Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz koření používá

Bylinky a naše Babičky

access_time31.březen 2020personRedakce

Bylinkám, naše babičky říkávaly herbáře zdraví. Ženy narozené před 60 lety a více znaly bylinky tak, jako my dnes ovládáme znalost farmaceutických produktů. V každé rodině visely pytlíky se sušenými bylinkami, které sloužily ke každodennímu vaření čaje, a k náhodným zdravotním potížím. Když si sama vzpomenu na svoji babičku, která prožila velmi těžký život a již od dětství tvrdě pracovala a přitom nikdy vážně nestonala, zato však denně na její plotně voněl čaj z lístků různých bylinek, bude tím nejlepším příkladem, že to funguje.Jak je vidět, bylinky jsou tou nejpřirozenější cestou a prevencí k našemu zdraví. A navíc, jejich získání je velmi snadnou disciplínou. Většina z nich roste všude kolem nás. Pokud nejste sběrač, eventuelně si je kupte a pokud máte zahrádku, můžete si řadu z nich snadno vypěstovat. Během let, jsme na bylinkové kouzlo poněkud pozapomněli. Pojďme si ve zkratce připomenout, co všechno nám mohou bylinky poskytnout a proč bychom na ně neměli zapomínat.Co bylinky umí?Byliny, jako léčivé rostliny bývaly dříve jediným zdrojem účinných léků. Mnohé mají antiseptické účinky a pomáhají jak na rány, tak při běžných nemocech jako je chřipka a angína. Samozřejmě je jejich užití velmi odlišné a odvar na ránu nemůžete použít na pití při léčbě virózy, ale základní složky tvoří stejný základ pro léčbu.Meka bilinného lékařstvíI když se v našich krajích používaly bylinky odnepaměti, hlavní síla léčby se rozvinula kolem 16 století. Tento boom přišel logicky s rozvojem mořeplavectví, kdy se do Evropy dostávaly také znalosti přírodní léčby z Orientu. Nezdatnější země odkud plynuly prastaré recepty, pocházely z Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny.Nejznámějším lékařským oborem, který pracuje výhradně s přírodními přípravky a léčí především příčiny je Ajurvéda, která pochází z Indie a dnes patří Ajurvédské kliniky k vyhledávaným po celém světě. U nás mají již od středověku své místo v dějinách bylinné léčby babky kořenářky. Proč se rozhodnout pro bylinky?Každého z nás občas trápí rýma a nachlazení. Nesnesitelná bolest hlavy, střevní potíže, bolesti břicha a kloubů. Na všechny tyto neduhy známe léky, které nám většinou rychle uleví.Ale myslíte si, že jste skutečně vyřešili problém, který vás trápí? Jestli si myslíte, že ne, máte pravdu. Uspěchaná doba a náročný životní styl po nás chce rychlé uzdravení, nejlépe ihned, což analgetika naštěstí umí, ale příčiny neodstraní.Pokud jste v práci, nebo na výletě s dětmi, musíte fungovat a první pomoc v podobě tabletky je přijatelná. Pokud ale saháte do kabelky po ibuprofenu častěji, zastavte se a začněte pátrat po tom, co vaše potíže způsobuje a jak se jich trvale zbavit.Navíc pozor, například Ibuprofen je sice volně dostupný lék, ale jeho dlouhodobé časté užívání poškozuje vaše srdce a při dlouhodobém užívání může mít katastrofální následky. Tato informace není ničím novým, ale přesto to valná většina jeho konzumentů neví, nebo to bere na lehkou váhu.Existuje naprosto dokonalý eBook o bylinkách - ,,Snadná cesta ke zdraví“, který dává přesné komplexní návody jak s bylinkami pracovat, jak vyrábět domácí tinktury, koncentráty které budete mít k dispozici kdekoli, jak vyrobit bylinné krémy a také přehled všech léčivek a bylinek.Komplexnější encyklopedii o bylinkách jsem u nás nenašla a navíc je vše podané tak, aby tomu porozuměl i laik. Zajímavé jsou i bonusy které k němu dostanete, jako: ,,Čištění organismu bylinkami “ a ,,Základy aromaterapie", aneb první krok k duševní pohodě.“ Pro tento článek jsem si z něj mnohé vypůjčila. Vraťme se zpět k bylinkám a řešení jednoduchých neduhů, které často trápí celou vaší rodinu. Chřipka a nachlazeníJakmile zjistíte, že vám není dobře a máte horečku, jděte do postele! Ve chvíli kdy vaším tělem zmítá horečka, znamená to, že vaše tělo zápasí s infekcí. To znamená, že jste již nyní jede váš organizmus na 150% a potřebuje všechnu sílu na boj s infekcí. Pokud si vezmete léky které potlačí příznaky a půjdete zpět do práce, nic jste nevyřešili. Váš organizmus, především srdce si vše ukládá a jednoho dne sečte i s úroky.Raději se držte následujících radDejte tělu maximum tekutin, pokuste se o 3 l tekutiny. V případě nemoci nejde o čistou vodu, ale o obohacenou vodu o léčivé látky.Z bylinek je nejvhodnější: Šalvěj lékařská - Odvar je vhodný na rýmu, kašel, nachlazení, chřipku, angínu, protože dobře uvolní dýchací cestyBez černý - odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Snižuje také horečku, mírní kašel a uvolňuje hlenyHeřmánek lékařský - má protizánětlivé, dezinfekční, mírně uklidňující a regenerační účinky, vhodný pro kloktáníLipový květ - čaj (často ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou) se používá při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kde pomáhá uvolňovat hleny.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Mateřídouška obecná - mateřídouškový čaj je účinný hlavně při onemocněních horních cest dýchacích. Navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy.Průduškové onemocněníJitrocel kopinatý - sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce nasušených listů. Růže šípková - čaj z plodů příznivě účinkuje při nachlazení, uvolňuje zahlenění. Také působí jako povzbuzující prostředek v rekonvalescenčním období.Divizna velkokvětá - pro léčebné účely se využívá sušený květ divizny, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení; léčí kašel a má protizánětlivé účinky.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Další přírodní pomocníciČesnek – nejznámější přírodní antiseptikum. Můžete konzumovat jen tím, že jej rozkoušete. Můžete jej také zamíchat do směsi cibule a medu pro snazší konzumaci.Zázvor – nastrouhaný a smíchaný s medem pomáhá vykašlávání. Svařený ve vodě jako zázvorový čaj. Karibská verze zázvorového čaje se vaří s na kolečka nakrájeným citronem a pomerančem má obrovskou sílu a účinek.Cibule – První pomoc při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.Co bylinky a hubnutí?Bylinky, které vyloženě pomohou zhubnout, neexistují. Přesto může pravidelné užívání některých bylinek podpořit hubnutí a to díky svým schopnostem detoxikovat a očišťovat tělo. Díky tomu, že se tělo vyčistí od škodlivých látek, vyčistí se jednotlivé orgány a začnou lépe fungovat.Zrychlí se metabolizmus a tělo bude lépe a rychleji zpracovávat potraviny. Navíc, tělo je zpracuje mnohem efektivněji, takže kromě snížení váhy se budete těšit ze zvýšené vitality, krásnějších vlasů, nehtů a pleti. To už stojí za to, ne? Navíc je to zcela bez námahy a bez práce. Jen čaje a kávu vyměníte za bylinné odvary. 

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Metodika hnojení dřevin v kontejnerech

access_time07.duben 2020personRedakce

Základní hnojení rozpustnými hnojivy, přihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuZákladní hnojení substrátu - viz. systém ADávky rozpustných hnojiv pro základní hnojení jsou dány typem hnojiva a náročností pěstované kultury, pro modelový příklad (tab. 1) bylo zvoleno hnojivo Hydrokomplex v dávce 2 g/l substrátuPřihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuPro aplikaci hnojiv na povrch substrátu jsou vhodná granulovaná bezchloridová hnojiva popřípadě hnojiva s sníženým obsahem chlóru.V zahradnické praxi se pro tento způsob přihnojování nejvíce používá hnojivo Hydrokomplex, které je dobře rozpustné a vzhledem ke zvýšenému obsahu draslíku je použitelné i v druhé polovině vegetace.Při použití Hydrokomplexu pro základní hnojení (2g/l) je vhodné aplikovat stejné množství ještě 2× za vegetační období na povrch substrátu (tab. 1), první dávku do 10. 6., druhou do 10. 7.V rámci tohoto systému hnojení jsou živiny aplikovány nerovnoměrně, větší rovnoměrnost by bylo možné docílit zvýšenou četností nižších dávek.U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv je možné aplikovat doplňkové hnojení dusíkem ve formě granulovaného hnojiva na povrch substrátu. Ve vegetačních pokusech se osvědčila dávka 0,5 g ledku vápenatého (LV, 15 % N) v přepočtu na litr substrátu (1–2 aplikace, dodá se cca. 75–150 mg/l substrátu).C. Použití hnojiv s řízeným uvolňováním Výživa rostlin se podstatně zjednodušuje při použití hnojiv s řízeným uvolňováním, hnojivo se aplikuje na začátku vegetace, přihnojování odpadá nebo se výrazně omezuje .Termín výsadby a doba pěstování určuje typ hnojiva z hlediska doby účinnosti (tab. 6). V podmínkách ČR je nejrozšířenější termín výsadby duben/květen a nejvíce používaná jsou hnojiva s účinností 5–6 měsíců. Z řady hnojiv Hydrocote bylo do této skupiny zařazeno hnojivo Hydrocote 140 (doba účinnosti 140 dnů, cca. 4,5 měsíce) a to z důvodů odlišné definice doby účinnosti hnojiv Hydrocote (uvolnění 80 % živin při teplotě půdy 25 °C) oproti hnojivům Osmocote a Plantacote (uvolnění 100 % živin při teplotě půdy 21 °C). Kultura, případně termín expedice určují typ hnojiva charakterizovaného intenzitou uvolňování živin v průběhu doby účinnosti. Porovnání hnojiv s účinností 5–6 měsíců je uvedeno v tab. 7. Pozn.: U nového typu hnojiva Osmocote standard s universálním použitím bylo ve vegetačních pokusech zjištěno pomalejší uvolňování živin na počátku vegetace než u staršího typu (Osmocote plus). Pro kultury s rychlejším růstem na počátku vegetace je nutné používat odpovídající typy. Při stanovení dávky hnojiva se vychází z typu hnojiva, typu substrátu a náročnosti kultury. Hnojiva s delší dobou účinností se aplikují ve vyšších dávkách (tab. 8). Dávkování doporučované jednotlivými výrobci se vztahuje na rašelinové substráty. U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv (tab. 4) je vhodné dávky zvýšit o 0,5–1 g/l. Pro vyhnojené substráty (dávka rozpustného hnojiva do 1 g/l substrátu) se používá nižší doporučovaná dávka.Doplňkové hnojeníDoplňková dávka N (viz. systém A) by se měla aplikovat při základním hnojení u substrátů s alternativními komponenty: dřevní vlákna, piliny, kompostovaná kůra bez přídavku dusíku a s větším poměrem C/N (tab. 4). Doplňkovou dávku N je možné aplikovat i dodatečně hnojivou závlahou nebo aplikací dusíkatého hnojiva na povrch substrátu.Startovací dávka rozpustných NPK hnojiv (např. PG MIX do 1 g/l substrátu) je vhodná u náročných kultur především při použití hnojiv Hydrocote, případně Osmocote standard. U hnojiv Hydrocote startovací dávku doporučuje i distributor těchto hnojiv v ČR. Nižší dávky hnojiv s řízeným uvolňováním např. při v kombinaci s granulovanými hnojivy 2+2 g/l je nutné doplnit přihnojováním během vegetace (např. 3–4 hnojivými zálivkami o koncentrace 0,2 %).Tab. 6. Rozdělení hnojiv s řízeným uvolňováním podle doby účinnosti účinnost

folder_openPřiřazené štítky

HNOJIVA - ČÁST 1.

access_time07.duben 2020personRedakce

Rostlina je schopná hnojivo přijímat převážně dvěma způsoby. Buď je hnojivo přijímáno ze zálivky přímo kořeny rostliny z pěstebního média nebo listy, na které se aplikují postřiková hnojiva.Více zde hnojiva Základní hnojiva na růst a květ poskytují v různých poměrech tři hlavní makrobiogenní prvky (dusík, fosfor a draslík), mezogenní prvky (vápník, síra a hořčík) a v malém množství také stopové prvky (bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden). O důležitosti těchto prvků a jejich funkci pro rostlinu jsme mluvili v minulém článku. Hnojiva se dají také rozdělit podle původu , a to na statková a průmyslová. Statková hnojiva jsou biologická a nám notoricky známá (hnůj, kompost, močůvka, atp.). Obsahují všechny tři základní prvky NPK. Průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou, proto mohou být jednosložková nebo vícesložková. Jednosložková hnojiva se využívají při deficitech jednotlivých prvků. My si dnes představíme jednoho zástupce průmyslových hnojiv (Hesi) a jednoho zástupce statkových hnojiv (Guanokalong).Veškerý sortiment hnojiv, přípravků a pomůcek naleznete zdeHnojiva Hesi      Holandská společnost Hesi patří mezi nejstarší výrobce hnojiv v Nizozemí a tedy i velmi zavedenou a uznávanou značkou nejen mezi growery. Společnost Hesi disponuje vlastní laboratoří, svými specialisty a nově postavenou výrobnou. Spolumajitelka společnosti profesorka Siglinde je uznávanou kapacitou přes hnojení konopí a vystudovaná chemička a bioložka. Vydává odbornou veřejností velmi ceněné články na toto téma a své poznatky aplikuje do praxe při výrobě hnojiv, které uspokojí nejen všechny potřeby rostlin ale i jejich pěstitelů. Proto jsou také samozřejmostí velmi kvalitní pěstební schémata pro všechny druhy pěstebních médií a etikety v českém jazyce. Hnojiva Hesi mají registraci Evropského společenství a splňují všechny jeho náročné standardy. Sortiment této společnosti uspokojí i ty nejnáročnější pěstitele. Každé pěstební médium má svou řadu speciálních hnojiv. Velmi zajímavou je řada Hesi Coco pro pěstitele na kokosových rohožích a substrátech. Oproti ostatním výrobcům hnojiv je tato řada pouze jednosložková a používá se po celou dobu růstu a květu rostliny. Mění se pouze dávkování podle fáze, ve které se rostlina nachází. Hesi myslela také na začínající pěstitele a připravila pro ně kompletní sadu nezbytných hnojiv a doplňků důležitých při prvním pěstování (Hesi Start Box Coco, Hesi Start Box Hydro a Hesi Start Box Classic). Pokud mluvíme o hnojivech Hesi, nesmíme opomenout jejich unikátní rostlinný stimulátor Supervit. Tato zázračná směs je plná aminokyselin, vitamínů a vitalizačních látek, které rostlinám poskytnou zdroj jedinečné síly. Blahodárně působí také na mikroživot v pěstebním médiu. Používáním tohoto přípravku stimulujete produkci květových a růstových hormonů v rostlině a vaše výsledky budou téměř neuvěřitelné. Všechna hnojiva a ostatní doplňky jsou k dostání od 10 ml do 20 litrů, takže uspokojíme poptávku jak malopěstitelů tak i velkopěstitelů.Sortiment hnojiv a přípravků HESI naleznete zdeHnojiva Guanokalong   Hnojiva Guanokalong jsou zcela přírodní řadou hnojiv a uspokojí všechny náročné a nekompromisní biopěstitele.Guanokalong se získává z netopýřích exkrementů pomocí procesu sušení a sterilizace. Díky tomu tato hnojiva neobsahují žádné patogení látky a klíčívá semena plevelů. Guano je bohaté na základní důležité prvky NPK a jeho předností je pomalé a postupné uvolňování živin. Guanokalong se používá k hnojení půdy a všech typů půdních substrátů, ale nově je dostupná také řada pro pěstitele v hydroponických systémech. Pokud se zmiňujeme o sortimentu této společnosti nesmíme opomenout jejich zázračný půdní substrát Allmix. V něm naleznete vše, co vaše rostlinky potřebují. Pěstební substrát Allmix Guanokalong obsahuje baltické rašeliny, černou rašelinu, netopýří guano, biohumus (žížalí exkrementy), PG mix a výtažek z mořských řas. Díky podílu netopýřího guana má tento substrát vysoký obsah základních živin NPK, vápníku a hořčíku a kompletní škálu stopových prvků.Příště budeme pokračovat dalšími zajímavými a kvalitními hnojivy, které naleznete v našem sortimentu a jejichž výhradními dovozci je společnost Natural Technologies s.r.o.

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Lípa malolistá a lípa velkolistá (Tilia cordata Miller, Tilia platyphyllos Scop.)Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky

Hasící přístroje na chalupě

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

V této části portálu Vám předkládáme zajímavé přístroje a nástroje, které se můžou hodit. Ukaážeme si také i další chytré věcičky, které by Vám neměly chybět v minidílničce na chalupě.Hasící přístroje na chalupě Na co velká většina chalupářů a chatařů pro bezpečnost ve vybavení svého objektu často zapomíná je mít k dispozici pro případ požáru kvalitní hasící přístroj. Přístroj bychom měli volit např. úměrně k velikosti objektu. Měli bychom jej mít snadno dostupný pro případ rychlého použití. Když nám vznikne na chalupě ohnisko/zárodek/ nějakého požáru a to se může lehce stát např. při často špatném stavu např. staré elektroinstalace, kterou můžeme snadno přetížit...Typy hasících přístrojůJak už to tak bývá, odpověď na takto jednoduchou otázku je hodně složitá. Kritérií pro další členění je několik - třeba podle druhu náplně, konstrukce nebo velikosti. Prolistujte si nějaký katalog nebo navštivte specializovanou prodejnu a zjistíte to sami - vybíráte z několika desítek až stovek možností s cenovým rozdílem až několik stovek procent. A to jsme ještě nezačali řešit rozdíly mezi jejich hasicími schopnostmi. Vždyť se zeptejte třeba jen pěti lidí v okolí, jaký přístroj by použili na hašení osobního auta...Montážní pěnaZasazujete na chalupě okno, dveře potřebujete vyplnit dutinu a tak podobně. Použijte moderní výrobek – montážní pěnu. Montáž rámů oken a dveří, vyplňování dutin, tvorba zvukově izolačních vrstev, vyplňování potrubních, kabelových a jiných prostupů. Spojování izolačních materiálů, zlepšování tepelně izolačních vlastností chladicích systémů. Je to jednokomponentní, rozpínavá, vysoce kvalitní polyuretanový materiál, připravený ke snadnému použití s trubičkovým aplikátorem.Plynový hořákJedinečný plynový hořák pro chalupáře , Dremel VersaFlame je jediný stacionární hořák, který bezpečně kombinuje použití otevřeného plamene s katalyzátorem a pájecí hlavou a je tak dnes nejuniverzálnějším stacionárním hořákem na trhu, zvlášť pro svépomocné práce. Dremel VersaFlame má zásobník se zkapalněným butanem, pro rychlý ohřev a snadné doplňování. Používá se na: měkké pájení, smršťování izolace, svařování, odstraňování staré barvy, atd...

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Gabionové zdi

access_time12.duben 2020personRedakce

Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení.Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu.Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi.  Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírodyStavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené.Dokončení prací na gabionové zdi Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku.U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa a také dobře spočítat statiku zdi.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Aloe pravá (Aloe Vera)

access_time14.duben 2020personRedakce

Aloe vera je rostlinou, jejíž tisíciletá historie je tak fascinující a zajímavá jako nejpopulárnější historický román.Její divoká krása a terapeutické vlastnosti jí přisoudily punc legendárnosti. Je skutečně jedním z nejúžasnějších léčivých darů přírody. Rostliny Aloe Vera jsou suchomilné až sukulentní tučnolisté rostliny s masitými, často na okraji různě trnitě zubatými listy. V listech některých druhů Aloe Vera jsou obsaženy sekreční buňky produkující látky s hojivými účinky. Z listů Aloe Vera perfoliata se získává mauricijské konopí. Hlavní hojivou a léčivou složkou Aloe Vera je gel a šťáva z listů. Gel nebo šťáva se používá buď sušená, konzervovaná nebo čerstvá, jež se u nás aplikuje nejčastěji. Sušená šťáva se nazývá SABUR. Oficinální je podle ČL 1997 aloe barbadoské, nazývané také někdy aloe pravé, nebo moderně - aloe vera, zahuštěná a usušená šťáva z listů (mateřská rostlina Aloe barbadensis. Účinky Aloe Vera Aloe Vera dokáže pronikat dermální vrstvou, a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti hojí řezné rány, spáleniny, oděrky a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí. Aloe Vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny), prochází tkání díky přítomnosti ligninu. Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikována. Zmírňuje bolesti ve svalech, kloubních spojeních apod. Je baktericidní, pokud je aplikována ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní. Je proti-svědivá, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla. Je protizánětlivý. Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže. Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu. Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň. Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin. Je velmi efektivní i při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád. Protože Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny , minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.Používá se zejména na:• zánětlivé stavy v těle, žaludeční a dvanácterníkové vředy• poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku,• potravinové alergie, atopický ekzém • jaterní problémy, cukrovku 2.typu • poruchy látkové výměny• snížení imunity• virové infekce• mykózy a záněty dásní• kožní problémy• při chemoterapiích a jako účinná prevence proti rakovině lymfatických uzlin, žaludku, prostaty, jater a plic, Vnější použití:• popáleniny a řezné rány vč. odřenin• poranění u diabetiků• vysušená pokožka• lupy, akné Antibakteriální účinky:• infekce ústní dutiny• svědění konečníku a léčba hemeroidů• artritida a revmatický zánět kloubů vč. dnyDnes již lze koupit celou řadu výrobků z Aloe Vera jako např. gel s vysokým obsahem až 95% AV v vnitřnímu užití, zubní pastu, koncentrát AV, různé krémy, sprej tzv."první pomoci" a podobně. Právě pro její skvělé účinky na lidský organizmus a žádné kontraindikace by dnes měl mít ve své lékárničce Aloi Vera, každý člověk.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinkový záhon

access_time14.duben 2020personRedakce

Při zakládání bylinkové zahrady je třeba vědět, které rostliny lze pěstovat a které je vhodnější sbírat v přírodě.Některé druhy, které se běžně sbírají planě rostoucí, dávají po přesazení do zahrady mnohem vyšší objem drogy, bez ztráty kvality, ke které často dochází u šlechtěných variet těchto rostlin. Často je lepší přenést do záhonů luční rostliny, které bujně porostou, vděčné za dostatek světla a prostoru, než zakoupit šlechtěný kultivar, který je sice mnohem krásnější, ale přírodě vzdálenější jak z hlediska objemu účinných látek, tak energetického. Velmi vděčnou rostlinou pro kultivaci je řebříček, který po přesazení dorůstá úctyhodných rozměrů. Dále kontryhel, jitrocel, jehož listy se ze záhonu snáze sklízejí a díky svým rozměrům se před usušením snadno čistí. Kostival, zasazený do lehké, písčité půdy, poskytuje dlouhé, silné a šťavnaté kořeny, které se nadto velmi snadno dobývají a nenaděláme díry v trávě na lukách. Dále se dobře kultivuje barvínek menší, kokoška pastuší tobolka, mateřídouška, černý bez, ale dle tradice musí bez vyrůst v zahradě sám od sebe a neměl by se prostřihávat. V zahradě by rozhodně neměla chybět klasické kuchyňské koření: petržel, jejíž nať lze uchovávat sušenou, dobromysl, bazalka a keříky tymiánu. Bazalka a tymián snadno vymrzají, ale pokud rostou v květináčích a zazimují se v domě, je možné jejich životnost prodloužit i na několik let. Další věc jsou léčivky, které v našich končinách v přírodě běžně nerostou či jsou natolik vzácné, že jejich sběr je v přírodě zakázán. Někdy je nejvhodnější si zákonným způsobem obstarat sazenice či odnože a přesadit je na své zahradě na to nejvhodnější místo. Mezi takové bych zařadil puškvorec, rozchodnici a netřesk. Dále byliny původem z jižních krajů – šalvěj a některé druhy mateřídoušky. Meduňka se dnes ve volné přírodě vlastně skoro nevyskytuje, ale v zahradách se dobře množí. Potřebuje hodně slunce a vydatnou zálivku. Pod okapem na jižní straně domu bujně poroste.

folder_openPřiřazené štítky

Heřmánek lékařský (Matricaria chamomilla)

access_time14.duben 2020personRedakce

Lidově zvaný též kamilky, marunka, harmaníček, rumánek. Je pravděpodobně nejznámější ze všech léčivek. Roste především v teplejších oblastech na polích, podél cest a na rumištích. Sbírá se květ, doba sběru květen - říjen. Vedle celé řady obsažených látek je nejdůležitější éterický olej složený především z chamazulenu a alfa-bisabololu.Použití: Heřmánek má výrazné protizánětlivé účinky, dezinfekční účinky, uvolňuje křeče, působí proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorné účinky. Heřmánek je prostředkem k léčení nemocí kůže a sliznic, zejména zánětů. Z tohoto důvodu se často přidává do mastí s hojivými účinky, do pleťových prostředků, olejových lázní a mýdel. Užívá se zejména při onemocnění zažívací soustavy, při žaludečních a střevních potížích, při zánětech močových cest a průjmech, často při nachlazení. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivé onemocnění (např. záněty dutiny ústní, dásní) a k výplachům. Vnitřně se uplatňuje hlavně proti nadýmání a žaludečních poruchách. Heřmánek je nenahraditelná léčivka v dětském lékařství, kterou lze ordinovat v léčbě trávicích poruch i kojencům.Dávkování:vnitřně - 1 kávová lžička na šálek nálevu, pije se několikrát denně; zevně - 3 polévkové lžíce na 5l nálevu k výplachům a ke koupelím.Upozornění: u lidí alergických na složnokvěté rostliny může heřmánek vyvolat alergické reakce.Další léčivka,kterou by jste ve své lékárně měli mít k dispozici.

folder_openPřiřazené štítky

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)

access_time14.duben 2020personRedakce

Nebo také lidově - Sibiřský ananas, Rakytník úzkolistý, Žlutozob, Mořský plod, Písečný trn. HistorieRakytník byl a je v oblasti Číny, Indie, Řecka a Ruska používán k léčebným účinkům již od pradávna. Vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k načerpání sil. V Rusku se traduje rčení, že "po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak".Výskyt Jeho domovem je Kavkaz a střední Asie. V současnosti je rozšířen v Evropě i Asii. Roste většinou na lehčích, suchých, písečných půdách pěstuje se již delší dobu i v Čechách. Toleruje větší množství soli, ale nesnáší stín. V centrální Evropě je součástí alpských křovin těsně nad linií stromů. Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody a je světlomilný. Snáší mrazy až do minus 22°C, ale poškozují jej holomrazy. V oblastech přirozeného výskytu tvoří rozsáhlé porosty. Poprvé v Čechách byl vysazen v roce 1835 v Královské oboře (Stromovka) v Praze. Více než 90% (1,5 milionů hektarů) světové zásoby řešetláku se nachází v Číně. Rakytník řešetlákový je vytrvalý, dvoudomý, trnitý keř, dorůstající do výšky několika metrů (většinou 0,5 – 6 metrů, maximálně 10 metrů). Dožívá se věku 50 – 70 let. Na kořenech jsou hlízky o velikosti stolních hroznů, které obsahují symbiotické bakterie schopné vázat vzdušný dusík. Větvičky mají trny a jsou hustě obsypány kopinatými listy. Kvete na jaře, koncem dubna, velmi nenápadnými květy. Vysoký počet plodů má charakteristickou oranžovou barvu. Plod je kulovitá nebo vejcovitá peckovice 6-9 mm v průměru. Při pěstování rakytníku je nutné mít jeden samčí keř na tři samičí. U nás je poměrně hojně vysazován v parcích, zahradách a kolem cest. Měl by mít své místo pro své léčivé účinky i na Vaší zahradě. Plody sbíráme v době zrání a rychle sušíme při mírné teplotě. Okrajově se používají i listy a větvičky. Pokud plod zmáčkneme, vylisujeme šťávu, která se rozděluje do tří vrstev. Vrchní vrstva je oranžová pasta, pod ní je vrstva tuků a dole je sedlina a šťáva. Horní dvě vrstvy se využívají do kosmetických přípravků a spodní je vhodná k přípravě sirupu.Účinné látky Obsahuje velké množství vitamínů A, B, C, E, K1 ,F a širokou paletu 15 minerálních látek (mikroelementů jako železo, mangan, bór, hliník a podobně). Vitamínu C obsahuje 114 – 1550 mg na 100 gramů, což je 10 x více než obsahuje citron a 12 x více než pomeranč. Vitamínu E je obsaženo vůbec nejvíce ze všech rostlinných plodů. Obsahem karotenu se vyrovná mrkvi, která je považovaná za jeho nejbohatší zdroj. Obsahuje rovněž vysoký podíl flavonoidů (kvercetin, kaempferol, izokvercetin, rutin). Z dalších látek jsou to potom leukoantokyanidy, katechiny, třísloviny, aminokyseliny, pektin, karotenoidy a velmi účinný olej. Natrpklou chuť plodům dávají sloučeniny fenolového typu, které vykazují značný baktericidní účinek. Olej má vysoký podíl esenciálních nenasycených mastných kyselin (omega 3, 6, 9), betakarotenu a kyselin palmitové, palmitoleové a oleové. Obsah oleje v plodu je až 9,2%.Prokázané účinky Svými účinky je rakytník natolik výjimečný, že o něm lze bez nadsázky hovořit jako o všeléku současnosti. Toto tvrzení je podpořeno výsledky klinických testů z celého světa. Plod rakytníku se doporučuje konzumovat ke zlepšení celkového zdravotního stavu, zvýšení výkonnosti a aktivity. Je mimořádně účinný při hojení žaludeční sliznice a žaludečních vředů, ale i při podpoře trávení. Posiluje imunitní systém a zvyšuje tak odolnost organismu vůči infekci. Snižuje poškození jater při infekční žloutence a stimuluje funkci jater. Napomáhá snižovat hladinu cholesterolu, zejména LDL cholesterolu (tzv. "škodlivý"), ale naopak podporuje tvorbu HDL cholesterolu (tzv. "hodného a prospěšného"). Zlepšuje stav kardiovaskulárního aparátu, při ateroskleróze a dystrofických procesech v srdci. Zvyšuje elasticitu cév, brání městnaní krve a snižuje koagulaci krve. Hojí sliznici plic a průdušek. Mimořádně účinně tlumí bolesti kloubů, léčí revma a dnu, tlumí záněty a urychluje hojení. Plody rakytníku jsou schopné redukovat množství volných radikálů a tím působí preventivně proti vzniku rakoviny. Je rovněž využíván k hojení zánětu spojivek, poranění očního víčka a dalších. Pro silný regenerační a epitelizační účinek je rakytník používán k hojení ran, na spáleniny, omrzliny, ekzémy a prakticky všechna kožní onemocnění. Olej z rakytníku je velmi účinný na spáleniny vzniklé v důsledku radioaktivního záření (užívání je vysoce efektivní je pro pacienty po radioterapii). Celkově zlepšuje kvalitu pokožky, zvyšuje pružnost, vitalitu, omezuje tvorbu vrásek, hojí drobná poranění bez tvorby jizev. Stimuluje růst tkání při poškození kůže, hojí ekzémy i hemoroidy. Podporuje růst vlasů, léčí ekzémy i jiné kožní problémy. Rakytník je rovněž používán jako hlístopudný lék.Použití• Stimulace odolnosti• Hojí žaludeční sliznici a podporuje trávení (potlačuje růst Helicobacter pylori)• Stimuluje funkci jater• Snižuje hladinu cholesterolu a krevních lipidů• Zlepšuje stav kardiovaskulárního aparátu • Tlumí bolesti kloubů, revma a dnu• Silná antioxidační aktivita (vychytává volné radikály)• Drobná poranění, popáleniny, ekzémy a podobně • Zlepšuje kvalitu pokožkyJedná se o bylinku unikátních vlastností, a proto ji doporučujeme konzumovat denně a v každém věku. Dostatečná doporučená denní dávka jsou 2 ml 10% rakytníkového oleje. Je vhodné dávku rozdělit na 2 a aplikovat 30 minut před jídlem. Ve 2 ml oleje je obsaženo 100% doporučené denní dávky vitamínu E a 62% doporučené denní dávky vitamínu A. Do dnešního dne nebyly prokázány jakékoliv nežádoucí, nebo zdraví ohrožující účinky.Receptury• Rakytníkový olej připravíme macerací rozdrceného plodu v jedlém oleji (slunečnicový, olivový a podobně). Drceného plodu použijeme 50 – 100 gramů na 1 litr. Každý den důkladně protřepeme, po 3 – 4 týdnech přecedíme a skladujeme v tmavé sklenici. Denně užíváme 3 x denně 1 lžičku. Skutečností je ovšem fakt, že takto připravený olej má své limity a nemůže se kvalitou rovnat oleji připravenému kryoskopickou vymrazovací metodou, nebo vakuovou destilací.• Rakytníkový čaj připravíme povařením 2 polévkových lžic plodu rakytníku, který 5 minut povaříme a můžeme podávat. Je třeba si však uvědomit, že varem zlikvidujeme vysoké procento těch nejcennějších látek rakytníku. • Marmeláda se připraví: 500 gramů necháme přes noc nabobtnat v 250 ml vody. Přivedeme k varu a protlačíme sítem. Dosladíme medem, nebo hruškovou šťávou. Uchovávejte v lednici. • Plod rakytníku se používá k přípravě marmelády, džusů, lihovin a celé řady dalších produktů. Natrpklost plodů je odstraněna mrazem (je možné rovněž vložit na jeden den do mrazáku).• Plody rakytníku se doporučují přidávat do krmiva zvířatům. Zlepšíme tak jejich kondici, kvalitu srsti a celkový stav. Byliny s podobnými účinky Rakytník je natolik unikátní, že je velice problematické hledat k němu adekvátní srovnání. Pokud bych však jmenovat alespoň jednu, napadá mě hlíva ústřičná a z ní získávaný beta-glukan.

folder_openPřiřazené štítky

Řepík lékařský

access_time14.duben 2020personRedakce

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria ) je víceletá rostlina dorůstající do výšky kolem 60 cm. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi růžovitých. Tato rostlina je rozšířena v Evropě, Asii a v Severní Americe.V prvním roce tvoří velkou přízemní růžici, v dalším vyrůstá mohutná lodyha, která se brzy obsype spoustou žlutých květů vonících po meruňkách. Kvete od června do září, chuť řepíku je mírně nahořklá. Má výrazný antibakteriální, protizánětlivý a hojivý účinek. Řepíku se daří dobře jak v kyselých, tak i zásaditých půdách bohatých na živiny. Snáší dobře sucho a upřednostňuje teplá a slunná stanoviště. Sbírá se v době květu, a to celá rostlina. Řepík má svíravý a stahující účinek, pro který se droga nejčastěji používá při katarech žaludku a střev spojených s průjmy, napomáhá při dezinfekci. Obsahuje zdraví prospěšné látky - silice a třísloviny. Z řepíku se připravují čaje (čajové směsi), ale i masti a krémy. Řepík se používá samotný v nálevu nebo čajových směsích, a to k pití, kloktání (zánět dásní a ústní dutiny), výplachům (ústní i nosní dutiny), ale i k obkladům (hemoroidy, bércové vředy, kožní vyrážky) nebo koupelím při léčbě hnisavých vyrážek a nehojících se ran.Léčivé účinky řepíku se využívají při: • katarech žaludku a střev a podpoře jejich činnosti• podpoře správného zažívání• žlučníkových a jaterních poruchách• krvácení v trávicím ústrojí z drobných cévek• průjmech• ledvinových a žlučníkových kamenech• nedostatečnosti močového měchýře• vysokém krevním tlaku• hemoroidech• očních potížích• rýmě • angíně• zánětech horních cest dýchacích• problémech s průduškami a bronchitidě• zánětech ústní a nosové dutiny• bércových vředech• bolestech kloubů a revmatických obtížích• obnově podrážděné pleti• poruchách spánku spojených s nervozitou a depresemi • kožních vyrážkách a léčbě špatně se hojících ran• problémech s křečovými žilamiPři vnitřním užití pijeme nálev.Na šálek přelijeme 1 kávovou lžičku sušeného řepíku vroucí vodou. Necháme vyluhovat 10 – 15 minut, pijeme 2 – 4 krát denně po jednom šálku takto připraveného nálevu. Nálev není vhodný pro těhotné ženy ani pro častější používání, zvláště v kombinaci s alkoholem !!! Ke kloktání, při zánětech sliznice ústní dutiny a nosohltanu, se používá vlažný čajový nálev.V případě zevního použití připravíme odvar z 2 - 3 polévkových lžic sušeného řepíku na 100 ml studené vody. Necháme několik minut povařit. Přikládáme několikrát denně jako obklad na postižené místo nebo používáme ke koupelím. V kuchyni se zelená nať řepíku výborně hodí ke kořenění pečeného masa.Rozhodně je to jedna z léčivek ,která by neměla chybět ve Vaší chalupářské lékárně.

folder_openPřiřazené štítky

Úhlová bruska FLEXA

access_time14.duben 2020personRedakce

Každý z nás ,kdo máme nějakou nemovitost potřebujeme pro práci na ní nějaké užitečné pomocníky. Jedním z takových pomocníků, kdy potřebujeme něco zbrousit, přibrousit, odříznout, přiříznout a tak podobně, je elektrická úhlová bruska. Flexka nebo-li rozbrušovačka je ruční nářadí poháněné elektrickým nebo benzínovým motorem. Často používaným označením pro úhlovou brusku je právě flexa, tento výraz vznikl díky firmě Ackerman + Schmitt která si značku FLEX nechala patentovat.. V současnosti jsou na trhu i akumulátorové nebo benzinové brusky.Podle druhu brusky se běžně používají různé průměry řezacích kotoučů: průměr 100 mm, 115 mm, 125 mm, 150 mm, 180 mm a 230 mm. Větší benzínové brusky používají kotouč o průměrech 250, 300 a 350 mm. Otáčky strojů dosahují až 12 000 za minutu. K upínání nástrojů na vřeteno slouží upínací příruba a matice. Matice může být utahována speciálním klíčem nebo jen ručně (systém SDS, FastFix). Rozměr upínacího otvoru kotoučů je nejčastěji 22,2 mm (u velkých kotoučů se používá 25,4 mm, nebo 30, 40 mm). (systém SDS, FastFix). Rozměr upínacího otvoru kotoučů je nejčastěji 22,2 mm (u velkých kotoučů se používá 25,4 mm, nebo 30, 40 mm).Řezný kotouč - slouží dělení oceli, nerez oceli, litiny, přírodního kamene, ale také plastů a dřeva. Vyrábí se v různých provedeních podle druhu materiálu, šířka kotouče může být od 0,8 mm do 4 mm.Brusný kotouč - brousí se jím povrchy, odbrušují sváry. Síla kotoučů je nejčastěji 6 až 7, výjimečně 10 mm.Diamantový kotouč - k řezání stavebních materiálů, cihel, betonu, asfaltu nebo dlaždic.Existují kotouče celoobvodové, segmentové a brusné. Lamelový kotouč - je skládaný z obdélníků brusného plátna na podložce, slouží k broušení barev z kovu i dřeva, k strukturování povrchů. Úhlová bruska je všestranně využitelným, ale také velmi nebezpečným nářadím.Pracovat s ní bez brýlí je vrchol hazardu (12000 otáček,jiskry). Pozor na broušení nebo řezání kamene, keramiky, cihel. Bruska není na prašnost konstruovaná a vtahuje do sebe vzduch (a tedy i prach), kterým se chladí. Brzy dojde k jejímu poškození. Pokud je to možné, použijeme raději okružní pily – cirkulárky – s kotoučem na keramiku. Této pile prach nevadí. Dnes je na trhu řada výrobků o různé ceně a kvalitě. Je na nás, zda se rozhodneme pro levnější výrobek/když ji tak často nepoužíváme/ nebo koupíme profi výrobek pro časté práce.Mají je v HPM pro kutily a ve specializovaných prodejnách nářadí. Při práci s flexou dávejte pozor na bezpečnost. Má vysoké otáčky a od kotouče při řezání kovu odletují jiskry i kousíčky kovu. Při práci s ní používejte kožené rukavice a ochranné brýle. Jako užitečného pomocníka ji jistě oceníte.

folder_openPřiřazené štítky

Údržba,očista a uložení nářadí a přístrojů na zimu

access_time16.duben 2020personRedakce

Každý správný chalupář a chatař se o své nářadí a přístroje, často používá při své práci, také řádně stará aby mu vydržely co nejdelší dobu.Proto je důležité se jim věnovat zejména na podzim,kdy většinou již končí řada prací a chalupa a chata se zpravidla zazimovávají. Ruční nářadí je potřeba vždy řádně očistit, pily, kosy, srpy a nože přebrousit a uložit do sucha, případně ostří nebo celé části naolejovat, aby nerezly. Je třeba je uložit na suché místo. Nože motorových nebo elektrických sekaček a křovinořezů je vhodné vyndat, očistit a nabrousit. Násady všech kusů nářadí je vhodné prohlédnout, vyspravit poškození, případně vyměnit celé a také rovněž uložit na vhodné místo.Různé kbelíky, sázecí košíky a bedýnky bychom rovněž měli uklidit čisté, bez zbytků trav a hlíny. Vozíky na nářadí i kolečka, rovněž očistíme,případně natřeme a naolejujeme a uklidíme tak, aby na ně nepršelo , nesněžilo a také aby nelákaly nenechavce ke krádeži.Sekačka se v žádném případě nesmí uložit v tomto stavu v jaké je. Je nutné ji mechanicky dobře očistit,umýt a pečlivě osušit/případně poškozené části nastříkat barvou/. Nejlepší je ostříkat ji tlakovou vodou. Musíme však dát pozor, aby se voda nedostala do čističe vzduchu, do elektrické instalace a do ložisek. Do vody můžeme přidat i saponát. Při odstavení stroje na zimu zkontrolujeme i filtr. Jeho kryt předem očistíme, aby do filtru nenapadal další prach. Nečistoty z filtru lze v omezené míře odstranit vysavačem. Filtry se ve stanovených termínech buď vyměňují nebo vymyjí (respektujte instrukce prodejců). Několik sezon používaná zapalovací svíčka se od nové znatelně liší. Pokud jsou však karburátor i zapalování správně seřízeny, vydrží svíčka několik let. Jestliže je zaolejovaná, pracuje motor zřejmě v nevhodném režimu a je špatně seřízený karburátor protože dodává do válce příliš bohatou směs. Jestliže je filtr silně znečistěný, pak jej vyměníme, neboť nečistoty by nadměrně omezovaly průtok vzduchu a motor by pracoval podobně, jako by měl příliš bohatou směs. V případě, že jsme nespotřebovali celou nádrž, je nutno benzin odčerpat /hadičkou / nebo vylít. U většiny sekaček je možno nakloněním na bok nádrž dokonale vyprázdnit. Pod sekačku vsuneme vhodnou misku např. (hluboký "plech" z trouby). Po provedení všech údržbářských prací je třeba uložit sekačku i další el. či motorové přístroje na bezprašné suché místo. Sekačku skladujeme v normální poloze. To znamená, že ji nevěšíme ani nenaklápíme. Sekačky se spouštěcím akumulátorem musí být chráněny před mrazem. Při zazimování sekačky bychom měli vyšroubovat zapalovací svíčku a otvorem kápnout do válce trochu oleje. Motor bychom měli protočit naprázdno, aby se olej dostal na všechna místa na stěnách válce. Rozmělněné kousky trávy, která ulpívá na vnitřních plochách sekaček a křovinořezů, je nutné odstranit. Vhodným nástrojem je houbička na nádobí, můžeme použít tvrdší kartáč a vodu se saponátem. Žebra válce motoru je rovněž nutno důkladně očistit technickým benzinem. U řetězové pily, vyčistíme místa,kde se hromadí zbytky pilin, vyjmeme řetěz a odvezeme jej k nabroušení. Odborníci také radí, aby řetěz, pokud broušení nepotřebuje, byl přes zimu uložen do oleje nebo petroleje. Petrolej uvolní ztuhlý olej smíšený s jemnými pilinami a usnadní tak provoz pily. Při uložení pily, jejíž řetěz byl mazán např."bioolejem" bez aditiv zejména v nevytopené místnosti olej ztuhne natolik, že po nastartování pily bude odstředivá spojka prokluzovat a pilový řetěz se vůbec nerozpohybuje. Pokud jsme vše takto pečlivě provedli a nářadí a přístroje na zimu uložili, budeme na jaře spokojeni a nářadí i přístroje budou pěkné a funkční.

folder_openPřiřazené štítky

Substráty pro Vaší zahradu

access_time16.duben 2020personRedakce

Snad každý chalupář a chatař, který pěstuje na své zahradě květiny nebo zeleninu, již dnes kupuje a používá zahradní substráty aby měl lepší výsledky.V tomto článku Vás chceme alespoň trochu "vzdělat" a vysvětlit co to vůbec substráty jsou, z čeho se skládají a na co se používají. Substráty se připravují z několika druhů rašelin, která je jejich základním prvkem a dále z vyzrálého kůrového humusu, písku, jílů, hnojiv a dalších doplňkových komponentů nezbytných a potřebný pro správný růst rostlin. Každý výrobce má řadu receptur, které se liší nejen vstupními komponenty, ale i poměrem jednotlivých surovin, případně zastoupením různých speciálních složek. V každém případě je mnohem efektivnější si již hotový substrát koupit, než si jej sami vyrábět. Nikdy se nám totiž v domácích podmínkách nepodaří namíchat takovou směs, která by byla pro pěstování dané rostliny či zeleniny vhodná.Substráty můžeme rozdělit na čistě rašelinové a rašelino-kůrové dle základních surovin, z nichž jsou připravovány. Přidáním kůrového kompostu mj. substrátu se zajistí, že dobře váže vodu, dodá se mu vzdušnost, stabilizuje se hodnota pH a v neposlední řadě se tak obohatí o stopové prvky a živiny. Prostředky ke zlepšování půd se nepoužívají pro jejich obsah živin, ale v první řadě pro jejich příznivé působení na strukturu půdy. Řadí se k nim také vápno a horninové moučky. Nejdůležitější prostředek ke zlepšování půd je kompost, který má zároveň i hnojivé účinky. Velmi hodnotné jsou komposty z různých druhů hnoje, protože na zahradu vnášejí jen obtížně dostupný živočišný materiál.Ve specializovaných zahrádkářských obchodech se nabízejí pod různými obchodními jmény. Stejně jako všechna hnojiva z hnoje obsahují více živin nežli běžné komposty ze zelené hmoty nebo ze zahradního odpadu.V posledních letech se značně rozšířilo používání produktů z kůry. Po dlouhá desetiletí se v zahradách běžně používala jen rašelina, tato praxe však není příliš smysluplná. Přestože je rašelina hodnotná jako trvalý humus, její těžbou se ničí rašeliniště, a tím se ztrácejí důležité životní prostory pro zvláštní rostliny a živočichy. Zcela absurdní je pěstování běžných rostlin s přídavkem kyselého substrátu, jakým je rašelina. Použití rašeliny má smysl jen u kyselomilných rostlin, například u pěnišníku, vřesu nebo vřesovce.Pěstitel má mnoho jiných alternativ a může se vyhnout přídavkům samotné rašeliny do půdy. Celospolečenské problémy s odpady vedly ke kompostování průmyslovým způsobem. Komposty nebo humusové zeminy se nyní nabízejí jako balené substráty. Je třeba však dbát na jejich kvalitu – prodávané humusové zeminy nejsou z finančních důvodů vždy dobře vyzrálé. Jejich předností ve srovnání s domácími komposty je zpravidla pouze nepřítomnost zárodků chorob a především semen plevelů. Pěstební substráty se někdy doplňují i uměle vyráběnými součástmi. Některá minerální hnojiva jsou snadno rozpustná a rostliny je rychle a dobře přijímají. Mohou však jako škodlivé látky pronikat např. do podzemní vody. Hnojiva z organických výchozích látek musí být nejdříve rozloženy půdními mikroorganismy.Přitom se živiny uvolňují postupně, rostliny je odebírají podle potřeby a zpravidla nedochází k nadměrnému obohacení půdy živinami. Podle potřeby lze používat jednoduchá, vícesložková a plná hnojiva nebo hnojiva s dlouhodobým účinkem. Substrát je třeba nakupovat vždy pro konkrétní účel na co jej potřebujeme. Je lepší dávat při koupi přednost specializovaným substrátů před univerzálními. V každém zahradnictví Vám dobře a odborně poradí a pomohou vybrat. Balení je zpravidla ve 5,10,20 a více kg pytlích, na kterých je uveden druh a složení substrátu.

folder_openPřiřazené štítky

Solitérní zahradní nádoby

access_time16.duben 2020personRedakce

Výzdoba naší zahrady, míst před vchodem do domu, prostoru u bazénu nebo dlažba u pergoly apod. dotváří charakter celého objektu či jeho prostranství.Každý chalupář to ví a proto se snaží takové prostory nějak oživit a zvelebit. Trendem dnešní doby je návrat k přirozené podstatě života a k přírodě. Někteří z nás proto mají u domku okrasnou či užitkovou zahradu, jiní si kousek přírody mohou dopřát alespoň na balkoně nebo terase. Jak ve větších zahradách, tak v menších obytných prostorách se mohou působivou dekorací stát zajímavé a velké pěstební nádoby s rozmanitými rostlinami. V literatuře se můžeme dočíst, že historie pěstování rostlin v nádobách je stejně stará jako historie zahrad. Vzpomeňme si třeba na krásné zámecké zahrady na řadě českých a moravských zámků.V současné době se pěstební nádoby různého typu, tvaru a z různých materiálů opět těší velké oblibě. Jiné nádoby se ale hodí do moderního, třeba netradičního typu zahrady, jiné si pořídíme na dvorek např. venkovské chalupy. V každém případě nám však mohou pomoci zútulnit , ozdobit a dát charakter prostoru, do kterého je umístíme. Nádoby s rostlinami mohou stát v naší zahradě osamoceně, např. na zeleném trávníku nebo uprostřed barevně kvetoucího záhonu.Nemáme-li ale chuť pořizovat si solitérní nádoby, můžeme si vytvořit ze skupinky pěstebních nádob, i s rozmanitým osazením a vytvořit si tak celé zajímavé barevné zákoutí. Můžeme je mít na terase, u zdi domku, na kamenném schodišti v zahradě apod. Záleží jen na naší představivosti a chuti experimentovat. Osázet rostlinami můžeme například objemné truhlíky z teakového dřeva, které dobře odolává vlhkosti a rozmarům počasí. Můžeme např. použít třeba dřevěný džber,starou konev,starý kotel a jiné vyřazené nádoby. Jinou volbou mohou být žlaby z přírodního kamene, v nichž se nejčastěji pěstují skalničky a drobné trvalky. Zajímavě vypadá, pokud žlab necháme mírně obrůst mechy. Použít se dají i rozmanité truhlíky, koše nebo mísy.Dno pěstební nádoby by vždy mělo mít drenážní otvor nebo více otvorů. Pak je potřebné dno vyložit drenážní vrstvou z drobných oblázků nebo štěrku, je to proto aby se zlepšila stabilita nádoby a především odvádění vody. Pak navrstvíme podle druhu rostlin vhodný pěstební substrát. Jeho povrch lze zasypat například mulčovací kůrou nebo kamennou drtí nebo kačírkem. Tak zmenšíme ztrátu vody a zmírní se i růst plevelů. Zahradníci tvrdí, že v nádobách lze pěstovat téměř vše. Otužilé trvalky, stromky, keře, bonsaje, skalničky, růže, ale i vodní rostliny, ovoce, koření či některé druhy zeleniny. A tento výčet určitě nemusí být úplný. Ve vysokých nádobách, jak lze na některých zahrádkách, dvorcích či terasách také vidět, se dají bez opory pěstovat i některé popínavé rostliny, které pak rostou jako převislé. Při správné péči se může rostlinám v nádobách velmi dobře dařit. Dnes je v řadě obchodů pro kutily nebo v zahradnictví veliký výběr různých solitérních nádob všech možných tvarů, velikostí a z různých materiálů. Vše je jen otázka ceny. Můžete ale také prověřit Vaši půdu nebo sklep a jistě najdete něco co budete moci po úpravě či ošetření použít pro tyto účely a budete sami příjemně překvapeni.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz koření používá

Trochu z Prahy u vás doma

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Jak si přiblížit pražskou architekturu až na dosah Jedním z nejčastějších přirovnání vztahujících se k Praze je přívlastek kamenná. Není divu, že kámen je nejčastějším tradičním materiálem, který se dochoval. Díky jeho životnosti, ale také díky dlouhé historii jeho používání v Praze. Dokonce i samotné přirovnání Praha kamenná má svůj původ již v desátém století, kdy španělský kupec Ibrahím ibn Jakúb mluvil o Praze jako o „městě stavěném z kamene a vápna“...Kámen je často považován především za luxsní materiál patřící do reprezentativních prostor, jakými jsou přijímací haly hotelů, sakrální stavby, muzea... Jako stavební materiál se již téměř nepoužívá, jeho funkce je především zdobná. Jako dekorativní prvek se objevuje také v interierovém či exteriérovém povrchu zdí.Zeď je jedinou opravdovou hranicí mezi architekturou celku a interierovým řešením (není-li zdí myšlena skleněná tabule transparentní fasády). S touto zdí je tak také potřeba pracovat, protože zeď vytváří na rozdíl od ostatních objektů interierového designu opravdu prostor, ve kterém žijeme. Nábytek a jeho materiály vnímáme jiným způsobem než materiál použitý na zdi, podlaze nebo stropu.Zajímavým řešením jsou pak právě kamenné obklady. Kámen se vyskytuje v přírodě v nesčetném množství podob, rozlišujeme tak různé druhy kamene z různých míst planety podle jeho kvalit, jako je barva, tvrdost, zrnitost a další. Typickým kamenem používaným ke stavbě v historii Prahy byl právě především kámen z nejbližšího okolí. Tím prvním byla opuka, která se objevuje již na prvních kamenných stavbách románského slohu na Pražském hradě nebo dalších pro Prahu tak symbolických stavbách gotických.Právě pro interier se však opuka, která může mít různou barvu od bílé až po odstíny žlutohnědé, hodí v různých svých formách. Je vhodná především do místností se stálou vlhkostí, například obývací pokoj či pracovna je ideální, problémy může činit například i umístění v kuchyni. Pohledově se opuka může snášet se dřevem i modernějšími materiály a povrchovou úpravou či uspořádáním kamenné mozaiky se může řešení lišit podle vašich potřeb a možností kamenických pracovníků.V současné době jsou v provozu dva opukové lomy, kde se tento kámen těží. Lom Přední Kopanina se nachází severozápadně od Prahy, zde se těží kámen především na opravu pražských památek, jako dům U Kamenného zvonu, jehož fasáda byla zrekonstruována nedávno. Pro tento lom je typická takzvaná zlatá opuka, která se nachází v nižších vrstvách a svého času byla pro románské a gotické účely těžena v oblasti Petřína, podle barvy opuky dostala své jméno například Bílá hora. Lom Spoglilit se nachází v oblasti Džbánského pohoří. Opuka zde těžená je bohatší na takzvané spongie – pozůstatky drobných mořských hub, které se objevují v kameni jako fosilie. Tyto spongie činí kámen křehčí, současně jej dělají lehčím a tak je pro použití jako obkladový materiál příhodnější.V nedávné minulosti se opuka osvědčila například ve vestibulu stanice metra A Hradčanská, kde se navíc projevil její potenciál materiálu pro kamenosochařství – výzdobu zde tvoří reliéf poskládaný z otesaných broušených opukových desek. Reliéfová výzdoba symbolizuje výjevy dějin českého národa.Kromě opuky broušené, jejíž povrch je hladký a až lesklý, používá se v interierech také opuka s rustikou, která více připomíná přírodní vzhled kamene použitého na stavbu pražských památek. Kvádry opukového kamene s rustikou nabízí různé kamenické firmy buď upravené pro exteriér nebo interier.Zajímavým příkladem použití opukového kamene je interier, který navrhl pro žižkovský loft atelier Do ale v tenké vrstvě tří centimetrů pak byl použit lehký spongilit při stavbě vily na Praze 5, kde chtěl architekt M. Hlaváček vytvořit soužití novostavby s původní opukovou zdí.Opuka, která patří neodmyslitelně k historické architektuře v Praze, se může stát vkusným dekorativním prvkem ve vašem bytě. Pokud se zdráháte pustit do obkládání stěn, může být stejně vkusným doplňkem opuková socha, materiál si oblíbili sochaři moderní doby.

folder_openPřiřazené štítky

Domácí sauna svépomocí

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Co musí splňovat prostor, kde bude sauna stát? Podlaha pod saunou musí být rovná, odolná proti výrazným rozdílům teploty a snadno omyvatelná. Nášlapná vrstva podlahy před osazením sauny může být keramická dlažba ve spádu směrem ke dveřím, nebo speciální nátěr.Po obvodu místnosti sauny, kromě místa dveří, bude sokl o šíři 100mm, ale v místě kde sauna nebude vestavěna (tj. u zdi) bude sokl o šíři 60mm. Na sokl bude umístěna konstrukce sauny, proto sokl musí být vodorovný. Výška soklu max. 100mm záleží však na spádu podlahy.Před dveřmi do sauny musí být zřízena podlahová vpusť a prostor před saunou by měl mít přirozené větrání pro možnost odvětrání vzduchu.Suché izolované omítnuté zdivo, vyrovnané jemnou omítkou (v prostoru budoucí sauny by neměly být instalační šachty, vedení plynu, vody atd. jinak je nutné přeložit, nebo adekvátně zabezpečit). Tl. zdiva u vnitřních zdí (příček) 100mm. (dutinové cihly nejsou praktické pro špatného kotvení hmoždinek)Výška stropu místnosti před vestavbou sauny min. 2000mmV prostoru, kde bude sauna, by se měla relativní vlhkost vzduchu pohybovat kolem 50 – 55%, protože jinak může dojít k poškození dřevěného obkladu sauny. Tento problém je řešitelný pomocí speciálních nátěrů a impregnací nebo použitím speciálního druhu dřeva, ale je nutné toto omezení znát předem a brát na něj zřetel.2) Konstrukce sauny Hranoly ze sušeného smrkového dřeva 6x4 cm se přišroubují přímo na zeď. Pak se osadí dveře o rozměru 680x1920mm, bez prahu (ten vytvoří rám saunových dveří.) Saunové dveře se zásadně otvírají ven ze sauny, pro celoskleněné dveře se používá bezpečnostní kalené sklo tl. 8mm.Mezi hranoly se uřízne a instaluje izolační vata, která je v tloušťce hranolů min. 40mm. (zásadně se nesmí použít polystyren). Izolační vata se překryje hliníkovou parozábranou s přesahy, které se spojí hliníkovou páskou. Nepoužívat hliníkové folie s výztužemi z umělých vláken! Rovněž je jako parozábrana naprosto nevhodná střešní folie apod.Poté se rozvrhnou se a umístí ovladače, které by měly být z vnější strany sauny ve výšce asi 140 cm. Při montáži kostry je potřeba promyslet přesné rozmístění lavic a přisávacího a odvětracího otvoru. Všechny lavice, rošty a opěrky se šroubují ze spodní strany, aby se při saunování nikdo nespálil od rozpáleného kovového šroubu, výjimečně se mohou šrouby zapustit do dřeva.Přípravu i připojení veškerých elektrorozvodů přenechte odborné osobě! Přívod elektrické energie do ovladače 5x2,5CYKY – v případě, že kabel by měl jít vnitřním pláštěm sauny v izolaci, pak je potřeba použít kabel CSSS 5x2,5. (všechny rozvody ve stěně sauny v izolaci musí být vedeny silikonovými teplovzdornými kabelami CSSS ideálně vložených do ohebných trubek (krků) ozn.: FMP20Z ovladače ke kamnům (do 9 kW): CSSS 5x1,5 (vyústění 50cm od podlahy v ose kamen a ovladač umístit mimo saunu). Z ovladače k čidlu (čidlo s kabelem bývá součástí kamen). Z ovladače ke světlu CSSS 2-3x1 (vyústěné cca. 20cm pod stropem co nejdále od kamen). Osvětlení je možné instalovat zvlášť, většinou se ale připojuje k externímu ovladači, kde je umístěno i vypínání světla.Kamna se umisťují na vhodné místo tak, aby nepřekážela provozu. Dle kamen je nutno dodržet odstupové vzdálenosti od topidel (podle pokynů výrobce, obvykle 100mm). Před tímto prostorem se umisťuje dřevěný ochranný kryt. Dřevěný materiál pro montáž sauny je nutno ponechat uskladněný v místě stavby min. 14 dní, aby se dostal na reálnou relativní vlhkost budoucího prostředí.Přívod vzduchu a odvod vzduchu se umisťuje pod kamny o velikosti 100cm2, odvod vzduchu na protilehlé stěně pak komínkem nebo hliníkovým krkem nad úroveň sauny o velikosti 100cm2 (komínek možno instalovat již do zdiva, případně do pláště sauny. Pak už stačí jen přichytit palubky.Dříve než se spustí sauna na „ostro“, měla by se alespoň 3 krát postupně rozehřát na 50, 70 a 90 st cca. po 1 hodině v rozmezí několika dní, aby si konstrukce zvykla na teplotní změny.  Tento návod není úplný, protože každá sauna má jiné parametry a svá specifika. Proto je vždy vhodné konzultovat práce s odborníkem.

folder_openPřiřazené štítky

Asfaltové (bitumenové) pásy na střechu

access_time17.duben 2020personRedakce

Také již máte na střeše své chaty nebo chalupy, kůlny nebo přístřešku dosluhující starou krytinu nebo lepenku a přemýšlíte o nápravě. Když se rozhodnete pro cenově dostupné a inovované nebo zcela nově vyvinuté asfaltové/bitumenové pásy/ jistě neprohloupíte. Jednak Vás přesvědčí cena a jednak snadný a rychlý způsob pokládky. Asfaltové izolační pásy lze použít na izolace: střech, teras, balkónů, parkovišť, zahrad a dalších typů, základů a podzemních staveb proti zemní vlhkosti, mokrých provozů (podlah a stěn) proti vodě volně stékající, provozních střech a střech o opačném pořadí vrstev, nádrží na vodu, bazénů a pod. Upozornění: Izolační materiály na bázi asfaltu odolávají agresivním vodám, kyselým dešťům apod., nelze je však používat jako izolace proti ropným produktům. Rozdělení pásů podle nosných vložek:- pásy s nosnou vložkou ze sklorohože - pásy s nosnou vložkou ze sklotkaniny - pásy s nosnou vložkou z kovové fólie - pásy s nosnou vložkou ze syntetických vláken- pásy se spřaženou nosnou vložkou- pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky Rozdělení pásů podle asfaltové hmoty: - pásy s povlakovou hmotou z oxidovaného asfaltu - pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného elastomery (SBS)- pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného plastomery (resp. směsnými polymery) Horní povrch pásů může být opatřen dekorativním břidličným posypem – varianta DESIGN (v přírodním nebo barevném provedení– červená a zelená nebo podle požadavku zákazníka) nebo jemným minerálním posypem– bez tohoto označení. Prvním reprezentantem řady modifikovaných asfaltových pásů je SKLOELAST. Jedná se o pás z asfaltu modifikovaného SBS kaučuky, naneseného oboustranně na vysoce kvalitní nosné vložce ze skelné tkaniny. Spodní povrch je opatřen PE fólií. Ve variantě SKLOELAST EXTRA dosahuje ohebnost na trnu o průměru 30 mm bez trhlin při teplotě -25 °C. Dalším modifi kovaným výrobkem je pás POLYELAST. Jeho výztuž tvoří nosná vložka z netkaného polyesterového rouna. V tomto pásu se spojují výborné mechanické vlastnosti polyesterového rouna a asfaltové modifikované hmoty. Ve variantě POLYELAST EXTRA dosahuje tažnosti min. 40% a ohebností na trnu vyhoví minimálně do -25 °C. Vysoká průtažnost a odolnost vůči nízkým teplotám umožňuje použít tento pás (pokud je bodově fixován k podkladu, nebo je-li pod něj vložen pás PER V13) i na dilatující podkladní vrstvy. Výrobní sortiment byl dále doplněn i o cenově velmi výhodný pás BITUELAST na nosné vložce ze skelné rohože, který je zvláště vhodný pro izolace proti zemní vlhkosti realizované při nízkých teplotách a jako spodní vrstva, popř. mezivrstva střešních povlakových krytin. V úpravě DESIGN pak jako finální vrstva krytiny. Speciálním výrobkem pro stejné využití jako BITALBIT S je RADONELAST. Horní povrch tohoto pásu je opatřen minerálním posypem, dolní pak lehce tavitelnou PE fólií. Dalšími výrobky společnosti Dehtochema Bitumat je nová řada vysoce modifikovaných izolačních pásů ELASTOLEP EXTRA s adhezními přísadami, zajišťujícími samolepící efekt. Řada těchto výrobků tak navazuje na pás se zvýšenou lepivostí izolační hmoty ELASTOLEP PR3, který je součástí střešní technologie ELASTOLEP a používá se výhradně na povrch tepelně izolačních dílců z pěnového polystyrenu, s následným celoplošným natavením finální vrstvy krytiny. Samolepící pásy ELASTOLEP EXTRA jsou na horním líci opatřeny jemnozrnným posypem, doporučovaným pro jednovrstvé izolační systémy nebo polyetylenovou fólií (PE) určenou pro podkladní pásy u dvouvrstvých povlakových krytin. Pás typu DESIGN je na horním povrchu opatřen břidlicovými šupinami a je určen pro vytváření dvouvrstvých krytin na podkladní pás s polyetylenovou fólií na jeho horním líci. Nosnou vložku samolepících pásů ELASTOLEP EXTRA tvoří polyesterové rouno (PR) nebo spřažená hliníková fólie (AL) se skelnou rohoží, která zajišťuje vysoký difúzní odpor izolace vůči plynům (protiradonová izolace) a vodní páře (parotěsná vrstva). Novinkou společnosti Dehtochema Bitumat jsou pásy s úpravou proti prorůstání kořínků, které jsou vhodné k hydroizolacivegetačních střech (řada pásů POLYELAST GARDEN). Jak vidíte sami těchto výrobků existuje celá řada a mají vynikající izolační vlastnosti. Jejich pokládka a manipulace s nimi je velice snadná. Dodávají se v rolích. Je snadné je přiříznout , naměřit a aplikovat na pevný podklad. Při nákupu u dodavatele Vám přesně poradí jak nejlépe je aplikovat na střechu či tam kam potřebujete

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonová příčka

access_time18.duben 2020personRedakce

Jistě řada z Vás uvažuje o tom, že bude z různých důvodů muset rozdělit místnost na chalupě nebo chatě příčkou a řeší z jakého materiálu a jakou technikou ji co nejlépe postaví. Jednoduchým, technicky poměrně snadným a ne drahým řešením je postavit příčku ze sádrokartonových desek. K dostání je několik druhů desek např. s protihlukovou úpravou /černé/, s úpravou proti vlhku/zelené/ apod. Desky jsou v několika základních rozměrech a tloušťce a lze je snadno upravovat. Prodává se k nim stavebnicové příslušenství, jako různé kovové profily apod. V následujících řádcích si o sádrokartonových příčkách něco povíme a vysvětlíme si postup takové stavby.Sádrokartonové příčky splňují tepelné , zvukové a izolační požadavky. Mají vynikající požárně ochranné vlastnosti. Základní nosná konstrukce může být z ocelových profilů i dřevěného laťování, doporučujeme spíše ocelové profily/kvůli pevnosti a stabilitě/. Kovová konstrukce z profilů z ocelového plechu se obloží sádrokartonovými deskami, to znamená, že na každou stranu se připevní jedna nebo dvě vrstvy desek nebo u jednoduché příčky se do profilu nasunou. Jako izolace se do prostoru mezi deskami vkládá např. minerální vlna. V prostoru mezi deskami je dostatek prostoru na pohodlné umístění např.vodoinstalace nebo elektrické instalace. Sádrokartonové příčky jsou ideální pro rozdělení místnosti, jako bytová příčka nebo jako instalační příčka či stěna k zabudování sanitárních instalací při stavbě koupelny.Flexibilní řešení půdorysu: Půdorysnému rozvržení sádrokartonových příček nejsou kladeny prakticky žádné meze. I při pozdějším dělení prostoru je možno sádrokartonové příčky postavit na kterémkoli libovolném místě půdorysu místnosti či domu a v případě potřeby je lze bez problémů opět demontovat. Sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25kg/m2 tj. 10x menší než u klasických stěn) nepředstavují žádné zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Rychlost práce: Spáry mezi sádrokartonovými deskami se ihned po montáži zalepí páskou a zatmelí, instalační práce se provádějí již během stavby v dutině mezi deskami a to v každé roční době, protože suchá výstavba není závislá na sezóně! Tepelná izolace: Sádrové stavební materiály mají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Povrch stěny se dokonale přizpůsobí teplotě místnosti. Tím se sádrové stavební prvky ihned po zatopení příjemně oteplí. Tepelně izolační příčky i když nejsou namáhány venkovním klimatem splňují doporučené normy ČSN 75 0540-2.Protipožární ochrana: Sádra je nehořlavá stavební hmota. Konstrukce příček splňují veškeré požadavky na protipožární ochranu. Protipožární příčky splňují všechny normy ČSN 73 0851-7 (stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí) a ČSN 73 0862 (hořlavost stavebních hmot).Zvuková izolace: Účinná zvuková izolace je předpokladem pro pohodlí a vysokou kvalitu bydlení. Sádrokartonové příčky poskytují při podstatně menší hmotnosti stejnou zvukovou izolaci, jakou ve stejné míře mohou poskytnout pouze silné a těžké masivní stěny. Zvukově izolační příčky vykazují váženou neprozvučnost podle normy ČSN 73 0532.Technologický základní postup montáže sádrokartonové stavební příčky (Knauf):1. Zaměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s dveřním otvorem), pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop. 2. Připevnění UW-profilů: Na UW-profily se přilepí těsnící páska (šíře dle průřez profilu), UW-profily se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v UW-profilu vyraženy) se UW-profily připevní k podlaze universálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že je příčka delší než 4m (maximální délka UW-profilu), nastaví se další UW-profilem (ustřižením na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.3. Osazení CW-profilů: CW-profily se nastříhají na potřebnou délku (světlá výška místnosti), na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) universálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory o průměru 6mm ve vzdálenosti cca 80cm od sebe). Postupně osazujme do stěn další profily v osové vzdálenosti 62,5cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek. Poznámka: Všechny profily se krátí na míru ručními nůžkami, nebo elektrickými nůžkami. Nikdy se nerozbrušují, protože by došlo k opálení ochranné zinkové vrstvy profilů. Poznámka: Délka CW-profilů musí být vždy o 15-20mm kratší, než je světlá výška mezi stojinami UW-profilů. V podlahovém UW-profilu jsou stojiny CW-profilu opřeny o jeho dno, u stropního UW-profilu musí být minimální přesah přírub (styčná plocha). Až na výjimky se UW a CW-profily navzájem nespojují. Tím je vyloučeno opření stropu do konstrukce příčky při dodatečném průhybu stropu a je umožněna diletace (roztahování nebo smršťování příčky v její ploše).4. Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku. Poznámka: U příček vyšších než je délka dodané sádrokartonové desky, je nutné desky nastavovat tak, že další deska se přiřízne na požadovanou délku, přičemž se musí nově vzniklá hrana upravit nožem nebo speciálním hoblíkem se seřízne pod úhlem cca 22,5° do cca 2/3 tloušťky desky, tak vznikne na srazu desek "V" hrana, kterou se doporučuje podložit a prošroubovat CW-profilem (délka 50cm). Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení tvaru "+" ale jen tvar "T"). Poznámka: Sádrokartonové desky se dělí velmi jednoduše, v místě předpokládaného řezu se deska podle pravítka nařízne nožem (2x až 3x do hloubky cca 1-2 mm), potom se úderem na desku z druhé strany (v rovině řezu) deska nalomí a po sklopení desky se nožem prořízne karton na druhé straně desky. V případě potřeby se nově vzniklá hrana začistí nožem nebo speciálními nástroji (rašple, hoblík) a vytvoří se "V" hrana.5. Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW- profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu "H"). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepící úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. zasunutí výplně z minerální vlny. Na samolepící úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).6. Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4., opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5cm (desky z obou stran se musí křížit tj. na jednom CW-profilu nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).7. Tmelení příčky: Tmelení spár sádrokartonových desek, tmelení podélných i příčných spojů se vyplní tmelem. (speciální tmelící hmota na bázi sádry, zušlechtěna pryskyřicemi UNIFLOTT). Asi za 30 minut se přebytečný tmel odstraní a po zaschnutí se provede druhé přestěrkování za použití skelné nebo papírové pásky která se klade na podélné i příčné spoje. Po zaschnutí se provede třetí přestěrkování a roztáhne se do větší šířky, aby jste docílili plynulý přechod do okolní plochy desky. Po opětovném zaschnutí je možno povrch příčky přebrousit. Dále již můžeme příčku finálně upravit (malování, omítky, obklady atd.). V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, sklená páska nebo můžeme použít speciální tmel.Sami z přečteného postupu zhotovení příčky vidíte,že průměrně zručný člověk s jedním pomocníkem může takovouto příčku bez problémů postavit. Tak již neváhejte a pusťte se do úpravy ve své chalupě. Mhoho zdaru.

folder_openPřiřazené štítky

Kotle na pevná paliva

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení.Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další.V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku. Pokud se tedy podíváme na současnou nabídku malých teplovodních kotlů na pevná paliva, pak nejběžnější jsou následující typy:- Litinové kotle patří mezi nejlevnější a nejrozšířenější. Převážně se jedná o kotle s ruční dodávkou paliva s prohřívacím způsobem spalování. Nevyžadují odtahový ventilátor. Vhodné jsou pro černé uhlí, koks, brikety, a kusové dřevo . Nízká cena je ale vykoupena zpravidla také nižší účinností.- Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s posuvným roštem, což umožňuje spalování hnědého uhlí, drobnějšího kusového dřeva, dřevního odpadu a briket. Tyto kotle také nevyžadují odtahový ventilátor a patří opět do kategorie nejlevnějších kotlů.- Ocelové kotle speciální na kusové dřevo (tzv. zplynovací) jsou kotle odhořívací převážně s odtahovým ventilátorem s poměrně vysokou účinností spalování. Vyžadují dřevo (brikety) o vlhkosti do 20 %, existují také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich cena je řádově o třetinu vyšší než u obyčejných kotlů a jejich průměrná účinnost se pohybuje na hranici 80 %.Stále více výrobců automatických kotlů se snaží vyhovět požadavku zákazníků na spalování obilí a biologického obpadu. Cena automatických kotlů je řádově dvoj až trojnásobná oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům, jejich účinnost však v celém režimu spalování u většiny výrobků výrazně přesahuje 80 %. Kotle na tuhá paliva s poloautomatickým nebo automatickým provozem dnes představují velmi moderní a komfortní způsob využívání zdrojů pevných paliv. Dovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ kotle na tuhá paliva po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání kotle při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku kotle, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat všechny rošty, zda nedošlo k jejich deformaci- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku v expanzní nádoběDále Vás upozorňujeme, že při krátkodobém zátopu v kotli se může v zadní části kotle objevovat voda. Je to způsobeno velkým rozdílem teploty vody mezi výstupní vodou z kotle a zpátečkou. Toto rosení ustává při delším topení, vyrovnáním teploty vody v systému mezi výstupem a zpátečkou na 20°C. Je jen na Vás jakou si ve svém objektu vybudujete topnou soustavu. Např. řada chalupářů používá krbová kamna s výměníkem, ale to je již jiná kapitola. Při výběru kotle je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon kotle budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude kotel a expanzní nádoba umístěny,jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i kotle vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou. Ta Vám rovněž Vámi vybraný kotel objedná u dodavatele

folder_openPřiřazené štítky

Výplňě oken

access_time28.duben 2020personRedakce

K zasklívání křídel oken se nejčastěji používá skleněná výplň. Ploché sklo, které se k těmto účelům používá, se dodává jako:- Lité sklo se vyrábí v tloušťkách 4, 6 a 8 mm- Ploché plavené sklo o tloušťkách 3 až 19 mm- Foukané sklo- Barevné skloDle funkce můžeme skla dělit na:- Skla bezpečnostní s drátěnou vložkou- Protipožární sklo- Vrstvené bezpečnostní sklo (též sklo neprůstřelné)- Jednovrstvé bezpečnostní sklo- Sklo s protisluneční ochranou- Samočistící skla.Termoizolační sklaTermoizolační skla se skládají ze dvou a více skel, která jsou uložena za sebou a spojena vymezovácím rámečkem. Prostor mezi jednotlivými skly může být vakuován, nebo vyplněn plynem – argonem. V případě požadavků na zvukovou izolaci těžkými plyny. Termoizolační souskloví v průběhu změn teplot mění svůj tvar zasklení, protože plyn v prostoru mezi skly je z výroby vháněn do prosoru pod tlakem a tak se skleněná tabule může prohnout. Pro úzké a dlouhé zasklení, popřípadě křídla s malými rozměry platí objemové změny dvojnásob, protože se tvarově podstatně hůře „adaptují“ teplotě okolí. Tepelně-izolační skla se vyrábějí jako barevně neutrální s prostorem mezi jednotlivými skly 6 až 16 mm.Tepelněizolační skla se dodávají s průměrnou propustností sluneční energie cca 50 až 75% a Ug = 1,1 až 1,9 W / m2.K. (pro srovnání standardní zasklení zdvojeného skla je cca 2 až 3 W / m2.K.Požární sklaPožární skla jsou vyráběny jako jedno či vícevrstvá skla z sodno-vápenatých skel s možností vložení výztužné mřížky mezi skly. Tato mřížka se dá využít k hlášení požáru – napojení na EPS (Elektronický protipožární systém). Protipožární skla se v případě zvýšené teploty zpění a vytvoří konstrukci podobnou napěněné houbě, ale s pevnou strukturou. Takto izoluje tepelně prostor od požáru. Nevýhodou těchto skel je jejich nestálost proti UV záření. Každé okno s protipožárním sklem, které plní protipožární funkci, musít také protipožární rám okna s označením – štítkem.Skleněná výplň protipožárního interierového okna v Al rámu. Sádrokartonová příčka.Neprůhledné skloJe sklo, které svou podstatou propouští světlo, ale není průhledné pro lidské oko. (obdoba mléčného skla). Neprůhlednost lze docílit také pomocí vlisované vyztužné drátěné mřížky.Užití neprůhladných skel se aplikuje do šaten nebo sprch....Další druhy skelSklo s reflexní vrstvou, Inteligentní sklo, Odolné sklo proti rozbití – bezpečnostní sklo, ...

folder_openPřiřazené štítky

Lodžie, balkóny a terasy

access_time30.duben 2020personRedakce

Keramické plochy na balkónech a lodžiích jsou zejména v oblasti nášlapné vrstvy podlahové konstrukce, jejíž základní charakteristikou je odolnost proti mrazu a působení vody. Často dochází k poruchám vlivem špatné kvality kotvení a lepení dlažby k podkladní kon­strukci. Do konstrukce se dostane vlhkost, která při mrazu destruuje plochu dlažby. Proto před pokládkou dlažby v prostorách balkónů a lodžií klademe velký důraz na správnou volbu skladby celé konstrukce.Několik způsobů řešení dlažeb balkónů a lodžiíSkladba podkladní konstrukce:      - Nový beton, popřípadě původní vrstva se upraví flexibilní lepící hmotou tak, aby došlo k vytvoření adhezního můstku.      - Připravíme si kladečský plán a umístění případných dilatací.      - Vnitřní a vnější rohy osadíme ukončovacími a balkónovými profily.Základní způsoby řešení skladeb balkónů:Klasika      - Na vyspádovaný podklad se nalepí bitumenová izolace, která se ukončí na kraji balkónů klasickým oplechováním pro odvod proteklé vody.      - Na styku balkón stěna se nesmí použít oplechování a lepenka je napojena na stěnu přes fabion.      - Na takto připravený podklad položíme drenážní fólii a na ni vybetonujeme 50 mm tlustou vrstvu betonového potěru. Je třeba myslet na dilatace v potěru a to s ohledem na šířku balkónu a také s ohledem na velikost pokládané dlažby. Potěr je samozřejmě nutno vygle­tovat.      - Na okraj balkónu se nalepí (nepřibíjet hřebíky) balkónový okapový profil a to s kompenzačními otvory.      - Na vyzrálý podklad se bez další izolace nalepí pomocí flexibilního lepícího tmele mrazuvzdorná dlažba a zaspáruje se flexibilní spárovací hmotou.Stěrkové izolace      Skladba se stěrkovými izolacemi se používá převážně na menší plochy balkónů. Stěrkové izolace používané do koupelen nejsou většinou vhodné.      - Velmi důležitým faktorem je vyzrálost podkladu, aby se „nezavřela“ vlhkost v podkladu a následně nedocházelo k praskání. Na takový vyspádovaný podklad naneste první vrstvu stěrkové izolace a tu nechte vyschnout.      - Na okraj balkónu nalepíme balkónový okapový profil a do koutů nalepíme „koutovou“ pružnou pásku.      - Na vyzrálou první vrstvu naneseme druhou vrstvu stěrkové hydroizolace. Celková spotře­ba být měla být cca 3 kg/m2. Také druhou vrstvu necháme vyzrát.      - Nalepíme dlažbu a zaspárujeme pružným tmelem. V případě užití silikonu dbát na jeho vhodnost užití (viz abrazivní účinky inertních posypů). Tmelíme styk dlažba – sokl a styk dlažba – balkónový profil, který je položen o 5 – 10 mm před okrajem dlažby.Separačně – izolační fólie      - Na nevyzrálé podklady nebo na větší plochy vždy použijeme separační fólie, které nám nepropustí napětí z podkladu do dlažby. Pod těmito fóliemi se ve spádové vrstvě neprová­dějí dilatační spáry a naopak v dlažbě musí být provedeny. Pomůckou pro určení dilatace může být poměr hloubky balkónu k šířce dilatačního pole maximálně 1,5x.Drenážní fólie      Jedno z užití jsme uvedli v bodě 1. klasika. Ne vždy však musíme lepit a spárovat dlažbu. Například teracové dlaždice lze pokládat do štěrkového lože právě na drenážní fólii, která vykazuje menší odpor k protékání vody než štěrk. Další využití mají tyto fólie v konstruk­cích teras, pod kterými je obytná místnost. Na takovýchto terasách nestačí jedna izolační vrstva pod dlažbou. Právě drenážní fólie je tou druhou – pojistnou hydroizolací. První vrst­va je většinou tvořena stěrkovou, nebo fóliovou hydroizolací.Separační desky      Ve většině případů jsou zhotoveny z extrudovaného polystyrénu v různých tloušťkách. Mohou být z výroby opatřeny z obou stran výztužnou tkaninou nalepenou ve speciální lepící a izolační hmotě. Na trhu jsou také již vyspádované desky se spádem 1,5%. vý­hodou těchto desek je zateplení plochy lodžie – balkónu, avšak jako nevýhodu musíme uvést častější provádění dilatací v dlažbě.Terče      Kladení dlažeb na terče, které mohou být vyrobeny z plastu, gumy, betonu, popřípadě z ji­ného materiálu, se používá pro snadnou opravu spodní izolační vrstvy. Dlaždice musejí mít však dostatečnou pevnost v tahu za ohybu, proto nelze v tomto případě užít klasickou dlažbu. Takovýto balkón se pak chová jako klasická střecha.Lepení přímo do izolace      Jedná se o speciálně vyvinuté hmoty na bázi polyuretanů. Tato technologie se provádí v případě urychlení práce, hlavně při opravách stávajících balkónů. Postup je následující:      - Naneseme tenkou první vrstvu jako hydroizolační      - V druhém kroku vlepíme do tenké vrstvy dlažbu současně s dilatačními profily.

folder_openPřiřazené štítky

Více než jen dobrý design

access_time02.květen 2020personRedakce

Odsávače par jsou mezi přístroji pro domácnost často podceňovanými výrobky. Technicky jsou zdánlivě jednoduché a v popředí stojí žádaný design. Pohled na zpracování, kvalitu a funkčnost se však vyplatí, rozdíly jsou totiž velké.Odlišit hromadně vyráběné zboží od kvality dokáže i laik, když ví, na co se zaměřit. Vyplatí se například pečlivý pohled na kryt přístroje: pokud plechy přečnívají jeden přes druhý a vytvářejí přitom spáry a ostré rohy, nesvědčí to o žádném dobrém zpracování. Nástěnné a ostrovní dekorativní odsávače par Miele jsou pečlivě zhotoveny. Předtím, než je pre cizně zabroušen spoj pravoúhlého krytu, je nejprve vícekrát zahnutý a poté na rozích čistě svařený. Výsledkem jsou prvotřídně opracované povrchy.Druhým dobře viditelným znakem kvality jsou kovové tukové filtry. Miele používá výhradně desetivrstvé kovové tukové filtry, u nichž jsou svrchní vrstvy provedeny z ušlechtilé oceli, takže při mytí v myčce nádobí nevzniká žádné viditelné zabarvení. Když se tukové filtry vyjmou, poučný je také pohled dovnitř přístroje. U výrobků Miele spatříte hladký povrch s práškovým nástřikem CleanCover, který zakrývá díly pod elektrickým napětím, kabely a ostré rohy  a je snadno omyvatelný.Prvotním úkolem odsávače par je odvést z kuchyně páry obsahující tuky a nepříjemné pachy. Přístroje Miele to umí účinně a obzvláště tiše. Hodnotné odsávače jsou vybaveny akustickým balíčkem, který tlumí hluky z motoru. Použité motory jsou navíc obzvláště výkonné, takže i při dlouhých odsávacích cestách a jejich zahnutí je k dispozici ještě dostatek výkonu. Dalším prostředkem k omezení hluku je tzv. tlumení hluku těla přístroje. K tomu jsou kryty a odta hové roury zevnitř opatřeny materiálem z umělé hmoty, který potlačuje vibrace a rezonance přístroje.Dohromady tyto komponenty tvoří vyvážený celek, jak to potvrdila organizace Stiftung Warentest v posledním testu odsávačů par v roce 2007. Přístroje DA 416-4 (60 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) a DA 429-4 (90 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) se staly nespornými vítězi testu. Jak přístroje Miele s cirkulačním provozem, tak s odtahem vzduchu si nejúčinněji poradily s výpary a s hlukem. Nejlepší známku udělila Stiftung Warentest také za minimální hlučnost, jelikož ostatní testované přístroje nebyly ani zdaleka tak tiché jako modely od Miele. Řada ocenění za design potvrzuje vynikající tvar a funkci odsávačů par Miele. Tak byl přístroj DA 6290 W vyznamenán cenami iF product design award 2010 a red dot design award 2010, mj. za inovativní LED osvětlení skleněné lišty. Zřídka udělované ocenění red dot best of the best bylo propůjčeno v r. 2009 přístroji DA 6000 W. Tento model je integrovaný do zdi v kuchyni a spouští se nad varnou plochu. Ocenění iF product design award dostal v r. 2008 přístroj DA 5000 D. Pozoruhodnou vlastností tohoto ostrovního odsávače je, že se otevře a odsává páry teprve při vaření. 

folder_openPřiřazené štítky

Fasády z kamene, luxusní kámen

access_time04.květen 2020personRedakce

Originální přírodní materiálSoučasné trendy moderní architektury podporují použití přírodích materiálů, přírodní kámen na rozdíl od jiných dříve používaných materiálů však působí neokoukaně a dokáže oživit i jinak fádní interiér, dotváří luxusní obytný či komerční prostor, nepůsobí chladně jako jiné používané moderní materiály, čímž si stále více získává na oblibě a popularitě.Rychlá montážOproti klasickým fasádním omítkám je montáž obkladů z přírodního kamene na vnější fasády snadná a poměrně rychlá. Obkladový lámaný kámen lze aplikovat na zateplovací systém fasád domů a staveb.Možnost aplikace v interiéru a exteriéruObkladový přírodní kámen je určený pro použití jak v exteriérech jako obklad plotu či domu, tak v interiérech a to nejen komerčních ale i obytných. V interiéru je využití přírodního kamene všestrané od obkladů kuchyní a koupelen po velkoplošné obložení jednotlivých stěn v ložnicích či jiných obytných místnostech.Jedinečný a moderní vzhledPřírodní kámen díky své neopakovatelné struktuře zaručuje, že obklad je naprosto unikátní a originální, přesně tak, jak moderní bytový design i architektura vyžaduje. Přitom krása obkladu z přírodního kamene vychází z jednoduchosti a naprosté jedinečnosti.Textura se neopakujeKaždá část obkladu z přírodního kamene je naprostým originálem, použití kamenného obkladu přináší díky své odlišnosti maximální výsledný efekt. Oproti syntetickému kameni či různým tapetám je struktura přírodního kamene neopakovatelná. Proto se obkladový přírodní kámen používá pro dotvoření luxusního a originálního bytového designu.

folder_openPřiřazené štítky

Mít čistou troubu?

access_time04.květen 2020personRedakce

Mít čistou troubu, pokud se opravdu často používá, je velký problém. Soustavná péče se však vyplatí, protože pokud troubu nečistíte, pak připálené a zanesené „vnitřnosti“ jdou po nějakém čase jen btížněvyčistit. Tukové filtry, mřížky, pojezdy, lopatky větráku horkého vzduchu jsou neustále vystaveny znečištění od prskajícího tuku apod. Jenže ono moc možností vlastně není, tedy pro ty, kteří nemají v troubě unikátní čištění – tzv. pyrolýzu. Klasické čištění pomocí nejrůznějších chemických prostředků je úmorná, zdlouhavá a špinavá práce. A navíc, musí se dělat opravdu pravidelně.Pyrolýza a její principBezkonkurenčně nejlepší způsob vyvinutý za účelem čištění trub je pyrolýza. Principem této technologie je zahřátí vnitřku trouby na teplotu 500 °C, čímž se dosáhne efektu rozpadu veškerých nečistot, včetně mastnoty, na jemný popel. Ten pak stačí jednoduše setřít vlhkou utěrkou. Taková trouba se pozná na první pohled, protože musí mít pojistku proti otevření dveří při pyrolýze a musí mít také speciální těsnění dveří, neboť klasická pryž by tak vysokou teplotu nevydržela. Trouby Fagor vybavené pyrolytickým čištěním vyžadují rovněž speciální smalt odolný extrémním teplotám, výbornou tepelnou izolaci (součást pláště spotřebiče), aby nedošlo k poškození nábytku, a minimálně tři vrstvy skla u dvířek, aby jejich vnější teplota byla bezpečná. O bezpečnost během procesu pyrolytického čištění se u trub FAGOR stará automatické zablokování dvířek, která se opět automaticky odblokují po snížení teploty na přijatelnou úroveň.No a to je skutečně vše.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstrukce domů, zateplení panelových domů

access_time05.květen 2020personRedakce

Mnoho panelových domů má již nevyhovující balkóny a lodžie. Jedná se zejména o problémy s porušenou omítkou, bezpečností nebo dokonce i se statikou. V prvním případě lze provést sanaci vlhkých zdí vhodným hydroizolačním systémem. Dále je možno provézt výměnu zábradlí nebo instalace odvaděčů vody. Co se porušené konstrukce balkónů týče, můžeme Vám zpracovat statický výpočet a předložit vhodnou nabídku opravy. Zasklením balkónů nebo lodžií získáte mnoho výhod a to: - tepelnou a zvukovou izolaci od okolí - vytvoření zázemí použitím reflexních fólií - bezpečí pro Vaše děti.Rekonstrukce vchodových dveříVstupy jsou jedním z nejnamáhavějších a nejfrekventovanějších míst panelového domu. Provádí se opravy schodišť, podest, výměna dveří za nové hliníkové, ocelové nebo plastové. Je možno provést i přístavbu zádveří nebo jen zastřešení vstupu. Poštovní schránky doporučujeme osadit mimo uzavřený prostor chodby. Převážně do vchodových dveří. Ve vstupech doporučujeme vyměnu zvonkového tabla. Nové zábradlí vstupů je prováděno ocelové, upravené žárovým zinkováním a nátěremRekonstrukce střechy a podkrovíOpravy střech se provádí za účelem hydroizolace a termoizolace. Doporučujeme spojit opravu a zateplování pod jednu akci, výrazně se tím ušetří budoucí výdaje. Termoizolací ploché střechy se ušetří až 20% celkové energie.Rekonstrukce střechy a podkroví - U plochých střech panelových domů se poslední dobou setkáváme s rekonstrukcí a přistavení podkroví. Přistavená podkroví jsou plně obyvatelná a vybavená tepelnou izolací, což znamená, že postavením podkroví můžete ušetřit na výdajích za teplo (jestliže původní plochá střecha nebyla zateplena).Regulace a rekonstrukce otopné soustavyJedním ze základních nástrojů pro snížení nákladů na vytápění je regulace otopné soustavy. Regulaci otopné soustavy doporučujeme provést po zateplení fasády a výměně oken. Bez vyregulování otopné soustavy nemusí dojít k úsporám energie a ke snížení nákladů na vytápění v očekávané výši. Byty mohou být přetápěny, teplotu vnitřního vzduchu budou uživatelé regulovat větráním okny. V případě, že se zákazník rozhodne pro rekonstrukci starých ocelových rozvodů ÚT, ležaté rozvody v suterénu by byly nahrazeny potrubím se svařovaných ocelových trubek, stoupačky k otopným tělesům měděným potrubím. V bytech by byly osazeny otopná tělesa moderními termostatickými hlavicemi a novými odvzdušňovacími ventily.Sanace a zateplení fasádySanace fasády - Častými požadavky zákazníků je vyřešit zatékání a vlhkost v bytě. Problém lze odstranit sanací, tj. rekonstrukcí vnějšího povrchu domu, kdy stávající povrch se ošetří vhodným hydroizolačním systémem. K vyplnění puklin ve staré omítce a panelech se používá sanační omítka. Tato hydroizolační stěrka zabraňuje vlhkosti, aby pronikala do zdiva (panelu, cihly). Sanace se provádí vždy před zateplováním fasády, teprve pak je možno připevnit tepelné izolační obklady. Izolaci proti vlhkosti lze dodatečně také provést vhodným hydroizolačním nátěrem na vnější stranu tepelné izolace.Zateplení fasády - Vzhledem ke stoupajícím cenám za energii doporučujeme zákazníkům provést zateplení fasády domů.. Tím lze ušetřit až 35% celkových tepelných ztrát. Dále se zvyšuje odolnost vnějšího povrchu proti povětrnostním vlivům a akustická izolace. Pozn. Pokud zateplujeme fasádu a budeme používat stará okna, je třeba zvážit, jestli se izolace vyplatí neboť až 45% tepela uniká starými okny.Výměna elektrorozvodůElektroinstalace v panelových domech, z nichž velká část je stará přes třicet let, bývá většinou nevyhovující jak z pohledu dnešních nároků, tak i z pohledu kvality rozvodů ovlivněné zubem času (staré hliníkové vodiče, nevyhovující vypínače a zásuvky).Proto je chvályhodné, že probíhají rekonstrukce domovních rozvodů a bytů, vč. elektropříslušenství.Omezení rekonstrukce ve svém bytě se rozhodne velmi mnoho lidí, musí však počítat s tím, že původní instalace, použité vodiče a způsoby jištění neodpovídají množství spotřebovávané energie ale zejména sučasným požadavkům na bezpečnost a jištění elektrických zařízení.Výměna nebo modernizace výtahůBezpečnost provozu výtahu, zastaralý technický stav existujících zařízení, ale zejména kvalita a rozsah instalovaných bezpečnostních komponentů, kterými by měl být každý výtah vybaven je v současné době stále frekventovanější termín. Z hlediska bezpečnosti neodpovídají požadavkům současných platných norem v ČR, s vazbou na normy EU, všechny výtahy vyrobené a instalované do roku 1993. Výměna nebo modernizace výtahu proto nesnese delšího odkladu.Obnova (modernizace) existujícího výtahu je záležitost, která rovněž klade nemalé nároky na jednotlivé rozpočty majitelů domů. Přesnou částku lze však určit vždy pro určitý výtah a to s ohledem na jeho nosnost, počet stanic, dopravní rychlost, rozsah výbavy výtahu a stavebních prací a samozřejmě především na rozsah identifikovaných existujících provozních rizik.Výměna oken a parapetůVýměnu oken provádíme především za účelem termoizolačním, estetickým a funkčním. Okna mají v systému zateplení objektu velmi velký vliv, neboť způsobují až až 45% úniku tepla z objektu.Na trhu je celá řada nových oken (plastová, dřevěná, hliníková, eurookna) všechny mají určité vlastnosti a také rozdílnou cenu. My vám pomůžeme s výběrem oken přesně pro vaše potřeby.

folder_openPřiřazené štítky

Krby a krbová kamna

access_time15.květen 2020personRedakce

Předtím, než se začneme zabývat konkrétními fakty a popisem tohoto stále oblíbenějšího doplňku našich domácností, je nutno si uvědomit základní rozdíl mezi krby a krbovými kamny. Ten spočívá v tom, že krbová kamna vězní plameny za sklem, oproti tomu nám krby nabízí otevřený oheň, pokud tedy nejsou osazeny krbovou vložkou.Jestliže se rozhodneme, že si pořídíme toto doplňkové vytápění rodinného domu, stačí se jen zorientovat v dnešní rozsáhlé nabídce a správně se rozhodnout. K tomuto by vám měl aspoň částečně pomoct i tento článek.Krbová kamnaPokud se rozhodneme pro toto řešení, je nutné si uvědomit, že většina krbových kamen je konstruována na spalování dřeva a dřevěných briket a nejsou určena k vytápění jako hlavnímu zdroji tepla našeho domu či bytu. Přesto, že se většina z nás řídí při výběru krbových kamen převážně designem, hlavním parametrem by měl být výkon schránky na teplo. Ten je stanoven tak, že by měl být stejný nebo o 1 kW nižší než vypočítaný potřebný výkon. Je nutné si také uvědomit, že neplatí pravidlo „čím více, tím lépe.“ Krbová kamna s vysokým výkonem řádně neroztopíme, budeme se přetlačovat s kouřem a s nízkým výkonem nám bude zase zima. V praxi se běžně používá přepočet: výkon 1 kW dostatečně vyhřeje 20 m3. Důležitý je také přenos tepla do prostoru, který se odvíjí od konstrukce zařízení, konkrétně výběr z jedno- nebo dvou-plášťových krbových kamen. Jednoplášťová krbová kamnaJednoplášťová krbová kamna téměř okamžitě vytopí místnost předáním „rychlého“ sálavého tepla, především prostřednictvím prosklených dvířek. Tudy se dostává do prostoru převážná část tepelného sálání. Množství předaného tepla se zpravidla odvíjí od velikosti skleněné části. Dvouplášťová krbová kamnaU dvouplášťových krbových kamen je v prostoru mezi vnějším a vnitřním pláštěm ohříván proudící vzduch, který pak přechází do nejbližšího prostoru teplovody, jedná se o tzv. sekundární přenos tepla. V současné době se již můžeme setkat s kombinací těchto dvou provedení, modernější kamna jsou také vybavena termostatem k regulaci přívodu vzduchu podle dosažené teploty. Pokud máme v plánu přivést teplo i do dalších místností, měli bychom uvažovat o pořízení kamen s teplovodním výměníkem. Podle použitých materiálů můžeme rozdělit krbová kamna na:

folder_openPřiřazené štítky

Betonová dlažba

access_time17.květen 2020personRedakce

Většina z nás si s betonovou dlažbou spojuje s dlažbou zámkovou, zažívající velký boom především v devadesátých letech. Přitom bylo na „výběr“ z jednoho tvaru a jedné barvy – šedé. S tímto je již konec, v dnešní době máme široký sortiment zahrnující mnoho barev a tvarů. A je to právě barevnost, co předurčuje tento materiál k dotvoření architektury okolí rodinného domu. Dříve se vyráběla betonová dlažba litím do forem a zráním, současná technika – vibrolisování výrobu značně urychluje a navíc umožňuje právě širší využití barevných pigmentů při obarvování betonu. Jistým módním trendem byla tzv. ražená dlažba. Dnes se již téměř nepoužívá. V podstatě jde o jeden kus betonu, do něhož se otiskují raznice připomínající svým vzorem jednotlivé dlažební kameny. Tato technologie se ovšem potýkala s neschopností reagovat na změny teploty, a proto v průběhu roku jednotlivé díly praskaly. Životnost takové dlažby se udávala v řádu několika let. Změna technologie se také výrazně podepsala na prodloužení trvanlivost a lepší rozměrové přesnosti. Metoda vibrolisování používá zvlhlou betonovou směs a tvaruje z ní jednotlivé kostky, za současného působení tlaku a vibrace. Moderní barvy jsou chemicky naprosto nezávadné, jsou založené na oxidaci železa a dávají tak dlažbě základní přírodní odstíny – černou, červenou, hnědou a žlutou. A také ostatní barvy tvoří oxidy různých kovů a jejich kombinace. Tyto pigmenty jsou navíc ve vodě nerozpustné, pouze rozmíchatelné v betonové směsi, tak je zaručena jejich stálost. Někdy se můžeme setkat s levnějšími výrobky, které jsou barveny pouze na povrchu, na nášlapné straně, zatímco základ kostky zůstává šedý. Tato skutečnost nijak neovlivňuje základní vlastnosti betonové dlažby, ale při bočním pohledu lze vidět neestetický barevný řez, který může značně znehodnotit celý dojem.Kromě práškových pigmentů se používají také anorganické barvy, tyto jsou v tekuté podobě a zaručují dokonalé stejnoměrné probarvení betonové směsi. Pokud jde o nároky kladené na dlažbu, tak nejčastějším požadavkem je její odolnost vůči obrusu a působení vlivů počasí. V současné době se o tyto vlastnosti nemusíme nijak významně zajímat, pokud kupujeme dlažbu od standardního producenta, jsou naprostou samozřejmostí. Jestliže se však rozhodneme pro nákup výrazně levné betonové dlažby, můžeme dopředu počítat s drobivostí a lámavostí, zejména po zimním období. Životnost betonové dlažby také výrazně ovlivňuje pokládka. Důležitá je především podkladní vrstva. V případě jejího špatného provedení se můžeme setkat s propadáním se dlažby a nerovností. Toto vše se také odráží v estetické podobě celé plochy. Zajištění a položení celé dlažby zvládá bez problémů většina stavebních firem. Pokud si troufneme, můžeme se do její realizace pustit sami.

folder_openPřiřazené štítky

Vybíráme střešní krytinu

access_time17.květen 2020personRedakce

Pořízení šikmé střechy bývá sice finančně náročnější, ale věřte, že se vám tato investice vrátí minimálně v podobě delší životnosti. Zároveň se vyhnete problémům, které tíží převážně střechy rovné, jež jsou více vystavené působení slunečního záření, vodě či sněhu, ale také střídání teplot. Rozhodnete-li se přeci jen pro střechu rovnou, zkuste snížit nebezpečí zatékání do domu např. tzv. „zelenou střechou“. V tomto případě však nechejte veškeré práce pouze odborníkům, jelikož jde o složitý proces. Zelená střecha pak zlepšuje zvukovou i tepelnou izolaci, chrání střechu před vlivy počasí, reguluje vlhkost atd. Necháte-li si pak „vystavět“ tzv. extenzivní zahradu, bude vám sloužit kromě výše vyjmenovaných výhod spíše pro okrasu, zatímco ta intenzívní je vám schopna plnohodnotně nahradit zahradu. Lze se po ní volně pohybovat, umístit na ní zahradní posezení a pěstovat ovoce, zeleninu i menší stromky. Jak vybírat, abychom nepřebrali?Nejdůležitějším parametrem při výběru krytiny je sklon střechy. Všeobecně platí, že má-li vaše střecha sklon nižší než 20°, neměla by na ni být použita pálená taška a pod 17° už ani taška betonová. Vzhledem k tomu, že se na trhu objevují stále nové druhy a materiály střešních krytin, otevírá se prostor i pro tyto úhly střech. Optimální sklon, který zaručuje správný odtok vody a nezadržuje sníh je 45°. Pálená taškaJe vyráběna ze spolehlivě prověřeného materiálu v několika stálobarevných odstínech. Pálená taška je prodyšná, málo pórovitá, nenasákavá, mrazuvzdorná a velmi trvanlivá (cca 100 let). Vyjma klasického povrchu (režného) je tašku možno opatřit engobou (matné až pololesklé tašky) nebo glazurou (lesklé tašky – pomáhají rychlému stékání vody a brání růstu mechu). Nejmodernější typy pálených tašek lze použít již při sklonu 16 – 18°. Betonová taškaJe vyráběna ze směsi písku, vody, cementu a pigmentu. Tašku je možno použít cca od 22° do 17°. Její výhodou je postupem času zvyšující se pevnost, nízká údržba a mrazuvzdornost (= dlouhá životnost, 100 let). Betonová taška je stejně jako jiné krytiny chráněna před vlivy počasí. Myslíte-li si, že betonová taška zatíží vaši střechu více, než ta pálená, nevěřte tomu. Tašky sice mohou vážit více, ale zase platí, že se jich spotřebuje méně, tudíž je konečné zatížení srovnatelné. Šindele plastové, asfaltové a dřevěnéPlastové – imitují přírodní materiály, jsou bezúdržbové, lehké (cca 7kg/m2), houževnaté, bez nasákavosti, pro střechy s min. sklonem 25°. Cena cca o 2/3 nižší než u šindele dřevěné.Dřevěné – vyrábí se paprsčitým štípáním kulatiny a patří k nejdražším na trhu. Vyžaduje údržbu (cca každých 3-5 let). Používá se spíše v objektech památkově chráněných.Asfaltové – vyrábí se na bázi asfaltové lepenky (pod názvem kanadský či bonnský šindel). Nevypadají tak pěkně jako ty dřevěné, zato jsou určeny pro stavby, které je nutno zatížit co nejméně. Jsou odolné přírodním vlivům, bezúdržbové a velmi rychle a snadno se pokládají.Plechová krytinaVyrábí se z ocelového, pozinkovaného či hliníkového plechu, který je při výrobě opatřen nátěrem na bázi plastické hmoty. Vysokou životnost má také měděný plech, který je však finančně náročný. Plechová krytina je odolná, lehká a vhodná pro malé sklony střech (nejmenší 32,5°), protože rychle odvádí dešťovou vodu. Vlákno-cementová krytinaVýrobou z cementu a umělých vláken vznikají vlnité, ale i hladké profily různých velikostí. Jsou vhodné k použití na střechách, ale i jako obklad stěn. Povrch je pevný, trvanlivý, odolný působení mechů a je otěruvzdorný (důležité u obkladů stěn). Krytina má nízkou hmotnost (cca 12,5 – 22kg/m2). K výběru jsou čtverce, obdélníky, bobrovky atd. ve velké barevné škále. Štípaná břidliceJde o přírodní materiál, který je doporučen pro střechy s min. sklonem 25°. Krytinu nelze pokládat svépomocí a je poměrně dost těžká a drahá. Asfaltová krytinaJe sice lehká (5-12 Kg/m2) a levná, ale nepůsobí velmi esteticky. Asfaltové pásy se pokládají na dřevěné bednění a při nevhodném sklonu se lehce poškodí. Mezi její klady patří dobrá tvarová přizpůsobivost, široký výběr barev a snadná montáž. ShrnutíNejvětší oblibě se stále těší tašky pálené a betonové, které prošly zkouškou času, zaručují dlouholetou životnost, příjemný vzhled a jejich hmotnost je optimální. Jestli si nejste stále jistí a nevíte, která krytina vám odvede nejlepší služby, věřte, že nejlepší rady vám poskytne specializovaný odborník.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Hobby na dotaz koření používá

Lípa malolistá a lípa velkolistá

access_time12.duben 2020personRedakce

Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky