Výsledky vyhledávání v sekci Zahrada na dotaz druhy masa

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla... Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu? Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.Jak řešíte distribuci?Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby. Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.Promiňte, říkala jste všechno ručně?Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou. Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky... Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času. Musíte to mít doma skvěle zorganizované. U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata. Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat? Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat... Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání? Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně. Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince? Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude. Odmítáte farmaceutika úplně? My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží. Co vlastně z bylinek vyrábíte? Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu. Do té stávající se nevejdete? Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.Kompromisní řešení nalézt nelze? Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí! Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu? To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu. A kdo za vás řeší firemní peníze? Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze. Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné... I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města. To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj? Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.Trápí vás to? Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

folder_openPřiřazené štítky

Něco málo o bylinkách

access_time31.březen 2020personRedakce

Mít čerstvé bylinky přímo na zahradě, je snad přáním každé hospodyně či gurmána. Zahradní centra nabízejí celou řadu zajímavých léčivých i aromatických rostlin. Jenom vědět, kterou z nich potřebujete nejvíc. Alespoň něco Vám napoví malý přehled o bylinkách...BAZALKA – OcimumTradiční, velmi aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých. Je to jednoletá rostlina, která se musí každoročně obnovovat. Důležitá léčivá rostlina používaná na podporu trávení, v lidovém léčitelství také při nachlazení.Jako koření má poměrně široké využití při úpravě masa, těstovin i pro vylepšení chutě polévek. Je výborná do lehkých letních salátů i při přípravě pomazánek, mistři kuchaři ji často používají v čerstvém stavu pro prostou dekoraci výsledního vzhledu podávaného jídla. Ideální doba sběru je v období těsně před rozkvětem prvních květů. Dá se uchovat v sušeném, nebo ještě lépe v mraženém stavu. Odborná literatura ji nedoporučuje používat v období těhotěnství.DOBROMYSL – OriganumDobromysl, nebo také oregáno je velmi pozitivní, vytrvalá bylinka. Jak i jméno napovídá, používá se „pro dobrou mysl“. Navozuje stav zklidnění a pohodu. Proto se používá při léčbě některých nemocí nervového původu i ke zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. Mnohem častěji se používá při poruchách trávení a na podporu chutě do jídla. Také se využívá do regenerační koupele nebo do masážních krémů. Jako koření se hodí zejména pro úpravu pečeného masa i jako důležitá složka pro výrobu bylinných likérů.HEŘMÁNEK – ChamomillaJe to jednoletá, často sama se rozmnožující rostlinka, která má význam jako zcela mimořádná léčivá bylina, ale využívá se taky v dermatologii a kosmetickém průmyslu. Snad nejdůležitější vlastností heřmánku jsou jeho velmi silné protizánětlivé účinky. Taktéž se používá v případech potíží v trávícím traktu, velmi často i v dětském lékařství jako desinfekční prostředek a do různých mastí a koupelí.JABLEČNÍK - MarrubiumMéně pěstovaná vytrvalá bylinka. Nejčastěji se používá ve formě čaje pro podporu funkce jater, vylepšení zažívaní i pro tvorbu žluče.KORIANDR - CoriandrumTato jednoletá bylinka z čeledi mrkvovitých tvoří natě vysoké 30 –50 cm. Nejcennější části rostliny jsou semínka, respektive celé plody. Jako koření se používá zejména pro úpravu masa a to i rybího. Semínka koriandru bývají součástí do různých směsí využívaných při konzervování zeleninových směsí. V medicíně se koriandr používá pro podporu trávení.LEVANDULE - LavandulaLevandule tvoří drobné, stálezelené keříky, které se pěstují i jako velmi dekorativní, vytrvalé rostliny. Obsahuje velké množství silic, které dávají rostlině charakteristickou, zcela nezaměnitelnou vůni. Levandule má obrovské využití v parfumerii, ale i v lékařství. Má mírně zklidňující účinek, mírně působí jako močopudný prostředek i jako prostředek pro vylepšení zažívání. Taktéž se přidává do zklidňujících a regeneračních koupelí.MAJORÁNKA - MajoranaMajoránka je jednoletá, velmi aromatická bylinka, která se využívá jak v lékařství, tak v kuchyni jako skvělé a nezaměnitelné koření. Tato bylinka podporuje vylučování žluče a tím vylepšuje trávení, taktéž působí proti nadýmání. Proto se i jako koření používá pro dochucení masných a často i mastných jídel, kde spojuje příjemné s užitečným.MÁTA - MenthaZnámá, velmi aromatická vytrvalá rostlina s charakteristickou, mentolovou vůní. Existuje poměrně velké množství druhů a odrůd. Obsahuje zejména aromatické silice, nejznámější z nich je tradiční mentol. Používá se v lékařství pro léčbu nechutenství i na podporu trávení, proti nadýmání i při potížích se žlučníkem. Mentol se také hojně využívá při výrobě masážních i regeneračních mastí a balzámů, také ale v kosmetickém průmyslu pro výrobu ústních vod a zubních past. Mátový čaj je osvěžující a velmi příjemný.MATEŘÍDOUŠKA - ThymusNízká, plazivá, vytrvalá bylinka, která je často pěstovaná v mnoha odrůdách i jako okrasná zahradní rostlinka. Obsahuje velké množství vonných silic, které se tvoří na slunečném stanovišti. Používá se jako léčivo při průjmech, žaludečních poruchách, ale také jako desinfekční prostředek používaný jako formou relaxační koupele. Sušená nať mateřídoušky se používá na plnění polštářků na podporu a zkvalitnění spánku. V lidovém léčitelství se používá i proti nachlazení.MEDUŇKA - MelissaVytrvalá, příjemně aromatická bylina. Je to léčivá rostlina, která se používá zejména ve formě čaje. Tento čaj působí jako uklidňující nápoj i pro vylepšení trávení. Pro zklidnění nervové soustavy i relaxaci se používá ve formě regeneračního koupele. Má vysokou okrasnou hodnotu a používá se i jako koření. Její pomocí se zvyšuje gurmánský požitek u některých zeleninových salátů i omáček. Taktéž se používá jako jedna ze součástí v některých bylinkových likérech.OŽANKA - TeucriumNízká, teplomilná vytrvalá bylinka. Z historického pohledu je už do dávných dob využívána pro léčební účely. Používá se při poruchách trávení, proti křečím i jako močopudný prostředek.PETRŽEL - PetroselinumAromatická, dobře známá kuchyňská bylina. Používá se i jako léčivá rostlina. Kadeřavá forma obsahuje méně aromatických látek než jednoduchá. Využívá se jak nať, tak i kořenová část. Má výrazné močopudné účinky. Nať rozetřená na pokožku krátkodobě působí repelentně proti komárům a obtížnému hmyzu. V kuchyňském použití se používá do polévek, omáček, na těstoviny i k vizuální dekoraci pokrmů.ROUTA - RutaVýrazně aromatická, vytrvalá bylina, která pochází z oblasti Balkánu a Středomoří. Jako koření se používá jenom v minimálních dávkách, neboť je velmi aromatická. Už několik století se pěstuje jako významná léčivá rostlina. V menších dávkách působí uklidňujíce, ve větších množstvích může působit nepříjemně. Používá se pro zmírnění problému se žlučníkem i při bolestivé menstruaci. Nedoporučuje se užívat v těhotenství.ROZMARÝNA – RosmarinusVelmi dekorativní polokeř s výrazně aromatickými listy. Pochází ze Středomoří a v naších klimatických podmínkách je citlivý na zimu. Jako léčivá rostlina se používá pro podporu trávení a formou koupele na podporu vylepšení krevního oběhu. Rozmarýnová koupel působí relaxačně a způsobuje nechuť k spánku. Má značné využití v parfumerii a kosmetice. Zejména v jihoevropské kuchyni je to významné koření používané při úpravě masa a omáček.SATUREJKA - SaturejaBohatý rod vytrvalých i jednoletých bylin, které jsou často pěstované jako dekorativní rostliny. Některé druhy vykazují léčivé účinky při léčbě nechutenství, nebo při poruchách trávení. Důležitější je jako koření, používá se k dochucení masa a ještě častěji při pečení ryb.ŠALVĚJ - SalviaAromatický polokeř, na zahradách často pěstovaný i v okrasných odrůdách. Je to jedna nejdůležitějších léčivých rostlin. Působí výborně proti zánětům i na desinfekci, je to skvělá rostlina proti zánětům v ústní dutině, potlačuje problémy spojené s nachlazením. Výtěžky ze šalvěje se používají v kosmetickém průmyslu i v parfumerii. Jako koření nebo léčivá rostlina se hodí jenom některé druhy tohoto velmi bohatého rodu. 

folder_openPřiřazené štítky

grilování aneb Hostina pod širým nebem

access_time31.březen 2020personRedakce

Těšíme se na to celou dlouhou zimua konečně je to tu – slunná odpoledne, a konečně je to tu – slunná odpoledne,vlahé večery v zahradě a k tomu grilo- vlahé večery v zahradě a k tomu grilování!Ten báječný rituál, kdy se rodina či vání! Ten báječný rituál, kdy se rodina čipřátelé sesednou kolem ohniště a užívají přátelé sesednou kolem ohniště a užívajísi příjemné atmosféry i dobrého si příjemné atmosféry i dobrého jídla… Grilování masa v praxi Abychom při grilování nebyli zklamáni a neudělali si ostudu před přáteli, je třeba se řídit některými osvědčenými radami. VÝBĚR MASA Ke grilování lze použít prakticky všechny druhy masa, drůbež, zvěřinu, ryby nebo mořské živočichy. Základem úspěchu grilování je již na samém počátku správná volba suroviny – masa, která určuje další přípravu a postup při grilování. Různé druhy masa vyžadují vždy odlišný postup. Vrcholem kulinářského umění je pak správná příprava a úprava steaků. HOVĚZÍ – ideální je takové, které má jemná vlákna a v mase vyvážený podíl tuku, který je nositelem chuti. Toto kritérium splňují nejdražší části hovězího – od pravé svíčkové, roštěné, T-bone steaků (nevykostěné roštěnky se svíčkovou), květové špičky nebo válečku až po maso z vysokého roštěnce, které v rámci hovězího patří k levnějším druhům. Při přípravě postupujeme následovně: Vybrané hovězí maso odblaníme a naporcujeme krájením kolmo přes svalová vlákna na 2 až 4 cm silné plátky – steaky; okraje několikrát lehce dokola nařízneme, aby se při grilování nezkroutily. Steaky z pravé svíčkové silné 3 až 4 cm naopak převážeme bílou nití, aby okraje byly stejně silné jako střed a rovnoměrně se propekly. K přípravě klasického hamburgeru použijeme mleté libové hovězí, které smícháme s najemno nasekanou cibulí, přidáme šlehačku nebo smetanu, dále sůl a pepř. Dobře promícháme a vytvarujeme mokrýma rukama karbanátky cca 2,5 cm silné. Do středu syrového hamburgeru vložíme kostku ledu, aby maso zůstalo po upečení šťavnaté. Předpokladem úspěchu je při grilování hovězího masa jeho kvalita. VEPŘOVÉ – vhodná je krkovice, kotlety, řízky z kýty, bůček, kolena nebo velmi oblíbená plochá žebírka z boku. Můžeme grilovat plátky masa bez kosti nebo s kostí (krkovice, kotleta, bůček). Opět krájíme kolmo přes vlákna plátky 1,5 až 2 cm silné, které dokola několikrát lehce nařízneme. Žebírka oddělíme po jednotlivých žebrech nebo je grilujeme vcelku, podobně i bůček. Větší kusy masa (např. kolena, bůček a žebírka vcelku) je vhodné předem ovařit ve vodě se solí, kořením a cibulí. Maso k ovaření vkládáme zásadně do vroucí vody. Poté rovnoměrně nakrojíme povrch kůže, aby se maso kolen a bůčku dobře propeklo a vytvořila se křupavá kůrka na povrchu. DRŮBEŽ – kuře i krůta. Oblíbená jsou kuřecí křidýlka nebo stehýnka, která jsou tvarem a přiměřenou velikostí pro grilování doslova předurčená. Je možné grilovat i plátky z krůtích prsou či spodní stehna. Na výběr drůbeže nejsou žádné speciální požadavky. Je nutno dodržovat hygienu při manipulaci se syrovým drůbežím masem a dbát na jeho dostatečnou tepelnou úpravu. OSTATNÍ DRUHY – ke grilování jsou dále vhodná třeba vepřová játra nakrájená na tenké plátky, jehněčí kotletky, filety z ryb či menší ryby vcelku, mořští korýši, mušle atd. Grilovat můžeme také hotové masné výrobky jako špekáčky, klobásy, točený salám. Používáme výrobky kvalitní, v přírodním střevě, jejichž povrch lze lehce upravit zářezy. Oblíbené jsou i špízy (ražniči, šašliky) – kousky masa napichujeme na jehly nebo špejle a případně prokládáme zeleninou nebo slaninou. Nikdy nekombinujte více druhů masa najednou! Dřevěné špejle předem na 30 min. namočíme do studené vody. PŘÍPRAVA MASA KE GRILOVÁNÍ - Marinování – nakládání masa, drůbeže, ryb i zeleniny před grilováním. Dosáhneme tak lepší chuti, jemnosti a vůně z koření či bylinek. Můžeme marinovat na sucho – do masa vetřeme směs koření. Častěji však marinujeme na mokro v emulzi koření a soli s rostlinným olejem nebo vínem, pivem, vinným octem či citrónovou šťávou. Potraviny během marinování nasáknou tekutinou a při grilování se méně vysušují. Součástí některých grilovacích přípravků jsou také speciální látky pro zvýšení křehkosti masa (např. enzym papain). Pasty a omáčky – pasty se dělají z ostrých kořeněných přísad spojených vínem či olejem. Do omáček se přidává čatní, hořčice, džemy, cukr nebo med. Jejich smyslem je vytvořit na povrchu masa chutný obal – glazuru, která brání vytékání šťávy z masa.Jsou-li v pastách či omáčkách sladké ingredience, potíráme maso až závěrem grilování, aby se vytvořil karamelizovaný povrch. Solení – zásadní výjimku tvoří hovězí steaky a vepřová játra, které před grilováním nesolíme. Hotové maso by bylo tvrdé, proto si ho každý osolí podle chuti sám až po úpravě. Ostatní druhy masa solíme předem, případně se prosolí během marinování. ZELENINA NA GRILU Grilování zdaleka není jen labužnickou záležitostí pro milovníky masa! Na své si mohou přijít i vegetariáni – zelenina protažená kouřem dostává skvělou chuť. Co vše se dá grilovat? Možností je mnoho: Lilky a cukety – nakrájené nejlépe na silnější plátky; rajčata nebo papriky – rozkrojené napůl, vydlabané a naplněné dle chuti směsí sýru, česneku, cibulky a koření; kukuřice předem uvařená ve slané vodě a při grilování potíraná směsí másla a česneku; houby dochucené barbecue omáčkami; brambory na „tisíc způsobů“ – suché se solí, pepřem nebo bylinkami, polité ochucenou kysanou smetanou, plněné podobně jako rajčata nebo papriky. A vymyslet si můžete samozřejmě i jiné kombinace, chuti a fantazii se při grilování meze nekladou… VLASTNÍ GRILOVÁNÍ Důležitým předpokladem úspěchu při grilování je správná teplota a doba grilování. Neměli bychom jíst maso nedostatečně propečené! To platí obráceně i pro maso přepečené a povrchově připálené. Maso před grilováním důkladně osušíme, případně odstraníme přebytečnou marinádu, aby se povrch nespálil. Předem potřeme rošt olejem, aby se maso nepřichytilo. Plátky, steaky, hamburgery a drobnější kousky masa grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu po dobu 3 až 10 min., vždy po obou stranách, aby se povrch rychle uzavřel a maso uvnitř zůstalo šťavnaté. Optimální teplota a doba tepelné úpravy na grilu je velmi důležitá pro pravé hovězí steaky, tzv. minutkové maso. Nepropečené je příliš syrové, přepečené je naopak velmi tvrdé. Kousky a plátky drůbeže grilujeme na horkém až středně vyhřátém grilu 10–40 min. po obou stranách (bílé maso cca 15 min., tmavé 30 min., křidýlka 10 min.). Půlku či celé kuře, vepřová kolena a žebírka grilujeme cca 40–90 min., nejlépe na mírně vyhřátém grilu a přiklopené víkem. Stupeň propečení masa zjistíme např. napíchnutím jehlou; při správném propečení vytéká z masa čirá šťáva. Teplotu uvnitř masa lze kontrolovat i pomocí vpichového teploměru (minimálně 70 °C po dobu 10 min.). Pro zachování typické a jemné chuti ryb (např. makrela vcelku) dobře nasolené a krátce odleželé makrely propečeme zvolna na elektrickém grilu cca 15–20 min. a nakonec je na 5–10 min. vložíme na venkovní gril, kde je pouze zakouřímetřeba vložením čerstvé snítky rozmarýny na dřevěné uhlí. Hotové pokrmy zásadně servírujeme na předem vyhřátých mísách a talířích. K hovězím steakům podáváme sůl a směs koření v oleji, např. jihoamerické chimichuri, hotové ryby můžeme nakonec pokapat olivovým olejem a posypat drobně nakrájenými česnekovými výhonky. Můžeme si vytvořit řadu dalších postupů a receptů při grilování podle vlastní fantazie, včetně použití různých obloh a příloh. VOLBA GRILU V současné době existuje několik typů grilů, které se liší způsobem přípravy grilovaného pokrmu. V zásadě existují grily kontaktní a sálavé. U kontaktních grilů žár působí přímo na připravované potraviny. Pokrm přichází do styku se zdrojem tepla. Tento typ grilů se hodí především pro pečení. Sálavé grily žár pouze vyzařují a jsou vhodné hlavně k opékání pokrmů. Zdrojem tepla může být dřevo, dřevěné uhlí, elektrická energie či plyn. Rošt by měl mít nastavitelnou vzdálenost od zdroje tepla, aby se mohl přizpůsobit tepelným podmínkám. Důležitá je i ochrana proti větru. Při tomto způsobu grilování stéká z připravovaného pokrmu tuk – buď z tučnějších částí masa nebo z marinády. Je-li topeniště umístěno pod roštem, je zapotřebí zajistit, aby na žhavé uhlí stékalo tuku co nejméně. K tomu slouží např. alobalová miska či tzv. biorošt. Existují i grily se svislým topeništěm, u kterých je zdroj tepla umístěn kolmo k roštu. Tato konstrukce vylučuje vznik škodlivých látek. Nejoblíbenější jsou stále grily na dřevěné uhlí a grilovací mřížky. Při nákupu bychom pak měli sledovat nejen funkčnost výrobku a cenu, ale i jeho vybavení včetně koleček, madel, odnímatelných roštů pro usnadnění manipulace, možnost motorového pohonu grilu a ochranu proti větru. S pomocí grilovacích mřížek můžeme grilovat kdekoliv v přírodě i na obyčejném ohništi. Na spodní část mřížky (umístěné min. ve výšce 30 cm nad ohništěm) naskládáme potraviny a horní mřížkou přiklopíme. Obě části jsou spojeny delší rukojetí s jednoduchou pojistkou proti rozevření.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní grily a krby na dřevěné uhlí - Naše tipy

access_time31.březen 2020personRedakce

Připravili jsme pro vás výběr několika tipů pro úspěšné grilování. Rovněž jsme zařadili i odpovědi na nejčastější dotazy týkající se grilů a grilování. Ať už vlastníte gril na dřevěné uhlí, gril plynový, nebo o jejich koupi teprve uvažujete, určitě se Vám naše tipy budou hodit. Přímé grilování ­na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě se griluje přímo nad zdrojem tepla a grilované pokrmy jsou vystaveny přímému žáru z grilu. Při tomto způsobu grilování je potřeba opékaný pokrm v polovině grilovacího času obrátit, aby se propekl i z druhé strany. Přímý způsob grilování je vhodný pro přípravu steaků, hamburgerů, špízů, kotlet apod. Doba grilování by neměla překročit 30 minut, aby pokrm nebyl vysušený, ale měl křupavou kůrčičku a uvnitř byl šťavnatý. Jak na to - Základem je dostatečné vyhřátí grilu. Brikety nebo dřevěné uhlí nechte rovnoměrně rozložené po grilu a poté shrňte spíše do středu grilu - tím dosáhnete správné cirkulace horkého vzduchu. Teplota grilu by měla být přibližně 290°C. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte ještě 8 - 10 minut zahřát. Steak položte na rošt a grilujte z každé strany minutu, abyse maso „zavřelo" a nevytékala z něj šťáva. Poté steak grilujte ještě 5-6 minut z každé strany, doba záleží na tloušťce masa. Lépe je grilovat nagrilu s víkem.  Nepřímé grilování na grilu na dřevěné uhlí - Při této metodě grilování se pokrm nachází mimo zdroj tepla. Rozpálené uhlí nebo brikety jsou nahrnuty ke stranám grilu a mezi nimi je miska, do které odkapává šťáva z grilovaného pokrmu. Pokud grilujete na grilu s víkem, zamezí se unikání tepla a pečení bude rovnoměrné ze všech stran i svrchu. Při tomto způsobu pečení lze připravit v podstatě jakýkoli pokrm, který připravujete doma v troubě. Jak na to - Brikety nebo dřevěné uhlí nechte dostatečně rozpálit a mezitím si můžete připravit zábrany z dalších briket - ke stranám grilu. Když jsou brikety nebo dřevěné uhlí pokryté vrstvou popela (po 15-20 minutách), přemístěte je za zábrany ke stranám grilu. Mezi tyto dvě hromádky dejte hliníkovou misku a nalijte do ní trochu vodu, čímž zabráníte vysychání masa. Grilovací rošt potřete olejem nebo špekem a nechte zahřát. Vložte pokrm - nejlépe je takto grilovat celou drůbež nebo třeba vepřovou pečeni - a zaklopte víkem. Grilovaný pokrm pravidelně pomazávejte a kontrolujte. Doba pečení je obdobná jako připečení v troubě.Podpalování grilu na dřevěné uhlí - K zapálení uhlí nebo briket můžete použít tuhý nebo kapalný podpalovač, plynovou kartuši nebo i obyčejné dřevo. Dřevěné uhlí ale nikdy nepodpalujte benzinem nebo lihem. Pokud máte kapalný podpalovač, stačí jím palivo polít, chvíli počkat až se vsákne a pak zapálit. Grilovat začněte ve chvíli, kdy plameny uhasnou a podpalovač zcela vyhoří. Při podpalování plynovou kartuší získáte i další výhodu - můžete pohodlně regulovat dobu a intenzitu podpalu. Teplota na grilování -Nejvyššího žáru dosahuje uhlí, které je řeřavě rudé, ale už z něj nešlehají plameny. Tato teplota je vhodná pro prudké opékání slabých plátků masa nebo rybích filet. Pro většinu pokrmů je však vhodnější příprava na mírném žáru, kdy jsou uhlíky pokryté vrstvou popela.Plameny na grilu -Na roštu byste neměli grilovat příliš mastné pokrmy. K jejich grilování je vhodné použít grilovací misky nebo hliníkové folie. Pokud se však stane, že odkapávající tuk způsobí vzplanutí ohně, je nejlepší použít rozprašovač s vodou, která plameny uhasí, ale brikety nebo uhlí přitom neztratí svůj žár. Pokud plameny hasíte vodou z láhve, dochází k značnému ochlazování dřevěného uhlí nebo briket. Uhašení grilu -Rozpálené uhlíky nikdy nehaste vodu. Prudká změna teploty by mohla grilpoškodit a současně vás může popálit velké množství vzniklé páry. Lepší jenechat uhlí dohořet nebo alespoň zasypat pískem. Vyhořelé uhlí nikdynevyhazujte do plastových nádob. Dokonalý výsledek grilování - aby vaše grilování končilo vždy chutným pokrmem, za nějž budetes klízet pouze pochvaly, pročtěte si následující jednoduché rady: vybírejte pouze kvalitní a čerstvé surovinypřed přípravou potravin si vždy myjte ruce, to je zvláště důležité i v průběhu grilování - nikdy nesahejte současně nasyrové maso a pokrmy již určené ke konzumacipro syrové maso, grilované maso a ostatní potraviny používejte různé nádobí, nože a další pomůckysuroviny ke grilování, zvláště naložené maso, nikdy nenechávejte dlouho při pokojové teplotě - do poslední chvíle je uchovávejte v chladugrilujte pokud možno s nasazeným poklopem grilu, pokrmy budou dříve hotové a budou šťavnatějšígrilované plátky masa otáčejte pouze jednou, zabráníte tak zbytečnému vysoušení, maso bude šťavnaté a dobře propečené i uvnitřdoba grilování závisí jednak na teplotě okolí(zimní grilování není stejné jako to letní), ale i na množství pokrmů na grilu(např. plný rošt masa prodlužuje dobu grilování)  při obracení masa nepoužívejte vidličku, abyste maso zbytečně nepropíchli a nevytékala z něj šťáva - raději zvolte kvalitní grilovací kleštěpoužíváte-li marinádu s medem nebo cukrem, potírejte jí maso až na samém konci grilování - maso bude chutné a křupavé, ale nepřipálí se (cukr a med rychle karamelizuje a díky tomu vzniká černá spálená krusta, která spíše než sladce chutná hořce)   

folder_openPřiřazené štítky

Jaké jsou léčivé čajové bylinky

access_time31.březen 2020personSimona Chvátilová

Jaké léčivé čajové směsi si můžeme namíchat z nejběžnějších bylin, a na co jsou dobré? Mezi bylinky, které v žádném případě neublíží, ale spíš naopak povzbudí, když máme špatnou náladu nebo zlepší paměť, když si „nic nepamatujete", patří nejrůznější druhy tymiánů, rozmarýn, vavřín, meduňka, máta a svatolína. Tyhle rostlinky můžeme utrhnout a hned z nich připravit skvělý čaj, který je dobrý nejen na chuť, ale potěší se s ním i zrak, když vám ve skleničce plavou krásná kvítka rozkvetlých bylinek. Pokud nás začíná bolet v krku, pak je nejlepší žvýkat list jitrocele nebo šalvěje. Po dokonalém rozžvýkání ho můžeme vyplivnout nebo ještě lépe spolknout.Bylinkový čaj pro dobrou náladu - dobromysl, mateřídouška, meduňka, šalvějBylinkový čaj na osvěžení mysli - rozmarýn, mateřídouška, meduňka, citronela.Čaj proti letní nevolnosti z horka - čerstvé lístky vavřínu a citrónová kůra.Vždy používáme čerstvé bylinky! Zalijeme je horkou vodou a podle chuti necháme louhovat. Bylinný čaj můžeme osladit medem.

folder_openPřiřazené štítky

Hnojiva pro zdravé rostlinky

access_time07.duben 2020personRedakce

Hnojíme, hnojíme, ale proč?I rostliny potřebují ke svému plodnému růstu určité živiny, které jim můžeme snadno dodat pomocí hnojiv.  Rostliny jako základní prvky potřebuje především fosfor, dusík a draslík. Ovšem i hnojení má své hranice. Aby hnojiva fungovala tak jak mají, je nutné správně s nimi nakládat. Každá rostlina potřebuje jiné zacházení a jinak časté hnojení. Proto je důležité množství hnojiva volit podle konkrétní rostliny.Organická a anorganická hnojivaOrganická hnojiva jsou pro rostliny výborná z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že snižují kyselost a posilují zeminu. Organická hnojiva jsou trus a humus. Trus a humus jsou hnojiva bohatá na dusíkaté látky.Naopak anorganická jiným slovem také průmyslová hnojiva živiny, které dopomáhají rostlinám k růstu v různých fázích jejich vývoje. Anorganická hnojiva jsou umělá, tedy uměle vytvořená a působí na rostliny velmi rychle. Proto se s nimi musí zacházet s uvážením a přesně podle návodu pro danou rostlinu. Hodí se pro rychle rostoucí rostliny.Dusíkatá a draselná hnojivaDusík je chemický prvek podporující růst stonků a listů. Dusíkatá hnojiva přispívají k tomu, aby stonky byly silné. Je-li ho nedostatek rostlina má jen nazelenalé listy až bledé a příliš nerostou. Naopak použijete-li hnojiva příliš můžete rostlině také uškodit. Mnoho dusíkatého hnojiva znamená pro rostlinu ztrátu jakési imunity. Rostlina je náchylnější k chorobám, plísním a houbám a jsou také snadno napadány různými škůdci. Dusíkatá hnojiva jsou vhodná zejména pro listnaté druhy rostlin.Draslík je na druhou stranu důležitý prvek pro tvorbu a růst květů a plodů. Právě pro kvetoucí rostliny jsou draselná hnojiva zásadní a jsou také pro tento druh rostlin nejtypičtější a nejčastěji používaná hnojiva. Rostlina, která draslíkem strádá je nevyzrálá, nerose, může trpět chorobami a být napadána škůdci. Listy nemají svou přirozenou zdravou barvu nýbrž žlutou, bledou nebo jsou pokryté skvrnami.Kde seženu veškerá hnojiva?Kvalitní hnojiva a substráty jsou k sehnání z pohodlí Vašeho domova na adrese www.pestebnisubstraty.cz, podívejte se i na další specifikace a informace ohledně hnojiv. Pravidelné a optimální hnojení zajistí krásu Vašim rostlinkám.

folder_openPřiřazené štítky

HNOJIVA - ČÁST 1.

access_time07.duben 2020personRedakce

Rostlina je schopná hnojivo přijímat převážně dvěma způsoby. Buď je hnojivo přijímáno ze zálivky přímo kořeny rostliny z pěstebního média nebo listy, na které se aplikují postřiková hnojiva.Více zde hnojiva Základní hnojiva na růst a květ poskytují v různých poměrech tři hlavní makrobiogenní prvky (dusík, fosfor a draslík), mezogenní prvky (vápník, síra a hořčík) a v malém množství také stopové prvky (bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden). O důležitosti těchto prvků a jejich funkci pro rostlinu jsme mluvili v minulém článku. Hnojiva se dají také rozdělit podle původu , a to na statková a průmyslová. Statková hnojiva jsou biologická a nám notoricky známá (hnůj, kompost, močůvka, atp.). Obsahují všechny tři základní prvky NPK. Průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou, proto mohou být jednosložková nebo vícesložková. Jednosložková hnojiva se využívají při deficitech jednotlivých prvků. My si dnes představíme jednoho zástupce průmyslových hnojiv (Hesi) a jednoho zástupce statkových hnojiv (Guanokalong).Veškerý sortiment hnojiv, přípravků a pomůcek naleznete zdeHnojiva Hesi      Holandská společnost Hesi patří mezi nejstarší výrobce hnojiv v Nizozemí a tedy i velmi zavedenou a uznávanou značkou nejen mezi growery. Společnost Hesi disponuje vlastní laboratoří, svými specialisty a nově postavenou výrobnou. Spolumajitelka společnosti profesorka Siglinde je uznávanou kapacitou přes hnojení konopí a vystudovaná chemička a bioložka. Vydává odbornou veřejností velmi ceněné články na toto téma a své poznatky aplikuje do praxe při výrobě hnojiv, které uspokojí nejen všechny potřeby rostlin ale i jejich pěstitelů. Proto jsou také samozřejmostí velmi kvalitní pěstební schémata pro všechny druhy pěstebních médií a etikety v českém jazyce. Hnojiva Hesi mají registraci Evropského společenství a splňují všechny jeho náročné standardy. Sortiment této společnosti uspokojí i ty nejnáročnější pěstitele. Každé pěstební médium má svou řadu speciálních hnojiv. Velmi zajímavou je řada Hesi Coco pro pěstitele na kokosových rohožích a substrátech. Oproti ostatním výrobcům hnojiv je tato řada pouze jednosložková a používá se po celou dobu růstu a květu rostliny. Mění se pouze dávkování podle fáze, ve které se rostlina nachází. Hesi myslela také na začínající pěstitele a připravila pro ně kompletní sadu nezbytných hnojiv a doplňků důležitých při prvním pěstování (Hesi Start Box Coco, Hesi Start Box Hydro a Hesi Start Box Classic). Pokud mluvíme o hnojivech Hesi, nesmíme opomenout jejich unikátní rostlinný stimulátor Supervit. Tato zázračná směs je plná aminokyselin, vitamínů a vitalizačních látek, které rostlinám poskytnou zdroj jedinečné síly. Blahodárně působí také na mikroživot v pěstebním médiu. Používáním tohoto přípravku stimulujete produkci květových a růstových hormonů v rostlině a vaše výsledky budou téměř neuvěřitelné. Všechna hnojiva a ostatní doplňky jsou k dostání od 10 ml do 20 litrů, takže uspokojíme poptávku jak malopěstitelů tak i velkopěstitelů.Sortiment hnojiv a přípravků HESI naleznete zdeHnojiva Guanokalong   Hnojiva Guanokalong jsou zcela přírodní řadou hnojiv a uspokojí všechny náročné a nekompromisní biopěstitele.Guanokalong se získává z netopýřích exkrementů pomocí procesu sušení a sterilizace. Díky tomu tato hnojiva neobsahují žádné patogení látky a klíčívá semena plevelů. Guano je bohaté na základní důležité prvky NPK a jeho předností je pomalé a postupné uvolňování živin. Guanokalong se používá k hnojení půdy a všech typů půdních substrátů, ale nově je dostupná také řada pro pěstitele v hydroponických systémech. Pokud se zmiňujeme o sortimentu této společnosti nesmíme opomenout jejich zázračný půdní substrát Allmix. V něm naleznete vše, co vaše rostlinky potřebují. Pěstební substrát Allmix Guanokalong obsahuje baltické rašeliny, černou rašelinu, netopýří guano, biohumus (žížalí exkrementy), PG mix a výtažek z mořských řas. Díky podílu netopýřího guana má tento substrát vysoký obsah základních živin NPK, vápníku a hořčíku a kompletní škálu stopových prvků.Příště budeme pokračovat dalšími zajímavými a kvalitními hnojivy, které naleznete v našem sortimentu a jejichž výhradními dovozci je společnost Natural Technologies s.r.o.

folder_openPřiřazené štítky

Nové možnosti při výsadbě květin do truhlíků

access_time07.duben 2020personRedakce

V letošním roce se objevují substráty do venkovních nádob obohacené o přírodní i syntetické sorbenty, které umožňují delší pauzy mezi zaléváním, zlepšují příjem vody pro rostliny a odstraňují nedostatky plynoucí z náhlého přemokření půdy při intenzivní zálivce.Rozšiřují se nabídky hnojiv nejen kapalných, ale také granule a tyčinky s novým složením, přídavkem guana, vkládají se hned při výsadbě a odpadá týdenní přihnojování. Hnojiva a kvalitní substrát jsou základem krásných rostlin. Rozšiřuje se také nabídka rostlin o nové druhy a barvy, narůstá počet modrých a pastelových tónů. Tyto rostliny navíc velmi dobře odolávají povětrnostním vlivům, nejsou tak choulostivé na déšť a vítr a u mnohých se nemusí ani odstraňovat odkvetlé květy.Truhlíky pro letošní sezonuOkenní truhlíky patří ke každoročním stálicím. Přesto se stále rozšiřují možnosti čím je osadit, do čeho sázet a jak o výsadby v truhlíkách pečovat.Použijeme rozmanité truhlíky, běžné nebo samozavlažovací. Platí, že čím menší je truhlík, tím kvalitnější musí být substrát a tím častěji se musí zalévat a hnojit. Jinak rostliny strádají.Při běžném truhlíku musíme počítat s mnohem častější zálivkou a horším hospodařením s vodou. Právě vodní režim bývá nejčastěji diskutovaným problémem truhlíků. Letošní rok nabízí významnou pomoc pěstitelům. Na trhu jsou již k dostání speciálně upravené půdní substráty, které obsahují nové složky, které na sebe vážou vodu ( na bázi přírodních jílovitých částic a dalších sorbentů). Zabezpečují rostlinám rovnoměrné rozložení vláhy na delší období, snadný přístup vody pro rostlinu a také zamezují nežádoucímu přemokření substrátu při bohaté zálivce. Nepravidelná zálivka a větší intervaly v zalévání přestávají být problémem.Kromě vody je nutné rostlinám v truhlíku přidávat doplňkovou výživu v podobě hnojiva. Pro truhlíky nepoužíváme pouze základní živiny (N,P,K), ale také bohatou paletu živin doplňkových. Druh hnojiva volíme také podle druhů rostlin, některé rostliny mají specifické nároky –například petunie potřebují vyvážené hospodaření se železem, aby nežloutly, v době počátku růstu potřebují rostliny hnojivo s vysokým obsahem dusíku, který ale později brání bohatému kvetení, takže je měníme za hnojivo podporující květ (vysoký obsah draslíku). Kdo nemůže pravidelně rostliny přihnojovat v zálivce využije raději granulovaná nebo tyčinková hnojiva, která se zamíchají do substrátu právě nyní při výsadbě. Kvalitní hnojiva využívají přírodních složek – například guana (ptačího trusu), postupně se rozkládají a zajišťují rovnoměrnou výživu bez dalšího zatížení substrátu balastními látkami. Rostliny jsou pak ve vynikající kondici, košaté a s velkou násadou květů.Populární jsou výsadby v harmonických barevných kombinacích –např. tón v tónu, veselé mnohobarevné truhlíky a také kombinované výsadby. V truhlíku se tedy nepěstují jen letničky, jednotné výsadbě muškátů již poněkud odzvonilo. Kostru truhlíku například tvoří drobné keříčky stálezeleného zimostrázu, buxusu, (nebo nízkého brslenu), mezi který se vysadí jak sezonní letničky, které dají bohatost a barvu, tak i trvalky nebo trávy, které vnášejí plnost a současně lehkost a doplní barevnou harmonii. Takovýto truhlík pak lépe slouží i celoročně – měníme pouze sezonní rostliny a kostra zůstává. Truhlík se používá i pro další sezonu, kosterní rostliny přezimují.Vhodnou nádobu vyplněnou kvalitním substrátem osazujeme sezónními balkonovými rostlinami. Základním kritériem pro výběr druhů je orientace vůči světovým stranám, která rozhoduje o délce a síle dopadajících slunečních paprsků. Vždy sesazujeme rostliny s podobnými nároky na prostředí. Dozadu umístíme vyšší rostliny, dopředu nižší a převislé. Rostliny sázíme v truhlíku cik-cak, lépe využijeme prostor a výsadba od počátku působí plněji.Několik příkladů výsadby: Na slunečném stanovišti klasické červené muškáty (Pelargonium zonale) oživíme proložením vysazujeme s bílou bakopou (Bacopa – Sutera diffusa), která tvoří bohaté převisy a nové odrůdy kvetou bez přestávek. Půvabnou modrou kombinace vytvoří torénie a svlačec (Convolvulus sabatius). Sytou modrou přináší také jemná drchnička (Anagalis monelii). Vůni ke kráse květů přidají nízké typy hvozdíku čínského (Dianthus chinensis).Z trvalek je zajímavým doplňkem vrbina (Lysimachia nummularia), hlavně s listy v zlatavém tónu anebo hrnkové typy břečťanu. Nemusíme pokaždé kupovat sazenice balkonovek. Z přímých výsevů rychle vyrostou nízké slunečnice (např. odrůda Teddy Bear), šrucha (Portulaca grandiflora) či noví pestrobarevní kříženci lichořeřišnice (Tropaeolum majus a kříženci). Zcela novou letničkou je Isotoma s hvězdičkovitým květem v bílé nebo modré barvě. Velké oblibě se nyní těší kombinace barevných květů a trsů bylinek s okrasným listem. Z kvetoucích rostlin si zaslouží pozornost osteospermum (Osteospermum ecklonis), které je značně odolné vůči chladu a přináší i zajímavý pastelově oranžový odstín. Na východní straně výborně roste okrasná kopřivěnka (Coleus). Po dlouhé pauze se vrací na trh v nových pestrých odrůdách od zelenobílé až po temné purpurové tóny. Do polostínu se velmi dobře hodí také kejklířka (Mimulus).

folder_openPřiřazené štítky

Bylinky

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Lípa malolistá a lípa velkolistá (Tilia cordata Miller, Tilia platyphyllos Scop.)Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky

Zazimování zahradního jezírka

access_time07.duben 2020personMarián Kroužel

Jezírko alespoň zčásti vypustíme a vyčistíme od organických zbytků, které se tam vlivem venkovních podmínek dostaly. Všechno, co tam postupně napadalo, větrem naválo a čemu se nedá předejít. Nahromadilo se spadané listí, mrtví živočichové, zůstávají na dně tlející zbytky rostlin. Po odstranění těchto nečistot pak vodu opět doplníme.Některé vodní rostliny jsou citlivé na chlad a zimní období by ve vodě nepřestály. Je to mnohdy složitá věc. Kam s nimi? Některé tropické druhy leknínů, vodních hyacint je nutné dát někam do tepla.Řešením může být zimní zahrada nebo nějaká světlá chladnější místnost, sklep a podobně. Ostatní rostliny, kterým mráz vadit nebude, mohou zůstat na dně jezírka.Musíme se zajímat o přezimování různých vodních rostlin, zejména těch, které máme v jezírku vysazeny, abychom věděli, co s nimi. Osvědčená je větší prohlubeň ve středu jezírka a tam na zimu rostliny přemístíme.Stejné je to se zazimováním vodních želv a rybiček. Můžeme je nechat zimovat při pokojové teplotě. Ostatní ryby a některé druhy želv se mohou nechat přezimovat přímo v zahradním jezírku. Platí tady ovšem zásada, jezírko nesmí být mělké, hloubka vody minimálně 1 - 1,5 m. Dno by mělo být bahnité nebo písčité, aby se tam mohli přezimující živočichové schovat. Když jezírko v zimě zamrzne, je nutné udělat do ledového povrchu několik větších otvorů, aby mohli jeho obyvatelé na dně zahradního jezírka dýchat. Při velkých mrazech je dobré hladinu jezírka zakrýt kusy dřeva nebo svazkem větví, aby se led vytvořil slabý a nesouvislý.

folder_openPřiřazené štítky

Topení na chatě a chalupě

access_time08.duben 2020personRedakce

Teploučko na chalupě je základ. K čemu by nám byla vymazlená chata nebo chalupa, kde by byla zima ? V této sekci nejdete několik zajímavých článků, aby Vám na chalupě bylo krásně příjemně.Elektrické bojlery pro ohřev vodyKaždý chalupář nebo chatař si rád zpříjemní komfort při pobytu na svém objektu aby se zde lépe cítil. Jednou z možností je instalace elektrického bojleru, který nám poskytne teplou vodu kdykoliv ji budeme potřebovat. Potřebujeme se po práci či horkém dni osprchovat, potřebujeme umýt nádobí apod. To vše nám bojler vyřeší. Jen musíme zvážit kam jej umístíme aby byl co nejblíže k odběrnímu místu a nedocházelo ztrátám v potrubí, jak veliký bojler potřebujeme a zda chceme teplotu v něm regulovat či ne.KominíčekPředstavujeme Vám přípravek k odstraňovaní sazí z komínů a kouřovodů, který chemickou cestou zlepšuje hospodárnost provozu kamen a kotlů a působí preventivně proti vzniku požárů způsobených vznícením sazí v kouřovodech. Kominíček Vám usnadní průběžnou péči o čistotu Vašeho komína a kouřových cest do něj. Použití: Při dávkování do topidel vhoďte sáček na rozžhavené palivo a topidlo uzavřete, aby účinná látka neunikla do okolí.Kotle na pevná palivaKaždý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení. Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. V současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky.Mobilní topidla bez montáže - přímotopy a zářičePokud krátce po příjezdu na svou chalupu či chatu než se nám podaří uvést do plnohodnotného provozu naše pevně instalované topné systémy chceme mít rychle pocit tepla máme možnost tuto situaci elegantně vyřešit tím, že si pořídíme efektivní a nenákladný zdroj pro přitápění. Nemusí to být zas tak složité a nákladné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na začátku je dobré zvážit, zda chceme přitápět v různých místnostech a potřebujeme proto mobilní zařízení, nebo potřebujeme vytopit konkrétní místnost...

folder_openPřiřazené štítky

Podzimní péče o zahradu

access_time08.duben 2020personRedakce

Každý chalupář a chatař má rád svoji zahradu, na které tráví v roce řadu dní.Proto se o ni také dobře stará. Každé roční období vyžaduje jiné zahradní práce a formu údržby. My si v tomto článku povíme na co bychom neměli zapomenout na podzim. Nejprve dejte do pořádku záhony. Zem se na podzim tradičně ryje, ale v moderní zahradě již mnoho volné půdy nezbývá. Buď je hustě osázena a pokryta geo¬textilií a mulčem, anebo je zatravněna. Práci s půdou se ale nevyhnete. Nejnáročnější je sázení a přesazování, takže i to je třeba udělat. Osaďte nově dokoupené keře a stromky na místa,která jste si určili. Mimo to můžete např. rozsadit přehoustlé trsy kopretin a kosatců a hlavně nasázet cibulky a hlízky tulipánů, narcisů, modřenců, anemonek a dalších příslušníků jara na správná místa. Nepostradatelným nástrojem pro podzimní pro podzimní práce na zahradě je kvalitní rýč a nůžky na stříhání větví. Pokud Vám toto nářadí ještě chybí, neváhejte a dokupte si je. Rýč musí být pevný a ostrý, nesmí se ohnout ani zlomit. Zapomeňte na plechové výlisky s viklající se násadou. Nejlepší konstrukce jsou celokovové nebo s dlouhým kovovým napojením na kvalitní dřevěnou násadu. Pokud máte někde volnou nebo nezamulčovanou půdu, je čas ji zrýt nebo alespoň zkypřit ručním kultivátorem a vytahat plevele a kořeny.Trávník Jistě sami dobře víte, že pěstování kvalitního trávníku vyžaduje stálé úsilí. Na podzim vás čeká poslední sečení, vertikutace, postřik proti plísni sněžné a podzimní hnojení. Při posledním sečení to nepřežeňte s výškou. Neměla by být menší než 4 cm. Rotační sekačky pracují mimo jiné na principu podtlaku, takže je-li sucho, posbírají do koše kromě posečené trávy i spadané listí. Důkladné vyčištění trávníku, které dnes nazýváme vertikutace, rychle nahrazuje klasické podzimní vy hrabování trávy hráběmi. K této činnosti jsou nutné specifické nástroje nebo stroje. Ne že by ruční vertikutační hrábě pracovaly samy, ale jsou každopádně mnohem účinnější. Ještě lepší jsou samozřejmě vertikutátory motorové. Jestliže vzniká při motorové verikutaci příliš mnoho vyhrabané hmoty, je lépe nesbírat ji do koše, ale ponechat na ploše a následně ji ručně vyčesat hustými a širokými trávníkovými hráběmi. Jakmile máte trávník perfektně vyčištěn, doporučujeme preventivní postřik proti naší nejnebezpečnější chorobě trávníku – plísni sněžné. Následky nemoci sice zjistíte až na jaře, ale pak už je pro ochranu pozdě! Postřik se provádí ve dvou etapách se šestitýdenním odstupem. Použijte některý účinný prostředek (Amistar, Quadris) podle návodu, nebo si nechte aplikaci provést specializovanou firmou. Na závěr nezapomeňte pohnojit . Na místě je ale opatrnost, protože nevhodným hnojením v tomto období můžete trávník značně poškodit. V hnojivu proto nesmí být skoro žádný dusík, neboť by podpořil růst zelené hmoty. Na zimu je nutné zvýšit odolnost trávníku proti chladu a mrazu. Proto jsou na trhu speciální hnojiva pro podzimní hnojení, ve kterých je potlačen dusík (N) ve prospěch fosforu (P) a především draslíku (K).Co se týče podzimní péče o dřeviny a kytky všeho druhu, platí celkem jednoduchá pravidla: Odstraňujeme suché, odumřelé a poškozené části rostlin. Jakmile uschnou nadzemní části trvalek, lze je ostříhat, trsy rýčem rozdělit na více kusů a následně je přesadit na jiné místo. Na druhou stranu ale platí, že celá řada suchých stébel, lodyh a listů okrasných travin a trvalek je i v zimě velmi dekorativní, zvláště za mrazivých dnů, kdy obrazy dotvoří jinovatka a sněhové vločky. Zkušení pěstitelé říkají, že trvalky před zimou nejlépe ochrání jejich uschlá nať. Nespěchejte ani na tvarování růží a některých okrasných dřevin, které na zimu jen přihrnete zeminou nebo listím. Choulostivé druhy navíc přikryjte vhodnou ochranou (chvojí, sláma, pytlovina, rohože). Hlavní řez si nechte na březen. Na podzim se nejprve sázejí stálezelené a jehličnaté dřeviny (od poloviny září), protože by měly mít možnost do zimy ještě zakořenit (potřebují i v zimě transpirovat). Naopak listnaté dřeviny je vhodné sázet až v bezlistém stavu, ale ještě před příchodem silnějších mrazů, tedy říjen – listopad. Na jaře je tomu pak naopak. Listnaté dřeviny sázíme v bezlistém stavu, jehličnany a stálezelené listnaté dřeviny později (březen – duben). Samozřejmě že rostliny z kontejnerů lze sázet prakticky kdykoliv kromě období velkých mrazů, pokud jim zajistíte odpovídající péči, především zálivku. Nezapomeňte, že podzimní úklid Vám přinese mnoho zahradního odpadu. Pokud nevíte kam s ním, založte si kompost, který se Vám na jaře bude hodit. Pozor na zetlelé listí,které radši odvezte mimo zahradu aby jste si "nezadělali" na plísně. Tak a ještě nařezat a naštípat dřevo na zimu aby trochu do zimy proschlo a budete připraveni.

folder_openPřiřazené štítky

Ploty, živé ploty a vrata

access_time08.duben 2020personRedakce

Oplocení pozemku je základ. Nejen, že nám zákon přikazuje, mít oplocený pozemek, ale správným oplocením vymezíme náš pozemek proti nevítaným hostům.Ploty - rúzné druhy plotůKaždý, kdo má svoji nemovitost ji vidí rád oplocenou a oddělenou od okolí. Je to přirozené. Jednak chceme zachovat své soukromí, zvýraznit charakter stavby nebo pozemku,zabezpečit pozemek před lesní zvěří a nebo prostě jen aby nám neutíkal náš pes. Plot prostě vnímáme jako součást domu či chaty. Každý plot by se ale měl hodit k objektu i ke krajině, kde se nachází. Zde je naše volba různá. Každému se líbí něco jiného. Naštěstí je dnes řada možností, které si můžeme zvolit.Jak správně stříhat živé plotyMnoho majitelů chat a chalup má u svého objektu živý plot, který občas, když je to potřeba přistřihne a to je veškerá jeho údržba. Tak to se ale chovat k živému plotu nelze. Živý plot by měl být ozdobou naší zahrady a proto jeho úprava a střihání má svá pravidla a zásady. Krásu a svěžest dodá živým plotům jen správné a pravidelné stříhání a přihnojování. Ruční nůžky jsou již jen přežitkem. Dnes koupíte za přiměřenou cenu elektrické nebo akumulátorové kvalitní nářadí, které Vám práci ulehčí a stříhání je s ním přesnější a šetrnější.Keře pro živé plotyZkuste vysadit do živého plotu dřeviny,které mají okrasné květy a příjemně voní a to jsou např. tavolník, vajgélie, zlatice, ptačí zob obecný, pámelník, pustoryl a šeřík. Pečlivě si ale propočítejte kolik rostlin/keřů/budete potřebovat a pro jistotu si jich objednejte o něco víc. Pokud vám po výsadbě zůstanou nějaké přebytky, vysaďte je nahusto někde zvlášť bokem a dobře o ně pečujte. Později je můžete použít na dosadbu, jestliže se ve výsadbě všechny rostliny neujmou. Toto opatření doporučuji podniknout...Natíráme kovová vrataMáte před sebou úkol natřít vrata, plot nebo kovovou konstrukci? Nebojte se natírání Nebojte se natírání dnes jsou barvy téměř na všechno. Když přesně víte, k čemu chcete barvu použít a jaké jsou na ni kladeny požadavky, můžete použít jakýkoliv vhodný druh barev, nezávisle na tom, kdo barvu vyrobil a zda se jedná o speciální nebo univerzální barvu. Zeptali jsme se odborníků, co je pro dobrý výsledek natírání důležité. Řekli nám, že nezáleží na značce barvy, důležité je provedení nátěru a kvalita nanesení barvy dobrým štětcem nebo válečkem.

folder_openPřiřazené štítky

Kořenové rostlinné bio čističky odpadních vod

access_time08.duben 2020personRedakce

Problematika čištění odpadních vod se dotýká zejména obyvatel obcí a právě často chalupářů a chatařů, které nejsou napojeny na centrální čistírnu odpadních vod tj. na síť kanalizační. Na trhu existuje celá řada domovních čistíren, o kterých jsme již hovořili.Jedním vysoce ekologickým a také estetickým typem jsou mokřadní čistírny. Vedle čistící funkce mohou i esteticky a biologicky obohatit okolí vašeho objektu. V současné době jsou nejvíce rozšířeny systémy s podpovrchovým tokem, mezi které patří systémy s horizontálním průtokem, které jsou známy pod označením kořenové čistírny odpadních vod. Kořenové čistírny odpadních vod využívají přirozených samočisticích pochodů, které probíhají v propustném půdním prostředí za spoluúčasti určitých druhů rostlin. Princip čištění je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Během průtoku odpadní vody tedy dochází k odstranění znečištění jak fyzikálními a chemickými procesy, tak i biologicky. Kořenové čistírny jsou navrhovány a dimenzovány tak aby odstraňovaly organické a nerozpuštěné látky a je třeba říci, že dosahují značné účinnosti.Principy funkce Samotnému čistícímu procesu v kořenových čistírnách musí nezbytně předcházet mechanické předčištění, kdy jsou odstraňovány pevné nerozpuštěné látky. Pokud by k předčištění nedošlo, mohlo by to následně vést k ucpání vlastního filtračního lože. V případě domovní čistírny postačuje pro tyto účely jednoduchý septik či usazovací nádrž, kterou již máte zpravidla zabudovanou u objektu. Předčištěná odpadní voda je obvykle přiváděna přímo do rozvodné zóny vyplněné hrubým kamením. Pro rozvod se většinou používají plastové trubky s velkými otvory, které zabraňují ucpání. Za rozvodnou zónou se nalézá vlastní filtrační kořenové lože, jehož hloubka se nejčastěji pohybuje mezi 60–80 cm. Plocha vlastního filtru je nejčastěji okolo 15 m2 na objekt chalupy. Filtrační lože je od podloží odděleno nepropustnou plastovou folií, která je oboustranně kryta geotextilií. Na dně filtračního lože je umístěno sběrné potrubí, které je v odtokové šachtě spojeno s výpustním mechanismem. Ten je tvořen flexibilními hadicemi zavěšenými na řetězech a slouží k nastavení výšky vodního sloupce ve filtračním loži. Při běžném provozu se hladina vody udržuje 5–10 cm pod povrchem filtračního lože. V zimních měsících je možné vodní hladinu snížit, vegetace ale poskytuje před zamrzáním dostatečnou izolaci.Základ kořenových čistíren odpadních vod- mokřadní rostlinyMokřadní rostliny mají v kořenových čistírnách nezastupitelnou funkci tím, že zajišťují dostatek kyslíku pro aerobní odstraňování organických látek a vytvářejí také prostředí pro růst bakterií. Nejčastěji se využívají rychle rostoucí rostliny, které vytvářejí velké množství biomasy a mají schopnost maximálně využít dostupné živiny. Pro výsadbu v kořenových čističkách se většinou používá rákos obecný např. v kombinaci s chrasticí rákosovitou. Lze ale využít i další druhy rostlin. V malých kořenových čistírnách bývají z estetických důvodů vysazovány např. orobince či kosatce. Investiční náklady kořenových čistíren jsou srovnatelné s ostatními čistírnami odpadních vod. Vzhledem k variabilitě kořenových čistíren a jejich závislosti na vnějších podmínkách (terénu, propustnosti podloží apod.) není snadné stanovit přesnou cenu. Z dostupných údajů je ale zřejmé, že cena kořenových čistíren (včetně předčištění) se pohybuje od cca 4 do 20 000 Kč na chalupu nebo chatu.Klady a zápory kořenových čistíren Oproti klasickým čistírnám odpadních vod jsou kořenové schopny čistit vody s nízkou koncentrací organických látek. Dobře se vyrovnávají s kolísáním množství odpadních vod a sílou znečištění. Mohou pracovat přerušovaně a mají menší náchylnost k havárii systému. Kořenové čistírny vyžadují minimální, i když pravidelnou, údržbu a nejsou závislé na elektrické energii. V neposlední řadě mají také estetický význam a při vhodném začlenění do krajiny mohou vést k jejímu obohacení. Nevýhodou kořenových čistíren jsou oproti klasickým čistírnám vyšší nároky především na plochu.Problém představuje odstraňování amoniaku a fosforu, kdy účinnost čištění dosahuje méně než 50 %. Někteří odborníci uvádějí nižší účinnost čištění v zimních měsících. Přes všechna tato negativa je ale třeba kořenové čistírny doporučit, zejména pro ekologicky šetrné domácnosti, kdy odpadá problém s odstraňováním nadměrného množství fosforu a dalších chemikálií, které se do vody dostávají z konvenčních čistících a pracích prostředků. Je jen na Vás zda se pro takovýto typ čističky rozhodnete a vybudujete si jí např. svépomocí. V odborných kruzích Vám jistě poradí a principy výstavby a její postupy lze také nalézt na internetu. Naším záměrem bylo Vás na takovýto druh čističky upozornit, představit Vám její princip a klady či zápory.

folder_openPřiřazené štítky

Zahradní skalky

access_time12.duben 2020personRedakce

Na zahradě je neustále co dělat. Máme plány, jak bude naše zahrádka vypadat, třeba si i víme rady, třeba ne.V této části portálu si zkusíme říci některé zásady. nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků.Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte.Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka – pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk – materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek – je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl – je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi.Stavba zahradní skalky:Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 – 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte ji. Pokud velmi rychle dole voda vytéká z drenážních otvorů, pak je to ta pravá. Pokud musíte čekat na výtok déle, je třeba přidat štěrk či písek, případně listovku (u jílovitější základní zeminy).Až budete se svojí skalkou hotovi budete jistě se svým dílem spokojeni a s hrdostí ji budete ukazovat návštěvám. Třeba tak zlákáte další zájemce o stavbu skalky.

folder_openPřiřazené štítky

Azalky

access_time14.duben 2020personRedakce

Poloopadavé a opadavé "venkovní" azalky také patří mezi rododendrony.Mají podobné nároky jako stálezelené rododendrony, ale jsou po všech stránkách skromnější a lépe se přizpůsobují různým stanovištím. Rostou i v kyselých písčitých půdách s menším množstvím humusu. Svými zářivými pastelovými barvami převážně v tónech žlutých, oranžových, růžových až červených tvoří doplněk a protiváhu stálezeleným rododendronům. Také na podzim upoutají zbarvením listů do oranžova až červena. Nejvíce otužilé jsou původní druhy, například rododendron kanadský, japonský nebo žlutý. Jejich kříženci mají o něco vyšší nároky na pH půdy, živiny a vláhu, ale za to nabízejí nepřekonatelnou barevnou škálu květů. U nás se pěstují odrůdy ze skupiny Mollis hybridy (základem šlechtění je R. japonicum). Dosahují výšky kolem 1,5 metru a jsou to hustě rozvětvené drobné keříky se široce zvonkovitými, nevonícími květy pastelových barev. Gentské azalky dosahují výšky až dvou metrů, mají drobné rourkovité a vonné květy v bohatých květenstvích. Poloopadavé variety najdete většinou v obchodech pod názvem "japonské azalky". Je to velmi nízký, hustý, jemně větvený keř s drobnými listy. Kvetou tak bohatě, že se na povrchu rostliny vytvoří souvislá barevná plocha.

folder_openPřiřazené štítky

Bylinkový záhon

access_time14.duben 2020personRedakce

Při zakládání bylinkové zahrady je třeba vědět, které rostliny lze pěstovat a které je vhodnější sbírat v přírodě.Některé druhy, které se běžně sbírají planě rostoucí, dávají po přesazení do zahrady mnohem vyšší objem drogy, bez ztráty kvality, ke které často dochází u šlechtěných variet těchto rostlin. Často je lepší přenést do záhonů luční rostliny, které bujně porostou, vděčné za dostatek světla a prostoru, než zakoupit šlechtěný kultivar, který je sice mnohem krásnější, ale přírodě vzdálenější jak z hlediska objemu účinných látek, tak energetického. Velmi vděčnou rostlinou pro kultivaci je řebříček, který po přesazení dorůstá úctyhodných rozměrů. Dále kontryhel, jitrocel, jehož listy se ze záhonu snáze sklízejí a díky svým rozměrům se před usušením snadno čistí. Kostival, zasazený do lehké, písčité půdy, poskytuje dlouhé, silné a šťavnaté kořeny, které se nadto velmi snadno dobývají a nenaděláme díry v trávě na lukách. Dále se dobře kultivuje barvínek menší, kokoška pastuší tobolka, mateřídouška, černý bez, ale dle tradice musí bez vyrůst v zahradě sám od sebe a neměl by se prostřihávat. V zahradě by rozhodně neměla chybět klasické kuchyňské koření: petržel, jejíž nať lze uchovávat sušenou, dobromysl, bazalka a keříky tymiánu. Bazalka a tymián snadno vymrzají, ale pokud rostou v květináčích a zazimují se v domě, je možné jejich životnost prodloužit i na několik let. Další věc jsou léčivky, které v našich končinách v přírodě běžně nerostou či jsou natolik vzácné, že jejich sběr je v přírodě zakázán. Někdy je nejvhodnější si zákonným způsobem obstarat sazenice či odnože a přesadit je na své zahradě na to nejvhodnější místo. Mezi takové bych zařadil puškvorec, rozchodnici a netřesk. Dále byliny původem z jižních krajů – šalvěj a některé druhy mateřídoušky. Meduňka se dnes ve volné přírodě vlastně skoro nevyskytuje, ale v zahradách se dobře množí. Potřebuje hodně slunce a vydatnou zálivku. Pod okapem na jižní straně domu bujně poroste.

folder_openPřiřazené štítky

Řepík lékařský

access_time14.duben 2020personRedakce

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria ) je víceletá rostlina dorůstající do výšky kolem 60 cm. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi růžovitých. Tato rostlina je rozšířena v Evropě, Asii a v Severní Americe.V prvním roce tvoří velkou přízemní růžici, v dalším vyrůstá mohutná lodyha, která se brzy obsype spoustou žlutých květů vonících po meruňkách. Kvete od června do září, chuť řepíku je mírně nahořklá. Má výrazný antibakteriální, protizánětlivý a hojivý účinek. Řepíku se daří dobře jak v kyselých, tak i zásaditých půdách bohatých na živiny. Snáší dobře sucho a upřednostňuje teplá a slunná stanoviště. Sbírá se v době květu, a to celá rostlina. Řepík má svíravý a stahující účinek, pro který se droga nejčastěji používá při katarech žaludku a střev spojených s průjmy, napomáhá při dezinfekci. Obsahuje zdraví prospěšné látky - silice a třísloviny. Z řepíku se připravují čaje (čajové směsi), ale i masti a krémy. Řepík se používá samotný v nálevu nebo čajových směsích, a to k pití, kloktání (zánět dásní a ústní dutiny), výplachům (ústní i nosní dutiny), ale i k obkladům (hemoroidy, bércové vředy, kožní vyrážky) nebo koupelím při léčbě hnisavých vyrážek a nehojících se ran.Léčivé účinky řepíku se využívají při: • katarech žaludku a střev a podpoře jejich činnosti• podpoře správného zažívání• žlučníkových a jaterních poruchách• krvácení v trávicím ústrojí z drobných cévek• průjmech• ledvinových a žlučníkových kamenech• nedostatečnosti močového měchýře• vysokém krevním tlaku• hemoroidech• očních potížích• rýmě • angíně• zánětech horních cest dýchacích• problémech s průduškami a bronchitidě• zánětech ústní a nosové dutiny• bércových vředech• bolestech kloubů a revmatických obtížích• obnově podrážděné pleti• poruchách spánku spojených s nervozitou a depresemi • kožních vyrážkách a léčbě špatně se hojících ran• problémech s křečovými žilamiPři vnitřním užití pijeme nálev.Na šálek přelijeme 1 kávovou lžičku sušeného řepíku vroucí vodou. Necháme vyluhovat 10 – 15 minut, pijeme 2 – 4 krát denně po jednom šálku takto připraveného nálevu. Nálev není vhodný pro těhotné ženy ani pro častější používání, zvláště v kombinaci s alkoholem !!! Ke kloktání, při zánětech sliznice ústní dutiny a nosohltanu, se používá vlažný čajový nálev.V případě zevního použití připravíme odvar z 2 - 3 polévkových lžic sušeného řepíku na 100 ml studené vody. Necháme několik minut povařit. Přikládáme několikrát denně jako obklad na postižené místo nebo používáme ke koupelím. V kuchyni se zelená nať řepíku výborně hodí ke kořenění pečeného masa.Rozhodně je to jedna z léčivek ,která by neměla chybět ve Vaší chalupářské lékárně.

folder_openPřiřazené štítky

Rododendrony

access_time14.duben 2020personRedakce

Tato atraktivní skupina dřevin zahrnuje druhy opadavé, poloopadavé i stálezelené, drobno- i velkokvěté.Všechny dnes patří botanicky pod jediný rod - Rhododendron (čeleď vřesovcovité). Jejich květy jsou nápadné svou stavbou, velikostí i zbarvením. Stálezelené druhy (odrůdy) plní svým olistěním i v zimním období, podobně jako jehličnany, okrasnou funkci. Azalky s opadavým olistěním jsou většinou méně náročné než stálezelené pěnišníky. Ty milují vyšší vzdušnou vlhkost, úměrnou půdní vlhkost a substrát humózní, chudý na vápno, lehčí, mírně kyselý, dostatečně živný. Ideální je směs lesní hrabanky s hrubší rašelinou a pískem s přídavkem hnojiv (cererit, zetlelá mrva apod.). Hrabanku může zastoupit polozetlelé listí či lehčí kompost. Azalky a rododendrony mají jemný, hustý,mělký až povrchový kořenový systém, nesmějí se proto okopávat. Plevel jen vytrháváme a povrchově seškrábneme. Stálezelené rododendrony na zimu, před zamrznutím půdy, důkladně prolijeme.

folder_openPřiřazené štítky

Sekyry

access_time16.duben 2020personRedakce

Každý chatař a chalupář potřebuje sekeru. Prostě naštípat dřevo do krbu, kamen, na ohniště nebo při stavebních tesařských pracích. Jenže jaká sekera je nejlepší na různé druhy prací? To se Vám právě teď budeme snažit poradit. Existuje celá řada druhů seker např. štípací, kempinková, tesařská,univerzální, dřevorubecká. Každá z nich je koncipována a určena pro určitý druh činnosti a k této práci také uzpůsobena.Sekyra štípacíMá zpravidla prodloužené topůrko a silnější ocelovou hlavu s vytvarovaným klínem,který štípání špalků usnadňuje. Většinou váží od 1 až do 2 kg. Její větší váha Nám umožňuje lepší razanci úderu. Některé sekery mají topůrko z tvrzené umělé hmoty.Sekyra tesařská Má kratší topůrko pro snadnější manipulaci. Topůrko může být vytvarováno pro leváka či praváka. Její hlava má široké ostří a proto se jí také říká širočina.Sekyra dřevorubeckáTato sekera je těžší cca od 1 až do 3kg. Má dlouhé topůrko a poměrně úzké ostří,které lépe proniká do dřeva. Může mít i část hlavy tvarovanou jako klín pro lepší rozštípnutí dřeva. Je vhodná ke kácení náletů,stromů nebo k oklesťování větví z kmenů. Aby nám sekera pro práci dobře sloužila je třeba se o ní dobře starat a udržovat ji čistou. Ukládáme ji do suchého prostředí a na zimu je dobré ji přetřít vazelinou. Je žádoucí ji také přibrušovat buď ručně pilníkem nebo na brusce. Úhel ostří čepele by měl být asi 30° . Dbáme také aby topůrko bylo pevně spojeno s hlavou a neviklalo se.Sekyra univerzální Tento druh sekery bývá střední velikosti a topůrko může mít jak kratší tak delší, podle toho co komu lépe vyhovuje. Čepel hlavy bývá středně široká. Používáme jí většinou na odsekávání větví , na různé stavební práce i na štípání dříví.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Domov a bydlení na dotaz druhy masa

Trochu z Prahy u vás doma

access_time30.březen 2020personMarián Kroužel

Jak si přiblížit pražskou architekturu až na dosah Jedním z nejčastějších přirovnání vztahujících se k Praze je přívlastek kamenná. Není divu, že kámen je nejčastějším tradičním materiálem, který se dochoval. Díky jeho životnosti, ale také díky dlouhé historii jeho používání v Praze. Dokonce i samotné přirovnání Praha kamenná má svůj původ již v desátém století, kdy španělský kupec Ibrahím ibn Jakúb mluvil o Praze jako o „městě stavěném z kamene a vápna“...Kámen je často považován především za luxsní materiál patřící do reprezentativních prostor, jakými jsou přijímací haly hotelů, sakrální stavby, muzea... Jako stavební materiál se již téměř nepoužívá, jeho funkce je především zdobná. Jako dekorativní prvek se objevuje také v interierovém či exteriérovém povrchu zdí.Zeď je jedinou opravdovou hranicí mezi architekturou celku a interierovým řešením (není-li zdí myšlena skleněná tabule transparentní fasády). S touto zdí je tak také potřeba pracovat, protože zeď vytváří na rozdíl od ostatních objektů interierového designu opravdu prostor, ve kterém žijeme. Nábytek a jeho materiály vnímáme jiným způsobem než materiál použitý na zdi, podlaze nebo stropu.Zajímavým řešením jsou pak právě kamenné obklady. Kámen se vyskytuje v přírodě v nesčetném množství podob, rozlišujeme tak různé druhy kamene z různých míst planety podle jeho kvalit, jako je barva, tvrdost, zrnitost a další. Typickým kamenem používaným ke stavbě v historii Prahy byl právě především kámen z nejbližšího okolí. Tím prvním byla opuka, která se objevuje již na prvních kamenných stavbách románského slohu na Pražském hradě nebo dalších pro Prahu tak symbolických stavbách gotických.Právě pro interier se však opuka, která může mít různou barvu od bílé až po odstíny žlutohnědé, hodí v různých svých formách. Je vhodná především do místností se stálou vlhkostí, například obývací pokoj či pracovna je ideální, problémy může činit například i umístění v kuchyni. Pohledově se opuka může snášet se dřevem i modernějšími materiály a povrchovou úpravou či uspořádáním kamenné mozaiky se může řešení lišit podle vašich potřeb a možností kamenických pracovníků.V současné době jsou v provozu dva opukové lomy, kde se tento kámen těží. Lom Přední Kopanina se nachází severozápadně od Prahy, zde se těží kámen především na opravu pražských památek, jako dům U Kamenného zvonu, jehož fasáda byla zrekonstruována nedávno. Pro tento lom je typická takzvaná zlatá opuka, která se nachází v nižších vrstvách a svého času byla pro románské a gotické účely těžena v oblasti Petřína, podle barvy opuky dostala své jméno například Bílá hora. Lom Spoglilit se nachází v oblasti Džbánského pohoří. Opuka zde těžená je bohatší na takzvané spongie – pozůstatky drobných mořských hub, které se objevují v kameni jako fosilie. Tyto spongie činí kámen křehčí, současně jej dělají lehčím a tak je pro použití jako obkladový materiál příhodnější.V nedávné minulosti se opuka osvědčila například ve vestibulu stanice metra A Hradčanská, kde se navíc projevil její potenciál materiálu pro kamenosochařství – výzdobu zde tvoří reliéf poskládaný z otesaných broušených opukových desek. Reliéfová výzdoba symbolizuje výjevy dějin českého národa.Kromě opuky broušené, jejíž povrch je hladký a až lesklý, používá se v interierech také opuka s rustikou, která více připomíná přírodní vzhled kamene použitého na stavbu pražských památek. Kvádry opukového kamene s rustikou nabízí různé kamenické firmy buď upravené pro exteriér nebo interier.Zajímavým příkladem použití opukového kamene je interier, který navrhl pro žižkovský loft atelier Do ale v tenké vrstvě tří centimetrů pak byl použit lehký spongilit při stavbě vily na Praze 5, kde chtěl architekt M. Hlaváček vytvořit soužití novostavby s původní opukovou zdí.Opuka, která patří neodmyslitelně k historické architektuře v Praze, se může stát vkusným dekorativním prvkem ve vašem bytě. Pokud se zdráháte pustit do obkládání stěn, může být stejně vkusným doplňkem opuková socha, materiál si oblíbili sochaři moderní doby.

folder_openPřiřazené štítky

Rekonstruujeme střechu

access_time18.duben 2020personRedakce

Je řada chalupářů, kteří se chystají na rekonstrukci nebo velkou opravu střechy svého objektu.Je několik častých důvodů, které vedou k úvaze o rekonstrukci, či zásadní opravě střechy. Mezi tyto důvody patří fakt, že střecha již neplní svou funkci, vznikla potřeba bydlet v podkroví nebo je nutná změna půdorysu domu. Nový stavební zákon č.183/2006 Sb., který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, změnil povinnost stavitele žádat o stavební povolení a o územní rozhodnutí. Vychází z něj několik obecných pouček. Vedle případů změny půdorysu domu je u rekonstrukcí střech nutno zabývat se územním rozhodnutím také vždy, když se jedná o zvýšení stávající stavby. U ostatních rekonstrukcí střech závisí nutnost územního rozhodnutí především na tom, zda se rekonstrukcí změní nároky stavby na její okolí. Samotná výměna střešní krytiny spadá do kategorie udržovacích prací. Podle §103 není u udržovacích prací nutné řešit ani ohlášení stavby ani stavební povolení, pokud nejde o kulturní památku, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se podstatně vzhled, způsob užívání, stabilita nebo požární bezpečnost stavby či neohrozí-li stavba životní prostředí nebo zdraví osob. Obydlení podkroví je totiž kvalifikováno jako změna užívání stavby nebo části stavby. Stejně tak jakékoli změny konstrukce krovu jsou chápány jako zásahy do nosných konstrukcí. Pokud stavba nespadá do §103, ale bude odpovídat některému z případů výslovně uvedených v §104, nemusí stavebník žádat o stavební povolení, ale pouze stanoveným způsobem podat ohlášení stavby. Stavební úřad může při posuzování ohlášení své negativní stanovisko založit i na tom, že se navrhovaná stavba dotkne práv sousedů.Protože ale v zákoně existuje řada výjimek, které nelze v několika výše uvedených větách postihnout, je možno doporučit, vždy pro jistotu chystanou rekonstrukci konzultovat s příslušným stavebním úřadem, i pokud se dle výše uvedeného zdá, že by to nemuselo být bezpodmínečně nutné. Když střecha neslouží, jak by měla, je prvním krokem analýza problému: V čem problém spočívá a jaký je rozsah poškození. Zjistit, kudy do střechy zatéká, většinou to není těžké tam, kde je ke střeše zespodu dobrý přístup. Horší situace už ale může být v případech, kdy se střešní plášť skládá z více vrstev např.pojistné hydroizolační a parotěsné folie, tepelné izolace, sádrokarton atd. Zde může často vznikat problém zcela někde jinde, než kde se pohledově projeví. V některých případech je k jeho odhalení nutno pozvat odborníka a pokud si ani on není po prohlédnutí jist, může přijít řada na průzkumné sondy. Odborníkem, který s posouzením střechy pomůže, může být buď přímo realizační firma (pokrývač/klempíř), někdo ze specializovaných prodejců, nebo projektant. Po odhalení závady je potřeba učinit rozhodnutí, co všechno se musí vyměnit. Minimalistické řešení je pouze výměna poškozených částí krytiny, bude-li ovšem shodný typ krytiny na trhu ještě k mání − to lze zjistit u specializovaného prodejce. "Rozhodne-li se stavebník vyměnit krytinu v celé ploše a nic jiného, může výrazně ušetřit náklady, sežene-li si krytinu použitelnou na stávající rozteč laťování – latě pak nemusí měnit". "Střechy na starších objektech však velmi často bývaly řešené jako jednoplášťové (krokve, latě, krytina). U skládaných krytin (tašky, vláknocementové šablony atd.) je už dnes prakticky samozřejmostí použití pojistné hydroizolační folie, která zachytí vlhkost v případě poškození nebo zafoukaný déšť a sníh." Není-li investor opravdu limitován financemi, rozhodně lze při rekonstrukci střechy doporučit vytrhat stávající laťování, na krokve položit pojistnou hydroizolaci, na ní kontralatě, latě a krytinu. Při správném technickém provedení se tak vytvoří dvouplášťová odvětrávaná střecha, která má nepoměrně lepší funkčnost než střecha jednoplášťová. Použije-li se kontaktní difuzní folie, je střecha relativně dobře připravená i pro případné zateplení podkroví v budoucnu. Folií existuje mnoho typů, z nichž každý má své specifické určení. V případě podezření, že vlhkostí nebo působením času, dřevokazného hmyzu a hub mohla být narušena nosná konstrukce (dřevěný krov, latě), je na místě odborné poradenství – v extrémních případech může být nutné udělat sondy do trámů krovu a zjistit jejich stávající únosnost. Při volbě nového typu krytiny je klíčové ohlídat to, aby její váhu krov unesl. Mění-li se krytina za výrazně těžší, je tedy nutné nechat si zpracovat statický posudek. Platí pravidlo, že je neekonomické investovat velké částky do krytiny a souvisejících prvků, pokud jejich udávaná životnost bude výrazně převyšovat odhadovanou životnost krovu pod nimi nebo jakýchkoli dalších konstrukcí, které nelze bez velkých nákladů a znehodnocení pláště střechy vyměnit. Je tedy na zvážení, zda při rekonstrukci střechy také nevyměnit okapy (zvláště žlabové háky, ke kterým se pak lze už obtížně dostat), oplechování štítů, komínů a oken, výlezáky atd. Použít lze i řadu prvků, které v minulosti nebyly běžně dostupné − průchody střechou na anténu, odvětrání kanalizace nebo digestoře, stoupací lávky ke komínu a další praktické příslušenství. Většina renomovaných výrobců již tyto prvky dodává v rámci svého systému. Informace o nich jsou např.uvedené v katalozích, které mají k dispozici specializovaní prodejci.Pokud není stavebník mimořádně zdatný kutil a neřeší pouze jednoduchou rekonstrukci, bude dříve nebo později potřebovat vyhledat odborníka – pokrývače, specializovaného prodejce nebo architekta. "Neuděláte-li si střechu sami, budete pokrývače potřebovat vždy, ale je dobré se nespoléhat pouze na něj a některé záležitosti řešit buď se specializovaným prodejcem nebo s projektantem. Někteří pokrývači bez širších zkušeností s různými materiály totiž mohou mít tendenci prosazovat pouze to materiálové a konstrukční řešení, které dělají nejčastěji, přestože nemusí být pro investora vždy optimální. Proto lze doporučit návštěvu specializovaného prodejce s co nejširším sortimentem – čím širší sortiment, tím větší pravděpodobnost, že si při konzultaci vyberete skutečně to, co vám bude vyhovovat nejvíc," Vzorkovny, kde se na různé krytiny a jednotlivé prvky podíváte, jsou u většiny specializovaných prodejců dnes již samozřejmostí Nikdy není špatné do procesu rozhodování o střeše zapojit i projektanta, ale jeho účast se stává stěžejní zejména v případě složitějších úprav a netradičních řešení střechy. Je nutné si uvědomit, že zvláště u střech s obývaným podkrovím je nutné při návrhu konstrukce rozumět komplexně celé problematice, a proto je vhodné, aby princip řešení připravil buď někdo fundovaný (projektant), nebo pokud možno nezávisle na sobě schválili dva jiní odborníci (pokrývač, specializovaný prodejce atp.). Střecha představuje nemalou investici, od které se očekává, že vydrží na mnoho let, proto je potřeba vše promyslet a nic neuspěchat. Pro výběr střešní krytiny existují vedle preferencí a vkusu dva zásadní limitující faktory – plánovaný sklon střechy a únosnost krovu. Každá krytina má totiž stanoven tzv. bezpečný sklon, do kterého může být použita – ten se u běžných druhů tašek pohybuje většinou okolo 22 stupňů. Při nižších sklonech musí být krytina vybírána právě s ohledem na sklon střechy. Byl-li krov navržen na lehkou krytinu, bude se nejčastěji vybírat mezi krytinami plechovými, bitumenovými, vláknocementovými a plastovými. "Typickými představiteli standardních těžkých krytin jsou pálené a betonové tašky. Povrchová úprava krytin má kromě estetické funkce i některé další účely – například omezuje pórovitost povrchu a výrazně tak prodlužuje životnost střechy. Po střechách s hrubším povrchem bude méně sjíždět sníh, ale zase budou náchylnější k mechovatění. Pokud bydlíte v náročné klimatické oblasti (například vysoké sněhové zatížení), musíte k tomu také přihlédnout,". Lze říci, že dnes je variant střešních krytin, okapů, klempířských prvků a různých doplňků prakticky bezpočet. Zdaleka se neliší jenom pohledově, ale často poměrně výrazně i funkčností. Vyplatí se tedy buď samostatně nebo s pomocí nějakého odborníka poznat důkladně všechny hlavní druhy přicházející v úvahu, jejich výhody a nevýhody. Tolik pro Vaši základní orientaci pro řešení tohoto problému. Přece je ale jen nejlepší přizvat odborníka aby střechu prohlédl a vše s ním prodiskutovat. Teprve pak je dobré dělat rozhodnutí, která nejsou finančně zrovna nejlevnější. Předběžnou kalkulaci ceny materiálu si lze nechat vypracovat u specializovaných prodejců většinou zdarma. Kalkulace se vyhotovuje na základě projektové dokumentace (nové řešení nebo alespoň staré výkresy střechy), nebo podle sdělené specifikace druhu a množství potřebných prvků. I s tím poradí specializovaný prodejce.Kvůli nižší sazbě DPH na bytovou výstavbu se ale většinou vyplatí odebrat i materiál přes pokrývače. Cenovou nabídku obsahující materiál a pokud možno po položkách rozčleněnou práci si raději vždy nechte zpracovat od několika firem. Většina pokrývačů je dnes vytížena na poměrně dlouhou dobu dopředu, a proto se vyplatí začít s hledáním realizační firmy s dostatečným předstihem. S vybraným pokrývačem je potřeba co nejdříve uzavřít alespoň jednoduchou písemnou smlouvu o dílo. V ní by měla být jasně specifikována cena nebo alespoň způsob jejího výpočtu, dále termín provedení prací, dohodnuté povinnosti smluvních stran a případná penalizace za jejich neplnění. Součástí předmětu díla by měla být i likvidace staré krytiny, pokud si ji investor nezajišťuje sám. "Je-li to technicky možné a nebude-li to příliš časově a finančně náročné, je doporučována rekonstrukce po etapách tak, aby žádná část střechy nezůstávala příliš dlouho kompletně odkrytá. Jakmile je na krokvích natažena pojistná hydroizolační fóliie, běžný déšť už problémy nenadělá. Vždy je vhodné pokrývačskou firmu v průběhu její činnosti průběžně přiměřeně kontrolovat. Teoreticky to může udělat stavebník samostatně, nastuduje-li montážní návody k dané krytině a je-li schopen vylézt na střechu a prohlédnout si vše zblízka. V praxi však existuje často více způsobů, jak ten který detail vyřešit, a pokud pokrývač přesně nedodrží montážní návod, nemusí to být nutně vždy špatně. Proto je vhodné, zajistit si někoho, kdo střechám skutečně rozumí, aby průběh prací přišel nejlépe jednou za den zkontrolovat. Ne vždy se toto podaří, rozhodně lze ale doporučit provést s někým způsobilým alespoň kontrolu nově provedené střechy před jejím převzetím. Včasné odhalení chyb může investorovi i řemeslníkům ušetřit dost času a nákladů.

folder_openPřiřazené štítky

Kotle na pevná paliva

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení.Jedno z řešení je pořídit si a instalovat kotel na pevná paliva. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Existují poloautomatické nebo i plnoautomatické kotle na uhlí, koks, brikety, dřevo, pelety a štěpky. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další.V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku. Pokud se tedy podíváme na současnou nabídku malých teplovodních kotlů na pevná paliva, pak nejběžnější jsou následující typy:- Litinové kotle patří mezi nejlevnější a nejrozšířenější. Převážně se jedná o kotle s ruční dodávkou paliva s prohřívacím způsobem spalování. Nevyžadují odtahový ventilátor. Vhodné jsou pro černé uhlí, koks, brikety, a kusové dřevo . Nízká cena je ale vykoupena zpravidla také nižší účinností.- Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s posuvným roštem, což umožňuje spalování hnědého uhlí, drobnějšího kusového dřeva, dřevního odpadu a briket. Tyto kotle také nevyžadují odtahový ventilátor a patří opět do kategorie nejlevnějších kotlů.- Ocelové kotle speciální na kusové dřevo (tzv. zplynovací) jsou kotle odhořívací převážně s odtahovým ventilátorem s poměrně vysokou účinností spalování. Vyžadují dřevo (brikety) o vlhkosti do 20 %, existují také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich cena je řádově o třetinu vyšší než u obyčejných kotlů a jejich průměrná účinnost se pohybuje na hranici 80 %.Stále více výrobců automatických kotlů se snaží vyhovět požadavku zákazníků na spalování obilí a biologického obpadu. Cena automatických kotlů je řádově dvoj až trojnásobná oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům, jejich účinnost však v celém režimu spalování u většiny výrobků výrazně přesahuje 80 %. Kotle na tuhá paliva s poloautomatickým nebo automatickým provozem dnes představují velmi moderní a komfortní způsob využívání zdrojů pevných paliv. Dovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ kotle na tuhá paliva po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání kotle při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku kotle, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat všechny rošty, zda nedošlo k jejich deformaci- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku v expanzní nádoběDále Vás upozorňujeme, že při krátkodobém zátopu v kotli se může v zadní části kotle objevovat voda. Je to způsobeno velkým rozdílem teploty vody mezi výstupní vodou z kotle a zpátečkou. Toto rosení ustává při delším topení, vyrovnáním teploty vody v systému mezi výstupem a zpátečkou na 20°C. Je jen na Vás jakou si ve svém objektu vybudujete topnou soustavu. Např. řada chalupářů používá krbová kamna s výměníkem, ale to je již jiná kapitola. Při výběru kotle je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon kotle budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude kotel a expanzní nádoba umístěny,jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i kotle vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou. Ta Vám rovněž Vámi vybraný kotel objedná u dodavatele

folder_openPřiřazené štítky

Teplovodní krby a vložky

access_time18.duben 2020personRedakce

Každý chalupář i chatař chce mít ve svém objektu v chladných měsících teplo a při jeho výrobě mít co nejnižší náklady. Nezanedbatelný není také četnost přikládání,regulace tepla a údržba zařízení. Jedno z řešení je pořídit si a instalovat teplovodní krb či vložku. S současné době je široký výběr různých typů podle výkonu a vybavení a na různé druhy paliv. Každý z nich má své výhody i nevýhody. U některých je to cena, u některých je to dražší palivo a mohou to být i další. V článku si představíme nejběžnější typy a jejich základní charakteristiku.Teplovodní krby a krbové vložky jsou vždy s výměníkem tepla. Takovéto krby či krbové vložky se zapojují do systému ústředního vytápění. Mohou to být radiátory i podlahové vytápění. Konečnou podobu krbu dotváří obestavění krbu, které si určíte, nebo již zakoupíte krbová kamna dle tvaru a výkonu který si vyberete. Kamna s výměníkem,mají tu výhodu, že umožňují jejich jednoduchou instalaci bez dalších stavebních úprav. Způsob zapojení je stejný jako u krbové vložky s výměníkemDovolujeme si Vás také upozornit aby jste nezapomněli na ošetření/údržbu/ po topném období, aby jste předešli případné závadě a nemožnosti užívání krbu či kamen při zahájení topného období.Doporučujeme provést tyto úkony:- vyčištění a prohlídku krbu či krbových kamen, zda nedošlo ke změně jeho vnitřní části- překontrolovat všechny klapky, zda nedošlo k jejich deformaci- prohlídnout všechny dvířka a těsnění dvířek, zda nedošlo k zatvrdnutí těsnění- překontrolovat rošty a šamotové vyzdění zda nedošlo k jejich deformaci nebo popraskání- v případě uzavřeného topného systému provést zkoušku průchodnosti pojišťovacího ventilu (doporučujeme i před topnou sezónou)- provést kontrolu tlaku ve výměníkuPři výběru krbu či kamen je důležité se vždy poradit s odborníky aby jste spočítali jaký výkon budete pro vytopení Vašeho objektu potřebovat. Zda např. bude stačit dosavadní komín jako odvod spalin, kde bude krb umístěn, jaké použijete a kolik radiátorů. Zda budete řešit rozvody plastové, železné či měděné a konečně pro jaké se rozhodnete palivo. Nejlépe je nechat si instalaci topné soustavy i krbu či kamen vč. případného vyvložkování komína nechat provést odbornou a certifikovanou firmou.

folder_openPřiřazené štítky

Teplovodní systém na chalupě

access_time18.duben 2020personRedakce

Kamna nebo krb slouží nejen jako lokání topidlo, ale čím dál tím častěji jako zdroje energie pro vytápění celé chalupy. Systém kamen nebo krbu s teplovodním výměníkem nám bez velkých investic umožňuje napojení do již existujícího rozvodu ústředního topení. Pokud se pro tuto možnost vytápění rozhodnete, musíte nejdříve zvolit optimální výkon výměníku. "Nízký výkon vám neumožní komfortně vytápět všechny potřebné prostory a naopak předimenzovaný výkon může vést k přetopení a neustálému škrcení přívodního vzduchu do topeniště. To má za následek nadměrné znečisťování prosklených ploch krbu a zanášení komínu. Vyšší výkon lze využít ve spojení s akumulační nádrží. Toto řešení sice vyžaduje další investice, ale umožní vám vytvoření zásoby teplé vody na dobu, kdy již nemůžete přikládat, například v noci nebo druhý den dopoledne, kdy jste v práci."Prvky teplovodního systémuKaždý teplovodní systém musí být opatřen předepsanými prvky. Je to především expanzní nádoba, pojistný ventil a oběhové čerpadlo, které je vhodné doplnit záložním zdrojem pro případ výpadku elektrické energie. Dále je nutné zabránit přehřátí vody ve výměníku. Pro tento účel lze použít speciální CALEFFI ventil. Ten má za úkol v případě, že se teplota vody blíží 100 °C, ji odpustit do kanalizace a na její místo dopustit vodu z vodovodního řádu. Pro výměník není nebezpečné pouze přetopení, ale naopak i příliš chladná voda v systému. Příliš chladná voda v systému způsobuje nízkoteplotní korozi (ta dokáže výměník zničit ve velice krátké době) a dále vede k nadměrné usazování sazí a dehtu na teplosměných plochách výměníku. Tyto usazeniny zvyšují součinitel prostupu tepla a tím snižují výkon výměníku. Tomu se dá zabránit, pokud do systému zapojíte trojcestný ventil, který pomocí zkráceného okruhu (tzv. BYPASSU) omezí dobu, kdy bude do výměníku proudit voda o teplotě nižší než 60 °C, čímž prodlouží životnost a sníží četnost čistění výměníku. Instalaci kamen/krbu s teplovodním výměníkem je vhodné svěřit profesionální topenářské firmě.Návštěva na chalupě, kde se šetří energií Chalupa se nachází v nadmořské výšce 650 m na Vysočině. Budova, zasazená do krásné přírody, je kromě jiného zajímavá svým propracovaným topným systémem, který je dobře připraven na místní drsné zimní počasí a který využívá tři v místě dostupné zdroje tepla – slunce, dřevo a elektřinu. Chalupa je samostatně stojící novostavba s obyvatelným podkrovím o celkové obytné ploše 150 m2. Budova je postavena z tvárnic Ytong 400 mm a je zateplena 100mm polystyrenem. Při stavbě byla použita plastová okna i dveře, tepelné ztráty domu jsou tedy velmi nízké. Umístění chalupy ve výšce 650 m n. m. v 5. teplotním pásmu a předpoklad, že chalupa bude v budoucnu využívána pro trvalé bydlení, vedla majitele k investici do propracovaného a funkčního systému topení a ohřevu vody.Vhodně zvolený topný systém- kombinace tří zdrojů Topný systém a systém ohřevu teplé vody zahrnuje želetavská kamna s teplovodním výměníkem Olymp, tři solární panely a elektrický dohřev. Maximálně jsou tak využity v místě dostupné tepelné zdroje - slunce, dřevo a elektřina. Doplňkovými zdroji vytápění chalupy jsou elektrické podlahové topení v přízemí a elektrický přímotop v podkroví, které jsou ale využívány pouze výjimečně. Instalovaná kamna Olymp mají celkový výkon 7 až 11 kW, z toho na teplovodní výměník připadá 4 až 6 kW. Kamna vyhřívají obytnou místnost o velikosti 42 m2. Teplá voda z teplovodního výměníku je při teplotě 68-85 °C předávána do akumulační nádrže o objemu 1,7 m3. Tepelně izolovaná nádrž byla dodavatelem vyrobena na míru tak, aby se vešla do původní šatny a nebyla tak na očích majitelů a návštěvníků objektu. Velmi důležitým prvkem systému je regulace teploty vody předávané do zásobníku. Pokud by se totiž do výměníku kamen vracela příliš studená voda, mohlo by dojít k dehtování kamen i komína. Výkon kamen Olymp je dostatečný pro postupné vyhřátí celého domu. V případě nutnosti vyhřát chalupu okamžitě je nezbytné použít dohřev elektrickou topnou spirálou o výkonu 3 kW. Dalším řešením by bylo využít výkonnější kamna, např. typ Herkules, který má celkový výkon 11 až 17 kW, z toho do výměníku 7 až 11 kW. "Při topení smrkovým dřevem se přikládá jednou až dvakrát za hodinu. Přikládání přes noc není nutné. Pokud použijete tvrdé dřevo a zavřete přívod vzduchu, oheň do rána vydrží," prozradil majitel chalupy.

folder_openPřiřazené štítky

Výplňě oken

access_time28.duben 2020personRedakce

K zasklívání křídel oken se nejčastěji používá skleněná výplň. Ploché sklo, které se k těmto účelům používá, se dodává jako:- Lité sklo se vyrábí v tloušťkách 4, 6 a 8 mm- Ploché plavené sklo o tloušťkách 3 až 19 mm- Foukané sklo- Barevné skloDle funkce můžeme skla dělit na:- Skla bezpečnostní s drátěnou vložkou- Protipožární sklo- Vrstvené bezpečnostní sklo (též sklo neprůstřelné)- Jednovrstvé bezpečnostní sklo- Sklo s protisluneční ochranou- Samočistící skla.Termoizolační sklaTermoizolační skla se skládají ze dvou a více skel, která jsou uložena za sebou a spojena vymezovácím rámečkem. Prostor mezi jednotlivými skly může být vakuován, nebo vyplněn plynem – argonem. V případě požadavků na zvukovou izolaci těžkými plyny. Termoizolační souskloví v průběhu změn teplot mění svůj tvar zasklení, protože plyn v prostoru mezi skly je z výroby vháněn do prosoru pod tlakem a tak se skleněná tabule může prohnout. Pro úzké a dlouhé zasklení, popřípadě křídla s malými rozměry platí objemové změny dvojnásob, protože se tvarově podstatně hůře „adaptují“ teplotě okolí. Tepelně-izolační skla se vyrábějí jako barevně neutrální s prostorem mezi jednotlivými skly 6 až 16 mm.Tepelněizolační skla se dodávají s průměrnou propustností sluneční energie cca 50 až 75% a Ug = 1,1 až 1,9 W / m2.K. (pro srovnání standardní zasklení zdvojeného skla je cca 2 až 3 W / m2.K.Požární sklaPožární skla jsou vyráběny jako jedno či vícevrstvá skla z sodno-vápenatých skel s možností vložení výztužné mřížky mezi skly. Tato mřížka se dá využít k hlášení požáru – napojení na EPS (Elektronický protipožární systém). Protipožární skla se v případě zvýšené teploty zpění a vytvoří konstrukci podobnou napěněné houbě, ale s pevnou strukturou. Takto izoluje tepelně prostor od požáru. Nevýhodou těchto skel je jejich nestálost proti UV záření. Každé okno s protipožárním sklem, které plní protipožární funkci, musít také protipožární rám okna s označením – štítkem.Skleněná výplň protipožárního interierového okna v Al rámu. Sádrokartonová příčka.Neprůhledné skloJe sklo, které svou podstatou propouští světlo, ale není průhledné pro lidské oko. (obdoba mléčného skla). Neprůhlednost lze docílit také pomocí vlisované vyztužné drátěné mřížky.Užití neprůhladných skel se aplikuje do šaten nebo sprch....Další druhy skelSklo s reflexní vrstvou, Inteligentní sklo, Odolné sklo proti rozbití – bezpečnostní sklo, ...

folder_openPřiřazené štítky

Novodobé tenkovrstvé omítky

access_time30.duben 2020personRedakce

Stěrkové omítky       bývají součástí dodávek stavebních systémů. Nanášejí se a vyhlazují v jednom pracovním postupu ve vrstvě o tloušťce 10 mm. Užívají se na hladké povrchy s minimální potřebou úpravy rovinnosti podkladu. Dále je možno je užívat k vyrovnání podkladu a k uzavření trhlin a puklin v pohledové vrstvě.Silikátové omítky       Silikátové omítky jsou vyráběny jako tenkovrstvé, jednoduše zpracovatelné a případně probarvené, na bázi vodního skla.     Struktura pohledové vrstvy může být realizována jako rýhovaná s velikostí zrna 2 mm, nebo zrnitá s velikostí zrna 1 – 3 mm.Silikátové omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - panelové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyVybrané vlastnosti silikátových omítek:      vysoká odolnost proti vodě a špinění, dlouhá životnost, vyrábí se i jako probarvená, je omývatelná, je stálá vůči zásadám a exhalacím odolává hnilobě a plísnímMinerální omítka       Minerální omítky jsou vyráběny jako jednosložkové šlechtěné omítky na bázi cementu a vápenného hydrátu. Pod vrstvu minerální omítky se musí užít disperzní nátěr.     Minerální omítky jsou vyráběny buď jako rýhované se zrnem 2 – 3 mm, nebo jako zrnité s velikosti zrna 1 – 3 mm.Minerální omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyVybrané vlastnosti minerálních omítek:       dobrá odolnost vůči vodě, bez nároků na dlouhodobou životnostSilikonová omítka       Silikonové omítky jsou dodávány jako pastovité na bázi silikonových pryskyřic s granuláty přírodních kamenů a barevných pigmentů.      Silikonové omítky jsou vyráběny buď jako rýhované se zrnem 2 – 3 mm, nebo jako zrnité s velikosti zrna 1 – 3 mm.Silikonové omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - panelové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyVybrané vlastnosti silikonových omítek:      vysoká odolnost proti vodě, dlouhá životnost, vyrábí se i jako probarvené, jsou omývatelné, jsou stálé vůči zásadám a exhalacím, odolávájí hnilobě a plísnímAkrylátové omítky       Akrylátové omítky jsou vyráběny jako pastovité omítky na bázi akrylátových pryskyřic s granuláty přírodních kamenů a barevných pigmentů. Vhodné je jejich užití jako povrchová úprava na jádrové omítce.Akrylátové omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - panelové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyVybrané vlastnosti akrylátových omítek:      vysoká odolnost proti vodě a špínění, dlouhá životnost, vyrábí se i jako probarvená, jsou omývatelné, jsou stálé vůči zásadám a exhalacím odolávájí hnilobě a plísnímTepelně izolační omítky       Tepelně izolační omítky bývají vyráběny ze suchých malt s plnivem z lehčeného kameniva (například perlitu) se speciálním hydraulickým pojivem. Slouží ke zvýšení tepelného odporu celé konstrukce a aplikuje se na cementový podhoz.Užití tepelně izolačních omítek je obdobné jako u minerálních omítek.Škrábané omítky – Břízolity       Škrábané omítky jsou vyráběny jako minerální na bázi cementu, vápenného hydrátu, ostře tříděných vápencových drtí, pigmentů a modifikovaných přísad.Škrábané omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyDekorativní omítky       Dekorativní omítky jsou vyráběny ze syntetických pojiv na akrylátové bázi s tříděným mramorovým zrnem. Užívají se jako omítky soklů, sloupů a portálů.Dekorativní omítky se užívají na tyto druhy staveb:      - rodinné a bytové domy      - panelové domy      - občanské stavby      - průmyslové stavbyVybrané vlastnosti dekorativních omítek:      vysoká odolnost proti vodě, jsou vodoodpudivé, dlouhá životnost, jsou odolné mechanickému zatížení, jsou omývatelné, odolávájí hnilobě a plísním

folder_openPřiřazené štítky

Klempířské práce

access_time30.duben 2020personRedakce

Klempířské práce obecně zahrnují přípravu, výrobu a osazování výrobků z plechu na střechách, průčelích budov a svou funkcí chrání konstrukce před povětrnostními vlivy.Klempířské práce      – lehké střešní krytiny      – z trapézových plechů      – z profilovaných taškových tabulí      – falcovaná krytina      – okapové systémy      – lemování krytin, průniků ploch, apod.      – lemování dilatačních spárKlempířské prvky obecně      Klempířské prvky se vyrábějí z tenkého plechu – tabulí.Dělení dle typu užitého materiálu:      – aluzinkový plech,      – pozinkovaný ocelový plech,      – titanzinkový plech,      – měď,      – ocelové plechy s povrchovou úpravou,      – hliníkový plech,      – olověný plech.Vhodnost kombinace jednotlivých druhů plechů (vznik kontaktní koroze)Druhy materiálů a jejich vlastnostiHliníkový plech       Hliníkové plechy se vyrábějí válcováním za tepla (cca 400 – 540 °C ) na výstupní tloušťku 6 – 8 mm a následně za studena do požadované tloušťky.       Z chemického hlediska hliník není zdraví škodlivý a v průběhu 2 až 10-ti let si vytvoří na povrchu oxidovanou vrstvu, která dále hliníkové prvky chrání proti další korozi způsobené agresivními složkami vzduchu.      Hliník je nehořlavý (třída A1).Olověný plech       Olověné plechy se vyrábějí tavením při 400 °C a následně válcováním za tepla při teplotě 100 – 180 °C na požadovanou tloušťku.       Z chemického hlediska mohou mít negativní vliv na zdraví člověka sloučeniny olova, které vznikají vlivem účinků kyselého deště a vypařováním při sváření olověných dílů.       Olovo si stejně jako hliník vytváří na povrchu ochrannou vrstvu proti vlivům ovzduší. Tato vrstva se začíná tvořit ihned při kontaktu s ovzduším a v průběhu jednoho roku se vytvoří kompaktní ochranná vrstva patiny.       Olovo není vhodné do trvale mokrých prostor, protože je náchylné ke korozi bez přístupu kyslíku. (pod vodou)Pozinkovaná ocel       Pozinkovaná ocel se tvoří máčením ocelových roztavených pásů ( 900 °C) do roztavené zinkové lázně (460 °C).       Pozinkované ocelové plechy nejsou zdraví škodlivé.       Tato povrchová úprava neposkytuje časově neomezenou ochranu proti agresivním složkám ovzduší a je třeba pozinkované plechy v období tří let znovu povrchově ošetřit (např. nátěrem). V současnosti se na trhu vyskytují ocelové plechy s plastovou povrchovou úpravou. (plastisol, polyester, …)       Pozinkovaný plech je nehořlavý (třída A1).Zinkový plech       Zinek je vyráběn tavením při teplotě 520 °C a následně válcováním při teplotách 100 – 350 °C. Zinek není zdraví škodlivý a jeho soli působí protihnilobně.       Ochranná vrstva – patina se na zinku tvoří pouze za přístupu kyslíku a tudíž jako prvek není vhodný do prostor s trvalou vlhkostí.       Životnost zinkových plechů musíme zajišťovat následnou povrchovou úpravou, cca za dva roky, například nátěrem.       Zinkový plech je nehořlavý (třída A1).Měděný plech       Měděné plechy se vyrábějí válcováním při teplotě předehřátí 800 – 950 °C na tloušťku cca 20 mm. Poté válcováním za studena na požadovanou tloušťku.       Samotná měď není pro člověka škodlivá, ovšem při pájení vznikají výpary, proti kterým se musíme chránit.       Měď vytváří na povrchu za přítomnosti vzduchu tenkou ochrannou vrstvu – patinu. Tato vrstva se tvoří 4 – 30 let a její rychlost závisí na agresivitě ovzduší.       Měděný plech je nehořlavý (třída A1).Nerezavějící ocel       Plechy z nerezavějící oceli jsou vyráběny válcováním za studena na požadovanou tloušťku.       Na ocelovém plechu se během velmi krátké doby, řádově v hodinách, vytvoří za přítomnosti kyslíku vrstva s chemicky stálým chrómem. Ten způsobuje vysoký lesk nerezavějícího plechu.       Ocelový plech je nehořlavý (třída A1).  

folder_openPřiřazené štítky

Další druhy cementu

access_time30.duben 2020personRedakce

HLINITANOVÝ CEMENT Hlinitanový cement je vyráběn z bauxitu a přídavky vápence, nebo hutnické strusky. Hlinitanové cementy rychle hydratují a vyznačují se velkou počáteční pevností. Jsou vhodné do prostředí s teplotou až -10o C (avšak za normálních teplot jej musíme stále vlhčit). Tyto cementy nejsou vhodné pro masivní a nosné konstrukce. Vyrábí se v pevnostních třídách 42,5 a 52,5.SILNIČNÍ CEMENT Silniční cement je vyráběn mletím křemičitanového slinku se sádrovcem. Tyto cementy vykazují velkou pevnost v tahu za ohybu a vyrábějí se v pevnostních třídách 6,5 7, 7,5 v tahu. Počátek tuhnutí nastává po 1,5 (2) hodině a konec po 12 hodinách.druh barvasilniční portlandský cementčernásilniční portlandský struskový cementzelenáCementy s příměsíBÍLÝ CEMENT Bílý cement se užívá ke spárování režného zdiva, k výrobě terasa a do omítek. Bílé barvy dosahujeme díky užití bílých vápenců jako jsou kaolín a křída při výrobě tohoto cementu.BAREVNÝ CEMENT Barevné cementy jsou vlastně bílé cementy s barevnými pigmenty. Vyznačují se nižní pevností, než bílé cementy.FUNGICIDNÍ CEMENTY Jsou cementy, které obsahují látky ničící mikroorganizmy. Užívají se na stavbách s mimořádnými požadavky na hygienu.HYDROPOFIZOVANÉ CEMENTY Jsou cementy, které obsahují látku odpuzující vodu. Vydrží delší dobu skladované oproti běžným cementům. Hydrofobizovat můžeme téměř všechny cementy. Nevyhodou je podstatně delší doba míchání.RYCHLOVAZNÉ CEMENTY (F) Jsou cementy s vysokou hodnotou počáteční pevností:Doba tuhnutí a tvrdnutí = 48 hodinPevnostní třídaMin. pevnost v tlaku32,5 - 10 MPa42,5 - 20 MPa52,5 - 30 MPaRychlovazné cementy označujeme písmenem R. Jejich využití je ve zkrácení doby nutné k vyzrání betonové konstrukce. Počátek tuhnutí je stanoven na 30 minut od smíchání s vodou.

folder_openPřiřazené štítky

Koroze betonů

access_time30.duben 2020personRedakce

Koroze, neboli degradace betonové konstrukce je způsobována především díky častému výskytu agresivních podzemních vod, přičemž minimálně polovinu z nich, myslíme na našem území, je dle našich současných platných norem považována za agresivní vůči betonu.Činitelé ovlivňující korozi betonuČinitele ovlivňující korozi betonu je možné rozdělit do dvou skupin. Do první řadíme činitele, které vymezují agresivitu prostředí, do druhé skupiny pak činitele ovlivňující odolnost betonu.Do první skupiny je možné začlenit druh a koncentraci agresivních složek, které může agresivní voda přivést do objemové jednotky betonu za vymezený časový úsek, současné mechanické a fyzikální působení agresivního roztoku.Za činitele odolnosti betonu pak označujeme druh a vlastnosti hydratačních produktů, fázové složení, jakož i charakter zatvrdnuté cementové kaše v betonu, jenž závisí v rozhodující míře na druhu a složení použitého cementu a druhu používaných přísad, případně na provádění dalších technologických zásahů. Na celkové pórovitosti a charakteru struktury betonu je závislá propustnost a nasákavost betonové konstrukce. Rovněž je zde možné zařadit minimální uvažovaný průřez konstrukce a dále stav a vlastnosti stykové plochy betonu s agresivní složkou.Sekundární ochranu (izolaci) betonu obvykle neřadíme k činitelům ovlivňujícím vlastnosti odolnosti betonu.Hospodárné navrhování protikorozní ochrany výrazně ovlivňuje požadovanou životnost navrhované konstrukce.Členění a výskyt náporových vodVody působící agresivně na beton můžeme rozdělit zhruba na přírodní (podzemní a povrchové vody, minerální vody a jiné,..) a umělé (průmyslové a odpadní vody). Z hlediska chemického působení na beton je rozdělujeme do těchto skupin:- vody s nízkým obsahem soli (s nízkou tvrdostí), které též označujeme jako hladové,- vody s vyšší koncentrací vodíkových iontů (s nízkým pH), označujeme též jako vody kyselé,- vody obsahující agresivní oxid uhličitý (uhličité vody),- vody s vyšší koncentraci síranů (síranové vody),- vody s vyšší koncentrací hořečnatých iontů (hořečnaté vody),- vody s vyšší koncentrací amonných iontů (amonné vody),- jiné druhy vod (alkalické, průmyslové odpadní vody, vody obsahující oleje, tuky, sirovodík atd..)Na území České republiky se nejčastěji vyskytují tyto druhy podzemních vod:- hladové vody (vody s vyluhujícím účinkem),- kyselé vody,- uhličité vody,- síranové vody.Zdrojem těchto látek může být zejména výroba celulózy, zpracování ropy, výroba plastických hmot, anorganických hnojiv, farmaceutický a potravinářský průmysl. Agresivní látky se mohou do podzemních vod dostat v důsledku porušení technologického procesu, nebo netěsností technologického zařízení. Příčina může být rovněž v porušení kanalizační sítě a často také v odvádění málo nebo úplně nevyčištěných odpadních vod. Zdrojem agresivních látek mohou být také skládky surovin a odpadů.Ochrana betonu před účinky podzemních vodPrimární ochranou před účinky působení podzemních vod rozumíme schopnost betonu odolávat těmto účinkům. Zvýšená odolnost betonu primární ochranou se nejčastěji dosahuje volbou odolnějšího druhu cementu, zvýšením jeho dávky, případně i jemnosti mletí cementu, použitím přísad a realizací dalších opatření.Od stupně agresivity podzemní vody – středně agresivní, musíme k primární ochraně betonu volit také ochranu sekundární, tj. hydroizolaci.Primární protikorozní ochranou podle názvosloví normy ČSN 73 1216 rozumíme ochranu výběrem materiálů, změnou složení nebo struktury materiálu před zhotovením nebo v průběhu provádění konstrukce.Chemismus a mechanismus uhličité koroze betonu.Uhličitá koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a oxidu uhličitého agresivního na vápno, obsaženého v proudící vodě.Agresivní oxid uhličitý z podzemní vody reaguje v betonu především s volným Ca(OH)2. V prvním stádiu se tvoří málo rozpustný CaCO3..Ca(OH)2 + CO2 => CaCO3 + H2O.Působením dalšího agresivního CO2 se však mění v málo rozpustný CaCO3 na lehce rozpustný bikarbonát vápenatý, jenž se difúzí a přímou výměnou vody v kapilárách a pórech z betonu vyplavuje:CaCO3 + CO2 + H2O <=> Ca(HCO3)2Ca(OH)2 + 2CO2 => Ca(HCO3)2V důsledku výše uvedeného procesu dochází postupně k úbytku volného hydroxidu vápenatého v zatvrdnuté kaši betonu a tím k porušení rovnovážného stavu mezi Ca(OH)2 a hydratačními produkty kalciumhydrosilikátového a kalciumhydroaluminátového typu. Výsledkem tohoto procesu je hydrolytický rozklad vázaných fází na fáze chudší na vápno. V konečném stádiu je výsledkem hydrolytického rozkladu cementového kamene gel kyseliny křemičité – SiO2, respektive hydroxidu hlinitého ve vodě, což způsobuje úplnou ztrátu pevnosti betonu.Chemismus kyselé koroze betonuKyselá koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a kyselin. V případě kyselé koroze betonu není možné popsat průběh koroze pomocí několika chemických rovnic, jak je tomu u uhličité koroze, protože počet vyskytujících se kyselin v přírodě je relativně značný a jejich účinek na beton je poměrně komplikovaný.Při náporu kyselých agresivních vod na beton dochází k neutralizační reakci mezi hydroxidem vápenatým, přítomným v zatvrdlé cementové kaši betonu a náporovou kyselou vodou. Zde je důležité, do jaké míry je rozpustná vzniklá sůl. Ta vzniká působením kyseliny chlorovodíkové. Jestliže je však vápenatá sůl nerozpustná, může sůl vznikající v povrchové vrstvě chránit beton před další korozi.Kyselé vody patří k nejběžnějším druhům agresivních médií působící na beton. Vyplývá to z rozdílné chemické povahy betonu a kyselých vod. Beton, jako silně alkalická látka s pH = 12 je všeobecně velmi málo odolný účinkům vody s hodnotou pH menší než 7.Jako přírodní se kyselé vody vyskytují například ve formě huminových kyselin ve vodách rašelinišť. Agresivnější jsou kyselé vody vznikající okysličováním látek obsahující síru.Chemismus a mechanismus síranové koroze betonuSíranová koroze betonu je důsledek vzájemného působení cementového kamene a síranů.Rozeznáváme dva druhy síranové koroze, a to korozi sádrovcovou a korozi způsobenou vytvářením kalciumsulfatalumináthydrátu.Sádrovcová koroze je zapříčiněná vytvářením sádrovce – CaSO4 * 2H2O a to reakcí volného hydroxidu vápenatého se síranovými ionty z agresivní podzemní vody.Změna Ca(OH)2 na CaSO4 * 2H2O je spojena se zvětšením objemu přibližně na dvojnásobek, což je považováno za vlastní příčinu destrukce betonu.Hlavním a nejobvyklejším druhem síranové koroze betonu je však sulfoaluminátová koroze. Z aluminátové fáze cementového kamene se působením síranů za normální teploty mohou vytvářet dva druhy sulfataluminhydrátů, a to vysokosulfátová forma a nízkosulfátová forma. Vysokosulfátová forma (etringit) 3CaO * Al2O3 * 3CaSO4 * 31-32H2O a nízkosulfátová forma je přibližného chemického složení 3CaO * Al2O3 * 3CaSO4 * 12H2O. Vytváření etringitu je spojeno se zvětšením objemu asi na dvojnásobek a tvorba nízkosulfátové formy asi na čtyřnásobek původních, do reakce vstupujících složek. Tak jako u sádrovce i toto zvětšení objemu je příčinou destrukce betonu.Chemismus a mechanismus amonné koroze betonuKoroze betonu amonnými solemi je důsledek vzájemného působeníroztoků amonných solí na beton.Amonné soli působí na volné vápno cementového kamene za současného uvolňování amoniaku. Podle druhu působící amonné soli může nastat rozpínání, nebo vyluhování v betonové konstrukci. Rozpínání může vznikat například účinkem síranu amonného. Koroze vyluhováním vzniká tehdy, když vznikající vápenatá sůl je rozpustná ve vodě.Amonné vody patří mezi nejnebezpečnější druhy agresivních vod vzniklých znečištěním průmyslovou a zemědělskou činností.

folder_openPřiřazené štítky

Zdivo z pórobetonových tvárnic

access_time01.květen 2020personRedakce

Základními surovinami pro výrobu pórobetonových dílců jsou voda, písek a vápenec. Ke správnému provedení stavby – díla je zapotřebí se důkladně seznámit se statickými a architektonickými požadavky stavby.Projektová dokumentace musí stanovit následující stavebně – technické podklady, ve kterých je uvedeno: způsob provádění zdiva,                - druh, třída objemové hmotnosti a pevnosti navržených tvárnic,                - druh a skupina malty,                - ztužující věnec a překlady,                - drážky a vybrání,                - kotvení a armování stěn,Možnosti zdění z pórobetonových tvárnic      - Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      - Zdění bez malty ve styčné spáře.Vyzdívání s vyplňováním ložných a styčných spár tenkovrstvou maltou.      Zdění tímto způsobem se provádí s přesnými hladkými tvárnicemi. Při zdění vyplňu-jeme ložnou a styčnou spáru vždy v celé ploše. Při zdění do tenkovrstvého maltového lože je tloušťka styčné spáry a ložné spáry 1 – 3 mm.Vyzdívání bez malty ve styčné spáře      Zdění bez malty ve styčné spáře se provádí u pórobetonových tvárnic osazovaných na péro a drážku.Technologický postup zdění z pórobetonových tvárnic Přejímka staveniště      - Stavební parcela – pozemek a konstrukce, které svým vybudováním umožní následnou výstavbu zděním z pórobetonových tvárnic musí mít vlastnosti dané projektovou doku-mentaci a musí umožňovat bezpečné provádění stavby.      - Stavební pozemek musí být řádně oplocen s označením staveniště.      - Skládky hmot, vnitrostaveništní komunikace a organizace výstavby musí být realizována tak, aby neohrožovala vzrostlou zeleň na pozemku stavby.      - Skládky hmot musí být řádně odvodněny s přístupem ze dvou stran a v dosahu stavební-ho jeřábu.      - Tvárnice musí být v období před zabudováním do konstrukce chráněny před povětr-nostními vlivy buď fólií z výroby nebo stříškou nad skladovací plochou.Vykládání palet s pórobetonovými tvárnicemi      - S paletami se nesmí manipulovat závěsnými lany, ale pomocí speciálního „C“ závěsu, který je též možné zavěsit i na jiné závěsné zařízení.      - „C“ závěs zaručuje správné vyvážení palety při vykládání. Tvárnice na paletě tak nejsou namáhány žádnou silou a tak zůstanou nepoškozené. Paleta s tvárnicemi je tak vykládá-na podobně, jako vysokozdvižným vozíkem.      - Paletu s tvárnicemi ukládáme na předem připravenou rovnou a odvodněnou plochu.      - V případě skladování tvárnic na stavbě je zakázáno ukládat palety s tvárnicemi na sebe. Ukládat se smí pouze vedle sebe v jedné vrstvě!Zdění z pórobetonových tvárnic      - Základové pásy nebo základová deska není nikdy absolutně rovná. Tuto nerovnost vy-rovnáme vyrovnávacím maltovým ložem pod první vrstvou pórobetonových tvárnic,      - na vrstvě vyrovnávací malty rozvineme izolační lepenku v šíři širší minimálně o 150 mm na každou stranu od budované zdi, v místech napojení – překrytí jednotlivých pásů je délka překrytí lepenky minimálně 100 mm,      - osadíme rohové tvárnice do vrstvy cementové malty, usadíme ji výškově a jednotlivé rohové tvárnice propojíme zednickou šňůrou tak, aby šňůra lícovala s horní vnější hranou všech osazovaných tvárnic v jedné vrstvě,      - případné nerovnosti v ložné spáře vyrovnáváme brusným hladítkem nebo hoblem,      - před nanesením druhé a další vrstvy pórobetonových tvárnic odstraníme prach z ložné spáry, tvárnice nenamáčíme,      - při zdění dodržujeme základní pravidla pro vytváření vazby, vazba jednotlivých tvárnic musí být v převázání dlouhá minimálně 0,4 násobek výšky tvárnice, tedy při výšce 250 mm musí být minimální délka převázání 100 mm,      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tuž-kou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nere-zovou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Spojky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi.      - na ložnou očištěnou spáru naneseme lžící maltu v celé šíři budované zdi, tu stejnoměrně rozhrneme otočenou lžící,      - v případě užití hladkých tvárnic nanášíme maltu také do styčné spáry,      - tvárnice osazujeme tak, aby tloušťka spár nebyla širší než 1 – 3 mm,      - v případě užití tvárnic typu péro – drážka zůstávají styčné spáry bez maltové výplně,      - jednotlivé tvárnice osazujeme do maltového lože shora tak, abychom nehrnuli uloženou maltovou směs ložné spáry k přiražené tvárnici do prostoru styčné spáry,      - přesné osazení průběžně kontrolujeme vodováhou ve dvou polohách a svislost v hranách zdí, olovnicí,      - pokud není tvárnice osazena správně, upravíme její osazení gumovou palicí s následným okamžitým odstraněním vyteklé malty ze spár,      - pokud zdíme systémem péro – drážka, osazujeme poslední – rohovou tvárnici vždy pérem ven, péro následně odřežeme ruční rámovou pilou,      - vnitřní nosné zdi se v první vrstvě tvárnic přiráží k vrstvě tvárnic obvodového zdiva a v druhé řadě se provazují s obvodovou zdí již v průběhu zdění. Celý půdorys nosných zdí tak roste najednou,      - za mrazu lze provádět práce na zdění pouze za zvláštních ochranných opatření a nesmí se vyzdívat na zmrzlý podklad.Tenkovrstvá zdící malta      - Tenkovrstvé zdící malty pro přesné zdění jsou speciálně vyvinuté suché směsi běž-ně dodávané v papírových pytlích.      - Malta pro přesné tvárnice se rozdělává po celých pytlích a mísí se za soustavného přidávání do vědra s vodou (množství potřebné vody je stanoveno na obalu lepící a maltové směsi). Suchá směs s vodou se mísí vrtačkou s regulovatelnými otáčkami tak dlouho, až vznikne viskózní směs. Ta se následně nechá cca 10 minut ustát a před užitím se ještě jed-nou promíchá.      - Správnou konzistenci posoudíme po nanesení malty zubovou stěrkou na plochu. Pokud zůstává viditelné zubení stěrky, je malta dostatečně přichystaná.      - Během zpracovávání se malta nesmí ředit vodou a doba zpracovatelnosti je 3 – 4 hodiny od chvíle smíchání s vodou. V samotné spáře po nanesení je malta plastická jen asi 10 minut. Poté se nedoporučuje na nanesenou maltu v budoucí spáře, tvárnice osazovat.      - Teplota vzduchu a podkladu nesmí během tuhnutí a tvrdnutí klesnout pod +5°C. V zimním období se do malty nesmí přidávat žádné přísady.Spotřeba malty při zdění z přesných hladkých pórobetonových tvárnic a Spotřeba malty při zdění z pórobetonových tvárnic systému péro – drážka Zdění zdí z modulových bloků     Jedná se o zdění z modulových bloků, při kterém dvoučlenná osádka za po-mocí jeřábu osadí za hodinu 6 m2 zdiva. U tohoto systému nepoužíváme půlené bloky a pro vyrovnání délek se používají přesné tvárnice Ytong s pérem a drážkou.Z modulových bloků můžeme provádět:      - nosné, nenosné a obvodové zdi      - nosné a nenosné příčky      - zdi pod úrovni terénuModulový blok se dodává ve smršťovací fólií, která se odstraňuje krátce před použitím bloků. Při skladování pod střechou je doporučeno odstranit fólii okamžitě.Ztužující věnce a monolitické nosné překlady      - Ztužující věnce a monolitické nosné překlady jsou realizovány z pórobetonových U profilů, které se ukládají do prostoru jako ztracené bednění. Jako možnou alternativu užití U - profilů je ztracené bednění budovaných sloupů.      - U profily se vyrábějí z pórobetonu značky P4-500 v tloušťkách (stejné jako zděná konstrukce) 200, 250, 300 a 375 mm.      Ztužující věnec přenáší vodorovné zatížení a zhotovuje se nad venkovními a vnitř-ními nosnými stěnami. Ztužující věnec vytvořený pomocí - U profilů se instaluje bezprostředně pod budovanou stropní konstrukcí s výztuží minimálně 2 x DN 10 mm. Stropní konstrukce musí být ukládána na věnec tak, aby její přesah – uložení bylo minimálně 70 mm nad beto-novou plochou věnce. Další, podrobnější      - V případě realizace nosných překladů na stavbě pomocí U profilů, můžeme jej se-stavit na zemi nebo na tvrdé podložce a celý následně po zatvrdnutí osadit nad stavební otvor.      - Pokud realizujeme překlad v poloze nad stavebním otvorem, umístíme v úrovní pod spodní hranou budoucího U profilu nosnou desku, která  následně bude sloužit jako podpěra. Desku podepřeme dle potřeby sloupky.      - Krytí výztuže a způsob její uložení je detailně popsán v kapitole Technologie provádění, Betonové konstrukce.Nosné překlady Oblast použití nosných překladů      -  Nosné překlady jsou pórobetonové prvky armované betonářskou ocelovou výztuží. Používají se pro vytváření nadpraží okenních a dveřních otvorů ve zdivu z přesných pórobetonových tvárnic v nosných stěnách.     - používat se smí pouze výrobcem označené a nepoškozené překlady,      - překlady se nesmí zkracovat a ani upravovat jeho průřez,      - pro danou tloušťku zdi a světlost stavebního otvoru je dán odpovídající typ překladu,      - správná poloha překladů ve stavbě je dána šipkami v čelech překladů, tyto šipky musí směřovat po osazení vzhůru.      - nosné překlady z pórobetonu jsou vyráběny v kombinaci s armovaným betonovým jádrem s maximálním ohybovým momentem 15 – 23 kN/m.Nosné pórobetonové překlady Pracovní postup osazení nosných překladů      - Nad projektovaný stavební otvor zvolíme dle výše uvedené tabulky vhodný typ nosného překladu, příslušné délky a šířky, čímž nám vznikne nadpraží minimální výšky 250 mm.      - Vodováhou překontrolujeme výšky jednotlivých budoucích uložení, upravíme rovinnost ložných spár a ploch překladu.      - Vyrovnáme ostění otvorů, vyčnívající péra ve tvárnicích odstraníme hoblíkem.      - Překlad nad stavebním otvorem klademe z lešení. Před osazením zkontrolujeme, zda není poškozený.      - V místě uložení překladu na již vybudovanou zeď naneseme zdící maltu ve stejné tloušť-ce jako při zdění.      - Minimální úložná délka překladu musí být 250 nebo 200 mm dle typu překladu.     - Šipky zakreslené na čele překladu po osazení musí směřovat vzhůru a nápis výrobce musí být v čitelné poloze!      - Zkontrolujeme správnost uložení ve svislém směru. Překlad nesmí vyčnívat před líc ploch zdiva.      - Případnou nerovnost je třeba upravit poklepem gumovou paličkou do správné polohy uložení překladu.      - Správně zabudovaný překlad má ložné spáry stejné jako zdivo. Uložení překladu na stě-ně může být i větší než 250 mm.Nosné překlady tvořené z U profilů      U – profily jsou bednící prvky – ztracené bednění vyráběné z pórobetonu. Jsou ur-čeny ke zhotovení pozedních věnců, železobetonových překladů, průvlaků a sloupů. U – profily samy o sobě nejsou nosné a montážní podepření lze odstranit až po předepsané době. Tato minimální doba je dána příslušnou normou. (obecně platí, že doba zrání betono-vé konstrukce je 28 dní.)Pracovní postup tvorby nosného překladu z U – profilů      - Pórobetonové profily tvoří pouze tzv. ztracené bednění, nosnou část překladu tvoří žele-zobetonové jádro s vkládanými ocelovými vložkami dle statického výpočtu. Výhodné je si tuto výztuž připravit předem jako armokoš.      - Pod budoucím překladem z U – profilů nejprve zhotovíme dřevěné bednění, které by mělo svou horní plochou kopírovat výšku budoucího uložení pórobetonových dílců. Vněj-ší hrana budovaného bednění by měla kopírovat vnější hranu budoucího uložení U – pro-filů nebo zdi.      - U – profily klademe na bednění a zeď tak, aby úložná délka překladu byla minimálně 250 mm.      - U – profily klademe na sraz a lepíme v čele mezi sebou. Pro lepení používáme tenkovrst-vou zdící maltu     - Po osazení pórobetonového dílce na bednění překontrolujeme rovinnost a přesnost ulo-žení U – profilu.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti v uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Do jádra U – profilů – ztraceného bednění vložíme připravenou ocelovou výztuž (armo-koš), kterou zafixujeme v poloze tak, abychom zajistili potřebné minimální krytí výztuže betonem a současně mohli z vnější strany jádra vložit tepelnou izolaci.     - Před samotnou betonáži navlhčíme všechny plochy styku s čerstvou betonovou směsí vodou.      - Betonáž překladu provádíme v krátkých úsecích betonem minimální třídy B20 (C16/20).      - Překlad z U – profilů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce.      - Podepření překladu můžeme odstranit až po úplném vyzrání konstrukce.      - Betonovou směs průběžně hutníme propichováním například zednickou lžící nebo ocelo-vým prutem.      - Po ukončení zalévání ztraceného bednění betonovou zhutněnou směsí, zarovnáme horní plochu vybetonovaného betonového jádra k dalšímu osazení pórobetonových tvárnic.Poznámka:      Nesymetrické U – profily se osazují tak, aby silnější pórobetonová bočnice tvořila líc venkovní stěny.Technické parametry U - profilůPloché překlady      Ploché překlady jsou prvky z pórobetonu třídy P4,4 – 600 vyztužené svařovanou betonářskou výztuží Bst. 500. Používají se pro vytváření nadpraží ve zdivu z přesných tvárnic, v nosných i nenosných stěnách v kombinaci s nadezdívkou. Pro danou tloušťku zdiva se překlad vyskládá z prvků PSF položených na sraz vedle sebe. Ze standardně dodávaných prvků tak lze vytvořit překlady pro tloušťky zdí 125, 250, 300 a 375 mm. Hotový překlad se sestává podle šířky zdiva jednoho až třech vedle sebe položených prefabrikátů PSF a nadezdívky z přesných tvárnic. Ploché překlady PSF přitom půso-bí jako zóna přenášející tahové síly. Nadezdívka výšky hu >= 250 mm tak tvoří tlakovou zónu průřezu překladu. Nadezdívka musí být v celé ploše ložných a styčných spár důkladně maltována ten-kovrstvou zdící maltou. Mezery mezi tvárnicemi jsou nepřípustné.      Únosnost takto vytvořeného překladu je dosažena, až když kvalitně provedena na-dezdívka dosáhne potřebnou pevnost, tj. cca po 7-mi dnech.Pracovní postup pokládky plochého překladu     Ploché překlady jsou trámce výšky 125 mm, na něž se provede na stavbě nadezdívka minimálně jedné řady tvárnic, čímž vznikne tzv. zpřažený překlad výšky 375 mm. Uložení zpřaženého překladu je minimálně 250 mm. Trámce se kladou na vyrovnanou ložnou plochu do zdící malty.      Trámce budovaného překladu nad stavebním otvorem větším než 1250 mm musíme uprostřed montážně podepřít. Zabránime tak nežádoucímu průhybu.      Jednotlivé ploché překlady ukládáme tak, aby po uložení byly znázorněné šipky v čele překladu orientovány směrem vzhůru a nápis výrobce byl čitelný.     - Pro zlepšení celistvosti překladu můžeme jednotlivé trámce navzájem slepit ve styčné spáře po celé délce tenkovrstvou zdící maltou - Trámce překladu klademe z vnější strany zdiva tak, aby vnější hrana trámce budovaného překladu lícovala s vnější plochou zdiva.      - Případné nerovnosti a nepřesnosti při uložení upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Druhý a případně třetí trámec klademe vedle předchozího na sraz, přičemž dbáme na jejich přesné uložení. Případné další nerovnosti nebo nepřesnosti upravíme poklepem gumovou paličkou.      - Po osazení posledního trámce zkontrolujeme rovinnost horní plochy vytvořeného ploché-ho překladu a případné nerovnosti ihned vyrovnáme hoblíkem.      - Horní plochu důkladně očistíme od prachu a nečistot (například smetením).      - Po uložení plochého překladu dozdíme v celé řadě vyrovnávací vrstvu tvárnic výšky 125 mm.      - Nad plochou plochého překladu přistoupíme k vybudování nadezdívky – tlakové zóna překladu. Nadezdíme horní řadu tvárnic o výšce 250 mm. V místě překladu je nutno na-nést zdící maltu i na čelo tvárnic bez ohledu na to, zda mají péro a drážku. Pro aplikaci používáme výhradně maltu dodávanou výrobcem plochých překladů.      - Tvárnice klademe na trámce do tenkovrstvé zdící maltya dbáme na to, aby malta byla nanesena na celou plochu zdiva.      - Přesnosti sesazení jednotlivých tvárnic dosáhneme poklepem gumovou paličkou.      - Po vytvoření druhé vrstvy překladu přistoupíme k dozdění zdiva do stejné výšky.      - Překlad z plochých překladů je nosný až po úplném vyzrání konstrukce, a její případné podepření je možno odstranit až poté, když je překlad vyzrálý.Drážky a rýhy      Do tvárnic je možno sekat rýhy a drážky pro rozvody instalací. Ty nesmí procházet vodorovnými nosnými konstrukcemi jako jsou například nadokenní překlady.     Drážky můžeme realizovat jako dodatečně provedené, nebo jako zděné. K dodateč-nému provádění drážek ve zdivu z pórobetonových tvárnic užíváme pouze vhodné nářadí, abychom nepoškodili již vybudované zdivo. Kladivo a sekáč jsou v tomto případě minimálně nevhodné.      K dodatečnému vybudování rýhy a drážky užíváme frézu (pro menší drážky – rozvody vody, elektroinstalace, apod.), nebo vrták pro elektro krabice.Přípustné velikosti vodorovných drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Vodorovné a šikmé drážky jsou přípustné jen v pásmu 400 mm nad nebo pod konstrukcí hrubého stropu vždy jen na jedné straně zdiva.    2) Hloubku můžeme O 10 mm zvýšit, pokud použijeme nástroje, které nám zaručí přesně budovanou hloubku drážky. Při použití těchto nástrojů smíme provést drážku na protilehlé straně zdi o tloušťce 10 mm. Toto platí pouze pro zdi s minimální tloušťkou 240 mm.    3) Minimální vzdálenost v podélném směru od stavebních otvorů minimálně 490 mm a od další vodorovné drážky dvojnásobek šířky širší drážky.Přípustné velikosti svislých drážek a rýh bez nutnosti provedení statického výpočtu Poznámka:    1) Drážky, které sahají maximálně 1 m nad podlahu, mohou být, při tloušťce zdiva minimál-ně 240 mm, hluboké až 80 mm s šířko maximálně 120 mm.    2) Celková šířka drážky nesmí na 2 m zdiva přesáhnout rozměr 260 mm. Pro zeď jejíž délka je kratší než 2 m, je nutno rozměr 260 mm poměrově snížit.Niky ve zdivu z pórobetonu      Niky ve zdivu slouží především k umístění kanalizačního svodu v prostoru zdiva. V případě nutnosti vytvořit ve zdi niku, si velikost výřezu připravíme a vyznačíme na tvárnici. Ruční nebo elektrickou pásovou pilou vytvoříme kolmé zářezy ve vzdálenosti 40 – 60 mm od sebe. Takto vyznačené části můžeme vyseknout zednickým kladivem.Výztuž pod stavebním otvorem širším než 1,80 m      V případě, že budujeme stavební otvor širší než 1800 mm, je doporučeno vložit vý-ztuž pod parapet otvoru.      V předposlední vrstvě tvárnic u otvorů širších než 1800 mm doporučujeme pod parape-tem umístit ocelovou výztuž do předem připravené drážky. Délku drážky volíme tak, aby výztuž vložená do drážky byla uložena minimálně 500 mm za budoucí ostění stavebního otvoru.     - Drážku můžeme realizovat ručním drážkovačem, nebo frézkou ve středu zdiva.      - Rozměry drážky by měly být po celé délce 40 x 40 mm.      - Před uložením výztuže do drážky, drážku očistíme od prachu a nečistot a navlhčíme.      - Do celé plochy vybudované drážky naneseme čerstvou cementovou maltu tak, aby vyplnila polovinu hloubky drážky. Místo cementové malty lze užít také stavební lepidlo pro tenkovrstvé zdění.      - Do drážky s čerstvou maltou vložíme ocelový prut o minimálním průměru 6 mm s přesa-hem minimálně 500 mm za budoucí ostění otvoru. Vhodné jsou profilované stavební oce-lové pruty.      - Po vložení ocelového prutu můžeme drážku zcela zaplnit cementovou maltou a vnější – horní povrch vyrovnáme. Ke zdění další vrstvy tvárnic můžeme přistoupit ihned po zalití rýhy s ocelovou vložkou. (bez nutnosti technologické přestávky) - Přistoupíme k vyzdění poslední řady parapetu, přitom stále dbáme na dodržení správné vazby tvárnic i vzhledem k budoucímu stavebnímu otvoru. - Případný doplňkový kus (kratší než je celková délka tvárnice) umísťujeme v poslední řadě parapetu vždy do středu budoucího stavebního otvoru. Příčky z pórobetonových tvárnic      Příčky z přesných příčkovek vyrobených z pórobetonu je možno budovat jako nenosné vnitřní stěny nízkopodlažních i vícepodlažních budov, přizdívky a obezdívky v interié-rech.      Příčky můžeme realizovat ve jmenovitých tloušťkách 50, 75, 100, 125 a 150 mm.Pracovní postup realizace příčky      - Polohu budoucí příčky si vyznačíme dle projektové dokumentace na nosné stěně tužkou, přičemž dbáme na její svislost.      - V místě budované příčky zasadíme, při realizaci nosného zdiva, do ložné spáry nerezo-vou spojku zdiva.      - Spojky zdiva ve spáře upevníme hřebíky.      - Pokračujeme ve zdění příčky a dbáme na nanesení zdící malty po celé šířce zdiva. Spoj-ky zdiva zasadíme v každé druhé řadě tvárnic nosné zdi. Spojku zdiva můžeme také vmáčknout do maltového lože bez hřebíků.      - Kotvení dodatečně dozdívané příčky provádíme pomocí spojky zdiva kterou ukotvíme do nosného zdiva hmoždinkou. Spojka je tedy „zlomena“ do pravého úhlu tak, že jedno ra-meno je kotveno svisle do nosné zdi a druhé je vodorovně ukotveno v ložné spáře příčky.      - Ukončení příčky pod stropní konstrukcí ke stropu neklínujeme. Ukotvení provedeme po-mocí spojky zdiva, nebo montážní pěny.

folder_openPřiřazené štítky

Více než jen dobrý design

access_time02.květen 2020personRedakce

Odsávače par jsou mezi přístroji pro domácnost často podceňovanými výrobky. Technicky jsou zdánlivě jednoduché a v popředí stojí žádaný design. Pohled na zpracování, kvalitu a funkčnost se však vyplatí, rozdíly jsou totiž velké.Odlišit hromadně vyráběné zboží od kvality dokáže i laik, když ví, na co se zaměřit. Vyplatí se například pečlivý pohled na kryt přístroje: pokud plechy přečnívají jeden přes druhý a vytvářejí přitom spáry a ostré rohy, nesvědčí to o žádném dobrém zpracování. Nástěnné a ostrovní dekorativní odsávače par Miele jsou pečlivě zhotoveny. Předtím, než je pre cizně zabroušen spoj pravoúhlého krytu, je nejprve vícekrát zahnutý a poté na rozích čistě svařený. Výsledkem jsou prvotřídně opracované povrchy.Druhým dobře viditelným znakem kvality jsou kovové tukové filtry. Miele používá výhradně desetivrstvé kovové tukové filtry, u nichž jsou svrchní vrstvy provedeny z ušlechtilé oceli, takže při mytí v myčce nádobí nevzniká žádné viditelné zabarvení. Když se tukové filtry vyjmou, poučný je také pohled dovnitř přístroje. U výrobků Miele spatříte hladký povrch s práškovým nástřikem CleanCover, který zakrývá díly pod elektrickým napětím, kabely a ostré rohy  a je snadno omyvatelný.Prvotním úkolem odsávače par je odvést z kuchyně páry obsahující tuky a nepříjemné pachy. Přístroje Miele to umí účinně a obzvláště tiše. Hodnotné odsávače jsou vybaveny akustickým balíčkem, který tlumí hluky z motoru. Použité motory jsou navíc obzvláště výkonné, takže i při dlouhých odsávacích cestách a jejich zahnutí je k dispozici ještě dostatek výkonu. Dalším prostředkem k omezení hluku je tzv. tlumení hluku těla přístroje. K tomu jsou kryty a odta hové roury zevnitř opatřeny materiálem z umělé hmoty, který potlačuje vibrace a rezonance přístroje.Dohromady tyto komponenty tvoří vyvážený celek, jak to potvrdila organizace Stiftung Warentest v posledním testu odsávačů par v roce 2007. Přístroje DA 416-4 (60 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) a DA 429-4 (90 cm široký nástěnný dekorační odsávač par) se staly nespornými vítězi testu. Jak přístroje Miele s cirkulačním provozem, tak s odtahem vzduchu si nejúčinněji poradily s výpary a s hlukem. Nejlepší známku udělila Stiftung Warentest také za minimální hlučnost, jelikož ostatní testované přístroje nebyly ani zdaleka tak tiché jako modely od Miele. Řada ocenění za design potvrzuje vynikající tvar a funkci odsávačů par Miele. Tak byl přístroj DA 6290 W vyznamenán cenami iF product design award 2010 a red dot design award 2010, mj. za inovativní LED osvětlení skleněné lišty. Zřídka udělované ocenění red dot best of the best bylo propůjčeno v r. 2009 přístroji DA 6000 W. Tento model je integrovaný do zdi v kuchyni a spouští se nad varnou plochu. Ocenění iF product design award dostal v r. 2008 přístroj DA 5000 D. Pozoruhodnou vlastností tohoto ostrovního odsávače je, že se otevře a odsává páry teprve při vaření. 

folder_openPřiřazené štítky

Vhodné „vylepšení“ bytu před prodejem

access_time02.květen 2020personRedakce

Vzhled nemovitosti, tedy její první dojem výrazně určuje výsledný pocit kupujícího a tedy i výslednou cenu prodávaného objektu. Je jen na prodávajícím, jak se tohoto úkolu zhostí. Vlastně má několik variant řešení: nákladnou rekonstrukci objektu, nechat vše tak jak je, nebo využít homestagingu – nenákladné úpravy interiéru před prodejem.Rekonstrukce objektuRekonstrukce je velice nákladná záležitost a není pro kupujícího rozhodující. Zkušenosti ukazují, že finanční prostředky, které prodávající do rekonstrukce vložil, jsou většinou jen vyhozené peníze. Představa následného využití nemovitosti kupujícím bývá odlišná než byl způsob užívání současným majitelem. Co je pro prodávajícího zásadní vůbec nemusí být zásadní pro kupijícího. Představa, že prodávající vrazil do rekonstrukce určité množství finančních prostředků aproto musí být nemovitost prodávána za „navýšenou“ cenu je zcestná. Věřte, že kupní cenu stav nemovitosti ze sta procent neurčuje. Cenu nemovitosti určuje poloha, atraktivita prostředí, dostupnost služeb a technický stav. Co se ceny týče, kupující většinou kalkuluje s následnými stavebními úpravami k „obrazu svému“. Tento způsob přípravy nemovitosti k prodeji je tedy nákladný a ve výsledném efektu snižuje představu zisku prodávajícího – tudíž tento způsob je nevhodný.Nechat byt tak jak jeI toto je řešení. Nulové náklady a „rychlá připravenost“ k prodeji … Jenže takovýto způsob prodeje kupujícího spíše odradí. Pokud je byt plně zařízený s množstvím předmětů v policích působí spíše temněji a stísněněji, než vzdušný a prázdný byt. Pokud už jsme v situaci, že se byt prodává v nezměněném stavu, měl by být alespoň vyklizen a vymalován na bílo. Pokud prodáváte byt v panelovém domě, který zrovná neoplývá čistotou společných prostor, je vhodné také uklidit vstupní prostory a přístupovou chodbu.HomestagingTaké psychologie a design ... je úprava nemovitosti před prodejem s cílem rychleji prodat a také, jak jinak, zvýšit cenu prodávané nemovitosti, nebo také způsob jak nesnižovat cenu při vyjednávání o ceně.V zásadě se jedná o způsob prezentace nemovitosti při které je interiér upraven, ne renovován, pro oko klienta – kupujícího. Pro 90% klientů je to způsob, jak si mohou představit další rozmístění vybavení kupovaného bytu. Vězte, že takto velké množství populace nemá prostorovou představivost.Je to systém prodeje, který se dá hodnotit jako účinný. Klientovi lze nabídnout vyšší prodejní cenu, upravenou nemovitost prodáte v průměru o 7 až 8 % dráž a doba prodeje je výrazně kratší. Cca do měsíce. Investice do homestagingu je tak výrazně nižší, než je případná sleva pro kupujícího a ve výsledku jsou obě strany obchodu spokojené.Kde začít?- Na zahradě, na vstupu do objektu …První dojem je důležitý- Po bytě se bude chodit v botách, takže je třeba myslet na stav a umístění koberců. Kdo by si pořídil byt po „špindírech“ ???- Pokud není ve vybavení obývacího pokoje TV – otázka kupujícího: je vůbec funkční anténa, a co připojení na www síť. Určitě nebude věřit tvrzení, že je vše v pořádku. Na světě je tolik podvodníků ….- Pokud vybavíme halu jako obývací pokoj, musíme dbát na hygienu. Je WC od haly – obývacího pokoje odděleno minimálně dvěmi dveřmi?- Máte v místnosti dveře na terasu, či balkón? Otevřete je, je škoda si při předvádění nemovitosti neužít čerstvý vzduch. Navíc „zatuchlina“ po dlouhém nevětrání spíše odradí...- Při rozmístění dbejte na správné rozmístění nábytku. Jídelní stůl se židlí nemůžete mít přiraženou k oknu. Pokud se na první pohled něco nedá užívat, asi to něco skrývá. Zrušte všechny byť i potenciální pochybnosti. Také symetricky umístěné nádobí na stole svědčí o předchozích uživatelích, kteří měli rádi pořádek...- Závěsy a záclony by měly zakrývat celý okenní otvor včetně ostění boků oken. Důležitá je také správná délka závěsů ve vztahu k podlaze.- Použijte standardní doplňky jako jsou polštáře na sedačkách, váza na stole a podobně v kontrastní barvě k okolí. Přitáhnou oči a pokud vše sladíte vkusně …- Z lednice, poliček, psacích stolů atd odstraňte všechny zbytečné věci, které nejsou zásadní pro funkčnost místnosti. V jednoduchosti je krása....- V koupelně pověste několik bílých ručníků a vybavte ji koupelnovým nábytkem. - Zkuste dát řezané květiny na stůl. Vdechněte místnosti život.. - Vyvarujte se náboženských, politických, sportovních či jiných symbolů v místnostech... - Zrušte všechny osobní a pracovní koutky, toaletní stolky apod..- Nábytek musí být vkusný, jednoduchý a účelný. Nekombinujte různé druhy nábytků a doplňků ….- Co homestaging nevyřeší je výhled z okna, nebo do průmyslového okolí domu. Výzvou mohou být také různé ventilační mřížky ve zdech, které z funkčního hlediska nemohou být zakryty...Prezentace - profesionalita na prvním místě     Dalším krokem je takovou nemovitost profesionálně nafotit. Kvalitní a „pěkné“ fotografie v inzerci nalákají více potencionálních kupců. Realitní společnost působí profesionálněji a pokud je realitní makléř schopen ještě přispět dobrou radou, bude v prodeji úspěšný. A spokojený zákazník může přivést dalšího klienta.

folder_openPřiřazené štítky

Levné sporáky

access_time04.květen 2020personRedakce

Levné sporáky tvoří nejdůležitější výbavu kuchyně, a proto byste měli při nakupování levného sporáku vědět, jaké druhy sporáků existují. Moderní elektrické, plynové, kombinované kuchyňské sporáky nebo sklokeramické sporáky vám ulehčí práci a pomohou s přípravou jídla.Elektrické levné sporáky mají tu výhodu, že elektrická trouba, která je součástí levného sporáku, se rychle zahřeje a dá se velmi přesně nastavit a regulovat. Elektrické trouby vám zajistí optimální ohřev a pečení pokrmů. Elektrické sporáky a jejich trouby nabízí užitečné a pestré možnosti pečení. Hospodyňky a kuchaři si oblíbili elektrické sporáky, protože mají funkce horký vzduch, gril, pizza-pečení, dolní nebo horní ohřev anebo otočný rožeň.Plynové levné sporáky se dají používat i v místech, kde ještě není zavedený plyn. Některé plynové sporáky můžete u odborníků nechat pomocí speciálních trysek upravit na propan-butan. Plynové sporáky poskytují finančně výhodný provoz, ale plynová trouba vám neposkytne tolik funkcí a programů jako elektrická. Některé plynové sporáky mají pojistku proti zhasnutí plamene, která automaticky uzavře přívod plynu, pokud zhasne plamen kuchyňského sporáku.Kombinované levné sporáky představují kombinaci plynové plotýnky a elektrické trouby. Zákazníci si kombinované levné sporáky velmi pochvalují a kombinované sporáky patří mezi nejprodávanější sporáky. Kombinované levné sporáky vám přináší množství funkcí a doplňků pro elektrické trouby.Volně stojící kuchyňské levné sporáky jsou levnější než vestavné sporáky. Výhodou volně stojících sporáků je jejich snadná instalace. Pokud potřebujete vyměnit starý sporák za nový, jednoduše starý sporák odvezete a na jeho místo postavíte nový sporák.Vestavné kuchyňské sporáky jsou velmi oblíbené levné sporáky. Vestavěné sporáky zabudujete do vaší kuchyňské linky a získáte tím příjemný a elegantní vzhled celé kuchyně.

folder_openPřiřazené štítky

K čemu potřebujeme zrcadla

access_time17.květen 2020personRedakce

Kdo vlastně vynalezl zrcadlo, nevíme. Od kdy jej používáme, to je také nezodpovězená otázka, ale pravdou je, že od pradávna. Dnes si byt, dům či jenom pokoj bez zrcadla neumí představit žádná žena a muži by se bez něho také sotva obešli.Magická moc zrcadla?V minulosti bylo zrcadlu připisováno leccos. Například magická síla, věštila se z něho budoucnost. O některých se říkalo, že stačí jeden pohled a nikdy neztratíte mládí a krásu. A upír se poznal podle toho, že jeho obraz zrcadlo neodrazilo. Rozbité zrcadlo naopak přinášelo sedm let neštěstí a mohli bychom pokračovat. Ať se však o zrcadlech říkalo cokoli, dnes je to důležitá součást interiéru. Funkce nástěnného zrcadla v bytěZrcadlo má především informovat člověka o jeho vzhledu, ale nesmíme zapomenout na jeho další funkce. Jako specifický dekorativní prvek má své tvůrčí i dekorativní využití. Například malé a tmavé pokoje dokáže dobře instalované zrcadlo opticky zvětšit a prosvětlit. Platí zásada, že velikost zrcadla by měla růst v závislosti na zmenšování plochy místnosti.Podle toho, kam se zrcadlo pověsí, může buď rozšiřovat prostor, nebo třeba vytvářet iluzi okna. Do moderně zařízeného bytu volíme raději zrcadla bez rámu a nebo s rámem střízlivým, naopak byt zařízený třeba rustikálním nábytkem snese zrcadlo ve zdobeném rámu. Druhy zrcadelDnes jsou zrcadla nabízena v mnoha druzích i provedeních. Může koupit rámovaná, nebo jen se zabroušenými okraji, ta, která se mají pověsit na stěnu, nebo stojací. Další možností jsou zrcadla zabudovaná přímo do nábytku či dveří. Samozřejmostí je mít zrcadlo v koupelně a nejobvyklejší instalace bývá nad umyvadlem. Je třeba, aby bylo ve správné výši a také dostatečně osvětlené. Vždyť se u něho budeme líčit, česat nebo holit a musíme na svoji činnost dobře vidět. Také v předsíni by mělo být zrcadlo, a to dostatečně velké, abychom v něm mohli zkontrolovat celou postavu. Zrcadla mohou tvořit souvislou plochu, ale v interiéru se uplatňují i proužky či čtverce ze zrcadlové „tapety“, které můžeme uspořádat podle našich představ, a navíc takové zrcadlo vyjde levněji než to klasické. Zrcadlo jako součást nábytkuV kompozici s policemi, regály a vitrínami působí zrcadlová plocha velmi efektně a další ozvláštnění přinese vhodně zvolené osvětlení. Ve vitrínách opatřených zrcadlem se dokonce opticky zvětší prostor. A taková osvětlená vitrína v tmavém bytě působí opravdu neopakovatelným dojmem. Zvětšující zrcadloTakové zrcadlo si rozhodně pořiďte a nebojte se, že v něm uvidíte vaše zvýrazněné nedostatky. Určitě ženy ocení jeho „pomoc“ při líčení a mužům může posloužit například při holení. Taková zrcadla jsou vždy kulatá a mírně vypouklá a obvyklé zvětšení je dvaapůlkrát. Můžeme je mít umístěná na podstavci, mohou viset na stěně a také existují taková, která se ze strany připevní ke koupelnovému zrcadlu. Ošetřování zrcadelZrcadla omýváme jemným, vlhkým hadříkem. Nikdy je nemyjeme abrazivními přípravky, které by mohly jejich plochu poškrábat. Osvědčené jsou i švédské utěrky z mikrovlákna, díky nimž zrcadlo a sklo vyleštíme, aniž bychom použili saponát. Nezapomeňte také na metodu našich babiček, které leštily okna a zrcadla nejlevněji - starými novinami.

folder_openPřiřazené štítky

Vybíráme střešní krytinu

access_time17.květen 2020personRedakce

Pořízení šikmé střechy bývá sice finančně náročnější, ale věřte, že se vám tato investice vrátí minimálně v podobě delší životnosti. Zároveň se vyhnete problémům, které tíží převážně střechy rovné, jež jsou více vystavené působení slunečního záření, vodě či sněhu, ale také střídání teplot. Rozhodnete-li se přeci jen pro střechu rovnou, zkuste snížit nebezpečí zatékání do domu např. tzv. „zelenou střechou“. V tomto případě však nechejte veškeré práce pouze odborníkům, jelikož jde o složitý proces. Zelená střecha pak zlepšuje zvukovou i tepelnou izolaci, chrání střechu před vlivy počasí, reguluje vlhkost atd. Necháte-li si pak „vystavět“ tzv. extenzivní zahradu, bude vám sloužit kromě výše vyjmenovaných výhod spíše pro okrasu, zatímco ta intenzívní je vám schopna plnohodnotně nahradit zahradu. Lze se po ní volně pohybovat, umístit na ní zahradní posezení a pěstovat ovoce, zeleninu i menší stromky. Jak vybírat, abychom nepřebrali?Nejdůležitějším parametrem při výběru krytiny je sklon střechy. Všeobecně platí, že má-li vaše střecha sklon nižší než 20°, neměla by na ni být použita pálená taška a pod 17° už ani taška betonová. Vzhledem k tomu, že se na trhu objevují stále nové druhy a materiály střešních krytin, otevírá se prostor i pro tyto úhly střech. Optimální sklon, který zaručuje správný odtok vody a nezadržuje sníh je 45°. Pálená taškaJe vyráběna ze spolehlivě prověřeného materiálu v několika stálobarevných odstínech. Pálená taška je prodyšná, málo pórovitá, nenasákavá, mrazuvzdorná a velmi trvanlivá (cca 100 let). Vyjma klasického povrchu (režného) je tašku možno opatřit engobou (matné až pololesklé tašky) nebo glazurou (lesklé tašky – pomáhají rychlému stékání vody a brání růstu mechu). Nejmodernější typy pálených tašek lze použít již při sklonu 16 – 18°. Betonová taškaJe vyráběna ze směsi písku, vody, cementu a pigmentu. Tašku je možno použít cca od 22° do 17°. Její výhodou je postupem času zvyšující se pevnost, nízká údržba a mrazuvzdornost (= dlouhá životnost, 100 let). Betonová taška je stejně jako jiné krytiny chráněna před vlivy počasí. Myslíte-li si, že betonová taška zatíží vaši střechu více, než ta pálená, nevěřte tomu. Tašky sice mohou vážit více, ale zase platí, že se jich spotřebuje méně, tudíž je konečné zatížení srovnatelné. Šindele plastové, asfaltové a dřevěnéPlastové – imitují přírodní materiály, jsou bezúdržbové, lehké (cca 7kg/m2), houževnaté, bez nasákavosti, pro střechy s min. sklonem 25°. Cena cca o 2/3 nižší než u šindele dřevěné.Dřevěné – vyrábí se paprsčitým štípáním kulatiny a patří k nejdražším na trhu. Vyžaduje údržbu (cca každých 3-5 let). Používá se spíše v objektech památkově chráněných.Asfaltové – vyrábí se na bázi asfaltové lepenky (pod názvem kanadský či bonnský šindel). Nevypadají tak pěkně jako ty dřevěné, zato jsou určeny pro stavby, které je nutno zatížit co nejméně. Jsou odolné přírodním vlivům, bezúdržbové a velmi rychle a snadno se pokládají.Plechová krytinaVyrábí se z ocelového, pozinkovaného či hliníkového plechu, který je při výrobě opatřen nátěrem na bázi plastické hmoty. Vysokou životnost má také měděný plech, který je však finančně náročný. Plechová krytina je odolná, lehká a vhodná pro malé sklony střech (nejmenší 32,5°), protože rychle odvádí dešťovou vodu. Vlákno-cementová krytinaVýrobou z cementu a umělých vláken vznikají vlnité, ale i hladké profily různých velikostí. Jsou vhodné k použití na střechách, ale i jako obklad stěn. Povrch je pevný, trvanlivý, odolný působení mechů a je otěruvzdorný (důležité u obkladů stěn). Krytina má nízkou hmotnost (cca 12,5 – 22kg/m2). K výběru jsou čtverce, obdélníky, bobrovky atd. ve velké barevné škále. Štípaná břidliceJde o přírodní materiál, který je doporučen pro střechy s min. sklonem 25°. Krytinu nelze pokládat svépomocí a je poměrně dost těžká a drahá. Asfaltová krytinaJe sice lehká (5-12 Kg/m2) a levná, ale nepůsobí velmi esteticky. Asfaltové pásy se pokládají na dřevěné bednění a při nevhodném sklonu se lehce poškodí. Mezi její klady patří dobrá tvarová přizpůsobivost, široký výběr barev a snadná montáž. ShrnutíNejvětší oblibě se stále těší tašky pálené a betonové, které prošly zkouškou času, zaručují dlouholetou životnost, příjemný vzhled a jejich hmotnost je optimální. Jestli si nejste stále jistí a nevíte, která krytina vám odvede nejlepší služby, věřte, že nejlepší rady vám poskytne specializovaný odborník.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Hobby na dotaz druhy masa

Lípa malolistá a lípa velkolistá

access_time12.duben 2020personRedakce

Oba domácí druhy stromů se u nás vyskytují v listnatých lesích a na keřnatých stráních, běžně se kříží, takže jednoznačné určení druhu je často nemožné. Důležité je ovšem odlišit tyto křížence, někdy hromadně označované jako lípa evropská nebo obecná, od jiných dnes velice vysazovaných druhů zejména v parcích - lípa plstnatá, americká, jejichž květy se nesbírají. Sbírá se květ, doba sběru červen - červenec. Již naše babičky lipový květ sbírali a používaly jako domácí medicínu.Použití: Je to účinný potopudný prostředek působící současně protizánětlivě, utišující křeče, snižující dráždivost ke kašli a rozpouštějící hleny. Má také močopudné účinky. Je oblíben jako podpůrné "léčivo" při všech chorobách z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka). Mimoto je oblíben jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť a vůni; doporučuje se sladit medem. Lipový květ má využití i v kosmetice, jeho extrakty se přidávají do výrobků pro ošetření vlasů a dutiny ústní. V lidovém léčitelství se taktéž používá při chorobách zažívacího a močového ústrojí. Zevně se užívá nálevu jako kloktadla nebo jako přísada do posilujících koupelí. Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 3 - 5 krát denně. Může být přísada medu či citronové šťávy.Doplňte si olipový květ do Vaší chalupářské lékárny v zimních měsících,jako když jej najdete.

folder_openPřiřazené štítky

Jaké jsou typy pásových pil

access_time17.duben 2020personRadka Eliášková

Pásových pil je na trhu nespočet. Poradíme vám, který druh potřebujete. Ne vždy se vyplatí koukat jen na cenu. Dnes jsou pásové pily dostupné naprosto všem, včetně kutilů. Tyto stroje nesmí chybět v žádné dílně.Pro malé podniky, případně domácí kutily jsou nejlepší ruční pásové pily. Jedná se o nejmenší a nejlevnější stroje této kategorie. Potřebujete-li pásovou pilu převážet, tak je pro vás tento model jasnou volbou. Malé ruční pásové pily můžete koupit téměř všude (i v supermarketu), ovšem dávejte si pozor na kvalitu. Zárukou by vám mohla být renomovaná značka. Nejlevnější pásové pily jsou poruchové, neodvádí čistou práci a v některých případech mohou být i nebezpečné.Pro větší firmy jsou tady poloautomatické pásové pily, kde je vše až na podávání materiálu automatické. Vhodné pro častý provoz (pro podnikání založeném na kvalitních řezech tvrdým materiálem jako je dřevo, plast či kov).Nejnáročnější uživatelé uvítají automatické pásové pily, které po naprogramování odvedou celou práci svépomocí. Jedná se samozřejmě o nejdražší druh. Investici si mohou dovolit jen velké podniky.Výběr pásové pily dobře zvažte, nezapomeňte se informovat i na výkon. Využití pásové pily je sice široké, ale ne všechny druhy zvládnou vaše očekávání.  Pilový pásKaždá pásová pila potřebuje kvalitní pilový pás, obrátit byste se měli na prověřené značky. Šetřit na pilovém pásu se opravdu nevyplatí. Vyžadujete-li čistý a přesný řez potřebujete nejenom kvalitní pásovou pilu.Ke každé nové pásové pily byste měli obdržet minimálně jeden pilový pás. Jeho opotřebení záleží na používání a materiálu. Správným zacházením se životnost pásu prodlouží.

folder_openPřiřazené štítky