Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz jako koření používá

Bylinky, masti a krémy s láskou dělané

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Povídání o bylinkách, mastičkách, sirupech i hledání vlastní cesty k moci nad svým tělem s mužem, který nachází sám sebe v alchymii bylin. Pro mě první rozhovor s mužem plný jasně řečených pravd a přímosti, tolik odlišný od ženských jinotajů. Rozhovor, který mě přivedl k ještě hlubšímu zkoumání svého vlastního vztahu s muži a komunikace s nimi. Díky němu, pro mě bylina začala být celkem a ještě více chci mít moc nad svým životem a zdravím. Také už vím, že na etiketě kosmetiky budu zkoumat nejen jednotlivé složky, ale i jejich množství, protože v jednoduchosti je krása a čím méně, tím lépe.  Děkuji Alchymistické apatyce. A protože tento rozhovor byl výživný, toto je první díl.Co Vás přivedlo k bylinkám? A: Moje hypochondrie. Myslel jsem si, že mám problémy a nakonec jsem zjistil, že je nemám. Jen jsem neposlouchal svoje vlastní tělo. Hledal jsem tady v okolí pomoc nejdříve u lékařů, potom u alternativců, což stálo spoustu peněz. Nakonec jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Ještě teď děkuji sestře od mého doktora, která mi řekla, ať neblbnu. Byl jsem na ní naštvaný, ale nakonec jsem pochopil.Přestal jsem chodit po lékařích a léčitelích a koupil jsem si tinktury a byliny, ale připadali mi takové řídké, prázdné. Chtěl jsem to pochopit, tak jsem si o bylinkách začal zajímat.První z mnoha přečtených knih se stala kniha od Marie Treben a myslel jsem si bůhví, co nemám. Potom jsem zjistil, že největší hřích byl, že u nás kniha vyšla. Marie Treben, když k ní člověk přišel, viděla, která ta kytka mu teď pomůže, a proto to pomáhalo. To ale nejde moc sepsat a vydat. Třeba je tam uvedeno, ať si lidé potřou tinkturou z vlašťovičníku oči a budou lépe vidět. Domnívám se, že snad knihu ani sama nevydala, protože si byla vědoma, jak je léčba individuální. Následovaly Herbáře od Jiřího Janči atd.Ale určitě nejvíce mi pomohlo to, že jsem potkal duše, které se mi staly průvodci životní cestou, děkuji M a H.Určitě se dá otevřít prací na sobě schopnost vidět, co komu pomáhá. Vlastní citlivostí, otevřeností dar přijde. Jak je to s Vámi?A: Já sám nevím, zda mám nějaký dar či schopnost. Pár lidí říká, že když na ně položím ruku, že něco cítí. Já si nejsem jistý tím, že mám nějaký dar. Nejsem si ani moc jistý tím, že to co dělám, dělám správně. Až si tím budu jistý, tak můžu umřít. Už mě to nikam nepošoupne. Já jsem si zatím jistej tím, že jsem člověk, který ví něco málo o bylinkách. Proto mi přišlo divné dělat nějaký rozhovor, když nejsem něčím zajímavý. Já jsem ani nic nevymyslel, nic není mého. Já jsem vše „vykradl“ ze starých receptů. Je prostě blbost vymýšlet už vymyšlené. Poděkuji tomu, kdo to vymyslel a vypůjčím si to.Určitě do svých výrobků dáváte něco svého, minimálně Vaší energii, rozpoložení. A: To říkají. Mé sirupy, masti a krémy jsou jiné než od někoho jiného. Protože když ty sirupy dělám po patnácti a míchám je doma v kastrolu, je to o jiné energii, než když toho budu dělat tři sta. Budu unavenej a už mě to nebude bavit. Lidé potom budou pít jenom sladkou vodu.D: Pracujete s bylinkami, vracíte se do minulosti. Myslíte, že věda bylinky pokroutila?A: Pokroutili to hlavně bylinkáři, což se neví. Pokud bychom šli do důsledku, měli bychom vycházet s Matioliho herbáře z 15. století. Bylinkářství už u nás není založeno na tom, zda bylina má studený, mokrý nebo teplý charakter. Stejně jako v čínské medicíně byl tento princip používán i v místním bylinkářství. Například pohanka zahřívá a máta ochlazuje. Na tomto principu se dříve s bylinami pracovalo. Pokud byl člověk přehřátý, dala se mu bylina, která ho ochladila.Teď se léky dělají tak, že se vychemizují z byliny léčivé látky. Udělá se z toho lék. Každá přírodní látka má svojí chemickou identitu. Pokud bychom chtěli požít 500mg kyseliny acetylsiliciové v přírodní formě, aby Vám zabrala jako paralen či acilpirin, museli byste ji sníst tak kilo. Sníst kilo vrbové kůry, což by se Vám převrátil žaludek.Byliny tu ale jsou, a když uvidíte člověka a uvidíte ho jako kopřivu. Dáte mu ji. Nemusíte mu dát 5 ani 10 bylin, prostě stačí kopřiva. Vždycky máte ten daný den, tu danou chvíli, kdy k vám daný člověk přijde, pro člověka tu pravou bylinu. Ona mu zabere, stačí týden a bylina udělá svou práci – pokud jí dá člověk šanci. Za týden už vše může být jinak. Člověk na sobě začne pracovat, bylina zabere a najednou je člověk zralý na jinou bylinu, nebo mu stačí jen voda.Nějaké tříměsíční, čtyřměsíční užívání čajů je přinejmenším kraviny. Byliny pro daného člověka za tu dobu už ztrácí smysl. Byliny už první týden svůj úkol udělaly, člověk měl udělat nějaký úkol, protože to není o tom, že ho ta bylina spasí, ani prášek ho nespasí. Obecně platí Paracelsovo magické číslo sedm, substance by neměla obsahovat více jak sedm bylin. Je ale nesmírně obtížné trefit tu danou kytku, proto jsou na místě ony směsi, Jančovo a Zentrichovo jsou výborný. Když člověk nebude chtít udělat změnu, může mít nejlepší byliny od nejlepšího bylinářů, ale stejně bude nemocný pořád dál.D: Jak děláte diagnostiku? Podle toho jak mluvíte, vidím, že už diagnostika probíhá i intuitivně.   Nejen – na tyto potíže je tato bylina.A: Ano, ale pokud lidi neznám a zeptají se mě na nějaký obecný problém, dostanou obecný Jančův čaj. Na játra, na ledviny. Směsi jsou pořád stejné. Tady nemá nikdo svůj čaj, Tady je směs bylin, které se obměňují. Třeba Janča, Zentrich, Váň, Ferda, Míka atd…., kteří tomu věnovali celý život, tak proč je neposlechnout. Já nemám svůj čaj, ani ho nevymyslím, protože to tady vše je. Stačí to jen vzít a těm lidem to dát. V nezměněné formě, v jaké to bylo. Nicméně životní prostředí je více zatížené a někdy na to ta bylina prostě nestačí.Nejsem ten, který odsuzuje doktory, prášky. Když člověk nemá na to, aby to zvládl bez drogy, musí si pro ten prášek dojít. Musí ze sebe něco odevzdat. Nikdy bych si netroufl říct, nechoďte k lékaři, neberte prášky. Říkám jim, jděte za tím doktorem, řekněte mu, že tady máte nějakou možnost na měsíc něco vyzkoušet a když to nezabere, lékaři mohou říznout vždy. Doktor ví v jakém je nemoc stádiu, kolik je času a já jim do toho nemluvím. Z jejich pohledu nemocem nerozumím. Všichni chtějí dnes vše hned. Dej mi kapky, čaj a musí to hned zabrat. Když ten člověk dělá něco proti svému přesvědčení třicet let, tak prostě z něj kytka nedokáže vše vzít přes noc a odvést to. Dokud se k tomu člověk nepostaví čelem a nezmění svoje vzorce chování, svá přesvědčení, změna nenastane.D: Bylina vlastně otevře téma, které musí člověk zpracovat. Jak přistupujete k bylinám v tomto rozměru?A: Je tomu dva roky zpátky, kdy jsem zjistil, že existuje německý botanik Wolf-Dieter Storl. U něj jsem se inspiroval, že dávám do svých produktů celou rostlinu. Bylina je celek, přestože mi babička říkala, že U Třapatky se sbírají jen květy a kořen. Domnívám se, že tam patří kytka celá, protože tu energii nese. Když se někdo bude chtít uzemnit, potřebuje kořen. Když nemá kořen, aby se uzemnil, a bude popíjet něco z květů, bude víc rozkvétat duchovno a člověk bude ještě více ulítávat, než aby se uzemnil. Bylina je jako my, kořen jsou nohy, květ je hlava a ten zbytek je tělo. To není klasický pohled na byliny dle Janči či Zentricha. Nikde není napsáno, že ta bylina léčí celá. Vždy je uvedeno seřežte květ, listy… V Našich tinkturách naleznete vždy alespoň jeden kořen.D: Přijdu k Vám, neznáte mě. Na každou nemoc je několik bylin. Jakou mi předepíšete?A: Nepřijdete ke mně. Já jsem si vybral cestu, že než abych strávil čas s lidmi, budu vyrábět poctivě plnotučné tinktury, krémy a masti a dávat je lidem přes plot. Raději ať jdou na dvě hodiny k psychologovi. Pokud na mě dostanou kontakt, řeknu jim např. „Půjde Vám třezalka.“ Nebo zavolají a zeptají se: Máte třezalku? A já jim řeknu ano nebo ne. Dávám jim vše neředěné, kromě Vlaštovičníku. 

folder_openPřiřazené štítky

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla... Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu? Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.Jak řešíte distribuci?Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby. Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.Promiňte, říkala jste všechno ručně?Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou. Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky... Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času. Musíte to mít doma skvěle zorganizované. U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata. Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat? Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat... Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání? Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně. Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince? Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Odmítáte farmaceutika úplně? My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží. Co vlastně z bylinek vyrábíte? Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu. Do té stávající se nevejdete? Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.Kompromisní řešení nalézt nelze? Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí! Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu? To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu. A kdo za vás řeší firemní peníze? Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze. Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné... I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města. To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj? Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.Trápí vás to? Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky a naše Babičky

access_time31.březen 2020personRedakce

Bylinkám, naše babičky říkávaly herbáře zdraví. Ženy narozené před 60 lety a více znaly bylinky tak, jako my dnes ovládáme znalost farmaceutických produktů. V každé rodině visely pytlíky se sušenými bylinkami, které sloužily ke každodennímu vaření čaje, a k náhodným zdravotním potížím. Když si sama vzpomenu na svoji babičku, která prožila velmi těžký život a již od dětství tvrdě pracovala a přitom nikdy vážně nestonala, zato však denně na její plotně voněl čaj z lístků různých bylinek, bude tím nejlepším příkladem, že to funguje.Jak je vidět, bylinky jsou tou nejpřirozenější cestou a prevencí k našemu zdraví. A navíc, jejich získání je velmi snadnou disciplínou. Většina z nich roste všude kolem nás. Pokud nejste sběrač, eventuelně si je kupte a pokud máte zahrádku, můžete si řadu z nich snadno vypěstovat. Během let, jsme na bylinkové kouzlo poněkud pozapomněli. Pojďme si ve zkratce připomenout, co všechno nám mohou bylinky poskytnout a proč bychom na ně neměli zapomínat.Co bylinky umí?Byliny, jako léčivé rostliny bývaly dříve jediným zdrojem účinných léků. Mnohé mají antiseptické účinky a pomáhají jak na rány, tak při běžných nemocech jako je chřipka a angína. Samozřejmě je jejich užití velmi odlišné a odvar na ránu nemůžete použít na pití při léčbě virózy, ale základní složky tvoří stejný základ pro léčbu.Meka bilinného lékařstvíI když se v našich krajích používaly bylinky odnepaměti, hlavní síla léčby se rozvinula kolem 16 století. Tento boom přišel logicky s rozvojem mořeplavectví, kdy se do Evropy dostávaly také znalosti přírodní léčby z Orientu. Nezdatnější země odkud plynuly prastaré recepty, pocházely z Mezopotámie, Egypta, Indie a Číny.Nejznámějším lékařským oborem, který pracuje výhradně s přírodními přípravky a léčí především příčiny je Ajurvéda, která pochází z Indie a dnes patří Ajurvédské kliniky k vyhledávaným po celém světě. U nás mají již od středověku své místo v dějinách bylinné léčby babky kořenářky. Proč se rozhodnout pro bylinky?Každého z nás občas trápí rýma a nachlazení. Nesnesitelná bolest hlavy, střevní potíže, bolesti břicha a kloubů. Na všechny tyto neduhy známe léky, které nám většinou rychle uleví.Ale myslíte si, že jste skutečně vyřešili problém, který vás trápí? Jestli si myslíte, že ne, máte pravdu. Uspěchaná doba a náročný životní styl po nás chce rychlé uzdravení, nejlépe ihned, což analgetika naštěstí umí, ale příčiny neodstraní.Pokud jste v práci, nebo na výletě s dětmi, musíte fungovat a první pomoc v podobě tabletky je přijatelná. Pokud ale saháte do kabelky po ibuprofenu častěji, zastavte se a začněte pátrat po tom, co vaše potíže způsobuje a jak se jich trvale zbavit.Navíc pozor, například Ibuprofen je sice volně dostupný lék, ale jeho dlouhodobé časté užívání poškozuje vaše srdce a při dlouhodobém užívání může mít katastrofální následky. Tato informace není ničím novým, ale přesto to valná většina jeho konzumentů neví, nebo to bere na lehkou váhu.Existuje naprosto dokonalý eBook o bylinkách - ,,Snadná cesta ke zdraví“, který dává přesné komplexní návody jak s bylinkami pracovat, jak vyrábět domácí tinktury, koncentráty které budete mít k dispozici kdekoli, jak vyrobit bylinné krémy a také přehled všech léčivek a bylinek.Komplexnější encyklopedii o bylinkách jsem u nás nenašla a navíc je vše podané tak, aby tomu porozuměl i laik. Zajímavé jsou i bonusy které k němu dostanete, jako: ,,Čištění organismu bylinkami “ a ,,Základy aromaterapie", aneb první krok k duševní pohodě.“ Pro tento článek jsem si z něj mnohé vypůjčila. Vraťme se zpět k bylinkám a řešení jednoduchých neduhů, které často trápí celou vaší rodinu. Chřipka a nachlazeníJakmile zjistíte, že vám není dobře a máte horečku, jděte do postele! Ve chvíli kdy vaším tělem zmítá horečka, znamená to, že vaše tělo zápasí s infekcí. To znamená, že jste již nyní jede váš organizmus na 150% a potřebuje všechnu sílu na boj s infekcí. Pokud si vezmete léky které potlačí příznaky a půjdete zpět do práce, nic jste nevyřešili. Váš organizmus, především srdce si vše ukládá a jednoho dne sečte i s úroky.Raději se držte následujících radDejte tělu maximum tekutin, pokuste se o 3 l tekutiny. V případě nemoci nejde o čistou vodu, ale o obohacenou vodu o léčivé látky.Z bylinek je nejvhodnější: Šalvěj lékařská - Odvar je vhodný na rýmu, kašel, nachlazení, chřipku, angínu, protože dobře uvolní dýchací cestyBez černý - odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Snižuje také horečku, mírní kašel a uvolňuje hlenyHeřmánek lékařský - má protizánětlivé, dezinfekční, mírně uklidňující a regenerační účinky, vhodný pro kloktáníLipový květ - čaj (často ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou) se používá při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kde pomáhá uvolňovat hleny.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Mateřídouška obecná - mateřídouškový čaj je účinný hlavně při onemocněních horních cest dýchacích. Navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy.Průduškové onemocněníJitrocel kopinatý - sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce nasušených listů. Růže šípková - čaj z plodů příznivě účinkuje při nachlazení, uvolňuje zahlenění. Také působí jako povzbuzující prostředek v rekonvalescenčním období.Divizna velkokvětá - pro léčebné účely se využívá sušený květ divizny, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení; léčí kašel a má protizánětlivé účinky.Huchavka bílá - odvar z hluchavky usnadňuje odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení.Další přírodní pomocníciČesnek – nejznámější přírodní antiseptikum. Můžete konzumovat jen tím, že jej rozkoušete. Můžete jej také zamíchat do směsi cibule a medu pro snazší konzumaci.Zázvor – nastrouhaný a smíchaný s medem pomáhá vykašlávání. Svařený ve vodě jako zázvorový čaj. Karibská verze zázvorového čaje se vaří s na kolečka nakrájeným citronem a pomerančem má obrovskou sílu a účinek.Cibule – První pomoc při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.Co bylinky a hubnutí?Bylinky, které vyloženě pomohou zhubnout, neexistují. Přesto může pravidelné užívání některých bylinek podpořit hubnutí a to díky svým schopnostem detoxikovat a očišťovat tělo. Díky tomu, že se tělo vyčistí od škodlivých látek, vyčistí se jednotlivé orgány a začnou lépe fungovat.Zrychlí se metabolizmus a tělo bude lépe a rychleji zpracovávat potraviny. Navíc, tělo je zpracuje mnohem efektivněji, takže kromě snížení váhy se budete těšit ze zvýšené vitality, krásnějších vlasů, nehtů a pleti. To už stojí za to, ne? Navíc je to zcela bez námahy a bez práce. Jen čaje a kávu vyměníte za bylinné odvary. 

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Hnojiva pro zdravé rostlinky

access_time07.duben 2020personRedakce

Hnojíme, hnojíme, ale proč?I rostliny potřebují ke svému plodnému růstu určité živiny, které jim můžeme snadno dodat pomocí hnojiv.  Rostliny jako základní prvky potřebuje především fosfor, dusík a draslík. Ovšem i hnojení má své hranice. Aby hnojiva fungovala tak jak mají, je nutné správně s nimi nakládat. Každá rostlina potřebuje jiné zacházení a jinak časté hnojení. Proto je důležité množství hnojiva volit podle konkrétní rostliny.Organická a anorganická hnojivaOrganická hnojiva jsou pro rostliny výborná z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že snižují kyselost a posilují zeminu. Organická hnojiva jsou trus a humus. Trus a humus jsou hnojiva bohatá na dusíkaté látky.Naopak anorganická jiným slovem také průmyslová hnojiva živiny, které dopomáhají rostlinám k růstu v různých fázích jejich vývoje. Anorganická hnojiva jsou umělá, tedy uměle vytvořená a působí na rostliny velmi rychle. Proto se s nimi musí zacházet s uvážením a přesně podle návodu pro danou rostlinu. Hodí se pro rychle rostoucí rostliny.Dusíkatá a draselná hnojivaDusík je chemický prvek podporující růst stonků a listů. Dusíkatá hnojiva přispívají k tomu, aby stonky byly silné. Je-li ho nedostatek rostlina má jen nazelenalé listy až bledé a příliš nerostou. Naopak použijete-li hnojiva příliš můžete rostlině také uškodit. Mnoho dusíkatého hnojiva znamená pro rostlinu ztrátu jakési imunity. Rostlina je náchylnější k chorobám, plísním a houbám a jsou také snadno napadány různými škůdci. Dusíkatá hnojiva jsou vhodná zejména pro listnaté druhy rostlin.Draslík je na druhou stranu důležitý prvek pro tvorbu a růst květů a plodů. Právě pro kvetoucí rostliny jsou draselná hnojiva zásadní a jsou také pro tento druh rostlin nejtypičtější a nejčastěji používaná hnojiva. Rostlina, která draslíkem strádá je nevyzrálá, nerose, může trpět chorobami a být napadána škůdci. Listy nemají svou přirozenou zdravou barvu nýbrž žlutou, bledou nebo jsou pokryté skvrnami.Kde seženu veškerá hnojiva?Kvalitní hnojiva a substráty jsou k sehnání z pohodlí Vašeho domova na adrese www.pestebnisubstraty.cz, podívejte se i na další specifikace a informace ohledně hnojiv. Pravidelné a optimální hnojení zajistí krásu Vašim rostlinkám.

folder_openPřiřazené štítky

Metodika hnojení dřevin v kontejnerech

access_time07.duben 2020personRedakce

Základní hnojení rozpustnými hnojivy, přihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuZákladní hnojení substrátu - viz. systém ADávky rozpustných hnojiv pro základní hnojení jsou dány typem hnojiva a náročností pěstované kultury, pro modelový příklad (tab. 1) bylo zvoleno hnojivo Hydrokomplex v dávce 2 g/l substrátuPřihnojování granulovanými hnojivy na povrch substrátuPro aplikaci hnojiv na povrch substrátu jsou vhodná granulovaná bezchloridová hnojiva popřípadě hnojiva s sníženým obsahem chlóru.V zahradnické praxi se pro tento způsob přihnojování nejvíce používá hnojivo Hydrokomplex, které je dobře rozpustné a vzhledem ke zvýšenému obsahu draslíku je použitelné i v druhé polovině vegetace.Při použití Hydrokomplexu pro základní hnojení (2g/l) je vhodné aplikovat stejné množství ještě 2× za vegetační období na povrch substrátu (tab. 1), první dávku do 10. 6., druhou do 10. 7.V rámci tohoto systému hnojení jsou živiny aplikovány nerovnoměrně, větší rovnoměrnost by bylo možné docílit zvýšenou četností nižších dávek.U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv je možné aplikovat doplňkové hnojení dusíkem ve formě granulovaného hnojiva na povrch substrátu. Ve vegetačních pokusech se osvědčila dávka 0,5 g ledku vápenatého (LV, 15 % N) v přepočtu na litr substrátu (1–2 aplikace, dodá se cca. 75–150 mg/l substrátu).C. Použití hnojiv s řízeným uvolňováním Výživa rostlin se podstatně zjednodušuje při použití hnojiv s řízeným uvolňováním, hnojivo se aplikuje na začátku vegetace, přihnojování odpadá nebo se výrazně omezuje .Termín výsadby a doba pěstování určuje typ hnojiva z hlediska doby účinnosti (tab. 6). V podmínkách ČR je nejrozšířenější termín výsadby duben/květen a nejvíce používaná jsou hnojiva s účinností 5–6 měsíců. Z řady hnojiv Hydrocote bylo do této skupiny zařazeno hnojivo Hydrocote 140 (doba účinnosti 140 dnů, cca. 4,5 měsíce) a to z důvodů odlišné definice doby účinnosti hnojiv Hydrocote (uvolnění 80 % živin při teplotě půdy 25 °C) oproti hnojivům Osmocote a Plantacote (uvolnění 100 % živin při teplotě půdy 21 °C). Kultura, případně termín expedice určují typ hnojiva charakterizovaného intenzitou uvolňování živin v průběhu doby účinnosti. Porovnání hnojiv s účinností 5–6 měsíců je uvedeno v tab. 7. Pozn.: U nového typu hnojiva Osmocote standard s universálním použitím bylo ve vegetačních pokusech zjištěno pomalejší uvolňování živin na počátku vegetace než u staršího typu (Osmocote plus). Pro kultury s rychlejším růstem na počátku vegetace je nutné používat odpovídající typy. Při stanovení dávky hnojiva se vychází z typu hnojiva, typu substrátu a náročnosti kultury. Hnojiva s delší dobou účinností se aplikují ve vyšších dávkách (tab. 8). Dávkování doporučované jednotlivými výrobci se vztahuje na rašelinové substráty. U substrátů s alternativními komponenty (dřevní vlákna, piliny) i u rašelinokůrových substrátů s kůrou kompostovanou bez dusíkatých hnojiv (tab. 4) je vhodné dávky zvýšit o 0,5–1 g/l. Pro vyhnojené substráty (dávka rozpustného hnojiva do 1 g/l substrátu) se používá nižší doporučovaná dávka.Doplňkové hnojeníDoplňková dávka N (viz. systém A) by se měla aplikovat při základním hnojení u substrátů s alternativními komponenty: dřevní vlákna, piliny, kompostovaná kůra bez přídavku dusíku a s větším poměrem C/N (tab. 4). Doplňkovou dávku N je možné aplikovat i dodatečně hnojivou závlahou nebo aplikací dusíkatého hnojiva na povrch substrátu.Startovací dávka rozpustných NPK hnojiv (např. PG MIX do 1 g/l substrátu) je vhodná u náročných kultur především při použití hnojiv Hydrocote, případně Osmocote standard. U hnojiv Hydrocote startovací dávku doporučuje i distributor těchto hnojiv v ČR. Nižší dávky hnojiv s řízeným uvolňováním např. při v kombinaci s granulovanými hnojivy 2+2 g/l je nutné doplnit přihnojováním během vegetace (např. 3–4 hnojivými zálivkami o koncentrace 0,2 %).Tab. 6. Rozdělení hnojiv s řízeným uvolňováním podle doby účinnosti účinnost

folder_openPřiřazené štítky

HNOJIVA - ČÁST 1.

access_time07.duben 2020personRedakce

Rostlina je schopná hnojivo přijímat převážně dvěma způsoby. Buď je hnojivo přijímáno ze zálivky přímo kořeny rostliny z pěstebního média nebo listy, na které se aplikují postřiková hnojiva.Více zde hnojiva Základní hnojiva na růst a květ poskytují v různých poměrech tři hlavní makrobiogenní prvky (dusík, fosfor a draslík), mezogenní prvky (vápník, síra a hořčík) a v malém množství také stopové prvky (bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden). O důležitosti těchto prvků a jejich funkci pro rostlinu jsme mluvili v minulém článku. Hnojiva se dají také rozdělit podle původu , a to na statková a průmyslová. Statková hnojiva jsou biologická a nám notoricky známá (hnůj, kompost, močůvka, atp.). Obsahují všechny tři základní prvky NPK. Průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou, proto mohou být jednosložková nebo vícesložková. Jednosložková hnojiva se využívají při deficitech jednotlivých prvků. My si dnes představíme jednoho zástupce průmyslových hnojiv (Hesi) a jednoho zástupce statkových hnojiv (Guanokalong).Veškerý sortiment hnojiv, přípravků a pomůcek naleznete zdeHnojiva Hesi      Holandská společnost Hesi patří mezi nejstarší výrobce hnojiv v Nizozemí a tedy i velmi zavedenou a uznávanou značkou nejen mezi growery. Společnost Hesi disponuje vlastní laboratoří, svými specialisty a nově postavenou výrobnou. Spolumajitelka společnosti profesorka Siglinde je uznávanou kapacitou přes hnojení konopí a vystudovaná chemička a bioložka. Vydává odbornou veřejností velmi ceněné články na toto téma a své poznatky aplikuje do praxe při výrobě hnojiv, které uspokojí nejen všechny potřeby rostlin ale i jejich pěstitelů. Proto jsou také samozřejmostí velmi kvalitní pěstební schémata pro všechny druhy pěstebních médií a etikety v českém jazyce. Hnojiva Hesi mají registraci Evropského společenství a splňují všechny jeho náročné standardy. Sortiment této společnosti uspokojí i ty nejnáročnější pěstitele. Každé pěstební médium má svou řadu speciálních hnojiv. Velmi zajímavou je řada Hesi Coco pro pěstitele na kokosových rohožích a substrátech. Oproti ostatním výrobcům hnojiv je tato řada pouze jednosložková a používá se po celou dobu růstu a květu rostliny. Mění se pouze dávkování podle fáze, ve které se rostlina nachází. Hesi myslela také na začínající pěstitele a připravila pro ně kompletní sadu nezbytných hnojiv a doplňků důležitých při prvním pěstování (Hesi Start Box Coco, Hesi Start Box Hydro a Hesi Start Box Classic). Pokud mluvíme o hnojivech Hesi, nesmíme opomenout jejich unikátní rostlinný stimulátor Supervit. Tato zázračná směs je plná aminokyselin, vitamínů a vitalizačních látek, které rostlinám poskytnou zdroj jedinečné síly. Blahodárně působí také na mikroživot v pěstebním médiu. Používáním tohoto přípravku stimulujete produkci květových a růstových hormonů v rostlině a vaše výsledky budou téměř neuvěřitelné. Všechna hnojiva a ostatní doplňky jsou k dostání od 10 ml do 20 litrů, takže uspokojíme poptávku jak malopěstitelů tak i velkopěstitelů.Sortiment hnojiv a přípravků HESI naleznete zdeHnojiva Guanokalong   Hnojiva Guanokalong jsou zcela přírodní řadou hnojiv a uspokojí všechny náročné a nekompromisní biopěstitele.Guanokalong se získává z netopýřích exkrementů pomocí procesu sušení a sterilizace. Díky tomu tato hnojiva neobsahují žádné patogení látky a klíčívá semena plevelů. Guano je bohaté na základní důležité prvky NPK a jeho předností je pomalé a postupné uvolňování živin. Guanokalong se používá k hnojení půdy a všech typů půdních substrátů, ale nově je dostupná také řada pro pěstitele v hydroponických systémech. Pokud se zmiňujeme o sortimentu této společnosti nesmíme opomenout jejich zázračný půdní substrát Allmix. V něm naleznete vše, co vaše rostlinky potřebují. Pěstební substrát Allmix Guanokalong obsahuje baltické rašeliny, černou rašelinu, netopýří guano, biohumus (žížalí exkrementy), PG mix a výtažek z mořských řas. Díky podílu netopýřího guana má tento substrát vysoký obsah základních živin NPK, vápníku a hořčíku a kompletní škálu stopových prvků.Příště budeme pokračovat dalšími zajímavými a kvalitními hnojivy, které naleznete v našem sortimentu a jejichž výhradními dovozci je společnost Natural Technologies s.r.o.

folder_openPřiřazené štítky

Domácí pěstování - Výživa rostlin

access_time07.duben 2020personRedakce

Dnes se velmi podrobně podíváme na vhodnou krmi pro naše hydroponní i v hlíně pěstované miláčky. Toto téma asi nenechá žádného pěstitele chladným. Každý má svoje tajné "babiččiny recepty" a zaručené postupy.Téma je poměrně obsáhlé, proto v tomto článku nabídnu trochu teorie a své zkušenosti, v následujícím díle se dozvíte doporučené hodnoty pH a vliv hnojiv na pH a také něco málo o hnojení postřikem na listy.Samozřejmě nemám patent na rozum, takže prosím: diskutujte pod článkem a podělte se s ostatními o svůj názor. Procentuální podíl každé složky je většinou uveden na etiketě každého hnojiva v pořadí N-P-K (Nitrogen - Phosphorus - Kalium neboli dusík - fosfor - draslík). Hnojivo 3-35-10 bude tedy mít 3 procenta dusíku, 35 procent fosforu a 10 procent draslíku.Vhodná výživa rostlin obsahuje ještě další, tzv. druhotné živiny a stopové prvky. Druhotné živiny jsou vápník, síra a hořčík. Stopové prvky jsou bor, měď, molybden, zinek, železo a mangan.V závislosti na věku rostliny a na typu pěstování je třeba dodávat různé živiny. Pro klíčení je potřeba vysoký obsah P (fosforu) a nízký obsah N a K (dusíku a draslíku). Fáze růstu vyžaduje vysoký obsah N - výborná je lidská moč, kterou můžete použít pro zalévání v poměru 1 díl moči : 16 dílů vody. Ovšem pozor, nejedná se o kompletní hnojivo. Nejlepší výsledky dosáhnete při použití profesionálního hnojiva v předepsaném dávkování - mě se osvědčilo hnojivo Plagron Alga.Máte-li málo peněz, mnoho volného času a nejlépe menší zemědělskou usedlost, můžete zkusit vytvářet hnojiva vlastní. V našich zeměpisných šířkách je nejčastější nedostatek vápníku, hořčíku, síry a železa. Mírný nedostatek se téměř ani neprojeví, výrazný nedostatek nebo naopak přebytek některých stopových prvků má za důsledek celou škálu problémů, počínaje nižší úrodou, větší náchylností k plesnivění, menší odolností vůči škůdcům až po některé nemoci. 20 litrů růstové hydroponické zálivky získáme tedy smícháním vody a lidské moči v poměru 16:1. V úplně první fázi po zpuštění systému obohatíme zálivku o 5 polévkových lžic dolomitického vápence, aby sme kytkám dodali dostatek dusíku, vápníku a hořčíku. Čtenář ať si laskavě povšimne, že rostliny vstřebávají tyto látky vždy mnohem lépe v jejich vzájemné kombinaci - například rostlina s nedostatkem vápníku nedokáže přijmout téměř žádný hořčík, příkladů naleznete v odborné literatuře přehršel.Pro zvýšení obsahu hořčíku a síry se dodává 2 čajové lžičky hořké soli (hořkou sůl koupíte v lékárně jako projímadlo).Ještě lepší, ovšem v našich končinách velice nedostupné, jsou tabákové stonky smíchané s dusičňanem draselným - obsahují vše potřebné ve správném poměru.Hnojiva s převahou P-N, neboli dusíku a fosforu, jsou výborná hnojiva pro fázi růstu a svůj význam mají i později ve fázi květu.Dusičňan draselný je odpovědný za snižování mužské potence a při pravidelné konzumaci vede až k impotenci. Takže pěstujete-li rostliny také na vaření, použijte spíše rybí emulzi nebo jiné organické hnojivo. Poslední tři až čtyři týdny už dusičňan draselný nepoužívejte v žádném případě.Většina hydroponických roztoků by měla obsahovat 150 - 600 rozpuštěných pevných částic na jeden milion (ppm = parts per million in disolved solids), optimum je ppm v rozsahu 300-400. Hydroponické roztoky lze měřit elektrotechnickým měřičem vodivosti roztoků (pracuje na principu běžného ohmmetru), větší objemy roztoků se jinak ani nedají pořádně uhlídat.Věnujte také pozornost vhodnému promíchání roztoku. Rozpuštěné částice klesají většinou ke dnu, kdežto výživné látky většinou plavou u povrchu. Především (ale ne pouze) u pasivních hydroponických systémů proto běžně dochází po pár zálivkách k přesycení horní části roztoku živinami. V takovém případě zalijte kytky několikrát pouze čistou vodou - indikátorem je v tomto případě barva. Když dochází k "překrmování", listy začínají tmavnout, získávají sytější zelenou barvu. Změna není nijak výrazná, ovšem při každodenním kontaktu to nelze přehlédnout. Po pročištění rostlin čistou vodou rostliny zase získají zpět svojí (mírně) světlejší barvu.Pumpování je technika používaná především při pěstování v půdních substrátech, při které se rostliny zalévají častěji, růst probíhá rychleji. Jedná se o potenciálně nebezpečnou techniku - snadno dojde k přelití. Zahrádku je nutné sledovat denně, prvních pár dnů je nutné být u každé zálivky, aby ste předešli přelití. Používejte řidší roztoky, cca 25%, a minimálně jednou měsíčně provádějte vypláchnutí celé soustavy. Každou druhou zálivku provádějte čistou vodou.Kořeny budou moci mnohem lépe dýchat, budete-li do zálivek přidávat hnojivo s obsahem čistého peroxidu vodíkuc anebo přímo čistý H2O2 v nízkých koncentracích. U výše zmiňovaného pumpování nemáte ani jinou možnost - kořeny by jinak nedostali téměř žádný kyslík. Změřte pH používané hlíny a podle výsledku dolaďujte pH zálivky. Znám pár pěstitelů, kteří se peroxidu vyhýbají právě kvůli problémům s pH.Pěstební médium (a hlína obzvlášť) musí mít dobré odvodnění. Vezměme příklad: kytky v květníkách s obyčejnou hlínou je vhodné zalévat tak jednou týdně. Jakmile zlepšíte odvodnění hlíny, můžete zalévat každých 3-5 dnů. Agroperlit nebo lávová drť výrazně zlepší odvodnění pěstebního média a také způsobí, že budete muset zalévat až dvakrát častěji. Kytky takhle vlastně pumpujete, a ty mají tendenci růst rychleji díky lepšímu přísunu kyslíku ke kořenům. Před další zálivkou by pěstební médium mělo být téměř suché.Zajímavou alternativou je použití silnější zálivky, kterou použijete jenom každé třetí zalití. Živiny zůstanou rozpuštěné (správnější by snad bylo říst uložené) v hlíně. Další dvě zálivky čistou vodou sice vypláchnou z hlíny nějaké živiny, které by byly normálně využity, ale vypláchnou mnohem lépe také veškeré zbytkové soli po hnojení. Pozor, toto nelze použít pro hydroponické pěstování.Ukončete veškeré hnojení NEJPOZDĚJI dva týdny před sklizní, aby kytky nechutnali jako hnojivo, ale jako kytky. Toto se týká jak pěstování v půdě tak hydroponie.POZOR - NEPŘEHNOJUJTE!Vaše kytky to zabije. Vždy si přečtěte návod na hnojivu před tím, než ho použijete. Zkoušíte-li nové hnojivo jak pro hlínu tak pro hydroponii, vždy začněte na nižších koncentracích, než jsou doporučované (já sám začínám na polovině). Dávky postupně zvyšujte, přičemž rostliny pozorně sledujte.Začátečníci se dopouštějí nejčastěji dvou chyb:zamění dávkování pro hydroponii s dávkováním pro pěstování v hlíně. Hlína obsahuje (stěží odhadnutelné) množství živin, takže není vůbec žádný problém přehnojit. řídí se pravidlem silnější hnojivo = silnější výsledný produkt. Kdo dočetl tento článek až sem ví, že to prostě není pravda. Máte-li pocit, že kytky dostávají víc, než je vhodné - pozorný pěstitel toto pozná podle barvy - vypláchněte rostliny několikrát čistou vodou. Jsou-li kytky opravdu zelené, vysaďte jakékoliv hnojivo na pár dnů aby ste získali jistou, že nepřehnojujete.A na závěr malá rekapitulace:nepřehnojujte

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Lípa malolistá a lípa velkolistá (Tilia cordata Miller, Tilia platyphyllos Scop.)Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky

Koupací sud Hot Tub

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Není nad to, se v parném létě kdykoliv vykoupat či si zaplavat a nemuset nikam za tímto prožitkem chodit mezi spoustu lidí. Nebo ztrácet čas jízdou za vzdálenou možností. Chcete mít takovou možnost ? Pořiďte si tedy na svoji chalupu nebo chatu bazén !Koupací sud Hot TubÚžasný výrobek, který Vás prostě nadchne. Koupací sud Hot Tub, který jedodáván již sestavený, je určen k příjemnému lenošení v teplé vodě. Přesněji řečeno, v příjemně vyhřáté vodě, kterou si můžete temperovat podle Vašeho gusta. Tento koupací sud, tak můžete využívat jak celodenně k osvěžení, tak i celoročně. A to i když kolem Vás mrzne, až praští a sněží. Sud můžete umístit kdekoli na zahradě nebo na jakémkoli jiném místě, stačí najít vhodný prostor. Hot Tub je vyroben z masivu a k jeho kompletaci není potřeba žádné speciální nářadí. Součástí výrobku je ohřívač, schůdky, lavičky a ostatní příslušenství, které potřebujete k bezproblémovému použítí.Jak používat Hot Tub k Vaší plné spokojenosti?Hot Tub je možné využívat celoročně a celodenně. Vždy, když si budete chtít navodit příjemný pocit uvolnění ve vodní lázni, posílit obranyschopnost organismu, či zmírnit bolesti páteře a kloubů. To jsou jen některé účinky, které Vám výrobek prodávaný pod názvem Hot Tub umožní. Začnete temperací vody, která by se měla pohybovat kolem 38° C, ale záleží jen na vašem pocitu. Tato teplota závisí nejen na okolní teplotě vzduchu, ale i na kvalitě a množství dřeva, které jste k topení použili. Zkušenost říká, že této teploty lze dosáhnout za cca 2 hodiny.Pro dřevěné části Hot Tub byl vyvinut specilní dřevěný profil, kdy velkou kontaktní plochou se dosáhne odolnost proti úniku vody, aniž by bylo nutné použít těsnící tmel nebo silikon. Tím se ténto výrobek také povyšuje do ekologické sféry. Sud jednoduše napustíte vodou a poté, co v průběhu několika hodin dřevo zvětší svůj objem a zastaví případný malý únik vody. Je vhodné zpočátku hladinu vody kontrolovat a doplňovat jí. Tím bude sud připraven k prvnímu použití a můžete poprvé zatopit v kamnech. Až se s kamny seznámíte, už budete později vědět, jak rychle kamna reagují na dřevo, jak nejlépe ohřát vodu s minimální kouřivostí, jak rychle se zvyšuje, či snižuje teplota vody v závislosti na přikládání a druhu dřeva. Je také vhodné zmínit i topení v ohřívači.Při tomto seznamovacím procesu, tedy při prvním zatopení, si jistě všimnete malé vychytávky, a to krytu, který zakrývá topeniště. Tento kryt je jednoduchým regulátorem přívodu vzduchu a funguje, stejně jako u jiných kamen, tedy po roztopení umístíte kryt na kamna a jednoduše regulujete přívod vzduchu. Chalupářovo zamyšlení.Tento výrobek si prostě okamžitě zamilujete. Nejen po stránce zpracování, kdy byly použity velmi kvalitní materiály, ale především po stránce funkčnosti a komfortu.Nejen romantické duše, tak budou nadšeny z potěšení, které sud přinese. A v zimě, tak to musí být absolutní pohoda. Koupací sud bude k vidění na naší expozici na Zahradě ČechZkušenosti z výstavy:Co se návštěvníkům především líbilo: Tak za prvé, to bylo velmi kvalitní zpracování, které návštěvnící obdivovali nejčastěji. Dále se velmi líbil jednoduchý princip a levný provoz, oproti klasickému bazénu. A nakonec i fakt, že se pro provoz nepoužívá žádná chemie. Návštěvníci také navrhovali nějaké modifikace a úpravy, které za Vás probereme s výrobcem a budeme Vás informovat na této stránce.

folder_openPřiřazené štítky

Hasící přístroje na chalupě

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

V této části portálu Vám předkládáme zajímavé přístroje a nástroje, které se můžou hodit. Ukaážeme si také i další chytré věcičky, které by Vám neměly chybět v minidílničce na chalupě.Hasící přístroje na chalupě Na co velká většina chalupářů a chatařů pro bezpečnost ve vybavení svého objektu často zapomíná je mít k dispozici pro případ požáru kvalitní hasící přístroj. Přístroj bychom měli volit např. úměrně k velikosti objektu. Měli bychom jej mít snadno dostupný pro případ rychlého použití. Když nám vznikne na chalupě ohnisko/zárodek/ nějakého požáru a to se může lehce stát např. při často špatném stavu např. staré elektroinstalace, kterou můžeme snadno přetížit...Typy hasících přístrojůJak už to tak bývá, odpověď na takto jednoduchou otázku je hodně složitá. Kritérií pro další členění je několik - třeba podle druhu náplně, konstrukce nebo velikosti. Prolistujte si nějaký katalog nebo navštivte specializovanou prodejnu a zjistíte to sami - vybíráte z několika desítek až stovek možností s cenovým rozdílem až několik stovek procent. A to jsme ještě nezačali řešit rozdíly mezi jejich hasicími schopnostmi. Vždyť se zeptejte třeba jen pěti lidí v okolí, jaký přístroj by použili na hašení osobního auta...Montážní pěnaZasazujete na chalupě okno, dveře potřebujete vyplnit dutinu a tak podobně. Použijte moderní výrobek – montážní pěnu. Montáž rámů oken a dveří, vyplňování dutin, tvorba zvukově izolačních vrstev, vyplňování potrubních, kabelových a jiných prostupů. Spojování izolačních materiálů, zlepšování tepelně izolačních vlastností chladicích systémů. Je to jednokomponentní, rozpínavá, vysoce kvalitní polyuretanový materiál, připravený ke snadnému použití s trubičkovým aplikátorem.Plynový hořákJedinečný plynový hořák pro chalupáře , Dremel VersaFlame je jediný stacionární hořák, který bezpečně kombinuje použití otevřeného plamene s katalyzátorem a pájecí hlavou a je tak dnes nejuniverzálnějším stacionárním hořákem na trhu, zvlášť pro svépomocné práce. Dremel VersaFlame má zásobník se zkapalněným butanem, pro rychlý ohřev a snadné doplňování. Používá se na: měkké pájení, smršťování izolace, svařování, odstraňování staré barvy, atd...

folder_openPřiřazené štítky

Užíečné přístroje na Vaši zahrádku

access_time08.duben 2020personRedakce

Digitální metrTento přístroj může být Vaším přesným a užitečným pomocníkem při opravách a úpravách vašeho objektu. Stačí jednoduše přiložit a hned vám digitální metr na displeji ukáže přesnou hodnotu ve stopách, coulech, metrech a centimetrech. Stisknutím tlačítka vám přístroj sečte/odečte vnější délku a určí bod měření a odchylky měření. Délka metru je 7,5m. Přesnost měření 0,1mm. Můžete průběžně do paměti ukládat naměřené hodnoty a můžete rovněž sčítat naměřená data. Do přístroje se vkládají 3 tužkové baterie.Elektrický hoblíkJe to užitečný přístroj , který by měl patřit ke standardnímu vybavení každého chalupáře a chataře. Slouží výborně a přesně ke srovnání ploch dřeva, srážení a podhoblovávání hran atd. Elektrické hoblíky se nejčastěji používají při montážních pracích, kde není k dispozici velká hoblovka. Umožňuje i polodrážkování - falcování. Elektrické hoblíky jsou osazeny kvalitními výměnnými otočnými noži z tvrdokovu.Při výběru nového hoblíku je nejdůležitější sledovat parametry jako jsou maximální šířka záběru, maximální tříska, falcovací hloubka a výkon motoru.Paint - ZoomKaždý z nás potřebuje čas od času vymalovat místnosti,nebo natřít lavičku,pergolu či jiné plochy nebo předměty. Největším problémem bývá jaké prostředkyna malování či natírání použít. Štětka může nechávat kocoury, hodně s ní nacákáme, váleček se brzo opotřebuje a jsme od něj v obličeji zacákaní, štětec může pouštět chlupy a takových problémů může být mnoho. Máme ale pro vás novinku, která Vám všechny vyjmenované potíže pomůže eliminovat. Nebudete muset po práci uklízet a výsledek Vaší práce 

folder_openPřiřazené štítky

Pěstujeme a sázíme

access_time08.duben 2020personRedakce

Na své zahrádce, pokud nás to baví, můžeme sázet a pěstovat, téměř cokoliv, pokud nás moc neovlivňují vnější faktory, jako například lenost. Když se ale vzchopíme, může to stát za to.Stévia sladkáMnozí z nás nemohou cukr požívat ze zdravotních důvodů a tak přešli na umělá sladidla. Máme ale pro Vás velice zajímavý přírodní typ.Rostlinu,která má 300x větší sladivost než cukr a má prokazatelně léčivé účinky. Rostlina Stevia rebaudiana pochází z Paraguaye, kde je odnepaměti používána jako sladidlo a léčivo indiány kmene Guaráni. Keřík této originální a ojedinělé rostliny dospívá po cca 14 - 17 týdnech, přičemž z jediné dospělé rostliny lze získat cca půl kila sušiny ročně. To je ekvivalent asi 100 až 150 kg cukru! Lze jí pěstovat i u nás...Schii -Take ( Lentinula edodes - Houževnatec jedlý)Shii-take byla pro své léčivé účinky vysoce ceněna a dokonce ji jeden čínský lékař nazval elixírem věčného života. Shii-take je zdrojem proteinů, draslíku a zinku. Obsahuje vitaminy B1 a B2 a vysoké množství vitamínu D. Jednou z těchto účinných prospěšných látek je LENTINAN - glukan. Tato houba velmi významně posiluje imunitu a působí proti infekcím všeho druhu (virové, bakteriální, plísňové i parazitální infekční onemocnění)...Řepík lékařskýŘepík lékařský (Agrimonia eupatoria ) je víceletá rostlina dorůstající do výšky kolem 60 cm. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi růžovitých. Tato rostlina je rozšířena v Evropě, Asii a v Severní Americe. V prvním roce tvoří velkou přízemní růžici, v dalším vyrůstá mohutná lodyha, která se brzy obsype spoustou žlutých květů vonících po meruňkách. Kvete od června do září, chuť řepíku je mírně nahořklá. Má výrazný antibakteriální, protizánětlivý a hojivý účinek. Řepíku se daří dobře jak v kyselých, tak i zásaditých půdách bohatých na živiny...Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)Nebo také lidově - Sibiřský ananas, Rakytník úzkolistý, Žlutozob, Mořský plod, Písečný trn. HistorieRakytník byl a je v oblasti Číny, Indie, Řecka a Ruska používán k léčebným účinkům již od pradávna. Vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k načerpání sil. V Rusku se traduje rčení, že "po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak"...

folder_openPřiřazené štítky

Ploty, živé ploty a vrata

access_time08.duben 2020personRedakce

Oplocení pozemku je základ. Nejen, že nám zákon přikazuje, mít oplocený pozemek, ale správným oplocením vymezíme náš pozemek proti nevítaným hostům.Ploty - rúzné druhy plotůKaždý, kdo má svoji nemovitost ji vidí rád oplocenou a oddělenou od okolí. Je to přirozené. Jednak chceme zachovat své soukromí, zvýraznit charakter stavby nebo pozemku,zabezpečit pozemek před lesní zvěří a nebo prostě jen aby nám neutíkal náš pes. Plot prostě vnímáme jako součást domu či chaty. Každý plot by se ale měl hodit k objektu i ke krajině, kde se nachází. Zde je naše volba různá. Každému se líbí něco jiného. Naštěstí je dnes řada možností, které si můžeme zvolit.Jak správně stříhat živé plotyMnoho majitelů chat a chalup má u svého objektu živý plot, který občas, když je to potřeba přistřihne a to je veškerá jeho údržba. Tak to se ale chovat k živému plotu nelze. Živý plot by měl být ozdobou naší zahrady a proto jeho úprava a střihání má svá pravidla a zásady. Krásu a svěžest dodá živým plotům jen správné a pravidelné stříhání a přihnojování. Ruční nůžky jsou již jen přežitkem. Dnes koupíte za přiměřenou cenu elektrické nebo akumulátorové kvalitní nářadí, které Vám práci ulehčí a stříhání je s ním přesnější a šetrnější.Keře pro živé plotyZkuste vysadit do živého plotu dřeviny,které mají okrasné květy a příjemně voní a to jsou např. tavolník, vajgélie, zlatice, ptačí zob obecný, pámelník, pustoryl a šeřík. Pečlivě si ale propočítejte kolik rostlin/keřů/budete potřebovat a pro jistotu si jich objednejte o něco víc. Pokud vám po výsadbě zůstanou nějaké přebytky, vysaďte je nahusto někde zvlášť bokem a dobře o ně pečujte. Později je můžete použít na dosadbu, jestliže se ve výsadbě všechny rostliny neujmou. Toto opatření doporučuji podniknout...Natíráme kovová vrataMáte před sebou úkol natřít vrata, plot nebo kovovou konstrukci? Nebojte se natírání Nebojte se natírání dnes jsou barvy téměř na všechno. Když přesně víte, k čemu chcete barvu použít a jaké jsou na ni kladeny požadavky, můžete použít jakýkoliv vhodný druh barev, nezávisle na tom, kdo barvu vyrobil a zda se jedná o speciální nebo univerzální barvu. Zeptali jsme se odborníků, co je pro dobrý výsledek natírání důležité. Řekli nám, že nezáleží na značce barvy, důležité je provedení nátěru a kvalita nanesení barvy dobrým štětcem nebo válečkem.

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Gabionové zdi

access_time12.duben 2020personRedakce

Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení.Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu.Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi.  Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírodyStavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené.Dokončení prací na gabionové zdi Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku.U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa a také dobře spočítat statiku zdi.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz jako koření používá

Trochu z Prahy u vás doma

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Jak si přiblížit pražskou architekturu až na dosah Jedním z nejčastějších přirovnání vztahujících se k Praze je přívlastek kamenná. Není divu, že kámen je nejčastějším tradičním materiálem, který se dochoval. Díky jeho životnosti, ale také díky dlouhé historii jeho používání v Praze. Dokonce i samotné přirovnání Praha kamenná má svůj původ již v desátém století, kdy španělský kupec Ibrahím ibn Jakúb mluvil o Praze jako o „městě stavěném z kamene a vápna“...Kámen je často považován především za luxsní materiál patřící do reprezentativních prostor, jakými jsou přijímací haly hotelů, sakrální stavby, muzea... Jako stavební materiál se již téměř nepoužívá, jeho funkce je především zdobná. Jako dekorativní prvek se objevuje také v interierovém či exteriérovém povrchu zdí.Zeď je jedinou opravdovou hranicí mezi architekturou celku a interierovým řešením (není-li zdí myšlena skleněná tabule transparentní fasády). S touto zdí je tak také potřeba pracovat, protože zeď vytváří na rozdíl od ostatních objektů interierového designu opravdu prostor, ve kterém žijeme. Nábytek a jeho materiály vnímáme jiným způsobem než materiál použitý na zdi, podlaze nebo stropu.Zajímavým řešením jsou pak právě kamenné obklady. Kámen se vyskytuje v přírodě v nesčetném množství podob, rozlišujeme tak různé druhy kamene z různých míst planety podle jeho kvalit, jako je barva, tvrdost, zrnitost a další. Typickým kamenem používaným ke stavbě v historii Prahy byl právě především kámen z nejbližšího okolí. Tím prvním byla opuka, která se objevuje již na prvních kamenných stavbách románského slohu na Pražském hradě nebo dalších pro Prahu tak symbolických stavbách gotických.Právě pro interier se však opuka, která může mít různou barvu od bílé až po odstíny žlutohnědé, hodí v různých svých formách. Je vhodná především do místností se stálou vlhkostí, například obývací pokoj či pracovna je ideální, problémy může činit například i umístění v kuchyni. Pohledově se opuka může snášet se dřevem i modernějšími materiály a povrchovou úpravou či uspořádáním kamenné mozaiky se může řešení lišit podle vašich potřeb a možností kamenických pracovníků.V současné době jsou v provozu dva opukové lomy, kde se tento kámen těží. Lom Přední Kopanina se nachází severozápadně od Prahy, zde se těží kámen především na opravu pražských památek, jako dům U Kamenného zvonu, jehož fasáda byla zrekonstruována nedávno. Pro tento lom je typická takzvaná zlatá opuka, která se nachází v nižších vrstvách a svého času byla pro románské a gotické účely těžena v oblasti Petřína, podle barvy opuky dostala své jméno například Bílá hora. Lom Spoglilit se nachází v oblasti Džbánského pohoří. Opuka zde těžená je bohatší na takzvané spongie – pozůstatky drobných mořských hub, které se objevují v kameni jako fosilie. Tyto spongie činí kámen křehčí, současně jej dělají lehčím a tak je pro použití jako obkladový materiál příhodnější.V nedávné minulosti se opuka osvědčila například ve vestibulu stanice metra A Hradčanská, kde se navíc projevil její potenciál materiálu pro kamenosochařství – výzdobu zde tvoří reliéf poskládaný z otesaných broušených opukových desek. Reliéfová výzdoba symbolizuje výjevy dějin českého národa.Kromě opuky broušené, jejíž povrch je hladký a až lesklý, používá se v interierech také opuka s rustikou, která více připomíná přírodní vzhled kamene použitého na stavbu pražských památek. Kvádry opukového kamene s rustikou nabízí různé kamenické firmy buď upravené pro exteriér nebo interier.Zajímavým příkladem použití opukového kamene je interier, který navrhl pro žižkovský loft atelier Do ale v tenké vrstvě tří centimetrů pak byl použit lehký spongilit při stavbě vily na Praze 5, kde chtěl architekt M. Hlaváček vytvořit soužití novostavby s původní opukovou zdí.Opuka, která patří neodmyslitelně k historické architektuře v Praze, se může stát vkusným dekorativním prvkem ve vašem bytě. Pokud se zdráháte pustit do obkládání stěn, může být stejně vkusným doplňkem opuková socha, materiál si oblíbili sochaři moderní doby.

folder_openPřiřazené štítky

Pohyb v interieru všemi směry?

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Umělé horolezecké stěny do domu či bytu. Horolezecké stěny mohou v bytě nebo domě podobně jako skály poskytovat krásný výhled z vrcholu nebo být novou cestou, kudy se pohybovat obydlím. Mohou umožňovat věnovat se sportu a pohybu kdykoli v pohodlí domova. Nebo mohou být pojaty naprosto novým způsobem, být moderní zábavou. Výběr ukázek ze z Čech i ze světa nabízí od každého něco:Bouldering je tréningové lezení po skalách a umělých horolezeckých stěnách bez jištění. Nejde však o nebezpečné adrenalinové lezení bez lana na vysokých útesech. Slovo boudler znamená balvan a bouldering se provozuje většinou na nízkých skalních blocích nebo na horolezeckých stěnách do výšky přibližně jednoho patra. Boulderové stěny se tak mohou stát oživujícím prvkem interiéru bytu. Lze je používat k pohybu mezi podlažími nebo k odreagování.Anglické studio Moon použilo boulder při přeměně staré neobyvatelné budovy v loft jako alternativní způsob pohybu v dětském pokoji, kromě žebříku se dá do vyvýšené části pokoje dostat za pomoci barevných úchytů na holé šedé zdi.V žižkovském bytě vyprojektovala firma TR walls boulderovou stěnu na míru již plně zařízenému podkrovnímu bytu s vysokým proskleným stropem. Sytě zelená barva se střídá se světle šedivou a právě tato málobarevnost podtrhuje výraznost objektu. Vylézat na čtyř a půl metrovou stěnu musí být jako lézt do nebe a být na jejím vrcholu poskytuje určitě krásný výhled na Prahu.Outdoors Indoors je dvoupatrový dům pro pár outdoorových nadšenců od japonského studia be-fun. Nástavba, která vypadá jako předimenzovaný komín, ční nad nízkou hmotu domu. Doplňuje společnou domácnost dvojice o horolezeckou stěnu vedoucí zkrz velkorysý světlík, kterým proudí přirozené světlo do obýváku. Po stěně lze vylézt na terasu na střeše a umožňuje páru užívat si jejich oblíbenou outdoorovou aktivitu doma.Pokud žijete v domě, můžete si dovolit i vyšší horolezeckou stěnu s jistícími skobami. Jako například v rodinném domku, který ve středočeském Karlíku postavila architektonická kancelář SEA. Stavba se vyznačuje moderním vzhledem a krásnou zahradou, ale také nezvyklým interiérem, který doplňuje betonová lezecká stěna se střídmě barevnými úchyty a strukturami.

folder_openPřiřazené štítky

Knihovna z haptického hlediska

access_time30.březen 2020personRedakce

Tento výklad vychází z přesvědčení, že je možné podat definici knihy a knihovny z hlediska hmatového. Haptická zkušenost se ovšem přitom neomezuje na dotyk, ale má ještě stránku hlubší, která je vlastně stránkou životního pohybu. Myšlenka pohybu jako předpokladu hmatové zkušenosti může být ovšem aplikována na haptickou zkušenost v širším smyslu. V místnosti prostě je teplo nebo chladno a my to zakoušíme proto, že naše tělesné obývání prostoru i v tomto případě naráží na překážku pro příznivé otevření pro další pobývání. Náš životní pohyb, který se svou celkovostí odlišuje od dílčího tělesného pohybu, kterým se dotýkáme jednotlivých předmětů, je nutno považovat za podmínku zkušenosti "je teplo" a "je chladno". Bez tohoto životního pohybu by se neuplatnila zábrana analogická té, díky níž rozlišujeme kupříkladu tvrdé a měkké.Hérakleitův výrok, který praví, že pro duši je rozkoší zvlhnout, ale znamená to také její smrt, se opírá o rozdíly v haptické zkušenosti v širším smyslu. Jedna duše se řídí vztahy, zná meze, které jsou vždy proporcemi, a proto zná i své místo ve světě. Proti ní stojí duše, která se rozplývá v prostorách bez hranic, která navazuje na vše a nic, nikde nekončí, ale také nikde není, protože nezná kontext ani řád, ani proporci. Pokud jsou rozdíly mezi dvěma typy duší nebo mezi dvěma životy téže duše vlastně rozdíly mezi životem vyhraněným, a tedy zakoušejícím meze jako pevné a tvrdé, pak při dočasném zvlhnutí duše lze nápravu docílit jejím osušením, takže pevné přestane být kluzkým. Metaforicky lze říci, že takto duši osuší, je osuška, jinými slovy ručník. Není náhodou, že právě ruka se ozývá ve slově "ručník". Proto může manuální filosofie v duši zcela zvlhlé a v duši měknoucí, v duši, která postrádá pevnost a hranici, spatřit vlastně něco tekutého. Duše se může v tekutém prostředí pohybovat (plavat), ale stane-li se sama takovou, je ztracena a umírá.Úvahu o životním pohybu a jeho souvislosti s vyhraněností, pevností lze aplikovat na úlohu knihy a na její strukturu. Kniha bývá členěna do oddílů, což bývají kapitoly, ale minimálně jsou jejími složkami odstavce.Symbolem struktury, o kterou se "zaráží" duch při čtení, je odstavec. Odstavce jsou jako vystupující uzliny osušky. Vnitřní strukturu osušky danou vztahem osnovy a útku určuje řád "chlupů" ručníku. Tak i odstavce mají svůj smysl z rozvrhu postupu psané myšlenky. Kniha se umísťuje do regálu (od 17. století nastojato), obrací se k nám hřbetem a každou je třeba otevřít zvlášť. Po přečtení knihu - knihy vracíme na jejich místo. Tím respektujeme řád ustavený knihovnou. Ten ji odlišuje od pouhé haldy knih. Jednotlivá kniha svou nepoddajností a jen částečnou průchodností (totiž čtením či listováním) stále čtenáři klade odpor a mez, pokud ovšem je ochoten je svou vyhraněností sám respektovat. Pokud ano, duše se ve svém opojení z četby (zvlhnutí) "osušuje".Naproti tomu mediatéka žádné knihy nepotřebuje. Domnívá se, že je může převést do média hypertextu. Nejsou tu tedy knihy, ale jedna kniha, není tu mez, lze kamkoliv kdykoliv přeskočit. Vlastně jsou zde pak všechny "knihy" otevřeny na všech stránkách zároveň, stačí se jen klouzat či brouzdat. Ale brouzdání ještě předpokládá pevný základ. Naproti tomu v mediatéce tím posledním, co klade odpor, jsou písmena. Ale co brání, aby "knihy" v mediatéce mluvily? Zkušenost pevnosti a tvrdosti, tedy jedním slovem suchosti, bude pro duši čím dál vzácnější. Relativně vzato - vzhledem ke knihovně - je mediatéka rybník nebo malé moře. Duše tu může nejenom plavat či utonout, ale může se tu ve slasti zcela rozplynout.Takže kniha je jako ručník a knihovna jako místo, kde jsou osušky duše poskládány. K tomu je třeba regálů. A právě tak jsou jednotlivé odstavce v jakýchsi pomyslných regálech. Kniha zakládá knihovnu svou suchostí (k níž patří pevnost a tvrdost). Mediatéka knihu nenahrazuje, nýbrž ji rozpouští, činí z ní roztok. Říká se, že se lidé budou v mediatéce setkávat. Ale jen proto, aby zvlhli, nebo ještě spíše, aby se rozpustili.

folder_openPřiřazené štítky

Šedá zóna modernity

access_time30.březen 2020personRedakce

Hlavní cíl této série příspěvků - ozřejmit úlohu inteligence a teoretického myšlení při vzniku projektu - lze nejlépe demonstrovat na díle jednotlivých autorů. Jedním z nejzajímavějších současných příkladů je dílo Stevena Holla. V architektonické tvorbě, která si získala mezinárodní ohlas, jsou současná díla Stevena Holla jedinečná svým poetickým a kritickým obsahem. Zpočátku se práce Stevena Holla vyvíjela z úvah o formálním, kontextovém a typologickém řádu. Později však došlo k její hluboké proměně. Výsledkem je souborné dílo, které bere v potaz kategorie stylu. Hollovo dílo je umístěno mimo prostor oscilací mezi rozumem a citem, mezi syntaxí moderní a postmoderní, mezi formalismem pokrokovým a konzervativním a ostatními podobnými kategoriemi, z nichž se na začátku minulého století v západní kultuře zrodila kritéria legitimizující smysluplnost architektury. Holl ve své práci explicitně respektuje tradici moderní architektury, činí tak však s vědomím toho, že všechny univerzalistické aspirace mají svá omezení a své hranice. Zdá se, že ve svých posledních pracích opouští schémata dialektických modelů, kde jeden styl "překonává" jiný. Tento model nás provází od té doby, kdy J. N. L. Durand (1760-1834) úspěšně zrušil historický smysl architektury tím, že ji zredukoval na seznam typů staveb. Je příznačné, že Holl umí zahrnout do své práce "neslučitelné" hodnoty, které odhalil postmodernismus. Dosahuje toho tím, že se obrací k jakési "hyper-dialektice" (tohoto termínu užívá Maurice Merleau-Ponty), v jejímž rámci je nemožné nalézt řešení jedinou syntézou. Architektura Stevena Holla je "moderní" právě svým neklidným hledáním a formální vynalézavostí. Je to však právě moderní architektura, která může odhalit prostor jako jedinečnost místa. Zde se ocitáme nejblíže kvalitativnímu chápaní architektury jako "místa" pro život člověka (topos, locus…). Podstata Hollova díla spočívá ve vytváření prostorů, které se svou kvalitou jasně odlišují od homogenní geometrické "extenze", již si "zdravý rozum" naší kultury zvykl pokládat za prostor každodennosti. Hollovy prostory jsou různorodé a diferencované, plně respektují společnou individualitu a dávají nám tak zažít vědomí spoluúčasti na smysluplné existenci. Ambicí Hollova díla je otevřít lidskou zkušenost možnosti tázat se po oprávněnosti všeobecné platnosti technologických prostorů a jejich dehumanizované povahy. Děje se to zpochybněním "absolutní pravdy" statutu technologie; jsou to - zdá se - její hédonistické hodnoty, jež vyslovují postulát o "nevyhnutelném osudu" každého lidského díla. Jako alternativu nabízí Holl poetickou vizi života; nenavrhuje však žádnou svévolnou dogmatickou mytologii, ale snaží se naopak o demystifikaci vlivů, které v posledních dvou stech letech zbavovaly mystéria náš smysl pro humanitu rozumovým pozitivismem. Poslední díla Stevena Holla ukazují na svoji zralost, tak jak se vyvíjí jejich kritický prvek - ústřední aspekt, charakterizující modernu. Vyvstává nutnost teoretického vymezení pozice díla v jeho širších kulturních souvislostech. To v žádném případě nepopírá skutečnost, že architektonické dílo je samo o sobě svébytnou výpovědí, ani to nenaznačuje možnost, že by smysl architektonického díla bylo možné "přeložit" do jiného vyjadřovacího systému. To, co Holla přitahuje nejvíce, jsou vyjadřovací možnosti architektury jako takové. Kritický aspekt jeho architektonické práce nelze zredukovat na metodologii, zaměřenou na vymezení postupu tvůrčího procesu. Je to spíše přístup, jehož vyjadřovacím jazykem dovoluje zaujímání etických stanovisek. Jeho pojetí si žádá jistý druh filosofického pohledu, v jehož rámci lze teprve popsat, jak je možné soubor díla - produkt imaginace osobnosti - harmonizovat s kolektivními očekáváními a se smyslem pro společné dobro. Takový kritický přístup je nezbytný pro architektonické dílo, které chce nabídnout vizi života, nalézajícího odpovědi na otázky, které si lidé kladou při nikdy nekončícím zabydlování světa. Zde stojíme tváří v tvář snaze vyjádřit v architektuře postoj k nejproblematičtějším aspektům společného života na konci našeho století.Hyper-dialektická architektura Zájem Stevena Holla o dílo Merleaua--Pontyho a filosofii existencialismu se datuje přibližně od roku 1988. Jeho poslední díla o tomto zájmu výmluvně vypovídají. Fenomenologie se snaží objasnit naši tajemnou lidskou schopnost nacházet obecné v bezprostřednosti konkrétního a nachází vysvětlení v lidské schopnosti nalézat smysl prostřednictvím tělesné zkušenosti. Fenomenologie zpochybňuje ony klasické vědecké teorie, které se pokoušejí vysvětlit postulování smyslu jako produkt úsudku, nebo jako účelové sdružení izolovaných vjemů; jako cosi, co se rodí v mysli, jež je údajně autonomní ve vztahu k tělesnosti. Fenomenologie nám připomíná, že "nemáme" tělo, ale že "jsme tělo". Merleau-Ponty užívá při popisu našeho existenciálního postavení několik metafor. Protkávání či prostupování jsou pojmy, vztahující se k prvotní hmotě/prostoru, která se nazývá chiasmus. Je to prvek, z něhož jsme vytvořeni a z něhož je rovněž vytvořen svět kolem nás. A právě tento prvek nám umožňuje chápat, co je lidské, vzdor tomu, jak je tento pojem nejasný. Je to tak proto, že tento element nelze objektivizovat, ani nemůže být redukován na pouhé přirozené tělo mimo dějiny. Je snadno pochopitelné, jak klíčovou úlohu hraje tato reflexe v architektuře, kde se významy realizují až při konfrontaci díla s tělesnou bytostí; tak jak se smysl zjevuje (a skrývá) v rozměru dočasnosti, kterým je lidský život. Smysl architektury nelze "číst" ani "luštit" na jejím povrchu. Architekturu není možno redukovat na obraz či "informaci" - její smysl leží ve sféře bezprostředního a v její schopnosti artikulovat specifické životní podmínky v jejich konkrétnosti. Merleau-Ponty staví architekty před výzvu - a je to výzva opravdu náročná v podmínkách naší současné "civilizace médií" (civilization of the image). Pouze poetiku konkrétního - poetiku rodící se z každodennosti - lze použít jako vhodný přístup při odhalování povahy duchovního účelu. Lidskost potřebuje poznávat sebe samu ve svých výtvorech; jako součást řádu nebo celosti manifestující smysl, směřování a záměr. Lidským bytostem byla poskytnuta příležitost poznání (sebe samých) právě v těchto záměrech a ve stopách, které lidství zanechává. Současný člověk je obecně jen málo vnímavý k mystériu hloubky, jasnosti a závažnosti. Technologická koncepce našeho světa posílila obecné přesvědčení, že na naší zkušenosti trojrozměrného světa není nic obzvlášť významného, a snaží se nás přesvědčit o tom, že vše může být vysvětleno, případně dokonce zredukováno až v "teorii všeho". Je přirozené, že filosofové vědy (jako Werner Heisenberg), umělci a intelektuálové (jako například Alfred Jarry nebo Marcel Duchamp ) se snaží už určitou dobu zpochybnit tuto víru.Výmluvnost ticha Dílo Stevena Holla potvrzuje, že architektura může odhalit povahu zkušenosti fundamentálnějším způsobem než naše abstraktní "idea" zkušenosti. Moderní pojem zkušenost byl a je často napadán z idealistických pozic. Například pro Jacquesa Derridu a některé jeho následovníky je pojem zkušenost součástí "metafyziky přítomného" se všemi problémy, které z tohoto chápání pramení. Merleau-Ponty naproti tomu pokládá zkušenost za setkání s prvotní, danou realitou.Tyto fenomenologické postuláty přijal Steven Holl jako základ své koncepce architektonické tvorby. V odpovědi na celou řadu rozdílných požadavků má každý z jeho projektů jinou schopnost demonstrovat tento přístup. Každá z jeho navržených staveb je odlišnou odezvou téhož filosofického stanoviska, které ji zrodilo. Schopnost pracovat v duchu těchto fundamentálních záměrů je podpořena formální flexibilitou každého projektu, který nikdy není předem svázán žádným stylistickým předsudkem. Pro Holla je projektování hledáním, v němž proces reprezentace není pouhým neutrálním prostředkem, ale prostorem pro vlastní myšlení. Odtud také pramení jiný způsob hodnocení, jehož povaha se velmi liší od reprezentační funkce idejí či obrazů. Poetiku konkrétního musí architekt hledat uprostřed práce - v procesu projektování. To není nikdy pouhý akt předpovědi, pracující nástroji abstraktní reprezentace.Filosofie Merleaua-Pontyho je výzvou znovu zachytit mystérium všednosti; touha vyjevit výmluvnost ticha, jež nás může do sebe pojmout a proměnit. Pokud ovšem přijmeme svou roli spoluhráčů (a nikoliv pouhých "diváků") v určitém architektonickém prostoru. Hloubka architektonického prostoru se pak stává prostředkem poetické rytmizace, již nelze zredukovat na "perspektivní zobrazení" fotografického obrazu nebo monitoru počítače. Co Holla fascinuje, je schopnost architektury sdělovat to, co by jinak bylo nesdělitelné. Děje se to v tajemné temnotě naší tělesné zkušenosti.Hollova architektura nás přitahuje způsobem, jímž je v ní nakládáno se světlem a texturami materiálů. K tomu přistupuje jeho schopnost kriticky interpretovat architektonický program, a to nikoliv jako pouhý kvantitativní soupis komponentů, ale jako vizi světa artikulovaného podobným způsobem jako choreografické dílo či konkrétní lidská situace. V tomto přístupu se kvality prostoru, jako je světlo, záměrně stávají stylistickými vyjadřovacími prvky a umožňují tak prapůvodnímu mystériu vzájemného prostupování (interlocking), aby se srozumitelně projevilo: v kapli sv. Ignatia v Seattlu je duchovní světlo nepochybně spjato s tradicí Tovaryšstva Ježíšova, zde se však zjevuje v barevných alegoriích, jež je zpřístupňují duchu ekumenismu. V budově Cranbrook Museum of Science představují zářící textury ve vstupním vestibulu světlo jako kvalitu - vhodný a paradoxně kritický úvod k jeho následující interpretaci v kontextu přírodních věd. V budově The Helsinki Museum of Contemporary Art má "přirozené" světlo severu tajemné tvary, které "imitují" artefakty současného umění. Ve všech případech je výsledkem architektura dramatických situací, jejíž podstatou není ani hmota, ani geometrický prostor, ale právě ono vzájemné prostoupení, které zahrnuje technologickou realitu s jejími vlastními vyjadřovacími formami. To také umožňuje se tázat po platnosti hodnot konzumerismu, perspektivy a reprezentace abstraktního vidění.Architektura Stevena Holla vyrůstá z řady základních tezí, podložených jeho přesvědčením o primárnosti smyslového vnímání jako základu všech složitějších významů. Holl se ve své práci odvrací od konvenčního chápání architektury, aby zdůraznil vědomí tělesnosti, jež je analogií vědomí nerozlučného vztahu kultury a architektury. Hollovo dílo obsahuje implicitní kritiku pragmatické funkcionalizace tohoto vztahu, a to zejména tehdy, když se architekt stane projektantem "simulovaných prostorů" na monitoru počítače. Hollova poslední díla naznačují, jaké možnosti má architektura jako produkt imaginace, jež je kulturně zakořeněna. To nelze nazírat jako nějakou archaickou formu symbolického či institucionálního dogmatu, vnucujícího expresivnímu obsahu architektury pozitivní formu "zpřítomnění". Zrozena z této intuice a jasně filosofické pozice, Hollova architektura demonstruje schopnost architektury vyjádřit universální, přesto, že není založena na nějakých absolutních základech. Kritéria racionalismu ani formalismu jí nepostačují.Holl zpochybňuje "zdravý rozum" dekonstruktivistického myšlení, které vede k absurdnímu relativismu.Jeho ambicí je odhalovat řád v podmínkách každé dané situace, v níž se snaží evokovat zážitek celosti a posvátnosti, která je s to oslovit každého na naší malé planetě.

folder_openPřiřazené štítky

Editorial

access_time30.březen 2020personRedakce

V současné situaci, která je do značné míry definována sterilní objektivitou veřejného života a na druhé straně subjektivně orientovanou kulturou, se stalo nesmírně obtížným posuzovat s přijatelnou mírou shody to, co se odehrává ve viditelném světě kolem nás. To se výrazně projevuje při posuzování uměleckých děl a architektury situovaných na kritických místech a v očekávání, že jejich účel, obsah a sdělení by měly být veřejně přijaty s pochopením a souhlasem. Takové očekávání je nutně snem v situaci, kdy umělci včetně architektů sami pracují v podmínkách nezávazného pluralismu, zájmu o originalitu a sebeprosazení.Co dává dnešní situaci dramatický charakter, je skutečnost, že v pozadí osobních postojů a zájmů, (ale také v pozadí anonymní objektivity veřejného života) je svět, který všichni sdílíme. Přítomnost tohoto světa se trvale prosazuje v našich otázkách o možnosti společného porozumění, komunikace a souhlasu.Vzdálenost, která dělí to, co se odehrává na povrchu a to, co je přítomné v hloubce naší kultury jako společný horizont možného nedorozumění, určuje rozhodujícím způsobem povahu našich debat o vhodnosti řešení určité stavby nebo díla, jeho umístění a významu.Pro většinu těchto debat, které nutně ovlivňují rozhodování investorů a formulaci programu jednotlivých děl, je charakteristická snaha buď korigovat nebo překonat vzdálenost mezi povrchem a hloubkou přítomné kultury. Tato snaha, pokud je založena jen na osobní iniciativě, končí však většinou tam, kde začala, jen s tím rozdílem, že velice často přispívá spíše k dalšímu nedorozumění než porozumění. To, že osobní iniciativa sama o sobě netvoří kulturu, ale je spíše neurózou, zůstává důležitým objevem psychoanalýzy, na který bychom neměli zapomínat. Kultura v plném slova smyslu je výsledkem spolupráce založené na solidaritě iniciativ a zájmů. Snaha ilustrovat povahu této spolupráce se stala tématem tohoto čísla a byla také hlavním záměrem při výběru několika typických situací. Všem je společná spolupráce mezi investorem (klientem), architektem či umělcem, schvalujícími a zprostředkujícími institucemi a nakonec veřejností. Zdá se, že i dnes hraje rozhodující roli v úspěchu díla povaha programu, který - pokud je inteligentně formulován - je jako dobře kladená otázka už vždy polovinou dobré odpovědi. Vybrané příklady se liší formulací programu, v němž se klade různý důraz na účel a význam díla. V případě domu na Můstku je to důraz na účel s neurčitě definovaným významem, u pomníku na Petříně důraz na význam s neurčitě definovaným účelem, zatímco Sovovy mlýny představují vyrovnanost účelu a významu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že inteligence programu reflektuje nejenom inteligenci investora, ale také povahu sféry zájmu, kterou investor sám reprezentuje.Je zajímavé, jak se v tomto směru liší a přesto vzájemně doplňují situace domu na Václavském náměstí a pomník obětem komunismu na Petříně. V prvním případě program určený a zúžený podnikatelskými zájmy nesouvisí přímo s viditelným charakterem domu, který je neutrální maskou nevyžadující další interpretace. Je zbytečným nedorozuměním klást otázky o obsahu v případě, kde se jedná jenom o formální řešení. To je jedna z typických slepých uliček moderního myšlení.V případě pomníku, jehož program je naopak mnohovrstevný a záměrně neurčitý, možné interpretace nemají zdánlivě ani hranice ani konec. A přesto existuje důležitá hranice mezi významy, které spontánně sdílíme jako součást naší kulturní tradice a těmi, které záměrně a velmi často abstraktně konstruujeme. Spontánně sdílené významy, které je nutno hledat a artikulovat, mají tu vlastnost, že reprezentují kulturní normu, kterou sami nevytváříme, ale k níž se můžeme v našich interpretacích blížit. To, že se individuální interpretace často značně liší, není problémem, pokud neztratíme ze zřetele rozdíl mezi interpretací a konstrukcí, jinými slovy, pokud se neztratíme ve sféře konstrukcí založených na osobní zkušenosti v představě, že tyto konstrukce mají být všeobecně srozumitelné. Tato tendence rozhodně charakterizuje rostoucí množství mezinárodních diskusí o povaze a roli pomníku v dnešním městě.Případ přestavby Sovových mlýnů ilustruje jiný druh spolupráce, kde investor sám je autorem programu a kde kulturní normy programu mají svůj zdroj ve vyhraněné tradici místa a v nově se rodící tradici galerie či muzea. Rozdíl a častý konflikt těchto dvou tradic je předmětem debat nejenom v Praze, ale také v mnoha jiných městech na světě. Zatímní výsledky těchto debat ukazují už dnes přesvědčivě, že význam a úspěch nové stavby nelze posuzovat jenom vizuálně a perspektivně - jak stavba tzv. "zapadá" do svého okolí svým viditelným charakterem, tvarem, materiálem a detailem - ale, že to podstatné je, jak přispívá k vytvoření nové situace z hlediska městského života, jeho intenzity a smyslu. Situační, neperspektivní pojetí muzea či galerie, které se v dnešních stavbách a přestavbách pomalu prosazuje, vyžaduje nezbytně také odpovídající interpretaci a posuzování. Tento nový způsob interpretace (a posuzování) by nás měl vzdálit povrchnímu - a dnes už značně zastaralému - estetickému anebo čistě technickému chápání účelu (úlohy) a významu děl v prostoru města, a přiblížit nás tak k interpretaci založené na hlubším porozumění tomu, co je nám společné a co i dnes sdílíme jako společnou kulturní tradici. 

folder_openPřiřazené štítky

Neviditelný design

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Hlavním úkolem designu je spojení funkce věci s jejím vzhledem, tak aby vznikaly předměty, které jsou pohledné a zároveň nám k něčemu dobře slouží. Ne vždy se podaří skloubit obě složky dohromady. Některé designové výrobky mohou být krásné, ale nefungují tak, jak by měly. Co se ale stane, pokud se rozhodne designer jednu ze složek „vzhled“ a „funkce“ cíleně překroutit, zvrtnout nebo jednou složkou zamaskovat složku druhou...

 Prohibition kit může na první pohled plnit funkci obyčejných domácích potřeb. Měděná konvice s elegantním držadlem, vařič pro ohřívání sýru či čokolády pro fondue, hrnec a nápaditá miska na ovoce se mohou proměnit z nevinných předmětů denní potřeby v sestavu na domácí destilování alkoholu.Vídeňský designer Francesco Morackini tento projekt úmyslně položil do provokativní roviny. Jeho zájmem bylo najít hranici mezi tím, kdy je objekt legální a kdy už ne. V případě České republiky je situace ale taková, že pálení alkoholu smí provozovat soukromě pouze pěstitel. Design Francesca Morackini ale částečně splňuje i tuto podmínku.  Celá sestava se dá v procesu výroby alkoholu použít - od vypěstování stromu v květináči vzniklého z ‚hrnce‘, přes zalévání sazenice z ‚konvičky‘, až po odležení ovoce v ‚misce‘ a poté samotnou destilaci zkrz celou sestavu. Problém byste však v našich poměrech mohli mít při získávání povolení pro „pěstitelské pálení“ - je otázkou, kolik květináčů a stromků byste museli vlastnit pro získání statutu pěstitele.

Marc Dibeh uvedl další kontroverzní design. Stolní lampa Love the Bird může být úplně běžnou lampou postavenou vedle vaší postele, jíž zdobí červená silueta sedícího ptáka. Takovou lampu si rozsvítíte při klidném večeru. Název Love the Bird ale jasně odkazuje k jiné funkci, kterou lampa skrývá. Uvnitř lampy je schována sexuální pomůcka. Ona pomůcka funguje také jako přepínač, který promění náladu ve vaší ložnici. Pokud je v lampě, svítí lampa běžným bílým světlem, když ji vytáhnete, rozsvítí se dolní polovina lampy – červeně.Pro zvolnění zde zmíním další provokativní design, tento však v trochu jiném duchu.Je jím neviditelná zarážka na knihy Paula Cocksedge, která drží knihy v úhlu přibližně šedesát stupňů, ale autor ji vymyslel tak, aby tuto funkci plnila sama neviděna. Otázkou designera bylo: „Koupili byste si věc, kdybyste nemohli vidět nic jiného, než funkci, kterou tento objekt plní?“ Co je na produktu zajímavé? Že již je prodejný na e-shopu za padesát britských liber, autor ale nedal nikomu ani náznakem tušit, jak zarážka funguje. Jediné, co je známo: je vyrobena z lesklé nerezové oceli. Není tedy to, co kupujete opět jen to, jak svou funkci plní na pohled? Chci tím říct, vypadá to hezky, ty knihy opravdu stojí pod úhlem šedesát stupňů. Zatím není jiný způsob, jak zjisttit, je-li tento produkt opravdu více z oblasti těch „funkčních“ než těch „vzhledových“, než jej koupit na paulcocksedgeshop.comStatistiky, které poskytlo na dotázání studio Paula Cocksedge, mluví jasně - zarážka, která byla na eshopu zveřejněna před Vánoci byla prodána již více než dvou stem zákazníkům. Jen jeden jediný se rozhodl produkt vrátit s tím, že jej produkt nepřesvědčil - ostatní zákazníci jsou spokojeni, což je velký úspěch - na neviditelné zboží...Je nevyvratitelné, že při výběru toho, co si koupíme naši ruku vedou oba principy. Klademe si otázky: „Bude to vypadat hezky?“ a „Funguje to dobře?“... Většina z nás má nejspíš bohatou fantazii a tak si dokážeme představovat náš byt, naše pokoje a pracovny plné věcí, dokážeme si představit, jak to bude vypadat. Někteří dáváme přednost tomu, vyzkoušet si funkci výrobku například v showroomu. Některé funkce některých designových produktů ale vyzkoušet nemůžeme... Možná se vám občas i stane, že u některé věci odhalíte účel, ke kterému se hodí lépe než k tomu zamýšlenému, zcela náhodně...


folder_openPřiřazené štítky

Domácí sauna svépomocí

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Co musí splňovat prostor, kde bude sauna stát? Podlaha pod saunou musí být rovná, odolná proti výrazným rozdílům teploty a snadno omyvatelná. Nášlapná vrstva podlahy před osazením sauny může být keramická dlažba ve spádu směrem ke dveřím, nebo speciální nátěr.Po obvodu místnosti sauny, kromě místa dveří, bude sokl o šíři 100mm, ale v místě kde sauna nebude vestavěna (tj. u zdi) bude sokl o šíři 60mm. Na sokl bude umístěna konstrukce sauny, proto sokl musí být vodorovný. Výška soklu max. 100mm záleží však na spádu podlahy.Před dveřmi do sauny musí být zřízena podlahová vpusť a prostor před saunou by měl mít přirozené větrání pro možnost odvětrání vzduchu.Suché izolované omítnuté zdivo, vyrovnané jemnou omítkou (v prostoru budoucí sauny by neměly být instalační šachty, vedení plynu, vody atd. jinak je nutné přeložit, nebo adekvátně zabezpečit). Tl. zdiva u vnitřních zdí (příček) 100mm. (dutinové cihly nejsou praktické pro špatného kotvení hmoždinek)Výška stropu místnosti před vestavbou sauny min. 2000mmV prostoru, kde bude sauna, by se měla relativní vlhkost vzduchu pohybovat kolem 50 – 55%, protože jinak může dojít k poškození dřevěného obkladu sauny. Tento problém je řešitelný pomocí speciálních nátěrů a impregnací nebo použitím speciálního druhu dřeva, ale je nutné toto omezení znát předem a brát na něj zřetel.2) Konstrukce sauny Hranoly ze sušeného smrkového dřeva 6x4 cm se přišroubují přímo na zeď. Pak se osadí dveře o rozměru 680x1920mm, bez prahu (ten vytvoří rám saunových dveří.) Saunové dveře se zásadně otvírají ven ze sauny, pro celoskleněné dveře se používá bezpečnostní kalené sklo tl. 8mm.Mezi hranoly se uřízne a instaluje izolační vata, která je v tloušťce hranolů min. 40mm. (zásadně se nesmí použít polystyren). Izolační vata se překryje hliníkovou parozábranou s přesahy, které se spojí hliníkovou páskou. Nepoužívat hliníkové folie s výztužemi z umělých vláken! Rovněž je jako parozábrana naprosto nevhodná střešní folie apod.Poté se rozvrhnou se a umístí ovladače, které by měly být z vnější strany sauny ve výšce asi 140 cm. Při montáži kostry je potřeba promyslet přesné rozmístění lavic a přisávacího a odvětracího otvoru. Všechny lavice, rošty a opěrky se šroubují ze spodní strany, aby se při saunování nikdo nespálil od rozpáleného kovového šroubu, výjimečně se mohou šrouby zapustit do dřeva.Přípravu i připojení veškerých elektrorozvodů přenechte odborné osobě! Přívod elektrické energie do ovladače 5x2,5CYKY – v případě, že kabel by měl jít vnitřním pláštěm sauny v izolaci, pak je potřeba použít kabel CSSS 5x2,5. (všechny rozvody ve stěně sauny v izolaci musí být vedeny silikonovými teplovzdornými kabelami CSSS ideálně vložených do ohebných trubek (krků) ozn.: FMP20Z ovladače ke kamnům (do 9 kW): CSSS 5x1,5 (vyústění 50cm od podlahy v ose kamen a ovladač umístit mimo saunu). Z ovladače k čidlu (čidlo s kabelem bývá součástí kamen). Z ovladače ke světlu CSSS 2-3x1 (vyústěné cca. 20cm pod stropem co nejdále od kamen). Osvětlení je možné instalovat zvlášť, většinou se ale připojuje k externímu ovladači, kde je umístěno i vypínání světla.Kamna se umisťují na vhodné místo tak, aby nepřekážela provozu. Dle kamen je nutno dodržet odstupové vzdálenosti od topidel (podle pokynů výrobce, obvykle 100mm). Před tímto prostorem se umisťuje dřevěný ochranný kryt. Dřevěný materiál pro montáž sauny je nutno ponechat uskladněný v místě stavby min. 14 dní, aby se dostal na reálnou relativní vlhkost budoucího prostředí.Přívod vzduchu a odvod vzduchu se umisťuje pod kamny o velikosti 100cm2, odvod vzduchu na protilehlé stěně pak komínkem nebo hliníkovým krkem nad úroveň sauny o velikosti 100cm2 (komínek možno instalovat již do zdiva, případně do pláště sauny. Pak už stačí jen přichytit palubky.Dříve než se spustí sauna na „ostro“, měla by se alespoň 3 krát postupně rozehřát na 50, 70 a 90 st cca. po 1 hodině v rozmezí několika dní, aby si konstrukce zvykla na teplotní změny.  Tento návod není úplný, protože každá sauna má jiné parametry a svá specifika. Proto je vždy vhodné konzultovat práce s odborníkem.

folder_openPřiřazené štítky

Bezpečnostní sada

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Klidný chatař je bezpečnostní sada určená a připravená svým obsahem pro rekreační objekty, jako základní EZS s požadavky na vyrušení pachatele a informaci o vniknutí majiteli (GSM modul pošle sms nebo prozvoní až 7 tel. čísel). Chata či chalupa tak nezůstane celou zimu otevřená, k dispozici dalším nezvaným hostům, případně opakovanému užívání jednoho pachatele. V této řadě alarmů od českého výrobce, je i sofistikovanější systém určený pro domácnosti a nebo pro podnikatele.Jak instalovat sestavy "Klidné" řady? Montáž i nastavení prvků jsou v podstatě jednoduchou technickou záležitostí. Jedná se o mechanickou instalaci jednotlivých detektorů, zapojení adaptéru do el. Sítě, založení SIM karty libovolného operátora do GSM modulu a nastavení ústředny pomocí sms.Všechny sety jsou opatřeny českým návodem, který vás srozumitelně provede celým nastavením. A samozřejmě je možné základní obsah rozšířit o další prvky jako jsou klávesnice, klíčenky, detektory plynu, kouře i PIR detektory s PET imunity. Co je také dobré si uvědomit?Celkem 37 procent chalupářů zkušenost s vykradením. Víkendové bydlení má pojištěno poze 71 procent majitelů, nejčastěji ale pouze proti zásahu přírodních živlů.Podle statistik Policie ČR z roku 2010 je při vloupání do chaty průměrně poškozen nebo ukraden majetek za téměř 19.000 Kč. Cílem zlodějů bývají většinou předměty, které se dají lehce zpeněžit, jako například nářadí a nástroje (28 procent), elektronika (20 procent) a běžné vybavení domácnosti (20 procent) a starožitnosti.Zloději se také zaměřují na potraviny (24 procent) a ošacení (deset procent), což naznačuje, že pachatelům nejde jen o peníze, ale také o jídlo a možnost přespání. Hodnota věcí, které jsou při krádeži zničeny, je často vyšší než hodnota těch ukradených. Takovou zkušenost má 35 procent dotázaných.Aktivní ochrana chat je spíše výjimkou, alarm využívá pouze 11 procent chalupářů a 18 procent nemá chatu zajištěnou vůbec. Většina spoléhá na bezpečnostní zámek (58 procent) nebo mříže a okenice (32 procent).

folder_openPřiřazené štítky

Teplíčko v chalupě i venku zvládneme levou zadní

access_time08.duben 2020personRedakce

Znáte to dobře – přijedete na chalupu nebo na chatu, odemknete a brrr! Jako když skočíte do ledové vody! Chalupa a všechno, co je v ní, je pěkně studené a vlhké.Takže místo abyste se těšili z hezkého dne, snažíte se rychle větrat, přemlouváte kamna, aby kouř místo do místnosti poslala komínem ven… a stejně se po soumraku budete uvnitř tetelit chladem. Když se stejná situace opakuje při každém příjezdu, je to k vzteku! Problém je v tom, že teplo z roztopených kamen schramstnou prochladlé vlhké stěny! A jestli nedejbůh topíte elektrickým přímotopem, pěkně vám zacvičí s účtem a stejně se neohřejete. Nebo možná chvíli před odjezdem domů.Přitom řešení je úplně jednoduché!Kouzlo okamžitého tepla! Ano, působí to jako nový trik Davida Copperfielda, ale je to jen dokonalé technické řešení: sálavé topení. Celý fór spočívá v tom, že zatímco všechny ostatní typy topení ohřívají vzduch, který teprve po dosažení dostatečné teploty ohřeje nás, předměty a zdi místnosti, elektrické sálavé topidlo jako první ohřeje nás a předměty, kterých se dotýkáme. A to okamžitě, rychleji než grog! Navíc sálavé topidlo stěny vysuší, ty potom lépe izolují a pohoda v chalupě je dvojnásobná, protože jednou ranou zatočíte i s plísněmi! Neuvěřitelné je, že tento maximálně úsporný způsob topení úplně stejně jako v místnosti funguje i venku. Při vylomeninách počasí posledních let se každou chvíli stane, že i během letní dovolené vytáhneme svetry a bundy. A když se náhle ochladí zrovna v sobotu, kdy se večer na naší verandě sejdou pozvaní přátelé, to naštve! Nebo taky ne – když je překvapíte příjemným teplíčkem sálavého topení. Všechno si ještě můžete zjednodušit stojanem, na kterém topidlo rychle zprovozníte venku i v interiéru.A sfouknete to sami! To je další úžasná věc. Žádný projekt, žádní řemeslníci, bourání, nepořádek a velké výdaje! Nic nemusíte řešit, o všechno se už postarali odborníci. Vy si jen jednoduše v e-shopu vyberete model, který bude vyhovovat vašim potřebám i kapse, a objednáte ho. A instalace? Tu zvládne i ten méně zručný chalupář levou zadní!

folder_openPřiřazené štítky

Okapy a okapové systémy

access_time17.duben 2020personRedakce

Okapové systémy jsou nedílnou součástí každé střechy. Na chalupě a chatě,kde je zpravidla kolem mnoho stromů, které produkují odpad, nebo máme objekt na horách,kde je v zimě více sněhu a tyto systémy zde trpí více než ve městě. Proto je dobré při výměně střechy či její opravě řešit a správně vybrat jaké okapy zvolíme, aby nám co nejdéle vydržely a šly také dobře udržovat. Dnes je z čeho vybírat a my Vám řekneme výhody a nevýhody okapů z různých materiálů.Plastové okapy To je velice praktické řešení. Dnes se vyrábějí z probarveného plastu v různých barvách a je to materiál takřka bez údržbový. Žlaby se spojují speciálními spojkami s gumovým těsněním. Montáž je jednoduchá. Materiál je lehký a lze jej snadno zkracovat a upravovat. Dodávají se jako skládací systém. Cenově jsou přístupné a stojí cca 150,- až 300,- /za metr.Měděné okapy Jsou velice efektní ale nehodí se ke každé střeše. Jejich nevýhodou je jejich cena cca 800,- až 900,-/za metr. Jejich další výhodou ,že se nemusí udržovat. Bohužel je ale často zcizují sběrači kovů. Práce při jejich aplikaci je lepší svěřit odborníkovi a také počítejte s tím,že jeho práce přijde na cca 300,- až 400,-/za hodinu.Hliníkové okapy Jedná se o zušlechtěný hliníkový plech,ze kterého jsou vyrobeny. Jsou v posledních letech velmi oblíbené. Jsou lehké a je s nimi snadná manipulace. Jdou dobře opracovávat. Zpravidla jsou již opatřeny nějakým nátěrem v různých barvách, nebo také bývají oplastované. Výrobci na ně dávají např. záruku až 30 let. Stojí cca 300,- až 350,-/na metr.Ocelové /pozinkované/ okapy Jsou velmi oblíbené a rozšířené pro svojí nízkou nákupní cenu. Je dobré když je usazuje a přizpůsobuje odborník. Jejich nevýhodou je nutnost pravidelně je natírat, protože jinak zkorodují. Dnes ale existují speciální nátěrové hmoty,které Vám po jednom natření chrání materiál více let.Pokud budete okapový systém řešit je třeba se radši poradit s odborníkem a je vždy dobré zakoupit ucelený okapový systém. Na trhu jsou další komplexní systémy jako Linda, Ruuki, Prefa a další od různých firem. Proti spadanému listí můžete např. zakoupit ochranné pletivo, které se stočené vkládá do žlabu a řadu další doplňků a "vychytávek". Rozhodně výměnu neodkládejte,pokud máte systém již nefunkční.

folder_openPřiřazené štítky

Plastová střešní břidlice

access_time17.duben 2020personRedakce

Zvažujete řešit střechu u Vaší chalupy nebo chaty a nechcete na ní dát šindel nebo betonové tašky?Máme pro Vás tip a možné řešení jak vyřešit Vaši střechu na řadu let i jak se trochu odlišit od okolních střech. Novinkou na trhu je plastová břidlice. Je to nový typ střešní krytiny , který se vyrábí z recyklovaného plastu kabelových izolací. Tato krytina připomíná svým vzhledem a způsobem pokládání klasickou břidlicovou krytinu. Vzhledem k materiálu jde v podstatě o PVC s příměsí HDPE, PET, PP, a PS. Tento materiál je vysoce odolný jak na povětrnostní vlivy tak i na mechanické poškození a svými vlastnostmi výrazně snižuje i možnost uchycení a růst mechů.Tento materiál je již několik desetiletí úspěšně používán v elektrotechnice jako izolační povrchy venkovních i podzemních kabelů. Krytina z plastové břidlice je velmi vhodná pro pokrývání střech se sklonem větším než 25° a k opláštění i vnějších zejména severních stěn. Pokládá se na plné bednění, doporučuje se podložit šablony střešní fólií nebo nepískovanou lepenkou. Plastovou břidlici je možné snadno řezat nebo stříhat i tepelně tvarovat. U hřebenů a nároží se využívá postupu kladení klasické břidlice nebo se použije oplechování. Po pokládce dojde k dotvarování krytiny přilehnutím k podkladu, tím se šablony ve střední části mírně prohnou .Vzniká tím tak konečný specifický vzhled střechy. Z hlediska tvárnosti lze tuto krytinu použít i u obloukových či jinak atypických částí střech. Plastová břidlice má velmi vysokou odolnost proti UV záření a jiným přírodním vlivům a má dlouhou životností bez jakékoliv další údržby. Krytina je atestována Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha . Vzhledem k použitému materiálu se předpokládá vysoká životnost – minimálně 50let. Vyrábí se v barvě černý melír a červenohnědé.Rozměry šablon jsou 345x345mm , 400x400mm nebo šupiny 300x300mm. Šablony mají tloušťku 7mm. Hmotnost na střeše činí 11,7kg na 1m2. Prodává se v balení 1.000 ks na paletě. Krytina má záruku 10 let.

folder_openPřiřazené štítky

Asfaltové (bitumenové) pásy na střechu

access_time17.duben 2020personRedakce

Také již máte na střeše své chaty nebo chalupy, kůlny nebo přístřešku dosluhující starou krytinu nebo lepenku a přemýšlíte o nápravě. Když se rozhodnete pro cenově dostupné a inovované nebo zcela nově vyvinuté asfaltové/bitumenové pásy/ jistě neprohloupíte. Jednak Vás přesvědčí cena a jednak snadný a rychlý způsob pokládky. Asfaltové izolační pásy lze použít na izolace: střech, teras, balkónů, parkovišť, zahrad a dalších typů, základů a podzemních staveb proti zemní vlhkosti, mokrých provozů (podlah a stěn) proti vodě volně stékající, provozních střech a střech o opačném pořadí vrstev, nádrží na vodu, bazénů a pod. Upozornění: Izolační materiály na bázi asfaltu odolávají agresivním vodám, kyselým dešťům apod., nelze je však používat jako izolace proti ropným produktům. Rozdělení pásů podle nosných vložek:- pásy s nosnou vložkou ze sklorohože - pásy s nosnou vložkou ze sklotkaniny - pásy s nosnou vložkou z kovové fólie - pásy s nosnou vložkou ze syntetických vláken- pásy se spřaženou nosnou vložkou- pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky Rozdělení pásů podle asfaltové hmoty: - pásy s povlakovou hmotou z oxidovaného asfaltu - pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného elastomery (SBS)- pásy s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného plastomery (resp. směsnými polymery) Horní povrch pásů může být opatřen dekorativním břidličným posypem – varianta DESIGN (v přírodním nebo barevném provedení– červená a zelená nebo podle požadavku zákazníka) nebo jemným minerálním posypem– bez tohoto označení. Prvním reprezentantem řady modifikovaných asfaltových pásů je SKLOELAST. Jedná se o pás z asfaltu modifikovaného SBS kaučuky, naneseného oboustranně na vysoce kvalitní nosné vložce ze skelné tkaniny. Spodní povrch je opatřen PE fólií. Ve variantě SKLOELAST EXTRA dosahuje ohebnost na trnu o průměru 30 mm bez trhlin při teplotě -25 °C. Dalším modifi kovaným výrobkem je pás POLYELAST. Jeho výztuž tvoří nosná vložka z netkaného polyesterového rouna. V tomto pásu se spojují výborné mechanické vlastnosti polyesterového rouna a asfaltové modifikované hmoty. Ve variantě POLYELAST EXTRA dosahuje tažnosti min. 40% a ohebností na trnu vyhoví minimálně do -25 °C. Vysoká průtažnost a odolnost vůči nízkým teplotám umožňuje použít tento pás (pokud je bodově fixován k podkladu, nebo je-li pod něj vložen pás PER V13) i na dilatující podkladní vrstvy. Výrobní sortiment byl dále doplněn i o cenově velmi výhodný pás BITUELAST na nosné vložce ze skelné rohože, který je zvláště vhodný pro izolace proti zemní vlhkosti realizované při nízkých teplotách a jako spodní vrstva, popř. mezivrstva střešních povlakových krytin. V úpravě DESIGN pak jako finální vrstva krytiny. Speciálním výrobkem pro stejné využití jako BITALBIT S je RADONELAST. Horní povrch tohoto pásu je opatřen minerálním posypem, dolní pak lehce tavitelnou PE fólií. Dalšími výrobky společnosti Dehtochema Bitumat je nová řada vysoce modifikovaných izolačních pásů ELASTOLEP EXTRA s adhezními přísadami, zajišťujícími samolepící efekt. Řada těchto výrobků tak navazuje na pás se zvýšenou lepivostí izolační hmoty ELASTOLEP PR3, který je součástí střešní technologie ELASTOLEP a používá se výhradně na povrch tepelně izolačních dílců z pěnového polystyrenu, s následným celoplošným natavením finální vrstvy krytiny. Samolepící pásy ELASTOLEP EXTRA jsou na horním líci opatřeny jemnozrnným posypem, doporučovaným pro jednovrstvé izolační systémy nebo polyetylenovou fólií (PE) určenou pro podkladní pásy u dvouvrstvých povlakových krytin. Pás typu DESIGN je na horním povrchu opatřen břidlicovými šupinami a je určen pro vytváření dvouvrstvých krytin na podkladní pás s polyetylenovou fólií na jeho horním líci. Nosnou vložku samolepících pásů ELASTOLEP EXTRA tvoří polyesterové rouno (PR) nebo spřažená hliníková fólie (AL) se skelnou rohoží, která zajišťuje vysoký difúzní odpor izolace vůči plynům (protiradonová izolace) a vodní páře (parotěsná vrstva). Novinkou společnosti Dehtochema Bitumat jsou pásy s úpravou proti prorůstání kořínků, které jsou vhodné k hydroizolacivegetačních střech (řada pásů POLYELAST GARDEN). Jak vidíte sami těchto výrobků existuje celá řada a mají vynikající izolační vlastnosti. Jejich pokládka a manipulace s nimi je velice snadná. Dodávají se v rolích. Je snadné je přiříznout , naměřit a aplikovat na pevný podklad. Při nákupu u dodavatele Vám přesně poradí jak nejlépe je aplikovat na střechu či tam kam potřebujete

folder_openPřiřazené štítky

Dřevěné chodníčky

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář či chatař by chtěl mít u svého objektu nebo na zahradě něco zajímavého a neobvyklého. V současné době také funguje jakýsi návrat k tradici. Jednou z nich jsou chodníky ze dřevěných špalíků.Naši předkové je kdysi běžně dělali a u řady staveb jako jsou průchody, průjezdy maštale apod. vydržely do dneška. Jedná se o přírodní a tedy zcela přirozený materiál,který je sám o sobě krásný a při kvalitě dřeva a dobrém ošetření vydrží léta. Tento typ dlažby dobře tlumí hluk,vibrace a má velmi dobré izolační vlastnosti. Nejvhodnějším materiálem je dřevo z jehličnanů/smrk,modřín,borovice/ a také z listnáčů/ dub,bříza,buk i jasan/. Dlažba je velice snadno opravitelná. V interiérových prostorách se dřevo impregnuje proti plísni /máčením či nátěrem/. Ve venkovních prostorách pouze proti vlhkosti. Je třeba vybrat kvalitní zdravé dřevo s "hustými"léty spíše z menších kmínků cca 15-20 cm v průměru. Z kulatiny nařežete špalíky cca 25 až 30cm dlouhé a ponoříme na cca hodinu do impregnačního roztoku. Můžeme také použít čtvercové nebo obdélníkové špalíky nařezané z trámků.Vytyčíme si trasu a vykopeme zeminu do cca 25-30cm hloubky.Povrch udusáme a zasypeme jej vrstvičkou písku. Špalíky usazujeme vedle sebe za pomoci většího kladiva či dusadla a kontrolujeme plochu vodováhou. Je třeba aby mezi mimi byly zachovány dilatační spáry, ty vysypeme zvlhčeným pískem. Hotový chodník pokropíme vodou a dosypeme do mezer písek.Postup můžeme několikrát opakovat. No a chodník máme hotový. Jistě se nám po něm bude dobře chodit a naši přátele jej budou obdivovat jak dobře zapadá do přírody.

folder_openPřiřazené štítky

Natíráme zahradní nábytek a stavby

access_time18.duben 2020personRedakce

Tu pravou zahradu si na své chalupě bez pěkného posezení snad ani neumíme představit. Ale kromě toho, že si na dřevěné lavici odpočineme a např.vychutnáme si kafíčko a něco dobrého, nebo posedíme s přáteli, musíme se o zahradní nábytek také umět dobře postarat.Když sezona končí, nebo když začíná je vhodné provést jeho případné renovace a opravy. S pomocí brusky, impregnace a barevné lazury vrátíme např. zahradnímu stolu a lavičkám jejich zašlou krásu. Po několika letech používání už je barva stolu i lavic popraskaná,oprýskaná a loupe se. Nejvíce je to vidět na nohách nábytku , protože nábytek stojí např. na dlažbě nezastřešené terasy, na prudkém slunci i v dešti. Na hranách stolu a lavic zase třeba vykvétá mech a ve spojích je usazený prach. Nábytek často bývá koupen bez povrchové úpravy. Pokud jste jej po koupi natřeli nějakou barvou je nutné se starých nátěrů zbavit obroušením a provést novou povrchovou úpravu. Většinou se jednotlivé kusy dají rozebrat, renovaci můžeme tak provést pečlivě aby nábytek dobře opět sloužil další sezóny. Dřevěný nábytek, který má stát venku, je vhodné ošetřit kvalitními impregnačními přípravky, které odolávají vlhku a mají i fungicidní účinek. Zabráníme tak např. plesnivění a hnilobě dřeva. Protože budeme nábytek rozebírat na jednotlivé díly a brousit, můžeme provést důkladnou povrchovou úpravu, tak, jako by byl nový.Nejprve naneseme kvalitní impregnační základ tj. fungicidní napouštědlo, které dřevo ochraňuje proti houbám, plísním a hmyzu a zároveň zvyšuje přilnavost vrchního nátěru. Na zaschlý spodní nátěr naneseme tenkou vrstvou vybrané lazurové barvy se směsí vosků a olejů. Odstín si můžeme vybrat podle vzorníku tak, aby slušel právě té naší zahradě nebo pergole. Celý nábytek je třeba pokud to je možné nejprve potřeba rozebrat na jednotlivé díly. Postupujeme opatrně, aby se např. neutrhly hlavy vrutů. Pokud by byla některá z dřevěných částí příliš zničená povětrnostními vlivy, je vhodné ji vyměnit. Na řadu přichází bruska a smirkový papír. Při broušení musíte dát pozor aby jste neubrousili zbytečně moc materiálu. Jednotlivé obroušené části nábytku natřeme nejprve impregnačním základem v jedné vrstvě. Nátěr necháme důkladně zaschnout a můžeme začít natírat barevnou tenkovrstvou lazurou. Mezi nanášením jednotlivých vrstev vždy počkáme, až lak zaschne. Pro stejnoměrné zvýraznění kresby dřeva je vhodné nevsáklý lak po deseti až patnácti minutách od nanesení setřít suchým štětcem. Lak není nutné ředit. Po natření a důkladném zaschnutí si shromáždíme jednotlivé díly nábytku a začneme je skládat dohromady. Výsledný rozdíl je patrný na první pohled. Nábytek v novém kabátě zve k příjemnému posezení ať už v zahradě, nebo zpátky na terase. Stejným způsobem (jako renovaci) můžete provést i úpravu nově koupeného nebo vyrobeného zahradního nábytku, pergoly, zahradního domku či přístěnku na auto. S výběrem barev, impregnací a lazur vám ochotně poradí ve specializovaných prodejnách nebo v prodejnách pro kutily. Tak se to toho pusťte ať máte svět kolem sebe zase hezčí.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Řešíme fasádu

access_time18.duben 2020personRedakce

Opravili jste svoji chalupu či chatu a řešíte co s fasádou? Tak právě pro Vás budou následující řádky. Snad Vám ve Vašem rozhodnutí budou nápomocny. Každý ví, žefasáda utváří charakter domu, je výtvarným prvkem, ale také rovněž musí mít určité technické vlastnosti na, které bychom měli dbát. Proto je vždy potřeba věnovat náležitou pozornost výběru fasádních materiálů, ale rovněž tak barevnosti.Na fasádu zkusme vždy vybrat barvu, která nějak respektuje/ koresponduje/ okolní krajinu a také další domy kolem. Pokud nechceme bílou, máme na výběr nepřeberný vzorník různých odstínů barev, z nichž nejčastěji je v ČR volena okrová či světle žlutá, nebo hráškově zelená, přestože lze také sáhnout po jiné zelené, červené, modré anebo odstíny barev kombinovat. I když má většina nátěrů dnes již ochranu proti UV záření, na jižní a západní strany domu nejsou vhodné příliš syté odstíny, především červených a žlutých barev, protože blednou rychleji, než kdyby byly umístěny mimo dosah slunečních paprsků. Při výběru fasády se neřídíme jen odstínem barvy, ale také typem nátěru, který volíme podle toho, zda jako podklad slouží historická, starší nebo nová fasáda, omítka či zdivo. Jestliže si vyhledáme seznam fasádních barev, které jsou na trhu, objevíme několik desítek druhů a jejich variant. Když si však objednáme nátěrovou fasádní hmotu u specializovaných prodejců, nabídnou nám většinou akrylátovou, silikátovou či silikonovou.Akrylátové - patří k nejžádanějším a splňují všechny požadavky, které od fasádního nátěru očekáváme. Navíc jsou pro běžného uživatele cenově přístupnější, jednodušeji se s nimi pracuje, jsou stálobarevné a dobře propouštějí vlhkost a výborně odpuzují vodu. Silikátové – jsou zejména určeny pro domy, u kterých majitelé bojují s vlhkostí, zde jsou vhodné nátěry silikátové, někdy se lze setkat i s označením minerální. Při zasychání se navíc dobře spojí s podkladem, tedy s omítkou, kterou i částečně zpevní. Mají vysokou paropropustnost a dobře odpuzují vodu. Nejsou však stálobarevné a snadno se špiní. Jsou lepší hlavně proto, že mají vynikající schopnost propouštět vlhkost z podkladu do ovzduší. Lze je proto nanášet na starší a sanační omítky, na minerální omítky, vápenopískové kamenivo nebo na zdivo. Silikonové - Tyto nátěry zase mají nejlepší samočisticí schopnost a odolávají nepříznivým vlivům počasí, proto jsou vhodné třeba do velkých měst nebo na domy, kolem kterých vede rušná ulice. Navíc jsou omyvatelné. Středně propouštějí vodní páry, ale výborně odpuzují vodu. Patří mezi dražší barvy. Vápenné fasády - i když je nikde v obchodech nenajdeme, k hojně používaným patří barvy vápenné. Snadno si je totiž vyrobíme sami. Stačí přidat do vápna pigment. Ale je nutné dodat, že i když na ně někteří nedají dopustit, mají tyto nátěry poměrně krátkou životnost a špatně kryjí. Na druhé straně působí proti růstu plísní, a také velmi dobře ze zdiva propouštějí vodní páry.Stále většímu zájmu stavebníků i architektů se tedy právem těší dřevěné fasády, a to hned z několika důvodů: K obkladům lze používat jak tuzemské dřeviny – smrk, modřín či borovici, tak ty cizokrajné, které jsou ovšem mnohem dražší. Patří mezi ně z těch známějších například cedr, teak, dále pak ipe, iroko nebo tatajuba. Dobře tepelně izolují, chrání dům před nepříznivými povětrnostními vlivy, stavbě dodávají na kráse. Málokdo si obloží celý dům dřevem, zpravidla se omezí jen na určité části nebo jednotlivé obvodové zdi. Důvodem je především vyšší cena dřeva a následná péče o ně. Ostatní obklady - ke konečné úpravě fasád lze rovněž použít keramické nebo kamenné obklady. Dům vypadá zajímavě, materiály dodají stěnám dobré vlastnosti, ale instalace takových obkladů je v porovnání s klasickými fasádami velmi pracná a tím pádem drahá. Fasádu můžeme vytvořit též z takzvaných lícových cihel. Plast - a protože vývoj nelze zastavit, u fasád se čím dál výrazněji prosazuje plast. Stále více lidí obkládá staré domy plastovými palubkami, které vypadají jako dřevo, ale mohou imitovat i zdivo nebo kámen. Mají hned několik výhod - dlouhou životnost, nízkou hmotnost, snadno se udržují . Co nedokáže umýt déšť, to zvládnete hadicí nebo tlakovou stříkačkou. Plasty lze také jednoduše instalovat, neboť jsou zpravidla vybaveny systémem pero–drážka, který známe třeba u plovoucích laminátových podlah. Tyto materiály lze použít k obložení celého domu nebo jenom třeba na štít. Nezapomeňte, že vždy je potřeba pro klasické fasády při rekonstrukcích domů opravit podklad, tedy vnější zdi a omítky domu, u novostaveb bychom zase měli dodržovat technologické lhůty a nestříkat fasády dřív, než nám to stav stěn dovolí.

folder_openPřiřazené štítky

Sádrokartonová příčka

access_time18.duben 2020personRedakce

Jistě řada z Vás uvažuje o tom, že bude z různých důvodů muset rozdělit místnost na chalupě nebo chatě příčkou a řeší z jakého materiálu a jakou technikou ji co nejlépe postaví. Jednoduchým, technicky poměrně snadným a ne drahým řešením je postavit příčku ze sádrokartonových desek. K dostání je několik druhů desek např. s protihlukovou úpravou /černé/, s úpravou proti vlhku/zelené/ apod. Desky jsou v několika základních rozměrech a tloušťce a lze je snadno upravovat. Prodává se k nim stavebnicové příslušenství, jako různé kovové profily apod. V následujících řádcích si o sádrokartonových příčkách něco povíme a vysvětlíme si postup takové stavby.Sádrokartonové příčky splňují tepelné , zvukové a izolační požadavky. Mají vynikající požárně ochranné vlastnosti. Základní nosná konstrukce může být z ocelových profilů i dřevěného laťování, doporučujeme spíše ocelové profily/kvůli pevnosti a stabilitě/. Kovová konstrukce z profilů z ocelového plechu se obloží sádrokartonovými deskami, to znamená, že na každou stranu se připevní jedna nebo dvě vrstvy desek nebo u jednoduché příčky se do profilu nasunou. Jako izolace se do prostoru mezi deskami vkládá např. minerální vlna. V prostoru mezi deskami je dostatek prostoru na pohodlné umístění např.vodoinstalace nebo elektrické instalace. Sádrokartonové příčky jsou ideální pro rozdělení místnosti, jako bytová příčka nebo jako instalační příčka či stěna k zabudování sanitárních instalací při stavbě koupelny.Flexibilní řešení půdorysu: Půdorysnému rozvržení sádrokartonových příček nejsou kladeny prakticky žádné meze. I při pozdějším dělení prostoru je možno sádrokartonové příčky postavit na kterémkoli libovolném místě půdorysu místnosti či domu a v případě potřeby je lze bez problémů opět demontovat. Sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25kg/m2 tj. 10x menší než u klasických stěn) nepředstavují žádné zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Rychlost práce: Spáry mezi sádrokartonovými deskami se ihned po montáži zalepí páskou a zatmelí, instalační práce se provádějí již během stavby v dutině mezi deskami a to v každé roční době, protože suchá výstavba není závislá na sezóně! Tepelná izolace: Sádrové stavební materiály mají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Povrch stěny se dokonale přizpůsobí teplotě místnosti. Tím se sádrové stavební prvky ihned po zatopení příjemně oteplí. Tepelně izolační příčky i když nejsou namáhány venkovním klimatem splňují doporučené normy ČSN 75 0540-2.Protipožární ochrana: Sádra je nehořlavá stavební hmota. Konstrukce příček splňují veškeré požadavky na protipožární ochranu. Protipožární příčky splňují všechny normy ČSN 73 0851-7 (stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí) a ČSN 73 0862 (hořlavost stavebních hmot).Zvuková izolace: Účinná zvuková izolace je předpokladem pro pohodlí a vysokou kvalitu bydlení. Sádrokartonové příčky poskytují při podstatně menší hmotnosti stejnou zvukovou izolaci, jakou ve stejné míře mohou poskytnout pouze silné a těžké masivní stěny. Zvukově izolační příčky vykazují váženou neprozvučnost podle normy ČSN 73 0532.Technologický základní postup montáže sádrokartonové stavební příčky (Knauf):1. Zaměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s dveřním otvorem), pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop. 2. Připevnění UW-profilů: Na UW-profily se přilepí těsnící páska (šíře dle průřez profilu), UW-profily se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v UW-profilu vyraženy) se UW-profily připevní k podlaze universálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že je příčka delší než 4m (maximální délka UW-profilu), nastaví se další UW-profilem (ustřižením na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.3. Osazení CW-profilů: CW-profily se nastříhají na potřebnou délku (světlá výška místnosti), na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) universálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory o průměru 6mm ve vzdálenosti cca 80cm od sebe). Postupně osazujme do stěn další profily v osové vzdálenosti 62,5cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek. Poznámka: Všechny profily se krátí na míru ručními nůžkami, nebo elektrickými nůžkami. Nikdy se nerozbrušují, protože by došlo k opálení ochranné zinkové vrstvy profilů. Poznámka: Délka CW-profilů musí být vždy o 15-20mm kratší, než je světlá výška mezi stojinami UW-profilů. V podlahovém UW-profilu jsou stojiny CW-profilu opřeny o jeho dno, u stropního UW-profilu musí být minimální přesah přírub (styčná plocha). Až na výjimky se UW a CW-profily navzájem nespojují. Tím je vyloučeno opření stropu do konstrukce příčky při dodatečném průhybu stropu a je umožněna diletace (roztahování nebo smršťování příčky v její ploše).4. Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku. Poznámka: U příček vyšších než je délka dodané sádrokartonové desky, je nutné desky nastavovat tak, že další deska se přiřízne na požadovanou délku, přičemž se musí nově vzniklá hrana upravit nožem nebo speciálním hoblíkem se seřízne pod úhlem cca 22,5° do cca 2/3 tloušťky desky, tak vznikne na srazu desek "V" hrana, kterou se doporučuje podložit a prošroubovat CW-profilem (délka 50cm). Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení tvaru "+" ale jen tvar "T"). Poznámka: Sádrokartonové desky se dělí velmi jednoduše, v místě předpokládaného řezu se deska podle pravítka nařízne nožem (2x až 3x do hloubky cca 1-2 mm), potom se úderem na desku z druhé strany (v rovině řezu) deska nalomí a po sklopení desky se nožem prořízne karton na druhé straně desky. V případě potřeby se nově vzniklá hrana začistí nožem nebo speciálními nástroji (rašple, hoblík) a vytvoří se "V" hrana.5. Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW- profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu "H"). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepící úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. zasunutí výplně z minerální vlny. Na samolepící úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).6. Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4., opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5cm (desky z obou stran se musí křížit tj. na jednom CW-profilu nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).7. Tmelení příčky: Tmelení spár sádrokartonových desek, tmelení podélných i příčných spojů se vyplní tmelem. (speciální tmelící hmota na bázi sádry, zušlechtěna pryskyřicemi UNIFLOTT). Asi za 30 minut se přebytečný tmel odstraní a po zaschnutí se provede druhé přestěrkování za použití skelné nebo papírové pásky která se klade na podélné i příčné spoje. Po zaschnutí se provede třetí přestěrkování a roztáhne se do větší šířky, aby jste docílili plynulý přechod do okolní plochy desky. Po opětovném zaschnutí je možno povrch příčky přebrousit. Dále již můžeme příčku finálně upravit (malování, omítky, obklady atd.). V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, sklená páska nebo můžeme použít speciální tmel.Sami z přečteného postupu zhotovení příčky vidíte,že průměrně zručný člověk s jedním pomocníkem může takovouto příčku bez problémů postavit. Tak již neváhejte a pusťte se do úpravy ve své chalupě. Mhoho zdaru.

folder_openPřiřazené štítky

Vlhkost a plísně na chatě, či chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Život v rodinném domě, chalupě či  chatě v  přírodě má své kouzlo. Také ale i rizika a omezení daná okolními vlivy. Technickým stářím budovy, vzdáleností obchodů a dopravního spojení,  až po fyzikální vlivy. Mezi ně patří bohužel především vlhkost v našich v objektech, která umí být nepřítelem zarputilým, houževnatým, nepříjemným a nebezpečným nepřítelem. Všichni víme, jak voní les a louky po vydatném dešti, umíme si představit vlhko v koupelně po sprchování nebo v kuchyni, ve které se na sporáku dusí maso. Nezdravou vlhkost ovšem většinou poznáme až podle jejích charakteristických pro­jevů – vlhkých nebo plesnivých map na stěnách, zatuchlého vzduchu a  tím i způsobených alergií.Odkud se vlhkost bere Nepříjemná vlhkost se nám usazuje v rodinném domku a chalupě stejně jako v jakémkoli jiném domě, zejména v tom, kde se pravidelně nebo delší dobu nevyskytujeme. Je to běžný fyzikální jev. Pokud teplý a vlhký vzduch nemá možnost úniku z uzavřené­ho prostoru, hromadí se v chladnějších místech, např. u oken, v nevytápěných místnostech a v blízkosti nedostatečně izolovaných stěn. Výsled­kem jsou pak vlhké „mapy“ na zdech, plísně, orosená skla oken, vykrystalizovaná sůl. Do obytných prostor proniká vlhko například zvenčí porézní strukturou zdí. Častou cestou vlh­kosti je také její vzlínání. Mají-li základy domu na­rušenou izolaci a jsou-li trvale v kontaktu s vodou, či podmáčenou okolní půdou, proniká vlhkost do zdiva až do výše 1,5 m. Také trhliny v izolaci zá­kladů staveb a zdí umožňují vodě proniknout nám doslova až do pokoje.Následky nadměrné vlhkosti Zvýšená vlhkost vzduchu ale není – jak se možná může zdát - problémem jen špatně izolovaných starších budov. Vlhkostí trpí také interiéry novo­staveb či panelových domů. Pokud vzdušnou vlhkost neregulujeme, může se po nějaké době objevit typický zápach nebo plís­ňové mapy na stěnách místností. Teprve v této fázi obvykle začínáme situaci řešit a hledáme pří­činy. To už ale bývá většinou pozdě na záchranu omítek, knih, tapet, matrací, bytového a osobního textilu.Škody na zdravíVlhké prostředí svědčí zejména plísním, které představují zdravotní riziko. „Při svém růstu pro­dukují plísně těkavé organické látky, z nichž některé člo­věk vnímá jako plísňový zápach. Tyto látky mo­hou poškozovat sliznice dýchacích cest, dráždí oči, v nose a krku a způsobují bolesti hlavy a podráždění pokož­ky.“ 1 Největší ne­bezpečí přitom hrozí lidem s oslabenou imunitou či alergi­emi, seniorům a dětem. Vlhké pro­středí vyhovuje i roztočům, jejichž přítomnost v naší domácnosti může také způsobit či zhoršovat alergická onemocnění. V závislosti na vlhkosti okolního vzduchu se mění také vnímání jeho teploty. Se stoupající vzdušnou vlhkostí vyhodnocují naše smysly teplotu nesprávně, zprostředková­vají pocit vyšší teploty, než jaká ve skutečnosti je. Snížení pocitu tepel­né pohody má často za následek rozlladěnost a dlouhodobě má vliv na naše zdraví. A jsou-li v našem obydlí a rodině navíc viditelné proje­vy zvýšené vlhkosti – plísně, typický pach, alergie – dochází k narušení pocitu bezpečí a domova.Ochrana před vlhkostí Udržet optimální vlhkost vzduchu v uza­vřených místnostech zejména v přírodním prostředí je velmi komplikované. Plíseň můžeme odstranit např. přípravkem SAVO. Při příjezdu na chalupu např. důkladně delší dobu vyvětráme všechny místnosti. Existuje ale řada prostředků, které Vám mohou pomoci na delší dobu a to zejména po dobu Vaší nepřítomnosti např.osvědče­ným pomocníkem pro Vás může být pohlco­vač nadměrné vlhkosti Ceresit STOP VLH­KOSTI. Vzdušnou vlhkost přeměňu­je prostřednictvím hydroskopických krystalů na solný roztok, který se shromažďuje v zásobníku přístroje. Jeho obsluha je snadná. Přístroj postavíte na libovolné místo s vol­ným přístupem vzduchu a vložíte do něj hydroskopickou tabletu. Od toho okamžiku Ceresit STOP VLH­KOSTI pracuje a vy můžete každý den sledovat přibývající kapalinu v zásobníku. Jedna tableta vydrží v místnosti o rozloze 20m2 přibližně dva až tři měsíce – jakmile se zcela rozpustí, stačí vložit tabletu novou. Celý systém je zcela ekologický, zdravotně nezávadný a úsporný, protože se obejde bez elektrické energie. Vzniklý solný roztok můžete vylévat třeba do umyvadla.

folder_openPřiřazené štítky

Samonivelační hmota pro podlahy

access_time18.duben 2020personRedakce

Při úpravách či rekonstrukci chalupy či chaty jsme postaveni před problém jak nejlépe vyřešit podklad podlahy v místnosti či sklepě. Dnes při možnostech řady dostupných materiálů a hmot máme tento problém téměř vyřešen.Jen je třeba si dobře podle účelu vybrat. Jedním z rychlých,snadných a jednoduchých řešení zvládnutelných svépomocí je zvolit tzv.litou podlahu neboli samonivelační stěrku. V dalších řádcích si řekneme něco o postupu jak se stěrkou pracovat. Samonivelační hmota se hodí pro velkoplošné vyrovnání hrubých nerovností především betonových nebo hliněných podlah. Následně se na ni po zaschnutí kladou finální vrstvy podlahových krytin např.: plovoucí podlahy, dlažba, parkety, koberce nebo linoleum apod. Nebývá mrazuvzdorná a proto není vhodná jako konečná povrchová úprava.Vrstva samonivelační hmoty musí být zvolena tak, aby zakryla veškeré nerovnosti a mohla tak vytvořit rovnou souvislou plochu bez dilatačních spar a přitom zabezpečovala dostatečnou pevnost. Postup při aplikaci samonivelační hmoty 1) Původní podklad musí být suchý a pevný, zbavený mastnot, nečistot a prachu. Podklad musíme ošetřit penetrací. Ředění a počet nátěrů je určen druhem podkladu. Pro betonové podklady se zpravidla používají 2 nátěry ředěné dle návodu na obalu hmoty.Kde to výškové poměry vrstvy dovolují a zejména u přízemních prostor nebo prostor, kde spodní podlaží není dostatečně vytápěno, bývá v praxi pod otopné vedení položena izolační vrstva. Ta navíc působí i jako izolace kročejového zvuku. V tomto případě je příprava před nivelací ovlivněna typem izolační vrstvy. Po nalití na podlahu se hmota samostatně roztéká a vytvoří tak ideálně rovný hladký povrch s technickými vlastnostmi betonu (tvrdost a pevnost). Poté se chopíme tzv. ježka tj. váleček opatřený dlouhými ostny z umělé hmoty - a pečlivě jím odvzdušníme, i trochu roztáhneme vylitou stěrku, která si sama vyhledá nerovnosti a usadí se v nich.Tímto postupem vylijeme celou plochu směrem k východu, abychom nezůstali uvězněni mořem stěrky na pomalu mizícím ostrůvku suché podlahy. Poté již jen uklidíme a umyjeme nářadí a počkáme na vytvrdnutí stěrky a pokud je nutné, stěrku zbrousíme (pod lepidlo apod.). Vzniklý povrch je mírně savý a je ideální pro lepení podlahové krytiny, případně položení dlažby. Vrstva má navíc dostatečnou poddajnost k vyrovnání účinků teplotní roztažnosti při vysokých změnách teploty. Při práci s běžnými samonivelačními hmotami, zejména při jejich ručním míchání u menších staveb, mají někdy uživatelé snahu ušetřit pomocí snížení tloušťky vrstvy . Proto musí být vrstva taková aby byla min.2cm nad nerovnostmi. Vidíte sami, že je to vcelku jednoduchá činnost,kterou snad zvládne každý. Je potřeba jen vybrat druh stěrky a potřebné množství. Výrobců je celá řada a odborní prodavači Vám jistě poradí.

folder_openPřiřazené štítky

Kotle na pevná paliva

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení.Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další.V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku. Pokud se tedy podíváme na současnou nabídku malých teplovodních kotlů na pevná paliva, pak nejběžnější jsou následující typy:- Litinové kotle patří mezi nejlevnější a nejrozšířenější. Převážně se jedná o kotle s ruční dodávkou paliva s prohřívacím způsobem spalování. Nevyžadují odtahový ventilátor. Vhodné jsou pro černé uhlí, koks, brikety, a kusové dřevo . Nízká cena je ale vykoupena zpravidla také nižší účinností.- Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s posuvným roštem, což umožňuje spalování hnědého uhlí, drobnějšího kusového dřeva, dřevního odpadu a briket. Tyto kotle také nevyžadují odtahový ventilátor a patří opět do kategorie nejlevnějších kotlů.- Ocelové kotle speciální na kusové dřevo (tzv. zplynovací) jsou kotle odhořívací převážně s odtahovým ventilátorem s poměrně vysokou účinností spalování. Vyžadují dřevo (brikety) o vlhkosti do 20 %, existují také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich cena je řádově o třetinu vyšší než u obyčejných kotlů a jejich průměrná účinnost se pohybuje na hranici 80 %.Stále více výrobců automatických kotlů se snaží vyhovět požadavku zákazníků na spalování obilí a biologického obpadu. Cena automatických kotlů je řádově dvoj až trojnásobná oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům, jejich účinnost však v celém režimu spalování u většiny výrobků výrazně přesahuje 80 %. Kotle na tuhá paliva s poloautomatickým nebo automatickým provozem dnes představují velmi moderní a komfortní způsob využívání zdrojů pevných paliv. Dovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ kotle na tuhá paliva po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání kotle při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku kotle, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat všechny rošty, zda nedošlo k jejich deformaci- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku v expanzní nádoběDále Vás upozorňujeme, že při krátkodobém zátopu v kotli se může v zadní části kotle objevovat voda. Je to způsobeno velkým rozdílem teploty vody mezi výstupní vodou z kotle a zpátečkou. Toto rosení ustává při delším topení, vyrovnáním teploty vody v systému mezi výstupem a zpátečkou na 20°C. Je jen na Vás jakou si ve svém objektu vybudujete topnou soustavu. Např. řada chalupářů používá krbová kamna s výměníkem, ale to je již jiná kapitola. Při výběru kotle je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon kotle budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude kotel a expanzní nádoba umístěny,jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i kotle vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou. Ta Vám rovněž Vámi vybraný kotel objedná u dodavatele

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Hobby na dotaz jako koření používá

Lípa malolistá a lípa velkolistá

access_time12.duben 2020personRedakce

Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky

Jaké jsou typy pásových pil

access_time17.duben 2020personRadka Eliášková

Pásových pil je na trhu nespočet. Poradíme vám, který druh potřebujete. Ne vždy se vyplatí koukat jen na cenu. Dnes jsou pásové pily dostupné naprosto všem, včetně kutilů. Tyto stroje nesmí chybět v žádné dílně.Pro malé podniky, případně domácí kutily jsou nejlepší ruční pásové pily. Jedná se o nejmenší a nejlevnější stroje této kategorie. Potřebujete-li pásovou pilu převážet, tak je pro vás tento model jasnou volbou. Malé ruční pásové pily můžete koupit téměř všude (i v supermarketu), ovšem dávejte si pozor na kvalitu. Zárukou by vám mohla být renomovaná značka. Nejlevnější pásové pily jsou poruchové, neodvádí čistou práci a v některých případech mohou být i nebezpečné.Pro větší firmy jsou tady poloautomatické pásové pily, kde je vše až na podávání materiálu automatické. Vhodné pro častý provoz (pro podnikání založeném na kvalitních řezech tvrdým materiálem jako je dřevo, plast či kov).Nejnáročnější uživatelé uvítají automatické pásové pily, které po naprogramování odvedou celou práci svépomocí. Jedná se samozřejmě o nejdražší druh. Investici si mohou dovolit jen velké podniky.Výběr pásové pily dobře zvažte, nezapomeňte se informovat i na výkon. Využití pásové pily je sice široké, ale ne všechny druhy zvládnou vaše očekávání.  Pilový pásKaždá pásová pila potřebuje kvalitní pilový pás, obrátit byste se měli na prověřené značky. Šetřit na pilovém pásu se opravdu nevyplatí. Vyžadujete-li čistý a přesný řez potřebujete nejenom kvalitní pásovou pilu.Ke každé nové pásové pily byste měli obdržet minimálně jeden pilový pás. Jeho opotřebení záleží na používání a materiálu. Správným zacházením se životnost pásu prodlouží.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz jako koření používá

Starý nábytek na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Snad není chataře nebo chalupáře, který by ve svém objektu neměl nějaký zajímavý "starý" kousek nábytku, který staví před návštěvami na odiv a jeto třeba jeho oblíbený kousek.Není divu, že chceme mít chatu či chalupu co nejútulnější a nejpohodlnější, když tam trávíme v roce spoustu času. K tomu nám může pomoci např. vkusné, obvykle starobylé zařízení jejího interiéru nebo alespoň nějaký solitér. Hotové poklady pak chalupáři často nacházejí na starých a zaprášených půdách. Při troše šikovnosti a fantazie lze i z letitého harampádí vykouzlit nejeden originální kousek nábytku. Pěkně zrenovovaná truhla, židle, stůl, šifonér či skříň dodají chalupě úplně nový ráz. I na chatě nebo chalupě hrají důležitou roli hlavně maličkosti, a tak můžeme interiér našeho víkendového obydlí ozvláštnit například renovovanou skříní po prababičce, starodávnou komodou nebo třeba lodním kufrem po dědečkovi.Starý stylový nábytek můžeme pořídit, často i velmi levně, také v bazaru. Tak jako ten z půdy, i ten z vetešnictví musíme ale nejprve pečlivě prohlédnout. Nejdůležitější je, aby nebyl napadený červotočem. Dalším  nepřítelem starého a poškozeného nábytku jsou také plísně. Podle odborníků však v dnešní době už ani červotoč nebo plísně nejsou neřešitelným problémem. Existuje řada přípravků a postupů jak je zahubit. Na záchranu starobylého nábytku je vhodné přivolat manuálně zručného opraváře pokud na to nestačíme sami. Šikovné prsty můžeme mít, ale rady a zkušenosti takového mistra truhláře bývají k nezaplacení. Třeba je nutné vědět, že podle truhlářského pravidla je k opravě staršího poškozeného nábytku vhodné staré dřevo. Někdy se dá použít i nové, ovšem pořádně vyschlé. A skutečný řemeslník si obyčejně poradí i se  zdánlivě neřešitelným problémem. Například z ohořelého torza nábytku se díky jeho šikovným rukám opět vyloupne dávný skvost. Křeslo se také vyplatí předat čalouníkovi, než si jej čalounit sám, třeba dobře ale špatnou látkou. Jedno je ale jisté, ani naše rekreační obydlí by se nemělo stát odkladištěm starých a nepotřebných věcí. Někdy  i jen jeden extra kousek starého nábytku  udělá mnohem větší službu a parádu. Atmosféře naší chalupy určitě dodá na originalitě a zajímavosti. Maličkosti, jako je třeba starodávný hliněný džbánek, kamenný pekáč na buchty nebo stará dřevěná krabička na šperky, stará železná žehlička, hmoždíř apod. může úplně stačit.Starožitné věci a nábytek se prostě na chalupu nebo chatu hodí ale nemělo by to tam vypadat jako ve starožitnictví. Zkuste se porozhlédnout co vy šlo vylepšit a zkrášlit.

folder_openPřiřazené štítky