být leštěn, ani hlazen. Pokud plocha práší (zanechává stopy na přiložené dlani), je nutné je od těchto nečistot zbavit mechanickým kartáčem. Na plochu aplikujeme penetrační nátěr – adhezní můstek. Jako lepící hmotu volíme vždy polymercementové nebo disperzní lepidla.Anhydritový samonivelující potěrZbytková vlhkost v rozlité a vyrovnané ploše nesmí být větší než 0,5% hmotnostní. Anhydritový podklad vždy ošetříme před aplikací dlažby penetračním nátěrem snižující na­sákavost anhydritu. Jako lepící hmotu volíme flexibilní lepidlo. Spárování lze provést spárovací hmotou na bázi cementu. Jiné spárovací hmoty jsou zá­vislé na způsobu užití dlažby.Sádrokartonové desky aplikované v suchém prostředíMaximální zbytková vlhkost „bílého“ neimpregnovaného sádrokartonu smí být maximálně 2% hmotn. a 4% u „zelených“ impregnovaných sádrokartonových desek. Spárové bandáže nesmí být přestěrkovány sádrovou hmotou a k vyrovnání podkladu se nesmí užívat sádrová stěrka a vyrovnávací malta. Jako lepící hmotu volíme běžná lepidla. Jako výplň spár volíme běžné spárovací hmoty.Vláknocementové a dřevěné deskyTyto konstrukce musí být před aplikací keramických prvků vždy dostatečně tuhé a nesmí se pod tlakem ohýbat. Vyrovnání podkladové plochy nikdy neprovádíme. Dřevěný podklad natřeme penetračním nátěrem. Jako lepící hmotu volíme disperzní, nebo epoxidová lepidla. Spárování provádíme silikonovými spárovacími hmotami.Pórobetonové plochy (například z tvárnic QPOR)Plochu tvořenou pórobetonovými tvárnicemi pro přesné zdění není třeba vyrovnávat. Plochu napenetrujeme standardními prostředky. Jako lepící hmoty volíme polymercementové nebo flexibilní lepidla.SchodištěPřeneseme výšku horní hrany podesty k prvnímu stupni a výslednou výšku rozdělíme na stejné úseky dle počtu výšek obkládaného schodiště. Výšky jednotlivých stupňů dle rozměření vyrovnáme tak, aby přiložená lať, která se opírá o hranu prvního a posledního stupně schodiště, nebyla od položené latě více jak 2 mm. Keramický obklad schodiště klademe shora dolů postupem:- podstupnice,

folder_openPřiřazené štítky

Technologický – pracovní postup práce Řezání desek

access_time28.duben 2020personRedakce

Řezání desek Sádrokartonové desky řežeme na potřebnou šířku nebo délku odlamovacím nožem tak, aby řez nožem byl proveden na lícové straně sádrokartonové desky. Řez provádíme o hranu pravítka a následně zlomíme naříznutou desku o hranu stolu. Nakonec nožem prořízneme druhou stranu kartonu. Vzniklou hranu srazíme pod úhlemm cca 22° hoblíkem do 2/3 tloušťky desky. Vytvoří se tzv V hrana. Sádrovláknité desky řežeme pilou ocaskou.Osazování UW profilů Před položením UW profilů se na vnější část profilu nalepí těsnící páska a položí se na podlaze k připravené rysce. Položený UW profil přikotvíme zatloukacími hmoždinkami. Místa pro osazení zatloukacích hmoždinek jsou vyznačena otvory v profilu. Profily se dají stříhat na potřebnou délku nůžkami na plech. UW profil následně umístíme na stropní konstrukci. (přitom pamatujeme na potřebnou svislou dilataci příčky od průhybu nosné stropní konstruk-ce).Osazování CW profilů Před aplikací nastříháme CW profily na potřebnou délku pro vložení mezi UW profily. V případě potřeby kotvení prvního a posledního profilu do jiné konstrukce, nalepíme, obdob-ně jako na UW profil, na CW profil těsnící pásku a s předvrtanými otvory DN 6 mm po 800 mm. Jednotlivé CW profily osazujeme svisle do UW profilů vždy 625 mm od sebe (osově) ote-vřenou stranou ve směru postupu montáže desek.Spojování sádrokartonových desek s nosnou konstrukcí Spojování provádíme samořeznými šrouby vždy kolmo k rovině desky a od středu desky k okrajům. Pokud použijete ke šroubování vrtačku, nebo elektrický šroubovák, používejte současně také dorazovou hlavici. Nastavíte si tak stejnoměrnou hloubku šroubování do sádrokartono-vé desky.Tmelení spojů sádrokartonových desek Pomocí tmelení zakrýváme spáry mezi jednotlivými deskami sádrokartonové stěny, které po zatuhnutí poslední vrstvy tmele budou svou rovinností k nerozeznání od plochy sádrokar-tonové desky. Tmelení tak provádíme v několika vrstvách spáry mezi deskami, prostor hlav šroubů a poškozená místa v ploše.Základní tmelení Při základním tmelení vyplňujeme spáru v celé její tloušťce, přičemž kvalita zatlačení tmele a 100% zaplnění spáry je rozhodující pro její výslednou pevnost. Ke tmelení užíváme pouze nerezové nářadí. Na ocelové se totiž tmelící sádra lepí a případné ocelové špony ve spáře časem reziví a zanechávají tak po sobě rezavé fleky. Při tmelení a v době vytvrzování naneseného tmele nesmí být teplota okolí nižší než +10°C a současně teplota nesmí být výrazně kolísat. Stálost teploty by měla být cca 1,5 až 2 dny před a minimálně 2 dny po aplikaci tmele.

folder_openPřiřazené štítky

Klempířské práce

access_time30.duben 2020personRedakce

Klempířské práce obecně zahrnují přípravu, výrobu a osazování výrobků z plechu na střechách, průčelích budov a svou funkcí chrání konstrukce před povětrnostními vlivy.Klempířské práce      – lehké střešní krytiny      – z trapézových plechů      – z profilovaných taškových tabulí      – falcovaná krytina      – okapové systémy      – lemování krytin, průniků ploch, apod.      – lemování dilatačních spárKlempířské prvky obecně      Klempířské prvky se vyrábějí z tenkého plechu – tabulí.Dělení dle typu užitého materiálu:      – aluzinkový plech,      – pozinkovaný ocelový plech,      – titanzinkový plech,      – měď,      – ocelové plechy s povrchovou úpravou,      – hliníkový plech,      – olověný plech.Vhodnost kombinace jednotlivých druhů plechů (vznik kontaktní koroze)Druhy materiálů a jejich vlastnostiHliníkový plech       Hliníkové plechy se vyrábějí válcováním za tepla (cca 400 – 540 °C ) na výstupní tloušťku 6 – 8 mm a následně za studena do požadované tloušťky.       Z chemického hlediska hliník není zdraví škodlivý a v průběhu 2 až 10-ti let si vytvoří na povrchu oxidovanou vrstvu, která dále hliníkové prvky chrání proti další korozi způsobené agresivními složkami vzduchu.      Hliník je nehořlavý (třída A1).Olověný plech       Olověné plechy se vyrábějí tavením při 400 °C a následně válcováním za tepla při teplotě 100 – 180 °C na požadovanou tloušťku.       Z chemického hlediska mohou mít negativní vliv na zdraví člověka sloučeniny olova, které vznikají vlivem účinků kyselého deště a vypařováním při sváření olověných dílů.       Olovo si stejně jako hliník vytváří na povrchu ochrannou vrstvu proti vlivům ovzduší. Tato vrstva se začíná tvořit ihned při kontaktu s ovzduším a v průběhu jednoho roku se vytvoří kompaktní ochranná vrstva patiny.       Olovo není vhodné do trvale mokrých prostor, protože je náchylné ke korozi bez přístupu kyslíku. (pod vodou)Pozinkovaná ocel       Pozinkovaná ocel se tvoří máčením ocelových roztavených pásů ( 900 °C) do roztavené zinkové lázně (460 °C).       Pozinkované ocelové plechy nejsou zdraví škodlivé.       Tato povrchová úprava neposkytuje časově neomezenou ochranu proti agresivním složkám ovzduší a je třeba pozinkované plechy v období tří let znovu povrchově ošetřit (např. nátěrem). V současnosti se na trhu vyskytují ocelové plechy s plastovou povrchovou úpravou. (plastisol, polyester, …)       Pozinkovaný plech je nehořlavý (třída A1).Zinkový plech       Zinek je vyráběn tavením při teplotě 520 °C a následně válcováním při teplotách 100 – 350 °C. Zinek není zdraví škodlivý a jeho soli působí protihnilobně.       Ochranná vrstva – patina se na zinku tvoří pouze za přístupu kyslíku a tudíž jako prvek není vhodný do prostor s trvalou vlhkostí.       Životnost zinkových plechů musíme zajišťovat následnou povrchovou úpravou, cca za dva roky, například nátěrem.       Zinkový plech je nehořlavý (třída A1).Měděný plech       Měděné plechy se vyrábějí válcováním při teplotě předehřátí 800 – 950 °C na tloušťku cca 20 mm. Poté válcováním za studena na požadovanou tloušťku.       Samotná měď není pro člověka škodlivá, ovšem při pájení vznikají výpary, proti kterým se musíme chránit.       Měď vytváří na povrchu za přítomnosti vzduchu tenkou ochrannou vrstvu – patinu. Tato vrstva se tvoří 4 – 30 let a její rychlost závisí na agresivitě ovzduší.       Měděný plech je nehořlavý (třída A1).Nerezavějící ocel       Plechy z nerezavějící oceli jsou vyráběny válcováním za studena na požadovanou tloušťku.       Na ocelovém plechu se během velmi krátké doby, řádově v hodinách, vytvoří za přítomnosti kyslíku vrstva s chemicky stálým chrómem. Ten způsobuje vysoký lesk nerezavějícího plechu.       Ocelový plech je nehořlavý (třída A1).  

folder_openPřiřazené štítky

Okapové systémy

access_time30.duben 2020personRedakce

Okapové systémy slouží k odvádění vody ze střešního pláště do dešťové kanalizace, popřípadě do vsakovací jímky v zemině.Popis jednotlivých částí okapového systému.Svod       Svodová, odpadní roura slouží k vertikálnímu odvedení srážkové vody nahromaděné na ploše střešního pláště a podokapních žlabů. Odpadní potrubí může být buď:      – kruhového průřezu,      – čtvercového průřezu.       Plocha průřezu odpadové roury se navrhuje v závislosti na odvodňované ploše střechy, množství dešťových srážek a tvaru potrubí.       Orientačně můžeme říci, že 1 m2 střešního pláště odpovídá 1 cm2 plochy svodové roury a jeden svod by měl být maximálně na 12 m podokapního žlabu.       Jednotlivé díly celku svodu okapového systému se do sebe zasouvají s přesahem 50 - 60 mm ve směru spádu vody.Stanovení dimenze svoduV = Y * A * ( r / 10 000 ) [ l / s ]kde:      – V je odtok vody svodem v [ l / s ]      – Y je součinitel odtoku      – A je odvodňována půdorysná plocha [ m2 ]      – r je místní stanovení množství dešťových srážek [ litr / ( s * ha ) ]hodnota r je za normálních podmínek rovna 300 [ litr / ( s * ha ) ].      V případě kotlíku trychtýřového tvaru, normální hodnoty stanovení množství dešťových srážek a součinitelem odtoku = 1, můžeme uvažovat následující hodnoty velikostí svodů:Stanovení světlého rozměru svodu        Pokud je navržen válcovitý odtok, musíme zmenšit výslednou odvodněnou plochu střechy o 30% a při užití lapače nečistot o 50%.Stanovení součinitele odtoku:      Svody okapových systémů, pokud mají podélné švy, se osazují tak, aby byly minimálně 20 mm od plochy omítky fasády a zároveň aby se švy nenacházely u objektu. V případě poruchy svodu nevlhne zeď.       Svody umístěné uvnitř objektu zateplujeme tepelnou izolací směrem od vtoku ke žlabu v délce minimálně 3 m. Zabráníme tak kondenzaci vody na vnější straně.Tloušťky plechů svodůTvary odpadových svodů       Nejčastěji užívané svody jsou tvarem:       – kruhové       – čtvercové            a jsou vyráběny v délkách 2 a 3 m.Podokapní žlab       Podokapní žlaby jsou nejčastěji prováděny jako půlkruhové z tenkého plechu nebo plastu o průměrech 80,100, 125, 150 a 250 mm.       Celý systém seskládaného podokapního žlabu můžeme rozdělit na jednotlivé komponenty jako jsou: roh nebo kout žlabu, spojovací kus, žlabový kotlík, čelo žlabu a samotný podokapní žlab.Půlkruhové podokapní žlaby Čtyřhranné podokapní žlabyStanovení dimenze podokapních žlabů       Dimenze – průměr podokapního žlabu se stanoví na základě vypočtené hodnoty průměru svodových rour a těm přiřadíme větší rozměr (průměr podokapního žlabu) z rozměrové řady výrobce. Vodítkem pro stanovení velikosti žlabu může být také rozměrová řada kotlíků (přechodu podokapní žlab – svodová roura).      Spád podokapních žlabů volíme mezi 1 až 5-ti mm/m délky. (0,1 – 0,5%).       Maximální vzdálenost podpěr žlabu háky je 1200 mm.Žlabové čelo       Žlabová čela slouží k těsnému ukončení žlabů. Žlabová čela mohou být plochá nebo tvarovaná a ke žlabu se napojují pomocí pájení, nebo drážkování s vloženým těsnícím páskem. Rozměry žlabových čel odpovídají rozměrům podokapních žlabů.Žlabový kout a roh       Žlabové kouty a rohy používáme při změně směrového vedení podokapního žlabu. Žlabové rohy jako vnější a kouty jako vnitřní prvky systému jsou vyráběny ve stejné rozměrové řadě jako žlaby.Spojovací kus       Spojovací kus slouží ke spojení dvou k sobě přiražených podokapních žlabů, popřípadě jiných tvarovek systému. Jeho funkcí je nejen těsnit spoje dvou kusů žlabu, ale také umožnit dilatační posuvy při změnách teploty.Háky       Žlabové háky slouží k zavěšení podokapních žlabů ke krovové konstrukci. Přikotvení ke krovu musí být provedeno přibitím minimálně dvěma hřebíky 4 x 80 mm nebo vruty 4 x 40 mm. Háky jsou vyráběny ve tvarech pro půlkruhové a čtyřhranné podokapní žlaby s rameny k ukotvení z boku krokve (přetočené háky) a rovné háky.       Háky k ukotvení z boku krokve jsou vyráběny jako stejné a spád žlabu zajišťujeme různou výškou kotvení ramene. Rovné háky jsou vyráběny jako stejné s následnou úpravou – ohýbáním ramene háku dle místa osazení (viz. Technologický postup)  Technologický postup montáže okapního systému - obecně– úprava a příprava háků – Háky, které jsou montovány na krokve shora (stejné), ohýbáme před jejich osazení tak, abychom zajistili budoucí spád podokapního žlabu 5%. 5 mm výškového rozdílu na 1 m délky žlabu. – Háky položíme vedle sebe v množství, které odpovídá počtu krokví mezi kotlíkem (nejnižším místem) a nejvyšším místem žlabu. Poté si je očíslujeme lihovou fixkou čísly tak jak budou následně kotveny ke krokvím (číslo 1 přísluší háku nejblíže kotlíku) a přes všechny nakreslíme čáru znázorňující vodorovnou rovinu. – Změříme vzdálenost mezi nejvyšším a nejnižším místem žlabu v metrech a změřenou hodnotu vynásobíme 5-ti. Výsledkem je maximální hodnota převýšení na háku s nejvyšším číslem. – Čáru vodorovné roviny háku s číslem 1 a zakresleným převýšením posledního háku spojíme šikmou čarou přes všechny vyrovnané háky. Čára nám tak ukazuje místo následného ohnutí háku. – V případě, že krokve krovu nemají jednotnou výšku, stanovíme spád u každého háku individuálně. – Žlabové háky následně ohýbáme v ohýbačce tak, abychom ohyb vytvořili o minimálním poloměru 10 mm a abychom nevytvořili ostrý zlom. – Háky umísťujeme ke krokvím tak, aby horní hrany žlabového háku byly umístěny minimálně 20 mm pod úrovní pomyslného prodloužení plochy střešní krytiny a současně aby byly 1/3 průměru přikryté krytinou. – Pro kontrolu spádu zavěsíme mezi první a poslední hák v řadě šňůru, která kopíruje vypočtený spád (0,1 až 0,5%). – Podokapní žlaby – Podokapní žlaby osadíme na háky tak, abychom je mohli jednoduše sejmout a opětovně složit na zemi. Přiložením na háky zkontrolujeme, zda budoucí spoje nejsou v prostoru háku a lihovou fixou si vyznačíme místa zkrácení žlabů pro jejich vzájemné spojení a místa prostupu – osazení kotlíku. – Žlaby a svody s povrchovou úpravou (plastem) je zakázáno upravovat brusnými kotouči. Ke zkrácení a úpravě lze užít nůžky na plech, popřípadě pily na ocel s negativním úhlem zubů. – Na ukončení žlabů v oblasti štítů osadíme žlabová čela. Do drážky čela naneseme pružný tmel a čelo zaklapneme ke žlabu. Zaklapnutí provedeme přiražením rukou, nebo přiklepnutím kladívkem přes podložku. – Na spoj čela a žlabu zevnitř naneseme silikonový tmel na bázi polyuretanů tak, aby spára mezi prvky systému byla hladká. – Na místo s vyznačením umístění kotlíku obkreslíme tvar vyústění žlabu dle přiložené roury svodu a následně vytvoříme otvor ve žlabu pomocí prostřihovače nebo nůžek na plech. – Řeznou hranu ve žlabu vyhneme o cca 5 mm do budoucího kotlíku pomocí kleští nebo kladívky. – Na takto připravený žlab aplikujeme připravený – průmyslově vyrobený kotlík. Ten zasuneme z vnější strany do návalky a přetáhneme jej přes žlab do konečné polohy. – Kotlík zajistíme z vnitřní strany ohnutím připevňovacích plechů do žlabu. – Připravené a délkově upravené žlaby osadíme do připravených háků a ukotvíme jej příponkami, nebo zacvaknutím. – Žlabové kouty a rohy – žlabové kouty a rohy nasadíme na rozměřené žlaby ve chvíli, kdy jsou rozloženy na zemi tak, že je zasouváme do žlabů s překrytím cca 35 mm. Vzhledem k tomu, že rohy a kouty nepodepírá žádný hák, musíme zajistit pevnost spoje dvěma vodotěsnými nýty umístěné v návalce a v zadní části žlabu. – Svodová roura – Změříme vodorovnou vzdálenost mez kotlíkem a fasádou k určení délky mezikusu odskoku svodové roury.– Umístíme a osadíme zděře – objímky svodů tak, aby nejvyšší objímka byla co nejblíže k přechodu svod – mezikus a dále tak, aby maximální vzdálenost mezi jednotlivými objímkami byla 2 m. – Každý svod musí být připevněn k fasádě objektu minimálně dvěma objímkami. Typ zděře s trnem, nebo šroubem volíme dle typu fasády, zdiva, nebo zateplení. – Po osazení svodové roury do prostoru objímky zasuneme na připravené zámky objímek, uzamykací klínky. Ty se do polohy osadí naklepáním kladívkem. – Spodní část svodu osadíme na spodní díl – kanalizační vpusť, nebo na něj osadíme výtokové koleno. – Podokapní žlab – Napojování jednotlivých žlabů provedeme pomocí žlabových spojek. Tu nasadíme na zadní část žlabu a obtáhnutím ji přitlačíme ke žlabu zespod. Poté zaklikneme zámek přes naválku a zajistíme pružný zámek. Do prostoru středu spojky ze strany přitlačení ke žlabu doporučujeme nanést pružný tmel, který po osazení z vnitřní strany žlabu rozetřeme do hladka.

folder_openPřiřazené štítky

Příčky ze sádrokartonu

access_time30.duben 2020personRedakce

Sádrokartonové příčky plní především dělící, akustickou a protipožární funkci. Skládají se z nosného roštu, který bývá prováděn buď jako dřevěný, nebo z ocelových pozinkovaných profilů, izolantu vyplňujícího prostor roštu a opláštění ze sádrokartonových desek. Sádrokar-tonové příčky lze při vhodné volbě kombinace materiálů užít jak v suchých, tak i ve vlhkých prostorách stavebních objektů.Volba typu příčky      Typ příčky volíme zejména z pohledu budoucí statické zátěže, potřeby umístění instalací uvnitř příčky, z akustických důvodů, v návaznosti na výšku budované příčky a z požárního hlediska.Sádrokartonové příčky lze realizovat jako:      - příčky s jednoduchou konstrukcí a jednoduchým opláštěním,      - příčky s jednoduchou konstrukcí a dvojitým opláštěním,      - s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - instalační příčku s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - příčku s dřevěnými profily, jednoduše opláštěná,      - příčku s dřevěnou konstrukcí dvojitým opláštěnímTabulka: Tloušťky příčky ze sádrokartonu     Poznámka: Mezi místnosti jednoho bytu postačí příčka s jednoduchou konstrukcí a jedno-duchým opláštěním tloušťky 125 mm s izolantem minimální šíře 80 mm. Příčka realizovaná mezi jednotlivými byty by měla být realizována jako příčka s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily a s izolantem o tloušťce minimálně 80% šířky vzdu-chové mezery.Pracovní postup montáže sádrokartonových příček      - Na podlaze si vyměříme budoucí polohu příčky, kterou následně přeneseme na stěny a stropní konstrukce.      - Připevníme UW profily na podlahu a stropní konstrukci pomocí natloukacích hmoždinek po 1000 mm, minimálně však tři kusy. Před osazováním UW profilů k podlaze a stropu je opatříme samolepící těsnící páskou osazenou na kontaktní stranu profilu s konstrukcí. V případě větších nerovností podlah +- 10 mm, vyrovnáme místo pod profilem stěrkou.      - Do osazených UW profilů vsazujeme CW profily na výšku konstrukce v osových vzdále-nostech 625 mm, popřípadě 650 mm nebo 600 mm.      - Koncové CW profily, které se z jedné strany opírají o zeď, nebo jinou příčku, přikotvíme pomocí vhodných hmoždinek na pevno. Kotvení by mělo být v roztečí cca 80 cm od se-be.      - Délka CW profilů se záměrně stříhá kratší o 10 – 15 mm kratší z důvodu možností dila-tování celé konstrukce. Pevně spojíme pouze CW a UW profily ohraničující v příčce sta-vební otvor a okrajové profily spojíme pomocí samořezných šroubů.      - Celý rošt zkontrolujeme z hlediska správnosti prostorového umístění (vzdálenosti, svis-lost, apod..) a v případě shody přikročíme k osazování sádrokartonových desek.      - Sádrokartonové desky se k roštu kotví výhradně ve svislé poloze (vyjímku tvoří pouze prostory podkroví, WC a koupelny) tak, aby mezi podlahou a sádrokartonovou deskou byl prostor minimálně 1 cm široký. To zajistíme pomocí klínků. Plošně osazujeme sádro-kartonové desky tak, aby ukončení desky bylo na CW profilu. (spára mezi sousedními deskami je nad CW profilem).      - Desku připevníme k CW profilu pomocí samořezných šroubů ve vzdálenostech cca 250 mm od sebe a to nad každým CW profilem.      - Osazení dveří jejichž hmotnost je maximálně 25 kg a šíře 900 mm.      - Ocelovou zárubeň osadíme do CW profilů s vloženým dřevěným trámkem a nadpra-ží zárubně vyztužíme UW profilem tak, aby do něj mohli kotvit sádrokartonovou des-ku. UW a CW profily spojujeme pomocí kotevních úhelníků.      - Osazení dveří těžších než 25 kg      - Kotvení zárubně k profilům je stejné jako v předchozím případě, ale CW a UW profi-ly nahrazujeme UA profily (plech tloušťky 0,6 mm je nahrazen plechem o tloušťce 2,0 mm)      - Přiložená sousední deska nesmí mít s již osazenou sádrokartonovou deskou širší spáru než 10 mm.      - Sádrokartonová deska nesmí být ukončena zároveň s hranou zárubně. Deska musí být vyřezána tak, aby část nad otvorem zasahovala alespoň do 1/3 rozpětí otvoru. (tvar písmene L).      - Po ukončení osazení celé plochy sádrokartonovými deskami (z jedné strany) máme pevně fixovanou celou kostru příčky a můžeme přistoupit k osazení instalace (voda, elektro, kanalizace, apod..)      - Rozvody elektro nikdy neschovávame do ocelových pozinkovaných profilů. Při šrou-bování hrozí jejich přerušení.      - Přesnost svislého osazení sádrokartonových příček je +- 2 mm na délce 2 metrů.      - Sádrokartonová deska, která nám bude končit ve vodorovné spáře, srazíme do 1/3 tloušťky desky hoblíkem pod úhlem 22,5°C. Desky klademe na sraz a podkládáme UW profilem. Tím desky fixujeme k sobě. Případnou vedlejší ložnou spáru odsadíme alespoň o 400 mm.      - Po osazení instalace a izolantu přikročíme k aplikaci sádrokartonových desek z opačné strany příčky.      - Tmelíme a brousíme dle dříve uvedených návodů a dle zvoleného materiálu.      - Jako finální úprava sádrokartonových příček lze užít:      - Omývatelné disperzní nátěry, olejové barvy, maltové laky.      - Polymerové, epoxidové, akrylátové barvy a laky.      - Papírové, umělé a textilní tapety.      - Keramické obklady.      - Jako povrchovou úpravu nelze užít materiály obsahující vápno, silikáty a vodní sklo.

folder_openPřiřazené štítky

Vlastnosti kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Kamenivo může být užito jako:- nosná konstrukce beton - plnivo- stavební konstrukce - násypy, drenáže atd.Kamenivo jako plnivo do betonuKamenivo tvoří v betonové konstrukci nosnou část, která je spojována cementovou kaší. Výsledná konstrukce musí být kompaktní a pevná.Popis jednotlivých hornin pro stavební účelyGranit - též často označován jako žula. Je nejrozšířenější vyvřelá hornina s obsahem křemene 20 – 60% a živce 35 -80%. Granit je dobře štípatelný a leštitelný. Užití: výroba desek, kvádrů, schodišťových stupňů a drcené kamenivo.Granodiorit - užití je obdobné jako granit. Na rozdíl od granitu obsahuje větší množství živců 65 – 90%.Syenit - užití obdobné jako granit. Obsahuje 5% křemene.Diorit - drobnozrná hornina s obsahem 5% křemene a 25 -50 % tmavých minerálů (amfibol, pyroxen, biotit).Gabro - velmi tmavá hornina s obdobným užitím jako granit.Mramor - je krystalický vápenec, který je dobře leštitelný a opracovatelný. Užívá se k dekoračním účelům – obkladové a dlažební desky, k výrobě terasa.Rula - ruly užíváme jako materiál pro štěrky, nebo na lomový kámen. Jsou dobře štípatelné a leštitelné.Fylit - je jemnozrnná břidličnatá hornina. Užívá se jako pokrývačské břidlice, dekorační a obkladové desky a řemínkový obklad.Pískovec - je usazená hornina tvořena stmelenými zrny křemene s pevnostmi od 15 – 220 MPa (v tlaku). Užití jako kámen pro zdivo, obklady a sochařské účely.Opuka - opuka se užívá jako stavební kámen, je dobře opracovatelná a vhodná stálého prostředí. Nevýhodou je větší podíl zbytků organické složky.Jílovitá břidlice - je pevná, dobře štípatelná hornina. Užití je obdobné jako u fylitu.Travertin - též sladkovodní vápenec. Je lehce opracovatelný a na vzduchu tvrdne. Užití jako dekorační a obkladový kámen.Lomový kámenNeupravovaný- netříděný – je vhodný materiál pro výrobu kameniva- tříděný (125-250 mm) - je vhodný jako podkladní vrstva vozovek a základů zdiva- záhozový – je vhodný ke zpevňování břehů tokůUpravovaný- je štípaný, upravený palicí na potřebný tvar a rozměryKamenivo do betonuKamenivo tvoří kostru betonu a proto jeho výrobu volíme zrna kameniva vhodné pevnosti, struktury zrnitosti, odolnosti proti vnějším vlivům a nasákavosti. K výrobě volíme kamenivo s větším obsahem SiO2. Kamenivo nesmí obsahovat sírany a sulfidy, organickou složku a bobtnající složky.Nevhodná volba kameniva může mít za následek snížení kvality budoucí betonové konstrukce.Pórovité kamenivoJe kamenivo do objemové hmotnosti 2000 k/m3, ze kterého je vyráběn lehčený beton. Betonová konstrukce z tohoto kameniva má sice hmotnost, ale také menší pevnost tlaku 20 – 30 MPa. Kamenivo členíme dle původu na přírodní a umělé. Umělé zase dle surovin, ze kterých je vyráběno:- uměle z přírodních surovin- uměle z průmyslových odpadůPřírodní pórovité kamenivoTuf, Tufit, Zpěněné lávy, Pemza. Vlastnosti těchto hornin jsou velmi kolísavé a proto se jako kamenivo do betonu užívá velmi omezeně.Umělé pórovité kamenivo – z přírodních surovinZákladním předpokladem pro výrobu umělého pórovitého kameniva z přírodních surovin je h¨jeho vlastnost EXPANDOVAT a tím snižovat svou objemovou hmotnost při jejich žíhání.KERAMZIT - Keramzit se vyrábí z jílovitých zemin s obsahem látek uvolňující plyny a taviv ke slinutí v rotačních pecích. (Vintířov na Sokolovsku – cyprisový jílovec). Poté se lisují a otvory do průměru 19 mm se protlačují na válečky, které se následně řežou a sypou m¨kamennou moučkou. V rotačním bubnu jsou zakulacovány a vypáleny. Objemová hmotnost je 690 – 780 kg/m3 a užívá se pro tepelně a izolační betony. Možné je také užití jako tepelně i izolační zásypový materiál.EXPANDOVANÝ PERLIT - Vyrábí se žíháním zrn vulkanického skla obsahující vodu při teplotách 1200o C. Původní objem zrn se tak . 8 - 12x a tím se sníží hodnota objemové hmotnosti na 50 – 200 kg/m3. Užívá se na výrobu tepelně izolačních desek a lehkých šamotů.EXPANDIT - Byl vyráběn z jílovitých břidlic a vlastnosti a užitím je obdobné jako u keramzitu. Jeho výroba byla ukončena z důvodu velké energetické náročnosti.VERMIKULIT - Je vyráběn žáháním zrn přírodní hydratované slídy. Vermikulit je vhodný pouze pro izolačně tepelné účely.Umělé pórovité kamenivo – z průmyslových odpadůŠKVÁRA - Škvára vzniká jako produkt spečení minerálních zbytků tuhých paliv – černého a hnědého uhlí. Před užitím musí být škvára minimálně 6 měsíců na nekryté skládce a nesmí být znečištěna odpady. Škvára dochovat volné CaO a MgO, které způsobují její objemovou nestálost. Škvára nesmí ovlivňovat proces tuhnutí cementové kaše.STRUSKOVÁ PEMZA - Strusková pemza je zpěněná struska, která vzniká ochlazením žhavé tekuté strusky (1400o C). Jde o odpad pří výrobě surového železa ve vysokých pecích.- Ochlazování se provádí proudem rozstřikované vody:- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechNapěněná struska se po ochlazení drtí na frakce 0 -8, 8 -24, 24 a více (mm). V betonové směsi s obsahem strusky je třeba počítat s větší spotřebou cementu z důvodu otevřených pórů. Objemová hmotnost se pohybuje dle frakce od 800 – 1450 kg/m3.AGLOPORIT - Agloporit se vyrábí žíháním granulí písčito-jílovitých hornin. Tvar vzniklých zrn je hranolovitý a podlouhlý tudíž není vhodný do betonu. Objemová hmotnost aglopuritu je 100 – 1500 kg/m3. PÓrovitost zrn je 40 – 60%. Beton z agloporitu má pevnost 20 – 40 MPa.CIHLOPORIT - Cihloporit vyrábíme drcením cihlářského střepu. Cihloporitový beton dosahuje pevnosti 20 MPa.

folder_openPřiřazené štítky

Zkoušení kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Protože vlastnosti kameniva přímo a ve velké míře ovlivňuje výsledné vlastnosti betonové konstrukce, provádíme před zahájením výroby betonové směsi, nebo před jeho těžením průkazní zkoušky, kterými zjišťujeme vlastnosti kameniva.Stanovení objemové hmotnosti kamenivaObjemová hmotnost je hmotnost objemové jednotky včetně dutin a pórů, ale bez mezer mezi zrny. Podstatou zkoušky je stanovení objemu, který má vzorek známe hmotnosti.Stanovení objemové hmotnosti v odměrném válciTato metoda je vhodná pro kamenivo do velikosti zrn 50 mm. Metoda je pouze přibližná, ale pro praktické užití postačující.Postup zkoušek1. Odměrný válec naplňte do poloviny stupnice vodou a odečtěte hodnotu VN s přesností 0,5 velikosti dílku.2. Ze vzorku vysušeného kameniva při teplotě 105 – 110oC odvažte 500 g s přesností -+<!--[if !supportLists]--> 0,1% (0,5 g).3. Navážené kamenivo vsypte do odměrného válce a tyčinkou obsah rozmíchejte. Takto odstraníte bublinky vzduchu.4. Po ustálení hladiny vody odečtěte hodnotu na stupnici odměrného válce s přesností -+ 0,5 velikosti dílku stupnice V.Pomůcky: Odměrný válec, tyčinka, váha, sušárnaVýpočet:kde: Vw je objem vody v odměrném válci před vsypáním kameniva (m3)1 litr = 1 dm3 = 0,001 m3md je hmotnost navážky vysušeného kameniva = 500 -+ 0,5 gramů = 0,5 (kg)V je objem vody s navážkou kameniva (m3)v je objemová hmotnost vzorku [kg/m3]Závěr Vypočtená hodnota v [kg/m3] se zaokrouhlí na (10 kg/m3)Stanovení objemové hmotnosti hrubého kameniva – vážením na vzduchu a ve voděPrincip zkoušky je založen na Archimedově zákoně měřením na Hydrostatických váhách. Suchý vzorek o hmotnosti m při ponoření do kapaliny o hustotě k má hmotnost m1.Objemová hmotnost se stanoví výpočtem:nasákavost vzorku nm (%) určíme následovně:kde: md je hmotnost vzorku vysušeného při 105 – 110oC (ks)m1 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážení na suchu (kg)m2 je hmotnost vzorku nasáklého vodou, vážená ve vodě (kg)k – hustota kapaliny je 100 [kg/m3]Pevnost kamenivaPevnost kameniva ovlivňuje výslednou pevnost betonu a jeho pevnost musí být minimálně taková, jaká je předepsaná výsledná pevnost betonu.Zkouška pevnosti kameniva v terénu (okamžitý výsledek, ale subjektivní) „ IN SITU“ lze stanovit následně :- zmáčknutí zrna v v prstech proti pevné podložce- zmáčknutí zrna v kleštích- zmáčknutí zrna ve svěrákuTato zkouška má ve výsledku stanovit vhodnost kameniva do betonu. Pokud se kamenivo drolí v ruce, není vhodné. Jednotlivé orientační hodnoty pevnosti jsou stanoveny v tab.č. >> ZDEPevnost pórovitého kamenivaUrčuje se stlačením ve válci o průměru 150 mm a výšce 100 mm.Postup a zkouška1. do válce f 150 mm a výšce 100 mm nasypeme suchý vzorek kameniva frakce 16 -32 až k hornímu okraji válce.2. Lisem stlačujeme vzorek kameniva tak, až je hodnota stlačení kameniva ve válci 20 mm.3. Přečteme hodnotu výsledného tlaku v [N]4. Zkoušku opakujeme minimálně 3x.Výpočet:kde: c - pevnost tlaku při stlačení o 20 mm [MPa]F - síla v [N] potřebná ke stlačení o 20 mmA - plocha pístu válce = 177 . 102 [mm2]Stanovení hlinitosti kamenivaVětší množství hliněné složky v kamenivu snižuje pevnost betonu. Hlinitost kameniva určíme následujícím způsobem:Princip zkoušky: Tato informativní zkouška spočívá v rozdílné době sedimentace jemných a hrubých částic ve stojaté vodě.Postup zkoušky1. Do poloviny odměrného válce nasypeme zkoumané kamenivo se zrnem do 22 mm. Kamenivo dolijeme vodou po značku označující 100 ml (1 l2<!--[if !supportLists]-->). Odměrný válec shora uzavřeme otevřenou dlaní, nebo víkem a řádně protřepeme.2. Protřepaný obsah válce necháme po dobu 24 hodin v klidu.3. Změříme objem vytvořeného prstence jemných částic odečtením ze stupnice odměrného válce.Výpočet[%]kde: V1 je objem usazené zeminy po 24 hodinách [ml]V je úhrnný objem kameniva a vody po 24 hodinách [ml]K je hlinitost [%]Hodnotu hlinitosti zaokrouhlíme na 0,1 %.Závěr Malé množství jílovitých složek přispívá k vaznosti betonové směsi. Více než 1,5% k hmotnosti kameniva snižuje pevnost betonu.Stanovení humusovitosti kamenivaZkouškou stanovení humusovitosti kameniva stanovíme míru organických látek v kamenivu.Postup zkoušky1. Drobné kamenivo vsypeme do odměrného válce v množství 130 ml.2. Válec doplníme hydroxidem sodným (3% roztok) do 200 ml.3. Vše ihned promícháme.4. Necháme 4 hodiny v klidu.5. Opět celý obsah válce protřepeme.6. Po 20 hodinách uložení na stinném místě určíme barvu roztoku. Porovnání provedeme s barevnou stupnicí.Závěr Obecně je-li zbarvení tmavší, než je sytě žlutá barva, kamenivo obsahuje humusovité látky.Stanovení odplavitelných částic v kamenivuTouto zkouškou zjišťujeme množství jemných částic, které ovlivňují výsledné vlastnosti betonu. Příliš velké množství jemných částic vytváří velkou plochu, kterou musí spojit větší množství cementu.Zkoušku lze provádět:- sedimentačním způsobem- procezovacím způsobem- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechVýpočet:[%]kde: m1 je hmotnost navážky před promýváním [kg,g]m2 je hmotnost navážky po promývání [kg,g]b je množství odplavitelných částic [%]Závěr Maximální množství odplavitelných částic v drobném kamenivu dle druhu a třídy kameniva 1,5 – 3% hmotnosti kameniva.Stanovení zrnitosti kameniva- zrnitost kameniva je poměrná procentuální skladba kameniva dle úhrnných hmotností jednotlivých frakcí.- čára zrnitosti je grafické znázornění kumulativního průběhu procentuálního zastoupení jednotlivých velikosti zrn.- Nadsítné jsou všechna zrna zadržena nad příslušným sítem při prosévací zkoušce.- Podsítné je celkový propad pod příslušným sítem.Z čáry zrnitosti a jejího průběhu tak umíme určit, zda je struktura poměrů jednotlivých frakcí vhodná k užití do betonu.Stejným způsobem umíme určit i například strukturu zeminy v podzákladí budoucího díla.Normová řada sít – velikost ok v [mm] - 0,063; 0,125; 0,25; 0,5; 1; 2; 4; 8; 16; 32; 63;125.Postup zkoušky1. Navážku kameniva nasypeme na síto s největší velikostí oka a vibrací (max 15 min.) způsobíme prosetí zrn skrz základní řadu sít.2. Po prosetí zvážíme jednotlivé obsahy na sítech a hodnoty zaneseme do tabulky a grafu – čára zrnitosti.Závěr Čárou zrnitosti zkoumáme její průběh a tedy optimální zastoupení jednotlivých frakcí v kamenivu pro výrobu betonu.Stanovení podílu zrn s tvarovým indexem 3 D větším hrubého kamenivaTvarový index je rozměr nejdelšího a nejmenšího rozměru zrna. Velký tvarový index mají zrna ve tvaru šupin, jehliček a destiček.Tvarový index určujeme na kamenivu velikosti zrna od 4 mm a je to směs zrn s tvarovým indexem > 3 k celkové navážce.Výpočet:[%]kde: b3 je podíl tvarového indexu 3 [%]m3 je hmotnost všech zrn s tvarovým indexem > 3 [kg]m je hmotnost původní navážky [kg]Závěr Větší zastoupení zrn s tvarovým indexem > 3 způsobuje zhoršení kvality betonu. (větší spotřeba cementu, snížená možnost hutnění směsi atd.).

folder_openPřiřazené štítky

Krystalizační hydroizolace obecně

access_time30.duben 2020personRedakce

Krystalizační hydroizolace obecněProblémem téměř každé betonové konstrukce při její výstavbě je, že čerstvá betonová směs obsahuje více záměsové vody, než je ve skutečnosti potřeba k hydratačnímu procesu v období tuhnutí a tvrdnutí betonové konstrukce. Voda se následně odpařuje z betonové konstrukce a vytváří tak soustavu pórů, dutin a puklin. Tyto jsou příčinou pronikání vlhkosti do konstrukce a následně způsobí její korozi. Korodovaná konstrukce již nemůže plnit svou funkci a tak je třeba ji samotnou sanovat. Další možnou cestou je předcházení výše popsaného problému přidáním příměsi krystalizační hydroizolace do betonové směsi ve stanoveném poměru k hmotnosti užitého cementu.Samotné krystalizační izolace jsou vlastně kompozity prášku z portlandského cementu, velmi jemného křemičitého písku a z mnoha aktivních chemikálií. Složení se v jednotlivých případech liší podle receptury daného výrobce.Při sanačních placech platí obecně, že se před použitím prášek smíchá s vodou do kašovité hmoty a aplikuje se na stávající betonovou konstrukci ve formě nátěru, či nástřiku. Po smíchání s vodou a nanesení na povrch betonu některou z uvedených forem vyvolají chemické látky katalytickou reakci, jejímž důsledkem je tvorba nerozpustných vláknitých krystalů tloušťky 2 – 25 µm a délky cca 20 - 40 µm. (obecně lze říct, že čím je poměr délky k šířce větší, tím je izolační schopnost materiálu lepší)Ochrana železobetonových konstrukcíV průběhu životnosti železobetonových konstrukcí jsou tyto vystaveny působení agresivních účinků síranů, sirovodíků, chloridů, oxidu uhličitého a mnoha dalších chemických látek, které svou přítomností v okolí způsobují korozi betonové konstrukce. V případě aplikace krystalizační hydroizolace na povrch betonové konstrukce sice nezvýšíme chemickou odolnost cementového kamene, ale její přínos spočívá v utěsnění všech kapilár a pórů, které brání vodě a těmto chemickým látkám do betonu pronikat. Pokud se tak i přesto stane, hmota krystalizační hydroizolace bude reagovat s roztokem a spotřebovávat jeho vodu k dotěsnění cest další krystalizací.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz před grilováním

Hubení dřevokazného hmyzu

access_time18.duben 2020personRedakce

V současnosti se pro hubení dřevokazného hmyzu nejčastěji využívá metod chemického ošetření. Řada přípravků k hubení červotočů je dnes běžně k dostání v drogeriích a mají velmi uspokojivou kvalitu. Za skutečně účinné roztoky s likvidačním i preventivním účinkem jsou považovány např. Xylamon, Xyladekor, Lignofix, Pentalidol, Červostop a další. Aplikujeme je tak, že menší poškozené kusy nábytku v roztoku namáčíme do té doby, dokud nedojde k vystoupení bublinek na hladinu.Jestliže však máte napaden velký kus nábytku, je třeba jej ošetřit injekčním vstřikováním látky přímo do děr od červotoče. Tuto činnost je však lepší svěřit do rukou profesionála, zjména pokud Vám skutečně na např. historickém nábytku záleží.. Velkým problémem je ovšem fakt, že pokud se larvy červotočů cítí být ohroženy, prokoušou se hlouběji do dřeva a pak už je skutečně problém je bezezbytku chemicky zničit.Nejjistější způsob, jak se dnes můžeme červotočů zbavit, je použití mikrovlnného záření. Jde o elektromagnetické vlnění o kmitočtu od 300 MHz do 30GHz. Na červotoče výborně funguje záření o kmitočtu 2450 MHz, který se hodí k ohřevu materiálů obsahujících vodu. Právě na tomto principu spočívá likvidace dřevokazného hmyzu mikrovlnným zářením. Dospělí červotoči ani larvy nepřežijí teplotu 65 stupňů, už teplota okolo 50 stupňů Celsia zastavuje jejich vývoj.Mikrovlnné záření je tak ideální pro vyhubení červotočů ve dřevě, ale nechrání jej proti dalšímu případnému napadení. Nábytek či trámy je tak nutné co nejdříve poté opatřit impregnací ochrannými prostředky. Ozařování je však činnost poměrně zdlouhavá a nehodí se na všechno. Teplota totiž místy dosahuje až 90°C, proto nemůže být aplikováno na předměty citlivé na teplo. Nehodí se tedy např. na lakované předměty a starožitnosti. Novinkou je také ozáření postižených předmětů gama zářením v ozařovací komoře, jehož zdrojem je radioaktivní izotop kobaltu. Tento systém také není možné uplatnit na vše, ale pouze na předměty, které se do komory vejdou. Ozáření projde celým předmětem a zničí červotoče ukryté i hluboko ve dřevě. Dřevo přitom není nijak poškozeno a záření na něm nezanechá žádné stopy. Ozařovnu uměleckých předmětů naleznete v Roztokách u Prahy.Takže Vážení chalupáři a chataři, pusťte se ihned do vyhubení červotoče,pokud jste jej na své chalupě zjistili, než Vám ji "sežere" před očima. Snad Vám tento článek dal návod jak se nejlépe a úplně tohoto dřevokazného brouka zbavit.

folder_openPřiřazené štítky

Starý nábytek na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Snad není chataře nebo chalupáře, který by ve svém objektu neměl nějaký zajímavý "starý" kousek nábytku, který staví před návštěvami na odiv a jeto třeba jeho oblíbený kousek.Není divu, že chceme mít chatu či chalupu co nejútulnější a nejpohodlnější, když tam trávíme v roce spoustu času. K tomu nám může pomoci např. vkusné, obvykle starobylé zařízení jejího interiéru nebo alespoň nějaký solitér. Hotové poklady pak chalupáři často nacházejí na starých a zaprášených půdách. Při troše šikovnosti a fantazie lze i z letitého harampádí vykouzlit nejeden originální kousek nábytku. Pěkně zrenovovaná truhla, židle, stůl, šifonér či skříň dodají chalupě úplně nový ráz. I na chatě nebo chalupě hrají důležitou roli hlavně maličkosti, a tak můžeme interiér našeho víkendového obydlí ozvláštnit například renovovanou skříní po prababičce, starodávnou komodou nebo třeba lodním kufrem po dědečkovi.Starý stylový nábytek můžeme pořídit, často i velmi levně, také v bazaru. Tak jako ten z půdy, i ten z vetešnictví musíme ale nejprve pečlivě prohlédnout. Nejdůležitější je, aby nebyl napadený červotočem. Dalším  nepřítelem starého a poškozeného nábytku jsou také plísně. Podle odborníků však v dnešní době už ani červotoč nebo plísně nejsou neřešitelným problémem. Existuje řada přípravků a postupů jak je zahubit. Na záchranu starobylého nábytku je vhodné přivolat manuálně zručného opraváře pokud na to nestačíme sami. Šikovné prsty můžeme mít, ale rady a zkušenosti takového mistra truhláře bývají k nezaplacení. Třeba je nutné vědět, že podle truhlářského pravidla je k opravě staršího poškozeného nábytku vhodné staré dřevo. Někdy se dá použít i nové, ovšem pořádně vyschlé. A skutečný řemeslník si obyčejně poradí i se  zdánlivě neřešitelným problémem. Například z ohořelého torza nábytku se díky jeho šikovným rukám opět vyloupne dávný skvost. Křeslo se také vyplatí předat čalouníkovi, než si jej čalounit sám, třeba dobře ale špatnou látkou. Jedno je ale jisté, ani naše rekreační obydlí by se nemělo stát odkladištěm starých a nepotřebných věcí. Někdy  i jen jeden extra kousek starého nábytku  udělá mnohem větší službu a parádu. Atmosféře naší chalupy určitě dodá na originalitě a zajímavosti. Maličkosti, jako je třeba starodávný hliněný džbánek, kamenný pekáč na buchty nebo stará dřevěná krabička na šperky, stará železná žehlička, hmoždíř apod. může úplně stačit.Starožitné věci a nábytek se prostě na chalupu nebo chatu hodí ale nemělo by to tam vypadat jako ve starožitnictví. Zkuste se porozhlédnout co vy šlo vylepšit a zkrášlit.

folder_openPřiřazené štítky

Fitness ve vašem obýváku

access_time13.květen 2020personRedakce

Dobře se oblečte, podchlazení není dobrým stimulem ke cvičeníPosilovnu dobře zamykejte před dětmi, ať předejte nepříjemné nehoděJestliže s posilováním začínáte, je důležité se poradit se specializovaným trenérem z důvodu správnosti provedení cviků, a také potřebnosti, tím mám na mysli, které cviky byste měli dělat či případně dělat vůbec neměli. Po takové „předmluvě“ již můžete cvičit v klidu svého domova. Z počátku doma můžete dělat pouze lehké cviky, na které nepotřebujete žádné posilovací přístroje. Výsledky vaší práce se objeví brzy v podobě bolesti zad a svalů. Musíte ale být trpěliví a pokračovat. Pravidelným cvičením můžete dosáhnout skvělých výsledků. Své výkony je dobré zdokumentovat pomocí fotoaparátu, ať vidíte změny, kterých jste dosáhli. Důležitým elementem cvičení je pohlaví. Zcela jistě nebude křehká žena zvedat obrovské váhy a podle toho je potřeba upravit zátěže i celý systém cvičení. Obecně je známo, že ženy mají cvičit ve více opakováních s menší vahou, naopak pro muže je určena větší váha s menším počtem opakování. Nesnažte se ihned za začátku ukázat svoji sílu a zbytečně se přetěžovat. Váha, se kterou pracujete, by neměla přesáhnout 60 až 70 procent vaší hmotnosti. Posilování závisí i na vašem stylu života. Jestliže každý den jezdíte na kole, můžete si odpustit jízdu na rotopedu a místo toho posilovat horní část těla. Naopak při sedavém zaměstnání vás nemine kompletní trénink, který ale prospěje vašemu tělu. Pokud se cvičením začínáte, nemá cenu kupovat drahé přístroje za tisíce korun. Zprvu vám budou stačit pouze lehké činky. Nebojte se využít improvizace v podobě různých cviků spojených například s židlí či pohovkou. Výhodou domácí posilovny je postupné zařazování cvičebních nástrojů, vzhledem k potřebám vašim i vaší rodiny. Rozhodnutí kam umístit svoji posilovnu není až tak obtížné. Bude vám stačit nevyužitý pokoj pro hosty, předsíň či kus obývacího pokoje. Vše záleží na vaší představě, jak velká by vaše posilovací místnost měla být. Jestliže se rozhodnete pro místnost, nezapomeňte na kvalitní klimatizaci a dobrou podlahu, která vám nebude klouzat, což by při vašem cvičení mohlo být značně nebezpečné. Než začnete svou posilovnu zařizovat, rozhodně zapomeňte na různé teleshoppingy či podobné, ne příliš kvalitní firmy. Dejte na radu odborníků a nebojte se investovat do své posilovny více, tato investice se vám určitě vrátí. Ať již se rozhodnete jakkoliv, domácí posilovna může rapidně změnit váš život k lepšímu, protože si díky cvičení zvětšíte nejen svaly, ale mnohdy zejména pochroumané sebevědomí.

folder_openPřiřazené štítky