Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz konstrukcí

Ploty, živé ploty a vrata

access_time08.duben 2020personRedakce

Oplocení pozemku je základ. Nejen, že nám zákon přikazuje, mít oplocený pozemek, ale správným oplocením vymezíme náš pozemek proti nevítaným hostům.Ploty - rúzné druhy plotůKaždý, kdo má svoji nemovitost ji vidí rád oplocenou a oddělenou od okolí. Je to přirozené. Jednak chceme zachovat své soukromí, zvýraznit charakter stavby nebo pozemku,zabezpečit pozemek před lesní zvěří a nebo prostě jen aby nám neutíkal náš pes. Plot prostě vnímáme jako součást domu či chaty. Každý plot by se ale měl hodit k objektu i ke krajině, kde se nachází. Zde je naše volba různá. Každému se líbí něco jiného. Naštěstí je dnes řada možností, které si můžeme zvolit.Jak správně stříhat živé plotyMnoho majitelů chat a chalup má u svého objektu živý plot, který občas, když je to potřeba přistřihne a to je veškerá jeho údržba. Tak to se ale chovat k živému plotu nelze. Živý plot by měl být ozdobou naší zahrady a proto jeho úprava a střihání má svá pravidla a zásady. Krásu a svěžest dodá živým plotům jen správné a pravidelné stříhání a přihnojování. Ruční nůžky jsou již jen přežitkem. Dnes koupíte za přiměřenou cenu elektrické nebo akumulátorové kvalitní nářadí, které Vám práci ulehčí a stříhání je s ním přesnější a šetrnější.Keře pro živé plotyZkuste vysadit do živého plotu dřeviny,které mají okrasné květy a příjemně voní a to jsou např. tavolník, vajgélie, zlatice, ptačí zob obecný, pámelník, pustoryl a šeřík. Pečlivě si ale propočítejte kolik rostlin/keřů/budete potřebovat a pro jistotu si jich objednejte o něco víc. Pokud vám po výsadbě zůstanou nějaké přebytky, vysaďte je nahusto někde zvlášť bokem a dobře o ně pečujte. Později je můžete použít na dosadbu, jestliže se ve výsadbě všechny rostliny neujmou. Toto opatření doporučuji podniknout...Natíráme kovová vrataMáte před sebou úkol natřít vrata, plot nebo kovovou konstrukci? Nebojte se natírání Nebojte se natírání dnes jsou barvy téměř na všechno. Když přesně víte, k čemu chcete barvu použít a jaké jsou na ni kladeny požadavky, můžete použít jakýkoliv vhodný druh barev, nezávisle na tom, kdo barvu vyrobil a zda se jedná o speciální nebo univerzální barvu. Zeptali jsme se odborníků, co je pro dobrý výsledek natírání důležité. Řekli nám, že nezáleží na značce barvy, důležité je provedení nátěru a kvalita nanesení barvy dobrým štětcem nebo válečkem.

folder_openPřiřazené štítky

Gabionové zdi

access_time12.duben 2020personRedakce

Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení.Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu.Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi.  Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírodyStavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené.Dokončení prací na gabionové zdi Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku.U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa a také dobře spočítat statiku zdi.

folder_openPřiřazené štítky

Rozštípněte to! - Až 100 polen za hodinu

access_time16.duben 2020personRedakce

Štípač dřeva ocení všichni, kteří vytápějí dům kotlem na dřevo nebo si rádi zatopí v krbu. Už není nutné trávit hodiny se sekerkou v ruce! Štípače Woodster s klínem z kované oceli si poradí i se 100 poleny za hodinu a neunaví se. Navíc pracují tiše a na rozdíl od klasické sekery bezpečně. Díky unikátnímu systému Vario lze čas potřebný k štípání podstatně zkrátit! Štípače Woodster můžete podle požadovaného výkonu a velikosti dřeva pořídit buď horizontální nebo vertikální.Horizontální štípače jsou lehčí, subtilnější a můžete s nimi dřevo naštípat třeba i přímo v místnosti vedle krbu. Tyto štípače jsou určeny ke zpracování kratších polen. Vertikální štípače Woodster, které využívají řadu prvků od profesionálních štípačů Scheppach, jsou specialisté na těžkou práci a zvládnou špalky až 138 cm dlouhé. Díky vysoké rychlosti a štípacímu tlaku až 12 tun si snadno poradí i s velmi tvrdými dřevinami. Systém Vario, kterým jsou všechny štípače vybaveny, umožňuje nastavit délku chodu pístu podle délky polena. Celé štípání se podstatně zkrátí a zefektivní, protože už nemusíte čekat, až se píst po každém pracovním cyklu vrátí úplně zpět do základní polohy. Když to chcete horizontálně Horizontální štípač Woodster LH 45 Vario s vysoce kvalitním klínem z kované oceli lehce naštípe polena do délky 37 cm a průměru od 5 do 25 cm. Ke svému výkonu sice potřebuje příkon 1 500 W, ale odmění se až 100 zpracovanými špalky za hodinu. Nemusíte ho mazat a přestože je spíše drobnější, vyvine tlak až 4 tuny. Díky jeho rozměrům a váze 41 kg ho lze pomocí koleček snadno přesouvat. Při výpadku proudu se o vaši bezpečnost postará pojistka uvolnění polena. Woodster LH 45 Vario zakoupíte od 4 190 Kč. Woodster LS 600 se štípacím tlakem až 6 tun a příkonem 2 050 W je vybaven čtyřramenným profesionálním klínem Scheppach. Na jeden "úder" naráz vyrobí čtyři polínka tak právě do krbu a je tak nejefektivnějším pomocníkem z rodiny horizontálních štípačů Woodster. Zpracuje špalky do délky 52 cm a průměru do 25 cm. Díky podstavci, který dostanete v ceně, můžete pracovat pohodlně ve stoje. Před nechtěným úrazem vás ochrání bezpečnostní obouruční ovládání. Štípač s hmotností 62 kg je vybaven koly, takže ho můžete snadno přesunout. Woodster LS 600 pořídíte od 6 990 Kč.Vertikálně jen pro náročné! Hydraulický štípač Woodster HL 1200 je určen velmi náročným uživatelům. Stroj pracuje s tlakem až 12 tun a štípe rychlostí 4,5 cm za sekundu. Unikátní nová konstrukce, při níž byly využity ocelové plechy o tloušťce až 6 mm, výborně odolává deformacím při štípaní velmi tvrdých dřevin a nabízí dlouhou životnost. Protože je jeho základna vyztužena a umístěna extrémně nízko, nemusíte se namáhat se zdviháním dlouhých a těžkých polen do výšky. Woodster HL 1 200 vyžaduje příkon 4 100 W, ale oplátkou za to zpracuje špalky až do délky 138 cm a průměru 40 cm. Pro kratší polena je vybaven sklápěcím stolkem a pro ještě menší špalky i dalším odnímatelným pracovním stolem, takže se nebudete muset zbytečně ohýbat. K štípači s jednoramenným klínem dostanete v ceně i čtyřramenný klín Scheppach, který využijete při zpracování kratších polen. Bezpečnostní systém obouručního spouštění stroje zaručuje, že vaše paže budou vždy v bezpečné vzdálenosti od pracovní dráhy štípacího klínu, a vyhovuje i těm nejpřísnějším německým normám. Stroj s hmotností 207 kg snadno posunete díky velkým kolům a transportnímu madlu. Woodster HL 1 200 zakoupíte od 19 490 Kč. Tlak 12 tun nabízí hydraulický štípač Woodster HL 1 200e s jednoramenným klínem Scheppach. Štípač, na jehož konstrukci byly využity ocelové plechy o tloušťce až 6 mm, si poradí s dřevem do délky 137 cm. Postačí mu přitom příkon 3 300 W. Stroj vychází ze speciálně vyztužené základny, která přispívá k jeho celkové stabilitě a tuhosti. Díky tomu má delší životnost a odolává deformacím při štípání tvrdých dřevin. Extrémně nízko umístěná základna usnadňuje práci s dlouhými špalky. Pro kratší polena je štípač vybaven výklopným a dalším odnímacím pracovním stolkem. Zájemci si mohou dokoupit přídavný rozšiřovací nebo čtyřramenný klín Scheppach. Při posunování stroje o hmotnosti 160 kg pomohou velká kola a transportní madlo. Woodster HL 1 200e zakoupíte od 16 690 Kč.Rada na závěr: Jak vybírat štípač dřeva Zkontrolujte elektroinstalaci! Zvažujete koupi štípače na dřevo? Tento skvělý pomocník přípravu dřeva na topení podstatně zjednoduší a zrychlí. Před jeho zakoupením byste si ale měli nejdřív ujasnit, co od něj budete vyžadovat a také, zda se "snese" s vaším domem. "Dříve než si pořídíte štípač, byste měli důkladně prověřit elektroinstalaci na domě či chalupě a mít dobrý jistič," vysvětluje Dalibor Hajský ze společnosti Garland. Například vertikální štípače Woodster, jež jsou uzpůsobeny k vysokému výkonu a při štípacím tlaku 12 tun si poradí až s 138 cm dlouhými poleny, potřebují elektrický příkon až 4 100 W. "U menších horizontálních štípačů, které podle typu zvládnou polena do 52 centimetrů, musíte počítat s příkonem 2 050 W," upřesňuje Hajský.Podle čeho vybírat štípač Při výběru štípače je potřeba uvážit délku a průměr polen, které chcete štípat. S tím, jak poroste délka a tvrdost štípaného dřeva, byste měli sahat po štípači s vyšším výkonem. Nezapomeňte také na to, jak často a jaké množství dřeva plánujete štípat. Myslete i na suky, které práci ztíží. Kvůli nim se doporučuje zvolit štípač s o něco naddimenzovaným výkonem. "Roli hraje i značka," připomíná Dalibor Hajský. "Štípače nejsou levnou investicí, musejí podávat vysoký výkon a jsou náročné na připojení do sítě, takže se vyplatí sáhnout po kvalitní značce, která v případě potřeby poskytne i servis."

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní kalendář - KVĚTEN

access_time24.duben 2020personRadka Eliášková

 Je tady období plné květů. Je to začátek příjemných chvil na zahradě. Ale nepolevujte v úsilí, nebo příroda zaseje, co si myslí, že by mělo být zaseto. Okrasná zahradaVýsadba hlíz – Po polovině května pomíjí nebezpečí posledních mrazíků a nastává čas výsadby rostlin citlivých na chlad. Patří k nim jiřinky, begonie, mečíky a řada dalších.Péče o keře – Po odkvětu prořežte keře, které kvetou časně na jaře, například zlatici nebo jasmín nahokvětý. Šeříku stačí odstranit odkvetlé laty; jen přehoustlým keřům prospěje mírné prosvětlení. Rododendronům opatrně otrhejte odkvetlá květenství a přihnojte je. Dejte přitom pozor, abyste nepoškodili nové pupeny, které jsou připraveny na příští rok. Zaštipujte mladé výhonky jehličnanů, dokud jsou měkké. Rostliny pak budou hustší a kompaktnější.Účelné pletí – Plevele v tomto období rychle klíčí a rostou. Proto pravidelně kypřete povrch půdy nebo prostor mezi rostlinami protahujte plecím rámečkem.Střih dřevin – Nastává čas poprvé sestříhat tvarované dřeviny. Práci si usnadníte, když použijete elektrické nůžky na plot; malé ruční nůžky se hodí jen na doladění detailů. Po sestřihu dřeviny přihnojte.Po odkvětu – hned po odkvětu odstraňte hnědé laty šeříku. Sestřihněte i další keře, které kvetou na jaře – např. zlatici. Celkově je prosvětlete, třetinu nejstarších výhonů odřízněte hned nad zemí.Řez plaménků – seřízněte odkvetlé botanické plaménky a velkokvěté druhy, které pokvetou v létě.Zaštipování borovic – zaštipujte mladé výhonky klečí a dalších borovic.Plané výhony – odstraňujte plané výhony růží – rostou odspodu pod místem naroubování, mají odlišné listy. U keřů s barevnými listy nebo kroucenými větvemi odstraňte všechny větvičky původního druhu – mají jen zelené listy, nejsou kroucené. Rododendrony – opatrně vylamujte odkvetlá květenství, tak abyste nepoškodili květní pupen na příští rok, který se pod nimi již tvoří. Keře přihnojte speciálním hnojivem pro rododendrony. Pokud potřebuje pěnišník zmladit, pusťte se do toho po odkvětu.  TrávníkSeč trávníku – sekejte nejméně jednou týdně. Sečte tak, abyste porost nezkrátili víc než o třetinu.Hnojení trávníku – pokud jste v dubnu nepoužili dlouhodobé hnojivo, další hnojení proveďte kombinovaným hnojivem zhruba po čtyřech až pěti týdnech.Odplevelení  - pokud se v trávníku vyskytují vytrvalé dvouděložné plevele, použijte selektivní herbicid.Zakládání trávníku – stále je vhodná doba, semena potřebují teplotu nejméně 8-10 oC.  Zakládejte do důkladně odplevelené půdy. Výsev nesmí vyschnout ani poté, co se objeví první klíčky. Jednotlivé druhy trav klíčí po 8-28 dnech. Po tuto dobu udržujte povrch neustále vlhký. Vyvarujte se prudkému zalévání hadicí, aby nedošlo k vyplavení semene a tvoření rýh. Pro okamžitý efekt položte travní koberec, je plně zatížitelný již po třech týdnech.Výsev louky – Květen je ideální měsíc pro založení kvetoucí louky. Před výsevem nakypřete půdu (práci vám usnadní motorový kultivátor) a roztlučte velké hroudy, pak plochu urovnejte. Vyberte osivo dle prostředí. Podle návodu vysejte semena a až do doby, kdy vyklíčí, udržujte půdu stále vlhkou. Při výběru osivové směsi myslete i na to, jakou půdu máte k dispozici. Počítejte s tím, že krásnou loku budete mít až za 2-3 roky. Pak se vám ale odmění záplavou květů. Užitková zahradaNež vysadíte jahodník – Jahodník nechte na jednom místě dva až čtyři roky. Pak je nutné založit nové záhony na jiném stanovišti. Už teď si je připravte. Půdu na zvoleném místě zúrodněte zeleným hnojením. Vhodnou předplodinou je cibulová zelenina.Řez bobulovin – Mladé výhony maliníků plodících v létě zkraťte na 40 cm. Ponechané výhony se lépe vyvinou a zesílí a v následujícím roce budou přinášet nejen na vrchní části, ale po celé délce veliké zdravé maliny.Řez broskvoní – v chladnějších polohách řežte broskvoně až po ledových mužích. Výhodou je i snadnější rozeznání špičatých listových a kulatých květních pupenů.Višně v ovocné stěně – Višně můžete pěstovat ve tvaru palmety. Vhodné jsou sladké odrůdy s velkými plody pro konzum čerstvých plodů a na kompoty, jako maďarská ‘Erdi Botermo‘. Větve vyvazujte na vodorovná patra. V průběhu hlavní růstové fáze několikrát zakracujte za třetím až čtvrtým listem výhony, které rostou kolmo. Výhony rostoucí do stran přivazujte na opěrnou konstrukci.  Pokojové a balkonové rostlinyZaštípnutí výhonů – U balkonových květin pravidelně zaštipujte vrcholové výhony. Díky tomuto zásahu se rostliny rozvětví a vytvoří více postranních výhonů a následně i mnohem více květů.Výsadba mečíků – Cibuloviny, které kvetou až v létě, můžete vysadit ven uprostřed května. Do té doby ponechte mečíky, dosny a jiřinky v nádobách na světlém místě v domě nebo skleníku, aby vytvořily listy a výhony.Osvěžující kúra – Přenosné rostliny, které jste letos nepřesazovali, opatřete novou vrstvou zeminy. Zkypřete horní vrstvu a odeberte tolik substrátu, kolik je možné, aniž byste poškodili kořeny. Potom nádoby doplňte novou zeminou.Postupné otužování – Fíkovník, filodendron a další pokojové rostliny rády tráví léto venku. Nesmějí však ven před polovinou května, protože stále ještě hrozí přízemní mrazíky. Také plné slunce jim nevyhovuje, může totiž popálit listy. Ideální je pro ně polostinné místo pod stromy.Upevněte popínavky – Aby pnoucí rostliny nevytvořily neproniknutelnou změť výhonů, přivažte je hned na jaře na opěry. Použijte vázací drát obalený vrstvou umělé hmoty.Pozor na vodu – Po vydatných jarních deštích se v miskách a obalech na květináče nastřádá velké množství vody. Ta může vést až k hnilobě kořenů. Pro misky až do léta odstraňte nebo z nich vždy po dešti vylijte vodu.Zakrytí zeminy – neosázenou plochu v květináčích pokryjte vrstvou štěrku, drobných oblázků nebo dekorační kůry.

folder_openPřiřazené štítky

Roubenky (roubené stavby, roubené domy)

access_time02.květen 2020personRedakce

Stavění ze dřeva je staré jako lidstvo samo. Kromě kamene neznáme ve stavebnictví jiný materiál, který by byl tak dlouho používán a se kterým by mělo lidstvo tak bohaté zkušenosti. Pračlověk od počátků své existence začal používat dřevo, kmeny stromů, k stavbě jednoduchých přístřešků, chýší, následně po několik desítek století posupně důmyslněji zpracovával a zdokonaloval své příbytky.Lidé se naučili znát přednosti dřeva a uměli jej stále lépe využívat.Odpradávna je tedy dřevo člověku velice blízkým přirozeným stavebním materiálem.Dřevěné stavby doprovází tedy člověka na cestě jeho vývojem již stovky let ve všech světadílech a to hlavně pro jejich uplatnění v nejrůznějších přírodních podmínkách. Ekologický způsob stavění, pohodlí při jejich obývání, ale hlavně zdravé bydlení s neopakovatelnou atmosférou, to jsou přednosti dřevostaveb.Současnost zaznamenává celosvětový nárůst použití dřevní hmoty pro stavebnictví a tak nezbývá aby současná společnost, každý člověk před tímto fenoménem přírody zůstal v hluboké pokoře a zamyšlení. Jaký by byl svět bez dřevní hmoty? Není náhodou že cyklus délky lidského života je téměř identický s cyklem obnovitelnosti dřevní hmoty, stáří stromů. Dřevní hmota nemá pro člověka jinou přirozenou alternativu.Dřevo projektanty neomezuje. Neplatí už představa, že dřevěný dům musí mít charakter horského srubu. Dnešní dřevostavby nezůstávají nic dlužny době, v níž vznikají, včetně oživeného funkcionalistického předválečného slohu. Tradiční přírodní materiál je možné optimálně skloubit se všemi přednostmi a potřebami současné civilizace. Další velkou výhodou roubených staveb je jejich poměrně snadná údržba a životnost, která dosahuje při správném konstrukčním řešení až stovky let. Roubenky a životní styl současnosti”Pořídit si dřevostavbu však neznamená pouze zvolit zdravý způsob bydlení, je to především vyjádření životního stylu obyvatel, kteří v něm bydlí. Lidé, kteří zcela neztratili “šestý smysl”, dobře vědí, jak dřevo dokáže nabít člověka pozitivní energií. Dřevo hřeje, voní, dýchá. Bydlení v takovémto domě je symbolem pohodlí, klidu, čistoty a psychické očisty. Dřevo přirozeným způsobem velmi dobře udržuje vlhkost vzduchu uvnitř stavby a jeho difůzní vlastnosti dovolují konstrukci domu přirozeně “dýchat”. Pro tyto dokonalé izolační a difůzní vlastnosti si jej oblíbily zejména obyvatelé severských států, Severní Ameriky, ale i Asie. Dřevo je nabíjeno zápornými ionty, tyto tak zvané anionty mají velmi příznivý vliv na naše zdraví. Podporují látkovou výměnu, pozitivně působí při odbourávání napětí a stresu a přinášejí tělesnou a duševní svěžest. Roubené stavby jsou velmi vhodné pro astmatiky a alergiky, protože se z důvodů vhodné ionizace vzduchu nevíří prach. Dřevo navíc příznivě ovlivňuje vlhkostní poměry v místnostech, protože je schopno absorbovat přebytečnou vlhkost, případně ji naopak uvolňovat. Dřevo jako stavební materiál je v celém světě dlouhodobě hojně využíváno. V České republice jen asi z 3% objemu stavební výroby. Například v sousedním Německu tvoří ve stavebnictví 7 %, v Anglii 6 %, Rakousku 10 %, ve Švýcarsku 30 % a ve Skandinávii 60 – 80 % celkového objemu stavební výroby. Nejinak je tomu i v severní Americe zejména v Kanadě, na Novém Zélandu i v JaponskuProč dřevo jako stavební materiál ve světovém stavebnictví- dřevo dýchá, filtruje a očišťuje vzduch, působí jako přírodní klimatizace- kmeny se středovým průměrem již 20 cm splňují přísné normy o tepelných ztrátách (přibližně 90 cm zdiva)- dřevo pohlcuje pachy (cigaretový kouř) a částečně pohlcuje prach- dřevo absorbuje škodlivé civilizační produkty a neutralizuje vliv geopatogenních zón- udržuje vnitřní relativní vlhkost vzduchu mezi 50 – 60 %- jelikož je srubová stavba suchou výrobou, můžeme nepřetržitě stavět po celý rok- při správné údržbě vydrží roubené stavby po několik set let- dřevo příjemně voní a je velmi krásné pohledově, psychologicky uklidňující svoji nenapodobitelnou strukturou Vlastnosti roubeného domuTepelné vlastnosti roubené stavby se liší od vlastností staveb z těžkých stavebních hmot jako je beton a cihly i od vlastností lehkých montovaných staveb. Dřevo má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu, a proto je roubená konstrukce v podstatě vysoce tepelně akumulační. Na rozdíl od betonu má ale dřevo přibližně 10 krát menší tepelnou vodivost, takže se teplem nabíjí (akumuluje) respektive vybíjí (vyzařuje) ve srovnání s betonem velmi pomalu. Po zapnutí vytápění se v roubené stavbě tedy rychle ohřeje pouze tenká povrchová vrstva a teprve později se postupně teplem dobíjí zbylá dřevní hmota. Za předpokladu, že roubená konstrukce má dostatečný tepelný odpor (nebo součinitel prostupu tepla), lze pro vytápění použít menších tepelných výkonů s rychlou reakcí. Toho lze využít při kvalitním programovatelném řízení vytápění objektu. Neprojevuje se setrvačnost – těžkopádnost tolik typická pro zděné stavby. U dřevěných rekreačních objektů je tato vlastnost zvláště výhodná (doba, za kterou se dřevěná budova vyhřeje, je velmi krátká oproti zděné budově). Roubená konstrukce nabitá teplem, na rozdíl od lehkých montovaných staveb, ale odevzdává teplo po vypnutí otopné soustavy zpět do vnitřního prostoru. Příznivé rozložení teplot v prostoru, vyšší povrchové teploty stěn a stropů a tedy možnost vytápět na celkovou nižší teplotu výrazně snižuje náklady na vytápění. Pokud nejsou tepelné ztráty stavby velké (případ nízkoenergetických domů), pak roubená konstrukce přispívá ke stabilizaci vnitřní teploty podobně jako betonová. Roubené stavby a nebezpečí požáruPožární odolnost dřevěných konstrukcí je častou otázkou budoucích stavebníků. Je nepopiratelným faktem, že dřevěná stavba je hořlavá. Jak ale hoří? Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu oproti konstrukcím ocelovým. Na této vlastnosti má významný podíl zejména izolační schopnost dřeva – při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm tlusté roubené stěny je 50 minut (jestliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru, na rozdíl od ocelových profilů, výrazněji nemění. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop vložený do ocelových profilů, které se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve. Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů. Při pohledu na požár dřevěné stavby lze s jistou dávkou nadsázky a ironie vidět další výhodu, kterou je to, že po dohoření požáru se koštětem zamete základ, hřebíky se odevzdají do sběru a může se postavit nová stavba, třeba lepší, než byla ta původní. Jak je tomu u stavby zděné? Zde je nutno řešit nepříjemnou otázku – ponechat či zlikvidovat zadehtované ohořelé a zpravidla promočené stěny? A i po případné opravě bude léta obyvatele pronásledovat všudypřítomný a těžko odstranitelný zápach spáleniny. Podstatný je i přístup odborníků z hasičských záchranných sborů. Dřevěné srubové stavby jsou přijímány vesměs kladně a problémem nejsou ani odstupové vzdálenosti, ale ani např. garáže jako součásti stavby atd. není náhodou, že tento konstrukční systém i v současné době je velmi rozšířený v těch nejvyspělejších zemích světa. Roubené stavby a její konstrukcePokud jde o mechanické vlastnosti, lze roubenku hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jako je sednutí základů jsou bez známek poškození dřevěnou stěnovou konstrukcí kompenzovány. Naši předkové roubenky zakládali pouze na srovnaný terén – pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o řadu metrů (i desítek) bez toho, aby došlo k jejich zřícení či narušení. Suchý způsob výstavby roubenek vylučující tzv. mokré procesy a s nimi nutné technologické přestávky umožňují montáže téměř po celý rok i při teplotě pod bodem mrazu. Montáži roubenky není zabudována voda do konstrukce, jako u betonových a zděných konstrukcí, kdy se musí čekat na uvolnění zabudované vody. Pokud dřevu v konstrukci zabezpečíme podmínky, které potřebuje, tak přetrvá po několik století. Ne náhodou se setkáváme s konstrukcemi církevních staveb, jako kostelních věží, zastřešení chrámových lodí, jejichž stáří se počítá na několik století a to jak v Evropě, tak i v Číně či Japonsku. Dokázali by současní řemeslníci to co naši předkové před několika staletími? Dnes žijeme v době, kdy se citelně zvyšují náklady na vytápění. Toto má za následek masové zateplování domů. Dřevo má velice nízkou tepelnou setrvačnost, to znamená, že velmi dobře izoluje. Abychom udrželi v roubence přirozené mikroklima, používáme moderní stavební izolace z difůzními vlastnostmi, které “dýchání” domu neodstaví na druhou kolej. Při správně navrženém zateplení roubenky difůzními izolačními materiály na přírodní bázi, lze dosáhnout nízkoenergetických hodnot domusvěta. Jak postupovat v přípravě stavbyPři navrhování roubených staveb je vhodné a nanejvýš prozíravé vybírat podle zkušeností firem, které se specializují na tento konstrukční systém jak ve fázi návrhu, tak i ve fázi výrobní a montážní. Jejíž výrobní, technologické a montážní postupy již byly dokonale ověřeny mnoha stavbami a tím dávají jistotu budoucímu uživateli objektu.Tyto skutečnosti naše společnost nabízí a prezentuje se na našem a evropském trhu. Vlastní konstrukce domu má rovněž své zákonitosti v základním dělení vnitřního prostoru. Stěnové konstrukce tvoří prostorový tuhý skelet, nerozlišuje se téměř pojem z cihelných staveb a to jako stěna nosná a příčková nenosná. Velmi dobře se osvědčilo používání řeziva vysušeného, specielně pilařskými firmami nařezáno,kdy jsou vyřazovány trámy středové s točivostí, průhybem a podobně. Tím již nedochází k podstatnému sesychání ani sesedání stavby. Dřevo velmi dobře přijímá nátěrové hmoty, interiér je upravován vždy pouze přírodními tj. ekologickými materiály (v současném trendu oleje a vosky) z důvodu zdravého životního prostředí a vnitřního mikroklimatu. Veškeré instalace – voda, elektřina, plyn, vytápění – se realizují zcela klasicky (např. dnešní elektrické kabely se samozhášecí izolací se vedou přímo ve stěnách s minerální tepelnou izolací. Vertikální spáry a dutiny lze izolovat moderními polyuretanovými pěnami. Střechy a konstrukce střechy jsou řešeny podélnými lepenými trámy, fixované do příčných a štítových stěn, oproti tradičním krovům a stolicím nevznikají horizontální síly, které by mohly zapříčinit boulení stěn. Přízemní domy typ bungalov je většinou zastřešen příhradovými sbíjenými vazníky. Povrchové úpravy vnějších stěn jako standard předpokládají lazury s ochranou proti hnilobě a škůdcům, z hlediska stálo barevnosti, odstínu lazury je samozřejmostí UV filtr. V dnešní době je velmi důležitá také rychlost výstavby, kdy často stavebník, vzhledem k finanční závislosti na hypotéce nebo na prodeji bytu, žádá rychlou realizaci svého záměru to je výstavby domu. Lze říci, že po vyřízení formalit – stavebního povolení, které je časově velice rozdílné podle místních poměrů – lze během jednoho měsíce realizovat základovou desku s připojením na sítě. V souběhu s touto přípravou lze zhotovit stavebnici roubenky ve výrobních prostorách včetně krovů. Vlastní montáž na místě „pod střechu“ je potom hotova v rozmezí cca 20 – 25 montážních dnů. Následně je stavba dokončena k nastěhování během dalších 4-6 týdnů.

folder_openPřiřazené štítky

Kouzlo zimních zahrad

access_time13.květen 2020personRedakce

Venkovních zahrad si můžete užívat jen několik měsíců v roce. Toužíte-li však po zahradě celý rok, tedy i v zimě, pořiďte si zahradu zimní.Na počátku byly oranžérieZimní zahrady se poprvé objevily okolo poloviny 17. století. Měly podobu zděných budov s velkými okny, ve kterých se v zimě přitápělo. Říkalo se jim oranžérie, jelikož byly určeny především pro pěstování pomerančovníků. Pěstování těchto citrusů bylo v té době finančně velice náročné, oranžérie bývaly proto součástí pouze panovnických a bohatších aristokratických sídel. Staly se symbolem luxusu a blahobytu. Zimní zahrady dnesI ty dnešní zimní zahrady patří spíše k nadstandardu, neboť jsou poměrně drahé a náročné. Na druhé straně však mají mnoho výhod. Rozšiřují obytný prostor, dají se využívat celoročně, nevytápěné zimní zahrady mohou sloužit jako místo pro přechovávání rostlin během zimy, mohou fungovat i jako spořič energie, tedy jako přechodová oblast mezi obytným prostorem a venkovním prostředím, vytápěné zahrady mohou nahrazovat obytný pokoj. Optimálně jako součást projektu domuOptimálně je zimní zahrada navržena již jako součást stavebního projektu domu. Umožní to snadno dodržet předpisy výrobce konstrukcí pro zimní zahrady, jako je například minimální sklon střechy, který má u pevné střechy činit 7%, u střechy posuvné 12%. Většina investorů se však rozhodne pořídit zimní zahradu dodatečně, což dodržování předpisů bohužel většinou znemožňuje. Přínos energetických úsporNež si pořídíte zimní zahradu, je třeba si zodpovědět, k jakému účelu bude sloužit. Zimní zahrada, jejímž hlavním posláním má být přínos výrazných energetických úspor, bude projektována bez vytápění. Nebude však moci sloužit k obývání po celý rok. Je-li však zimní zahrada správně orientována a je opatřena dobrou izolací, je sluneční energie schopna vyrovnávat ztráty vzniklé umělým vytápěním v zimních období a vytápění nemusí být příliš finančně náročné. Zahrada po celý rokZimní zahrada, která je určena k celoročnímu obývání, musí mít kvalitní izolaci. Skla takové zahrady by měla být izolační, dvojitá až trojitá. Nejdokonalejší skla zimních zahrad jsou potažena neviditelnou vrstvou kovu, který funguje jako neviditelné zrcadlo. Dokáže propouštět světlo a zároveň odrážet velkou část tepelného záření. Izolační skla ochrání zimní zahradu jak před zimním chladem, tak před letním přehříváním. Větrání je důležitéZimní zahrada musí mít vyřešen také systém větrání. Ten mohou zajistit posuvná nebo výklopná okna ve svislých stěnách, střešní okna, která mohou být otvírána mechanicky nebo elektronicky, nebo elektrický ventilátor s termostatem. Potřebné zastínění před spalujícím sluncem pro změnu zajistí rolety, rohože nebo žaluzie. Nejlepší umístění zimní zahrady je na jih. Může však být situována i na západ nebo východ. Sever vhodný není. Místo pro květiny i nábytekZimní zahrada, která je zároveň obytným prostorem, má být široká nejméně dva metry a musí mít alespoň 10 metrů čtverečních, aby tu bylo dostatek prostoru pro květiny i nábytek a zároveň se v prostorách dalo i procházet. Jak vybavit zahraduV neposlední řadě je důležité i vybavení zimní zahrady. Vhodný je odlehčený nábytek, například vyrobený z ratanu. Podlahu by měla pokrývat keramická dlažba, přírodní kámen nebo dřevo. A pak již stačí doplnit jen květiny.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz konstrukcí

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

Dřevostavby, detaily konstrukce

access_time07.duben 2020personRedakce

Příspěvek navazuje na předešlý díl, kde jsme představili hotovou dřevostavbu a hovořili především o tepelných parametrech a moderním aspektu technologie.Nyní si ukážeme na stavbě jednotlivé díly stavební konstrukce, kostru, výplňové části a upozorníme na návaznost při práci, prvky nezbytné i volitelné. Upozorníme diváky, co nesmí přehlédnout při volbě konkrétního stavebního systému, materiálu a způsobu zpracování dřeva. Doporučíme hotové systémy, projekčně i materiálově propojené, přesně dimenzované. Při projektech nezávislých architektů často nejsou řešeny důležité konstrukční detaily, které později komplikují bydlení. V reálu představíme staveniště, kde se pracuje se sendvičovou, skeletovou konstrukcí. Staví se na připravenou základovou desku.Podstatou sendvičové dřevostavby je skeletová konstrukce z dřevěných trámů. Ta se vyplňuje tepelnou a akustickou izolací a dále pokrývá pláštěm - stavebními deskami na bázi dřeva nebo palubkami. Pracuje se tzv. suchým procesem. Nedochází tedy (na rozdíl od zděných staveb) k objemovým změnám konstrukcí vlivem vlhkosti během zrání a také doba výstavby je nepoměrně kratší.Sendvičové dřevostavby se vyrábějí v různých systémech a provedeních.Konstrukce s dřevomoduly Stavba sestává s dvou hlavních konstrukcí: z nosné tvořené pravidelnou soustavou dřevěných nosných sloupků a z unifikovaných výplňových panýlků - tzv. "dřevomodulů". Tyto dřevomoduly jednotného rozměru jsou vyrobeny do zásoby a používají se do všech staveb tohoto typu dřevostaveb.Výhodyčást stavby není vystavena povětrnostním vlivůmmožnost montovat i v místech nepřístupných pro technikupoměrně dobrá rozměrová přesnostdořešené zásadní konstrukční detailyNevýhodynutnost přizpůsobit všechny rozměry stěn a příček domu rozměrům dřevomodulů nebo nutnost výroby atypických prvkůtepelné mosty na sloupcíchvyšší riziko tvoření trhlin na stěnách v místech sloupkůnižší stabilita a tuhost stavbydelší dodací lhůta (i když o něco kratší než u předchozí varianty)vyšší nároky na materiální, technické a projekční vybavení odborné dodavatelské firmyDalší možností je konstrukce z europanelů.Hlavním stavebním prvkem je "europanel", nosný konstrukční stěnový panel. Sestává z dřevoštěpkové desky OSB, která je na povrchu a výplň tvoří polystyrén. Z těchto europanelů se zhotoví stěnové, střešní, nosné a nenosné konstrukce. Konstrukce domu neobsahuje nosný rošt, ale panely jsou samonosné. Stěnové panely, přesahující úroveň jednoho podlaží se vzájemně spojují sponkováním přes vložený pásek z desky OSB. Stropní konstrukce je zavěšena mezi obvodové stěny. Stropní trámy nejsou osazeny přes stěny, ale pomocí plechových styčníků přisazeny k vnitřní OSB desce.Výhodyjednoduchá technologierychlá výstavbateoretická možnost montovat i za nepříznivého počasí (neobsahují minerální izolace)dobré tepelné vlastnostinižší nároky na zpracování kritických detailůNevýhodynejmenší stabilita a tuhost stavbyvyšší riziko tvoření trhlin na stěnách v místech spojů europanelůnejhorší akustické vlastnosti konstrukcí (polystyren není akusticky vhodný)vyšší nároky na materiální a technické vybavení dodavatelské firmyDřevostavby s výhradnou izolací z polystyrénu řadíme mezi velice nekomfortní stavby, nejsou schopny eliminovat běžnou hladinu hluku. Navíc použití polystyrénu jakožto kročejové izolace (k omezení šíření hluku konstrukcí, např. mezi konstrukcí stropu a podlahou na něm) je nevyhovující. Všechny tyto negativní vlastnosti polystyrénu spolehlivě řeší náhrada za minerální izolaci, jejíž určení je právě pro tepelné, akustické i protipožární izolace, kterou ale musíme ochránit proti znehodnocení vlhkostí pomocí parozábrany.Zřídkavé technologie:Velkoplošná kompletace: předem se podle osobité dokumentace zhotoví stavební díly. Hlavním prvkem jsou dřevěné hoblované hranoly, vysušené na potřebné parametry. Dílce se dovezou na místo stavby, pomocí jeřábu se umístí a hrubá stavba domu se během několika dnů dokončí. Technicky a konstrukčně je to nejnáročnější, ale zároveň nejdokonalejší metoda.Sendvičová konstrukce montovaná na stavbě: hlavním rozdílem od předešlé kompletace je, že se na stavbu nepřivážejí hotové stavební dílce, ale konstrukce stěn se kompletuje až na staveništi. Staví se často dle projektů od nezávislých projektantů. Použitý stavební materiál bývá velice rozmanitý a dochází zde k mnohým konstrukčním nedostatkům.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonová příčka

access_time18.duben 2020personRedakce

Jistě řada z Vás uvažuje o tom, že bude z různých důvodů muset rozdělit místnost na chalupě nebo chatě příčkou a řeší z jakého materiálu a jakou technikou ji co nejlépe postaví. Jednoduchým, technicky poměrně snadným a ne drahým řešením je postavit příčku ze sádrokartonových desek. K dostání je několik druhů desek např. s protihlukovou úpravou /černé/, s úpravou proti vlhku/zelené/ apod. Desky jsou v několika základních rozměrech a tloušťce a lze je snadno upravovat. Prodává se k nim stavebnicové příslušenství, jako různé kovové profily apod. V následujících řádcích si o sádrokartonových příčkách něco povíme a vysvětlíme si postup takové stavby.Sádrokartonové příčky splňují tepelné , zvukové a izolační požadavky. Mají vynikající požárně ochranné vlastnosti. Základní nosná konstrukce může být z ocelových profilů i dřevěného laťování, doporučujeme spíše ocelové profily/kvůli pevnosti a stabilitě/. Kovová konstrukce z profilů z ocelového plechu se obloží sádrokartonovými deskami, to znamená, že na každou stranu se připevní jedna nebo dvě vrstvy desek nebo u jednoduché příčky se do profilu nasunou. Jako izolace se do prostoru mezi deskami vkládá např. minerální vlna. V prostoru mezi deskami je dostatek prostoru na pohodlné umístění např.vodoinstalace nebo elektrické instalace. Sádrokartonové příčky jsou ideální pro rozdělení místnosti, jako bytová příčka nebo jako instalační příčka či stěna k zabudování sanitárních instalací při stavbě koupelny.Flexibilní řešení půdorysu: Půdorysnému rozvržení sádrokartonových příček nejsou kladeny prakticky žádné meze. I při pozdějším dělení prostoru je možno sádrokartonové příčky postavit na kterémkoli libovolném místě půdorysu místnosti či domu a v případě potřeby je lze bez problémů opět demontovat. Sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25kg/m2 tj. 10x menší než u klasických stěn) nepředstavují žádné zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Rychlost práce: Spáry mezi sádrokartonovými deskami se ihned po montáži zalepí páskou a zatmelí, instalační práce se provádějí již během stavby v dutině mezi deskami a to v každé roční době, protože suchá výstavba není závislá na sezóně! Tepelná izolace: Sádrové stavební materiály mají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Povrch stěny se dokonale přizpůsobí teplotě místnosti. Tím se sádrové stavební prvky ihned po zatopení příjemně oteplí. Tepelně izolační příčky i když nejsou namáhány venkovním klimatem splňují doporučené normy ČSN 75 0540-2.Protipožární ochrana: Sádra je nehořlavá stavební hmota. Konstrukce příček splňují veškeré požadavky na protipožární ochranu. Protipožární příčky splňují všechny normy ČSN 73 0851-7 (stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí) a ČSN 73 0862 (hořlavost stavebních hmot).Zvuková izolace: Účinná zvuková izolace je předpokladem pro pohodlí a vysokou kvalitu bydlení. Sádrokartonové příčky poskytují při podstatně menší hmotnosti stejnou zvukovou izolaci, jakou ve stejné míře mohou poskytnout pouze silné a těžké masivní stěny. Zvukově izolační příčky vykazují váženou neprozvučnost podle normy ČSN 73 0532.Technologický základní postup montáže sádrokartonové stavební příčky (Knauf):1. Zaměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s dveřním otvorem), pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop. 2. Připevnění UW-profilů: Na UW-profily se přilepí těsnící páska (šíře dle průřez profilu), UW-profily se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v UW-profilu vyraženy) se UW-profily připevní k podlaze universálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že je příčka delší než 4m (maximální délka UW-profilu), nastaví se další UW-profilem (ustřižením na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.3. Osazení CW-profilů: CW-profily se nastříhají na potřebnou délku (světlá výška místnosti), na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) universálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory o průměru 6mm ve vzdálenosti cca 80cm od sebe). Postupně osazujme do stěn další profily v osové vzdálenosti 62,5cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek. Poznámka: Všechny profily se krátí na míru ručními nůžkami, nebo elektrickými nůžkami. Nikdy se nerozbrušují, protože by došlo k opálení ochranné zinkové vrstvy profilů. Poznámka: Délka CW-profilů musí být vždy o 15-20mm kratší, než je světlá výška mezi stojinami UW-profilů. V podlahovém UW-profilu jsou stojiny CW-profilu opřeny o jeho dno, u stropního UW-profilu musí být minimální přesah přírub (styčná plocha). Až na výjimky se UW a CW-profily navzájem nespojují. Tím je vyloučeno opření stropu do konstrukce příčky při dodatečném průhybu stropu a je umožněna diletace (roztahování nebo smršťování příčky v její ploše).4. Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku. Poznámka: U příček vyšších než je délka dodané sádrokartonové desky, je nutné desky nastavovat tak, že další deska se přiřízne na požadovanou délku, přičemž se musí nově vzniklá hrana upravit nožem nebo speciálním hoblíkem se seřízne pod úhlem cca 22,5° do cca 2/3 tloušťky desky, tak vznikne na srazu desek "V" hrana, kterou se doporučuje podložit a prošroubovat CW-profilem (délka 50cm). Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení tvaru "+" ale jen tvar "T"). Poznámka: Sádrokartonové desky se dělí velmi jednoduše, v místě předpokládaného řezu se deska podle pravítka nařízne nožem (2x až 3x do hloubky cca 1-2 mm), potom se úderem na desku z druhé strany (v rovině řezu) deska nalomí a po sklopení desky se nožem prořízne karton na druhé straně desky. V případě potřeby se nově vzniklá hrana začistí nožem nebo speciálními nástroji (rašple, hoblík) a vytvoří se "V" hrana.5. Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW- profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu "H"). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepící úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. zasunutí výplně z minerální vlny. Na samolepící úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).6. Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4., opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5cm (desky z obou stran se musí křížit tj. na jednom CW-profilu nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).7. Tmelení příčky: Tmelení spár sádrokartonových desek, tmelení podélných i příčných spojů se vyplní tmelem. (speciální tmelící hmota na bázi sádry, zušlechtěna pryskyřicemi UNIFLOTT). Asi za 30 minut se přebytečný tmel odstraní a po zaschnutí se provede druhé přestěrkování za použití skelné nebo papírové pásky která se klade na podélné i příčné spoje. Po zaschnutí se provede třetí přestěrkování a roztáhne se do větší šířky, aby jste docílili plynulý přechod do okolní plochy desky. Po opětovném zaschnutí je možno povrch příčky přebrousit. Dále již můžeme příčku finálně upravit (malování, omítky, obklady atd.). V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, sklená páska nebo můžeme použít speciální tmel.Sami z přečteného postupu zhotovení příčky vidíte,že průměrně zručný člověk s jedním pomocníkem může takovouto příčku bez problémů postavit. Tak již neváhejte a pusťte se do úpravy ve své chalupě. Mhoho zdaru.

folder_openPřiřazené štítky

Pracovní postup pokládky obkladů a dlažeb

access_time28.duben 2020personRedakce

Přípravná fáze je období, kdy stanovíme popis provedení budoucí obložené plochy.V případě, že klademe keramický obklad, nebo dlažbu na jednoduchou plochu, určíme způ­sob úpravy podkladu, umístění lišt, listel a druh obkladu s užitím lepidlem.Pokud se chystáme k pokládce složitějších tvarů, vypracováváme kladečské schéma (tzv. Obkladačský plán). V plánu zohledňujeme šířku spár a jejich průběžnost. To znamená jejich plynulost v ploše a souvislý přechod zem – zeď (sokl) bez přerušení spáry.Volba výběru dlažby, obkladu dle následujících požadavků:- vzhled a údržba, Beton do stáří 28-mi dníV této době dochází v betonové konstrukci k postupnému vytvrzování betonové směsi a jejímu smršťování, dotvarování apod,.. V této době nesmíme na takto „nezralý“ povrch betonové konstrukce dlažby a obklady aplikovat.Beton stáří 1 – 3 měsíceBetonovou plochu zbavíme nečistot (separačních a odbedňovacích prostředků, prachů, zbytků lepidel, apod..) oklepáním a omytím tlakovou vodou. Pokud není plocha z hlediska rovinatosti vyhovující, provedeme vyrovnání vyrovnávací hmotou. Takto vyrovnáváme nerovnosti do tloušťky 20 mm. Plochu před jejich aplikací nenamáčíme.Jako lepící hmotu volíme flexibilní, polymercementová lepidla. Provedeme kladení dlažby dle některého ze zvolených způsobů. Po 24 hodinách od položení a předání nevyspárované plochy, přistoupíme ke spárování disperzí zušlechtěnou spárovací hmotou. K vyplnění dilatačních spár můžeme použít silikonkaučuku.Beton stáří 3 – 18 měsícůBetonovou plochu zbavíme nečistot (prachu) omytím tlakovou vodou. Na plochu naneseme disperzní nátěr, který slouží jako adhezní můstek a současně sníží nasákavost podkladu. Jako lepící hmotu volíme polymercementová a disperzní lepidla. V případě užití lepidla na polymerní bázi (epoxid, polyuretan,..), musíme současně také volit stejný druh penetrace.Kovové plochyTyto konstrukce musí být před aplikací keramických prvků vždy dostatečně tuhé a nesmí se pod tlakem ohýbat. Vyrovnání podkladové plochy nikdy neprovádíme. Jako lepící hmotu volíme disperzní, nebo epoxidová lepidla. Spárování provádíme silikonovými spárovacími hmotami.Sádra a sádrové omítkyMěřením zjistíme zbytkovou vlhkost omítkového podkladu. Naměřená vlhkost nesmí být větší než 2% hmotnostní. Tato míra odpovídá cca 4 – 6 týdnů zrání. Povrch omítky nesmí být leštěn, ani hlazen. Pokud plocha práší (zanechává stopy na přiložené dlani), je nutné je od těchto nečistot zbavit mechanickým kartáčem. Na plochu aplikujeme penetrační nátěr – adhezní můstek. Jako lepící hmotu volíme vždy polymercementové nebo disperzní lepidla.Anhydritový samonivelující potěrZbytková vlhkost v rozlité a vyrovnané ploše nesmí být větší než 0,5% hmotnostní. Anhydritový podklad vždy ošetříme před aplikací dlažby penetračním nátěrem snižující na­sákavost anhydritu. Jako lepící hmotu volíme flexibilní lepidlo. Spárování lze provést spárovací hmotou na bázi cementu. Jiné spárovací hmoty jsou zá­vislé na způsobu užití dlažby.Sádrokartonové desky aplikované v suchém prostředíMaximální zbytková vlhkost „bílého“ neimpregnovaného sádrokartonu smí být maximálně 2% hmotn. a 4% u „zelených“ impregnovaných sádrokartonových desek. Spárové bandáže nesmí být přestěrkovány sádrovou hmotou a k vyrovnání podkladu se nesmí užívat sádrová stěrka a vyrovnávací malta. Jako lepící hmotu volíme běžná lepidla. Jako výplň spár volíme běžné spárovací hmoty.Vláknocementové a dřevěné deskyTyto konstrukce musí být před aplikací keramických prvků vždy dostatečně tuhé a nesmí se pod tlakem ohýbat. Vyrovnání podkladové plochy nikdy neprovádíme. Dřevěný podklad natřeme penetračním nátěrem. Jako lepící hmotu volíme disperzní, nebo epoxidová lepidla. Spárování provádíme silikonovými spárovacími hmotami.Pórobetonové plochy (například z tvárnic QPOR)Plochu tvořenou pórobetonovými tvárnicemi pro přesné zdění není třeba vyrovnávat. Plochu napenetrujeme standardními prostředky. Jako lepící hmoty volíme polymercementové nebo flexibilní lepidla.SchodištěPřeneseme výšku horní hrany podesty k prvnímu stupni a výslednou výšku rozdělíme na stejné úseky dle počtu výšek obkládaného schodiště. Výšky jednotlivých stupňů dle rozměření vyrovnáme tak, aby přiložená lať, která se opírá o hranu prvního a posledního stupně schodiště, nebyla od položené latě více jak 2 mm. Keramický obklad schodiště klademe shora dolů postupem:- podstupnice,

folder_openPřiřazené štítky

Řešení detailů hydroizolací spodní stavby

access_time28.duben 2020personRedakce

Řešení detailů asfaltových hydroizolací spodní stavby- Plocha izolace pod hladinou podzemní vody by měla být jednoduchá a bez zbyteč-ných prostupů. - Plocha pod hladinou podzemní vody se musí kotvit k podkladu celoplošně. Je nepří-pustné, aby mezi izolací a podkladní konstrukci vznikaly vzduchové mezery nebo bubliny. - Podkladní plocha musí být stejnoměrně drsná bez prasklin a nečistot. - Izolace proti zemní vlhkosti a gravitační vodě musí odolávat napětí minimálně 0,5 Mpa v kolmém směru na plochu izolace. - V podmínkách gravitační vody můžeme ochrannou přizdívku nahradit textílií, popří-padě jiným vhodným materiálem. - Zpětný spoj izolace lze aplikovat pouze v režimu zemní vlhkosti a gravitační vody. - Cihelné stěny – izolaci dilatujeme v délce cca 6 metrů vertikálními dilatacemi, do kte-rých vkládáme pásy lepenky. - Výztuž betonových stěn musí být od povrchu izolace minimálně 50 mm. - Nejdelší přípustná délka pásu na vodorovné ploše je 5 m a na svislé 2,2 m. - V případě realizace izolace do výše 1,5 m, realizujeme izolační práce v jedné etapě.

folder_openPřiřazené štítky

Složky cementu a jejich označení

access_time28.duben 2020personRedakce

Granulovaná vysokopecní struska vzniká rychlým ochlazením struskové taveniny během tavení železa ve vysokých pecích.PUCOLÁN (Q,P) Cement CEM I 42,5 R – portlandský cement, třída pevnosti 42,5 s vysokou počáteční pevnostíCEM II/A-D 42,5 – portlandský cement s křemičitým úletem. pevnostní třída 42,5 s normální počáteční pevností.PORTLANDSKÝ CEMENT (I)Portlandský cement je vyráběn mletím křemičitého slinku , sádrovce a regulátoru tuhnutí. Portlandské cementy jsou vhodné k výrobě betonových, železobetonových konstrukcí a betonového zboží. Vyrábí se v pevnostních třídách 42,5 a 52,5. počátek tuhnutí nastává nejdříve za 45 minut a konec tuhnutí do 12 hodin od smíchání cementu s vedou, Není vhodný pro zvlášť masivní konstrukce a do agresivního prostředí a hodí se do teploty +5o C.PORTLANDSKÝ STRUSKOVÝ CEMENT IIJe vyráběn za současného křemičitanového slinku, sádrovce a vysokopecní strusky. Čím více strusky cement obsahuje, tím odolnější je proti agresivním vodám a současně vyvíjí méně hydratačního tepla. Tyto cementy vyžadují častější vlhčení v období tvrdnutí.Portlandský struskový cement se vyrábí v pevnostních třídách 32,5 a 42,5, Počátek tuhnutí nastává po 1 hodině a konec po 12 hodinách od smísení vody a cementu. PORTLANDSKÝ CEMENT S KŘEMIČITÝM ÚLETEM IIPCSKÚ je vyráběn mletím portlandského slinku, sádrovce a silikátovým úletem. Vyrábí se v pevnostní třídě 42,5. Silikátová složka v cementu způsobuje jeho vyšší pevnost v tahu.PORTLANDSKÝ PUCOLÁNOVÝ CEMENT IIPPC je vyráběn mletím křemičitého slinku, sádrovce a pucolánu. PPC se vyrábí v pevnostní třídě 32,5 a obsah pucolánu způsobuje větší plasticitu a větší odolnost proti uhličitanovým vodám.PORTLANDSKÝ POPÍLKOVÝ CEMENT IIPPC je vyráběn mletím křemičitého slinku, sádrovce a křemičitým nebo vápenatým popílkem. Betonová směs je plastičtější a napomáhá k vodotěsnosti konstrukcí. Vyrábí se v pevnostních třídách 32,5 a 42,5. PORTLANDSKÝ CEMENT S KALCINOVANOU BŘIDLICÍ IIPCSKS je vyráběn mletím portlandského slinku se sádrovcem a kalcinovanou břidlicí. Vyrábí se v pevnostní třídě 42,5, je odolná proti chemickým vlivům.PORTLANDSKÝ CEMENT S VÁPENCEM IIPCSV je vyráběn mletím portlandského slinku se sádrovcem a vápencem. Vyrábí se v pevnostní třídě 32,5 a je vhodný k užití v potravinářském průmyslu díky své odolnosti proti plísním.PORTLANDSKÝ SMĚSNÝ CEMENT IIPSC je vyráběn mletím portlandského slinku, sádrovce, regulátoru tuhnutí, vysokopecní strusky a silikátového úletu. Je vyráběn v pevnostní třídě 32,5 a užívá se pro běžné betonážní konstrukce.VYSOKOPECNÍ CEMENT IIIVC je vyráběn mletím portlandského cementu, sádrovce a vysokopecní strusky. Vyrábí se v pevnostní třídě 32,5 a je často užíván k betonování konstrukcí v mrně agresivním prostředí.PUCOLÁNOVÝ CEMENTPC je vyráběn mletím portlandského slinku se sádrovcem, pucolánem a silikátovým úletem, po případě křemičitým popílkem. Je vhodný do míst se sletinnou vodou.SMĚSNÝ CEMENT VSC je vyráběn mletím portlandského slinku, sádrovce, vysokopecní strusky a křemičitým popílkem. Vyrábí se v pevnostní třídě 22,5 a užívá se hlavně jako cementové potěry.

folder_openPřiřazené štítky

Technologický – pracovní postup práce Řezání desek

access_time28.duben 2020personRedakce

Řezání desek Sádrokartonové desky řežeme na potřebnou šířku nebo délku odlamovacím nožem tak, aby řez nožem byl proveden na lícové straně sádrokartonové desky. Řez provádíme o hranu pravítka a následně zlomíme naříznutou desku o hranu stolu. Nakonec nožem prořízneme druhou stranu kartonu. Vzniklou hranu srazíme pod úhlemm cca 22° hoblíkem do 2/3 tloušťky desky. Vytvoří se tzv V hrana. Sádrovláknité desky řežeme pilou ocaskou.Osazování UW profilů Před položením UW profilů se na vnější část profilu nalepí těsnící páska a položí se na podlaze k připravené rysce. Položený UW profil přikotvíme zatloukacími hmoždinkami. Místa pro osazení zatloukacích hmoždinek jsou vyznačena otvory v profilu. Profily se dají stříhat na potřebnou délku nůžkami na plech. UW profil následně umístíme na stropní konstrukci. (přitom pamatujeme na potřebnou svislou dilataci příčky od průhybu nosné stropní konstruk-ce).Osazování CW profilů Před aplikací nastříháme CW profily na potřebnou délku pro vložení mezi UW profily. V případě potřeby kotvení prvního a posledního profilu do jiné konstrukce, nalepíme, obdob-ně jako na UW profil, na CW profil těsnící pásku a s předvrtanými otvory DN 6 mm po 800 mm. Jednotlivé CW profily osazujeme svisle do UW profilů vždy 625 mm od sebe (osově) ote-vřenou stranou ve směru postupu montáže desek.Spojování sádrokartonových desek s nosnou konstrukcí Spojování provádíme samořeznými šrouby vždy kolmo k rovině desky a od středu desky k okrajům. Pokud použijete ke šroubování vrtačku, nebo elektrický šroubovák, používejte současně také dorazovou hlavici. Nastavíte si tak stejnoměrnou hloubku šroubování do sádrokartono-vé desky.Tmelení spojů sádrokartonových desek Pomocí tmelení zakrýváme spáry mezi jednotlivými deskami sádrokartonové stěny, které po zatuhnutí poslední vrstvy tmele budou svou rovinností k nerozeznání od plochy sádrokar-tonové desky. Tmelení tak provádíme v několika vrstvách spáry mezi deskami, prostor hlav šroubů a poškozená místa v ploše.Základní tmelení Při základním tmelení vyplňujeme spáru v celé její tloušťce, přičemž kvalita zatlačení tmele a 100% zaplnění spáry je rozhodující pro její výslednou pevnost. Ke tmelení užíváme pouze nerezové nářadí. Na ocelové se totiž tmelící sádra lepí a případné ocelové špony ve spáře časem reziví a zanechávají tak po sobě rezavé fleky. Při tmelení a v době vytvrzování naneseného tmele nesmí být teplota okolí nižší než +10°C a současně teplota nesmí být výrazně kolísat. Stálost teploty by měla být cca 1,5 až 2 dny před a minimálně 2 dny po aplikaci tmele.

folder_openPřiřazené štítky

Okenní otvory – okna

access_time28.duben 2020personRedakce

Většina činností lidského života je spojena se zrakovými vjemy. V přírodě, kde je v denní dobu světla dostatek lze světla využívat pro činnost bez omezení. V současnosti ale trávíme většinu času v domech, kde pracujeme, žijeme a spíme. Ikdyž je současná věda na velmi vysoké úrovni a různé systémy umělého osvětlení objektů umí prosvětlit místnosti, denní světlo je stále nenahraditelné. Denní světlo má tak nejen ekonomický význam, zbytečně nesvítíme, ale i ekologický a zdravotní.Cílem přivedení denního osvětlení do budov je zajištění světelné pohody uživatele objektu a tak s množstvím světla přiváděného do místnosti musíme řešit také jeho kvalitu a kvalitu prostředí.Základní dělení výplní stavebních otvorů pro osvětlení interiérůDnes můžeme různými způsoby osvětlovat prostory s možností tvorby okenních otvorů jako jsou:- Okna a dveře (svislá poloha otvoru)- Světlíky (vodorovná poloha otvoru)- Střeění okna (šikmá poloha otvoru)a způsoby přímo neosvětlitelných prostor jako jsou chodby nebo sklepní místnosti pomocí:- Aktivních prvků stavby (světlosvody, zrcadla, apod..)- Pasivních prvků stavby (např. anglické dvorky, které současně nahrazovaly i funkci hydroizolační) Výplně stavebních - okenních otvorů     Výplně stavebních – okenních otvorů jsou konstrukce, které bývají nepřetržitě vystaveny atmosférickým vlivům v případě, že jsou osazovány do obvodových stěn a na interiérové okna. Ty slouží převážně k dělící funkci a jako protipožární přepážka.     Okno – okenní výplň se skládá z rámu okna a průsvitné výplně. Funce okenního rámu je zajištění spojení jednotlivých částí okna, jeho kotvení k nosné stavební konstrukci, např. zdivo, a samotnou funkci okna jako výrobku. Myšleno otevírání, ventilace apod..     Rám okna lze vyrobit ze dřeva, oceli, plastu, hliníku a různých kompozitních materiálů s tepelněizolační výplní i bez.     Výplň okna se standardně realizuje jako skleněná (termoizolační dvojsklo, trojsklo, ..). Dnes se také užívají, v případě, že není nutná funkce průhlednosti výplně, průsvitné polykarbonáty, pěnová skla, plasty atd..

folder_openPřiřazené štítky

Názvosloví a dělení typů oken

access_time28.duben 2020personRedakce

Názvosloví oken je následující:- Rám okna je prvek jehož úkolem je zprostředkovat pevné ukotvení ke zdivu.- Poutec je vodorovná výztuha – část rámu vodorovně děleného okna mezi horním a dolním křídlem. Pokud je dolní křídlo výklopné, poutec také slouží k osazení zamykatelného kování.- Sloupek je svislá výztuha – část rámu svisle děleného rámu okna mezi levým a pravým křídlem. - Křídlo je prvek vyplňující rám okna. Může být s průhlednou či průsvitnou výplní a „lemováním – vlysem křídla“ výplně ke snadnému uzavření do okenního rámu.- Okenní překlad je nosná konstrukce nad oknem. Přenáší zatížení od vodorovných a svislých konstrukcí nad otvorem.- Parapet – též poprsník – je konstrunce pod okenním otvorem. Parapet bývá ukončen parapetní deskou z interiérové strany a oplechováním z extériérové části zdiva.- Ostění je svislé ukončení zdi v okenním otvoru – rozhraní mezi konstrukcí a otvorem.- Deštění je mezirámový dřevěný okenní prvek vymezující vnější a vnitřní rám dvojitého okna. Obvykle kopíruje parapet, ostění a překlad okna.Dělení typů jednotlivých oken je následující:Svislé okenní otvory můžeme „vyplnit“ okny jejichž způsoby otevírání jsou:- Okno tevíravé pravé- Okno otevíravé levé- Okno vyklápěcí- Okno sklápěcí- Okno otevíravé a sklápěcí- Okno kyvné- Okno posuvné- Okno výsuvné- Okno otočnéDělení okenních otvorů dle konstrukčního uspořádání křídel:Jednoduchá okna – okno s jednoduchým rámem a jedním sklem. Je to konstrukce, která v žádném případě nelze považovat za izolační. Užívá se jen v případě nevytápěných prostor jako jsou sklady apod.. Toto neplatí pro moderní plastová a hliníková tepelně-izolační systémy oken s termoizolačními skly.Dvojitá okna – okno, které je 2x za sebou jako jednoduché okno se vzduchovou mezerou mezi křídly. Tato vzduchová mezera je dobrou akustickou izolací, ale z hlediska tepelného odporu není nejvhodnější. Izolaci lze zvýšit osazením izolačních dvoj a trojskel do jednotlivých křídel. Vnější i vnitřní křídlo se dá otevřít samostatně.Okna se sdruženými křídly – jsou dvě za sebou jednoduchá okna, která mají v každém křídle ještě další, tzv. čistící křídlo. Otevírá se „křídlo na křídle“ Ty jsou pevně přišroubovány k hlavnímu křídlu.Zdvojená okna – jsou řešena podobně jako okna jednoduchá, avšak mají zdvojená okenní křídla. Ty jsou již z hlediska tepelněizolačního relativně postačující. 

folder_openPřiřazené štítky

Výplňě oken

access_time28.duben 2020personRedakce

K zasklívání křídel oken se nejčastěji používá skleněná výplň. Ploché sklo, které se k těmto účelům používá, se dodává jako:- Lité sklo se vyrábí v tloušťkách 4, 6 a 8 mm- Ploché plavené sklo o tloušťkách 3 až 19 mm- Foukané sklo- Barevné skloDle funkce můžeme skla dělit na:- Skla bezpečnostní s drátěnou vložkou- Protipožární sklo- Vrstvené bezpečnostní sklo (též sklo neprůstřelné)- Jednovrstvé bezpečnostní sklo- Sklo s protisluneční ochranou- Samočistící skla.Termoizolační sklaTermoizolační skla se skládají ze dvou a více skel, která jsou uložena za sebou a spojena vymezovácím rámečkem. Prostor mezi jednotlivými skly může být vakuován, nebo vyplněn plynem – argonem. V případě požadavků na zvukovou izolaci těžkými plyny. Termoizolační souskloví v průběhu změn teplot mění svůj tvar zasklení, protože plyn v prostoru mezi skly je z výroby vháněn do prosoru pod tlakem a tak se skleněná tabule může prohnout. Pro úzké a dlouhé zasklení, popřípadě křídla s malými rozměry platí objemové změny dvojnásob, protože se tvarově podstatně hůře „adaptují“ teplotě okolí. Tepelně-izolační skla se vyrábějí jako barevně neutrální s prostorem mezi jednotlivými skly 6 až 16 mm.Tepelněizolační skla se dodávají s průměrnou propustností sluneční energie cca 50 až 75% a Ug = 1,1 až 1,9 W / m2.K. (pro srovnání standardní zasklení zdvojeného skla je cca 2 až 3 W / m2.K.Požární sklaPožární skla jsou vyráběny jako jedno či vícevrstvá skla z sodno-vápenatých skel s možností vložení výztužné mřížky mezi skly. Tato mřížka se dá využít k hlášení požáru – napojení na EPS (Elektronický protipožární systém). Protipožární skla se v případě zvýšené teploty zpění a vytvoří konstrukci podobnou napěněné houbě, ale s pevnou strukturou. Takto izoluje tepelně prostor od požáru. Nevýhodou těchto skel je jejich nestálost proti UV záření. Každé okno s protipožárním sklem, které plní protipožární funkci, musít také protipožární rám okna s označením – štítkem.Skleněná výplň protipožárního interierového okna v Al rámu. Sádrokartonová příčka.Neprůhledné skloJe sklo, které svou podstatou propouští světlo, ale není průhledné pro lidské oko. (obdoba mléčného skla). Neprůhlednost lze docílit také pomocí vlisované vyztužné drátěné mřížky.Užití neprůhladných skel se aplikuje do šaten nebo sprch....Další druhy skelSklo s reflexní vrstvou, Inteligentní sklo, Odolné sklo proti rozbití – bezpečnostní sklo, ...

folder_openPřiřazené štítky

Požadavky na konstrukce pro zateplování budov

access_time30.duben 2020personRedakce

Tepelně technické požadavky       Ve vnitřních místnostech budov musí být zajištěny podmínky tepelné pohody, které určují nejen kvalitu bydlení, ale také pohodu k činnostem provázející náš život.Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla       Celkový tepelný odpor konstrukce je součet jednotlivých – dílčích tepelných odporů konstrukcí vrstev zdiva, střešní konstrukce, nebo jiných konstrukcí.Tepelný odpor konstrukce se vypočítá dle vztahu:      R = ( d   /   lambda )         [ m2 K / W ] kde:      R                   je tepelný odpor konstrukce (čím je jeho hodnota vyšší, tím lépe vrstva izoluje) [ m2 K / W ]      lambda        je součinitel tepelné vodivosti [ W / m K ]      d                    je tloušťka vrstvy počítané konstrukce [ m ]Hodnoty (lambda) vybraných stavebních hmot a výrobků MateriálObjemová hmotnost v suchém stavu [kg/m3].Součinitel tepelné vodivosti Lambda[ W / m * K ] .Zdivo z plných pálených cihel CPP290/140/65 1800 0,77 – 0,80 Zdivo z Cdm 2401500 0,6 – 0,79 Zdivo z CD INA-A, tl.: 365 mm 10000,34 Zdivo z CD INA-A, tl.: 240 mm 1000 0,36Zdivo ztvárnic (například Keratherm P+D)700 - 900 0,15 – 0,32Zdivo z voštinových cihel1300 0,6Zdivo z CD IVA C1100 0,48 – 0,53 Zdivo ze škvárobetonových tvárnic tl.: 300 mm 900 - 1300 0,52 – 0,6Zdivo z pórobetonových tvárnic Ytong P2-400 4000,12 Zdivo z pórobetonových tvárnic Ytong P2-500500 0,15 Zdivo z pórobetonových tvárnic Ytong P3-550 5500,17 Zdivo z pórobetonových tvárnic Ytong P4-600 6000,18 Zdivo z pórobetonových tvárnic Ytong P6-7007000,23 Měkké dřevo (smrk, jedle, borovice, ..)prostup tepla kolmo k vláknům4000,18 Měkké dřevo (smrk, jedle, borovice, ..)prostup tepla rovnoběžně s vlákny 4000,40Tvrdé dřevo (dub, buk, javor, …)prostup tepla kolmo k vláknům 600 - 750 0,22 Tvrdé dřevo (dub, buk, javor, …)prostup tepla rovnoběžně s vlákny 600 – 7500,49 Dubové vlysy – podlahová krytina 600 0,18 Cementotřískové desky CETRIS1150 - 14500,350 Dřevovláknité desky2500,046 Lisované dřevovláknité desky4000,097 Lisované dřevovláknité desky8000,15Korek1500,064Dřevěné piliny200 0,120 Korková drť 450,040Sklo stavební 26000,760Desky z pěnového skla1800,069 Sláma2500,099 Vápenná omítka 16000,88Vápennocementová omítka2000 0,99 Perlitová omítka2500,1Perlitová omítka400 0,12Tepelně izolační omítka Hasit Warmedammputz 850260 0,07 Malta cementová20001,16 Malta vápennocementová1850 0,97 Malta vápenná 16000,88 Malta Hasit – Leicht – Mauermortel 822 M 5 0,18 Beton prostý21001,23 Beton prostý 23001,36 Beton železový23001,43 Beton železový2500 1,74 Keramobeton1300 0,52 Keramobeton 15000,63 Keramobeton18000,89 Perlitový beton400 0,12Perlitový beton 5000,14 Perlitový beton600 0,15 Agloporit beton 17001,11 Agloporit beton 1800 1,26 Škvárový beton12000,67 Škvárový beton 18000,9Ekostyrenbeton200 0,057 Ekostyrenbeton350 0,086Ekostyrenbeton5000,14 Ekostyrenbeton700 0,177 Ekostyrenbeton 9000,235Cementový potěr20001,160 Pěnový polystyrén200,044Extrudovaný polystyrén300,034 Polyuretan měkký350,043 Kamenná vlna400,038 Kamenná vlna60 0,049 Kamenná vlna95 0,049 Minerální vlna 600,091Minerální vlna 950,090 Minerální vlna120 0,094 Skelná vata120 0,047 Sádrokarton7500,220 Sádrovláknitá deska5000,140 Kalciumsilikátové desky Promatect4500,083 Kalciumsilikátové desky Promatect500 0,090 Kalciumsilikátové desky Promatect8700,175 Bitumenové pásy – hydroizolace 1400 0,210 PE hydroizolační fólie14700,350 PVC hydroizolační fólie14000,160Písek17500,950 Štěrk 16500,750 Škvára7500,270 Perlit expandovaný 150 0,110 Popílek 1000 0,350 Pískovec 18000,900 Pískovec2400 1,400Vápenec 20001,200Vápenec25001,400 Mramor 24003,000 Travertin 2500 2,900 Jílovitá břidlice2800 1,700 Žula2500 3,100 Žula 30004,000 Zemina 18001,400 Ocel 785050,000 Hliník2700 204,000 Měď 8800372,000 Mosaz8600102,000Zinek7140 113,000 Tvrzená guma 12000,160 Guma měkčená 2300,059 Keramická dlažba2000 1,010 Podlahová krytina – koberec 160 0,065 Voda 0°C10000,550 Voda 20°C9980,600 Voda 100°C9580,680 Led9002,300 Sníh čerstvý 1000,050 Sníh ulehlý 5000,600 Vzduch – 20°C1,3950,022 Vzduch – 10°C 1,342 0,024 Vzduch 0°C1,293 0,024 Vzduch 10°C1,247 0,025 Vzduch 20°C 1,2050,026 Hodnoty potřebných tepelných odporů konstrukcí KonstrukceTepelný odpor [  m2 K   /   W  ]  [ 1 ] požadovaná hodnota [ 2 ]doporučená hodnota [ 3 ] přípustná hodnota – rekonstrukceObvodová stěna 2,0 2,9 1,25 Plochá střecha3,04,351,9 Strop pod nevytápěným prostorem3,0 4,35 1,9 Strop nad průjezdem3,0 4,351,9 Šikmá střecha (do 45°)2,5 3,651,6 Strmá střecha2,0 2,91,25 Vnitřní stropy s rozdílem teplot Do 5°C0,250,40,2 -Do 10°C0,55 0,8 0,3-Do 15°C 0,8 1,20,5 -Do 20°C 1,05 1,50,7 -Do 25°C 1,3 1,90,8 -Do 30°C 1,62,3 1,0 -Nad 30°C2,0 2,91,25 Zeď mezi místnostmi s rozdílem teplot Do 5°C0,150,20,1 -Do 10°C0,250,40,15 -Do 15°C0,4 0,60,25 -Do 20°C0,55 0,750,35 -Do 25°C 0,650,950,4 -Do 30°C0,81,150,5 -Nad 30°C1,0 1,45 0,65  Součinitel prostupu tepla       Součinitel prostupu tepla je veličina charakterizující tepelně izolační vlastnosti konstrukce. Určíme jej dle vztahu:                       1 U = -------------------------------            ( 1 / le ) + R + ( 1 / li )kde:      U je součinitel prostupu tepla [ W / ( m2 * K) ]      R je tepelný odpor konstrukce [ m2 K / W ]      li je součinitel přestupu tepla v interiérové – teplejší části konstrukce           li = 8 W / ( m2 * K)      le je součinitel přestupu tepla v exteriérové – chladnější části konstrukce.           le = 23 W / ( m2 * K)Požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla výplní otvorů: Rozdí teplot exteriér - interiérPožadovaná hodnota U [ W / ( m2 * K) ] Do 10 °C7,1 Do 30 °C 3,2 Do 35 °C2,9 Hodnoty součinitelů prostupu tepla výplní stavebních otvorů – zasklení s dřevěným, nebo plastovým rámem: Typ zaskleníU [ W / ( m2 * K) ] Jednoduché5,2 Dvojsklo2,9 Trojsklo2,1Zdvojené2,8 Dvojité (dvě skla)2,7 Dvojité (sklo + dvojsklo)1,6 Hodnoty součinitelů prostupu tepla výplní stavebních otvorů – zasklení s kovovým rámem: Typ zaskleníUg[ W / ( m2 * K) ]Jednoduché6,5Dvojsklo4,5Zdvojené3,8Požadované hodnoty součinitelů prostupu tepla výplní stavebních otvorů – dveří. TypU [ W / ( m2 * K) ]Vchodové dveře bez zádveřírekonstrukce4,3Vchodové dveře se zádveřímrekonstrukce5,5Vchodové dveře bez zádveřínové3,0Vchodové dveře se zádveřímnové4,0Hygienické požadavky      Základní hygienický požadavek splníme tehdy, když teplota vnitřního povrchu zateplené stěny je vyšší, než je teplota rosného bodu s bezpečnostní přirážkou. Takto zateplená konstrukce zůstává na vnitřním povrchu suchá a netvoří se na ni houby a plísně.Stanovení minimálního tepelného odporu potřebného k zajištění hygienických požadavků konstrukce:              ti - te Rmin = ---------- * Ri - ( Ri + Re )               ti - tipkde:      tip je teplota na vnitřním povrchu konstrukce [ °C ]         tip >= Dts + ts [ °C ]          Re = ( 1 / le ), Ri = ( 1 / li ) Stanovení Dts [ K ] Prostor Dts Konstantní vytápění místnosti 0,2Přerušované vytápění s poklesy teploty: Do 5°C0,5 – 1,0 Přerušované vytápění s poklesy teploty: Do 10°C 1,0 – 1,5  Stanovení teploty rosného bodu ts [°C]teplota   /   vlhkost20%40%60% 80%90%Vzduch 15°C6,91,57,311,613,418°C4,74,210,114,516,320°C3,26,012,016,418,322°C1,87,813,918,420,325°C0,510,516,721,323,2      Kritická povrchová teplota pro vznik plísní Vlhkost [ % ]4050 60 Teplota [ °C ]    10 0,13,25,8154,77,910,6209,312,615,42513,917,320,3Tepelné mosty       Tepelnými mosty nazýváme místa, kde dochází vlivem změny geometrie (nároží, ostění, …) a vlivem konstrukčních změn (balkóny, atiky, …) ke zvětšení propustnosti tepla. Zvětšená propustnost tepla bývá často způsobená nutností prostupu kovových předmětů (ocelových vložek, kotev, …) skrze vrstvu konstrukce zdiva nebo zateplení. V těchto místech tak často dochází ke kondenzaci vodní páry a tím k narušení hygienických požadavků na konstrukci objektu.Požadavky požární bezpečnosti zateplení konstrukcí       Základním požadavkem je zachování požární bezpečnosti stavby.       V případě požáru konstrukce zateplení nesmí:      - způsobit snížení únosnosti a stability konstrukce      - šířit požár a zplodiny budovou      - ohrožovat osoby při jejich evakuaci, například odkapáváním izolační hmoty.Požadavky řešení zateplování budov z hlediska Požární ochrany       Ochrana evakuovaných osob:      - Prostor pro komunikaci osob musí být zajištěn proti odkapávání izolantu buď umístěním nehořlavé stříšky nad komunikací, nebo náhradou za nehořlavý materiál. (například skelnou vatu)      - Tento požadavek platí pro zateplení podhledů, lodžií, obvodových stěn nad vstupem do budovy, apod..Druh stavební hmoty – izolantu v závislosti na výšce:       V případě zateplení budovy s konstrukční výškou větší než 22,5 m, musí být zateplení nad touto hranicí provedeno výhradně z těžko hořlavých materiálů (C1). Při užití hmot se stupněm hořlavosti (B), musíme následně užít povrchovou úpravu s nulovým indexem šíření plamene.Vzduchová mezera nekontaktního zateplovacího systému:       Vzduchová mezera mezi izolantem a nosnou konstrukcí by měla být po 9-ti metrech výšky přerušena nehořlavou překážkou k zabránění vzniku komínového efektu při požáru. Zakládací profil – soklová lišta nesmí být z perforovaného profilu v případě užití k zateplení budovy s více jak dvěma podlažími.       V případě užití měkkého dřeva jako zateplovacího systému, může být jeho výška maximálně 9 m. 

folder_openPřiřazené štítky

Okapové systémy

access_time30.duben 2020personRedakce

Okapové systémy slouží k odvádění vody ze střešního pláště do dešťové kanalizace, popřípadě do vsakovací jímky v zemině.Popis jednotlivých částí okapového systému.Svod       Svodová, odpadní roura slouží k vertikálnímu odvedení srážkové vody nahromaděné na ploše střešního pláště a podokapních žlabů. Odpadní potrubí může být buď:      – kruhového průřezu,      – čtvercového průřezu.       Plocha průřezu odpadové roury se navrhuje v závislosti na odvodňované ploše střechy, množství dešťových srážek a tvaru potrubí.       Orientačně můžeme říci, že 1 m2 střešního pláště odpovídá 1 cm2 plochy svodové roury a jeden svod by měl být maximálně na 12 m podokapního žlabu.       Jednotlivé díly celku svodu okapového systému se do sebe zasouvají s přesahem 50 - 60 mm ve směru spádu vody.Stanovení dimenze svoduV = Y * A * ( r / 10 000 ) [ l / s ]kde:      – V je odtok vody svodem v [ l / s ]      – Y je součinitel odtoku      – A je odvodňována půdorysná plocha [ m2 ]      – r je místní stanovení množství dešťových srážek [ litr / ( s * ha ) ]hodnota r je za normálních podmínek rovna 300 [ litr / ( s * ha ) ].      V případě kotlíku trychtýřového tvaru, normální hodnoty stanovení množství dešťových srážek a součinitelem odtoku = 1, můžeme uvažovat následující hodnoty velikostí svodů:Stanovení světlého rozměru svodu        Pokud je navržen válcovitý odtok, musíme zmenšit výslednou odvodněnou plochu střechy o 30% a při užití lapače nečistot o 50%.Stanovení součinitele odtoku:      Svody okapových systémů, pokud mají podélné švy, se osazují tak, aby byly minimálně 20 mm od plochy omítky fasády a zároveň aby se švy nenacházely u objektu. V případě poruchy svodu nevlhne zeď.       Svody umístěné uvnitř objektu zateplujeme tepelnou izolací směrem od vtoku ke žlabu v délce minimálně 3 m. Zabráníme tak kondenzaci vody na vnější straně.Tloušťky plechů svodůTvary odpadových svodů       Nejčastěji užívané svody jsou tvarem:       – kruhové       – čtvercové            a jsou vyráběny v délkách 2 a 3 m.Podokapní žlab       Podokapní žlaby jsou nejčastěji prováděny jako půlkruhové z tenkého plechu nebo plastu o průměrech 80,100, 125, 150 a 250 mm.       Celý systém seskládaného podokapního žlabu můžeme rozdělit na jednotlivé komponenty jako jsou: roh nebo kout žlabu, spojovací kus, žlabový kotlík, čelo žlabu a samotný podokapní žlab.Půlkruhové podokapní žlaby Čtyřhranné podokapní žlabyStanovení dimenze podokapních žlabů       Dimenze – průměr podokapního žlabu se stanoví na základě vypočtené hodnoty průměru svodových rour a těm přiřadíme větší rozměr (průměr podokapního žlabu) z rozměrové řady výrobce. Vodítkem pro stanovení velikosti žlabu může být také rozměrová řada kotlíků (přechodu podokapní žlab – svodová roura).      Spád podokapních žlabů volíme mezi 1 až 5-ti mm/m délky. (0,1 – 0,5%).       Maximální vzdálenost podpěr žlabu háky je 1200 mm.Žlabové čelo       Žlabová čela slouží k těsnému ukončení žlabů. Žlabová čela mohou být plochá nebo tvarovaná a ke žlabu se napojují pomocí pájení, nebo drážkování s vloženým těsnícím páskem. Rozměry žlabových čel odpovídají rozměrům podokapních žlabů.Žlabový kout a roh       Žlabové kouty a rohy používáme při změně směrového vedení podokapního žlabu. Žlabové rohy jako vnější a kouty jako vnitřní prvky systému jsou vyráběny ve stejné rozměrové řadě jako žlaby.Spojovací kus       Spojovací kus slouží ke spojení dvou k sobě přiražených podokapních žlabů, popřípadě jiných tvarovek systému. Jeho funkcí je nejen těsnit spoje dvou kusů žlabu, ale také umožnit dilatační posuvy při změnách teploty.Háky       Žlabové háky slouží k zavěšení podokapních žlabů ke krovové konstrukci. Přikotvení ke krovu musí být provedeno přibitím minimálně dvěma hřebíky 4 x 80 mm nebo vruty 4 x 40 mm. Háky jsou vyráběny ve tvarech pro půlkruhové a čtyřhranné podokapní žlaby s rameny k ukotvení z boku krokve (přetočené háky) a rovné háky.       Háky k ukotvení z boku krokve jsou vyráběny jako stejné a spád žlabu zajišťujeme různou výškou kotvení ramene. Rovné háky jsou vyráběny jako stejné s následnou úpravou – ohýbáním ramene háku dle místa osazení (viz. Technologický postup)  Technologický postup montáže okapního systému - obecně– úprava a příprava háků – Háky, které jsou montovány na krokve shora (stejné), ohýbáme před jejich osazení tak, abychom zajistili budoucí spád podokapního žlabu 5%. 5 mm výškového rozdílu na 1 m délky žlabu. – Háky položíme vedle sebe v množství, které odpovídá počtu krokví mezi kotlíkem (nejnižším místem) a nejvyšším místem žlabu. Poté si je očíslujeme lihovou fixkou čísly tak jak budou následně kotveny ke krokvím (číslo 1 přísluší háku nejblíže kotlíku) a přes všechny nakreslíme čáru znázorňující vodorovnou rovinu. – Změříme vzdálenost mezi nejvyšším a nejnižším místem žlabu v metrech a změřenou hodnotu vynásobíme 5-ti. Výsledkem je maximální hodnota převýšení na háku s nejvyšším číslem. – Čáru vodorovné roviny háku s číslem 1 a zakresleným převýšením posledního háku spojíme šikmou čarou přes všechny vyrovnané háky. Čára nám tak ukazuje místo následného ohnutí háku. – V případě, že krokve krovu nemají jednotnou výšku, stanovíme spád u každého háku individuálně. – Žlabové háky následně ohýbáme v ohýbačce tak, abychom ohyb vytvořili o minimálním poloměru 10 mm a abychom nevytvořili ostrý zlom. – Háky umísťujeme ke krokvím tak, aby horní hrany žlabového háku byly umístěny minimálně 20 mm pod úrovní pomyslného prodloužení plochy střešní krytiny a současně aby byly 1/3 průměru přikryté krytinou. – Pro kontrolu spádu zavěsíme mezi první a poslední hák v řadě šňůru, která kopíruje vypočtený spád (0,1 až 0,5%). – Podokapní žlaby – Podokapní žlaby osadíme na háky tak, abychom je mohli jednoduše sejmout a opětovně složit na zemi. Přiložením na háky zkontrolujeme, zda budoucí spoje nejsou v prostoru háku a lihovou fixou si vyznačíme místa zkrácení žlabů pro jejich vzájemné spojení a místa prostupu – osazení kotlíku. – Žlaby a svody s povrchovou úpravou (plastem) je zakázáno upravovat brusnými kotouči. Ke zkrácení a úpravě lze užít nůžky na plech, popřípadě pily na ocel s negativním úhlem zubů. – Na ukončení žlabů v oblasti štítů osadíme žlabová čela. Do drážky čela naneseme pružný tmel a čelo zaklapneme ke žlabu. Zaklapnutí provedeme přiražením rukou, nebo přiklepnutím kladívkem přes podložku. – Na spoj čela a žlabu zevnitř naneseme silikonový tmel na bázi polyuretanů tak, aby spára mezi prvky systému byla hladká. – Na místo s vyznačením umístění kotlíku obkreslíme tvar vyústění žlabu dle přiložené roury svodu a následně vytvoříme otvor ve žlabu pomocí prostřihovače nebo nůžek na plech. – Řeznou hranu ve žlabu vyhneme o cca 5 mm do budoucího kotlíku pomocí kleští nebo kladívky. – Na takto připravený žlab aplikujeme připravený – průmyslově vyrobený kotlík. Ten zasuneme z vnější strany do návalky a přetáhneme jej přes žlab do konečné polohy. – Kotlík zajistíme z vnitřní strany ohnutím připevňovacích plechů do žlabu. – Připravené a délkově upravené žlaby osadíme do připravených háků a ukotvíme jej příponkami, nebo zacvaknutím. – Žlabové kouty a rohy – žlabové kouty a rohy nasadíme na rozměřené žlaby ve chvíli, kdy jsou rozloženy na zemi tak, že je zasouváme do žlabů s překrytím cca 35 mm. Vzhledem k tomu, že rohy a kouty nepodepírá žádný hák, musíme zajistit pevnost spoje dvěma vodotěsnými nýty umístěné v návalce a v zadní části žlabu. – Svodová roura – Změříme vodorovnou vzdálenost mez kotlíkem a fasádou k určení délky mezikusu odskoku svodové roury.– Umístíme a osadíme zděře – objímky svodů tak, aby nejvyšší objímka byla co nejblíže k přechodu svod – mezikus a dále tak, aby maximální vzdálenost mezi jednotlivými objímkami byla 2 m. – Každý svod musí být připevněn k fasádě objektu minimálně dvěma objímkami. Typ zděře s trnem, nebo šroubem volíme dle typu fasády, zdiva, nebo zateplení. – Po osazení svodové roury do prostoru objímky zasuneme na připravené zámky objímek, uzamykací klínky. Ty se do polohy osadí naklepáním kladívkem. – Spodní část svodu osadíme na spodní díl – kanalizační vpusť, nebo na něj osadíme výtokové koleno. – Podokapní žlab – Napojování jednotlivých žlabů provedeme pomocí žlabových spojek. Tu nasadíme na zadní část žlabu a obtáhnutím ji přitlačíme ke žlabu zespod. Poté zaklikneme zámek přes naválku a zajistíme pružný zámek. Do prostoru středu spojky ze strany přitlačení ke žlabu doporučujeme nanést pružný tmel, který po osazení z vnitřní strany žlabu rozetřeme do hladka.

folder_openPřiřazené štítky

Větrání střech

access_time30.duben 2020personRedakce

Účelem větrání v systému střešního pláště je výměna vzduchu v prostoru pod střešní krytinou      – mezi krytinou a stropní konstrukcí (např. zavěšený podhled),      – mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací,      – mezi krytinou a tepelnou izolací,      přičemž výměna vzduchu je zajišťována tlakovým rozdílem způsobený tlakem větru, nebo rozdílem teplot v konstrukci střechy. Aby mohlo větrání fungovat, musí být prostor ur-čený k větrání dostatečně nadimenzován.Cílem větrání je:      – odvádění nahromaděného tepla ve střeše ze slunečního záření,      – zrovnoměrnění teploty ve střešním plášti,      – odvádění pronikající vnitřní vlhkosti z interiéru, popřípadě z prostoru konstrukcí víceplášťové střešní konstrukce,      – odvádění atmosférické vlhkosti      v případě chybějící vrstvy odvětrání zůstává konstrukce střechy déle vlhká a může na dřevěných konstrukcích vznikat jejich degradace (houby, plísně, …).V zásadě se jedná o dvojí možnost způsobu odvětrání střešní konstrukce:     - větraná konstrukce se vzduchovou mezerou nad tepelnou izolací (izolace větraná shora),     - nevětraná konstrukce bez vzduchové mezery. Větrání se uskutečňuje skrz spáry mezi deskami záklopu a vyskládanou krytinou.Proudění vzduchu vzduchovou mezerou     - Proudění vlivem tlaku věttru     - Proudění vlivem termického vztlaku     Rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře ("rychlost výměny vlhkého vzduchu za suchý"), která by měla být minimálně 20 mm se pohybuje v rozmezí 0,05 až 0,5 m/s. Tato hodnota je ale velice závislá na množství nerovností, výstupků, délky proudění, sklonu střechy a mnoho dalších..     Poznámka: V případě užití velmi tlusté vrstvy tepelného izolantu mezi krokvemi je vhodné užít distanční tělíska pro zajištění tloušťky vzduchové mezery nad izolantem.Proudění vlivem tlaku větru     Proudění vlivem tlaku větru vzduchovou mezerou je způsobováno "obtékáním" budovy větrem. Ten nám dle směru a tvaru budovy způsobuje na jedné straně budovy tlak větrem (návětrná strana) a na druhé podtlak (sání, závětrná strana). Při rychlosti větru do 5 m/s se rychlost proudění vzduchu ve vzduchové mezeře může pohybovat v rozmezí 0,2 až 0,5 m/s.Proudění vlivem termického vztlaku     Toto proudění se vyskytuje ve vzduchové mezeře v případě bezvětří a je způsobeno velikosti rozdílu ohřátí vzduchu (jejich hustot) v horní a dolní části mezery. Tyto proudy jsou silnější v případě strmější střechy.     Poznámka: V noci (chladnější období dne) může nastat "opačný chod". Tedy vzduch se nasává u hřebene a proudí k okapu.     Rozdíly teplot jsou přímo úměrné zbarvení krytiny a orientace konstrukce ke světovým stranám.     Barva krytiny / Možná teplota na povrchu krytiny - - Černá / 80 až 85°C - - Hnědá / 70 až 80°C - - Červená / 60 až 75°C - - Šedá / 50 až 65°C - - Lesklé krytiny / cca do 50°C.Větrání v prostoru hřebene     Hřeben spojuje vždy minimálně dvě roviny vzduchových mezer - dvě odvětrávané konstrukce. Samotné odvětrání střešní konstrukce bývá prováděno větracími taškami pod hřebenem a hřebenem samotným.     V případě, že je budova orientována sever - jih (střešní roviny), může nastat situace, kdy více zahřátý vlhký vzduch z jižní části objektu se vlivem většího tlaku vzduchu "zatlačí" přes prostor hřebene do chladnějšího vzduchu v odvrácené (severní) části. To způsobí zvýšený přívod vlhkosti pod krytinu (severní strana) a následné navlhnutí dřevěných konstrukcí krovu.     Poznámka: Zvýšené riziko tohoto jevu se může objevit v zimním období, kdy led a sníh znemožní odvětrávání konstrukce.     Tomuto jevu, výše popsanému, lze předcházet použitím svislé přepážky mezi středem hřebenáče a nejvyšším místem tepelné izolace, která rozdělí jednotlivé části ploch střechy na dílčí samostatné celky, které se následně nebudou ovlivňovat.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z pálených tašek      – větrací otvor u okapu musí být alespoň 0,2% plochy na 1 m okapu, nejméně však 200 cm2,      – větrací otvory u hřebene musí mít plochu alespoň 0,05% příslušné spádové střešní plo-chy při normální délce krokví (do 10 m), nejméně však 50 cm2 na 1 m šířky střechy,       – volný větrací průřez střední části nad pojistnou hydroizolací musí mít minimálně 200 cm2 na 1 m šířky střechy, přičemž výška vzduchové mezery musí být minimálně 2 cm.      U valbových střech nebo střech bez pravoúhlého půdorysu je nutné zajistit, aby účinné větrání bylo prováděno ve všech plochách mezi jednotlivými krokvemi. Ve střeše nebo v prostoru hřebene je tento požadavek naplněn užitím větracích tašek. Také je možno odvětrání zajistit na sucho kladenými hřebenáči.      Pro každý typ krytiny je vyráběna větrací taška s volným průřezem 10 – 15 cm2. Jejich použití se realizuje ve druhé řadě pod hřebenem v počtu 3 – 5 ks/m šířky střechy.      Celý větrací systém můžeme podpořit větranými, na sucho pokládanými hřebenáči, které při užití větracího pásu hřebene nám zajistí větrací průřez do 150 do 200 cm2 na 1 m hřebene.      Hřebenáče připevňujeme k hřebenové lati hřebenovou příchytkou. Výhoda na sucho položeného hřebenáče se projevuje i v životnosti jeho uchycení. (pokud hřebenáč pokládá-me do malty, může se po určité době uvolnit vlivem rozdílné tepelné roztažnosti).      Větrání v prostoru hřebene je možno také zajistit větracími pásy. Větrací pásy hře-bene se od sebe liší zejména ve způsobu těsnění hřebenáčů k taškám. Těsnění je zajištěno kartáčky, nebo profily z PUR, popřípadě s lepícími pásy s kovovou vložkou chráněnou poly-propylenovou textilií. Při použití latí a kontralatí rozměrů 30 x 50 mm zabezpečíme podmínky požadovaného volného průřezu ve středních částech střechy, pokud vzdálenost mezi krokvemi není menší než 70 cm.      V případě řešení větrání konstrukce střechy u okapu je nutné brát na zřetel možnost snížení plochy odvětrání až o 60% v případě užití ochranné větrací mřížky.Podmínky správného fungování odvětrání střešní konstrukce z betonoých tašek U plochy střešní krytiny provedené z velkoformátových tašek postačí na 100 m2, 10 kusů odvětrávacích tašek položených ve druhé řadě pod hřebenem střechy. Hřeben střechy by měl být proveden kladením na sucho. U plochy střešní krytiny z maloformátových tašek postačí do 100 m2 ukládáme do do druhé a třetí řady pod hřebenem cca 25 kusů a dále 25 ks na každých dalších 100 m2. Počet větracích tašek by měl odpovídat potřebnému celkovému prostupu vzduchu (velikost otvorů) za současného kladení hřebene na sucho. Velikost a množství otvorů je závislé také na sklonu střechy. Čím je menší, tím více větracích tašek volíme. V případě nároží a nárož-ních hřebenáčů kladených do malty volíme také větrací tašky podél línie nároží. Hrozí „uvěznění“ vzduchu v prostoru mezi krokvemi a nárožní krokví.

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonové předsazené stěny

access_time30.duben 2020personRedakce

Předsazené stěny můžeme realizovat jen jako pohledové, nebo pro zlepšení tepelných a akustických vlastností popřípadě k zakrytí instalačních rozvodů.Detaily při osazování předsazené kotvené sádrokartonové stěny      - Minimální vzdálenost desek a stěny je 50 mm s výplní (tepelná izolace). Pro izolaci s menší objemovou hmotností užijeme jako ochranu proti sesutí samolepící trny.      - Dilatační spáry v průběžných stěnách realizujeme po cca 10 metrech délky a současně kopírujeme v sádrokartonu objektové a konstrukční dilatační spáry.      - Osová vzdálenost profilů je 42 cm při opláštění ze sádrokartonových desek tloušťky 12,5 mm nebo 62,5 cm při dvojitém opláštění.      - Mezi nosný profil předsazené stěny a podklad se vkládá podložka.Pracovní postup montáže kotvené předsazené stěny      - Na okolní konstrukce (podlaha, stěny, strop) si vyznačíme přesné umístění budoucí předsazené stěny.      - Na podlahu, strop i stěny osadíme rám z UD profilů, které opatříme ze strany dotyku s konstrukcí těsnící páskou. Pomocí natloukacích hmoždinek je přikotvíme k podkladu. Rozteč hmoždinek je 500 mm od sebe.      - Do osazených UD profilů v podlaze a stropu postupně zasouváme CD profily v osových vzdálenostech 420 nebo 625 mm.      - UD profily kotvíme po jednom metru a vždy tak, aby měly kotvení minimálně ve třech bodech      - CD profily následně kotvíme pomocí TN šroubů a hmoždinek k podkladní konstrukci.      - Pokud k opláštění používáme dvě vrstvy sádrokartonu, lze první kotvit k CD profilům po 75 cm, druhou vrstvu po 25 cm.      - Místo CD a UD profilů lze užít CW a UW profily.      - Mezi jednotlivými deskami necháváme spáru cca 5 mm.      - Příčné spáry musí být navzájem přesazeny o minimálně 400 mm.      - Plochu následně tmelíme a brousíme dle dříve popsaných postupů (dle druhu deek a hmot)

folder_openPřiřazené štítky

Příčky ze sádrokartonu

access_time30.duben 2020personRedakce

Sádrokartonové příčky plní především dělící, akustickou a protipožární funkci. Skládají se z nosného roštu, který bývá prováděn buď jako dřevěný, nebo z ocelových pozinkovaných profilů, izolantu vyplňujícího prostor roštu a opláštění ze sádrokartonových desek. Sádrokar-tonové příčky lze při vhodné volbě kombinace materiálů užít jak v suchých, tak i ve vlhkých prostorách stavebních objektů.Volba typu příčky      Typ příčky volíme zejména z pohledu budoucí statické zátěže, potřeby umístění instalací uvnitř příčky, z akustických důvodů, v návaznosti na výšku budované příčky a z požárního hlediska.Sádrokartonové příčky lze realizovat jako:      - příčky s jednoduchou konstrukcí a jednoduchým opláštěním,      - příčky s jednoduchou konstrukcí a dvojitým opláštěním,      - s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - instalační příčku s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily,      - příčku s dřevěnými profily, jednoduše opláštěná,      - příčku s dřevěnou konstrukcí dvojitým opláštěnímTabulka: Tloušťky příčky ze sádrokartonu     Poznámka: Mezi místnosti jednoho bytu postačí příčka s jednoduchou konstrukcí a jedno-duchým opláštěním tloušťky 125 mm s izolantem minimální šíře 80 mm. Příčka realizovaná mezi jednotlivými byty by měla být realizována jako příčka s dvojitou konstrukcí, dvojitým opláštěním s paralelně řezanými profily a s izolantem o tloušťce minimálně 80% šířky vzdu-chové mezery.Pracovní postup montáže sádrokartonových příček      - Na podlaze si vyměříme budoucí polohu příčky, kterou následně přeneseme na stěny a stropní konstrukce.      - Připevníme UW profily na podlahu a stropní konstrukci pomocí natloukacích hmoždinek po 1000 mm, minimálně však tři kusy. Před osazováním UW profilů k podlaze a stropu je opatříme samolepící těsnící páskou osazenou na kontaktní stranu profilu s konstrukcí. V případě větších nerovností podlah +- 10 mm, vyrovnáme místo pod profilem stěrkou.      - Do osazených UW profilů vsazujeme CW profily na výšku konstrukce v osových vzdále-nostech 625 mm, popřípadě 650 mm nebo 600 mm.      - Koncové CW profily, které se z jedné strany opírají o zeď, nebo jinou příčku, přikotvíme pomocí vhodných hmoždinek na pevno. Kotvení by mělo být v roztečí cca 80 cm od se-be.      - Délka CW profilů se záměrně stříhá kratší o 10 – 15 mm kratší z důvodu možností dila-tování celé konstrukce. Pevně spojíme pouze CW a UW profily ohraničující v příčce sta-vební otvor a okrajové profily spojíme pomocí samořezných šroubů.      - Celý rošt zkontrolujeme z hlediska správnosti prostorového umístění (vzdálenosti, svis-lost, apod..) a v případě shody přikročíme k osazování sádrokartonových desek.      - Sádrokartonové desky se k roštu kotví výhradně ve svislé poloze (vyjímku tvoří pouze prostory podkroví, WC a koupelny) tak, aby mezi podlahou a sádrokartonovou deskou byl prostor minimálně 1 cm široký. To zajistíme pomocí klínků. Plošně osazujeme sádro-kartonové desky tak, aby ukončení desky bylo na CW profilu. (spára mezi sousedními deskami je nad CW profilem).      - Desku připevníme k CW profilu pomocí samořezných šroubů ve vzdálenostech cca 250 mm od sebe a to nad každým CW profilem.      - Osazení dveří jejichž hmotnost je maximálně 25 kg a šíře 900 mm.      - Ocelovou zárubeň osadíme do CW profilů s vloženým dřevěným trámkem a nadpra-ží zárubně vyztužíme UW profilem tak, aby do něj mohli kotvit sádrokartonovou des-ku. UW a CW profily spojujeme pomocí kotevních úhelníků.      - Osazení dveří těžších než 25 kg      - Kotvení zárubně k profilům je stejné jako v předchozím případě, ale CW a UW profi-ly nahrazujeme UA profily (plech tloušťky 0,6 mm je nahrazen plechem o tloušťce 2,0 mm)      - Přiložená sousední deska nesmí mít s již osazenou sádrokartonovou deskou širší spáru než 10 mm.      - Sádrokartonová deska nesmí být ukončena zároveň s hranou zárubně. Deska musí být vyřezána tak, aby část nad otvorem zasahovala alespoň do 1/3 rozpětí otvoru. (tvar písmene L).      - Po ukončení osazení celé plochy sádrokartonovými deskami (z jedné strany) máme pevně fixovanou celou kostru příčky a můžeme přistoupit k osazení instalace (voda, elektro, kanalizace, apod..)      - Rozvody elektro nikdy neschovávame do ocelových pozinkovaných profilů. Při šrou-bování hrozí jejich přerušení.      - Přesnost svislého osazení sádrokartonových příček je +- 2 mm na délce 2 metrů.      - Sádrokartonová deska, která nám bude končit ve vodorovné spáře, srazíme do 1/3 tloušťky desky hoblíkem pod úhlem 22,5°C. Desky klademe na sraz a podkládáme UW profilem. Tím desky fixujeme k sobě. Případnou vedlejší ložnou spáru odsadíme alespoň o 400 mm.      - Po osazení instalace a izolantu přikročíme k aplikaci sádrokartonových desek z opačné strany příčky.      - Tmelíme a brousíme dle dříve uvedených návodů a dle zvoleného materiálu.      - Jako finální úprava sádrokartonových příček lze užít:      - Omývatelné disperzní nátěry, olejové barvy, maltové laky.      - Polymerové, epoxidové, akrylátové barvy a laky.      - Papírové, umělé a textilní tapety.      - Keramické obklady.      - Jako povrchovou úpravu nelze užít materiály obsahující vápno, silikáty a vodní sklo.

folder_openPřiřazené štítky

Vlastnosti kameniva

access_time30.duben 2020personRedakce

Kamenivo může být užito jako:- nosná konstrukce beton - plnivo- stavební konstrukce - násypy, drenáže atd.Kamenivo jako plnivo do betonuKamenivo tvoří v betonové konstrukci nosnou část, která je spojována cementovou kaší. Výsledná konstrukce musí být kompaktní a pevná.Popis jednotlivých hornin pro stavební účelyGranit - též často označován jako žula. Je nejrozšířenější vyvřelá hornina s obsahem křemene 20 – 60% a živce 35 -80%. Granit je dobře štípatelný a leštitelný. Užití: výroba desek, kvádrů, schodišťových stupňů a drcené kamenivo.Granodiorit - užití je obdobné jako granit. Na rozdíl od granitu obsahuje větší množství živců 65 – 90%.Syenit - užití obdobné jako granit. Obsahuje 5% křemene.Diorit - drobnozrná hornina s obsahem 5% křemene a 25 -50 % tmavých minerálů (amfibol, pyroxen, biotit).Gabro - velmi tmavá hornina s obdobným užitím jako granit.Mramor - je krystalický vápenec, který je dobře leštitelný a opracovatelný. Užívá se k dekoračním účelům – obkladové a dlažební desky, k výrobě terasa.Rula - ruly užíváme jako materiál pro štěrky, nebo na lomový kámen. Jsou dobře štípatelné a leštitelné.Fylit - je jemnozrnná břidličnatá hornina. Užívá se jako pokrývačské břidlice, dekorační a obkladové desky a řemínkový obklad.Pískovec - je usazená hornina tvořena stmelenými zrny křemene s pevnostmi od 15 – 220 MPa (v tlaku). Užití jako kámen pro zdivo, obklady a sochařské účely.Opuka - opuka se užívá jako stavební kámen, je dobře opracovatelná a vhodná stálého prostředí. Nevýhodou je větší podíl zbytků organické složky.Jílovitá břidlice - je pevná, dobře štípatelná hornina. Užití je obdobné jako u fylitu.Travertin - též sladkovodní vápenec. Je lehce opracovatelný a na vzduchu tvrdne. Užití jako dekorační a obkladový kámen.Lomový kámenNeupravovaný- netříděný – je vhodný materiál pro výrobu kameniva- tříděný (125-250 mm) - je vhodný jako podkladní vrstva vozovek a základů zdiva- záhozový – je vhodný ke zpevňování břehů tokůUpravovaný- je štípaný, upravený palicí na potřebný tvar a rozměryKamenivo do betonuKamenivo tvoří kostru betonu a proto jeho výrobu volíme zrna kameniva vhodné pevnosti, struktury zrnitosti, odolnosti proti vnějším vlivům a nasákavosti. K výrobě volíme kamenivo s větším obsahem SiO2. Kamenivo nesmí obsahovat sírany a sulfidy, organickou složku a bobtnající složky.Nevhodná volba kameniva může mít za následek snížení kvality budoucí betonové konstrukce.Pórovité kamenivoJe kamenivo do objemové hmotnosti 2000 k/m3, ze kterého je vyráběn lehčený beton. Betonová konstrukce z tohoto kameniva má sice hmotnost, ale také menší pevnost tlaku 20 – 30 MPa. Kamenivo členíme dle původu na přírodní a umělé. Umělé zase dle surovin, ze kterých je vyráběno:- uměle z přírodních surovin- uměle z průmyslových odpadůPřírodní pórovité kamenivoTuf, Tufit, Zpěněné lávy, Pemza. Vlastnosti těchto hornin jsou velmi kolísavé a proto se jako kamenivo do betonu užívá velmi omezeně.Umělé pórovité kamenivo – z přírodních surovinZákladním předpokladem pro výrobu umělého pórovitého kameniva z přírodních surovin je h¨jeho vlastnost EXPANDOVAT a tím snižovat svou objemovou hmotnost při jejich žíhání.KERAMZIT - Keramzit se vyrábí z jílovitých zemin s obsahem látek uvolňující plyny a taviv ke slinutí v rotačních pecích. (Vintířov na Sokolovsku – cyprisový jílovec). Poté se lisují a otvory do průměru 19 mm se protlačují na válečky, které se následně řežou a sypou m¨kamennou moučkou. V rotačním bubnu jsou zakulacovány a vypáleny. Objemová hmotnost je 690 – 780 kg/m3 a užívá se pro tepelně a izolační betony. Možné je také užití jako tepelně i izolační zásypový materiál.EXPANDOVANÝ PERLIT - Vyrábí se žíháním zrn vulkanického skla obsahující vodu při teplotách 1200o C. Původní objem zrn se tak . 8 - 12x a tím se sníží hodnota objemové hmotnosti na 50 – 200 kg/m3. Užívá se na výrobu tepelně izolačních desek a lehkých šamotů.EXPANDIT - Byl vyráběn z jílovitých břidlic a vlastnosti a užitím je obdobné jako u keramzitu. Jeho výroba byla ukončena z důvodu velké energetické náročnosti.VERMIKULIT - Je vyráběn žáháním zrn přírodní hydratované slídy. Vermikulit je vhodný pouze pro izolačně tepelné účely.Umělé pórovité kamenivo – z průmyslových odpadůŠKVÁRA - Škvára vzniká jako produkt spečení minerálních zbytků tuhých paliv – černého a hnědého uhlí. Před užitím musí být škvára minimálně 6 měsíců na nekryté skládce a nesmí být znečištěna odpady. Škvára dochovat volné CaO a MgO, které způsobují její objemovou nestálost. Škvára nesmí ovlivňovat proces tuhnutí cementové kaše.STRUSKOVÁ PEMZA - Strusková pemza je zpěněná struska, která vzniká ochlazením žhavé tekuté strusky (1400o C). Jde o odpad pří výrobě surového železa ve vysokých pecích.- Ochlazování se provádí proudem rozstřikované vody:- na zpevňovacích polích- ve zpevňovacích žlabechNapěněná struska se po ochlazení drtí na frakce 0 -8, 8 -24, 24 a více (mm). V betonové směsi s obsahem strusky je třeba počítat s větší spotřebou cementu z důvodu otevřených pórů. Objemová hmotnost se pohybuje dle frakce od 800 – 1450 kg/m3.AGLOPORIT - Agloporit se vyrábí žíháním granulí písčito-jílovitých hornin. Tvar vzniklých zrn je hranolovitý a podlouhlý tudíž není vhodný do betonu. Objemová hmotnost aglopuritu je 100 – 1500 kg/m3. PÓrovitost zrn je 40 – 60%. Beton z agloporitu má pevnost 20 – 40 MPa.CIHLOPORIT - Cihloporit vyrábíme drcením cihlářského střepu. Cihloporitový beton dosahuje pevnosti 20 MPa.

folder_openPřiřazené štítky

Voda do betonu

access_time30.duben 2020personRedakce

Voda ačkoliv není stavební látkou, hraje nezastupitelnou roli v průběhu hydratace cementu a jeho krystalizace. Vznikají tak pevné vazby mezi jednotlivými zrny kameniva. Do betonové směsi, při míchání přidáváme více vody, než je stanoveno předpisem z důvodu lepšího zpracování směsi a snadnější dopravy na místo budoucí konstrukce.<!--[if !supportLists]-->Dělení vody dle využití:<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- záměsová - je voda, kterou používáme při přípravě betonové směsi<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- ošetřovací – je voda, kterou používáme k ošetřování betonové konstrukce při tuhnutí a tvrdnutí směsi<!--[endif]-->- omývací – je voda, která souvisí s působením vody na již vytvarování konstrukce. Proti této vodě chráníme betonové konstrukce hydroizolacemi. Tyto vody nesouvisí s výrobou betonové směsi, ale jejich vliv může ovlivnit výslednou kvalitu konstrukce.Voda záměsováZáměsová voda slouží k zajištění chemické reakce – hydratace a k zajištění zpracovatelnosti betonové směsi. Je tedy důležitá nejen k vytvoření zatvrdlé cementové kaše, ale také k získání jejich následného zhutnění.Pro tento způsob užití je vhodná pitná voda. Na pohled čistá voda získaná z přírodních vodních zdrojů může obsahovat rozptýlené a rozpustné látky, které by svou podstatou mohly narušit chemický proces hydratace pojiva ve směsi.Naprosto nevhodné jsou vody obsahující organickou složku, jako jsou vody bahenní a znečištěné průmyslové vody.Záměsová voda by měla mít neutrální pH. Minimální přípustná hodnota pH je 4, nesmí obsahovat větší množství síranů, chloridů, hořečnatých iontů, cukry a ostatní škodlivé látky (ČSN 73 2028 – Voda pro výrobu betonu).Množství záměsové vody potřebné k hydrataci a tvrdnutí cementu určujeme v závislosti na hmotnosti cementů (cca 18-24 %) a k zajištění pohybu zrn, včetně jejich hutnění.Množství záměsové vody určíme vodním součinitelem – (bezrozměrné číslo, které je stanoveno:w = v / ckde: w je vodní součinitelv je množství vody v litrechc je množství cementu v kghodnota vodního součinitele se pohybuje .......0,25 < w < 1,0Potřebná voda se z tuhnoucí betonové směsi odpařuje a tím vytváří ve struktuře betonové konstrukce páry, které mají za následek snížení objemové hmotnosti, pevnosti a zvýšení nasákavosti a smršťování cementové malty.Malé množství záměsové vody má vliv na vznik nepříznivých účinků z nemožnosti dokonalého zhutnění směsi.Teplota záměsové vodyTeplota záměsové vody je důležitá z důvodu stanovení ovlivnění procesu tuhnutí cementu. při teplotě pod +5o C dochází k výraznému zpomalení, nebo zastavení průběhu hydratace a při teplotě nad +30o C dochází až k několika násobnému zkrácení doby počátku tuhnutí, což může mít vliv na čas zpracování směsi. Optimální teplota záměsové vody je +15o - +30o C.Závěrem můžeme konstatovat, že kvalita a množství záměsové vody má vliv na pevnost betonu, dále také vodotěsnost, mrazuvzdornost atd.Voda ošetřovacíV průběhu tvrdnutí betonové konstrukce ošetřujeme beton kropením a postřikem ošetřovací vodou. Vzhledem k tomu, že tato voda přichází do styku s betonovou směsí ve větším množství, jsou také požadavky na její kvalitu přísnější, než u vody záměsové. Důvodem je možný vznik koroze botonu. pH ošetřovací vody nesmí klesnout pod hodnotu 6.Voda omývacíVoda omývací, též náporová, působí na betonovou konstrukci jako voda podzemní, potoční a dešťová. Tyto vody, pokud obsahují vyšší koncentraci škodlivin mohou působit korozívně na cementovou konstrukci.Omývací vodu rozeznáváme:<!--[if !supportLists]--><!--[endif]--><!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vody amonné<!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vody kyselé- vody síranovéJakost vody – zkoušeníVzhled vodyVzhledem zjišťujeme vizuální míru znečištění a jeho původ. Pokud vzorek vody není čirý a plavou v něm částice, je tento vzorek nutné podrobit další analýze.ZápachZjistit zápach u vzorku vody je možné realizovat ihned po odběru a tak orientačně zjistit přítomnost síranů a hnilobných látek.pH vodyKyselost, případně zásaditost vody zjišťujeme pomocí lakmusových, indikátorových papírků. Papírek namočíme do kapaliny a poté porovnáme intenzitu změny jeho zbarvení se stanovenou stupnicí.<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->kyselá voda pH = 0 - 6<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- neutrální voda pH = 7<!--[endif]-->- zásaditá voda pH = 8 – 12Organické látkyPřítomnost organických látek v záměsové vodě snadno zjistíme následným způsobem: nejprve 30 sekund třepáme vzorkem a poté sledujeme čas, během kterého zmizí vytvořená pěna. Pokud pěna zmizí do 5-ti sekund, vzorek vody neobsahuje organické složky. Tato zkouška může být ovlivněna přítomností zmýdelňujících látek, které jsou betonové směsi neškodné.SíranyObsah síranů ve vzorku vody stanovíme v laboratoři následovně: do 50 ml vzorku přidáme 5 ml roztoku chloridu nebo bromidu barnatého.<!--[if !supportLists]--> V průběhu zkoušky sledujeme změnu barvy, zákalu a rychlost změn:<!--[endif]--><!--[if !supportLists]-->- nažloutlý zákal signalizuje přítomnost železa<!--[endif]-->- bělavý zákal signalizuje přítomnost síranů ve vodě, čím rychleji a intenzivněji se voda zakalí, tím více síranů obsahuje.V případě, že výsledek některé ze zkoušek vody vyzněl jako nevhodný k užití do záměsové, či ošetřovací vody provádíme tak znovu POROVNÁVACÍ ZKOUŠKU na cementových tělesech.Všechny zkoušky, z důvodu objektivního stanovení měřených veličin musí provést akreditovaná laboratoř o zkoušce je sepsán protokol o provedení zkoušky a ten je potvrzen kulatým razítkem a podpisem oprávněné osoby.Četnost zkoušek<!--[if !supportLists]--><!--[endif]--><!--[if !supportLists]--><!--[endif]-->- vodu k ošetřování betonu zkoušíme 1x za ½ roku, pokud ji odebíráme jako pitnou, nezkoušíme ji- vodu záměsovou zkoušíme vždy když dojde ke změně barvy a když máme podezření, že došlo k jejímu znečištění

folder_openPřiřazené štítky

Hydroizolace spodní stavby

access_time30.duben 2020personRedakce

Hydroizolace spodních staveb se mohou z hlediska užitého materiálu provádět jako fólio-vé LDPE, HDPE, PVC-P, apod.., stěrkové nátěrové, asfaltové a také například formou vsypu do betonové konstrukce.Z pohledu působení podzemní vody dělíme hydroizolace spodní stavby na:- Izolace proti zemní vlhkosti.- Izolaci proti gravitační vodě.- Izolaci proti tlakové vodě (pod hladinou podzemní vody).Izolace proti zemní vlhkosti se realizuje na konstrukcích vyskytujících se nad hladinou podzemní vody. Touto izolací zabraňujeme zejména vzlínání vody do výše realizovaných konstrukcí.Izolace proti gravitační vodě realizujeme v prostředí nad hladinou podzemní vody a v místech, kde voda může protékat kolem izolovaných konstrukcí. (například dešťová voda).Izolace pod hladinou podzemní vody rozdělujeme na:- izolace do dvou metrů pod hladinou podzemní vody (tlak vodního sloupce do 0,2 MPa)- izolace od dvou metrů pod hladinou podzemní vody.Poznámka: Izolace spodní stavby realizovaná v nepropustném zeminovém prostředí musí být realizována s ohledem na působení hydrostatického tlaku v celé výši.Izolaci spodní stavby ukončujeme minimálně 300 mm nad upraveným terénem a v přípa-dě tlakové izolace minimálně 300 mm nad úrovni hladiny (stoleté) podzemní vody.

folder_openPřiřazené štítky

Krystalizační hydroizolace obecně

access_time30.duben 2020personRedakce

Krystalizační hydroizolace obecněProblémem téměř každé betonové konstrukce při její výstavbě je, že čerstvá betonová směs obsahuje více záměsové vody, než je ve skutečnosti potřeba k hydratačnímu procesu v období tuhnutí a tvrdnutí betonové konstrukce. Voda se následně odpařuje z betonové konstrukce a vytváří tak soustavu pórů, dutin a puklin. Tyto jsou příčinou pronikání vlhkosti do konstrukce a následně způsobí její korozi. Korodovaná konstrukce již nemůže plnit svou funkci a tak je třeba ji samotnou sanovat. Další možnou cestou je předcházení výše popsaného problému přidáním příměsi krystalizační hydroizolace do betonové směsi ve stanoveném poměru k hmotnosti užitého cementu.Samotné krystalizační izolace jsou vlastně kompozity prášku z portlandského cementu, velmi jemného křemičitého písku a z mnoha aktivních chemikálií. Složení se v jednotlivých případech liší podle receptury daného výrobce.Při sanačních placech platí obecně, že se před použitím prášek smíchá s vodou do kašovité hmoty a aplikuje se na stávající betonovou konstrukci ve formě nátěru, či nástřiku. Po smíchání s vodou a nanesení na povrch betonu některou z uvedených forem vyvolají chemické látky katalytickou reakci, jejímž důsledkem je tvorba nerozpustných vláknitých krystalů tloušťky 2 – 25 µm a délky cca 20 - 40 µm. (obecně lze říct, že čím je poměr délky k šířce větší, tím je izolační schopnost materiálu lepší)Ochrana železobetonových konstrukcíV průběhu životnosti železobetonových konstrukcí jsou tyto vystaveny působení agresivních účinků síranů, sirovodíků, chloridů, oxidu uhličitého a mnoha dalších chemických látek, které svou přítomností v okolí způsobují korozi betonové konstrukce. V případě aplikace krystalizační hydroizolace na povrch betonové konstrukce sice nezvýšíme chemickou odolnost cementového kamene, ale její přínos spočívá v utěsnění všech kapilár a pórů, které brání vodě a těmto chemickým látkám do betonu pronikat. Pokud se tak i přesto stane, hmota krystalizační hydroizolace bude reagovat s roztokem a spotřebovávat jeho vodu k dotěsnění cest další krystalizací.

folder_openPřiřazené štítky